Spoustu nového aneb doba zdánlivého klidu

To co se stalo s Kusakou a vůbec všechny problémy, to všechno odvál čas z našich myšlenek. Seireitei se vrátilo k normálu a i Kurosakiho parta už překonala ztrátu Nany, tedy překonala jak jen se dalo, je totiž jasné, že Ichigo na Nanu nikdy nezapomene...

"Okaidy, Inoue chan!" "Rene! Osaide!" Bylo slyšet už z dálky, to se totiž Orihime a Chado vraceli z letiště. Ten den se vrátili z výměného pobytu z Evropy. Ren už málem běžel Orihime, nebo spíš jejímu výstřihu, naproti, to ho ale Kamiko chytla za tričko a tak marná snaha aneb jak se klidní hormony. "Už jste nám tady chyběli." Řekl mile Uryuu. Ano, každý měl dobrou náladu, Inoue a Chado taky museli překonat smrt Nany. Kamiko a Uryuu jim totiž o tom napsali v jednom dopise, ten psali v době, kdy už byl Kusaka pryč, tak se zmínili i o dění v Soul Society. Tohle už ale všichni raději hodili za hlavu. "Bylo to nádherné! Evropa je tolik jiná a tolik krásná! Mám fotky a suvenýry, pro každého něco! Bylo to skvělé!" Vykládala Orihime a Sado jí každé druhé slovo jen potvrdil. Celá Kurosakiho parta je doprovodila domů a pak se sešla u Orihme, která tam všechno do podrobna líčila, ukazovala fotky a pořád se usmívala. A nutno říct že i Chado něco řekl, sice ne tolik jako Orihime, ale oproti tomu kolik toho namluví jindy, no pořádný rozdíl. "A víte co je úplně nejlepší?" Napínala ostatní Orihime. "Že zítra přijede pět studentů z Evropy!" Zajásala a div že samou radostí nevyskočila. "Teda, no to bude něco." Zareagovala jako první Kamiko. "Asi budou bydlet u nás." Řekl Ichigo s trochu menším nadšením, když si totiž vzpomněl, jak jsme u něj bydleli my Shinigami, málem mu cukalo obočí. "Studenti z Evropy? A co studentky? Půvabné milé Evropanky!" Ozval se Kon a pak se ubral do představ o jeho osobním harému. A takhle strávila Kurosakiho parta neděli. K večeru šli navštívit Uraharu a ty ses konečně seznámila s Orihime a Chadem. Nutno říct, že už jsi se s Kurosakiho partou celkem spřátelila, ty jsi vlastně taky byla její součástí a i s Yumi, Emi a Ulquiorou jsi vycházela dobře.
No a bylo to tady! Den D! Začínalo to jako vždy, studenti se s "nadšením" ploužili do tříd, Ichigo jako vždy čelil útokům Keiga a Kamiko zase okřikovala Rena, ať klidní hormony. "Ohayougozaimasu! Dnešek je velmi zvláštní den!" Ano, veselý tón Misato sensei, která jako vždy plná energie vešla do třídy. "Začnu tím, že vám představím novou studentku!" Oznámila, no jakmile řekla slovo studentku, Ren zpozorněl. To jsi do dveří vešla ty. "Tak tohle je Eiri Yuzu, doufám, že mezi vás dobře zapadne!" Usmívala se Misato, no co bychom si říkali, myslím, že Ren málem slintal. "Tak Yuzu, kam tě posadíme? K nějaké spolehlivé kamarádce? Nebo chceš vedle nějakého hezkého kluka, hm?" Řekla ti polohlasně, no nakonec tě po tvé lhostejné odpovědi posadila do lavice, která byla mezi Kamiko a Ichigem. Řekla bych, žes dopadla dobře. Představ si sedět vedle Rena, to by byly veselé hodiny. "Klid, klid! Teď ta druhá zpráva! Dnes pozdě večer k nám do Karakury přijede pět studentů z Evropy! Budou to tři studenti z Anglie a dva ze Španělska, celkem tři dívky a dva chlapci. Proto vám nechám kolovat papír se jmény těch pěti a vy se případně zapíšete k jednomu jménu, že by u vás dotyčný mohl bydlet. Po vyučování to s vámi projdu a domluvíme se." Informovala vás a poslala ten formulář.
Bylo to jak řekla. Na konci vyučování si ten papír vzala a začala číst. "Jane Woods bude bydlet u Arisawi , Annie Loier u Inoue a Christian Steavens u Sada. To byli studenti z Anglie, pak Sara Gil Portilla bude u Haiirono a její bratr Antonio zase u Kurosakiho. Takže vy, u kterých bude někdo bydlet, už připravujte pokoje a zítra ráno se na nové studenty můžete těšit." Zazubila se a odešla. No Inoue byla celá nadšená, Chado byl v klidu jako vždy, Ichigo přemýšlel, jestli se měl nebo neměl nechat od Inoue překecat, Tatsuki s Kamiko se taky těšily a Ren byl naštvaný, že se nestihl zapsat k žádné holce. A tak skončilo vyučování a pomalu se blížil večer, kdy mělo těch pět dorazit.

Bylo ráno a do školy zbývali ještě asi dvě hodiny. Já si hezky spala u sebe v pokoji, jenomže to mě vzbudil Urahara. He?! Co se děje? zamžourala jsem očima a protáhla se, Nějakej vetřelec? ptala jsem se ospalým tónem. Ale kdepak, jdeš do školy! Musíš přeci hlídat Kurosakiho partu! řekl Urahara tím svým tónem a už mě hnal z postele ven na snídani, oblíct se a hurá do školy -_-" Kurosakiho parta se už scházela před branou školy, kterou pak společně prošli až do třídy, kde začal ječet Keigo a téměř všichni na ně vrhli ty divné pohledy...A pak si všichni zas hleděli svého, samozřejmě. Oproti ostatním jsem do školy teda nijak nespěchala. Už bylo asi pět minut před zvonením na hodinu. Všichni studenti už byli na svých místech. Pět minut uběhlo jak voda a do třídy se hnala už paní profesorka s opět dobrou náladou. Já pomocí té rychlosti (musíme to už nějak pojmenovat XD) se dostala do školy těsně před zvonením, a nyní jsem čekala za dveřma do té doby, než profesorka řekne mé jméno...nebo aspoň tak jsme byli dohodnuté xD Poté mě tedy představila, posadila vedle Ichiga a Kamiko a škola docela rychle uplynula. Celá Kurosakiho parta se sebrala na střehu, kde pokaždé obědvají. Páni! Já už se tak těším na ty z Evropy! vřeštila tam pořád Orihime, Tatsuki moc nadšeně nevypadal (další přemluvená oběť jako Ichigo), Chad byl sice taky šťastný a natěšený, ovšem nedával to nijak znát. Ren se taky těšil, až všechny přijedou, hlavně ta ze Španělska, páč bude bydlet s Kamiko! A to znamená, že bude mít ta dívka pokoj hned vedle Rena a to ho fakt těšilo, až ji bude moct špehovat XD Hej, já myslel, že budeš pomáhat Uraharovi v krámku a né snáma chodit do školy o-O poznamenal po chvilce ticha Ichigo. Baka...musim vás hlídat, není na vás spoleh! A navíc musím mít hodně drbů pro Oto-sana ^-^ řekla jsem. I oběd uplynul nějak rychle, ale najednou se blížil večer, večer kdy měli přijet ti z Evropy a čas jakoby se zastavil. Bylo šest hodin večer a celá Kurosakiho parta plus já, Urahara a Kon v baťohu jsme stáli na letišti u toho východu a čekali, kdy se objeví ti z Evropy. Náh, kde můžou být? Už mají zpoždění aspoň deset minut! rozčiloval se Urahara. Uběhli teprve dvě minuty...poznamenala suše Kamiko a dál koukala do východových dveří, kdy se objeví její podnájemnice XD Uplynula další minuta a všichni byli děsně netrpělivý. Já a Uryuu jsme byli takový bez zájmu a jen znuděně sledovali okolí. Pak jsem ale ucítila něco...už mi povědomého...Nani? Co by tady dělali...asi mám z té nudy reiatsové halucinace...pomyslela jsem si a s ostatními sledovala východové dveře. Uplynula další minuta a konečně! Konečně z toho východu vycházeli jen tři studenti...a to ti z Anglie. Kamiko musela držet Rena za límec, jen aby nedělal blbosti a třeba na ně neskočil nebo tak něco. No jak jste koukali na ty tři jak se promenádujou dlouhou chodbou až k vám, vypadalo to skoro jak nějaký zpomalený americký film, když na scénu přichází hlavní hrdinové. Ren a Kon měli už slinu u pusy, ovšem Ichigo, Uryuu a Urahara se jakž takž ovládli, aby jim neupadli dolní panty a holky asi krom mě na ně uchváceně koukali. No konečně jsou tady! pomyslela si Tatsuki, která na ně taky dvakrát uchváceně nezírala. Sate! Vy jste ti z Karakury, že? zeptala se bruneta s kytarou přes rameno. A taky dobře ovládají naší řeč! nevěřila svým uším Tatsuki XD Hai! Já jsem ta Orihime a tohle je přeci Sado! Pamatujete si nás? začala hned Orihime a pak se tam s tou brunetkou zakecala. Eh, ale kde jsou ti dva ze Španělska? byla celá nedočkavá Kamiko a vyhlížela pořád nějaké podezřelé osoby XD Uplynulo asi deset minut a konečně se objevili i naši Španělé. No všichni se zatim stihly seznámit s těmi z Anglie, takže teď bude seznamovačka se Španěly. Ehm, ehm! Nechci rušit, ale cesta do Karakury není zrovna nejkratší a já bych už rád vyrazil! oznámil nám Urahara, načež vylovil z kapsy klíčky od svého taxíku. Eh, Urahara-san? Ale do toho taxiku se všichni nevejdem...poznamenal Ichigo. To máš pravdu, proto jsem vzal přeci dvě auta. Nebo ty sis snad nevšimnul? řekl Urahara tím sým tajemným tónem. To zase zahrabal v kapse a vylovil další klíčky, které hodil mě. Já snima jen zatočila na prstě a chytla je a s Uraharou jsme si rozdělili kdo koho poveze. ( Uraharův taxík vypadá spíš jak ten minibus, takže do něj se narval zbytek, kterej se nevešel ke mě. Já měla obyčejnýho osobního taxíka, takže 4 místa, které obsadili Ichigo s tím Španělem, pak tam seděl ještě Ren, někde v kufru byl Kon a poslední místo obsadil Chad. Zbytek byl u Urahary, kterej měl ten mini bus XD). Cesta z letiště do Karakury byla opravdu dlouhá, navíc poslouchat vzadu ty úchyli...to bylo něco. Od kdy máš řidičák? zajímal se Ichigo. To už ti jako bylo osmnáct? zjišťoval dál. Osmnáct mi bylo už někde před sto lety...a co to je ten řidičák? ptala jsem se tentokrát já, páč já vážně nevěděla co to řidičák je XD Nani?! Ty řídíš a nemáš řidičák?!! C-co když nás chytnou poldové! Dostaneš pokutu! Navíc ti vzadu nejsou připoutaný, co když se vybouráme?!! panikařil Ichigo, což mě velice štvalo. Hele, stačí když víš kde je volant, plyn a brzdy a další ty blbosti, musíš znát pár značek, předpisy kdo má přednost apod. a je to cajk ne? Hele, kdysi mě to učil Urahara, tak klid! Pokud ti jako řidič nevyhovuju tak ti tu můžu zastavit a můžeš jet vlakem! řekla jsem protivným tónem, načež mi nějaké auto nedalo na jedné křižovatce přednost, takže jsem ještě začala nadávat, jací idioti to sedí za volantem apod. XD No, cesta byla opravdu veselá...

"Tak, pojďte, honem. Ať tam jsme včas. Namaiki kun, kudasai, nelep se tak na Inoue chan, vždyť je v autě místa dost." Poháněl vás ten večer Urahara, to jste měli jet na letiště vyzvednout ty nové studenty. Po cestě vznikla zajímavá debata, no debata, spíš se tam Ichigo hádal s Ishidou o tom, jestli udělal dobře, že se přihlásil. Uryuu stále tvrdil, že je to ukázka slušnosti a že si má Ichigo dát pozor, ať neudělá trapas. Ichigo zase nadával, že se příště do ničeho takového nenechá ukecat a Tatsuki v duchu přikyvovala. Třešničkou téhle hádky ale byla Renova poznámka. "Ale Ichigo, ty nadáváš jen proto, že u tebe nebude bydlet žádná rozkošná Evropanka." A výsledek? Kamiko jednou rukou držela Renovi pusu, druhou rukou klidnila Ishidu, ať se tolik nesměje a nohou pak odstrkovala Ichiga, který se pokoušel přelézt v autě dozadu, aby Renovi ručně vysvětlil, že se mýlí. No nakonec jste dorazili všichni v celku a zbývalo jen čekat. První k vám zamířili naši tři Angličani. Jak byla Tatsuki v autě otrávená, když se poznala s Jane a Annie, hned se jí zvedla nálada a zdálo se, že si s oběma dobře rozumí. Chado to měl stejně, Christian si na něho totiž hned vzpomněl a tak se ti dva dali do řeči, což znamenalo, že mluvil spíš Chris a Chado jen sem tam něco dodal. Někteří z party se už s novými přáteli pomalu soukali do aut, ale ti ze Španělska pořád nikde. Nakonec asi po deseti minutách dorazili i oni, no za těch deset minuto jsi zřejmě měla pocit, že se tam Ichigo a Uryuu zaškrtí. Bylo zvláštní slyšet jejich hlasy, zvláštní slyšet japonská slova s anglickým nebo španělským přízvukem. Zatím co ti z Anglie působili spíš klidnějším dojmem a taky tak mluvili, z těch Španělů byla i po té dlouhé cestě cítit energie, podle hlasu byli přátelští a oba mluvili celkem rychle, ale srozumitelně. Tak jste se nakonec všichni naskládali do aut a mohlo se jet, no to byl skoro adrenalinový sport a to v obou autech. Osazenstvo taxíku mohlo mít strach z toho, že:
a) Vás chytí policie a ty nemáš řidičák.
b) Se tam s Ichigem pozabíjíte.
c) Že se tím hádáním budete rozptylovat tak dlouho, dokud nenabouráte.
A u Urahary to bylo taky něco, on totiž rychlost moc neřešil a tak jel tak rychle, že to s nimi házelo na všechny strany, tak že se na sebe všichni všelijak mačkali a v zatáčkách to bylo vážně něco, ale Uraharovo řidičské úmění a jeho klasické poznámky vyvolávali u všech úsměv.
Tak jste tedy všechny porozváželi a Urahara samozřejmě každému připomněl, že až bude chtít, může se stavit k němu do obchodu. Začala bych s malou rekapitulací situací po příjezdu, tak třeba Tatsuki. Její máma Jane mile přivítala a hned ji i Tatsuki zavalila spoustou vlídných slov, informací a podobně. Tatsuki pomohla Jane s kufry a zavedla ji do jejího nového pokoje. Ten byl krásně uklizený, postel čistě povlečená a na polštáři už byla připravená školní uniforma. "Tohle musí nosit všichni?" Zeptala se takovým neutrálním tónem Jane, načež Tatsuki přikývla. Asi si myslela, že je z toho Jane zklamaná, soudě podle jejího EMO stylu si myslela, že asi nemá ráda jednotvárné oblečení a už vůbec ne oblečení, které se vymyká jejímu stylu. To ji ale Jane překvapila. "Vypadá to fajn, v Anglii taky musíme mít uniformy, ale jsou víc konzervativní." Řekla a začala si vybalovat. Tatsuki mezitím pomohla mámě připravit večeři a dokonce si začínala myslet, že to s těmi výměnnými studenty přece jen nebyl špatný nápad.
Podobně to vypadalo i u Inoue. Ta s Annie hned vzpomínala, jaké to bylo v Anglii a Orihime jí začala vyprávět, co všechno mohou podniknout. "A taky zajdeme k Uraharovi san, je to vážně milý člověk a dobře se s ním povídá. A provedu tě po městě, máme tady úžasnou cukrárnu." Rozplývala se Orihime nad tou představou a při tom pomáhala Annie vybalovat. "Yosh, co by sis dala k jídlu? Myslím, že umím vařit celkem dobře, máš ráda zeleninu a ryby?" Vyzvídala hned Orihime. "Jo jo, mám, teda chci říct hai." Usmála se, načež Inoue začala básnit o tom, jakou dobrou polévku udělá. "Tak domluveno, polévku se zeleninou a treskou a pak sushi, věř mi, bude ti to chutnat." Dodala ještě a pak zmizela do kuchyně.
Tak podobně to bylo i u Sada, ale veselo bylo hlavně u našich Quinci a Ichiga.
Ishida a Kamiko, jakožto dva klidnější povahy, si se Sarou dobře rozuměli a Ren? Ten si rozuměl s jejím výstřihem, ovšem tentokrát byl nenápadný, nestál o to, aby ho zase Kamiko ručně uklidnila nebo aby se zase pustil do hádky s Ishidou. "Tak nějak, ale moc mi to nevyšlo. Než hudbu, raději kreslit. Mám tady skicák, něco bych vám mohla ukázat." Pokračovala Sara v debatě o zájmech. Takovou půl hodinku se vybalovala a při tom si s těmi třemi povídala. Kamiko pak společně s Renem udělala večeři, přostřela a mohlo se jíst. Uryuu mezitím stihnul Saře ukázat co kde najde a podobně. No a u večeře to začalo. "Saro, můžu se tě zeptat na jednu trochu osobní věc? Jen mě tak zajímalo, jak to je ve Španělsku se vztahy. Víš co myslím, že?" Začal Ren, to už Kamiko a Ishida chytali podezření. "Nic zvláštního, když se dva zamilují, jsou spolu a většinou dlouho. Horší je, když ten vztah neschvalují rodiče, i takové případy jsou. Většina rodičů je dost přísná, no já to zatím řešit nemusela, myslím vztahy vůbec." Odpověděla Sara, tahle odpověď se Renovi líbila vzhledem k tomu, že Sara vlastně prozradila, že nikoho nemá, tedy aspoň tak to Ren pochopil. Pak raději převedl konverzaci k jinému tématu, což Kamiko a Ishidu uklidnilo, ale když už se dojídala poslední sousta, Ren si to neodpustil. "Můžu mít ještě jednu osobní otázku?" Řekl a při tom nasadil takový pohled, že by snad ani Kamiko nedokázala říct ne. Sara jen s úsměvem přikývla. "Ty máš nějakou známost nebo jsi svobodná?" Zeptal se, to Kamiko zaskočilo a málem se tam udusila a Uryuu zase měl sto chutí Rena okřiknout. "Nějak zvědavý, ale ne, nemám nikoho. Proč se ptáš?" Odpověděla mu s pobaveným úsměvem. "Oh to nic, já jen tak." Zareagoval spokojeně Ren a pak začal sklízet věci ze stolu a s úsměvem sledoval Saru, jak míří do svého pokoje a z něho pak do koupelny osprchovat se.
Jak už jsem předtím říkala, veselo bylo i u Ichiga. Taky aby ne, když sotva vešel Ichigo s Antoniem do dveří, už bylo slyšet: "Masaki, máme druhého syna!!!" To už se přiřítil Ichigův táta a hodlal ty dva pořádně obejmout, Ichigo ale rychle Antonia odstrčil a sám se zase dal s tátou do křížku, prostě klasika. Antonio se musel usmát, když viděl, co ti dva provádějí. To už u něho byly Karin a Yuzu. "Hajimemashite, Antonio kun. Už jsem ti nachystala pokoj, je hned vedle Ichigova." Řekla Yuzu. Tak se tam ti tři seznámili a zatím co se Ichigo stále pral se svým tátou, Yuzu už prostírala a Antonio si začal budovat jako vždy svoji image slušného kluka, který se umí chovat k dámám všeho věku. Odnesl si věci do svého nového pokoje a rychle začal hledat jednu určitou věc, kterou si na letišti dával k zadnímu sklu auta. Málem by ji tam zapomněl, ale naštěstí si vzpomněl a tak teď rychle sáhl po dvou bílých růžích, které si hned jak přijel položil na stůl, stihl je koupit ještě na letišti, kde náhodou zahlédl květinářství. Když přišel dolů, Yuzu už dávala na talíře a Karin, Ichigo a jeho táta už seděli u stolu. "Posaď se k nám, Antonio. Věř mi, že ti bude chutnat. Moje Yuzu je výborná kuchařka." Usmíval se Isshin. "Děkuji, jsem rád, že u vás můžu chvíli bydlet. A ještě jedna drobnost." Zareagoval a konečně ukázal ty dvě bílé růže. "Tahle je pro Yuzu a tahle pro Karin." Usmál se a každé podal jednu. Obě to zaskočilo, ale hned poděkovaly. "Vidíš, Ichigo, takhle se máš chovat k dámám! Snést jim modré z nebe! Dát jim, co jim na očích vidíš!" Pokřikoval tam zase Isshin. "Moc to přehráváš, jestlis zapomněl, já nikoho nemám." Odpověděl suše Ichigo. "No právě, kdyby ses takhle choval, už bys někoho měl!" Uzavřel to Isshin, Ichigo z toho byl zase nadšený. "Jdu pro vázu." Dodal a zvedl se od stolu, zatím co Antonio si přisedl. "Tak Antonio, povídej, jaké máš první dojmy z Karakury?" Vyzvídal hned Isshin, to už se posadila i Yuzu a Ichigo se vrátil s dvěma vázičkami, aby do nich ty růže. "Zatím jsem toho moc neviděl, ale přijde mi to jako klidné město. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat ve škole." Odpověděl a ochutnal první sousto. "Je to výborné, Yuzu." Poznamenal a to byla záminka pro Isshina, aby zase začal přednášky o tom, jak se chovat k dámám a hned se tam rozpovídal o Masaki, o starých dobrých časech a tak nakonec místo očekávaného Antoniova vyprávění byl slyšet jen Ichigův táta.
Tou dobou v Soul Society taky byl večer. Já ten den měla odpoledne i večer volný a tak bylo jasné, že zbytek dne strávím s Toushirem. V tu chvíli jsme spolu trénovali v doju 8. divize. K tomu jsme se dostali díky takové malé sázce. Ten den odpoledne jsme se spolu procházeli po parku za kasárnami 10. divize a oba jsme měli hravou náladu. Toushiro se mě pokoušel chytit, ale já stále utíkala. Až jsem na něho křikla, kdo bude první u našich kasáren. Tam jsme dorazili stejně a já pak navrhla, že to rozhodneme menším soubojem. Osudové asi bylo, když se Toushiro s tím hravým úsměvem zeptal na odměnu pro vítěze. A takhle jsme došli k tomu souboji, bohužel nám ale plány přerušila práce a řekla bych, že mi Matsumoto Toushira skoro ukradla, jak ho s Yoriko táhly pryč. Já ale v doju ještě zůstala, odchytl si mě tam totiž Ikkaku a tak z toho byl souboj v Kendu, který ne a ne skončit. "Už máš dost?" Křikl na mě po několikáté Ikkaku uprostřed našeho boje. "Já ne, ale ty vypadáš, že za chvíli omdlíš." Odpověděla jsem a pustila se do další řady výpadů. Zrovna v tu chvíli jsme se s Ikkakem střetli tak, že jsme se navzájem odhodili a vypadalo to, že se zastavíme až o stěnu. No Ikkaku se o ni zastavil, ale v ten okamžik do doja vešel Ukitake a já se zastavila až o něho, takže jsem ho shodila dolů a o on zase spadl na Ayumi, který byla za ním. "Pěkný, Midori, pěkný. Koukám, že jsem asi vyhrál." Zubil se Ikkaku při pohledu na tu valnou hromadu. Taky že jsme spadli přímo nádherně, Ayumi úplně ve spodu bez šance se pohnout natož vstát, Ukitake namačkaný na ní s hlavou tak, že jeho pohled měl nebezpečně blízko Ayuminu výstřihu a na něm jsem ležela ještě já. Já se naštěstí hned vzpamatovala a vstala. "Sumimasen, Ukitake taicho, Ayumi dana." Omluvila jsem se hned a pomohla jim vstát. "Indayo, Midori chan. Ayumi, dai jo ga?" Zareagoval Ukitake. "Já jsem v pořádku, za to ty jsi nějaký červený." Ušklíbla se Ayumi jako by nic, když si všimla Ukitakeho ruměnce. "No ehm, tak k věci. Přišli jsme ti vyřídit vzkaz od Kyouraka." Vzpamatoval se po chvilce Ukitake. "Za necelou hodinu odcházíš i se mnou a Renjim do Karakury. Zatím co vy dva zkontrolujete, jak Ichigo plní své povinnosti a jak na tom je Ekichiro v Kagamino, já si trochu pokecám s Uraharou. Jinými slovy, vy dva tam budete pracovně, já za zábavou." Usmála se Ayumi, já hned vrátila dřevný meč kam patří, rozloučila se s Ikkakem a spěchala do svého pokoje. Chtěla jsem se ještě stihnout osprchovat a pak zaběhnout za Toushirem. Ještě patnáct minut. Běželo mi hlavou, když jsem spěchala ke kasárnám 10. divize. Naschvál jsem skryla své Reiatsu a tak se mi podařilo proklouznout do Toushirovi pracovny. On tam jako vždy seděl zavalený papíry, na gauči pospávala Matsumoto a u ní byla další hromádka spisů. Musela jsem se nad tím pousmát. "Zase tolik práce." Zašeptala jsem mu do ucha, to už jsem stála za ním a jakmile se otočil, věnovala jsem mu delší sladký polibek. "Odměna pro vítěze?" Usmál se na mě. "Hm, ráda bych pokračovala, ale mě místo papírů čeká kontrola Ichiga. Už bych měla jít, ale neboj, vrátím se tak, jak jsem teď." Slíbila jsem mu. "Jen aby." Ušklíbl se Toushiro a znovu mě políbil, já pak musela spěchat k budově 1. divize, kde už stála Ayumi a Renji zrovna přišel. "Yosh, tak můžeme jít." Řekla zvesela Ayumi a tak naše trojka prošla Senkai bránou.
Když jsem dorazili do Karakury, byl pořád večer, už bylo vlastně deset večer. Většina lidi ve městě už spala. Jenže Ichigo jako zástupce Shinigami nikdy neměl klid a i v deset večer se našel Hollow, který si v Karakuře hledal nějakou duši k snědku. Přesněji se našli tři Obrovští Hollow. Ichigo zrovna vycházel z Antoniova pokoje, když mu začal pípat jeho odznak zástupce. Ichigo se trochu zarazil a podíval se na svůj odznak. "Co to je za zvuk? Nezvoní ti mobil? Něco ti i svítí v kapse." Ozval se najednou Antonio. Ichigo sebou trhnul, on to vidí? Ale no tak, vždyť o tomhle nemá ani tušení, Prázdného v životě nemohl vidět! Sakra, nemám na to čas, někde tu běhá další blbý Hollow. Mihlo se mu hlavou. "Eh jo, mobil, tak dobrou." Zamluvil to Ichigo a pak spěchal do svého pokoje, kde do sebe hodil Kona a spěchal pak oknem ven za těmi Hollow. Viděl je hned jen co vylezl ven, byli pořádně velcí. Ichigovi se ale dost nelíbil ten fakt, že se ti Hollow přibližovali k domům jeho přátel, přesněji k Chadovi, Inoue, Tatsuki a Kamiko. V tu chvíli Ichiga nenapadlo, že by mohli cítit naše nové studenty, přece jen Reiryoku jeho přátel je muselo lákat, Quinci nebo člověk s takovou silou, to je musí zajímat, to si Ichigo myslel a tak hurá dát jim co proto. Nebyl jediný který to cítil. Inoue stála u okna a mlčky s takovým trochu znepokojeným výrazem koukala z okna ven. "Kurosaki kun..." Řekla skoro neslyšitelně. "Co tam tak pozoruješ?" Ozvala se najednou Annie, až sebou Orihime trhla. "Annie chan, ty ještě nespíš?" Pokusila se to zamluvit. Annie zakroutila hlavou. "Nemohla jsem usnout, mám takový divný pocit. To bude asi změnou ovzduší." Odpověděla a stoupla si vedle Inoue, ta nepřestávala myslet na to, že teď Ichigo bojuje s dost silnými Prázdnými. Podobně to bylo i u Sada. Ten ještě s Chrisem, jak mu říkal, ponocoval a hrál karty. Jak kolem procházel jeden Obrovský Hollow, Sado ucítil otřes a Ichigovo Reiatsu. Ale to Chris taky. "Co to je za otřesy? Snad ne zemětřesení." Řekl trochu znepokojeně Chris, Sada to překvapilo, ale nedal na sobě nic zdát. "Ne, to možná jde hluk od sousedů, něco pořád přestavují." Vymluvil se Sado a raději pustil z hlavy to, že by šel za Ichigem, nechtěl vzbudit v Chrisovi podezření. Ani u Tatsuki to nebylo jiné. Ležela v posteli a jen mlčky přemýšlela. Zase ten pocit, Ichigo zase bojuje s těmi příšerami? Pomyslela si, když vtom uslyšela kroky a někdo jí poklepal na rameno. "Tatsuki?" Uslyšela Jane. Tatsuki se k ní otočila a posadila se. "Taky to slyšíš? Takový vzdálený řev. Nevím co to je, ale nemůžu kvůli tomu spát. Vadilo by, kdybychom ještě chvíli ponocovaly?" Zeptala se, Tatsuki udiveně pootevřela pusu, ona to slyší? Jak to může vnímat? Je snad něco jako Inoue, Sado nebo Ishida? Běželo jí hlavou, ale raději nic neříkala. "Ah gomen, ale já nic neslyšela. Nevadí, klidně si sedni. Můžem si ještě povídat nebo si něco zahrát." Odpověděla po chvilce mlčení. V tu chvíli měl Ichigo co dělat, všichni tři Prázdní se do něho pustili a to kousíček od domu Ishidy. Ishida a Kamiko rychle vyběhli ven a spěchali Ichigovi pomoct, Ren zatím, jak ho žádali, byl doma. Opíral se o parapet o koukal z okna. "Kam to tak pozdě večer šli?" Vyrušila ho najednou Sara. "To víš, zamilovaní." Vymluvil se Ren, Sara mezitím už stál vedle něho. Najednou se trochu překvapeně odtáhla. "Hele, co to bylo? Viděls to taky? Tam venku, takový divný obrys." Vyhrkla, Ren překvapeně vydechl, ona vidí toho Prázdného? Sice rozmazaně, ale i tak, vždyť je obyčejný člověk, ani nevydává nijak velké Reiatsu. Přemýšlel Ren a pak si musel rychle promyslet odpověď. "Jo, myslíš ten stín, ne? Ten jde z těch stromů u domu, dneska měsíc svítí pořádně, že vrhá stíny. Hezký, že?" Řekl nakonec takovým klidným tónem, ale ve skutečnosti moc klidný nebyl. Uryuu, Kamiko, dejte si bacha, tahle holka toho vidí víc, než by měla. A ty hlavně, Ichigo. Běželo mu hlavou.
V tu chvíli už Ichigo odrovnal jednoho Hollow a druhý byl skoro mrtvý, to už k němu přiběhli Ishida a Kamiko. "Kurosaki!" Křikl na něho Ishida. "Padejte pryč, já to zvládnu!" Zareagoval Ichigo, jen to řekl, proletěl mu těsně kolem hlavy šíp a další a další. "Moc mluvíš." Ušklíbla se Kamiko. Totiž když Ichigo mluvil s Ishidou, jeden z těch Hollow ho chtěl napadnout, ale díky Kamiko už nedostal možnost. Ichigo se na moment zatvářil trochu dotčeně, paráda, holka mi zachraňuje zadek, super. Zanadával v duchu a tím víc chtěl toho třetího Prázdného odrovnat sám. Už se k němu rozbíhal, jenže vtom to uslyšel. "Hoero Zabimaru!" A vzápětí měl ten Hollow v masce skrz na skrz díru a bylo po něm. "Moc se s tím štveš, Kurosaki." Zazubil se na něho Renji, který už stál stejně jako já a Ayumi vedle něho. Ichigovi cukalo obočí. "Sakra Renji, já ho chtěl zabít! To ti nestačí tvoje úkoly a Hollow v Rukongaii?" Čertil se tam Ichigo a tak se ti dva zase začali hádat. "Jestli toho nenecháte, ráda vám s tím pomůžu." Řekla Ayumi, která byla jen pár centimetrů od nich a už si prokřupávala prsty s tím jejím typickým úsměvem. To se oba vyděsili a raději toho nechali, měli totiž v živé paměti, jak Ayumi bojovala tehdy nad Karakurou a že to Ichimaru hezky schytal. "Co tady zase děláte?" Změnil téma Ichigo, to už jsme všichni stáli na zemi. "Zase? Vždyť jsme tu byli naposledy před třemi měsíci. Kontrola jako vždy." Odpověděla jsem. "Nějak si vyšel ze cviku, takový drobečky bys měl dávat jednou ranou." Začal zase Renji. "Jednou ranou? Jednou ranou dám tebe!" Opáčil se Ichigo a už to zase bylo tady. "Ehm!" Ozvala se zase Ayumi a kluci zase ztichli. "Yosh, myslím že se všichni vrátíme do postelí. Koukám že nám je pan zástupce dneska nějak nevrlý. Tak se koukej vyspat do růžova a zítra nás máš celý den v patách." Usmála se pak Ayumi, přeložila bych to jako Ichigo přestaň se hádat, padej už spát a zítra tě bude Midori celý den kontrolovat. Ayumi nám ještě cestou stačila nejmíň dvakrát připomenout, že ona má volno, že jen mi pracujeme. "Rozumný nápad, oyasuminasay, minna." Rozloučil se Ishida a pak se s Kamiko vrátil domů, zatímco já, Ayumi a Renji jsme šli Uraharovi udělat noční přepadovku.

