Karakura aneb příběh začíná

Tady v Las Noches to vypadalo, že člověk neměl chvíli klidu pro sebe XD Jen co Urukiora odešel, tak zase přišel ovšem i s Aizenem a nějakým růžovovlascem XD Ten se na mě "naštěstní" nekoukal perverzně jako ostatní, ale jako na nějaký pokusný objekt či co. No rozhodně m to bylo najednou milješí XD To se u ale objevil Aizen a na důkaz že mě asi rád vidí mě hned několikrát políbil. Já se sice beznadějně, ale i tak snažila odně odstrčit a po puse na pusu (tohle mi trvalo než sem to napsala!!!! Oešla sem si 100x svůj pokoj dokola XD) konečně odemně odešel a já si rychle otírala pusu na důkaz toho, že to bylo od něj odporný a že mi to vadí XD Poté cosi žvanil a pak všichni tři odešli. Jo jasně, unavená sem tak z vašich kravin....náh! Slizoun jeden....naběhla mi husí kůže a šla sem si sednout, spíš si lehnout na ten gauč XD Urukiora zůstal stát za dveřmi, páč mě měl hlídat a Grimmjow měl zas hlídat Midori. Aizen i Szayel a i s vysmátým Grimmjowem přišli do tvého okoje. Aizen nasadil jakože děsně vědecký pohled a Szayel se začal tam rozplývat nad tím, jak to něco (vizardování) určitě vyjde a že si na to přímo zrozena apod. XD Víš, co máš v sobě za úžasný objekt? zeptals e tě Azen. Dejme tomu, že si zavrtěla hlavou na znamení nevědění XD Máš tam zárodek hollowa...řekla přímo ďábelsky se pousmál. To Grimmjowův ďábelský úsměv vypadal jak andělí XD Co myslíš Szayeli, dneska nebo až zítra? zeptal se Aizen na něco Szayela. szayel aporro jen naznačil, že zítra by už bylo pozdě, takže dneska a to teďka hnedka XD Takže Aizen naznačil Grimmjowovi, aby tě vzal do laboratoře,kam se vypařili i Aizen se Szayelem XD Dejme tomu, že si přímo křičela a nikam si nechtěla a navíc tě Grimmjow měl přehozenou přes rameno XD Tvůj křik byl slyšet až ke mě do pokoje, což mi nedalo, rychlostí blesku sem vstala a běžela ke dveřím a začala do nich bušit a taky křičet, ať mi otevřou a ať tě nechaj na pokoji XD

Říkat jestli to tady bude horší nebo lepší, to nemělo cenu, raději jsem si nemyslela nic. Jen jsem stále seděla na posteli a přála si, aby tohle byl jen zlý sen a já už se probudila. Měla jsem tak trochu pravdu, zlý sen to byl a fakt že se u mě v pokoji objevili Grimmjow, Aizen a Szayel Aporro mi taky moc na náladě nepřidal. To taky potěší, Grimmjow na mě koukal poněkud úchylně, jak už jsem znala kapitána Mayuriho, tak Aporrův pohled mi ho až příliš připomínal, ten už mě určitě viděl někde na pitevně. A Aizen na mě zase koukal jako na objev století, prostě radost. To co mi ale řekl, to byl trochu šok. "Hollow? To není možné, jak... Běželo mi hlavou, mého výrazu si nejprve všimnul Szayel Aporro a nenechal mě na vysvětlení dlouho čekat. "Vzpomínáš na náš první boj? Záměrně to byla jen jedna rána, ten Hollow by se k tobě nedostal sám, tak jsem mu trochu pomohl." Usmíval se spokojeně, to mi to došlo. Když mě ten den Aporro uhodil, musel tu mrchu do mě dostat a tou pečetí mi zabránit, abych tomu Hollow mohla vzdorovat. To už se ale Aizen s Aporrem na něčem domlouval a než jsem se nadála, už mě Grimmjow táhl do laboratoře. Já se snažila mu vykroutit, bránit se, utéct, ale marně. "Yameno, nejsem žádná věc s kterou si můžete dělat co chcete, pusť mě!" Nadávala jsem, ale bylo mi to houby platné. V laboratoři už čekal Aizen s Aporrem, kteří samým štěstím doslova zářili. Hm krásný pohled, mít takovou radost ze strachu a utrpení druhých... Kdybych jen mohla zlomit tu pečeť, takhle jsem úplně bezbranná! Běželo mi hlavou, to už mě Grimmjow dal konečně na zem. Szayel Aporro hned ke mně přišel, no na můj vkus byl až moc blízko, ale než jsem stačila cokoliv udělat, začaly se mi klížit oči a vzápětí jsem ztratila vědomí. "Neboj se, nic neucítíš, měla bys být poctěna. Ten Hollow v tobě není jen tak obyčejný." To bylo poslední, co jsem slyšela. Bylo to zvláštní, nic jsem nevnímala, ale přesto jsem slyšela cizí hlas. Byl zlý, vypočítavý a nebezpečný i ten ďábelský smích, ale já v tu chvíli nebyla schopna se ani pohnout.
Mezitím ses dobývala ven, hold můj křik tnení zrovna uklidňující navíc po Aizenových zvrácených kecech. Kupodivu ti někdo otevřel dveře, jenže ty ses v samém vzteku a zoufalství jaksi ztratila rovnováhu a spadla tomu někomu rovnou do náruče. Ten někdo byl překvapivě Urukiora. Beze slova vešel dovnitř a zavřel dveře. "Měla bys odpočívat, budeš to potřebovat. Není dobré se vzrušovat kvůli takovým věcem. Přežije, měla by, spíš bych se bál o to, co s ní provede ten Hollow. Aizen jí vybral nebezpečného Prázdného, dostal do ní bývalou Espadu 1, byla silná, ale zradila a to Aizen neodpouští. Stala se Aporrovým pokusným objektem, to už je samo o sobě hrozný trest." Řekl ti klidně a podíval se na tebe, vypadal jako by nad něčím přemýšlel, nebo snad nad někým?
V tu chvíli už bylo po všem, pomalu jsem otevřela oči. Nic jsem nepoznávala, všechno kolem bylo černobílé, vypadalo to ale jako Soul Society. Pomalu jsem se zvedla, cítila jsem se slabá, když vtom mě kdosi srazil zpět k zemi a to pěkně surově. Přede mnou stála vysoká žena, měla stejné oblečení jako já, kratší rovné vlasy a zlé až vražedné oči. Na krku měla škaredý šrám, kde jsem ještě rozeznávala zbytky čísla 1. "Tak slabá, tak naivní, tak bezbranná... To nebude těžké tě ovládnout... Vstávej... Já se chci bavit!" Řekla takovým zlověstným tónem a na tváři jí hrál děsivý úsměv, tak tohle byl můj vnitřní Hollow!

Objevila ses vtom jakoby vnitřním světě sebe, kde byla i nějaká asi bývyla Espada číslo1. Ta stebou chtěla hned bojovat a ovládnout tě navenek. To by ale nebylo moc dobré, takže ti nezbývalo nic jiného než se bránit XD Ve skutečnosti si pořád ležela někde na zemi v té ohromné laboratoři a Szayel s Aizenem kolem tebe udělali nějakou hodně silnou bariéru.
V tu chvíli už sem byla v náruči Urukiory, samozřejmě bych to nebyla já, abych se od něj nějak dostala a nasadila takovej protivně vražednej pohled XD nani, Jakej hollow?! Co to kecá?! Jak může být ta příšera v Midori...o-O běželo mi hlavou. To mě napadla ještě jedná věc, Hele a proč seš tu pořád ty u těch dveří?! To mě jako hlídáš nebo co?! řekla sem tím svým podrážděným tónem a zvedla levé obočí XD, páč představa, že mě někdo hlídá jak malé dítě mi moc neseděla...A navíc co když tady mají nějaké skryté kamery a on si mě celou dobu pozoruje?! Ježiš, ať to není pravda...to bych se porpadla hanbou, kdyby někdo viděl jak sem se převlíkala XD Stála sem od Urukiory asi tři kroky a on vypadal, že nad něčím přemýšlí. Začala sem toho jeho pohledu mít strach a husí kůži XD Bůhví co zas na mě chystá XD
To už vtém vnitřím světě ta bývalá jednička začala na tebe útočit a Aizen se Szayelem měli co dělat, aby tu bariéru udrželi XD