Tak tedy cestou domů do Karakury měl Ichigo pořád připomínky ohledně mého řízení. To bylo pořád, koukej na cestu vždyť se vybouráme! Zpomal a zrychli a jeď nenápadně, tamhle jsou totiž policajti, a bacha holub apod. Opravdu jsem měla sto chutí ho vyhodit z taxíku a říct mu, že vlak mu jede za půl hodiny. Ti vzadu aspoň byli zticha a jen si mezi sebou vyměňovali nechápající a celkem vyděšené pohledy. Konečně jsem přijeli do Karakury, první jsem vyložila Ichiga s Antoniem u jejich domu a pak jsem rozvezla ty ostatní. Poté jsem dojela domů k Uraharovi, kerý si už dával čaj a prudil mě stím, že ikdyž měl víc lidí jak já, tak byla doma dřív.
Začalo se stmívat a všichni výměnní studenti už měli vybaleno, někteří možná až teď večeřeli a vy ze SS ste se teprve připravovali. Já trénovala s Uraharou nějaké další bojové umění v té podzemní tělocvičně. Čas uplynul jak voda a bylo kolem desáté hodiny. Všichni shinigami, quinci apod. ucítili jakési velké reiatsu asi třech hollow. Ale jenom my jsme to neucítili. I studenti z evropy měli divný pocit. Ichigo se jako první sebral a šel ty hollow zlikvidovat. Na pomoc mu pak přišli Kamiko a Uryuu a Ren zůstal se Sarou doma sám. To pro něj znamenalo jakékoliv řeči bez toho, aniž by si musel dávat pozor na Kamiko XD I já jsem chtěla původně pomoct, ale Urahara mě zastavil. Oni to zvládnou, nemusíš je tolik podceňovat....Radši zůstaň tady a hlídej náš obchod...Dobrou noc! řekl Urahara tím svým tónem a odešel do svého pokoje. Mě se spát vůbec nechtělo, proto jsem si vylezla na střechu a pozorovala ty obrovské hollow z dálky. Bylo docela vtipné vidět jak nějaké tečky se snaží zničit ty obrovské příšery. Pak jsem ale ucítila další reiatsu...Renji, Midori a Ayumi san! Co tu proboha můžou chtít? Že by šli taky zničit toho hollow? Že by byl nakonec tak nebezpečný, až museli poslat pro pomoc ze SS? Proč tedy nemůžu i já jít bojovat?! pomyslela jsem si a seděla dál na střeše.
Posledního hollow zničil tedy Renji a musel si do Ichiga zasse trochu rýpnout XD To je už chtěla ručně zklidnit Ayumi, která se pořád vytahovala stím, že ona je tu za zábavou ty s Renjim budete hlídat Ichiga, který z toho byl celý nadšený. A jak dlouho tady zase budete? zeptal se nevrle Ichigo. Ále, pár týdnů! To tě nezabije! A co tě nezabije, to tě posílí! řekla rázně a vesele Ayumi. Ichigo jen nasadil výraz alá To bude zas otrava XD Poté odešli Quinci zptáky do svého domu, Ichigo se taky rychle rozloučil a odešel a vy tři jste si to namířili k nám do obchodu. Radši jssem skyla své reiatsu, abyste si mě nevšimli. Pomalu jste se přibližovali k obchodu a vypadalo to spíš že Ayumi vám vysvětlluje nějaký plán, jak se dostat potají dovnitř a všechny tam zneškodnit a vykrást nás XD Ovšem nelíbilo se mi, že se tady potuluje Renji. Sice ho znám, ale Urahara o něm nikdy nic neřekl a pro mě to je jen další otravný shinigami, co chce nějaký nocleh a jídlo...Seskočila jsem ze střechy a stála za vámi. Pomocí Raikoukouro jsem napadla Renjiho, který byl trošku nepozorný a tak byl hned na zemi. Pak jsem zaútočila i tebe, holt Urahara mi ještě pořádně nevysvětlil, jak moc pro něj důležitá seš, takže stebou jsem si spíš "pohrála" a dostlala tě taky na zem. Ovšem Ayumi byl háček. Ta mé útoky úplně v klidu vykryla, skoro jakoby věděla co chci udělat příště. To chtěl na mě zezadu zaútočit Renji, ovšem nějak jsem šikovně uhla a mále zasáhl Ayumi, která jen naštvaně zvedla obočí a tvářila se jak kdyby chtěla Renjiho zabít XD Všimla jsem si, že mě Renji ale stihl zasáhnout. Na zádech pes oblečení se mi udělala krvavá skrvnka. To mě naštvalo, páč aby mě nějak jen poškrábal Shinigami, to bylo nepřípustné. Takže jsem se zaměřila jen na něj a stihla mu ještě nadávat a pořád sem na něj útočila a on už začal nestíhat XD Ty a Ayumi ste nás jen pozorovali jak nějaký akční film. Když jsem chtěla Renjiho odkopnout, za nohu mě chytl náhle Urahara a Renjih zas chytil za límec od kimona. No no, takhle se vítá návštěva? nasadil na mě nespokojený tón. G-gomenasai...-_- řekla protivně. Konbanwa! Předpokládám že tu chcete přenocovat! řekl hned Urahara a mile se usmíval. Mě a Renjiho pořád držel za límec a Renji taky vypadal naštvaně. Hai! A nesem i drby! podotkla Ayumi, a tak vás pozval Urahara dál, uvařil čaj a posedali jsme si všichni kolem stolku. Ayumi se hned s Uraharou zakecala, probrali i skoro všechny drby jak ze SS tak z Karakury. Já jsem se s vámi rozloučila a šla spát. Holt zítra byla škola. Asi po pěti minutách sis šla lehnout i ty. No a asi kolem půlnoci šli spát i Urahara, Ayumi a Renji.
Noc skončila a na oblohu vystouplo slunce. Dneska byl opravdu krásní jarní den! Sluníčko už docela hřálo, všechny rostliny a hlavně sakury začali kvést, ptáčci zpívali, prostě jak v pohádce. Já a ty jsme vstávali tak nějak nastejno. Šla jsem směrem kuchyně udělat si snídani. Midori? Budeš snídat? zeptala jsem se tě celkem přátelským tónem. Ty jsi tedy souhlasila a šla sis sednout ke stolku. To se ještě ozval Urahara s Ayumi, že i oni chtějí něco k snídani. Já bych si taky dal...nedořekl Renji ve dveřích, páč jsem mu dala prst před pusu, aby mlčel. Ty mi pomůžeš, musíš nějak splácet to, že tě necháváme přes noc. Provokativně jsem se usmála a hnala ho do práce. Všichni jste už tedy seděli u stolku a čekali na nás. Asi po čtvrt hodince jsme se s Renjim objevili v té místnosti, kde právě ste a nesli velké táici s všelijakým jídlem a Tessai za námi ještě nesl čaj. Urahara se na všechny smál, ty jsi se ještě probouzela a Ayumi už zase žvanila. Já a Renji jsme se probodávali vražednými pohledy a snídali jsme. Zbytky sklidil Tessai, Jinta a Ururu a Renji se už chystal na cestu do Kagamino, ty a já jsme šli do školy a Ayumi se šla s Uraharou někam projít...taky když má to volno že XD
Ve škole, přesněji v naší třídě už byli skoro všichni krom mě a Tatsuki s Jane. Po zvonení jsme už byli všichni a třídní profesorka přicházela do třídy opět se skvělou náladou. Á, vidím, že už tu máme naše studentyz Evropy! Skvělé! A to jsem vám taky zapomněla říct! Celý ty dva týdny se nebudete učit! Pozor, jen ti co mají u sebe studenty plus Eiri. Měla by to tu taky líp poznat a poznat aspoň dobře pár lidí z e třídy. Takže já a pan zástupce jsme udělali dvoutýdenní akce a zábavy, aby si naši výměnní studenti taky trochu užili naší krásné Karakury! začala vysvětlovat profesorka. No nakonec to dopadlo tak, že ti, co měli studenty plus já a tajně ty jsme měli odejít na jednu autobusovou zastávku, kde by měl na nás čekat autobus a měli jsme jet na nějaký výlet asi do nějakého zábavního parku.
Tatsuki chan, proč mám pocit, že někdy u Ichiga vidím takový divný stín? zeptala se v autobuse Jane tatsuki. To netuším, nenosís třeba brýle? Já jen jestli sis je nezapomněla či tak a viíš třeba nějak blbě a rozmazaně...snažila se to zakecat Tatsuki, páč ona tě moc dobře viděla...No, zas tak dobře ne, ale viděla tě. Tuhle samou otázku, proč je u Ichiga divný stín položili všichni studenti svým novým kamarádům z Karakury XD Já jsem seděla úplně vzadu, předemnou byl Ichigo s Antoniem a vedle nich ty XD To se tam najednou ještě objevil Ren a všechny nás vystrašil xD Co tady děláš?! Ty nikoho nehlídáš...Saru má přece Kamiko...poznamenala jsem. Tse, Uryuu je tady taky, profesorka nám to povolila, prý když ji vlastně všichni tři hlídáme, tak bysme měli taky jet! celej nadšenej se smál a sednul si ke mě dozadu a chvíli íral na mě, pak na tebe a pak na Saru XD...

"Dva týdny bez učení, chápete to, oni se nebudou učit a my jo! Kyay!!" Křičel po škole Keigo, hold poslední hodinu profesorka Misato oznámila, že ti u kterých bydlí naši Evropané se nebudou dva týdny učit a místo toho jim budou dělat program, provázet je po Karakuře a podobně. A málem bych zapomněla, tebe se to týkalo taky. Ten den po obědě jste měli hodinku klid, abyste si sbalili pár věcí a pak jste se s Misato měli potkat na jedné autobusové zastávce. Misato si to totiž domluvila tak, že zbytek Ichigovi třídy bude učit sám pan zástupce ředitele, což moc srandy neznamenalo, a ona měla ty dva týdny dělat dozor té naší skupince. "Tak výborně, už je tady náš autobus! Určitě jste rádi, že nás bude ty dva týdny vozit Takuya san, ještě ráno jsem mu volala a musela ho přemlouvat, ale když si vzpomněl na vaši milou třídu, souhlasil!" Usmívala se Misato, když na zastávku přijel autobus, který řídil už starší pán s brýlemi a přívětivým úsměvem. To byl Takuya Masamoto, dříve řídil školní autobusy Karakurské střední a s Ichigovou třídou si vždy rozumněl a navíc něco odmítnout Misato? To nešlo. Tak jste si všichni nějak sedli.

"Takže dnes pojedeme mimo Karakuru, přesněji na sever k horám do přírodní rezervace Tengoku, tam si prohlédneme přírodu tak, jak v Karakuře vypadalo před našim příchodem." Oznámila Misato, sedla si a pak Takuya nastartoval autobus a vyjelo se. Ale jeli jste s jedním černým pasažérem-se mnou. Já byla ve své formě Shinigami, takže mě měla vidět jen Kurosakiho parta, ale i naši Evropané cítili mou přítomnost. Tedy, já chtěla původně použít Shunpo a jen vás sledovat, ale to by se nesměl Ichigo před nástupem hádat s Renem. Ti se tam málem poprali, až se do toho vložila Kamiko s Ishidou a vznikla z toho menší strkanice, díky které jste mě doslova nastrkali do autobusu a já pak nemohla nic dělat. Stála jsem za sedadlem, kde seděl Ichigo a vedle něho Antonio. Cesta byla klidná, sem tam to sice trochu házelo, ale jinak fajn. Každý si měl s kým povídat a Ren byl v sedmém nebi, že sedí vedle tebe a Sary. Kupodivu se choval slušně, mile, ale samozřejmě sem tam se koukl, vždyť Ren je Ren. Jenže pak se mi cesta "trochu" zkomplikovala. Antonio se začal otáčet dozadu na svoji sestru. On mě samozřejmě neviděl a tak ani netušil, že jak je tak otočený a kouká na svoji sestru, při tom má hlavu dost blízko mému výstřihu. Toho si hned všimnul Ren, který se musel aspoň tlumeně zasmát. Mně už cukalo obočí. "Ichigo, kudasai, nemůžeš ho odstrčit ty, kdybych to udělala já, pro ostatní by to vypadalo dost divně." Taky aby ne, kdyby Antonia najednou něco neviditelného odstrčilo. Ichigo se na mě podíval, pak na Antonia a jen se ušklíbl. "Bylo by neslušné odstrkovat naše hosty z Evropy. Hele klid, vždyť on o tom ani neví." Řekl mi. "Co jsi říkal, Ichigo? Zeptal se najednou Antonio a při tom se otočil k Ichigovi, to se mi ulevilo. "Ale nic, jen nahlas přemýšlím." Zalhal Ichigo, Antonio se jen pousmál a pak se znovu zapovídal se svojí sestrou, či-li se i otočil opět ke mně. "On o tom neví, ale já jo!" Zanadávala jsem a tak jsem musela deset minut, než se Antonio otočil a raději jsem se pak posunula, aby se to neopakovalo. Najednou autobus trošinku nadskočil a bylo slyšet několikrát takové zadunění. "Ach ty silnice a to je vloni spravovali." Zakroutil hlavou Takuya san, jenže já i všichni z Kurosakiho party jsme hned poznali, že tohle silnicí nebude. Naši výměnní studenti to taky cítili, ale netušili o co jde, jen jim to připomínalo ten pocit ze včerejška. Najednou Takuya san prudce zabrzdil, do cesty nám totiž spadnul strom. "Dobrý bože, tohle se mi ještě nestalo." Řekl a vypnul motor. "V klidu seďte, jen bych poprosil pár kluků, aby mi šli pomoct s tím stromem." Řekl klidně a pak vystoupil. "Ichigo." řekla jsem, on jen přikývl a hned se zvedl. To už jsme uslyšeli řev Hollow a cítili, že se rychle blíží. "Ksó!" Sykla jsem, použila Shunpo a na poslední chvíli jakž takž zastavila útok jednoho Obrovského Hollow, který málem rozdrtil náš autobus. Takuya san nic netušil a klidně stál venku u toho stromu, to už se k němu blížil další Hollow. V tu chvíli už Ichigo použil svůj odznak zástupce Shinigami a spěchal mu na pomoc. Jenže neměl u sebe gikongai a tak se bezvládně jeho tělo svezlo k zemi. "Ichigo! Hej Ichigo!" Děsil se Antonio a i ostatní. "Kurosaki je nepoučitelný." Zašeptal Uryuu a pak i s Renem Ichiga zvedl. "Saro, Yuzu, s dovolením." Řekl Uryuu, vy dvě jste se zvedli a Ren s Ishidou položili Ichiga na ta sedadla. "Nebojte se, někdy má potíže s tlakem, bude v pořádku." Uklidnila je Kamiko. "Inoue, Tatsuki, zůstanete tady s ostatními? Já se půjdu nadýchat čerstvého vzduchu a kluci půjdou pomoct s tím stromem." Řekla ještě, načež Orihime a Tatsuki přikývli a Kamiko, Ren, Uryuu a Sado vyšli ven. "Tak máme menší zdržení, ale nebojte, hned zase pojedeme. Tak co si zatím zazpívat?" Napadlo Misato a začala si tam prozpěvovat a aby zamluvily nynější situaci s Hollow, Tatsuki a Inoue se raději přidaly. Já a Ichigo jsme zatím měli co dělat, sotva jsme odrovnali ty dva Hollow, objevil se dokonce jeden Menos Grande! Naši Quinci ani Sado nemohli použít své síly, nemohli totiž stejně jako Inoue riskovat, že je Misato a ostatní uvidí a tak museli spoléhat na nás. Jen jednu věc museli ještě udělat a to dostat Takuyu san do bezpečí. "Ach Takuya san, jste nějaký bledý, pojďte si sednout." Začala Kamiko a už odváděla starého Takuyu do autobusu. "Ale to je dobré, je mi dobře, arigatou, Haiirono chan." Odporoval Takuya san, ale Kamiko byla neoblomná. "Jen si sedněte a my zatím odklidíme ten strom." Dodal Ren. "Ichigo, chce použít Cero!" Vyhrkla jsem, to už na nás mířilo rudé Cero onoho Menose. "Getsuga Tenshou!" Ale Ichigo to Cero zablokoval. "Já ho zaměstnám, ty se pokus zaútočit ze zadu." Řekla jsem a pomocí Shunpa se dostala kousek od toho Menose do úrovně jeho hlavy. Podřepla jsem a prudce dlaně dala dolů. "Bakudo no 21: Sekienton!" To už se kolem hlavy toho Menose objevil oblak rudého kouře a vzápětí ho Ichigo odrovnal. Jenže to nás zaměstnalo natolik, že jsme si nevšimli dalšího Menose, který se zrovna objevil těsně u autobusu a chystal se ho rozdrtit i se všemi uvnitř. To jsi ale nehodlala dopustit a pomocí Raikoukouro ses dostala k tomu Menosovi a chtěla ho zastavit. Ale pozdě. "Jame, Eiri!" Křikl na tebe Ichigo, no ty ses hnout nehodlala, měl šanci toho Menose odrovnat, ale nevyužil ji, teď je přece řada na tobě. Jenže to už jsem po tobě skočila já, použila Shunpo a obě jsme se přenesly k nějakým keřům pár metrů od autobusu. "Zbláznila ses? Vždyť tě uvidí!" Okřikla jsem tě a vstala. "Nechej to na Ichigovi, on to zvládne." Řekla jsem už klidněji a mlčky sledovala, jak Ichigo bojuje. Při boji stihl ještě omylem rozpůlit ten strom, který stál našemu autobusu v cestě. Ishida, Ren a Sado ten strom raději odklidili, aby to ostatním v autobuse nebylo divné. Za chvíli bylo po tom Hollow, Ichigo se vrátil do svého těla a já tě málem násilím musela dostrkat zpátky do autobusu. "A je to, můžete znovu nastartovat, Takuyo san." Dodal Ishida. "Tedy a já bych přísahal, že ten strom nebyl na půl, když spadnul." Podrbal se Takuya ve vlasech, načež se ti tři jen nevinně zatvářili. "To se vám jen zdálo." Uzavřel to Sado a sednul si na své místo. "Tak, Kurosaki už je vzhůru, takže vzhůru do rezervace!" Usmála se Misato a opět se vyjelo. Já stála opět kousek od Ichiga a něco se mi tady nelíbilo. Včera ti Hollow, dokonce tři Obrovští a dnes zase dva a dokonce ještě dva Menos. Takhle dřív neútočili, je možné že jdou po někom jiném než po Kurosakiho partě? Já to nejsem, ti včera si mě ani nevšimli a Takuya ani Misato nemají ani v nejmenším tak lákavé Reiryoku, je možné, že by šli po těch pěti? Běželo mi hlavou a vzhledem k tomu, že všech pět Hollow a podobné věci celkem vnímá jsem té teorii začínala věřit.

Menosové byli zneškkodněni, strom byl odsunut ze silnice a mohlo se pokračovat v jízdě. Nejprve jsme s Misato zpívali zase nějaké písničky, ovšem pak nás to začalo omrzovat. Kamiko a Uryuu se tam k sobě tulili, Jane, Orihime, Tatsuki a Annie řešili hlavně kluky tady v Karakuře a pak v Anglii, nebo řešili styl oblékání apod. Sado se zas bavil s Chrisem, spíš Chris pořád něco žvanil a on občas taky něco poznamenal. Antonio a Ichigo byli otočený na nás dozadu, tentokrát ale Antoniu nemluvil tobě do výstřihu ale už opravdu na sestru XD Ty jsi kolikrát chtěla taky něco říct, ovšem bylo by blbé, kdyby se tvé poznámce smáli jen já, Ren a Ichigo a ti dva to nechápali. Já si zapla mp3, schoulela se ke stěně a šla zbytek cesty spát. Holt jsem byla nevyspalá z minulé noci, jak přišli ti hollow a pak ste se chtěli knám vloupat XD A ikdyž jsem od stolu pak odešla mezi prvními, v pokoji jsem nespala, takže to dospávám teď. Jeli jsme asi tak hodinu a půl než jsme dorazili do té rezervace. Tam bylo nějaké parkoviště pro pracovníky plus jedno volné místo speciálně pro nás. Někteří taky tu cestu prospali, například Kamiko s Ishidou. Sara Kamiko s Ishidou opatrně a mile probudila. Ti dva chvíli nechápali co se děje, pak se ale začali protahovat a už se mělo vystoupovat z utobusu, prý abychom se pořádně nadýchali toho vzduchu XD No, Ichigo s tebou v patách už taky vyšli ven. Naše čtyři dívky už taky byli venku a pořád ještě probírali všechno možné od A do Z. V autobusu mě chtěl původně probrat Ren, ale jelikož u odcházela Sara, nechal mě být, udělal jakýsi gesto na Antonia a honem spěchal za jeho milovanou Sarou XD Oi, Sara-chan, počkej na mě!bylo ještě slyšet. Antonio jen pokrčil rameny a šel tedy ke mě. Chvíli si mě prohlížel a pak se ke mě naklonil, aby mě vzbudil milým pohlazením po vlasech. Leknutím jsem sebou cukla a s ještě zavřenými oči jsem se nějak převrátila od stěny . Z nějakého důvodu jsem si myslela, že ten který mě budí je Urahara, tak jsem pomyslného Uraharu normálně láskyplně chytla za tu ruku a cosi mumlala. No, Antonio byl asi nejdřív kapánek v šoku, ale asi mu to tak moc nevadilo, když se nijak nebránil. No asi po pěti vteřinách mi došlo, že jsem v autobuse a že tahle ruka asi Urahary nebude. Když jsem rozlepila oči, docela jsem se lekla, že zrovna on mě budí. Hned jsem z něho dala ruče pryč a nějak se snažila se od něj oddálit. On se jen mile usmíval, No konečně jsi vzhůru. Musíme už vystupovat. Řekl přátelským tónem, pomohl mi s nějakými věcmi a konečně jsme vystoupili z autobusu. To si Chris neodpustil jednu drzejší poznámku, Co vy dva ste tam takovou dobu dělali? na tyhle srandičky jsem byla vždycky alergická, ale aspoň jsem z toho vždycky nějak udělala srandu. Chris nás probodával pohledem a já jeho taky, přičemž jsem objala Antonia a mrkla na Chrise. Ále to víš, museli jsme využít té chvilky když jsme byli osamotě XP Tohle Chise aspoň na chvíli umlčelo. Pak nám profesorka dala asi půl hodiny volna na to, abychom to tady sami nejdříve prozkoumali, Pokud potřebujete na záchody, jsou támhle! ukázala Misato směrem k nějaké budovce. A támhle si můžete koupit něco k jídlu a támhle tím otvoem můžete projít a podívat se na pěkné rostlinky co tam rostou! ukázala na nějaký vchod do nějakého parčíku. Za půl hodiny zase tady u autobusu ano? Příjde i náš průvodce a podíváme se pak směrem támhle ten chrám! řekla ještě a odešla i s řidičem do nějaké budovy zaměstnanců. No, všechna děvčata šla na záchod a z kluků šli jen Ishida a Ichigo s tebou v patách XD Eh, Midori, do kabinky semnou fakt chodit nemusíš, tam to zvlládnu sám bez jakýchkoliv problémů XD poznamenal Ichigo spíš provokativně než nějak protivně. Ishida se taky ušklíbnul a tak jste šli na pánské záchody. Stála si tedy před kabinkami a čekala na Ichiga. No, jak si tam tak stála, přišel tam Ren a docela se lekl. Eh, gomen, já myslel že tohle jsou pánský...řekl zmateně a hned odešel a šel na vedlejší záchod. Když otevřel tam, nikdo tam nebyl. Tak si řekl, že se asi musel přehlídnout a šel do jedné kabinky. Sundal si kalhoty, vykonal potřebu, ale když se zapínal, uslyšel dívčí hlasy a to konkrétně Saru, Orihime a Annie. Ren se lekl a úplně ztuhnul a jen poslouchal. Všechny záchodky byli zavřenéa Jane zaklepala na ty, kde byl zrovna Ren. Obsazeno! řekl takovým vysokým hláskem. To jsi ty Eiri? zeptala se Jane a Ren jen pípl že jo. No asi po deseti vteřinách jsem se taky objevila na záchodech a holky se docela divili. Nebyla jsi náhodou předchvílí tady? divila se Jane. Já sem je nechápala, ale i tak jsem řekla nějakou blbinu, Jasně, vzala jsem to okýnkem ven a zase se vrátila, řekla jsem a šla si umýt ospalky. To je divný, no co a takže u vás jsou spíš nudný kluci jo? ptala se Inoue Anie a Sara se dotoho pak taky vložila, Chtěla bych zkusit se bavit s nějakým klidnějším klukem, u nás v Španělsku jsou snad všichni nadržení a plní energie...až je to otravný >-< řekla Sara a tak se tam tak bavili. Potom všechny holky se smíchem odešli a zůstala jsem tam jen já. Vylez už...řekla jsem. Ale bylo ticho. Rene já vím že tam jsi, tak už můžeš vylézt...řekla jsem znova a myla si ruce. Ren teda vylezl z kabinky, Já myslel že jsou tady pánské záchody a oni nebyli no...podrbal se na hlavě, Jak víš že sem to já? nechápal. No, byla jsem vytvořena proto, abych zabíjela hollow, shinigami, quinci...no skoro všechny, takže cítím svého nepřítele a navíc, kterej jinej úchylák by se schoval na dámských záchodkách že?...poznamenala jsem a odešla. Všichni byli buď v tom parčíku nebo si šli něco koupit k jídlu....

Po cestě plné smíchu, kousavých poznámek a Hollow jsme konečně dorazili. Misato nám hned všechno vysvětlila a než se kdo nadál, už byla stejně jako Takuya san fuč. Každý si šel po svém a já chtě nechtě musela hlídat Ichiga. ale na záchod jsem za ním rozhodně jít nechtěla, jak si myslel. "Nedělej si naděje." Odpověděla jsem mu. V tu chvíli se většina holek vracela ze záchodu, no jaké překvapení, když jsi na dívčích záchodcích našla Rena. Tomu se pak díky tobě podařilo nenápadně vyklouznout a zbytek prohlídky byl nějaký klidnější než obvykle, že by se držel Sařina ideálu? Každopádně, prohlídka i cesta zpět do Karakury proběhla v klidu. Vrátili jsme se okolo šesti večer. "Nezapomeňte je zítra provést po městě! Dewamata, minna!" Volala ještě Misato sensei, než jí všichni zmizeli z dohledu. Poslední odcházel Ichigo s Antoniem, ten ještě běžel něco říct Saře. "Fajn, řekni mi jednu věc: Ta kontrola, nebudeš u mě spát, že ne?" Zeptal se Ichigo. "Ne, nebudu. Já bych mohla být kilometr daleko a stejně bych díky tvému Reiatsu věděla o každém kroku. Já přespávám u Urahary. A mimochodem, poté, co jsem podala hlášení tady mám dle rozkazů stejně jako Ayumi dana a Renji zůstat, než ti Evropané odjedou. Totiž, Soul Society se nějak nezdá, že tak vnímají Hollow a podobně." Odpověděla jsem, Ichigo chtěl ještě něco říct, ale to už se vrátil Antonio. No jenže jak spěchal za Ichigem, mě samozřejmě neviděl, ale vrazil do mě, já to nečekala a ke vší smůle jsem dostala loktem do břicha. "Čemu se směješ, Ichigo?" Zeptal se Antonio, ono se totiž nedalo přehlédnout, jak se Ichigo kření při pohledu na mě, jak se sbírám ze země, jednou rukou si držím břicho a mám vážně úžasný výraz. Já na něho jen vyplázla jazyk a pak pomocí Shunpa spěchala k Uraharovi, zatím co Ichigo a ostatní šli domů. "Okaidy, Midori chan." Uslyšela jsem hned Uraharu a také pozdravila. "Dáš si čaj? Něco k jídlu? Nebo koupel?" Ptal se hned, já s díky souhlasila a už se těšila na horké prameny. Vtom jsem ale uviděla Renjiho a málem jsem neudržela koutky. Sděl tam pořád v obvazech, jak jsi zřídila a při tom bylo ještě vidět, že má vypito. Nad ním stála Ayumi, kroutila hlavou a zrovna mu dala obklad. "Kruci kontrolovat Ekichira je nebezpečný. Když tam pošleme chlapa, skončí to takhle, když ženskou, raději to neříkám. Asi ho budu muset srovnat." Povzdychla si a pak odešla za Uraharou. A takhle jsme zakončili první den s našimi studenty.
Čas letěl jako o závod a než se kdo nadál, zbývalo našim Evropanům jen pět dní. Za tu dobu se útoky Hollow uklidnili a všechno jako by se vracelo k normálu. Ichigo mohl být šťastný, že přežil další kontrolu a že už ho nehlídám na každém kroku a já a Renji jsme se zase neubránili úsměvu při myšlence, že Ayumi už je tady taky pracovně.
Bylo zrovna úterý večer a naši studenti se vraceli od Urahary. Kurosakiho parta se totiž přece jen musela učit a ten večer se učili na dvě velké písemky. Řekla bych, že za to mohlo Keigovo "Hnutí za spravedlivý život náctiletých." A tak nakonec zástupce ředitele, sám ředitel i Misato schválili, že se teda budou učit. Ale i tak Kurosakiho parta měla ten týden předtím volný. Annie, Jane a Chris odešli dříve a tak už byli doma, za to Antonio a Sara teprve odcházeli. Antonio samozřejmě chtěl svoji sestru doprovodit a jako pravý gentleman nesl všechny knížky. Urahara totiž našim Evropanům dal nějaké knížky, aby si mohli trénovat Japonštinu. "Už jen pět dnů, hm, škoda." Nadhodil Antonio. "Já vím a tobě se určitě bude stýskat po Eiri chan, že?" Ušklíbla se. "A co když jo, sestřičko?" Oplatil jí to Antonio a tak si cestou povídali. Kousek od nich jsem zrovna skončila s jedním Hollow. Pro jistotu jsem se schovala a mlčky čekala za rohem jedné ulice, než přejdou. Ayumi a Renji zatím podávali hlášení do Soul Society. Sotva mi Antonio a Sara zmizeli z dohledu, oddychla jsem si. "O-ha-you, Midori chan." Uslyšela jsem najednou za sebou. Úplně jsem strnula, cítila jsem, jak je u mě blíž a blíž, cítila jsem na krku jeho dech. To už jsem se vzpamatovala, rychle použila Hado no 1: Sho a tím se od něho dostala dál. Nechtělo se mi věřit, že je zase tady, že si mě Ichimaru zase našel. "Chyběla jsi mi." Řekl tím tónem, naskakovala mi z něho husí kůže. Jak se pomalu přibližoval, já chytla jílec svého Zanpakuto a ustoupila o krok, jenže ouha. To už za mnou stál Grimmjow, jednou rukou mi zabránil tasit Zanpakuto a druhou mi chytil levou ruku, takže jsem nemohla použít ani Kido. Ksó! Co tady zase chtějí? Mihlo se mi hlavou, to už stál Ichimaru naproti mě. "Kam ten spěch? Musíme si přeci vynahradit tu dobu, co jsme spolu nebyli." Řekl, když vtom se kolem kdosi mihl a málem Ichimara zasáhl, on tak tak uhnul. "Ale, tak Urahara nám poslal někoho na uvítanou? Zareagoval na tvůj příchod Ichimaru. Grimmjow zatím mlčel, ale jak tě uviděl, jen se usmál, mě prudce hodil Ichimarovi a použil Sonído. V mžiku byl za tebou a tak začal váš boj. Já se zase musela bránit, nebo spíš pokoušet se vysmeknout Ichimarovi, který mě ne a ne pustit. "Co jsem slyšel, měli jste v Seireitei co dělat. Krádež Pečetě, ten problém s Kusakou, škoda, že to Hitsugaya přežil." Řekl mi, to jsem sebou prudce trhla a kdyby mi nechytil ruce, už bych ho sekla svým Zanpakuto. "Hanase!" Sykla jsem, ale on si mě k sobě přivinul ještě pevněji. nezbývalo mi, než najednou uvolnit svoje Reiryoku, což mi dovolilo utéct mu a tasit Zanpakuto. On tam v klidu stál a pomalu také sáhl po svém Zanpakuto. "Mám návrh, kdo prohraje, musí vítězi splnit jedno jakékoliv přání." Řekl a pak vyvolal Shikai. Boj už trval asi čtvrt hodiny a kupodivu posily nepřicházeli. Ichiga a ostatní totiž zaměstnával zbytek Arrancarů, nemluvě o spoustě Menos a jiných potvor. Naši tři Angličani měli tu smůlu, že se dostali k bojišti Ichiga. Jeho Reiatsu na ně bylo příliš silné, až ztratili vědomí. Antonio a Sara zatím takový problém neměli. Už byli pěkný kus od nás, ale Ichimaru mě stále svými útoky nutil přibližovat se k nim. Co mám říkat, i se Shikaiem jsem měla problém, přece jen je to bývalý kapitán. "Zvláštní, pořád mi utíkáš. To není dobré, tohle mě nutí chtít tě ještě víc." Řekl a znovu zaútočil, já ten útok vykryla, jenže to už byl Ichimaru za mnou. Ale stál ke mně zády, cítila jsem, jak se napřahuje k dalšímu útoku a vtom jsem si to uvědomila. Jeho útok směřoval na Saru a Antonia. Ten útok jsem vykryla, ale byl tak silný, že jsem se zastavila až o jeden dům. Ichimaru naschvál ještě přivoval pět Menos Grande, jen aby ohrozil Saru s Antoniem. Oba cítili naši přítomnost, viděli obrysy a vtom, když jsem těsně u nich vykryla další útok, se jim ty obrysy začaly jasnit, stejně tak i našim Angličanům, kteří se začali probouzet. "Co se to děje? Antonio, vidíš to taky?" špitla Sara a Antonio jen přikývl a nevěřícně sledoval střídavě ty Menos,tebe jak bojuješ s Grimmjowem, Ichimara jak stála útočí a mě, už celkem dořízenou, jak vykrývám jeho útoky. Bylo toho moc, pět Menos, jeho útoky a tak nebylo divu, že jsem se všemu nedokázala vyhnout nebo to zablokovat. Když jsem zrovna odrazila bůh ví kolikátý útok, zasáhlo mě Cero jednoho z Menosů. "Ou, trochu jsem to přehnal." Zakroutil hlavou Ichimaru a vzápětí se všichni Menos rozplynuli. Tvůj souboj s Grimme taky nebyl nejklidnější a působil takové nárazy, až Saru a Antonia odhodil stranou. "Saro, jsi v pořádku?" Staral se Antonio. "Já jo, ale ona asi ne. Co se to tady děje?" Odpověděla mu, to kolem nich zrovna procházel Ichimaru, ti dva ho strnule pozorovali a i když měl jako vždy přivřené oči, cítili, jak je pozoruje. Já ležela v krvavé kaluži na zemi, Zanpakuto jsem měla pár metrů ode mě a nemohla se zvednout. "Yare yare, tihle Menos, nevědí co můžou a co ne." Řekl a už u mě klečel a chtěl mě zvednout, když vtom ho kdosi sekl do levého ramene. Ichimaru použil Shunpo, to už u mě stál jakýsi modrooký kluk s bílými vlasy a páskou přes jedno oko. "Smůla, skončil jsi, Shinigami." Řekl mu a to Shinigami řekl se zřetelným odporem. Vzápětí se ti dva dali do boje, když vtom Ichimara srazil Grimmjow, kterého kdosi odkopl. Ty už jsi byla taky pořádně zřízená, sotva jsi stála. To už u tebe byla vysoká černovlasá holka a z ruky si setřepávala Grimmowu krev. "Dal ti pěkně zabrat." Řekla ti a ušklíbla se. "Oi, Fuko, už ten odpad nech být." Křikla na toho bělovlasého kluka, ten si z katany střepl Ichimarovu krev a pak se vrátil k té černovlásce. "Co ta holka?" Zeptala se a kývla mým směrem. "Škoda se namáhat, do hodiny vykrvácí." Odpověděl Fuka, pak tě oba dva podepřeli a zmizeli i s tebou kamsi pryč.

Aby byl jeden den klidný, bez jediného hollow, to už asi vážně nešlo. Byl večer a všichni co byli u Urahary odešli domů. Jenomže jen co opustili Uraharův obchod, po cestě se jim přihodila jedna věc....mohli nás konečně vidět. Ichimaru útočil na tebe a jeden arrancar na mě. Několik menosů útočilo zas na Ichiga a ostatní a tohle všechno naši studenti viděli a hlavně nevěděli, co to je, ským to bojujem a proč bojujem a jak by nám měli pomoc. Například Antonio se Sarou seděli někde u rohu a sledovali nás dvě, jak prohráváme. No, já už byla minimálně třikrát položená na lopatky, ale pokaždé jsem vstala. Tenhle arrancar byl nějakej moc plnej energie. Když jsem se asi už po páté zvedala ze země, Grimm na mě chtěl zase zaútočit, ovšem náhle byl odkopnutej a hezky se proletěl. Letěl jakoby směrem kde si byla ty a u tebe...Fuka? Viděla jsem dobře? Tak vstávej už z tý země...pobídla bez většího zájmu Neko. Neko? C-co tady ksakru děláte?! zeptala jsem se a při tom jsem se zvedala. Co asi. Hledali jsme tě, řekla opět tak suše a přitom mě ještě přidržovala. Pak se knám přihnal i Fuka a pak cosi řekli o tobě, že tě tak necháme. Nemůžem ji tak nechat! Urahara by byl naštvanej, kdyby zemřela! poznamenala jsem. Nani? Ty chceš zachránit tuhle ubohou shinigami? řekl skoro až rozčíleně Fuka. Já to nechci, ale Urahara by se zlobil! snažila jsem se to vysvětlit. To už se k tobě skláněl Ichimaru, vzal tě opatrně do náruče a otevřel si bránu do HM a hurá i stebou zpátky do Las Noches. To už u nás byl ještě Grimmjow, Yare yare, vy snad utíkáte?! řekl takovým provokativním tónem a utřel si krev u koutku pusy. Na provokování jsem vždycky reagovala a hned jsem se rozčílila XD To určitě! My nejsme takový srabi, abychom utíkali před něčím, co stejně zlikvidujeme! >-< nervla jsem se a probodávala Grimma pohledem. Ten jen nasadil ten svůj úsměv, ovšem než stačil cokoliv říct napadl ho Fuka a Neko mě někam pomocí Raikoukoura odnesla. Sakra co vy ste zač?! ptal se během boje Grimmjow. Fuka se taky jen ďábelsky pousmál, Tomu bys nevěřil, tak to radši neřeš...no ti dva to bylo něco. Ani jeden na sebe nenechal sáhnout nebo se udeřit, ale snažili se seč mohli. Mimochodem ty jsi byla v bezvědomí a navíc tvojí zanpakutou nechal Ichimaru volně se válet někde v ulicích Karakury.
Neko mě pustila a pobídla, abych si sedla na jednu židly. Ta místnost, kde jsme byli byla děsivá...Možná horší jak Mayuriho laborka XD To už ale k nám přišli Raion a Hebi. Takže jsme tě našli! Výborně! řekl nadšeně Raion, mimochodem šéf naší pětky. Kde je Fuka? ptal se ještě Raion Neko. Bojuje...řekla suše. Už ne! ozval se v okně Fuka a seskočil k nám. Někdo nás vyrušil, tak jsme si řekli, že dobojujem někdy jindy XD poznamenal Fuka a pořáád se tak ďábelsky usmíval. Takže jsme tu všichni? Skvěle...poslyš Suzumebachi, máme takový menší plán, který ale můžem uskutečnit jen když budem všichni. začal mluvit Raion. Jakej plán? zeptala jsem se a při tom se mi klepal hlas...bála jsem se. Všichni byli nějací jiní. Že by se za ten rok tak změnili? Chceme nenápadně vejít do Soul Society a zabít všechny kapitány, vyvraždit Úřední místnost a královskou rodinu a každého shinigamiho, který nám zkříží cestu. Nastala chvíle ticha. A-ale, vždyť je tam...tolik shinigami a...nedořekla jsem, páč mě Raion skočil do řeči, No právě! Je tam spousta shinigmi! Ty si snad nepamatuješ co nám tehdy udělali?! Že by ses snima za ten rok spřátelila?! Nechceš se mstít?!! zvyšoval hlas a ostatní mlčeli a ani nepíply. Mstít se? Jo, chci se pomstít, ale jen těm, co nás tak hrubě odkopli a odsoudili, takže Genryuusai, Úřední místnost, pravděpodobně 0. divize a královksá rodina! Ostatní kapitáni a shinigami mi jsou u pr*ele! začala jsem být zase nervní. Nastala opět chvílka ticha, ale to promluvila Neko, Proč si chtěla pomoc té shinigami jen proto, že to řekl Urahara san? Ona mi chce snad zhoršit situaci?! Bestie >-< pomyslela jsem si. Nechci ti přihoršit, jen se ptát...řekla suše a probodávala mě pohledem. Ou, promiň, zapomněla jsem, že čteš myšlenky -_-" řekla jsem už protivně. No, ale Raion na mě koukal, že mě asi za chvíli uškrtí. Nani?! Slyšel jsem dobře? Urahara snad chtěl, aby si chránila shinigami?! nic jsem nestihla odpovědět, páč Raion dal znamení a všichni včetně mě se sebrali a pomocí Raikoukoura jsme se dostali až k Uraharovi.
Mezitím tebe už zavřeli do docela pěkně upravené místnosti, ovšem byla jsi zamknutá a okna byla zamřížovaná. Ležela jsi na posteli pořád v bezvědomí. Ichimaru se rozhodl, že tě osobně převlíkne z shinigamijského kimona do arrancarského. Ovšem protože jsi byla v bezvědomí, nemohla si se bránit a to ho moc nebavilo, ale co...Nemohla ses bránit a to mu vlastně momentálně vyhovovalo. Začal ti rozvazovat tvé obi, až ho rozvázal a odhodil ho na křeslo. Poté ti začal sundávat i kimono. Při sundavání tě hladil po ramenou, poté ti sjel po bocích až ke stehnu. Když zvedl ruku, měl ji jaksi od tvé krve. Ovšem né že by si tu ruku otřel, on si asi dva prsty přiložil k ústům a jen se ďábelsky usmíval. No, když jsi byla jen ve spodním prádle, Ichimaru se rozhodl, že by ti mohl ošetřit ty rány. Takže popadl ze skříňky lékárničku s obvazy a dezinfekcí a začal je ještě ošetřovat. No, vypadala si asi jako polomumie v arrancarském vydání. Ichimaru vzal tvé shinigamijské kimono a odnesl ho k sobě do pokoje. Mimochodem vzal ti i tvoji jehlici z vlasů, a to už se Ichimaru těšil jak tě zase uvidí s rozpuštěnými vlasy XD Poté si sedl do křesla a jen tě v tichosti hlídal...spíš tě pozoroval a čekal, až se probereš.
Mezitím studenti z Evropy se nějak všichni sešli u Kamiko doma a tam žádali o vysvětlení. Všech pět bylo vyděšených a ani si nebyli jistí, jestli ti bojující jsme byli opravdu my. To naše pětka dorazila k Uraharovi a Raion si se zamčenýma nedělal žádné problémy. Vykopnul je a hnal se dál. Urahara si nás moc dobře všimnul, ale přišel až teď a dělal, že jsme ho právě vyrušili. Á! Neko chan! Raion kun a Hebi a Fuka kun! Tak rád vás zase vidím! Koukám, že jste zachránili Suzumebachi z nějaké bitky že? rozpovídal se a přitom nás všechny divně přejížděl pohledem. Proč po speciální mod. duši chcete, aby chránila nějaké bezcenné shinigami?! Proč najednou Suzumebachi nechce zabíjet shinigami, co jí nic neudělali?!! rozčiloval se Raion. Hm, koukám, že tě to pořád nepřestalo štvát. Předpokládám, že sis všechny našel kvůli pomstě? Víš co sem vás kdysi učil...nebo spíš před čím sem vás varoval? Nikdy se nenechte zaslepit pomstychtivostí a tys neuposlechl! řekl ještě docela v klidu Urahara. Raion byl ovšem naštvanej a dovolil si na našeho Oto-sana křičet. Ovšem Urahara se nedal a pěkně ho stíral, ale i tak se pěkně porafali. Pojďme si radši sednout...navrhl Hebi, který to nechtěl poslouchat. Sedli jsme si do té místnosti ke stolečku a i přes zavřené dveře jsme slyšeli dohadování těch dvou. Poslyš, Suzumebachi, Urahara je pro nás stejně důležitý jako pro tebe, ale nemůžeš zas dělat úplně všechno co on chce. začal mluvit Hebi, Narážíš na Midori, Na tu shinigami...Hebi jen zakýval hlavou, já jí zas zavrtěla. Ale já chci Uraharu poslouchat, zachránnil mě, chápete? Vy jste se z toho dostali sami, ale mě musel zachránit, proto jsem mu možná vděčnější než vy všichni! A navíc nechci se zas pojit do skupiny! začala jsem taky zvyšovat hlas. Ovšem to mě Neko jaksi chytla ze zadu za krk a uspala mě tím...spíš jsem hodila mdloby a padla jsem do zadu na záda a bylo ticho...teda skoro, Urahara se pořád dohadoval s Raionem o vás, o shinigami...

Všechno skončilo tak rychle jako to začalo. Celá Kurosakiho parta byla pěkně pomlácená a u Kamiko to vypadalo jako v nemocnici. Všichni byli dost vysílení a do toho ještě naši Evropané požadovali vysvětlení. Když už se tam každý překřikoval, Ichigovi došla trpělivost. "Dawatuke, minna!" Skoro až zařval a vstal. "Inoue, arigatou. A vy, bylo by lepší, kdybyste si počkali na vysvětlení od Urahary. Nevím jak vy, ale já se zvedám a jdu k Uraharovi. Mimo to, jak už Ishida předtím řekl, Reiatsu Suzume a Midori nějak zmizelo, taky se mi to nezdá. Zvlášť když až sem cítím Grimmjowa." Oznámil Ichigo a zamířil ke dveřím, tak to nakonec udělali všichni, až k Uraharovi zamířila celá Kurosakiho parta a našich pět výměnných studentů. Najednou se ale Ichigo zarazil, z Uraharova krámku šlo slyšet několik hlasů, někdo se tam hádal. Ten někdo byl Raion, ne a ne stichnout a sem tam do toho něco přidali Neko, Fuka a Hebi. Po chvíli to utichlo. "Teď tam nechoďte." Ozval se najednou Tessai, až měl Ichigo málem infarkt, jak se lekl. "Tsukabishi san, co se to vevnitř děje?" Zeptala se hned Orihime. "Hádají se." Špitla Ururu, která společně s Jintou vylezla zpoza Tessaie. "Prostě si tam přišli a začali řvát, co si o sobě ta banda myslí?" Zaláteřil Jinta. "Je to smutné..." Začal Tessai a v rekordním čase vám stihnul osvětlit, co se děje teď u Urahary a našim Evropanům osvětlil věci ohledně Shinigami, Hollow a jiných. "Eiri chan je tedy v pořádku, ale co Midori, ona je taky vevnitř?" Zeptal se Uryuu, to si Tessai upravil brýle. "Ne, Hana san se zatím neukázala, ale Abarai kun a Oboko dono ji šli hledat." Řekl tiše, když vtom se ozval výbuch a na malý moment Kurosakiho parta zahlédla kdesi na nebi Gargantu, kterou zrovna procházel Grimmjow. Kolem něho se ještě něco mihlo a pak to všechno zmizelo. "To Reiatsu..." Zašeptala Kamiko, to už u Tessaie ale byla Ayumi a podpírala Renjiho. Renji byl v bezvědomí, ona jakž takž stála, ale byla taky dotlučená a z pusy jí tekl pramínek krve, stejně jako z rány na pravém boku. "Ayumi san, Renji!" Vyhrkl Ichigo, to už těm dvěma Sado a Ren a pomohli. "Teme... Teme... On už... znovu, udělal... udělal to znovu..." Vydechovala naštvaně Ayumi. To už se Orihime dala do léčení. "Budu to tam muset vyjednat, nemůžeme vás a Renjiho v takovém stavu nechat venku." Řekl po chvilce Tessai Ayumi, ona ho ale zastavila. "To nechejte na mě, Tessaii." Řekla už klidněji. Kamiko měla nepříjemný pocit, z toho co se stalo Renjimu a Ayumi, z těch útoků Hollow a Arrancarů a taky jí přišlo divné, že těch pět tohle všechno vidí. "Já... Já asi vím, co je s tou Midori." Ozvala se najednou Sara, to se na ni všichni podívali. "Měla hnědé vlasy učesané do drdolu, že?" Zeptal se Antonio a ostatní jen přikývli. "Bojovala s nějakým chlapem, měl krátké světle fialové vlasy a byl celý v bílém. Kromě toho bojovala s Menos a oni ji zranili. Ten chlap ji pak vzal do náručí a někam s ní zmizel, myslím tou Gargantou." Vysvětlila Sara, to už Kurosakiho parta věděla, že se mluví o Ichimarovi a že já budu určitě v Las Noches.
V tu chvíli už jsi byla v bezvědomí, Neko a ostatní totiž nehodlali poslouchat tvé argumenty. Tou dobou už v místnosti s tebou byl jen Fuka, ten tě měl hlídat. Raion, Neko a Hebi měli moc práce s dohadováním se s Uraharou a Ayumi. "Co jsem slyšela od té Espady, tak trochu jste se zapletli do boje." Řekla Ayumi. "Ne, nepomohli jsme jí a klidně bychom ji nechali chcípnout." Odsekl hned Raion, to už Ayumi zlostně zaťala ruce v pěst. "Osaide, Ayumi chan." Uklidnil ji Urahara. "Tak tedy, co máte teď v plánu? Chcete tady zůstat nebo odejít z Karakury?" Zeptal se Urahara takovým tajemným tónem. To strhlo opět hádku o tom, že chce Raion vyvraždit Seireitei. Ayumi do hádky příliš nezasahovala. sem tam odešla zkontrolovat Renjiho a sem tam se někoho z modifikovaných duší na něco zeptala, oni ji ale ignorovali. Když už to trvalo skoro deset minut a Ayumi musela držet Raiona od Urahary dál, už se naštvala. "Urusai!" Zahřměl její hlas a v tu ránu uvolnila své Reiryoku, vypadalo to, jako by hořela vztekem, jak vypouštěla ohnivě rudé Reiryoku. Raiona její Reiryoku pořádně spálilo, držela ho totiž v tu chvíli za zápěstí. On jen bolestně sykl a vysmekl se jí. "Nic po vás nechci, ani pomoc ani odpuštění, ptala jsem se jen na věci, na kterých závisí Midorin život! Jenže vy nejste schopní mi odpovědět!" Seřvala je, tentokrát už byla naštvaná a to bylo slyšet i ven. To už to Ichigo nevydržel, použil Shunpo a šel dovnitř a ostatní ani nemohli jinak, tedy naši tři Quinci, ti byli díky Hirenkyaku hned za ním. Ayumi už byla v té podzemní tréningové hale a ti čtyři jen proletěli kolem. Raion se znechuceně zamračil, zatím co mu Neko ošetřovala zápěstí. "Pche, jak jen Suzumebachi mohla vydržet na místě jako je tohle? Na místě, které je tak zatraceně cítit Shinigami." Řekl a pak se zvedl. "Býval jsi jiný, Uraharo." Dodal ještě a pak zavolal na Fuku, že odchází. "A co Suzumebachi?" Zeptal se Hebi. "Nech tady tu zrádkyni, ať si zůstane se svými milovanými Shinigami." Odsekl mu Raion a pak všichni beze stopy zmizeli. Teprve teď se dovnitř odvážil Tessai se zbytkem lidí. "Oi Kisuke san, už můžeme?" Ozval se najednou smích Yumi, která seděla v okně. "Asi, už mají náskok, odešli zřejmě před čtvrt hodinou a Ayumi s Ichigem a ostatními právě otevírá Gargantu." Zareagoval Urahara, to už se objevila i Emi a Ulquiora. "Nedáte vědět Soul Society?" Nadhodil Ulquiora. Urahara si jen posunul klobouk do tváře. "O čem?" Zeptal se. "O plánech těch čtyř a o únosu Midori." Odpověděla mu Emi. "Ne, jejich plány se ještě mockrát změní, za to ručím. A k únosu, není dobré vyvolat poplach a vynervovat Hitsugayu, stačí že už tam šla Ayumi. V téhle náladě bych se bál být v její blízkosti, asi jsem vám to ještě neřekl, ale když je Ayumi naštvaná, nedokáže ovládat své Reiryoku. A ona má vážně pekelné Reiryoku, Raion si to odzkoušel na vlastní kůži. A nemluvě o Reiatsu, není dobré hrát si s ohněm." Řekl a pak se obrátil k našim Evropanům. "Koukám, že mám co vysvětlovat. Inoue chan, Sado kun, zůstanete, že?" Zeptal se, ale jeho pohled říkal, že nemají na vybranou. Inoue a Sado už si zvykli, navíc teď si mysleli, že by měl někdo zůstat tady v Karakuře, když jsou hlavní obrané síly pryč. Přece jen, co kdyby se objevil nějaký Hollow?
Mezitím se Ayumi, Ichigo a naši Quinci s Emi, Yumi a Ulquiorou v patách hnali písčitými pláněmi Hueco Mundo k Las Noches. Urahara měl pravdu, Ayumi šla první a ti za ní, hlavně Ichigo, měli vážně problém. Doslova z ní sálalo Reiryoku, ohnivé horké Reiryoku, které vytvářelo pěkně nepříjemné Reiatsu. "Oi Ayumi! Takhle to nejde, musíš jít poslední, tvoje Reiryoku..." Ale Ichigo to nedořekl, Ayumi se totiž prudce zastavila a poklekla si. "Hayaku!" Sykla, načež ji Ichigo a ostatní předběhli a ona pak šla na konci.
V tu chvíli jsem ležela v Ichimarově pokoji. Stále jsem byla v bezvědomí, už ale převlečená do arrancarského oblečení a ošetřená. Sem tam to chtělo obvaz, to díky občasným zásahům Shinso, jinak to byli menší odřeniny, které zbyly po ošetření Kido mých zranění ze zásahu Cerem. Pomalu jsem se začala probírat. Sotva jsem otevřela oči, podepřela jsem se rukama a sedla si. Kde to... Moment, to je... Iie, iie kudasai... Znovu už ne.... Běželo mi hlavou, když jsem si uvědomila, kde jsem. A ještě víc mě naštvalo, že nemám svoji jehlici, to že mi sebrali Zanpakuto, s tím jsem počítala. Možná bych byla klidnější, kdybych věděla, že ji Renji našel těsně předtím, než ho napadl Grimmjow. Ten jim dal, dokonce použil svou formu Resurrección. "Konečně vzhůru. Musím se ti omluvit, nečekal jsem, že to ti Menos tak přeženou." Uslyšela jsem najednou Ichimara, jen jsem rychle vydechla a na moment mi hlavou prolétly všechny vzpomínky na Las Noches, což mě málem stálo vědomí při pomyšlení na ty hrůzy. Jenže to už byl Ichimaru u mě, seděl těsně za mnou a já cítila, jak už mě ruce odmítají podepírat. Byla jsem unavená, domlácená a Reiryoku jsem taky vypotřebovala hodně, totiž když jsem měla 80% Reiryoku zapečetěno a ani jsem nepoužila Genteikaijo, nebylo se čemu divit. "Klid, musíš odpočívat." Řekl mi Ichimaru a lehce si mě k sobě přitáhl, takže jsem teď o něho byla opřená. Cítila jsem, jak si něžně pohrává s mými vlasy a jak pak prsty přejíždí po mých ramenech až dolů. V tu chvíli bych dala nevím co, abych byla zpátky v Soul Society nebo v Karakuře.