Jako by se v tu chvíli zastavil čas, mlčky jsem hleděla na tu zrůdu a nemohla se ani pohnout. Ona už ale začala útočit a mě nezbylo než uhýbat, nemohla jsem dovolit, aby mě ovládnul nějaký odporný Hollow! "Proč utíkáš? Nemáš šanci!" Volala na mě a vytáhla svou Zanpakuto. To jsem se zarazila, pardon oprava, mou Zanpakuto! Nešlo nepoznat Senpuu. V tu ránu jsem se zastavila, stála jsem od ní asi tři metry a ona se na mě jen zle usmívala. "Copak? To víš, tenhle Zanpakuto není pro slabochy, s tímhle prohrát? A to prý ovládáš Bankai, nevěřím. Tak pojď, ukaž mi svou sílu, to nic nedokážeš?" Provokovala mě, já měla v tu chvíli pocit, že se mi rozskočí hlava. Zkoušela jsem totiž i přes pečeť soustředit Reiatsu, jenže přes tu bolest jsem nemohla, ta pečeť mi to nedovolovala. Bankai? Ani Shikai bych teď nedokázala vyvolat, zatracený Aizen. To mě má dostat tahle mrcha? No tak, takhle skončit nechci! Běželo mi hlavou. "Ubohé, tohle mě mrzí a já myslela, že to bude zábava, Nemá cenu se s tebou dál zdržovat, půjdu si zpět pro první místo v Espadě." Řekla a zaútočila na mě Zanpakuto. Já uhla a už instinktivně jsem chytla jílec svého Zanpakuto. "Ale, tak přece?" Zazubila se ta Prázdná. Neměla jsem šanci, že bych jí bez Reiatsu snad jen dokázala Senpuu sebrat, ale kdyby se jí on vysmekl. Dokážu to ale bez Reiatsu? Teď to bylo všechno nebo nic, zabije mě, jestli to bude pokračovat takhle. Pevněji jsem stiskla jílec a doufala, že to výjde. "Kigen Senpuu!" Načež jsem odskočila od ní dál, ona se jen zasmála. "Co myslíš, že tím dokážeš? Nemáš Reiatsu, jak bys chtěla..." Ale větu nedořekla, v tu chvíli se jí můj Zanpakuto vysmekl, sekl ji do pravého líce a skončil u mě, vyvolala jsem Shikai! "Nani?! Jak je to možné?! Nemáš Reiatsu, nemůžeš vyhrát! Jsem silnější!" Řvala, ale já už jen cítila jak se mi tělem rozlévá síla z mého Zanpakuto. "Ano, to máš pravdu, ale zapomněla jsi na něco důležitého. Tohle je můj svět, moje podvědomí, tohle všechno je vlastně mé Reiatsu, tady mám výhodu." Řekla jsem spokojeně. Ona se na mě s křikem vrhla, byla jako smyslů zbavená a její útoky byly zbrklé. Trvalo to jen chvíli a podařilo se mi probodnout jí srdce. "Teď jsi vyhrála, teď ano. Ale já tak lehce nezemřu, já jsem ty a ty jsi já." Vydechla. "Možná jsi v mém těle, ale to je jediné co máme společné, já nejsem zrůda, nejsem ty." Řekla jsem a prudkým trhnutím z ní vytáhla Senpuu, má Zanpakutou se vrátila do původní podoby. "Tady vyhráváš, ale ve skutečnosti jsou tvé schopnosti zablokované, nezapomeň na to." Ozval se můj Zanakuto. V tu ránu se mi ale zatmělo před očima a já opět ztratila vědomí. Nevím po jak dlouhé době, ale probrala jsem se už na svém pokoji.
Mezitím ses spíš hádala s Urukiorou. On byl jako vždy v klidu, jen ty jsi byla jaksi podrážděná. "Ne, je snad důvod tě hlídat? V tomhle stavu se odsud nedostaneš." Odpověděl ti a přišel k tobě o kousek blíž, i když jsi ucouvla. "Máš strach? Proč? Jsi pro Aizena důležitá, to ti zaručuje bezpečí, tak proč se bojíš?" Řekl ti a podíval se ti do očí.

Probrala ses až ve svým pokoji a po několika sekundách sis na všechno, co se dělo vtém vnitru vzpomněla. Jak ses zvedala z leže do sedě (na tom gauči XD), všimla sis jakési návštěvi, která seděla na konci gauče XD Gin! Ichimaru Gin! Když si všimnul, že vstáváš, hned se k tobě přiblížil a naklonil. Midori chán! Už ses probrala? Docela brzo! řekl tím svým jakoby milým tónem a s úsměvem na tváři XD Celou dobu co tu seš sem tě měl hlídat, to aby ses zbytečně neptala co tu dělám, znova se usmál a pak se trochu odklonil XD Víš, že když spíš, tak si děsně roztomilá? porkačoval dál XD
Mezitím už mezi mnou a Urukiorou probíhala diskuze XDXD Prej proč se bojim...no to je otázka! o-O trochu sem se zamračila a založila si ruce. No a?! Tak se prostě bojím! Možná že kdybych všemu tomuhle rozumněla víc, tak byla v klidu, ale nezapomínej že sem jen obyčejnej člověk!! zvyšovala sem hlas. To se ke mě začal přibližovat a já zase popocházela do zadu. Pak sem se zastavila a natáhla ruku jakože na znamení Stop! XD Mate! Nepřbližuj se! N-nemám to ráda...! pokoušela sem se to nějak okecat XD

Urukiora se zastavil. Opět mlčky stál a pozoroval tě. Najednou si povzdychl odešel od tebe trochu dál a otočil se k tobě zády. "Zřejmě počítáš s tím, že tě přijdou zachránit, myslím Kurosakiho a ostatní. Můžeme tady čekat i na někoho z Gotei 13, teď už o tom únosu ví celé Soul Society. Ten útok trochu zranil několik kapitánů, takže 2., 6., 8. a 10. divize jsou bez kapitánů, Soul Society je oslabeno, Aizenovi plány vždy vycházejí. Vždy jsem byl rád, že mohu plnit jeho příkazy, jen dnes... Poprvé jsem cítil nesouhlas, žárlil co on může a co já ne... Zvláštní pocit..." Řekl a pak bez dalšího slova odešel, zůstala jsi sama.
Já se mezitím probrala zpět ve svém pokoji na gauči. Pomalu jsem se posadila a snažila se si všechno urovnat. V hlavě mi pořád zněly ty její výhružky, ale porazila jsem ji, dokázala jsem to! Mihlo se mi hlavou a letmo jsem se podívala na pečeť na pravém zápěstí, když vtom se ozval už známý hlas. Ani jsem si nevšimla, že tam seděl i Ichimaru! Jakmile jsem si to uvědomila, jen jsem se od něho odsunula a jen mlčela, měla jsem totiž v živé paměti to z minula a rozhodně jsem něco podobného už nikdy nechtěla zažít. Dělala jsem, že jeho slova neslyším jen jsem se od něho odtáhla a mlčky se podívala na měsíc, který byl vidět přes to zamřížované okno. IIchigo a ostatní určitě pro Nanu přijdou, takže je naděje, snad... Snad jsou v pořádku... Jestli ano nebo ne, to jsem ovšem nemohla vědět.

Co on může a co ty ne?!! Co si ksakru všichni myslíte?!!! Že si semnou budete dělat co chcete?!!! Já nejsem žádná vaše hračka!!! rozkřičela sem se po místnosti, to už byli dveře zavřené. Přišlo mi to najednou všechno děsně líto a zároveň mě všechno děsně štvalo. A navíc, co se stalo s Midori san? Kde teď je? A c-co sní budou dělat? chtělo se mi zase brečet. Brečet beznadějí, vzteky...možná i samotou. Každá minuta jakoby byla hodina. Byli sme tady teprve den a už mi to připadalo, že sme tady tak nespočet roků.
Mezitím Ichimaru se kupodivu zvedl z gauče a někam šel s rukama v kapsách. Chvíli to vypadalo, že už odejde z tvé místnosti a že budeš mít klid, ale to by nebyl Gin XD Mimochodem...zarazil se a podrbal se na hlavě..jo a otočil se tvým směrem, Mám pocit, že minule sem si dostatečně nepohrál...přišel ten prcek a všechno zkazil...nasadil ďábelsky uchýlný pohled i úsměv. To se otočil na patě a pomalým sebevědomým krokem šel k tobě XD Teď nejsou ani v Hueco Mundo, natož tady v Las Noches, takže máme spoustu času na dohrání naší hry XD řekl tím stejným tónem i se stejným úsmevěve a pohledem XD To už byl opět u tebe a chtěl už na tebe sáhnout!