To bylo zase zmatku, panikaření a řevu. Z mdlob jsem se probudila zrovna když všichni čtyři odcházeli a nazvali mě jako zrádkyní. Rychle jsem se vyhrabala na nohy a chtěla je ještě stihnout. No, stihla jsem na ně akorát zakřičet, Mate kudasai!! Mate!!! křičela jsem z verandy. Jediný, kdo se otočil byl Fuka a Neko, Hebi se jen zastavil a sklopil hlavu a Raion? Ten se dostal pomocí Raikoukoura až ke mě. Hele, promysli si sakra, co vůbec chceš! Buď tady zůstaň s Uraharou a ostatními shinigami nebo pojď s námi, ale počítej stím, že to bude jako kdysi v divizích...Na koho ukážu, toho zabijete, položil mi ruce na ramena a podíval se mi až děsivě hluboko do očí. Vždycky si poslouchala co ti kdo řekl a téměř všemu jsi věřila...ovšem teď...po těch pár minutách mi přijdeš jak malej harant co nev co chce. Pokud nás někdy budeš chtít vidět, víš kde nás najdeš...Nech si to promyslet, i já mám teď kvůli Uraharovi o čem přemýšlet...takže, Dewamata! dal ze mě ruce pryč a normální chůzí se vracel k ostatním a odešli. Neko mi dokonce zamával, což bych od ní nečekala a Fuka se zase usmál tím svým perverzáckým úsměvem. Chtělo se mi brečet, ale nebrečela jsem. Zakázela jsem si to a tenhle slib si neporuším jen kvůli nějakému rozhodu se skupinou. Vrátila jsem se dovnitř, kde byl pořád křik a navíc nás všechny děsně "tlačilo" Ayumino reiatsu. Sešla jsem dolů do trénovací haly, tam zrovna Urahara otevřel gargantu a jí prošli Ayumi, za ní Ichigo, Uryuu a Kamiko s Renem + naši arrancaři. Pak Gargantu zavřel a byl zrovna vyrušený těmi výměnými studenty. Oi, Eiri san! šeptem mě zavolal Renji, kterej celej v obvazích stál vedle mě. Hm, co je? řekla jsem suše asi stylem jako Neko. Kdo k sakru byli ti čtyři? A co se to tu děje? ptal se celkem přátelským tónem. Nevim, zeptej se Urahary...odsekla jsem ho a vyšplhala po žebříku zptáky nahoru až do svého pokoje. Renji zas nevěděl co řekl, že jsem ho tak odsekla a navíc teď ani nechtěl Uraharu rušit. Ti čtyři byli speciálně modifikované duše. Uraharova nejlepší sbírka a výzkum, který kdy dokázal. Několik set let byli pořád spolu, ovšem po tom vyhlášení o zničení duší se všichni změnili...k horšímu...a to už víš že byla Midori san-seki unesena do HM? informoval ho Tessai, který se tam jen tak objevil a Renji se ho docela lekl. Renji jen kýval hlavou a když padla řeč na tebe, podal Tessaiovi tvoji zanpakutou. Tessai, Ururu, Jinta i Renji šli potichu k Uraharovi, kterej tam všechno všem vysvětloval jak se co má apod.
Mezitím naše záchranářská skupinka si to mířila až do Las Noches. Po cestě potkali nějaké hollow, ale ty hned doslova spražila Ayumi snad pouhým pohledem. Ayumi san, nechcete se prosím uklidnit? snažil se ji nějak hodit do klidu Ishida. Momentálně nemám zájem a pospěšte si! Nechci aby ji zas něco ten fialovej hajzl provedl! nadávala tam Ayumi a hnala se zase dopředu před ostatní. Už se nebezpečně blízko přibližovali Las Noches, jenomže je tady přepadlo nemilé překvápko. Kusaka. Yare, yare, vyšli jste si na výlet? řekl tím svým tónem a neztrácel čas a už se do vás pustil. Ovšem tady se Kusaka nějak zlepšil, takže bylo o cosi těžší ho jen škrábnout. Ayumi se sním pustila do boje jako první, jenomže asi po deseti minutách skončila na lopatkách s rukou v ledu. Yumi ji šla hned pomoc a hlavně nějak zachřát a ostatní se pustili do Kusaky, navíc vaši přítomnost vycítili i nějací velcí a nebezpeční hollow plus ten písečný stážce Las Nochesu. Ten písčitý hollow jen stál na místě a dával pozor, abyste se nedostali za něj.
To v tém pokoji jsi ležela opřená o Ichimara, který tě něžně hladil po vlasech a ty jsi neměla sílu se nějak bránit, ikdyž nějaké to odstrčení by jsi určitě zvládla XD Tak, Midori, teď mi řekni, jak pak by sis chtěla vynahradit tu dobu, kterou jsme se tak dlouho neviděli? nasadil takový přemýšlivý výraz a pak se na tebe celkem mile podíval. Co kdybychom jsme se nejdřív jen tak pomazlili, potom bych ti udělal masáž, mohli bysme spolu zajít do horkých pramenů, to je teď u nás novinka a arrancarům se to líbí, hlavně ta lázeň pro zamilované XD Spíš škodolibě až provokativně se pousmál a dál tě hladil a říkal ti snad všechny své plány s tebou XD
Mezitím ve svém pokoji jsem se převlékla do svého bojového oblečení (aneb Soi Fong kimono, žlutočerné XD), přečesala jsem si nějak vlasy (rozpuštěné v čelence, viz. obrázek co jsem ti posílala dopisem XD), vzala si "do kapes" nějaké zbraně a šla jsem opět do tréninkové haly. Tam už Urahara končil se svým proslovem a doufal, že to nějak ti studenti pochopí. Studenti se se zmateným výrazem v obličeji rozloučili a odešli. Po cestě se loučili i semnou, já je ale ignorovala a zírala do blba. Renji taky odcházel zpátky do pokoje si odpočinout a Tessai, Jinta a Ururu šli zkontrolovat krámek, navíc Tessai musel opravit ty vykopnuté dveře. Urahara tam byl tedy sám a já se ho začla ještě vyptávat, Urahara san, co pro tebe znamená Midori?A prosím pravdu! probodávala jsem Uraharu pohledem a ten zas mě, Midori chan...nevim proč tě zajímá zrovna ona, ale dobrá tedy. Popravdě jsem tě chtěl využít, abys mi ji pomohla dohodit, protože ám Midori chan moc rád víš? Mám ji rád víc než jen nějakou kamarádku ze SS, proto jsem chtěl, aby ses kní chovala slušně a proto mám její věci u sebe v pokoji....prozradil se Urahara, ale moc nahlas to nevytruboval. Soka! kývla jsem hlavou a zničeho nic Uraharu objala, jako málé dítě které objímá svého tátu. Urahara san, já....já vám ji tedy donesu, její reiatsu už moc dobře znám, takže půjdu podle toho, navíc kapitán Mayuri semnou kdysi něco udělal, tak doufám, že to teď zjistím, prý si není sám jistý k čemu to bude, ale je to taky něco spojené s reiatsu a reiryoku. Pusťe mě taky do Hueca Munda, navíc myslim, že nemám ještě s někým dobojováno, řekla jsem a při tom ho zas pustila a při tom o bojování jsem si prokřupla prsty. Děvče moje, hlavně se vrať a samozřejmě v co nejlepším stavu! řekl Urahara a otevřel mi Gargantu.
Prošla jsem Gargantou až do Hueca Munda. Bylo to samá poušť a občas nějaký kámen či bezlistý strom. Najednou se mi trochu blbě dýchalo a pálilo mě levé oko. Ovšem asi po deseti vteřinách bylo všechno zase cajk, až na to, že jedno oko jsem měla zas žluté a druhé červené. Začala jsem se pekelně soustředit a hledat tvé reiatsu. Vycítila jsem reiatsu Ichigovi party, Ayumi jsem cítila ž moc a pomalu jsem cítila další reiatsu, které byli až v Las Noches. Musela jsem se tomu Las Noches přiblížit, abych mohla tvé reiatsu vycítit lépe. Tvé reiatsu se mi míchalo s Ginovým a s někerými arrancari, no děs. Musela jsem blíž. Jen tak lehce jsem si ovázala obličej jakousi šálou, kterou mi ještě podal Urahara při odchodu, prý proti písečným bouřím...ale ona se hodí i teď. No, teď jsem vypadala jak ti zakuklený členové 2. divize. Teď mě móda nezajímala a pomocí Raikoukoura jsem se snažila dostat se co nejblíž. Čím blíž jsem byla, tím víc jsem cítila, že Kurosakiho parta bojuje, ale to mi popravdě bylo ukradené. Šla jsem dobrovolně do Las Noches abych tě přivdla zpátky...a případně si dobojovala boj mezi mnou a Grimmem XD
Čas uplynul jak voda a v Karakuře by blo už ráno. Tady se den a noc nijak neměnilo, ale dejme tomu, že půl dne trvalo to, než jsem se dostala přes toho písečného hollowa a nyní stojím před nějakými obrovskými dveřmi. Ichigova parta už byla domlácená, ale to Kusaka taky. Pak tam Ayumi a Ren zůstali, že prý ho dorazí. Měla jsem náskok. Ichigova parta musela ještě překonat toho písečného hollow a naít nějakou bránu do Las Noches. Ty už jsi začínala nabírat síly aspoň na základní pěstní rvačku XD A navíc Ichimaru tě momentálně přemlouval, spíš nutil, aby sis vzala jedny takové vyzívavější šaty a šla sním na jakousi slavnostní hostinu...teda na jakousi romantickou asi večeeři při svíčkách a romantické muzice. Ichimaru ti nechal na křesle ty šaty a odešel se sám připravit. Prý že se tu objeví asi za půl hodiny a pokud nebudeš převlečená a učesaná a pod., tak si tě upraví on sám hezky svojí metodou XDXP Já už procházela jakousi chodbou, cítila jsem všechna reiatsu, dokonce i tvoje, jenže byl tu háček...Las Noches bylo jedno velké bluditě a já fakt nevěděla, která ulička a který dveře či schody vedou ktobě. Když jsem šla podle tvého reiatsu, cestu mi zkřížila třeba slepá ulička a musela jsem to nějak obejít, ale pořád nic. Takže se tu nakonec ztratím místo toho abych našla Midori...-_-" No, bludiště mě začlo silně štvát a znova jsem se pokoušela jít podle tvého "pachu", ovšem další slepá ulička. Už mě ty nikam nevedoucí uličky rozčilovali, tak jsem prostě použila nějakou techniku z Hakuda a zeď předemnou jsem rozbourala. No, řekněme, že tahle stěna schovával místnost pro arrancari, jelikož tam asi čtyři nebo pět arrancarů bylo a asi hráli karty či co. Pardon! Spletla jsem si stěnu, kterou jsem chtěla probourat, já vám to pak zase spravím! snažila jsem se to ukecat a snažila jsem se nasadit děsně milý a nevinný tón. Pak jsem jim zamávala a otočila se a chtěla odejít, jenomže cestu mi zaterasil už mi známá šestá espada...Grimmjow, vydechla jsem spíš neklidně a docela vyděšeně. On se nejdřív vůbec nesmál, byl zamračenej, ale když mě pravděpodobně poznal, prostě si mě přehodil přes rameno a někam odcházel. N-nani?! Co to ksakru děláš?! škubala jsem sebou, ale nemělo to cenu. Jen jsem si podepřela rukou bradu a pozorovala chodbu, Určitě si přišla zase bojovat, žejo? Proto teď jdeme do nějakého většího prostoru, už nasazoval ten svůj ďábelskej úsměv, Ksó! Nejdřív jsem chtěla zachránit Midori a až pak bojovat!>-< Zase se mi nedaří nic podle plánu XD pomyslela jsem si vysela znuděně přes Grimmovo rameno...

"Já to nechápu, vždyť je to nemožné." Kroutil hlavou Chris, když odcházel z Uraharova obchodu. "To je fuk že to nedává smysl, ale je to úžasný! Viděl jsi přece Ichiga, něco takovýho umět..." Protestovala Annie, která se na to všechno dívala z té kladné stránky. "To možná jo, ale když si vezmeš, že tu Midori unesli a jak zřídili toho Renjiho a Ayumi." Vzala to zase z druhé strany Jane. To už těch pět dohonili i Inoue a Sado. "Jak je můžeme vidět? Vždyť jsme o něčem takovém neměli ani tušení, to je snad něco takového i v Evropě?" Pokračoval v debatě Antonio. "My tomu taky zprvu nevěřili, ale zvykli jsme si a jak vidíš, všechno je to skutečnost." Uklidnila ho Orihime a Sado jen přikývl. "Tak je vidíme a sami tedy vyzařujeme nějaké Reiatsu, že? To kvůli tomu po nás šli ti Prázdní?" Zeptala se Sara zamyšleně. "Jak říkal Urahara san, máte nezvyklé Reiryoku a to Hollow láká." Vysvětlila Orihime. "A ti ostatní, s kterými bojovala i Eiri? Ti šli taky po nás?" Napadlo ji ještě, to už měla Sara trochu špatný pocit, že za tohle všechno může i její přítomnost a že kdyby tady třeba nejela, nikdy by se to nestalo a ostatní by nemuseli být zranění. Toho si Orihime hned všimla. "Ah Sara chan, to ne, vy za nic nemůžete." Řekla jí. "Ti už nám dělají problémy dlouho, tentokrát šli zřejmě po Midori." Ozval se Sado. "Em, nevíme, kdy se Kurosaki kun a ostatní vrátí, asi by bylo lepší, kdybyste přespali u mě nebo Sada." Napadlo ji najednou, ostatní nebyli proti a tak nakonec u Inoue měly přespat Annie, Jane a Sara a Chris s Antoniem zase u Sada.
V tu chvíli bylo v Hueco Mundo opravdu živo. Tentokrát to Ichigo, Ishida, Ren, Kamiko, Yumi, Emi a Ulquiora měli ještě těžší. Nejen že se jim do cesty pořád pletli Hollow, ale díky pekelné náladě Ayumi je tlačilo její Reiatsu a ona musela být nejmíň tři metry za nimi, aby je neohrožovala svým Reiryoku. Jenže to tuhle skupinku čekalo nemilé překvapení-Kusaka! Těžko uvěřit, že ještě zesílil a Ayumi to poznala na vlastní kůži. To už u ní byla Yumi a chtěla jí pomoct. Ayumi tam chvíli ležela na zádech s rukou až po rameno v ledu. Vtom jí hlavou proběhly vzpomínky na ten den, kdy Kusaka zabil Benjira. Pořád viděla, jak jí zmizel před očima, pořád slyšela, jak se těsně před tím pohádali. To kolem zrovna proletěl Ichigo, který tak tak odrazil útok několika Obrovských Hollow. "Ksó! Zmetci jedni, nechtějí mě k němu pustit!" Zanadával a dal se s nimi do boje. Naši Quinci také likvidovali desítky Holow a Ulquiora s Emi zaměstnával Kusaku. Najednou se všem okolí jako by začalo třást, to bylo tím horkem, které se najednou rozlilo všude kolem. Led na Ayumině ruce se okamžitě vypařil. "Minna, jame!" Řekla ostře, to už zase stála a opět z ní vycházelo až nezdravě moc Reiryoku. Kusaka se jen ušklíbl. "Copak? Chceš se mstít? Za Midori nebo za Benjira?" Provokoval ji Kusaka, to ale neměl dělat. "Ksó, nigero, minna!" Vyhrkla najednou Emi a použila stejně jako Ulquiora a Yumi Sonído. Všichni tři se dostali několik metrů za Ayumi, to samé udělali i Ichigo a naši tři Quinci. "Máš velkou smůlu, že se teď neovládám. Ani nemůžu a ani nechci!" Odpověděla skoro vražedným tónem Ayumi. Kusaka si věřil, ale naštvaná Ayumi, to mohl být problém. Při nejmenším pro ty Hollow to problém byl, ti se raději dali na útěk, protože samotné Ayumino Reiatsu je ničilo a když nestačil duševní tlak, její Reiryoku je spolehlivě dorazilo. Ayumi najednou použila Shunpo, Kusaka už čekal, že zaútočí, ale ona ne. Zastavila se necelý metr od Runugangy. "Pha? Co? Co za malého červa to chce proklouznout?" Zaduněl jeho hlas. "Víš co se stane, když smícháš písek a oheň?" Řekla Ayumi, to Runuganga mlčel a vtom mu to došlo, ale stihl se už jen překvapeně zatvářit. Ayumi totiž uvolnila větší část Reiryoku a z Runugangy byl rázem skleněný kolos, který se díky útoku Ayumi roztříštil na tisíce malých částeček. "Na co čekáte? Máte cestu volnou." Řekla a při tom se ani neotočila. Kusaka už by asi protestoval, jenže zrovna když kolem Ichigo a ostatní proběhli, Ayumi se až překvapivě rychle dostala k němu a pořádně ho odkopla, tím zásahem Kusakovi zlomila dvě nepravá žebra. "Nedělej si naděje, na tebe už znovu Zanpakuto nevytáhnu, nehodlám znovu svou Zanpakuto tak urazit." Řekla mu a čekala, až se zvedne. Kusakův úsměv byl ten tam, teď byl spíš naštvaný a taky dvě zlomená žebra, to není nic příjemného. "Jak chceš, já tě ale šetřit nebudu." Sykl a vytáhl Zanpakuto. "Já tebe taky ne." Zareagovala, to už se k ní ze všech stran řítili ledový draci. Ayumi tam jen stála s jednou rukou nataženou a čekala. "Shunko!" Ayumi aktivovala Shunko! Všichni draci se postupně rozpadli, toho jednoho Ayumi prostě proťala rukou a než se Kusaka nadál, už byla u něho. "Soustřeď se na mě!" Křikla a v tu ránu to Kusaka schytal do břicha, tedy málem, tak tak to zablokoval Zanpakuto, ale hezky se proletěl. "Jestli chceš bojovat, přijmi skutečnost, že vítězství není samozřejmost a bojuj se mnou pořádně, neurážej mě tímhle přístupem!" Okřikla ho a v tu chvíli teprve začal ten praví boj.
Mezitím se Ichigo potýkal s menšími potížemi, když nepočítáme bůh ví kolik slabších Arrancarů, v cestě jim stáli Stark, Lilinet, Monabel a Neesa. S těmi ale bojovali Ulquiora, Emi, Yumi a Ren. Ishida, Kamiko a Ichigo běželi dál.
Naneštěstí, já i ty jsme byly v opačném křídle než ti tři a zatím jsme jejich Reiatsu pociťovaly jen velmi vzdáleně. Obě dvě jsme v tu chvíli byly v nelehké situaci. Nevím jestli bys měnila ty se mnou, ale já s tebou určitě. Raději bych bojovala s Espadou než se nechat osahávat od toho hnusného zrádce. Aspoň že odešel. Ah kruci, bez Zanpakuto, bez jehlice, co teď asi tak zmůžu? Běželo mi hlavou, ano, mohla bych použít Kido, ale chtělo to plán. Nemělo by smysl zbytečně vyplýtvat Reiryoku na KIdo, díky kterému bych se dostala z pokoje, aby mě pak zase Ichimaru chytil. Chtělo to příležitost, moment, kdy bych se dokázal dostat ven a při tom ho nějak zaměstnat. Především, tohle na sebe nedám. Už tak my stačí toh... Moment, on mě... Iie, iie, nefér! Já se nemohla bránit! Ksó! Zanadával jsem, když jsem si uvědomila, že mě Ichimaru musel převléknout. Opřela jsem se o stěnu vedle dveří a začala přemýšlet, čas běžel a já potřebovala něco vymyslet dřív, než se Ichimaru vrátí. Po chvíli se dveře zase otevřeli, vrátil se. Ale já už měla jasno, teď nebo nikdy. Mihlo se mi hlavou, dala jsem tedy svůj plán do pohybu. "Bakudo no 21: Sekienton!" A bylo to, kolem se utvořil oblak rudého kouře. Já na nic nečekala a použila Shunpo. Sotva jsem se pustila do spleti chodeb, už jsem cítila tvé a Grimmowo Reiatsu. Hned jsem poznala, že bojujete a vydala se vaším směrem.
Tys zrovna měla co dělat, Grimmjow zatím nevytáhl svůj Zanpakuto, taky ti předtím řekl, že není takový hajzl, aby se Zanpakuto útočil na neozbrojenou. No neozbrojenou, i když jsi neměla žádnou katanu, byla jsi i tak dost nebezpečná. Nemluvě o zbraních, které sis vzala s sebou a které jsi ještě nepoužila. Váš boj trval už asi půl hodiny a oba dvy jste do toho dávali maximum. Chvílemi se ti zdálo, že se tě Grimmjow snaží spíš chytit než zasáhnout, ale zatím ses mu vždycky vysmekla. Jenže tentokrát bylo štěstí na jeho straně, díky troskám, které svým Cerem nadělal z několika zdí jsi se málem natáhla na zem. A toho Grimmjow využil, než ses nadála, už tě držel pevně u sebe a ač ses snažila jak jsi chtěla, nemohla ses mu tentokrát vysmeknout. "Hele malá, klid, moc sebou cukáš." Řekl ti takovým provokativním tónem, to tě naštvalo a zrovna se ti povedlo trochu ho od sebe odstrčit a následně ses mu vysmekla. Vtom ses ale zarazila, ty jsi totiž dřív než Grimmjow ucítila moje Reiatsu. To už jsem ale stála za ním. "Bakudo no 1: Sai!" A v tu ránu měl Grimmjow ruce za zády a ne a ne s nimi pohnout. "Ksó! Ty jedna malá!" Sykl a pokoušel se z toho dostat. Ty ani já jsme na nic nečekaly a spěchaly pryč. "Musíme si pohnout, nechci plýtvat Reiryoku, tak jsem použila slabší Kido, dlouho ho to neudrží." řekla jsem a tak jsme obě zrychlily. Byla to chvíle, co jsme utekly a to se ozval výbuch. "Kurosaki!" Byl slyšet Ishidův hlas. "Osaide Uryuu a ty taky, Ichigo!" Přidal se ještě hlas Kamiko a vzápětí se těsně vedle tebe zhroutila stěna. Tam stál Ichigo a za ním Ishida s Kamiko. "Co si myslíš, že děláš? Bouráš jednu stěnu za druhou, co kdyby to na někoho z nás spadlo?" Začal Uryuu a sundával ze sebe drobné kousky stěny. "No co? Nevěděl jsem kudy, tak jsem to střihnul rovně a vidíš, vyšlo to." My už chytaly podobně nadšený výraz jako Kamiko. "Nechci rušit, ale jsme na nepřátelském území, hádat se můžete jindy." Upozornila ty dva, to se Ishida omluvil za zdržování a Ichigo se obrátil k nám. "Yosh, musíme ten čas dohnat." Řekl a podíval se a nás s takovým škodolibým pohledem. Jenže to už si nás obě přehodil každou přes jedno rameno a Shunpem hurá pryč. Uryuu a Kamiko si vyměnili jeden nevěřícný pohled a pak spěchali. Ichigo to vzal i s našimi námitkami a cukáním se hodně rychle a tak už vzápětí probíhal kolem ostatních. Ulquiora a Emi zprvu nevěřili, že kolem nich proběhl Ichigo s námi přes rameno, Yumi se málem usmála k smrti a Ren, no ehm: "Hej Ichigo, já chci taky jednu! Mate!!" Takhle reagoval, ale Ichigo už byl venku a tak mu nezbylo než to pustit z hlavy. Jak Ichigo běžel, zahlédl nějakou postavu. Na moment se zarazil, ale pak poznal Ayumi. Z té ještě pořád unikalo její vzteklé Reiryoku, jenže sotva mě uviděla, jak se celá naštvaná snažím Ichiga donutit, ať mě pustí, uklidnila se a už přestala vypouštět všechno to Reiryoku. "Ayumi san, co je s Kusakou?" Zeptal se hned Ichigo, to jsem zpozorněla. Nani? On je tady? "Zmizel, bohužel." Odpověděla. Taky aby ne, Ayumi Kusakovi na památku nechala dvě zlomená nepravá žebra, jedno zlomené pravé žebro, nakřupnutý pletenec lopatkový a jinak nespočet menších zranění. Ale ani Ayumi nebyla zrovna v nejlepší formě, ne že by ji Kusaka tak zřídil, ale tím jak neustále vypouštěla Reiryoku a skoro ho vypotřebovala si poškodila tělo a navíc byla vysílená, takže ji nakonec Ulquiora musel podepřít. To už Emi otevřela Gargantu a my se konečně vrátili do Karakury.

To bys nebyla ty, aby si někdy poslechla nebo se nesnažila o útěk. Šaty, které ti přichystal Gin sis rozhodně neoblékla a celou tu asi půl hodinu si čekala na svoji příležitost. Jen co Gin otevřel dveře, ty jsi použila Kido a utekla pomocí shunpa. Gin se nejdřív vzpamatoval z toho, co to teď mělo být a když si uvědomil, že jsi mu zase utekla, nasdil pohled alá Já se na to můžu vykašlat XD (což nikdy neudělá, předem upozorňuju...a kazim naděje XP). Ichimaru kráčel po chodbě pomalým krokem, jak kdyby si snad prohlížel okolí a pomalu se dostával na místo, kde jsem zrovna bojovala s Grimmem a ty jsi tam měla už namířeno. To mě zrovna Grimmjow nějak chytl a nazval mě jakou "malou". Na tohle oslovení jsem byla fakt alergická, takže není divu, že jsem se hned naštvala (jaká klidná povaha XD), až děsivým tónem jsem ho okřikla, Neříkej mi že jsem malá, jasné?!! On se spíš provokativně usmál, což mě taky vyprudilo a tak jsem mu prostě v bleskové rychlosi podrazila nohy až spadl na zem zády. Dalo by se říct, že jsemsi na něj dřepla a zvedla obočí, Nejsi tak rychlej jak jsem si myslela XP oznámila jsem mu a pomocí Raikoukoura jsem se dostala do určité vzdálenosti. To už jsi ale přišla i ty a pommocí Kida mu svázala ruce. No, nanic jsme nečekali a vzali jsme nohy na ramena honem pryč. To se tam pak ještě proboural Ichigo, za ním Ishida s Kamiko a tak jsme šli teda k nim. Ovšem ani Ichigo nechtěl ztrácet čas, přehodil si nás přes rameno a pomocí shunpa mazal pryč z Las Noches. Já stihla ještě provokativně zamávat Grimmovi, to už ale Ichigo použil to shunpo, po cestě jsme se celá skupina nějak dali dohromady. Emi otevřela gargantu a hurá k Uraharovi.
Já viděla poprvé viděla Hueco Mundo a dokonce i Las Noches, takže pro mě to byl docela pozitvní zážitek až na to, že jste mi zas překazili boj. Pro tebe to asi moc pozitivní nebylo, ale to už tě teď nezajímalo. Byli jsme už kousek od Urahary a to mě rovna napadla jedna věc. Ata, Midori san, ty vlastně chodíš s tím bělovlasým kapitánem že? ptala jsem se tě, mimochodem pořád jsme byli přehozené přes Ichigova ramena. Ty jsi kývla na souhlas, Neptej se proč se ptám...sama nevim proč mě to napadlo XD řekla jsem nevinným a docela důvěryhodným tónem. Konečně jsme byli u Urahary, Ichigo nás konečně pustil dolů a Kamiko tam zas uklidňovala ručně Rena, Ishida jen nevěřícně vrtěl hlavou a ostatní tam stáli s kapičkou u hlavy XD Všichni jsme tedy poté nahrnuli k Uraharovi, kterej měl z nás radost, že jsme se vrátili celý. V tom zmatku tě Urahara poslal do jednoho pokoje, kde jsi se měla převlíknout...holt má asi šestý smysl, že už tušil, že budeš zas navlíknutá do arrancarského kimona...tak ti připravil jedno čisté kimono na postel. Ostatní si šli posedat ke stolku, zranění byli ošetřováni Jintou a Ururu a já jsem stála pořád v chodbě. Čekala jsem, až tudy projde Urahara...abych se začala mstít. Urahara opravdu pak tou chodbou prošel a mile se na mě usmál, Urahara san! Midori vás prý potřebuje...prý s něčím pomoct a je pořád v tom pokoji >: D řekla jsem důvěryhodně a radši odešla za ostatními. Urahara nasadil takovej šťastnej úsměv, že by se člověk divil, jak někdo může být tak šťastný. No, Urahara si myslel, že ho tedy čekáš, takže ani neklepal a prostě vstoupil do pokoje, Tak jsem tu, Mido...nedořekl Urahara, páč když tě viděl, zaprvé zrudnul a za druhé nebyl schopen dalšího slova natož pohybu...Ono taky vidět tě s rozpuštěnými vlasy zrovna když si sundaváš kimono od arrancarů musel být pro Uraharu dosti milý zážitek XDXD
Mezitím my ostatníjsme seděli u kulatého stolku a popíjeli čaj. Ichigo a pár dalších začali zase řešit, kam se vytratil Urahara a kde jsi ty XD A že je to celé nějaké divné XD Midori že by něco měla s Uraharou? To si nemyslím...vrtěla nevěřícně hlavou Ayumi. Ichigo jí pak převypravoval drby co měl od Kona, takže schovky Urahary a divné chování apod. Ovšem z venčí bl slyšet řev hollow..Ty bestie si nedali chvíli klid. No, skoro všichni se už chtěli zvedat, já je ale pozastavila, Jen seďte! Ještě nejste tak zotavení na boj, já to vyřídím! oznámila jsem jim a pomocí Raikoukoura se dostala vena pak už jen hledala ty bestie.

"Okaidy, minna!" Zářil Urahara už ve dveřích, sotva jsme se vrátili. "Abarai kun, kudasai, vraťte se do postele." Byl slyšet ještě Tessai a i Jinta a Ururu, to už se ven doslova vyřítil Renji, až z něho obvazy padaly a za ty co ještě držely ho tahali zpátky Jinta, Ururu a Tessai. "Midori, Oboko fuku-taicho!" Volal hned na nás, no úžasný púohled, jak tam Ichiga kopu a po milionté mu říkám, ať mě pustí. "Hej a já čekal poděkování." Ušklíbl se Ichigo, když nás konečně obě pustil na zem. "Ah promiň, díky za nádhernou cestu, fakt, tohle jsem ještě nezažila." Řekla jsem ironicky, ale pak se usmála. "Ne vážně, arigatou, minna." Řekla jsem, to už mi Urahara řekl, že v pokoji vzadu na mě čeká kimono a můj Zanpakuto. Já mu poděkovala a zatím co se ostatní nechávali ošetřit, já se šla dozadu převléct. Sotva jsem otevřela dveře, už mě kdosi málem srazil k zemi. To už tam se mnou třásl Senpuu a nadával, že jsem nezodpovědná, že ho vždycky někde nechám, že jsem ho snad nikdy nevzala do Hueco Mundo a že příště mi tam zdrhne sám. Já se ale musela usmívat. "Tyhle tvoje reakce, vážnost je ta tam. Tak co, už ses uklidnil?" Řekla jsem mile, popravdě, překvapil mě, jen málokdy se sám od sebe zhmotní. "Trochu, ale chci nějakou náhradu!" Prohlásil a při tom se na mě ušklíbl. "Wakata, zase si můžeš užít, ale až zítra. Dneska toho mám dost a abych s tebou bojovala, to by mě odrovnalo." Odpověděla jsem mu. "Však tě odrovnám tak i tak." Řekl provokativně. "Jen aby." Mrkla jsem na něho, načež se vrátil do mé katany. Já přišla blíže k posteli, na které leželo Shinigami kimono. Pomalu jsem ze sebe sundala to arrancarské oblečení a ani v nejmenším mě nenapadlo, co se hodláš udělat. Né, vážně bych nečekala, že se mi budeš mstít za to, že jsem ti přerušila boj. To bych hádala spíš na Ikkaka nebo možná Yoriko, ale ty? Vážně, když jsem spěchala co nejdál od Ichimara, fakt mě nenapadlo, že bys tam klidně zůstala a prala se tam do aleluja. Ty jsi to ale viděla jinak, ty mě jdeš zachránit a já si ti ještě dovolím překazit boj? To je hrůza a tak proč se mi nepomstít, když při tom ještě potěšíš Uraharu, že? Klidně jsi mu řekla, že jsem ho volala a pak jsi zmizela za ostatními. Urahara myslel, že ho čekám a tak bez klepání otevřel dveře a vešel dovnitř. Já se lekla a okamžitě jsem zrudla, taky jsem byla jen ve spodním prádle a navíc jsem si zrovna vršek úplně sundávala. Okamžitě jsem se zakryla tím kimonem, to Urahara tam stál ve dveřích jako soůný sloup, s ruměncem ve tváři a nebyl schopný něco říct nebo udělat. "Kisuke san, kudasai, samare." Dostala jsem ze sebe a ještě víc si k sobě přitiskla to kimono. "Já.. Eh... Totiž... Suzume říkala... No... Myslel jsem, že jsi mě volala." Zakoktal Urahara a pak vycouval a zavřel dveře. Já, pořád červená jak rajče, jsem s oddychla a rychle se oblékla. Jak jsem si upravovala kimono, ve tváři už jsem měla trochu škodolibý výraz. Tak Suzume říkala, aha, jak chceš. Jasně, příště mi tu nastraž kamery, proč ne. Řekla jsem si ironicky a prohrábla si vlasy. Hm, co bych teď dala za svoji jehličku. Povzdychla jsem si, když vtom, jak jsem se otočila, jsem zahlédla Uraharu, který se hned zase schoval za roh. Ale pozdě, potkal ho horší osud než kdybych mu něco řekla já. "Kisuke! Podívej se na mě, jsem skoro celá v obvazech a i tak ti to budu muset ručně vysvětlit. Ty ses vůbec nezměnil." Uslyšela jsem Ayumi a pak Uraharovo koktání. A pak už jsem zaslechla jen: "Au, Ayumi chan, to byl-au-omyl. Já nerad, teda rád, ale chci tím říct-au..." Pak se ve dveřích objevila Ayumi s tím jejím úsměvem a s dosti obvazy. "Neber to nijak osobně, Kisuke nikdy neuměl klepat, taky jsem to zažila." Usmála se a už se chtěla vrátit ke stolku k ostatním, to se ale zarazila. "Machinasay." Řekla mi a někam odběhla, vzápětí už byla zase u mě a držela modrou stuhu. "Otoč se." Řekla a za chvilku už jsem měla zase vlasy úhledně svázané do drdolu. "Arigatou, Ayumi dana. Už... Už je vám lépe?" Zeptala jsem se, Ayumi se na mě jen zazubila. "Jako vždy, mě jen tak něco neodrovná." Řekla, pak jsm se spolu vrátily ke stolku. Tam už seděli i Tessai, Ururu, Jinta a Urahara, který dostal od Ayumi výchovnou lekci, všimla jsem si, že na mě Ichigo nějak divně koukal, jako by se o něčem ujišťoval. "Kde je Eiri?" Zeptala jsem se ještě. "Šla se zbavit těch Hollow venku." Odpověděl mi Ren. "Když to teď říkáš, už je taky cítím. Omluvte mě, hned jsem zpátky." Řekla jsem a pak použila Shunpo a hurá na Hollow, nebo spíš na tebe. To už se zvedal i Renji, stále v obvazech. "Oi, mate! Já chci taky pomoct!" Křikl a už se hnal ven, jenže ouha, procházel kolem Ichiga a ten mu přišlápnul jeden obvaz, takže se Renji natáhl na zem, to Ichigo vstal. "Smůla, tohle je moje práce." Řekl a už chtěl jít ven, jenže to ho Ayumi chytla za kimono a Renjiho pro jistotu taky. "Yare yare, zase se hádáte? Mám návrh, nepůjde ani jeden z vás a necháte to hezky na Midori a Suzumebachi." Řekla, tak ti dva zůstali vevnitř a házeli na sebe vražedné pohledy.
V tu chvíli jsme obě byly někde nad Karakurou a bojovali s několika Hollow, tedy tys bojovala a já zrovna přišla. Jen jsem se ušklíbla a počkala si, až zase od těch Hollow odskočíš bokem. V klidu jsem si tě zaměřila a začala polohlasně se zaříkáním, takže jsi mě neslyšela, co říkám. "S hromovým kočárem a protáčejícími se koly, rozbij světlo na šest částí! Bakudo no 61: Rikujokoro!" A bylo to, najednou tě znehybnilo šest světelných tyčí a ty jsi začala padat dolů. Já tě pomocí Shunpa chytila a položila tě na zem. "Co jsi chtěla tím s Uraharou dokázat, Eiri? Netuším, co mi chceš, ale když budeš ty štvát mě, já ti to oplatím." Řekla jsem klidným tónem a pak se v klidu postarala o těch pár Hollow. Tobě se za tu chvíli nepovedlo prolomit mé Bakudo, až když jsem skončila s bojem, zrušila jsem ho a pomohla ti vstát. "Yosh, to by bylo." Řekla jsem, jako by se nic nestalo. "Oi Midori, tos mi dva nebo tři nemohla nechat?" Uslyšela jsem najednou, to už u mě byl Ikkaku a hned za ním stála Nemu. "Ale, s těmahle by ses ani nezapotil. A vůbec, co vy dva tady? Nové rozkazy ze Společenstva?" Zareagovala jsem. "Jo, můžem to probrat u Urahary? Je to na dlouho." Řekl, já jen přikývla a nakonec jsme se všichni čtyři vrátili do Uraharova krámku. "Oi Ichigo, renji, vypadáte nějak zřízení." Zašklebil se na ty dva Ikkaku, hned jak je viděl. "Máme tady zprávu od kapitána Kurotsuchiho." Začal Ikkaku. Jakmile řekl to jméno, musela se ti vybavit ta laboratoř a Mayuri se skalpelem v ruce, příjemná představa. "Jde o jednu žádost. Mayuri sama žádá, aby se Eiri Yuzu a Urahara Kisuke na dobu neurčitou vrátili do Seireitei. Jde o jeho výzkum." Řekla Nemu, to si Urahara potáhl klobouk do obličeje. "Yare yare, dovolím si mluvit za Suzume, ale ona je proti." Řekl Urahara, který to okamžitě poznal z tvého výrazu. To se Ikkaku ušklíbl. "Než vám řekneme víc, ještě dodávám, že Abarai, Midori a Ayumi san se s námi vracejí do Seireitei." Řekl Ikkaku a pak kývnul na Nemu, že může mluvit dál. "S touto reakcí Mayuri sama počítal, proto vám mám vyřídit, že je to ve vašem zájmu. Pokud nevyhovíte jeho prosbě, je tady jisté riziko, že by mohl prozradit to o zamlčeném únosu Hany Midori a o setkání s modifikovanou pětkou. Pokud této žádosti vyhovíte, Mayuri sama si toto nechá pro sebe." Dokončila to Nemu, to třeba Ichiga zaskočilo, ale Uraharu ne. "Yapari, Mayuri měl vždycky záložní plán. Vlastně si nevzpomínám, že by mu kdy něco nevyšlo. Yosh Suzume, myslím že nás chvíle v Seireitei nezabije. Ne, já vím, ale mysli na slušnost, přece jen mu něco za to vylepšení dlužíš." Řekl ti Urahara, to už Tessai Kurosakiho partu doprovázel ven a Urahara zase říkal našim Arrancarkám, ano jen jim, Ulquiora byl už totiž s Noe, že se zdrží nanejvýš týden. Já, Renji, Ayumi, Ikkaku a Nemu už jsem se pomalu chystali k odchodu. "Yosh, tak se uvidíme později, dewamata." Rozloučil se stejně jako my Urahara a pak prošel Senkai bránou přímo za námi, tebe samozřejmě tlačil před sebou, nemusím říkat, že do Soul Societi se ti zrovna dvakrát nechtělo.

V klídku jsem ničila hollowa za hollow a zároveň jsem přemýšlela, co asi teď děláš a jak se asi tváří Urahara atak. Ovšem to mě nenapadlo, že se mi příjdeš osobně pomstít. Použila jsi na mě Kido, takže jsi mě na dobu neurčitou znehybněla a dozničila si ostatní hollow. Jakmile mi někdo naruší boj, totálně mi zkazí náladu XD Pak jsi ke mě přišla a ptala ses na Uraharu, co to mělo znamenat, Tse! To máš za to, že mi pokaždé překazíš boj! A za tenhle se ti taky v blízké době opět pomstím! řekla jsem docela naštvaným tónem. To už jsi mě ale pustila z toho Kido a ještě se tam objevili Ikkaku a Nemu. Všichni jsme tedy odešli zpátky k Uraharovi. Tam byl docela klid, ikdyž ty vražedné pohledy mezi Ichigem a Renjim, nebo zlý pohled Ayumi na Uraharu ai nebyl moc...klidný. Jen co jsme přišli, už jsme mohli zase odcházet..do SS. Ano, Ikkaku přišel pro tebe, Renjiho a Ayumi a Nemu pro mě a Uraharu. Ksó...zas do města plných shinigami >-< Proč mě tam pořád tahaj? Doufám že tohle nenaplánovala Midori, to bych vymyslela ještě nějakou horší pomstu...přemýšlela jsem po cestě. No, kus cesty jsme šli všichni společně....Kurosakiho parta samozřejmě nešla, takže Renji neměl koho prudit. Ovšem u budovy 2. divize se naše cesty dělili. Vy jste šli do budovy 1. divize a my do 12. divize.
Po cestě se mě Urahara s mini ruměncem ptal, Prosimtě Eiri chan, když už mi chceš dohazovat Midori chan, musíš nějak..formálněji...třeba nám připravit večeři nebo tak něco a tajně nás tam oba pozvat a né že ji vtrhnu do pokoje, když se zrovna to... no...převlíkala, řekl Urahara a sklopil si klobouk víc do obličeje. Já jen zvedla obočí a zatvářila se alá Ty seš teda nevděčník >-< a založila si ruce na prsa. No co, pro tebe to bylo fajn ji vidět ne? Pro ni to byla moje pomsta! postěžovala jsem si XD Pomsta? Co ti udělala? nechápal Urahara. Několikrát mi překazila boj...řekla jsem nevrle a Uraha si jen nevěřícně povzdychla a zakroutil hlavou, S tímhle jsi fakt nenapravitelná...poznamenal. No já měla na to pak další komentáře, to jsme ale už přišli k budově 12. divize. Nemu otevřela hlavní dveře a pobízela nás, aby jsme vešli dovnitř. No, místnost hrůzostrašná jako vždy, navíc někde ve stínu stáala jakási postava. Nemu zavřela dveře a my s Uraharou jsme udělali asi tři kroky a zastavili se. Ta osoba ve stínu byla jakási černovlasá dívka. Něco mi ale říkalo, že je taky modifikovaná duše...Jako my duše bysme se měli poznat, ale nechtělo se mi věřit, že by přežila ještě další...navíc jsem ji vůbec neznala...To už se tam ale objevil Mayuri a když nás uviděl nasadil zas ten svůj psycho výraz. Á, tak konečně jste dorazili. Nemu, proč to tak trvalo je sem přivést?! rozčílil se hned Mayuri, to se Nemu jen bez větších emocí omluvila a Mayuri si nás měřil pohledem...
Mezitím v 1. divizi vám dali den volna. Renji s Ayumi dostali ještě nařízení stavit se na ošetřovně 4. divize. O tobě nevěděli, že si opět navštívila HM, takže žádné nařízení nebylo. Ty jsi už určitě spěchala za Toushirem, jenomže to tě po cestě potkal Ukitake a stihl tě na chvíli zastavit. Midori chan! Sate, nechtěla bys mi pomoct na Akademii? Mám tam jít učit Kido a kendo a menší výpomoc by se hodila ^-^ mile se na tebe usmál. No, jelikož ráda pomáháš na akademii, tak si souhlasila a vydala se místo za Toushirem do Akademie s Ukitakem. Po cestě si mu vyprávěla co se dělo v Karakuře a že tam byli výměnní studenti a jak ste se s Ichigem provokovali, ovšem dávala sis veliký pozor na to, abys neřekla něco o Huecu Mundu. Dorazili jste tedy k Akademii a šli jste do kabinetu pro učitele, kde čekali na Ukitakeho jakési složky. Z kabinetu jste šli jednou docela malou chodbou. Pak jste ale uslyšeli zasebou jakýsi rámus, no když jste se otočili, málem vás ušlapali studenti prvních ročníků, co právě běželi na nějakou hodinu. No, ty a Ukitake jste se chtěli nějak dostat na stranu, ovšem asi čtyři studenti do tebe nějak strčilo, ty jsi se zapotácela a téměř doslova si letěla na Ukitakeho, kterej stál před jakýmsi kumbálem. No, zahučeli jste tam a dveře se za vámi zavřeli. Jenomže z druhé strany byli klíče a to ste akorát slyšeli jak někdo zamyká a vytahuje je ze zámku se slovy, Ten personál se snad nikdy nenaučí po sobě zamykat! a bylo ticho. Akorát ještě zazvonilo na hodinu a vy jste byli zamčený v prťavém kubálku natěsnaný na sobě plus se na vás lepili všechny ty prostředky a kbelíky apod...

"Nemu! Nemu! Kde sakra jsi?!" Slyšeli jste Mayuriho už u dveří, za chvíli už jste byli v jeho laboratoři a on po krátkém seřvání Nemu zarýval do vás svůj pohled. "Yosh, Kurotsuchi kun, o co jde?" Začal Urahara přátelsky, to se Mayurimu vážně blýsklo v očích. "To oslovení si odpusť, Uraharo." Sykl a upravil si své haori. "Nemu, jdi to připravit." Řekl načež Nemu zmizela a za ní a ta dívka, která vás předtím pozorovala. "Pojďte za mnou." Kývl na vás a vedl vás všelijakými tajnými dveřmi a uličkami, cestou ho Urahara ještě krásně naštval. "Hm Kurotsuchi kun ne, Mayuri kun se ti taky nelíbí, tak třeba..." Přemýšlel nahlas Urahara, to Mayuimu málem praskla žilka. "A proč ne Mayuri kun?" Začal zase Urahara, těžko říct jestli to dělal schválně, ale Mayuri se musel držet. Když už se ty přezdívky začínaly podobat těm od Yachiru, Mayuri se nervnul a otočil se k Uraharovi. "Kapitán Kurotsuchi, kapitán, žádné Mayuri kun nebo něco jiného!" Řekl a na moment se na vás dva zatvářil tak, že v tu chvíli by ses i ty bála něco říct. Pak se už uklidnil a zavedl vás do celkem velké laboratoře. "Ou hezky sis to tu zařídil, já to pamatuju ještě jako skladiště." Řekl s takovým až hraným uznáním Urahara, Mayuri se jen suše pousmál. "Nemu, podklady!" Zavelel, to už měl Urahara v ruce dost tlustou složku. "Yare yare, kdo by to do tebe řekl, Mayuri kun." Řekl udiveně Urahara a při tom listoval ve složce, zatím co Mayuri ostře zaťal ruku v pěst, aby se ovládl. "Kapitán, sakra, kapitán!" Procedil mezi zuby a pak se k vám otočil zády. "Tak k věci. Nerad to říkám, ale tvoje pomoc se mi hodí, přece jen jsi vytvořil těch pět. Zvláštní exempláře, nicméně, nejsou pro mé účely dost dobré exempláře. Proto bych byl rád, kdyby ses podílel na hledání jejich nedostatků a tady u Eiri i na předělávce, už má jednu za sebou, úspěšnou, podotýkám." Vysvětlil Mayuri, Urahara si potáhl klobouk do obličeje a jen se tajemně usmál. "Nevím proč, ale mám dojem, že se ti má práce zdá nedostačující." Řekl mile, Mayuri se jen usmál. "Jistě, vše co uděláme je nedostačující, proto se snažíme dosáhnout dokonalosti, ale k čemu je dokonalost? Když jí dosáhneme, nemá pak smysl žít, život je jen hon za dokonalostí, vše co uděláme nás k ní přiblíží nebo oddálí, ale ten kdo je dokonalý, nemá proč žít, když už všeho dosáhl. Ti, kteří tvrdí, že jsou dokonalí, jsou jen velkohubý žvanilové bez mozku, dokonalost je nedosažitelné přání a tak to má i zůstat." Řekl a pak se k vám znovu otočil s tím jeho úsměvem. "Nezměnil ses." Řekl spokojeně Urahara a rychle přešel pár listů ze složky. "Jak bych taky mohl, upřímně, stále mě děsí představa, že jednou budu jako ty." Zareagoval Mayuri. "Abychom pokročili, ukážu vám svůj nejnovější výtvor." Řekl pyšně Mayuri a pak se otočil do tmavého rohu místnosti. Odtamtud se vynořila ta černovláska, měla krátké vlasy, tyrkysové šaty nad kolena a ve tváři až děsivě klidný výraz. "Tohle je Hibiki, jak jste jistě poznali, jde o modifikovanou duši. Pro začátek jsem u ní zkombinoval perfektní Hakudu, Kido, samozřejmě Raikoukouro a díky mutaci spirituálních partikulí Hollow a toho Zanpakuto-Muramasi, jsem vytvořil unikátní schopnost, říkám jí Onchou. Řekl bych, že je to konkurence schopností tvé Benihime." Usmál se a pak kývnul na Hibiki. Ta se mírně poklonila a pak vešla do místnosti, jejíž první stěna byla průhledná. Mayuri za ní zapečetil vchod a pak na moment zmizel k velkému počítači, který v té laboratoři byl. Něco tam zadal a pak se opět spokojeně usmál. "Sledujte." Řekl, to už se v té místnosti objevilo několik děr, z kterých vylezlo pár Hollow. "Hibiki, ukaž postupně, co umíš. Ale málo, tvá celá síla za tohle nestojí." Řekl do mikrofonu u počítače, to už se k Hibiki blížil jeden pořádně velký Hollow. Ona kombinací Raikoukoura a Hakudy toho Prázdného totálně rozdrtila ani ne za minutu, ten druhý Hollow podlehl jejímu Kido a posledních pět, ti to měli nejhorší. Hibiki se lehce nadechla a pak otevřela pusu, i když jste to neslyšeli, mohli jste vnímat zvukové vlny, které se šířily v tom uzavřeném prostoru a které ty Hollow okamžitě zničily. Mayuri pak opět něco zadal do počítače, pustil Hibiki zpět a čekal na Uraharův názor. Urahara si jen trochu pozvedl klobouk a ohromeně zapískal. "Silná, koukám, že sis hrál s mým postupem, který jsem použil u těch pěti." Řekl a chvíli si Hibiki prohlížel. "Suzume, můžeš si jít po svém, dnes žádné testy nebudou a přespáváme tady v kasárnách 12. divize, já tady s Kurotsuchim kun něco musím probrat." Řekl ti Urahara, bylo vážně něco sledovat, jak byl Mayuri spokojený, že to oslovení ani nevnímal. "Hibiki, to samé platí pro tebe, můžeš se s Eiri spřátelit." Řekl Mayuri. "Hai soshite arigatou, Mayuri sama." Řekl tak jemným ale výrazným hlasem, opět se poklonila a pak s tebou odešla ven, zatím co Mayuri a Urahara tam probírali bůh ví co.
Mezitím jsem už zase měla nějakou práci. Sotva jsem vyšla ze svých kasáren a mířila za Toushirem, potkala jsem Ukitakeho. Já ráda pomíhám na akademii, hlavně na Shinou a ještě s tím Ukitakeho prosebným výrazem, to nešlo říct ne a tak jsme vzápětí spolu mířili na akademii Shinou, abychom dali lekce starším ročníkům a to těm maturitním a ještě těm, které to čeká za rok nebo za dva. Zrovna jsme procházeli chodbou, když vtom se kolem prohnalo nespočet rozjívených studentů a při mém štěstí do mě samozřejmě vrazili, jenže co líp, já sletěla rovnou na Ukitakeho a ten stál blízko otevřeného kumbálu, takže jsme skončili oba v něm a aby toho nebylo málo, někdo nás tam zamknul! Tak jsme tam byli namačkaní v tom šeru, jediné drobné světýlko tady bylo z miniaturního okněnka nahoře u stropu. A ke všemu akademie Shinou byla známá taky tím, že měla veškeré prostory odolné vůči Kido, tohle opatření nechalo vedení udělat kvůli incidentům s takovými Kido šikuly jako byl třeba Renji. "Sumimasen, Ukitake taicho, měla jsem dávat pozor." Omluvila jsem a trošinku se odsunula, ať se na sebe tak nemačkáme. "Indayo, Midori chan. Jen tady bude menší problém s tím, jak se dostat ven." Zareagoval, to mě něco napadlo. Promiň jehličko, další oběť zámku. Povzdychla jsem si a rozpustila si vlasy. "Něco zkusím, když ne Kido, tímhle to půjde." Řekla jsem a dřepla si k zámku a pak ho pomalu a opatrně zkoušela otevřít, jako už mnohokrát.