Byla jsi sama, ale zřejmě to bylo lepší, než kdyby u tebe byl Aizen nebo Urukiora nebo někdo jiný. Neměla jsi ani tušení, co je v Soul Society za spoušť, že už se Ukitakeho skupina vrátila a že se všechno dalo do pohybu. Kurosakiho parta se zatím léčila, no spíš trénovala. Ichigo byl celý bez sebe, kdyby teď uviděl Aizena, asi by dostal záchvat vzteku. Sado s Orihime se jako vždy snažili jak jen to šlo a Uryuu a Kamiko na sebe od toho večera ani nepromluvili, jen se snažili předhánět v tom, kdo je lepší. Jediné co si řekli bylo sem tam při tréningu něco jako stejně jsem lepší, starej se o sebe nebo nemáš na to. Prostě nádhera a Ururu, Jinta, Tesai a samozřejmě Urahara každému z nich dávali zabrat, hold tréning u nich, to není žádná sranda. To v Soul Society měla 4. divize plno práce, hlavně s našimi nemocnými kapitány. Ukitakemu se opět ozvala jeho nemoc, takže musel ležet, Soi Fong i jako marod nadávala na Aizena, Byakuya byl naštvaný, ale tak potichu, nadával totiž pro sebe, aby nevypadal jako nervák. Shunsui střídavě volal Nanao a pak litoval mě, co že má Aizen se mnou v plánu. Ale nejhůř na tom byl Toushiro, jak psychicky tak i fyzicky, chudák se dostal do křížku zrovna se Starkem- 1. členem Espady. A když se pak dozvěděl, co Aizen vyvedl, měl sto chutí na něho hned vlítnout. Starý Yamamoto už sestavoval záchranný tým. Měl ho vést Komamura a s ním Mayuri a Kenpachi. Ti s sebou ještě přibrali pár dalších Shinigami, taže nakonec kromě nich šli ještě Nemu, Ikaku, Yumichika, Yachiru, pár lidí ze 4. divize a ještě se tam vnutili Hisagi s Rukiou a Renjim. Urahara byl se Soul Society domluvený, ten záchraný tým i s Kurosakiho bandou měl vyrazit za dva dny.
Kdybych věděla, že jsi teď sama, nepochybně bych ti záviděla. Taky to porovnej, co je lepší? Sama se tam někde krčit v koutku pokoje nebo se bránit nějakému zvrhlíkovi? Já bych raději brala to první. Už to vypadalo nadějně, že Ichimaru vypadne pryč a já budu mít klid, jenže ne, hold Midori musí mít vždycky smůlu! Jo, po mě musí jet každý druhý úchyl co jich jen tady je! Kyay, tohle je zlý sen! Láteřila jsem v duchu, to už se po mě Ichimaru natahoval, já ho ale odstrčila a ucouvla dozadu. "Na to zapomeň, nejsem žádná věc aby sis se mnou mohl hrát jak se ti zachce!" Vyhrkla jsem a zlostně se na něho podívala. Jenže pravda byla taková, že jsem toho moc dělat nemohla. Byla jsem bez Zanpakuto, bez Reiatsu, oslabená tím pokusem, neměla jsem vlastně šanci, to jsem moc dobře věděla a Ichimaru bohužel taky...

Byla jsi teda bez jakékoliv šance či naděje. Ichimaru si toho byl vědom, vlastně všichni věděli, že obzvlášť ty po té vizardaci nic moc nezvládneš a i ubohá obrana bude oříšek XD Ichimaru byl navíc dohodnutý, že Mdori bude "patřit" jemu a Nana zas Aizenovi. Takže Ichimaru se teda přibližoval víc a víc a poté už tě držel v objetí, ikdyž ses mu snažila vyvlíknout nebo nějak vzdorovat, stejně tě nakonec měl zase v náruči XD No tak, bude to jen chvilka, pak mám stejně ještě něco na práci..."uklidňoval" tě XD Poté ti prhrábl vlasy a začal ti tam říkat cosi o tom, jak krásně a jemné máš vlásky XD Poté tě pořád hladil ve vlasech a jeho hlava se blížila nebzpečně blízko tvému krku XD(Nějakej magnetickej ten tvůj krk XD) Už už si olízl rty a chtěl tě začít líbat na krk (poté měl vplánu sjíždět níž a níž, ale co já vim, jestli se mu nakonec ubráníš XD)
Po mém křiku a přemýšlení sem klesla na kolena a poté si prostě sedla do pohodlné pozice XD Doufám že v sobě taky nemám tu příšeru jako Midori...chci ji vidět...chudák, určitě teď musí trpět XDXDXD pomyslela sem si a jezdila prstem po zemi..prstě jakobych tím prstem "kreslila" po zemi. Nechci tady bejt...připadá mi to tu jak jedna velká úchylně perverzní budova! Na každym rohu úchyl...Jedna polovina úchylů jde po Midori a ta druhá po mě...plus ještě bonus je Aizen...slizoun jeden slizkej...běželo mi hlavou a evidentně sem se z části nudila a z části trápila, jak seš na tom ty XDD
Mezitím v Soul Society bylo napůl živo napůl mrtvo XD Živo u těch, co byli fit (Mayuri, Kenpachi apod.) a opak je snad jasnej XD Ve čtvrté divizi dali kapitány do jedné velké místnosti XD Vedle sebe tam leželi Toushiro a Byakuya a něco řešili XD Asi Aizena XD Vtom byl z chodby slyšet nějakej hluk a najednou se do dveří přiřítili dvě holky aneb. Matsumoto a Yoriko XD Toushiro jen nasadil ten svůj otrávenej pohled, to už u něho byli ty dvě a začali se o něho děsně starat a vyzvídat XD Taicho! Ste si jistý, že chcete taky do Hueca Munda?! zděsila se Matsumoto XD Taicho, to byste neměl! Ikdyž je tam ta vaše milovaná, mohl byste si blížit...spíš špitla Yoriko XD Toushirovi už cukalo obočí a naskakovala mu žilka XD Nemohli byste vy dvě být chvíli zticha nebo aspoň říkat nějaké normální věci?! *cuk, cuk, skoro prask praskXD* takhle se teď asi cítil XDXD Spíš tvářil XD Byakuya ty dvě pozoroval stím svým typickým výrazem a v duchu se nad tím pousmíval XD

Raději jsem ani nemyslela na to, co se právě Ichimarovi honí hlavou a ani jsem nemusela, dával mi to pořádně najevo. Ať jsem se bránila sebevíc, nic nepomohla a vzápětí už mě měl Ichimaru v náručí. Nesnáším ho, hnusí se mi a od toho posledně je to ještě horší, tak si představte moje pocity, když už se mě pomalu chystal políbit na krk. Na momet jsem se uklidnila a zapřemýšlela, jak se z toho co nejlíp dostat. Nenapadlo mě nic lepšího, než že jsem ho od sebe odstrčila a když mě chytnul za ruce, schytal to kolenem do břicha. Já se rychle vzdálila někam dál do pokoje připravená za každou cenu bránit svou důstojnost, i když v těch strašných hadrech mi jí moc nezbylo. :*Kon cry*:
Mezitím už nadešel ten den D, hold v Hueco Mundo jde jen těžko poznat jestli už je další den, když je obloha pořád temně černá. Kurosakiho parta, takže Ichigo, Sado, Orihime, Uryuu a teď i Kamiko už stáli před budovou 1. divize společně se záchraným týmem, který měl vést Mayuri společně s Kenpachim a Komamurou. "Co nejdříve to půjde, čas je v tomto případě náš nepřítel. Řiďte se podle rozkazů kapitánů, Kurosaki Ichigo, to platí i pro vaši skupinu." Oznámil Yamamoto a vzápětí otevřel se Sasakibem průchod do Hueco Mundo. Když už jím procházel poslední Shinigami, ozval se jakýsi křik. "Taicho!! Hitsugaya taicho!!! Kde jste?!?" Překřikovaly se Matsumoto a Yoriko a lítaly kolem jako zplašené. "Nikde ho nemůžeme najít, není na ošetřovně ani v pracovně a ani ve svém pokoji!" Děsila se Yoriko, taky že nebyl. Když vtom se Hitsugaya nenápadně přikradl z druhé strany a těsně před zavřením prošel portálem. "Taicho!!" Křičela Matsumoto, ale už bylo pozdě...