Mayuri nás zavedl do nějaké velké laborky, kerá zas tak strašidelně jako ty ostatní laboratoře nevypadala. Bylo opravdu zábavné pozorovat ty dva, jak Urahara provokuje Mayuriho tou přezdívkou a Mayuri zas z toho soptí. Asi po pěti minutách dohadování začal Mayuri přednášku o dokonalosti. Urahara vypadal, že ho poslouchal, já ho teda vůbec nevnímala a rozhllížela jsem se všude kolem, až jsem se pohledem zastavila u jednoho rohu, kde bylo cítit to reiatsu té modifikované duše. Pak se na nás Mayuri otočil a představil nám tu duši. Jmenovala se Hibiki a byla stará...asi týden? Takže nějakej novej typ...a podle toho co říkal Mayuri Uraharovi by měla být i silnější než celá naše pětka...To se mi nezdálo. No, jenomže Mayuri ji pak poslal do nějaké prosklené místnosti, kde nám předvedla všechny své síly. Urahara Hibiki pořádně sledoval, Mayuri byl zas celý nadšený, že vytvořil něco lepšího než Urahara a já ji jen zamračeně pozorovala a založila jsem si ruce na prsa. Poté nás kapitáni s Hibiki poslali do pokojů a prý ať se spřátelíme. Fajn, nemám nic proti modifikovaným duším...ale z nějakého důvodu mi prostě neseděla. Hibiki mě zavedla do nějaké místnosti, kde byli křesla a stolek, asi nějaká společenská. Sedli jsme si do křesel a já hned začala kecat, Takže ty se jmenuješ Hibiki? ona jen kývla hlavou na souhlas. Hmm, proč tak obdivuješ Mayuriho? Teda, proč seš k němu tak formální? zajímala jsem se dál. Protože mě vytvořil...odpověděla. Fajn, to jsem chápala. I já uznávám Uraharu...ale rozhodně mu nevykám...To bych taky chtěla vidět někoho, kdo si tyká s Mayurim o-O No, tak jsme se tedy zapovídali, spíš já se ptala , ona odpovídala. Pak ale došlo na naše názory ohledně shinigami. Hibiki mi pořád tvrdila, že shinigami jsou fajn, že jsou přátelští a milý a statečný a podobný blbosti. Ne, shinigami jsou jen zrádné bestie! Nás taky vytvořili a pak, protože jsme jim překáželi, nás prostě chtěli zničit! To je prostě sobecké a kruté! Shiigami nejsou dobrý! trvala jsem si na svým, Ale všichni takový nejsou, třeba..nedořekla Hibiki. Tohle já nebudu poslouchat, gomene, ale ty jsi živá teprve pár týdnů...počkej až tě Mayuri odhodí, protože se mu zrovna nehodíš...anebo to rozhodne ten starej hajzl Yama jii a pak se zkus nějakého shinigamiho zeptat na záchranu...Všichni tě pošlou do háje a zůstaneš sama! zvedala jsem se z gauče. Proč se takhle rozčiluješ? Shinigami určitě nejsou takový a nějaký záchranář by se určitě našel...A Mayuri sama mě nikdy jen tak nezničí! bránila se Hibiki. Mračila jsem se jak tři a mávla rukou na znamení, že tohle nemá cenu a odešla jsem sem. Odešla jsem do nějakého pokoje asi pro hosty a sekla sebou na postel. Ksó! Ksó!! Co když vážně Urahara s Mayurim vytvoří novější typi modifikovaných duší? To mě jako pak odstraní? Náh, moment, Mayuri SAMA si stěžoval, že by mi měl Urahara vylepšit nedostatky...Ksó!! Nesnáším Soul Society a všechny tady! >-< zabořila jsem hlavu do polštáře a snažila se aspoň usnout. Ovšem pořád mě honila myšlenka a to ta, že se mě pokusí zbavit nebo mě předělaj tak, že z toho zmagořim a místo duše budu nějakej android. Asi po půl hodině přemýšlení jsem konečně usnula...Najednou mě ovládal strach a do hlavy mi zas vlítli děsivé myšlenky, které bych nejradši vymazala...
To v kumbále byla lepší atmosféra než u Mayuriho XD Ty jsi si sundala jehlici a chtěla ses sní šťourat v zámku, ovšem to tě mile zastavil Ukitake. Počkej, nemusíš si ničit tuhle jehlici...myslím, že tady něco budu mít! začal prohledávat své kimono, až nakonec našel jakousi pinetku do vlasů XD Dovolíš? řekl mile a sám se začal šťourat v zámku a pokoušel se odemknout. No, byli jste tam maximálně půl hodinu, poté se Ukitakemu podařilo dveře otevřít a vy jste mohli vyjít. To zrovna kolem vás procházela nějaká partička holek, které se začali nenápadně culit a cosi si šuškali. Tak! Jsme zachráněni...jsem zvědavý co mi ředitel řekne na to, že jsem nebyl na hodině? podrbal se ve vlasech a podíval se ke stropu. Pak se jen mile usmál, tebe doprovodil k tělocvičně, kde probíhalo kendo a on šel do učebny, kde se probírala teorie kido...

Ah konečně, no pravda, studenti tam teď musí vyvádět. Pomyslela jsem si, když jsme se s Ukitakem konečně dostali ven z toho kumbálu. On pak odešel do třídy vyučovat teorii Kido, já se rychle upravila a pak hurá na Kendo. Vždycky když vypomáhám na nějaké akademii, mám ve zvyku tiše vklouznout do třídy a chvíli sledovat chování studentů. Tak jsem to udělala i teď. Skryla jsem své Reiatsu a díky té diskuzi si mě ani nevšimli. Tentokrát jsem, stejně jako Ukitake, měla na starost starší ročníky. V doju jich tam na zemi v kroužku sedělo přesně dvacet, téhle třídě zbýval rok do maturity. Seděli tam a diskutovali. "Už je to dvacet minut, co zvonilo." Povzdychl si jeden kluk. "Stejně máme prodlouženou lekci, ještě máme přesně hodinu a deset minut." Řekla bez většího zájmu nějaká holka, to se zvedl jeden z kluků. Už od pohledu bylo jasné, že má u ostatních jistou autoritu. "Tak na co čekáme? Třeba našeho nového senseie zdržel jiný rozkaz, trénovat začneme sami." Navrhl, načež vstali i ostatní a než jsem se nadála, už začali s opakováním základních Kata sestav. Já seděla na parapetu dost širokého okna, které bylo jen kousek od stropu. S úsměvem jsem je asi deset minut pozorovala, byli dobří. "Yosh, myslím že rozcvičku máte za sebou. Co přejít k zápasům?" Ozvala jsem se najednou, to se všichni otočili mým směrem. Já už stála u nich a v ruce jsem měla jeden z dřevěných mečů. "Nani? Vy jste..." Zakoktal překvapeně jeden ze studentů. "Hai a měla bych se vám omluvit, menším nedopatřením jsem se zdržela dobýváním se ven z kumbálu." Ušklíbla jsem se, to se v jejich tvářích objevil pobavený úsměv. "Zase jim to vyšlo, tohle nižší ročníky mají ve zvyku, zdržovat tak každého senseie, kterého zahlédnou." Vysvětlila mi jedna z holek. Přejela jsem tu skupinku pohledem, to jsem zahlédla jednoho kluka, jak si mě až nespokojeně měří pohledem. "Nějaký problém?" Zeptala jsem se ho, on si jen založil ruce na prsa a povzdychl si. "Když nám řekli, že sem pošlou někoho z Gotei 13, čekal jsem aspoň vyššího důstojníka a ne jen obyčejného řadového Shinigami." Řekl mi upřímně, já se jen pousmála. "Na které myslíš, že jsem pozici?" Řekla jsem. "Dle Reiatsu tak dvacátý člen nějaké divize." Zareagoval. "Trefa, dle tohohle Reiatsu ano, ale teď?" Zeptala jsem se znovu a přestala úplně skrývat své Reiatsu. Ten kluk se zatvářil pěkně překvapeně, já se jen usmála a opět usměrnila své Reiatsu. "Hana Midori, hachiban tai no san-seki desu." Dodala jsem a pak se protáhla. "Yosh, tak se rozdělte do dvojic a začneme, kdo chce jít jako první?" Pokračovala jsem v klidu v hodině.
Tou dobou jsi ležela v jednom z pokojů v kasárnách 12. divize, pořád ne a ne usnout, pořád ti ty myšlenky nedaly spát. Pravda, Kurotsuchi říkal, že tě ještě bude chtít vylepšit, takže se tě nehodlají zbavit, třeba tě vylepší tak, že budeš silnější než Hibiki, ale to jsi možná i teď, ne? Ale zase bůh ví co za pokusy bude Mayuri chtít dělat. Takže je to vlastně z bláta do louže a to jsi ke všemu byla naštvaná z hovoru s Hibiki. Shinigami že jsou fajn? Vždyť vás po desítkách vraždili! Vždyť jste živé bytosti, to je přece zvrácenost dát vám život a hned vás zase odkopnout jako nepotřebné smetí. Však jí to dojde, až jí její zbožňovaný Mayuri sama řekne, že už je nepotřebná, až vytvoří něco lepšího než je ona. To sis asi myslela a když se tě začaly zmocňovat vážně děsivé představy, k tvému štěstí se ti konečně podařilo usnout. Hibiki zatím seděla ve svém pokoji na okně a mlčky pozorovala Shinigami venku, jak si užívají chvilky volna a posedávají v parku za kasárnami. Vím co se tenkrát stalo, ale to si nepřáli všichni Shinigami, dostali rozkazy z Úřední místnosti 46 a s tím ani Yamamoto sou-taicho nemůže nic dělat. Shinigami nejsou zlí, zajišťují přece rovnováhu mezi Soul Society a skutečným světem a chrání všechny, kteří tam žijí. Statečně bojují s Hollow jak ve skutečném světě, tak i v Rukongaii a jejím okolí. Jak o nich může takhle mluvit? Vždyť mi to sama řekla, Urahara san jí pomohl a on byl a vlastně je Shinigami! A co Soi Fong taicho, Oboko fuku-taicho a Yoruichi san? Vždyť to jsou taky Shinigami a ona je má ráda! Přemýšlela o tom Hibiki, o Mayurim nikdy nepochybovala, tak slepě mu věřila. "i kdyby se stalo cokoliv, vždycky budu na straně Mayuriho sama." Řekla najednou a její hlas se rozlehl po celé místnosti.
V tu samou chvíli rovněž v Soul Society měly další čtyři modifikované duše co k přemýšlení. Raionovi, Neko, Fukovi a Hebimu se bez problému a kupodivu i bez prolití krve podařilo dostat se do Seireitei, však to tam taky dobře znali. "Vůbec se to tu nezměnilo." Povzdechl si Hebi. "Pořád plné těch odporných Shinigami." Řekla s odporem Neko. "Tak co přesně máš v plánu, šéfíku?" Řekl jako by zasněně Fuka a dal si ruce za hlavu. "Fajn že se ptáš, chci klidný rozjezd, ať těm tupým Shinigami postupně dojde, že mají problém. Každý máte limit, jen jeden mrtvý, vyberte si kohokoliv, ale jen jeden. To bude začátek a ke konci nezbude jediný proradný Shinigami, všichni do jednoho zaplatí za svoji hrdost. Vyberte si nějakou divizi, zabijte jednoho a pak se vraťte do Karakury, já se trochu zdržím." Řekl vážně Raion a na moment zavřel oči. "Pche, tak dobře, já si zamlouvám 9. divizi." Zareagovala Neko a pak zmizela ke kasárnám 9. divize. "Yosh, tak já si beru třetí." Oznámil Hebi a taky zmizel. Fuka chvíli mlčky stál vedle Raiona, přemýšlel totiž, kam by šel a nakonec se rozhodl pro 12. divizi. Raion měl svůj plán, chtěl udělat menší rozruch na Shinigami akademii, konkrétně na Shinou.
Ty jsi spala a spala, pomalu jsi všechno pustila z hlavy, bůh ví jak dlouho jsi tam ležela. Pomalu ses začala probouzet, ale čekal tě šok. Sotva jsi otevřela oči, uvidělas Fuku! Seděl na židli naproti tobě, loket měl opřený o koleno a tou rukou si podepíral bradu, na tváři měl krev a určitě ne svoji. "Už jsem myslel, že tě budu muset probudit polibkem, Vosičko." Usmál se jako vždy a pak se pořádně opřel. "Moc nekřič, Raion a ostatní neví, že jsem zrovna tady a ani neví, že jsi tu ty." Řekl ti o cosi tišeji. "Tak co, už jsi změnila názor? No tak, Suzumebachi, potřebujeme pátého,bez tebe to nejsme my!" Rozhodil najednou rukama do stran. Ty jsi najednou uslyšela kroky, ale Fuka pořád mluvil a mluvil a nic jiného snad nevnímal. Jenže pozdě, to se dveře otevřely, zase zavřely a v tom pokoji už stála Hibiki opírající se o stěnu. "Neboj, já ho neprozradím, je taky modifikovaná duše a ty mají držet spolu." Řekla tiše. "Gome to, Kaizo Konpaku chan. Tak Suzumebachi, byl bych rád, kdybys řekla ano, chybíš mi tam a nejen mně." Zareagoval Fuka, to se ozvalo pár hlasů, chvíle jste všichni mlčeli, pak ale Fuka začal znovu povídat. Ty ani on jste neslyšeli, co ty hlasy říkaly, ale Hibiki, která byla přímo u dveří ano. Z toho spokojeného výrazu, že je tady další modifikovaná duše, vlastně další kamarád se stal naštvaný výraz. "Anata!" Řekla stále polohlasně, ale ostře a pohledem se zabodla do Fuky. "Ta krev na tvé tváři, až teď jsem si všimla, to tys zabil našeho desátého člena!" Řekla a udělala krok vpřed. Než ses nadála, použila Raikoukouro a vrhla se na Fuku, ten ale uhnul. "Však víš, kde budu, Suzumebachi." Mrkl ještě na tebe a pak utekl a Hibiki za ním. Fuka po takových pěti minutách Hibiki utekl a společně s Neko a Hebim se vrátil do Karakury. V Seireitei ale po jejich návštěvě bylo o tři zavražděné víc. Fuka zabil desátého člena 12. divize, Neko třináctého člena 9. divize a Hebi zase jedenáctého člena 3. divize.
Tou dobou jsem ukončila. stejně jako Ukitake, výpomoc na akademii Shinou. On byl ještě řediteli odevzdat nějaké dokumenty a já už pomalu šla ven a loučila se studenty. Za ten den jsem se hlavně s tou první třídou spřátelila a zrovna s nimi jsem se loučila. Spěchali totiž na další hodinu do jiné budovy, sotva ale zmizeli venku, uslyšela jsem křik. Okamžitě jsem vyběhla ven a skoro jsem nevěřila vlastním očím, když jsem uviděla Uraharu, jak napadl jednoho ze studentů, zrovna toho kluka, co se mu nezdála moje hodnost. Urahara měl klasické Shinigami kimono, haori 12. divize a vyjímečně neměl klobouk. "Kisuke san! Nani..." Ale to jsem nedořekla, Urahara na toho kluka znovu zaútočil. Ten útok jsem zablokovala svým Zanpakuto. "Minna, jame!" Křikla jsem na ty za mnou, načež se všichni stáhli a dva z nich pomohli tomu raněnému klukovi. "Jame, mohaya." Řekl mi bez větších emocí a odrazil můj útok. "Bakudo no 4: Hainawa!" To Urahara zřejmě nečekal, ale vyhnul se tomu, jenže jak, on použil něco úplně jiného než Shunpo. Vždyť on použil Raikoukouro, jak jen mohl? Mihlo se mi hlavou, to už jsem ale stála před ním a držela mu špičku svého Zanpakuto u krku. "Proč se vydáváš za Uraharu a proč útočíš na nevinné studenty?" Řekla jsem, on jen mlčky stál, pak se rychle odsunul od mého Zanpakuto, to už stál u mě. Chytl mě za pravou ruku, ve které jsem držela Zanpakuto a chtěl mi ji zkroutit, ale já měla bleskovou reakci. I když Hakudu nemám nejraději, tahle sedloa. Pan falešný Urahara dostal pěstí přímo do obličeje, načež mě pustil a dostal se na jedno koleno. Vtom jsem si toho všimla, jak jsem ho zasáhla, na moment nabyl ten útočník své skutečné podoby. Na moment se na mě díval, pak ale okamžitě zmizel, dřív než se proměnil úplně. Já schovala svůj Zanpakuto do pochvy, to už tam byl i Ukitake, který zrovna pomocí Kido vyléčil toho kluka. "Midori chan, dai jo ga?" Staral se hned, já jen přikývla, zkontrolovala, že je ten kluk v pořádku a pak jsem se chvíli mlčky dívala tam, kde naposledy byl ten útočník. Co byl sakra zač? Mihlo se mi hlavou, to už jsem i s Ukitakem mířila zpět do Seireitei nic netušíc, co se stalo tam.

V Soul Society né jen že nebyl nikdy klid, na to už jste byli zvyklí, ale teď ještě přibyli vraždy. Za posledních pár měsíců byla aspoň jednou týdně nějaká vražda. Důkazem je toho i dnešní vražda čtyř shinigami ze čtyř různých divizí a různé hodnosti. No jo, modifikované duše začali konat svou pomstu. Já se mezitím začala probouzet, nakonec jsem teda usnula! Taky mi je ocosi líp XD Promnula jsem si oči a když jsem mžourala po místnosti, uviděla jsem Fuku! Herdek! Já ještě spim? napadlo mě, to už mě ale začal přemlouvat a ktomu všemu se tam ještě objevila Hibiki. Hibiki stála u dveří jak policajt >-< Stála tam v pozoru a přísně na nás koukala. Fuka zas měl ten svůj chtivo-prudičský výraz. Fuku jsem skoro nevnímala, to ale najednou Hibiki řekla cosi o tom, že to on zabil jejich člena. Po tomhle jsem si všimla té krve na jeho tváři. Jenomže to už se Fuka rozloučil a zmizel tatam a Hibiki chtěla za ním, ale já ji to nedovolila. Teď mě nezajímalo, jestli je to nějaký novější typ modifikovaných duší, prostě jsem použila Hakudu a dostala jsem ji k zemi, zkřížila jsem ji ruce a sedla jsem si na ni tak, aby mě nemohla jen tak lehce shodit. Fuka tedy mohl utéct a když jsem necítila jeho reiatsu už tak blízko nás, chtěla jsem pustit Hibiki. Ale než jsem ji pustila, v pokoji stáli už Urahara san s Mayurim. No, radši jsem nechtěla vědět, co si o nás mohli myslet, když jsem tam křížila Hibiki ruce za záda a kolenem jsem se opírala o její záda a ona sebou cukala a když mě pak nějak ze sebe shodila, chtěla mi taky zkřížit ruce za záda a vytahat mě za vlasy a já se bránila, takže jsme se tam tak po pokoji hezky prali, nadávali si a překrucovali se a tahali se, no úžas pohled. Mayuri i Urahara san se na sebe nechápavě podívali a pak pokračovali v sledování našeho šťouchavého boje XD Ovšem pak naše dva vědce přešla trpělivost a zapletli se do našeho boje. Spíš Urahara mě zablokoval tak, abych se nemohla moc hýbat a Mayuri prostě Hibiki hrubě uhodil a přidržel ji u země. Co to do vás proboha vjelo?! Měli jste se spřátelit, né proti sobě bojovat! řekl nechápavě Urahara a pořád mě pevně držel. Já už jsem sebou neškubala a Hibiki se nesnažila ani vstávat ze země. Tak takhle teda ne! Každá si zasloužíte pořádnej trest! Dělat hluk a bordel v tomhle pokoji a rvát se tady je zakázané! Nejsme v 11. divizi! Bylo by fajn, kdyby ste si to uvědomily! řekl tím svým děsivým tónem Mayuri. Ani se radši neptám, která z vás zabila jednoho z mých shinigami!! rozčiloval se dál Mayuri a podíval se na mě, jakobych toho shinigamiho zabila já o-O. Asi zas dělal na nějakém pokusu, který se mu možná nezdařil, když byl tak protivný a Urahara jako vždy se snažil zachovat klid a jen se na nás tak divně koukal...Mayuri si pak ještě kopnul do ibiki a radši odešel. Mě Urahara pak pustil a díval se na mě alá Teď jsi mě opravdu zklamala. Nevím co to do tebe vjelo, ale toho shinigamiho si nemusela zabíjet...řekl zklamaně Urahara. Ale, Urahara san! Já ho nezab...PLESK! nedořekla jsem, páč mi přilítla facka. Aspoň nelži, prosimtě! Za deset minut ať jseš dole v laboratoři číslo 5! řekl ještě Urahara, probodl mě pohledem a odešel. Já se sesypala k zemi a nevěřila jsem tomu, že by mi Urahara dal facku nebo že by mi dokonce nevěřil! To jsem se ale podívala na Hibiki, která měla proužek krve u pusy a ležela bezvládně na zemi. Připlazila jsem se kní a omluvila se. Gomenasai, Hibiki chan...Nechtěla jsem ti udělat průšvih a už vůbec jsem se nechtěla stebou nějak pohádat...sedla jsem si kní a chtěla ji pomoc ze země, aby si taky aspoň sedla. Ona jen kývla hlavou nechala si pomoct.
Mezitím ty sis opět něco zažila. Někdo kdo na sebe vzal podobu Urahary napadl žáka z tvé suplované třídy, ovšem nevěděla jsi kdo to je, ale měl hodně podobné reiatsu mě ( naše pětka má podobné reiatsu, jen pro informaci). Ukitake už ošetřoval jiné napadené studenty a ty jsi pomohla tomu klukovi, co ti zezačátku nevěřil. To nebyl Urahara san, že ne Midori chan? ptal se Ukitake, kterej přišel ještě za váma na pomoc. Ty jsi zavrtěla hlavou a pořád ti vrtalo hlavou, kdo to ksakru byl a proč byl cítit jako já o-O Když jste všechny studenty uklidnili a ošetřili, společně jste se vydali zpátky ke svým kasárnám. Po cestě jsi nějak klopýtla a Ukitake tě ihned chytil, V pořádku Midori? ptal se hned a napomohl ti zpátky k rovnováze. Dneska to suplování nebylo tak strašné. Tda až na to, že když jsem přišel do třídy, málem jsem sletěl kvůli banánové slupce co se tam válela a taky jsem jakž takž přežil papírkový útok. No, nakonec se studenti vymluvili, že si mysleli, že příjde jiný učitel....ovšem když jsem viděl toho falešného Uraharu jak útočí na toho studenta....nezajdeme někam na čaj? Jestli si dobře pamatuju, někde tady p cestě by měla být jedna čajovna, docela dobrá a za dobré ceny XD nabídl ti Ukitake a mile se smál jak slunčko (úsměv alá ten blonďatej z Vampire Knight).
Uběhlo deset minut a já radši pomocí Reikoukouru našla laborku č. 5. Vůbec se mi tam jít nechtělo. Ten hnusnej pocit viny a navíc, když si teď Urahara myslel, že jsem zabila toho člena a že mu lžu a že napadám ostatní modifikované duše.....tolik bych mu to chtěla vysvětlit a omluvit se, ale....on by mě stejně asi neposlouchal. Stála jsem před obrovskými dveřmi 5. laboratoře, zhluboka se nadechla a chtěla chytit kliku. Jenomže to se dveře otevřeli sami a kdosi mě čapnul za zápěstí a vtáhl docela hrubě dovnitř. K mému neštěstí jsem zjistila, že jsem snad v té nejpodivnější laborce s mnoha pitevními stoly a s hodně nebezpečným nářadím. Rozhlížela jsem se kolem a hledala Uraharu, ten ovšem nikde...To semnou ale Mayuri škubnul, prý že se děsně táhnu a že zdržuju...No to jsem byla teda fakt zvědavá, co mě čeká, ale zároveň jsem se bála, abych opravdu neskončila na pitevním stole jako nějaká loutka na řezání o-O

"Neschopná! Naivní! Zatracené hloupé lidské vlastnosti! Důvěra, pche, k čemu?!" Soptil cestou z tvého pokoje Mayuri s Uraharou v patách. "Osaide, Mayuri kun." Řekl Urahara, no naštěstí byl Mayuri tak rozčílený, že to oslovení zase nevnímal. To se Mayuri zastavil a jen si povzdychl. "Pravda, byl to jen desátý člen. Yosh, jdeš se mnou do laboratoře nebo se ti do toho dnes nechce?" Zareagoval Mayuri, Urahara jen zakroutil hlavou a pak nahodil ten svůj klasický úsměv. "Ale co tě nemá, rád zase na něčem budu pracovat. Navíc, oživí to vzpomínky na staré dobré časy." Odpověděl, to Mayuri obrátil oči v sloup. "Jen to ne." Řekl a pak i s Uraharou zmizel za dveřmi oné laboratoře. Společně se pak dali do vymýšlení možných vylepšení modifikovaných duší.
Ty jsi se zatím vzpamatovávala z toho, co se stalo. Těžko říct, která z vás dopadla hůř, jestli ty nebo Hibiki, ale obě jste se cítily provinile. Hibiki to přece jen pěkně schytala, jen tam ležela na zádech s krví ve tváři a ne a ne se zvednout. Když jsi se k ní přiblížila, jen s obtíží kývla hlavou a nechala se zvednout. Ty jsi ji pak opatrně dostala na postel. "Sono Fuka..." Řekla po chvilce ticha Hibiki. "To byl jeden z té tvojí modifikované pětky, že?" Zeptala se, ty jsi jen špitla něco na znamení souhlasu a za chvíli jsi už musela jít do laboratoře za Mayurim. No úžasný pocit, když sis uvědomila, že jsi sama s Mayurim v té nejděsivější laboratoři, jakou si dovedeš představit. Mayuri tě vtáhl dovnitř, zavřel dveře a na moment někam zmizel. Když se vrátil, měl na rukách chirurgické rukavice, v jedné ruce jakousi jehlici a v druhé kleštičky. "Lehni si na ten stůl." Řekl ti bez obalu a kleštičkami naznačili ke stolu, nad kterým už svítila světla. No co bychom si říkali, zrovna dvakrát se ti do toho nechtělo, ale raději jsi šla sama, než aby ti Mayuri pomáhal. Pořád jsi měla v živé paměti, jak se naštval a jak zacházel z Hibiki. Bylo to nepochopitelné, sám ji vytvořil, ona mu tak slepě věří a takhle se k ní chová? To už jsi ležela na tom stole a do očí ti svítila ta světla, která náhle zastínil Mayuri. Přitáhl si k tomu stolu takový menší pojízdný stolek, na kterém byly všechny možné svorky, kleště, nože a podobné věci, až ses na to nemohla dívat. Vtom tě Mayuri vzal tou jehlicí přímo do hrudníku, ale kupodivu to vůbec nebolelo, jako by tě to uspalo. Aby ne, když tě tou jehlicí vytáhl ven z tvého těla a pak tě, v tuto chvíli v podobě té pilulky, dal do toho roztoku jako minule. Pak přišla pro Mayuriho ta pravá zábava, totiž úplná úprava tvého těla.
Mezitím se už Hibiki dala do pořádku a už dávno nebyla v tvém pokoji. Měla totiž jasný plán, najít Fuku a dostat ho k Mayurimu. Nechápu... Nechápu to... Jak jen může zabíjet nevinné? Jak může po tom být tak klidný? Jak se opovažuje tam tak drze zůstávat? Já naivka hloupá, všichni nejsou hodní, i když je taky modifikovaná duše, musí zaplatit za to, co udělal. Běželo Hibiki hlavou, když spěchala okolím Karakury a hledala Fuku. Měla štěstí, že ti čtyři se zrovna rozdělili. Raion byl v úkrytu a vypadal celkem naštvaně, zřejmě kvůli tomu, že mu nevyšlo to napadení studentů tak, jak si představoval. "Zatracená Shinigami! Měl jsem ji na místě zabít!" Láteřil, Neko ho zase chvíli uklidňovala a pak si šla udělat čaj. Hebi polehával v jednom z pokojů a četl si seznamy členů divizí. Sice tam bylo uvedené jen jméno a hodnost, ale to mu zatím stačilo. A fuka, ten se líně procházel venku a přemýšlel o všem možném. Najednou se ale zarazil, to Reiatsu... Už jsem ho jednou cítil. Zamyslel se, ale pozdě. Hibiki už stála těsně za ním, jednou rukou mu zablokovala obě ruce a druhou mu přes nos i pusu přitiskla kus látky napuštěný jedním z Mayuriho uspávadel, no to byl silný čaj pro každého. Fuka se jí ale relativně včas vysmekl, odstrčil ji od sebe, ale hned klesl na jedno koleno a rozkašlal se. "Ksó... Co je to za svinstvo?" Zaláteřil, to uspávadlo ho už stihlo ochromit. Hibiki neřekla ani slovo, nemusela, její výraz mluvil za vše. Její oči jako by s Fukou mluvily: "Zaplátíš za to." To říkala její tvář. Hibiki toho využila a dostala se rychle za Fuku. Surově ho hřbetem ruky praštila přímo do zátylku, načež Fuka ztratil vědomí. Hibiki si jen povzdychla, tu látku mu uvázala okolo hlavy a zároveň mu ji strčila do pusy, takže ji měl jako roubík a vzhledem k tomu, že byla napuštěná tím uspávadlem, no Fuka byl pěkně mimo. Hibiki ho zvedla a pak se i s ním vrátila do Seireitei.
V tu chvíli Mayuri dodělával poslední úpravy, teď už přímo na tobě, tím myslím na pilulce, takže jsi to cítila a slyšela ho, ale neviděla a ani nemohla mluvit, natož se hýbat. "Zpevnil jsem tvé tělo, zároveň jsi i ohebnější, což by se také mělo projevit na tvé rychlosti. Teď jsem zacelil všechny drobné prasklinky a zpevnil pilulku jako takovou, měla by být chráněná před poškozením a jen tak něco by ji nedokázalo zničit." Vysvětloval Mayuri při své práci a po chvilce šťourání se v tobě tou jehlicí tě vrátil zpět do tvého těla. "Pro dnešek je to vše, příště se pustím do úpravy mozku." Řekl úplně klidně a sundal si rukavice, které následně vyhodil. Ty jsi na nic dlouho nečekala a už už jsi sahala po klice, to se ale Mayuri ještě jen tak mimochodem zmínil o jedné věci. "A málem bych zapomněl, už jsem z tebe odstranil ten virus. Víš, když jsem tobě a Haně dával napít toho Saké, bylo to mé speciální Saké. Byl v něm virus, který mi dovoloval sledovat tě. Však jsem ti už dříve říkal, přede mnou se nemusíš stydět, myslím že díky tomu viru není nic, co bych neviděl. Ah to mi připomíná, že bych ho asi měl dostat i z Hany. Víš, zajímalo mě, jak ten virus bude působit na Shinigamiho a modifikovanou duši, zatím jsem ho odzkoušel jen na tom Quincim. Yare yare, mé pozorování u Hany Midori mělo krátké trvání, kdo by tušil, že jsem si pro pozorování vybral takovou chvíli. Ale také jsem tím zjistil, že není taková, jaká se zdá. Na to jak je jindy nesmělá umí být pěkně vášnivá." Řekl ti a pak se ubral do svých myšlenek, že tě skoro ignoroval. Nakonec jsi konečně odešla z té laboratoře plná eh, no dojmů a zvláštních myšlenek, taky po tomhle Mayuriho proslovu, no radost. Jenže vtom tě z myšlenek nutně musel vytrhnout pohled na kolem procházející Hibiki. S tím ledově klidným výrazem držela Fuku za ramena, táhla ho po zemi a mířila přímo za Mayurim. Zaklepala na dveře a za chvíli se v nich objevil Mayuri. Hibiki si klekla a mírně sklonila hlavu. "Moshimokearimasen, Mayuri sama. Mé chování bylo ostudné, chci to nějak napravit. Našla jsem toho, kdo zabil našeho desátého člena." Řekla, to už Mayuri upřeně hleděl na Fukovo bezvládné tělo. Ve tváři se mu objevil ten jeho úsměv. "Oshina, Hibiki! Nejen, že jsi otestovala jedno z mých experimentálních uspávadel, ale dokonce jsi mi přivedla jednoho z modifikované pětky, jaká to krásná souhra náhod!" Řekl Mayuri a pak zavolal Nemu, která okamžitě vzala Fuku dovnitř na ten samý stůl, na kterém jsi předtím ležela ty. "Pokud chceš, můžeš jít taky, pak bych na tobě mohl zkusit jednu drobnost." Řekl ještě Mayuri Hibiki, ta hned zvedla hlavu. "Arigatougozaimasu, Mayuri sama, cokoliv budete chtít." Řekla a hned zmizela za Mayurim a Nemu dovnitř.
Tou dobou jsem seděla s Ukitakem v jedné čajovně, která byla kousek od sídel významných rodin. Musím říct, že se s Ukitakem taicho výborně povídalo, měla jsem pocit, že se s ním dá mluvit o všem. Díky tomu jsem aspoň na chvíli pustila z hlavy toho útočníka. "Ano, s Ayumi chan se znám už hezkou řádku let, stejně jako Kyouraku, Unohana san a taky Hirako a ostatní." Povídal dál Ukitake, když přišla řeč na staré časy v Seireitei. "Tak mě napadá, že Ayumi dana od Aizenovi smrti ještě s Shinjim a ostatními Vizardy moc nemluvila." Zareagovala jsem. "Hirako z toho musel být špatný, asi bych to neměl říkat, ale měl jsem z něho ten dojem, že se mu Ayumi líbila." Usmál se Ukitake a tak pokračoval náš hovor, no co já se o Vizardech a i o Ayumi dana, Yoruichi san, Kisukemu san, Soi Fong i o kapitánovi Shunsuiovi. Za chvíli jsme s Ukitakem byli kousek od Seireitei a to jsme ještě netušili, co se stalo tam.