Toushiro úspěšně prošel bránou do Hueca Munda a za sebou jen uslyšel Taicho! a pak bylo jen ticho. V dálce uviděl skupinu těch záchranářů, tak se knim prostě připojil a kdyby měl někdo nějaké kecy, měl odzkoušený vraždící pohled XD Jenomže to nastali hádky, aneb Mayuri se nedokázal shodnout s Kenpachim XD Komamura znich málem zkolaboval a ti dva se hádali...až to bylo nezdravý XD Ostatní jen čekali, co se teda bude dít, jediná Kurosakiho banda zase neposlouchala a vyrazili napřed XD Kam si myslíte že dete?!! řval za nimii ještě Mayuri XD Běžíme zachraňovat a né se vykecávat!! odpověděl křičením Ichigo a běželi prostě nějakým směrem XD S nimi běžel i Toushiro, jen na sebe neupozorňoval XD
Mezitím v Seireitei se málem Matsumoto s Yoriko rozbrečeli, když se jejich kapitán vidal do Hueca Munda. To taky v Seireitei vyvolalo další "paniku" a řešení dalších problémů co a jak a kdo apod. XD Nebudem věšet hlavy! Kapitán tu svoji zachrání a vrátí se! To by jinak nebyl náš kapitán, aby se nerátil! řekla Matsumoto s pozdvyženým prstem a úsměvem XD Yoriko se teda pořád tvářila spíš starostlivě a Matsumotiny slova ji nějak nevzali XDXD Obě dvě ještě šli do budovy 4.divize, aby vyzvedli věci svému kapitánovi XD Och ne! vyjekla najednou Matsumoto a vymluvila se, že má ještě něco na práci XD Ono spíš v budově 13.divize se konala soukromá párty pro ty, co nešli do Hueca Munda. Yoriko pozvaná nebyla a kdyby, tak by nepřišla, páč neměla ráda alkohol a tyhle akce XD Vyzvedneš ty věci sama, kudasai? eptala se mile Rangiku a bez odpovědi běžela na pařbu XD Yoriko jen nad tím pokrčila rameny a šla sama do velkého pokoje, kde byli kapitáni XD Když Yoriko vešl, všem zamávala a všechny pozdravila a šla k posteli, kde byl Hitsugaya. Hitsugaya taicho vážně odešel do Hueca Munda? ozval se najednou Byakushi XD Yoriko kývla hlavou na souhlas, No, bohužel jo. Někdymi připadá tou svoji dívkou přío zaslepený! Denodenně myslí jen na ni a papírování už mu nic neříká...to se Yoriko chytla za pusu XD Nic ste neslyšel, kudasai, byakuya taicho!! řekla když si uvědomila, co to práskla...nebo spíš co si myslí o svém kapitánovi XD Poté teda sklidila všechny jeho věci a už chtěla odcházet. To se ale zase ozval Byakushi, že prej zapomněla ještě nějakou věc na stolku XD Nah! Arigatou XD To by mě asi zabil, kdybych zrovna tohle ztratila! řekla Yoriko, nasadila nevině naivní úsměv a odešla XD
Mezitím v Las Noches se rozhodli nás "přestěhovat". Do pokojů zase přišli k tobě Grimmjow, ke mě Urukiora a oba měli za úkol nám nasadit něco jako "želízka XD", které byli na řetězu a doprovodit nás do té jiné místnosti. Po cestě chodbami si teda měla rucev těch želízkách, Grimmjow pevně držel ten řetěz plus tě jakoby přátelsky objal kolem ramen XD Neboj, jdem vás jen schovat do jedné místnosti upravenou Szayelem. Upravenou tak, aby vás nikdy nikdo nenašel krom nás.....škodolibě se pousmál a potom se stebou jakoby rozkecal( spíš on pořád mluvil a tebe skoro vůbec nepustil ke slovu XD). Urukiora zas měl ten svůj divnej nci neříkajíc pohled. I když byl nic neříkajíc, stejně naháněl hrůzu :D Když mi dával želízka a já se už nijak nebránila, jen sem měla takovej protivný ksicht, Urukiora začal informovat XD Víš, že do Hueca Munda přišli před čtvrt hodinou ti záchranáři nebo jak si to říkaj? Ovšem nepočítám stím, že by vás našli...řekl, zacvaknul želíčka a vlekl mě do té místnosti, kam vlekl tebe Grimm XD Oni nás určitě zachrání...a vám nakopou p*dele!! dopomyslela sem si a musela sem se nad tím pousmát XD

V poslední době to bylo strašné, jako by se s problémy roztrhl pytel. Začalo to průzkumnou misí do Hueco Mundo, kde si nás poprvé odchytl Aizen. Tohle mi stačilo jednou a dost, už jsem nic takového nechtěla zažít, ale to by nemohl existovat zákon schválnosti, který platí snad vždy. Sotva jsme se vrátili, za necelý týden už jsem v Lasu Noches i s Nanou. A co líp, mám zapečetěné Reiatsu, kruci bez Reiatsu toho fakt moc nezmůžu! A ten zatracený Aizen mi vzal Senpuu, chudák můj Zanpakuto, kde je mu jen konec... A to ani nemluvím o tom pokusu, co jsem? Pokusný objekt? Pochybuji, ani nechci myslet na to, co se mnou dělali a jak jsem dopadla? S Arancarem v hlavě! Co líp, s bývalou Espadou čslo jedna, která není zrovna přátelská. No jo, to by nebylo to nejhorší, nevím proč, ale z nějakého neznámého důvodu si tady myslí, že jsem nějaká hračka pro pobavení, s kterou si můžou dělat, co se jim zamane. A to rozhodně nejsem, bože jestli na mě ještě Ichimaru nebo Grimmjow ještě jednou sáhnou nebo nedej bože něco víc, asi to už nevydržím! Tak tohle mi běželo hlavou, když mě Grimmjow vedl někam pryč a já se opět mohla nanejvýš cukat a stejně mi to bylo k ničemu. Za chvilku už jsem uviděla i tebe s Urukiorou, v tu chvíli bych s tebou měnila. Vem si to takhle, Urukiora se na tebe aspoň provokativně nexychtí a neosahává tě! Tedy aspoň to jsem si myslela, nemohla jsem vědět, co se ti stalo nebo jestli tam za tebou třeba přišel Aizen a podobně. K mému velkému štěstí nás tam jen zavřeli a dokonce nám sundali i želízka, když odcházeli, všimla jsem si, že oba vypadali trochu neklidně a někam spěchali. Já byla předtím tak zabraná do svých myšlenek, že mi vlastně až teď došlo, co Grimmjow říkal. Jsou tady! Určitě Ichigo a jeho přátelé, ten už je asi strachy i vzteky bez sebe, co je s Nanou. Jestli se snaží skrývat, že ji má rád, moc mu to nejde. Ale hodí se k sobě. To byla snad první pozitivní myšlenka za tu dobu, co jsme tady v Lasu Noches. Jenže tu pěknou myšlenku hned vyhnaly obavy. Došlo mi, že určitě je s nimi i někdo ze Soul Society, já se ale strachovala o Toushira, že šel taky. Co jsem pak zaslechla, prý byl dost zranění po tom útoku na Soul Society a od té bitvy uběhly sotva tři dny, ani ne. To je dost málo na to, aby se i kapitán uzdravil, načerpal Reiatsu a byl schopný jít do Hueco Mundo. Na chvíli jsem ale tyhle obavy pustila z hlavy, už tak jsem neměla zrovna nejlepší náladu. "Co ty Nano? V pořádku? Neprovedli ti nic?" Zeptala jsem se a podívala se na tebe, bůh ví, jestli nějaký z těch Aporrových zvrácených pokusů neprováděli i na ní. Mihlo se mi hlavou. Rozhlédla jsem se po té místnosti. Nebyla moc velká, byla prázdná a vysoko nad námi bylo celkem velké ale zamřížované okno. Věděla jsem, že by útěk byl jaksi zbytečný. Pokud bychom se nějakým zázrakem dostaly ven, bloudily bychom jednak po celém Lasu Noches a do té doby by nás stoprocentně našli a my k tomu díky těm pečetím byly bezbranné, jenže ta představa, že tady budeme čekat, až se uráčí a přijdou si pro nás, ta se mi moc nezamlouvala. Okno jsem už vyloučila, bylo příliš vysoko a i kdybychom se k němu dostaly, byly tam mříže. Tak zbývaly jen dvoje dveře. Jedny, kterými jsme přišli a které byly samozřejmě zamčené a ty druhé, v kterých... stál Szayel Aporro! Jakto že jsem si nevšimla?! To skrýval své Rei... Ale nic, ta pečeť, nedokážu vycítit ani sebesilnější duševní tlak. Povzdychla jsem si. Aporro tam jen stál se spokojeným výrazem a obě si nás prohlížel. "S dovolení odpovím za Nanu, žádné pokusy nepodstoupila. Ona je tady z jiného důvodu než ty a omluvte mě dámy, že vám skáču do rozhovoru." Zareagoval na má slova a tu "omluvu" řekl spíš takovým posměšným tónem. "Ale myslím, že vám to mohu říct, co na tom sejde. Víš, ten den kdy jsi se mnou bojovala i s tím kapitánem, nevzal jsem si jen vzorek Reiatsu toho kapitána, ale i tvého. Potřebovali jsme někoho se silným a odolným Reiatsu a hlavně někoho, kdo toho Reiatsu má dost a dost. A navíc, když tě Ichimaru Aizenovi navrhl, už nebylo proč váhat, Hana san." Oznámil nám opět tím tónem. Tak Ichimaru mě doporučil, jo? Co bych teď dala za zlomení té pečetě a svůj Zanpakuto, mile ráda bych si to s někým vyřídila. Pomyslela jsem si a jen po Aporrovi střelila zlý pohled. "A Nana, ta je tady na přání samotného Aizena. Určitě sis všimla, jsi pro něho důležitá, moc důležitá, líbíš se mu. To já ale nechápu, nejsem žádný odporník na takové záležitosti, ale věda, to je můj obor. Dovolím si jednu otázku, co naše bývalá Espada? Co si pamatuji, po těch pokusech byla vždy poněkud naštvaná, raději bych ji moc neštval, ona je opravdu démon, už jsi s ní měla tu čest, že?" Usmíval se spokojeně, bylo vidět, že je na sebe náramně pyšný, nepochybně si myslel, jaký není úžasný vědec.
Mezitím co se Szayel Aporro bavil tím provokováním, ostatní členové Espady měli na pylno. Taky že se do Hueco Mundo nevydali žádní slaboši. Po "menší" hádce mezi Mayurim a Kenpachim to byla radost, teď potkat nějakého Arancara, v návalu vzteku Mayuriho a Kenpachiho by bylo hned po něm. Chudák Komamura na ně jen bezmocně hleděl, tedy z počátku, ale pak už se hold nervnul, použil Bakudou, aby už byli ti dva zticha, pak použil ještě jednou Bakudou a dostal je pod kontrolu, takže ti dva mlčky a poslušně šli za Komamurou, jen ty jejich naštvané výrazy tu idilku trochu kazily. Ten zbytek už dohnal Kurosakiho partu, kteří zase tak ve předu nebyli. Orihime byla trošku vystrašená, přece jen měla na Hueco Mundo škaredé vzpomínky. Sado měl svůj kamenný výraz, Uryuu a Kamiko se zase tvářili jak kostka ledu, zato Ichigo se usmíval a doknce cestou mluvil. "Víte proč ten úsměv? Už se totiž nemůžu dočkat, až tomu hajzlovi dám co proto a až se zase uvidím s Nanou. Já totiž dobře vím, že to zvládneme, musíme!" Řekl sebevědomě a trochu zrychlil, Uryuu měl prvně výraz jako "Jak se v takové chvíli může usmívat?", po tomhle se ale tvářil spíš jako "Kurosaki, ty jsi vážně cvok."
Netrvalo to dlouho a naši zachránci dorazili k Lasu Noches, tam už na ně čekalo přivítání. Nespočet Exequias i pár členů Espady. Teď už konečně Komamura uvolnil Mayuriho a Kenpachiho, ti byli celkem naštvaní a tak svůj hněv chtěli vybít v boji. To už bych spíš řekla chudáci Arancaři, protože bojovat s naštvaným Kenpachim nebo Mayurim, tomu se říká sebevražda. Kapitáni hned udělili rozkazy a začalo to. Renji, Rukia, Sado a Orihime se měli postarat o tu hordu Exequias. Kenpachi se hned pustil do Nnoitory, jo to se potkali dva cvoci, oba milují boj, oba jsou silní a navíc byl Kenpachi trochu naštvaný, to nemohlo pro Nnoitoru dopadnout dobře. Ikaku se zatím pustil do Nnoitorova Fracciona a Yumichika pro změnu do Fracciona deváté Espady. Yachiru to všechno z dálky sledovala a fandila "Keníčkovi, Lebkounkovi a Krasoňovi." Ostatním se podařilo vniknout do Lasu Noches, tam ale čekala další překážka a to tři členové Puribaron Espady- ti kteří dříve patřili k Espadě, ale poté co Aizen získal Hougyoku byli sesazeni. To ovšem neměnilo nic na faktu, že jsou pořád dost silní. Tady se zastavil u jednoho Komamura, u dalšího Hisagi a toho posledního Nemu. Takže dál už pokračovali jen Ichigo, Toushiro, Uryuu, Kamiko a Mayuri. Ichigo se pořád usmíval a celý natěšený na tebe a na to, až někoho nakope spěchal vpřed, Toushiro byl zase pořádně naštvaný a taky se strachoval, co se mnou teď je. Uryuu a Kamiko nic nedávali najevo, jen mlčky pospíchali s ostatními připraveni kdykoliv bojovat. Nejvíc si to ale hned po Kenpachim užíval Mayuri. "To by mě zajímalo, kde je tady sklad se všemi vzorky a výzkumným materiálem. Na jakých pokusech asi Aporro dělá? Hm hm, nemůžu se dočkat, až ten sklad najdu. Tolik nového výzkumného materiálů a těch vzácných vzorků, co tam bude." Básnil i v tom spěchu, ten měl opravdu dobrou náladu. To už té malé skupince skřížilo cestu několik dalších členů Espady. Mayuri se pustil do Barragana, tedy spíš ho zatím jen štval. "Musím vás zklamat, ale vy se mi jako pokusný objekt vážně nehodíte, to by nešlo." Kroutil hlavou Mayuri, to už byl Barragan hezky naštvaný, taky proto, že Mayuri společně s Ichigem a Toushirem stačil bleskově vyhladit celou jeho Fraccion. "No, tak se ještě jednou omlouvám, že jsem vás zklamal, ale opravdu byste nebyl dobrý pokusný objekt. Bohužel, vás budu muset zabít, Barragan san." Zazubil se. "Ty směšný červe, jak se opovažuj se mnou takhle mluvit?!! Se mnou, s mocným Barraganem!! Za to zaplatíš!!!" Nadával Barragan a tak se tam ti dva do sebe pustili. Uryuu měl zatím co dělat s Yamim a Kamiko zase se Zommarim. Teď už zbyli jen Ichigo a Toushiro, najednou oba ucítili velký duševní tlak. Před nimi stála Halibel i s její Fraccion, tohle by mohlo zabrat dost času a to neměli Ichigo ani Toushiro v plánu. Někomu by se to mohlo zdát trochu nečestné , jenže ti dva spěchali. Ani jedna z Halibeliné Fraccion nestačila uvolnit svou Zanpakuto a už byly v bezvědomí, ale stále žili. To Halibel trochu naštvalo. Samozřejmě odmítala jít z cesty a byla připravená oba zastavit. "Kurosaki, dělej!" Křikl na Ichiga najednou Toushiro a sám se pustil s Halibel do boje, Ichigo dlouho neváhal a už běžel dál. Bitva byla v plném proudu a my měly naději, že nás zachrání.