No to byl šok za šokem! Nejdřív jsem dostala facku od Urahary, 1. šok, poté mě Mayuri totálně předělal, 2. šok a 3. šok byl pohled na Hibiki jak táhne zasebou Fuku a Mayuri ho právě asi už deset minut pitvá o-O Mayuri a Nemu tam pořád něco řešili, teda spíš Mayuri tam pořád něco žvanil a Nemu akorát říkala, Hai, Mayuri sama!. Hibiki se nechala dobrovolně pitvat, což pro mě bylo nepochopitelné. To už jsem ale slyšela Fuku, který se pravděpodobně probudil, Sakra chlape?! Co to děláte?! Áh! Nech mě bejt! Sakra polož ten skalpel, ne! Ne nechte mě bejt! snažil se zachránit Fuka, to už ale Mayurimu došli nervy a poslal na něho Nemu, která ho bez věších emocí dostala násilím nenásilím na operační stůl, Mayuri mu píchnul injekci a Fuka během několika vteřin usnul a Mayuri se mohl pustit do díla. Já jsem byla napláclá na dveře a poslouchala co se tam děje. Holt jsem to už měla za sebou a všechen ten strach ze mě odpadl. Pak mi ale došlo, co to vlastně Mayuri říkal. Popravdě jsem ho částečně nevnímala, byla jsem tak vyděšená z té pitvy a znovupředělání těla, že jsem nebyla schopna vnímat a až teď mi došlo, že mě od toho mejdanu sledoval?! Takže viděl všechno kde jsem kdy byla, i jak jsem se převlíkala a tak? No, další šok. Šok č. 4! Šla jsem se posadit na nejbližší lavičku, která tam byla a vstřebávala všechny ty informace.
Mezitím jse s Ukitakem dopili čaj a rozhodli se teda jít. Po cestě ještě vzpomínal, jak jste byli v Karakuře a jak ti omylem do výstřihu vyklopil tu zzmrzlinu. No, sám se začal červenat a musel se tomu zasmát, ovšem na dlší řeči nebyl čas. Jen co jste prošli kolem budovy 4. divize, všimli jste si nějakého rozruchu. To k vám ale přiběhla Isane a všechno vám sdělila, Když jste odešli, někdo zabil tři členy různých divizí a to 10. člena z 12. divize, 13. člena z 9. divize, 11. člena 3. divize a bylo prý poraněno pár studentů! Neviděli jste náhodou útočníka? vysvětlila vám situaci Isane a pak odběhla do kasáren 4. divize pomáhat jiným zraněným. Náh, tady vážně není chvilka klidu! povzdychl si, to už ho ale sháněli členové z jeho divize, takže se jen rozloučil a odešel. Ty jsi teda měla volno, nebo sis to aspoň myslela, ale jen co si přišla do budovy svých kasáren, Nanao dono ti dala do náručí krabici všelijakých papírů a prý to máš donést 10. divizi a 11. divizi XD Nanao si jen utrela pot z cela, oddychla si a zamávala ti XD A Midori chan! Nejdřív asi jděte do 11. divize, předpokládám, že v 10. se trochu zdržíš ^-^ řekla Nanao a odešla buzerovat kapitána XD Ty jsi teda mohla pídit do 11. divize, kde měli zrovna volno, a když ti mají volno, tak se pekelně nudí! Takže jen co vešla do budovy, už se na tebe hnali nějací členové s dřevěnými tyčemi a někde v rohu stál Yumichika, kterej se hádal s Ikkakem, občas tam někdo proletěl (stěnou nebo oknem, to se neřeší). No, prostě to bylo umění se dostat až do kanceláře kapitána, kterej tam za tu dobu usnul a Yachiru si hrála s jeho rolničkama XD
Mezitím už se otevřeli dveře od té děsivé laboratoře a jako první vyšla Nemu táhnouc za sebou Fuku. Já šla ihned za ní, ona mě zatím ignorovala a Mayuri se pustil do Hibiki. Nemu odtáhla Fuku do jakéhosi vězení 12. divize a poté bez jediného slova odešla. (byla to místnost stejná v jaké seděla kdysi Rukia a Hinamori xD). Klekla sem si k těm mřížím a chytla se jich a volala na Fuku. Možná byl ještě omámenej z těch věcí, co do něj napustil Mayuri. No rozhodně jsem měla vplánu čekat až se vzbudí a hodit sním řeč...

Oshina, taková příležitost. Tak co udělat nejdřív, ach tolik možností." Slyšela jsi Mayuriho hlas zpoza dveří, chudák Fuka, bůh ví co tam teď Mayuri vyvádí. Byla to skoro hodina, než se z laboratoře vynořila Nemu a táhla Fuku do vězení 12. divize, kde jsi pak čekala i ty. Seděla jsi opřená o mříže a mlčky pozorovala Fuku na druhé straně a čekala, až se probere. Trvalo to tak tři minuty, to už pomalu přicházel k sobě. "Nani? Suzumebachi? Kde to kruci jsem?" Řekl takovým omámeným tónem a jednou rukou se chytl za hlavu. Po chvilce se jeho výraz změnil v naprostý odpor. "Odporný, Shinigami tu cítím na každým kroku." Řekl zhnuseně, vtom ale zpozorněl, uviděl totiž za tebou nějaký stín. Přesněji Hibiki, stála kousek od mříží, obě ruce až po ramena v obvazech a na krku taky jeden obvaz měla a také měla na sobě obyčejné bílé kimono, ani neměla ty své rukavice nebo ozdoby do vlasů. Fuka okamžitě vyskočil a na půl naštvaně a na půl skoro vyděšeně na ni ukázal. "Anata! To bylo nečestný dát mi to svinstvo, chtělo to pořádnou bitku bez triků!" Soptil Fuka, zatím co Hibiki se na něho dívala jako vždy s naprostým klidem. "No, aspoň že ti taky někdo dal co proto, jak vidím ty obvazy." Ušklíbl se Fuka a založil si ruce na prsou. "Pleteš se, Mayuri sama jen zkoušel jeden experiment. To mi připomíná, že už si mohu ty obvazy sundat." Zareagovala a sundala si všechny obvazy. To jste ty a Fuka uviděli, že Hibiki má po celých rukách i na krku nespočet drobných vpychů, které dohromady tvoří jakýsi ornament. Fuka na to docela divně koukal, no a to ještě netušil, co má na obličeji. Totiž v té cele nikde nebylo zrcadlo a jeho ani v nejmenším nenapadlo, že má to samé jako Hibiki. Hold Mayuri si vyhrál. V případě Hibiki do ní napustil několik jedů i drog s nejrůznějšími účinky. U Fuky Mayuri vytvořil něco jako je tvoje pečeť, která se mu objevila pod levým okem, tedy pod tím nezakrytým a na krku. "Eiri san, vím, že se s ním znáš a asi jsi na mě naštvaná kvůli tomu, že jsem ho sem přivedla, tak gomene. Ale zabil našeho desátého člena a navíc, Mayuri sama ho naopak vylepšil, pravý trest ho ještě čeká." Řekla ti Hibiki a už chtěla pokračovat, to se jí ale obličej zkřivil bolestí a ona bolestivě sykla. Všechny ty vpychy na okamžik červeně zazářily a Hibiki vzápětí začala z očí téct krev! Hibiki jen zakašlala, přikryla si pusu a pak pomocí Raikoukoura někam zmizela. "Pche, ona se omlouvá tobě, že mě přepadla? To snad není nožný! A vůbec, co je s tou holkou? Jednu chvíli mě tam div nezabije a teď je zas na umřetí." Řekl takovým dotčeným tónem Fuka. No co by se dělo, Mayuriho pokusy sice byly užitečné, ale tělo Hibiki si musela nejprve na tu kombinaci těch jedů a drog zvyknout, což mělo za výsledek takovéto reakce.
Fuka po Mayuriho zákroku

Hibiki po Mayuriho zákroku

Hibikino krvácení
Tou dobou už si šel Ukitake po svém a já hned dostala od Nanao dono práci. Hned po tom, co jsem se s Ukitakem domluvila, že on sepíše hlášení, mi Nanao dono dala pěknou hromadu složek a lejster, které jsem měla donést do kasáren 10. a 11. divize. No řekla to přesně, raději jsem prvně šla k 11. divizi, u 10. jsem se totiž hodlala zdržet. Jenže ouha, když má 11. divize volno, vstup do jejich kasáren je na vlastní nebezpečí. Sotva jsem vlezla dovnitř, už se na mě hnali tři z nich s dřevěnými meči. Bože to snad není možný. Povzdychla jsem si a i s těmi složkami v rukách jsem vyskočila, načež se ti tři srazili a byl aspoň od nich klid. Pak nastala druhá etapa mé cesty a to překážkový běh mezi kolem letícími předměty a Shinigami. A třešničkou na vrch byla etapa třetí, už jsem se blížila k pracovně kapitána Zarakiho, jenže to už se za mnou valil Yumichika a přede mnou stál Ikkaku. Ti dva se totiž hádali o "velmi důležitých věcech." Prvně řešili, jaké je nejlepší Saké, pak jestli měla Ayumi dana něco s Shinjim nebo Uraharou a pak ještě probírali, jestli to táhneš s Mayurim. Hold drby, to je někdy nebezpečné poslouchat. Bylo to vážně úžasné, z jedné strany do mě hučel Yumichika, z druhé Ikkaku a ani jeden mě nechtěl nechat projít. "Ikkaku, ty se zase pleteš, určitě s Uraharou san, ti dva se k sobě daleko víc hodí!" Zastával tam Yumichika svůj názor. "Kluci, kudasai, já to potřebuju donést vašemu kapitánovi." Snažila jsem se je přesvědčit, ale marně, Ikkakova reakce? "Masaka! To už jsme dořešili, že s někým s Vizardů a já ti říkám, že se pleteš i s kapitánem Kurotsuchim! On s ní něco má, já mám na tyhle věci nos!" Aneb jak ignorovat Midori. "Tak máš asi rýmu, já ti říkám že ne! Ona má určitě něco s kapitánem Ukitakem!" Nesouhlasil Yumichika, no z některých dohadů mě málem střelilo. Fakt by mě nenapadlo, že ti dva vymyslí to, že Soi Fong má něco s Uraharou, když ho přímo nesnáší a když se tam začali hádat, jestli se líbím Kirovi nebo ne, to to se mnou málem seklo. Jo, ignorujte mě, já tu vůbec nejsem! Jen se bavte, já si tu klidně hodinku dvě postojím. Láteřila jsem v duchu, ještě chvilku jsem si tam postála a pak už jsem hodlala Ikkaka klidně i převálcovat, když neuhne. Jenže ouha, ti dva se tak zabrali do debaty, až začali gestikulovat a Ikkaku rozhodil rukama tak, že mi shodil úplně všechny složky a ty papíry se rozletěly všude kolem. Yumichika a Ikkaku stichli a couvli o krok. Já se jen podívala na své ruce, v kterých jsem ještě před chvílí držela všechny ty dokumenty, povzdychla jsem si a dala ruce v bok. Už mi začalo cukat obočí. "Posbírat! A hned!" Zařvala jsem na ty dva a tak tam vzápětí Ikkaku a Yumichika rovnali papíry do složek a já se jen opírala o zeď a pozorovala je. "Yosh, arigatou." Usmívala jsem se pak na Ikkaka, když skládal Kenpachimu na stůl ty dokumenty. "Ken chan by vás určitě pozdravil, ale má teď moc práce!" Usmívala se na nás Yachiru a při tom si hrála s vlasy spícího Kenpachiho. Já se pak s ní i Ikkakem rozloučila, vzala si od Yumichiky zbylé dokumenty a šla do kasáren 10. divize.
Tam bylo taky veselo, byla jsem uvnitř sotva pár sekund a už jsem to slyšela. "Matsumoto! Okamžitě se vrať!" Byl slyšet Toushirův hlas po celých kasárnách. Pak jsem zaslechla smích Matsumoto a Yoriko a vzápětí se ty dvě řítily naproti. "Papíry počkají, Saké ne. Však vy to máte raz dva, taicho." Volala vesele Matsumoto a za chvíli byla ta tam. "Já taky nemůžu, je mi líto, papíry počkají, Byakuya ne." Ozvala se i Yoriko a stejně jako Matsumoto mě spěšně pozdravila a pak frr ven. Já se jen pousmála, to jsem to teda chytla s těmi papíry, myslím že i bez těhdle jich tam Toushiro má dost. Pomyslela jsem si a zamířila do jeho pracovny. Dveře byly otevřené dokořán, to asi jak z nich vyběhla Matsumoto, u stolu bylo na sebe naskládaných několik složek a nějaké byly i na něm. "Papírování jako vždy. No tímhle tě asi nepotěším." Ozvala jsem se a postavila k těm složkám u stolu ty, co jsem měla přinést, to už byl u mě Toushiro. "Ale tímhle možná jo." Usmála jsem se a políbila ho, on mě vzápětí jednou rukou chytl kolem pasu a druhou mě něžně pohladil po tváři. "Ale, a co práce, Hitsugaya taicho?" Řekla jsem žertovně, načež se Toushiro usmál. "Znám důležitější věci." Řekl mi. "Třeba?" Provokovala jsem dál, to už mě ale umlčel dalším polibkem, ach jak mi to chybělo.
Zato Neko, Hebi a Raion prožívali ne příliš radostné chvíle. Přesněji, Neko a Hebi hledali Fuku všude možně a Raion to jen naštvaně pozoroval z povzdálí. Asi po deseti minutách se Neko a Hebi vrátili, celkový čas hledání i bez těch deseti minut už přesáhl hodinu. "Máme menší problém." Řekl Hebi a nervózně se poškrábal ve vlasech, taky kdo by nebyl nervózní, když na něho Raion tak děsivě kouká. "Pochybuju že zradil, takže Fuku odtáhl někdo do Seireitei." Řekla bez obalu Neko, to Hebi polknul, zato ona to nijak neprožívala. Nastala chvilka ticha, kterou přerušil až praskot dřeva, když Raion udeřil do jednoho stromu. "Zatracený Shinigami!" Sykl, to se Neko pousmála. "Omyl, nebyl to Shinigami, byla to modifikovaná duše a ne, Suzumebachi to nebyla. Reishi daného Reiryoku jsou úplně jiné než jakékoliv z naší pětky, nikdy jsem nic takového necítila." Oznámila Neko. "Masaka! Proč by modifikovaná duše útočila na jinou modifikovanou duši?" Nezdálo se to Hebimu, Neko jen líně pokrčila rameny. "Neko, zvládneš to?" Zeptal se po chvilce ticha Raion. Neko se jen ušklíbla. "Dej mi hodinu, když se nevrátím, dostali mě, ale věř mi, že jen tak nechcípnu. Ještě jim tam stihnu udělat pěkný chaos." Odpověděla, Raion si jen povzdychl. "Hodina, pak jdem s Hebim za tebou a v Seireitei to bude jako na jatkách." Oznámil jí. Neko už na nic nečekala a hurá do Soul Society. Ty, Neko, Hebi ani Raion jste neměli tušení, že už se dávno o útoku vaší neúplné pětky všechno ví, totiž Mayuri z Fuky něco "málo" vytáhl, jak by řekl on: "Není nad moje drogy." Taky měl pravdu, jen málo kdo dokáže vytvořit takovou šílenou směs, která zvládne perfektně omámit všechny smysly a dostane z každého pravdu.
Netrvalo to dlouho a Neko si našla nějakou tu cestičku do Seireitei. Byla na Fuku napojená, stejně jako na zbytek vaší pětky a i na ostatní modifikované duše, ale u těch bylo pouto slabší. Hnus, samí Shinigami, ale tebe cítím až moc dobře, Fuko. A samozřejmě, Suzumebachi taky, ale to třetí Reiatsu, jo, to je náš útočník. To jsem teda zvědavá. Divný, nějak to Reiatsu kolísá, co ten cvok dělá? Běželo Neko hlavou, když si prorážela cestu přes další a další Shinigami a mířila podle Reiatsu k 12. divizi. Cítila dvě stálá Reiatsu a to tvoje a Fuky a to kolísající, to byla Hibiki. V tu chvíli klečela na zemi ve svém pokoji, celá se třásla a stále jí krvácely oči, bolest už ale pomalu ustupovala, ale Hibiki díky tomu haprovala schopnost ovládat Reiryoku a kvůli tomu Neko cítila tak nevyrovnané Reiatsu. Neko tentokrát celkem spěchala, taky cesta sem zabrala patnáct minut a aby to stihla, jen ty Shinigami odhazovala z cesty, nezabíjela je, nechtěla se zdržovat. To se jí ale do cesty postavilo několik členů 11. divize celých natěšených na boj, no to bylo něco. Ti by byli schopní Neko přizabít, ale ona je tam jakž takž uklidňovala svými mentálními schopnostmi a když už je donutila klečet na zemi a konečně si uvolnila cestu, přišel problém. Neko se na ovládání deseti osob musela soustředit a to dávalo šanci někomu dalšímu odrovnat ji. Najednou to její ovládání ostatních pominulo, někdo ji totiž pevně chytl za hlavu a zvedl ji nad zem. "Co se s ní tak štvete? Když nechce bojovat poctivě, prostě udělejte tohle." Zazubil se Kenpachi a hodil Neko o zeď, tam zůstal menší obtisk a Neko byla v bezvědomí. No jo, Kenpachi se s tímhle nepáral. "Ken chan, budeš si ještě hrát s tou hadrovou panenkou nebo už půjdeme na něco k jídlu?" Ozvala se Yachiru. "Už jdem, tahle mi nestojí za snahu, vždyť jsem jí jen trochu ťuknul a je mimo." Odpověděl Kenpachi, řekl svým Shinigami ať ji dovedou Mayurimu se slovy: "Tomu bláznovi se další pokusnej králík bude hodit." A pak šel s Yachiru na jídlo. Shinigami z 11. divize se u Mayuriho dlouho nezdrželi, neměli ty kasárny rádi a nebylo divu, Mayuri 11. divizi taky zrovna nezbožňoval. Ale tentokrát jim byl vděčný, vážně zářil. "Oshina! Oshina! Už třetí! To se snad dostaví ještě ti dva a je to kompletní! Nemu! Nemu! Připrav stůl a náčiní, máme práci!" Křičel tam na celé kasárny, že jsi to slyšela i ty s Fukou dole ve vězení. Ale pozdě, Mayuri se na další hodinu zabarykádoval s Nemu v laboratoři číslo pět a vyhrál si i s Neko, které taky nadělil jednu ze svých experimentálních pečetí. "Nemu, dej ji do cely vedle toho uřvaného blázna." Řekl Mayuri, čímž myslel Fuku, Nemu jen přikývla a vzápětí kolem tebe prošla a Neko, která byla v bezvědomí, zavřela do cely vedle, no Mayuri měl dneska vážně šťastný den.
Neko po Mayuriho zákroku

Jakmile Mayuri vyšel z laboratoře, namířil si to za Hibiki do jejího pokoje. Chtěl si zkontrolovat, jak to vypadá s jeho experimentem. Vešel dovnitř a zavřel dveře. Chvilku sledoval, jak se Hibiki s obtížemi a bolestmi zvedá a jak to krvácení nepřestává, pak k ní ale přišel blíž. "Mayuri sama..." Dostala ze sebe překvapeně Hibiki. "Yare yare, reakce tvého těla je lepší, než jsem čekal." Řekl Mayuri a vytáhl z kimona pět injekčních stříkaček, které si položil na noční stolek. Pak Hibiki zvednul a položil ji na postel. "Tahle zastaví krvácení, tahle je proti bolesti, po téhle tě už nebudou ty vpychy štípat, tahle vyrovná množství všech jedů a drog v tvém těle a tahle připraví tvé tělo na budoucí používání nově nabitých sil." Vysvětlil Mayuri, jednu injekci jí dal do spánku, druhou přímo do krční tepny, další skončila těsně pod srdcem a zbylé dvě přišly do dlaní. "Účinky začneš pociťovat do hodiny, musíš odpočívat, aby se tvé tělo stihlo se vším smířit. A od toho tu mám tohle." Řekl a vytáhl šestou injekci, kterou Hibiki pýchl do pravého boku. Hibiki okamžitě začínala pociťovat únavu, která přehlušila všechno ostatní. "Arigatougozaimasu..." Ale víc už nestihla říct, to už totiž upadla do tvrdého spánku, z kterého ji mohl probudit jen Mayuri jednou protilátkou. Mayuri se spokojeně usmál, posbíral všechny injekce a rozhodl se jít navštívit Fuku a Neko ve vězení, s experimentem s Hibiki byl nad míru spokojený a od vylepšení Fuky a Neko si taky dost sliboval.
V tu chvíli už to dávno byla hodina a Raion a Hebi už měli jasno...

Fuka se tedy probral a nic nechápal. Pak se tam ale objevila Hibiki. Mě se omluvila za to, že unesla Fuku. No ten to málem nerozdejchal, když se omluvila mě a né jemu. Já radši ani necekla, jen jsem nasadila pohled alá Všechno odkývat a bude to OK. Fuka pořád ne a ne zklapnout, což mě kapánek vytáčelo, Můžeš na chvíli zavřít hubu?! ostře jsem sykla a probodla ho pohledem. On zas nasadil ten zmatený výraz a sedl si do tureckého sedu, Jasně, budu tichej jak hrob...založil si ještě ruce na prsa a zamračeně civěl někam na stěnu. Já jen nevěřícně zakroutila hlavou a chtěla jsem se na něco zeptat Hibiki, ta ale najednou měla v obličeji děsivý výraz a z očí ji začala téct krev a ty vpychi, co měla na rukou ji začali divně červenat. Hibiki?! Počkej, pomůž... NE! okřikla mě Hibiki a pomocí Raikoukoura někam zmizela. Její reiryoku nebylo vůbec cítit a k tomu všemu vedla sem do vězení Nemu i Neko! Ksó! To jsou ale mizerové! Jak ta holka tak ti shinigami!! rozčiloval se Fuka a držel se mříží. Dneska jsem na jeho poznámky vůbec neměla náladu, proto jsem na něj přes ty asi ocelové tyče poslala proud elektřiny. On to nečeklal, dostal ránu a dal nám aspoň na deset minut pokoj o:) Neko byla ještě v bezvědomí a já měla pocit, že se tu nějak ochladilo. Herdek, pokusy, to by jim šlo, ale aby zatopili...to né -_-" pomyslela jsem si a čekala, až se probere Neko, která vypadala, že spíš upadla do ještě hlubokého spánku. To už ale byli slyšet kroky. Mayuri si to mířil přímo za námi, aby zjistil, jak jsme na tom. Toho pošuka jsem začala mít taky plné zuby. Nejdřív do mě a do Midori dá nějakej virus, zároveň nás opije, pak si mě několikrát předělá aniž by se zeptal, jestli mám zájem a teď nás jde určitě prudit. Navíc si udělal pár pokusů na těhle dvou z naší pětky a má z toho vánoce o-O Šílenec...Nu co, napadlo mě, jak bude imuní vůči elektrickému proudu >: D Pomocí Raikoukoura jsem se dostala na trámy u stropu a čekala, až vejde do místnosti. Asi po minutě opravdu vešel a Nemu nechal někde za dveřma! Udělal několik kroků vpřed a já seskočila z toho trámu těsně za něj a udeřila jsem ho pravou rukou, přes kterou jsem do něj vpustila velké množství elektřiny...Teda na mě velké množství, tímhle množstvím bych dala do šoku aspoň skupinku shinigami XD On ale jen nasadil divně překvapenej pohled a nic to snim neudělalo o-O Ksó! Jakto?! najednou mi začala být ještě větší zima. Připadala jsem si jak kdyby mě někdo hodil jen ve spodním prádle na antarktidu. Po celém těle jsem měla husí kůži a třásla jsem se zimou. I moje barva se zaala ztrácet a skoro jsem zmodrala o-O Do toho ještě nepříjemnej nevykašlatelnej kašel a vůbec mi nebylo dobře a opřela se o zeď, po té jsem pak sjela a u stěny se klepala zimou a kašlala. Mayuri jen zavrtěl nevěřícně hlavou, zkontroloval ty dva, Neko asi opravdu usnula a Fuka yl zase mimo ješě z toho elektrického šoku. Mayuri mě pak přikryl svým haori (doufám že je to ten bílý kapitánský plášť) a v náruči mě někam odnesl o-O
Mezitím ty jsi se úspěšně dostala z budovy 11. divize a hurá do budovy 10. divize XD Po cestě jsi potkala Matsumoto a Yoriko jak se hnali za saké a Byakuyou XD Přišla si do jeho pracovny a dala mu papíry na stůl. Docela ti bylo líto toho, kolik tam ještě papírů měl nedodělaných. To vás ale už nezajímalo a využili jste chvíle, kdy jste byli opět sami. Toushiro tě zahrnovval polibky a ty jeho taky. Ovšem neuběhlo ani deset minut a do pracovny se přiřítil Bouji a Moriko. Midori san-seki! Chytli jsme gkjhgaf....zašišlal Bouji a upadl do bezvědomí. Moriko vypadala, jakoby zachvíli měla dostat astmatický záchvat. Midori san-seki! Hitsugaya taicho! Napadl nás nějakej hnědovlasej kluk a podle jakýchsi instrukcí patří k jakési modifikované pětce a ....a.....též nedořekla a taky omdlela. Nani? Zrovna teď?! Nemůžou si ti zločinci vybrat lepší dobu?! rozčiloval se Toushiro a i stebou vyšel ven z kasáren. No venku bylo zase živo. Polovina Seireitei v bezvědomí a ti co vědomí ještě měli v pořádku...tak panikařili a běhali mezi uličkami jak smyslů zbavení. Vy ste nevěřili svým očím, ale na divení nebyl čas. Za vámi totiž už stál Hebi a děsně mile a přátelsky se na vás smál. Hledáte snad mě? řekl takovým neviným tónem, ovšem z andílka se stal ďáblík a už před vás hodil ampulku s jakosi tekutinou, která když se dostala ven z ampulky tak tvořila jakýsi plyn, který vás měl taky uspat.
Hebi, mistr jedů a jiných těhle látek, si to mířil do 3. divize a pak do 5. divize, prý aby pozdravil staré známé spolupracanty. Taky když tam pár let pro ně tvořil jedy a učil je Kido kouzla, proč by se nezastavil. Zato Raion šel rovnou k 12. divizi. Sice nevěděl, co se to snáma dělo, ale to rozkolísané reiatsu ho zneklidňovalo a rozhodl se každého, kdo se mu postaví do cesty zničit. No, Raion měl opravdu někdy neštěstí přímo za zády, páč potkat jako prvního kapitána....to bych nechtěla XD Raion se nijak zatím nebál Navíc dřív tady vlastně taky pracoval. Byl 12. divizi přiřazený. Docela hodně si pamatuje, ovšem pár změn tu je...ale to ho nijak nerozhodilo, zatím. Pak se začal soustředit na Mayuriho. Ten se začal tvářit ještě víc šíleněji. Yare, yare, sám kápo party osobně! Vítám tě tu! Mohl bys na mě počkat v laboratoři č. 5? Hned se ti budu věnovat, jen musím tvoji kamarádku trochu předělat. Třes nebyl v mém plánu, takže je něco špatně. Teď mě neruš! řekl Mayuri Raionovi jak kámoš či kolega a odešel do nějaké místnosti mě napravit XDRaion jen nevěřícnězvedl obočí, pak ale vystopoval Neko a Fuku a nějak je dostal ven z těch mříží. To jim ale cestu zkřížila Nemu. Prosím jděte do laboratoře č. 5 a neklaďte žádný odpor. Řekla bez obalu a hlídala je, aby šli do té laborky. To ale Raion né. Ten se musel začít rvát hlava nehlava. Takže Neko a Fuka mohli zatím zdrhnout...