Midori vypadala celkem nervózně a naštvaně a to obzvlášť, když si všimla Appora. Ti dva se tam o něčem asi dohadovali, Apporo měl děsě šílenej úsměv a Midori na*ranej XD Seděla sem na zemi opřená o stěnu. Najednou jakoby sem nevěděla, co si mám teď myslet, koho očekávat či jak se chovat a jak se cítit. Najednu stranu sem byla děsně vyděšená a druhou sem byla klidná. Hej vy dva! zavolala sem na Midori a Appora, Mohli bysme si prosím zazpívat nějakou písničku?? navrhla sem těm dvoum a vypadala sem celkem v klidu. V hlavě mi začala "hrát" písnička, kterou sem začala zpívat i nahlas (možná že falešně, to sem neřešila, ale zpívala sem XD →https://www.youtube.com/watch?v=x2iG4oZag1Q&feature=related). Mezitím Toushiro s Ichigem narazili na Halibel a její Fracionky XD Než se ale stačli Fracionky pořádně připravit, už lželi v bezvědomí a Toushiro zatím vyvolam shikai a snažil se nějak zdržet Halibel. Pak křikl na Ichiga, ať běží dál. Ichigo chvíli váhal, ale pak teda běžel dál. Kamiko, Ishida a ostatní zatím měli co dělat, aby porazili jak Espadu tak Puribaron Espadu a jiné. Halibel se škodolibě zamračila na Toushira a vrazila mu mega facku, až Toushiro odletěl kamsi do zdi (gome *psí oči*). To už se Tousiro vážně hněval a v hlavě mu pořád běželo, Teď nemám čas bojovat s Arrancarem, když je Midori chan v nebezpečí!!! To už ale uvolnil svou zanpakutou úlně, takže bankai a chtěl s Halibel udělat krátký proces. Mezitím do té malé místnosti s dvěma dveřm, kde sme byli my plus Apporo sem s zpívala a Szayel na mě fakt divně a nepopsatelně koukal. Dokonce přestal mektat ty své kraviny XD No tak, přidejte se, slova jsou jednoduchý! pobídla sem ty dva. Za dveřmi stáli arrancaři Urukiora a Grimmjow. Grimmjow měl ucho natisklý na dveříš co nejvíc to šlo, páč chtěl slyšet tvůj hlas a tvé názory a řeči apod. XD Mezitím Halibel docházelo, že Toushiro ten boj bere až moc vážně. Nnoitora s Kenpachim byli pořád vyrovnaní, nikdo neměl navrh a nikomu nekrozilo zabití. Mayuri už pár těch zrůdiček zabil a místo hledání nás začal hledat ten sklad a ještě křičel přes celé Las Noches na Nemu, kde zase je XD Ichigo zatím běžel stím svým úsměvem, ale vypadalo to, že se spíš ztratil XD Najednou za sebou kohosi slyšel. Kurosaki!!!! Ty blbče!!!! Ichigo se zastavil a koho to neviděl. Toushira s krvavou stopou na levé straně hlavy. Toushiro kun!! křičel na něj Ichigo XD Kurosaki! začal Toushiro, když kněmu doběhl. Můžeš mi říct, kudy to běžíš?! To necítíš to reiatsu Aizena?! Kde bude on, budou určitě ony!! seřval Toushiro vztekle Ichiga, kterej jen nasadil otrávenej výraz a poté běžel za Toushirem, kterej běhal po Las Noches jakoby to tam znal. Eh, a co je stou arrancarkou? ptal se po cestě Ichigo. Je mrtvá, odpoěděl bez většího zájmu Toushiro...

Zvláštní, jak někdo může být klidný, když prohrává a nepřítel nepochybně naruší jeho plány. Tohle by si určitě každý myslel při pohledu na Aizena. S kupodivu spokojeným výrazem společně s Ichimarem sledoval z jednoho balkonu dění dole. Tam se právě Kenpachi s tím svým šíleným úsměvem mlátil s Nnoitorou, hold jeden větší cvok než druhý. Oba dva si to náramně užívali, když vtom Nnoitora Kenpachimu nedopatřením strhnul masku a Kenpachi se zrovna podíval směrem k Aizenovi a Ichimarovi. "A hele, my se dlouho neviděli. Počkejte tam chvíli, už jdu za váma!" Zazubil se na ty dva, zamával jim svou Zanpakuto a pak poslal Nnoitoru na dlouho do kómatu a to jednou ranou, ale nezabil ho. Kenpachi si rychle nasadil pásku, vzal Yachiru na záda a hurá hledat cestu k Aizenovi a Ichimarovi. "Smutné, čekal jsem, že Espada vydží déle. Nevadí, stejně díky Hougyoku zanedlouho vytvořím něco lepšího než byla Espada, ale teď ještě může posloužit." Prohodil Aizen tím svým klidným tónem. Bylo až neuvěřitelné, že může být v takové situaci a v takovém prostředí tak klidný. Vzduch byl nasycený pachem krve, všude kolem byl ohromný duševní tlak a hlavně na každém kroku možné nebezpečí. Takové prostředí nebylo nic dobrého pro Quinci, Uryuu i Kamiko mají totiž velmi citlivé vnímání Reiatsu a v prostředí s takovým duševním tlakem jim to působilo menší potíže s dýcháním a drobné závratě, jenže oni bojovali proti Espadě! To nevypadalo ani pro jednoho z nich dobře, ale i jejich soupeři už neměli tolik Reiatsu a také začínali pociťovat úlevu, teď záleželo na taktice, přesnosti a na štěstí.
V tu chvíli byl Szayel Aporro pořád s námi. Já měla v tu chvíli sto chutí mu vlepit pořádnou facku, jenže by mi to bylo asi houby platné, bez Reiatsu, bez svého Zanpakuto, to bych ho leda tak naštvala. Vtom sis ale začala zpívat, no aspoň jednu výhodu to mělo a to tu, že Aporro konečně sklapnul. Pak se na tebe tak zamyšleně podíval, chvíli přemýšlel a pak se doslova rozzářil. "Taishtachikata, zřejmě vliv situace a okolí na psychiku, úžasná věc k pozorování!" Řekl a skoro jako v tanzu tě pozoroval. Já si jen povzdychla a vtom přišel nápad. Aporro nedával pozor a doslova na tobě mohl oči nechat a dveře do jeho laboratoře byly otevřené, nepočítala jsem s útěkem, ale za pokus by to stálo, alespoň zjistit, jestli tam jsou třeba další dveře. Běželo mi hlavou a já se opatrně vydala oklikou okolo Aporra k těm dveřím. Jenže v tu chvíli se ozvala rána, až se celá místnost roztřásla. Z chodby byly slyšet už známé hlasy-Urukiora a Grimmjow. Ty hlasy ale hned utichly a opět se ozvala jen ta rána. Aporro se tak nejistě zamračil. "No no, to snad ne, nečekal jsem, že to zrovna Halibel nezvládne." Kroutil hlavou, to přišla další rána, ale ta od nás nebyla tak daleko. V tu chvíli Aporro vypadal jako minutu před smrtí. "Který bastard?!! Má práce, můj výzkum, můj sklad!!!!" Vyjekl vyděšeně i naštvaně. Hned zmizel pryč řešit své problémy, to mě ještě stačil shodit na zem a zavřít dveře do laboratoře. "Aspoň že je pryč." Vydechla jsem si a sedle si vedle tebe. "Slyšíš to? Už jsou blízko, Nano, vždyť mi se odsud dostaneme!" Prohodila jsem a snad poprvé za dlouhou dobu se usmála.
A taky už se k nám blížili. Většina našich zachránců stále bojovala, to Mayuri už našel Nemu i sklad, takže měl vše, co mu předtím chybělo ke štěstí. To on donutil Aporra odejít, hold dveře se samy nechtěly otevřít a tak jim Mayuri trochu pomohl. "Oh oh, to je nádhera! Nemu, rychle! A opatrně ty hlupačko, podívej se na tu krásu!" Rozplýval se Mayuri a k tomu ještě komandoval chudáka Nemu, která jako vždy poslušně skákala tak jak on pískal. Kenpachi se taky celkem bavil, řekněme že převracel celý Lasu Noches vzhůru nohama. Hold on ani Yachiru neměli zrovna dobrý orientační smysl a tak běhali všude možně, sem tam zabili pár Arancarů a pak dál hledali Aizena s Ichimarem. "Keníčku tam, ten Arancar co jsi zabil v minulé zatáčce říkal, že máme jít do leva a pak rovně!" Ukazovala Yachiru cestu. "Ne, to říkal ten u schodů, ale přece ten v minulé zatáčce říkal do prava." Řekl Kenpachi a na rozcestí se zastavil, chvíli s Yachiru dumali kam, až se rozhodli. "Tak to vezmem rovně!" Zazubil se Kenpachi a tak dál běhal s Yachiru na zádech a každého Arancara kterého viděl se ptal na cestu, prostě radost.
To Ichigo a Toushito si to tolik neužívali, nestačili ještě ani k Aizenovi dojít a už jim zkřížil cestu Urukiora s Grimmjowem. Tahle bitva se blížila do finále, ale podaří se nás zachránit?

Takže záchraná ise pokračovala. Ovšem zatím se nedalo říct jestli úspěšně nebo neúspěšně. Já si při zpívání zavřela oči a snažila se nic kolem sebe nevnímat. Čekala jsem jen na to, až sem příjde nejspíš Kurosakiho banda a zachrání nás. Ani Midori sem jaksi nevnímala XD Szayel šel bránit své laboratorní věcičky a věcičky vhodné pro vázkumy. Mayuri se jen smíval nad tím objevem a Nemu lítala tam a sem a sbírala "potřebné" věci XD. Okamžitě přestaňte!!! Nemáte žádné rávo sahat na moje věci!!!! křičel na Mayuriho Szayel. Mayuri se na něj jen bez většího zájmu podíval a pak jen prohodil, No, nějak sem si nevšiml, že by si to měl někde podepsaný...Takže až to Nemu dooznačí mým podpisem, tyhle úžasné věcičky budou patřit mě!! ďábelsky se usmál a pa ješě dodal, Mimochodem, vy zas nemáte právo sahat na Hanu san nebo na tu lidskou experientální duši! Szayel se tam teda začal s Mayrim hádat o zkumakách, podpisech a o nás. Nemu mezitím sbírala další a další věci. Mezitím se Ichigo, Toushiro, rukiora a Grimmjow setkali naproti sobě. Krom vysmátýho Ichiga a Grimmjowa se ti dva tvářili jak naštvaně, tak i bez většího zájmu XD No po pár vteřinách zírání a urážení se pustili vichni do boje dva na dva XD Zvuky, když se střetli dvě zanpakutou, byli slyšet až knám do místnosti. Přestala sem popěvovat. Midori san, mají šanci? Mají proti těmhle arrancarům nějakou šanci vyhrát? ptala sem se pořád jakoby v lidu Midori, ale uvnitř sem byla neuvěřitelně nervózní a vyděšená a celá vyklepaná atd. Mezitím si to Kenpachi s Yachiru razili nějakým směrem a mysleli si, jak se určitě přibližují k Aizenovi a spol. ale to byl omyl. Spíš se oddalovali a po cestě přizabíjeli různé rasy.
Mezitím přejdeme úplně někam jinam, aneb Karakura City. Do letiště přistálo letadlo z Evropy. Z letadla vystoupila jedna blondýnka se zelenýma očima a byla děsně podobná Naně! XD Ano, přijela Aimi Chiyoko, mladší sestra Nany. Aimi šla až na taxi zastávku, kde naložila svá zavazadla do prvního taxíku, kterého viděla a nasedla si. Mimochodem taxi řídil Urahara, ale Aimi neměla páru kdo to je a co by třeba po ní mohl chtít bo tak. Holt jela prostě zpátky domů za svoji starší ségrou XD Slečn, někoho mi děsně připomínáte...řekl tajemně Urahara při jízdě po dálnici XD Aimi si zrovna vyndavala špínu z pod nehtu XD No, možná jestli znáte Nanu Chiyoko, tak já sem její mladší sestra! Přiletěla sem z Evropy a Chiyo san sem dlouho neviděla! Nejste řeba učitel na jedné té střední škole? Nebo neznáte naši babi a dědu? Možná že jo a tím pádem znáte i Nanu a jelikož sem její sestra, tak vám ji připomínám! začala se rozkecávat Aimi. Holt byla až neuvěřitelně ukecaná a Urahara jen poslouchal její povídání a vezl jí směr Urahara shop místo rodiný domek bábi a dědy XD

Pomalu ale jistě to všechno končilo. Před Lasu Noches padl poslední Exequias a o život přišli i Fraccioni Aaroniera i Nnoitory, i Zommariho Fraccion už skončila a tak ten zbytek Shinigami v čele s Ikakem, Yumichikou, Hisagim, Renjim a Rukiou spěchal pomoct ostatním. To už měli dobojováno i naši Quinci. Uryuu dostal pěkně zabrat a v tu chvíli mohl být rád, že ještě stojí. Kamiko na tom byla s pohybem o cosi líp, zato ale hodně krvácela. Co nejrychleji to šlo se belhala tam, kde cítila zbytky Ishidova Reiatsu, to už u něho byla Orihime a Rukia, která tam zůstala jako "ochranka", to kdyby se náhodou objevil další bojechtivý Arancar. Když Kamiko viděla téměř polomrtvého Ishidu, něco se v ní pohnulu, i přes to, že ho od čtrnácti začala nesnášet, měla o něj strach. V duchu si nádavala, co se o něho stará a do toho ještě krvácení nekrvácení spěchala k němu. "Ty pitomče, takhle mě neděs! No tak, Uryuu! Orihime bude v..." Ale už to nestačila doříct, v tu chvíli se jí podlomila kolena, ona ztratila vědomí a spadla rovnou na Ishidu. Tak měla hold Orihime o maroda víc.
V tu chvíli probíhalo ve skladu opravdu divadlo. Byl to úžasný pohled, Nemu rychle brala všechno na co se jen Mayuri podíval a ten se zatím hádal s Aporrem. "Tak znovu, tyhle věci, celý tenhle sklad, to je moje! A vám tu nepatří nic! Nic! Jediná molekula, jediný atom! Nic! Všechno je moje, tak dejte pracky pryč!" Nadával Aporro. Mayuri jen kroutil hlavou. "A že vy Arancaři saháte na naše Shinigami, to vám nevadí, že?" Opáčil se, to už Aporrovi cukalo obočí. "Cokoliv a kdokoliv je tady v Hueco Mundo, v Lasu Noches, to je automaticky majetek mocného Aizena a tak k němu mám přístup! Co je mi po Shinigami, stejně už jsem ten pokus stihnul, ať si táhnou!" Odsekl Aporro, to Mayuri zpozorněl. "Pokus? Ale příteli vědče, povídejte, na jakém pokusu jste dělal? Popravdě, moc se toho o vaší práci neví, to snad děláte na tak nezajímavých projektech?" Začal Mayuri, v tu chvíli Szayel zapomněl kdo je, kde je a co se děje, hold se v něm probudila stránka vědce. "Ale co vás nemá, kolego. Mé pokusy jsou velkolepé. Třeba ten nejnovější, jak jste zmiňoval Hanu Midori, podařilo se mi do ní dostat Arancara! Ano opravdu, ten Arancar, tedy pardon, Arancarka se už asimilovala, je to něco jako Ichigův vnitřní Hollow, vlastně jsem z ní udělal univerzálního Vizarda!" Chlubil se Aporro a Mayuri jen znalecky přikyvoval. "No to jsou věci, kolego. Povídejte povídejte..." Pobízel ho Mayuri a tak tam ti dva se zápalem debatovali o všech možných pokusech, Nemu mezitím pokračovala v práci a zbytek Shinigami běžel směrem ke skladu, odkud cítili Mayuriho Reiatsu. Ten už stejně jako Szayel vycítil, že se k němu ženou jeho Shinigami. "No no no, asi bychom měli předstírat boj, že? No těšilo mě, tak až budete mít čas kolego, domluvíme se a zase ty experimenty můžeme probrat." Řekl Mayuri. "Tak tak, máte pravdu, kolego. A víte co? Vezměte si s sebou všechny ty věci ze skladu, tady se to stejně rozpadá a u vás to bude v bezpečí, však já si pro to někdy přijdu, mějte se." Odpověděl Aporro, načež Nemu odnesla všechny ty věci pryč, Mayuri s Aporrem se v rychlosti trochu pomlátili, to aby se neřeklo a pak oba šli svou cestou.
V tu chvíli už se Ichigo pral s Grimmjowem a Toushiro zase s Urukiorou. Ichigo se snažil dostat k Urukiorovi, chtěl tě totiž pomstít, to Urukiora tě přece unesl, ale Grimmjow ho ne a ne pustit. Toushirovi to bylo jedno, hlavně už nás najít, tedy jedno mu to bylo do té chvíle než Grimmjow začal provokovat. Blbec jeden, chtěl provokovat Ichiga a přitom naštval Toushira. "Stejně, co na ní vidíš? Pche, máte s Aizenem stejný vkus. Štěstí, že se mu Midori nezalíbila tak jako Nana, hm Kurosaki, měl bys ji vidět v tom oblečení, ten výstřih..." Ale to bylo poslední, co v tu chvíli Grimmjow řekl. Jen to řekl, v tu chvíli schytal takovou ránu pěstí, jakou ještě nezažil. Toushiro hned nechal Urukioru Urukiorou a rozhodl se z Grimmjowa krom jiného vymlátit i to, kde jsme. Urukiora a Ichigo to jen chvíli z povzdálí sledovali, pak to tam ale začalo být jaksi nebezpečné, protože Grimmjow pokračoval v provokaci a to bylo moc špatné. "Půjdeme raději někam bokem?" Zeptal se Urukiora a při tom stejně jako Ichigo trochu vyjeveně koukal na Toushira, jak je odhodlaný si to s Grimmjowem vyřídit za každou úchylnou větu, kterou o mně řekl. "Jo, to máš pravdu." Přikývl Ichigo a tak ti dva odešli do "bezpečí", tedy někam, kde nehrozilo, že je omylem Toushiro zasáhne místo Grimmjowa.
V tu chvíli jsme tam seděly a jen doufaly, že už ta noční můra zkončí. "Mají, mají velkou šanci a to k tomu připočítej fakt, že mají pořádně velké odhodlání, Ichigo by udělal snad cokoliv, aby ti pomohl, že mám pravdu?" Odpověděla jsem ti celkem klidně, nebyla jsem úplně klidná, tohle místo, ty zážitky a vůbec všechno působilo strašlivě, ale myšlenka že už je záchrana nadosah mě uklidňovala.
Naše skupina záchranářů už se dávala dohromady, Mayuriho a spol už dohonily Orihime a Rukia, které ještě pomáhaly Ishidovi a Kamiko, kteří nebyli zrovna fit. Už chyběli jen Kenpachi s Yachiru, Toushiro s Ichigem a my dvě. "Kam teď? Je tady takový zmatek v Reiatsu, že nepoznám, které je čí." Prohodil jeden ze 4. divize, v tu chvíli se ozvala další rána a hned po tom kolem doslova proletěl Ichigo který se zrovna chystal Urukioru zmlátit za to, že si dovolil říct, že se mu líbíš. "Co jít za hlukem? I když, ke Kurosakimu bych se nepletl, nechtěl bych to schytat." Ozval se další, to už se před tou skupinou našich zachránců objevil i Toushiro. "Vím kde jsou, tak už ho prašti naposledy a dělej!" Křikl na Ichiga a spěchal k té místnosti, kde jsme byly zavřené. Ichigo nasadil výraz alá Já ho chtěl zmlátit pořádně, ale tak nakonec Urukioru praštil jen tak ledabyle a hurá za tebou a za ním zbytek našich zachránců, tedy krom Kenpachiho a Yachiru, ti stále hledali "kudy k sušenkám", jak se smála Yachiru. Nijak jí nevadilo, že je Aizen nepřítel, ona si pamatovala když byl ještě v Soul Society a jak jí někdy dával sušenky, takže Yachiru si myslela, že se jde pro sušenky a Kenpachi se chvílemi tvářil tak, že nešlo poznat, jestli si chce s Aizenem a Ichimarem jen pokecat o starých dobrých časech nebo jestli se hodlá prát.
To nám teď mohlo být ale jedno, nevím jak ty, ale mně spadl kámen ze srdce, jakmile jsem uviděla naše přátele a hlavně Toushira. Byla jsem tak šťastná, vždyť už byl vlastně konec. Pryč od Aizena a Aporra a jejich pokusů a hlavně pryč od Ichimara a Grimmjowa, yokata! A Toushiro... Ach ne, chudák, je pořádně zranění, kruci Midori, to se pořád necháš jen zachraňovat? Tak dobře, vynadám si později, teď rychle odsud. Běželo mi hlavou, už jsem chvílemi nevnímala okolí, jen Toushira a to nádherné vrocné objetí, ten pocit bezpečí a jistoty. To ty jsi taky měla o čem přemýšlet, sotva tě Ichigo uviděl, doslova se rozzářil a než ses nadála, vzal tě do náruče a políbil tě! Opravdu, přede všemi, dlouhý, něžný ale i vášnivý polibek. "Em představoval jsem si to jinde, ale bál jsem se, že by nám do toho zase něco vlezlo." Usmál se a s tebou v náručí už pospíchal s ostatními ven stejně jako já s Toushirem, toho jsem musela podpírat. "Ještě ses ani neuzdravil po tom útoku na Soul Society a už jsi zase bojoval, víš že jsi blázen?" Měla jsem málem slzy na krajíčku, jak jsem se bála, jestli je v pořádku, jestli ho ještě někdy uvidím nebo nedej bože jestli nemusel bojovat s Aizenem. "Blázen do tebe, Midori." Usmál se a po té dlouhé době mi opět věnoval polibek, víc už jsem ke štěstí v tu chvíli nepotřebovla, bylo mi jedno že mám na sobě to příšerné oblečení nebo že mám stále zpečetěné Reiatsu, navíc když mi Mayuri předal zpět Senpuu, byla jsem vážně spokojená. Tak jsme se tedy všichni relativně v pořádku dostali z Lasu Noches a už se chystali k otevření průchodu, ale byl tady problém. "A co Zara..." Ale sotva Komamura začal mluvit, ozvala se rána a my viděla, jak se Kenpachi s Yachiru na zádech opravdu proboural zdmi a letěl za námi. "Pokecáme jindy." Volal ještě Kenpachi zřejmě směrem k Aizenovi a Ichimarovi. "Papa Ai kun, Ichi kun!" Mávala Yachiru a tak už jsme byli zase všichni a konečně se mohlo jít domů!

Všechno se opět děsně rychle semlelo. Do naší malé místnosti najednou vpadli snad všichni "záchranáři". Než sem se ztihla nějak vzpamatovat, už sem byla v náruči Ichiga a najednou se to stalo! Konečně mě políbil! Bylo to něco tak úžasného a rozhodně nekonečnokrát lepší nez ty od Aizena XD Ichigo! řekla sem děsně šťastně a jak sem byla v jeho náruči, tak sem se kněmu ještě víc přitiskla a přitlila. Samozřejmě sm i lehce zrudla, ovšem jako Midori ne XP Midori podepírala Toushira, Uryuu nesl též v náruči Kamiko, která byla pořád v bezvědomí a ostatní šli po svých. Před tou bránou se knám řítili ještě Kenpachi s Yachiru no a mohlo se jít zpátky do SS.
Mezitím Urahara cestou k němu do krámu všechno Aimi vysvětlil kdo jsou shinigami, co sme tady vůbec prováděli, atd. Aimi byla velice chápavá, takže jí to nedělalo žádnej problém to "vstřebat". Urahara zabrzdil před obchodem a vzal sebou Aimi rovnou doté podzemní tréninkové místnosti. Páni! Tak to je fakt hustý! Jak se to sem mohlo vejít? A jak dlouho ste na tom pracoval? začala vyzvídat Ai, ale odpovědi se nedočkala. Urahara začal dělat jakési přpravy na otevření brány do Seireitei. A proč že tam jdem? ptala se dál Ai. To teď ůbec neřeš...hlavně potebuju pak Midori chan...řekl zamyšleně a už už otevíral bránu. Urahara Aimi naznačil, aby tam vešla a když chtl jít i on, na rameno mu skočila Yoruichi v kočičí podobě. Och ne ne! Musíš tady zůstat s Tesaiem! sundal ze sebe Yoruichi, poté prošel bránou a hned ji za sebou zavřel. V Seireitei už byli v kolečku obklopeni Kurosakiho banda Toushiro, Midori, kapitáni aspol. XD Toushira málem trefilo, když uslyšel hlasy jeho "oblíbenkiň" alá Matsumoto a Yoriko. Obě dvě málem na něho samou radostí skočili, že málem spadl na zem a obě dvě začali kapitána vítat a starat se o něj esli mu něco není. No pak ho Matsumoto odvedla na oštřovnu a ktobě přišla Yoriko a chytla tě za ruce. Midori san! Ste taky v pořádku? Ó a nedělali vám tam nějaké hnusné věci?! strachovala se Yoriko. Ichio mě zatim pustil na nohy, takže sme se akorát objali XD To se pak v davu objevili Urahara s Aimi. Když Yoriko uviděla Uraharu, okamžitě tě nechala být a běžela přivítat Uraharu. Všichni se podívali na ty dva...teď už tři a Aimi začalo být trapně, tak prostě mile pozdravila XD Eh, o-ohayo minna!! zvedla ruku a zamávala a nasadila milý úsměv. N-nani? Aimi? podivila sem se, páč sem netušila, že by mladší ségra mohla vědět něco o Společenstvu atak. Ai chan! zavolala sem na ni a stejně jako Yoriko sem nechala Ichiga Ichigem a běžela za Aimi. Ta se tvářila naštěstí mile a asi jakože mě ráda vidí. Tak sme se tam objali a pořád něco mleli. To se pak začala probouzet ještě Kamiko, která byla pořád v náruči Uryuua. Bylo nepatrně vidět, že Kamiko lehe zrudla, ale pak hned začala vyvádět, aby ji Uryuu pustil na zem XD....