Že v Seireitei nikdy není klid, to už beru, a myslím že nejen já, jako samozřejmost, ale že mi vzácnou chvilku s Toushirem přeruší Bouji a Moriko, kteří hned zkolabují, to už mě začínalo štvát. Přesněji, štvalo mě to pomyšlení, že tady po Seireitei běhá nějaký cvok, ne-li víc, a jen tak tady vraždí Shinigami. Okamžitě jsme s Toushirem vyběhli ven, o Moriko a Boujiho se totiž rozhodli postarat dva Shinigami, kteří nás míjeli ve dveřích. Jenže sotva jsme byli venku, objevil se u nás Hebi. Nechtělo se mu s námi zdržovat a tak nás chtěl jednoduše uspat a pak hurá pozdravit třetí a pátou divizi. No trochu nás podcenil, oba jsme totiž použili Hado no 58: Tenran a ten uspávací plyn byl ten tam. Jenže vtom za námi cosi vybuchlo, oba jsme se prudce otočili. Z kasáren desáté divize šel kouř, hlavně z Toushirovi pracovny a my zahlédli Fuku, jak se smíchem utíká pryč. Hold Raion byl tak aktivní, že už stačil Neko i Fuku dostat z vězení. "Klidně jdi, já pomůžu vevnitř." Řekla jsem Toushirovi, ten jen přikývl a spěchal za Fukou. Já hned spěchala dovnitř do kasáren. Všude byl kouř a byly slyšet zmatené hlasy Shinigami a bolestné sténání. "Hado no 58: Tenran!" A bylo částečně po kouři, aspoň jsem viděla na cestu. V chodbách leželi zranění Shinigami zavalení troskami, které na ně při výbuchu spadly a navíc, někteří ještě ke všemu do těla dostali Hebiho jed, třeba Moriko a Bouji. Nevěděla jsem kam dřív, bylo jich tolik a navíc ještě odevšad padaly další trosky. Prvně jsem pomocí Kido rozehnala ten kouř a pak šup pomoct ostatním z trosek, ale sotva jsem byla u prvního, řítila se na mě celá stěna! "Watashi wa kyozetsu suru, Santen Kesshun!" Ozvalo se najednou, ani jsem se nenadála a přede mnou stála Inoue, která pomocí Santen Kesshun zadržela část té zdi, aby na mě a toho chudáka nespadla, o zbytek zdi se postaral Sado. Tessai jim totiž otevřel Senkai bránu a oni společně s našimi Quinci šli za námi, v Karakuře jako záloha zůstali naši tři Arrancaři. "Inoue, Sado, co tady..." Ale to jsem nestačila doříct, přerušil mě totiž další výbuch, který šel od dvanácté divize. To už se k nám třem pomocí Shunpa dostal i můj kapitán a s ním i Nanao a několik členů naší divize. "Dai jo ga, Midori chan?" Zeptal se hned. "Indayo, Shunsui taicho. Ale jen díky Inoue a Sadovi." Odpověděla jsem, načež se Shunsui pousmál. "My už se o to postaráme, ale koukám, že dvanáctá divize má nějaké problémy. Mayurimu by se pomoc asi hodila, zvládneš to?" Řekl mi až nezvykle vážně, já jen rychle přikývla. "Yokari, taicho!" Řekla jsem a použila Shunpo.
V tu chvíli Toushiro stále naháněl Fuku, totiž Fuka nám nějak ožil a jeho Raikoukouro bylo o dost rychlejší než jindy, aby taky ne, když si s ním pohrál Mayuri, že? Ale Toushiro ho odmítal nechat jít a se Shunpem byli ti dva vyrovnaní. "Ora ora, taicho, to si budem pořád hrát na honěnou? To se mi nechcete pomstít, taicho? Pokud vím, byly to vaše kasárny, které jsem tak trochu vyhodil do vzduchu." Provokoval Fuka, no Toushira to pěkně štvalo, totiž ublížit jeho divizi, to teda ne, Fuka si zadělal na pěkný problém. "Dawatuke!" Sykl Toushiro a dostal se před něho. Fuka se jen ušklíbl a uskočil. "Yare yare, tady by někdo potřeboval zchladit."Zasmál se ale ouha, kdyby tak Fuka věděl, co právě kecl. Vážně, říct někomu s ledovým Zanpakuto, že potřebuje zchladit? Toushiro na nic nečekal a vytasil Zanpakuto. "Soten Ni Zase, Hyouninmaru!" Takový útok Fuka nečekal a tak skončil zamrzlý v ledu, tedy až na hlavu, tu mu Toushiro schválně nechal volně. "Máš pěkný problém." Řekl chladně Toushiro, to si Fuka v duchu nadával do blbců, jenže vtom ucítil palčivou bolest a celé jeho tělo zalila horkost a pak úplný chlad. Ty dvě pečetě, které mu Mayuri vytvořil začaly modře svítit a Fuka měl co dělat, aby od bolesti neomdlel. Kolem Fuky se najednou vytvořila modrá aura, to bylo vidět jeho Reiryoku! Bylo to jako u Kenpachiho, akorát Fukovo Reiryoku bylo modré. Vytvářel neuvěřitelné Reiatsu, led v kterém byl okamžitě praskl. Toushiro musel uskočit, aby se aspoň trochu vyhnul tomu Reiryoku. Ale stejně rychle jako to začalo, tak to i přestalo a Fuka klesl na kolena. "Jikisho! Jikisho! Bakana Mayuri..." Sykl a pak ztratil vědomí. Než ale Toushiro udělal jediný krok, ucítil, jak se mu někdo snaží dostat do hlavy a ovládnout ho. Neko se to nepovedlo, ale aspoň ho tím dostatečně rozptýlila a stihla utéct i s Fukou, kterého si přehodila přes rameno. "Bakero! To snad ani nepoznáš, kdy je soupeř silnější?! Grr, kreténe jeden pitomý, příště tě tam nechám, ať je z tebe pro mě za mě sushi!" Zaláteřila Neko a zrychlila, kupodivu cestou s Fukou přes rameno a wakizashi v druhé ruce stačila poranit pár Shinigami a dva i zabít. Neko si to mířila ke kasárnám páté divize...
Tam právě probíhal boj mezi Hebim, Kirou a Hinamori, takže souboj v Kido. "Hm, jaká škoda, že tady nejsou vaši kapitáni, oh pardon, já zapomněl. Ta zrada a vlastně, Aizen Sousuke je už mrtvý, no a myslím že ten Ichimaru taky dlouho žít nebude." Prohodil jen tak Hebi, což Kiru dost naštvalo a Hinamori to zase zamrzelo. Tím ty dva rozptýlil a mohl v klidu zaútočit, ale to nepočítal s dalším protivníkem. "Hado no 33: Sokatsui!" Ozval se Rukiin hlas a Hebi to tak tak vykryl, dostal to jen trošinku do pravého ramena. "Kiro! Hinamori! Dai joga?" Křikla hned Rukia a postavila se vedle nich, oba přikývli, že jsou v pohodě, to už se Hebi vzpamatoval. "Ale, tři na jednoho? Vy jste mi teda frajírci." Uchechtl se Hebi. "Tři na jednoho, to je špatné, pro vás." Řekl klidně a pak zviditelnil své Bakudo. Hebi totiž za tu chvilku stačil použít Bakudo no 12: Fushibi a tak se teď Kira, Hinamori a Rukia nesměli ani pohnout, jinak by se chytli do sítě Kido. "A málem bych zapomněl, já si tohle Bakudo trochu upravil." Usmál se, vytáhl nějakou lahvičku a rukou, kterou kontroloval Bakudo ji rozmáčkl, neřešil, že se pořezal, ale tmavě fialový jed z té lahvičky začal proudit celou sítí Kido! "Stačí jediný pohyb a jste mimo, nehybní a otrávení. Tenhle jed je můj oblíbený, nepříteli prvně ochromí plíce a než se stačí udusit, přestane mu bít srdce. Nicméně, tohle celé trvá hodinu, tedy pokud se zasažený bude rozčilovat, tak kratší dobu." Vysvětlil a spokojeně se opřel o zeď za ním. Ti tři se ani nepohnuli. "Mám nápad, možná, že kdyby jeden z nás uvolnil dost Reiryoku, zlomilo by to Bakudo a ti dva zbylí by se postarali o ten jed." Zašeptal Kira, Hinamori jen lehounce přikývla. "Udělám to." Řekla a nečekaně uvolnila Reiryoku, což opravdu Bakudo zrušilo, pak se ale uvolnil ten jed. To už ale Rukia a Kira použili Hado no 58: Tenran a jed odváli pryč, tedy aspoň si to mysleli. Ten jed se ale sloučil a vytvořil tornádo, které Hebi mávnutím ruky poslal směrem k těm třem. Tentokrát se ale ukázala Rukia. "Izuru, Hinamori, jame!" Křikla, načež ti dva použili Shunpo a Rukia tasila svou Zanpakuto. "Mae, Sode no Shirayuki!" Rukia okamžitě vyvolala Shikai a pak se zaměřila na to tornádo, které se neúprosně blížilo. "Co si myslíš, že dokážeš? Zmrazit tornádo?" Řekl pobaveně Hebi, to mu ale Rukia vytřela zrak. "Tsugi no Mai, Hakuren!" Křikla, načež se přes to tornádo a málem přes Hebiho, kdyby neuhnul, přehnala vlna sněhu. K Hebiho údivu se to tornádo rozpadlo na ledové krystalky. "To tornádo je tvořené tvým Reiryoku, to je tvořené Reishi a Sode no Shirayuki je stejně jako obyčejné předměty dokáže zmrazit." Řekla Rukia a chtěla zaútočit, jenže vtom se jí ve tváři objevil zděšený výraz a ona s bolestným výkřikem klesla na kolena. Celá se třásla a bylo vidět, že bojuje jak s psychickou, tak i s fyzickou bolestí. "Nii sama... Iie..." Zašeptala a marně se pokoušela vstát. "Kuchiki san!" Vyhrkla Hinamori a hned jí, stejně jako Kira, chtěla pomoct, to už ale u Rukii dřepěla Neko. To ona za tohle mohla a zatím co na Hebiho doslova hodila Fuku, ona se zaměřila na Rukiu. Teď jí držela u krku wakizashi, který zřejmě vzala někomu z Onmitsukido, kterého napadla. "Pssst, přece nechcete, aby vaše kamarádka Rukia měla nehezké zranění, ne? Mohlo by se totiž stát, že bych ji nedopatřením mohla pořezat ten její hezký krček." Řekla provokativně a zlověstně Neko, načež Rukiu řízla do krku, bylo to ale jen povrychové zranění, Neko si totiž dávala pozor, aby nepřeřízla krční tepnu. Kira i Hinamori se okamžitě zastavili, nemohli riskovat Rukiin život. Neko pomalu vstala a zvedla i Rukiu, které stále hrozila wakizashim u krku. Vtom ji ale kdosi chytl za ruku, ve které wakizashi měla a druhou rukou ji odstrčil od Rukii. "Nani?!" Sykla Neko překvapená z toho, že necítila jeho Reiatsu. To Shunsui ji odtáhl pryč, zatím co Nanao zaměstnala Hebiho. "Kyouraku taicho!" Řekla Hinamori a hned k němu spěchala, Kira zatím běžel pomoct Rukii, přece jen krvácela a pořád se nemohla vzpamatovat z toho, když jí Neko v hlavě promítla až příliš živou smrt Byakuyi a ještě jí vsugerovala pocit bolesti, jakou by asi v tu chvíli Byakuya prožíval. "Oi Nanao chan, v pořádku?" Zeptal se Shunsui. "Hai taicho, vězení první divize už čeká." Odpověděla Nanao, ona totiž Hebiho omráčila a navíc použila Bakudo. "Yosh, já se za chvíli vrátím." Dodal ještě Shunsui a pak někam i s Neko zmizel. Shumpem se dostal až kousek za Rukongai, to se Neko totiž povedlo na moment ho ovládnout a donutila ho zastavit a pustit ji, pak musel Shunsui udělat pár kroků dozadu. To už se jí ale vzepřel, ale ve tváři měl stále ten svůj úsměv, což Neko pěkně štvalo. "Pěkná schopnost, umíš mužům vážně poplést hlavu." Zasmál se Shunsui, Neko jen zlostně sykla. "Pche, podřadný Shinigami, ušetři si těch keců." Odsekla a začala na Shunsuie útočit, on ale jen uhýbal a nepřestával se usmívat. "Ksó! Ksó! Tak sakra, vytas Zanpakuto, štve mě, že náš boj nechceš brát vážně!" Zanadávala, Shunsui si ale jen dál přidržoval klobouk a dál uhýbal. "Víš, nerad bojuji s dívkami, co kdyby ses vzdala? Já vlastně nemám boj moc rád." Řekl tím jeho tónem. "Konrinzai!" Zařvala Neko celá vzteklá, jenže vtom se jí zatočila hlava a vzápětí ležela na zemi. Pečeti na jejím obličeji začaly červeně zářit a ona cítila prvně chlad a pak nesnesitelnou horkost, stejně jako u Fuky vydala najednou ohromné množství Reiryoku, to její ale bylo červené. Pak se to uklidnilo, ale ta bolest Neko dostala do bezvědomí. "Yare yare, Mayuri to zase přehnal." Zakroutil hlavou Shunsui a vzal Neko do náručí, aby ji odnesl do vězení první divize, kde už byl Hebi a s ním i Fuka, oba byli stále v bezvědomí.
Jediné místo, kde se ještě bojovalo byly kasárny dvanácté divize. Tam jsem totiž bojovala já s Raionem. Když jsem se tam konečně dostala, zastihla jsem ho, jak se snaží dorazit několik Shinigami, opět v podobě Urahary. Ale jakmile jsem zablokovala jeho útok, ukázal svou pravou podobu. Od té chvíle jsme spolu bojovali, oba jsme sem tam použili Kido,já zatím bojovala s uzavřenou formou Zanpakuto a on taky. Jeho krok mě celkem naštval, totiž ten hajzlík se přeměnil na mě a bylo těžké bojovat proti někomu, kdo zná každý můj pohyb, ale pořád to šlo. Přece jen, já se znám líp než mě může znát nějaká modifikovaná duše. "Tak, už se vzdáš, Shinigami?" Řekl mi. "Iie, to spíš ty. Už jsem řekla, to že útočíš na studenty a tenhle zmatek v Seireitei se mi dost nelíbí." Odsekla jsem, to jsme zrovna byli od sebe. On se jen ušklíbl. "Víš, jsem rád za schopnosti Neko, vzpomínky někdy mohou být dobrou zbraní. Hodně se z nich dozvíš, o dané osobě, jejích vztazích s jinými, její povaze, schopnostech a zkušenostech." Řekl takovým záludným tónem a pak se znovu proměnil na někoho jiného, ale na koho! Pevně jsem stiskla jílec svého Zanpakuto, až mi Senpuu vynadal, že se mám uklidnit. Raion se totiž proměnil na Ayumi. "Úplně jsem zapomněl, že se Neko zmiňovala, že se s Ayumi taky moc dobře znáš. Ale své milé Ayumi dana bys nikdy neublížila, ne?" Řekl mi, já ho jen probodla pohledem. "To že vypadáš jako ona neznamená, že jsi Ayumi dana." Řekla jsem ostře, jenže to jsem tak tak vykryla jeho kop. "Nejen vypadám, mám i její schopnosti." Připomněl mi. "Sore wa nanda?" Zareagovala jsem, ale měl vlastně pravdu. Moje psychika mi prostě automaticky nedovolovala útočit na "Ayumi", i když jsem věděla, že to ona není, stejné problémy jsem měla, když měl podobu Urahary, ale teď to bylo horší. Při téhle přeměně Raion vsadil na Hakudu a dobře věděl proč, přece jen taky Ayumi znal a Neko mu navíc podala dost informací. Já už schovala svůj Zanpakuto a jen uhýbala. Ani jednou jsem nezaútočila, trvalo to asi pět minut, ale byl to plán. Přes komunikátor, který jsem měla dobře skrytý díky svým vlasům. Díky němu jsem se domlouvala celou tu dobu s Mayurim, který si už stihl připravit náčiní, tedy hned po tom, co ještě upravil Hebiho! Ano, všude trosky, zranění a mrtví Shinigami a Mayuri si i tak zvesela jde do vězení první divize, tam na fleku udělá i Hebimu pečeť a pak šup za poslední obětí svých experimentů. Raion se naivně domníval, že neútočím, protože mi prostě moje psychika nedovolí ublížit Ayumi, ale to už jsem se zastavila těsně u něho. "Bakudo no 21: Sekienton!" To se kolem Raiona vytvořil oblak rudého kouře, on se z něho ale rychle dostal. Asi si myslel, jak jsem naivní, že tohle zkouším, ale chyba. To už za ním stál Mayuri a v klidu mu píchnul injekci přímo do krční tepny. Raion se okamžitě vrátil do své normální podoby, neomdlel, ale nemohl mluvit, hýbat se, ale všechno vnímal. "Víš, dal bych ti něco na umrtvení, ať necítíš tu bolest. Ale žes mi udělal takový nepořádek v divize a osvobodil pokusné objekty, ne ne." Zakroutil hlavou Mayuri a zmizel s ním do laboratoře. Jo, díky za pomoc, Midori, že? Příště si návnadu dělejte sám, Kurotsuchi taicho! Pcha, nevděčník jeden! Zanadávala jsem v duchu, ale raději jsem spěchala do svých kasáren pomoct nebo si vyslechnout od kapitána rozkazy.
Za necelé dvě hodiny už bylo po zmatku, uklízely se trosky, bylo postaráno o všechny mrtvé i zraněné a Neko, Hebi, Fuka a Raion seděli v jedné cele. No v té cele byla vážně úžasná atmosféra. V cele byly celkem dvě patrové postele. Na jedné nahoře seděl Fuka a schovával se před Neko, která seděla na posteli pod ním a pěstí mlátila do postele nad ní, až Fuka nadskakoval, hold měl zase spoustu keců a to nebylo dobrý. Na druhé posteli dole seděl Hebi a vedle něho Raion. Raion se tvářil asi takhle: "Ten hnusný Shinigami... Ten hajzl... Nějaký odporný hnusný Shinigami si dovolil na mě udělat pokus! Já se sobě tak hnusím!" láteřil tam, hold ani Raion nevyvázl bez pečetě. "Ale šéfíku, ber to pozitivně." Snažil se ho uklidnit Hebi. To se na něho Raion podíval stylem "A na tomhle je pozitivní jako co?" "Eh no... Máš z náš nejhezčí pečeť, sekne ti to." Plácl Hebi s vážně úžasným výrazem. No div že ho Raion nezaškrtil. Říkám, vážně úžasná atmosféra.
Hebi po Mayuriho zákroku

Raion po Mayuriho zákroku

Každopádně, Raion doufal, že je přijdeš navštívit, přece jen, ty by ses přece dala přemluvit...

Nejhezčí pečeť?! Chceš rozbít hubu teď nebo až potom?!! sykl Raion na Hebiho, kterej nasadil výraz alá Takhle jsem to přece nemyslel >-< Všichni čtyři tam znuděně posedávali a koukali kamsi do blba a doufali, že se tam zjevím a pomůžu jim. To já ale ne. Stála jsem v jednom z mnoha pokojů a Mayuri mi tam po zotavení začal vysvětlovat co po jeho zákroku smím a co ne o-O Takže aspoň tak ten měsíc moc nepoužívej tu svoji elektřinu, jelikož bys mohla dopadnout ještě hůř než před chvílí. Elektřina ti teď doslova žere energii a pokud tenhle měsíc nějak použiješ své síly přehnaně, mohla by si i zemřít, ale to jistě víš, je to lehce vyvoditelné. Za měsíc se mi přijď ukázat, a své parťáky vem kdyžtak taky...myslim že jsou teď všichni ve věznici 1. divize....podrbal se Mayuri na hlavě při tom chrlení informací. Já se zmohla jen na pootevření pusy, ale pak jsem se sebrala a honem do kasáren 1. divize. Bylo docela fajn, že v Seireitei byl ještě pidi zmatek. Hodně členů totiž nebylo ve svých divizí, takže bylo docela jednoduché se dostat až k vězení. Sate minna! Vy ste teda dopadli >: D řekla jsem škodolibě, což teď nebyl nejlepší nápad, páč jsem taky hned byla všema probodnuta těmi jejich pohledy. Nech si ty keci pro Ježíška a radši nám pomoz! sykla Neko, která opravdu neměla moc úža náladu. Nasadila jsem pohled alá No jo furt, vždyť už jdu! Problém ale byl, jak je dostat ven, když tyhle věznice v 1. divizi byli ne na klíč o-O Počkejte, podívám se vedle jestli tam nejsou nějaké kabely. Oznámila jsem těm čtyřem a tak jsem se šla poohlédnout po nějakých třeba kabelech (elektrikář Eiri nebo kabelový specialistaXD).
Mezitím ty jsi se vracela za kapitánem, aby ti dal nějaké úkoly. Hmm...podrbal se Shunsui ve vlasech a díval se na tebe alá Co já bych ti dal za úkol? Myslím...že bys možná....začal žvatlat Shunsui a nevěděl co ti dát. To jste ale z první divize ucítili veliké množství reiatsu, které patřilo Toushirovi a modifikovaným duším. No, myslim že úkol si domyslíš sama ^-^ řekl mile Shunsui ukazujíc na první divizi. Ty jsi jen kývla hlavou a běžela si za svým milovaným, který byl momentálně...zanperázdněn.
Ono totiž když jsem hledala ty dráty, objevil se tam on, prý aby zkontroloval ty čtyři, to jsem mu ale nechtěla dovolit a prostě jsem ho nehodlala pustit dál. Takže z toho vznikl boj a já se nesměla nijak přepínat, jak říkal Mayuri. To Toushira ale nezajímalo a bral mě taky jako zrádnou modifikovanou duši a za každou cenu mě chtěl zmrazit o-O (řekni tomu svýmu klukovi něco, nebo na tebe pošlu bráchy xDXD). První divize už byla skoro pod ledem, ale ani jeden se nehodlal vzdát. Nawake!! Kolikrát ti mám ještě říkat že nejsem od nich! lhala jsem mu, abych si zachránila "zadek", ale on jakoby neslyšel. Pořád na mě sesílal zmrzlé nebe. To už jsi ale přiběhla i ty. No ten si tě v zápalu boje nevšimnul, ovšem já jo a schovala jsem se za tebe! To už si tě Toushi taky všimnul a hned tě chtěl ochránit, Midori bacha je za tebou! Ať ti neublíží!! křikl na tebe Toushiro, no tys to brala celkem v klidu, teda aspoň jsem si to myslela. Místo toho, abych ti dala třeba katanu pod krk a stala by ses tak moji rukojmí, jsem se prostě jen za tebe schovala a doufala, že Toushiho nějak uklidníš a zabavíš XD

(PS a taky pozor: nevadí když dáme dohromady tuhle a nastávající éru? já už napíšu jen něco málo jako úvod do další éry jo? pokud to bude vadit, můžem druhý odstavec klidně ignorovat)
Mezitím v Hueco Mundo nuda taky nebyla. Espada, Puribaron Espada, ostatní arrancaři i hollow se sešli v jedné obrovské místnosti, kde měl dřív Aizen svůj trůn a moc nad ostatními. V sále bylo ticho, že by byl slyšet a sebemenší šustnutí. Náhle se po obrovském sále rozléhal zvuk něčích kroků, někdo přicházel k trůnu. Všichni pomalu přestali dýchat a čekali, kdo se vynoří ze stínu. Kroky ustaly, a před trůnem stála hubená a akorát vysoká mladá hnědovlasá dívka. Děkuji, že jste všichni přišli, proty co mě ještě neznají, já jsem Kaya a od teď budu vaše prozatímní královna. Nadále budu pomocí Hogyoku(no, tím názvem si nejsem jistá T-T) tvořit arrancari a narozdíl od Sousukeho Aizena pro vás zavedu menší příručky o ostatních rasách, aby ste dokázali najít rychleji jejich slabá místa a tak v každé bitvě vyhrát! Kaya si poté sedla do toho trůnu, načež všichni jen vydechli, jak si to mohla dovolit. Pořád všichni byli zticha, až na jednoho. Nnoitra se prodral davem blíž ke Kaye a začal, Tak hele, slečinko, a co kdybys nám dokázala že máš na to stát se hlavou Hueca Munda?!! řekl naštvaně Nnoitra, načež si ho Kaya rychle změřila pohledem apak ho probodla takovým divným pohledem, až i náš velký rváč znervórzněl. Ah, no vidíš, málem bych zapomněla. Je tu snad někdo, kdo by mi nevěřil a myslíte si, že bych neporazila ani třeba espadu č. 1? zeptala se davu, načež většinou ti tupější hollow zvedli své pracky, ale i někteří arrancaři se nebáli zvednout ruku na znamení, že jí nevěří. Kaya jen v klidu pokývla hlavou a zasoustředila se na své reiatsu. Pak asi jen malou část vypustila do místnosti a i ta malá část všechny donutila na kolena a všichni ztěžka dýchyli. No to bude zase jednou buzerace...-_-" řekl Stark jen tak mezi ostatní načež Lilinette a Baragan přikývli hlavou...

Co by to bylo za hru bez fillerů, že? A tak se přenesme do jednoho z nich, konkrétně do filleru, který se odehrává hlavně v Hueco Mundo...

Obyčejné ráno, takhle začínal onen den jak v Soul Society, tak v Karakuře. Začněme tam. Bylo zrovna pondělní ráno a Ichiga probudily paprsky slunce. To už Yuzu klepala na dveře: "Ichi nii, snídaně už je na stole." Řekla, to už se ale Ichiga rozhodl vzbudit i někdo jiný. "Okiro! Ichigo! Ichigo!" Zakřičel Kon a začal Ichigovi skákat po hlavě, ten se jen zamračil a vzápětí Kon letěl vzduchem. "Bakero, už jsem vzhůru." Zanadával, no jen to řekl, oknem mu proletěl jeho táta! Tak tak ho minul. "Ichigo! Dobře že jsi vzhůru!" Zazubil se, to už ale dostal polštářem přímo do obličeje. No co dodat? Prostě Ichigovo klasické ráno. Tentokrát se ale Ichigo dost loudal a tak pak musel utíkat, aby nepřišel pozdě. Ale u jedné uličky se zastavil, cítil totiž Reiatsu nějaké duše a vážně, v té uličce se choulil malý kluk a Ichigo poblíž cítil zbytky Reiatsu Prázdného. "Oi, dai jo ga?" Zeptal se a zamířil k tomu klukovi, ten k němu zvedl uslzené oči, jako by něco chtěl říct, ale vtom se zastavil. Ve tváři měl výraz zděšení, jako by chtěl Ichiga varovat, ale nemohl. Ale pozdě, na Ichiga už kdosi stihnul zaútočit. Ichigo ale stihl přejít do své Shinigami formy a uhnout. "Kone, padej pryč!" Křikl na Kona, ten se na moment zatvářil dotčeně, ale když si pořádně prohlédl opodál stojícího Nnoitoru a zhodnotil jeho Reiatsu, utíkal celkem rád. "Zase ty? Jak je to možné, vždyť tě Kenpachi zabil!" Vyhrkl Ichigo a pevněji stiskl jílec svého Zanpakuto. Nnoitora se jen ďábelsky zazubil. "To je mi přivítání. Víš, to díky tomu, že je Soul Society tak hodný a nechalo nám Hougyoku." Zareagoval, ale pak namířil Zanpakuto, kterou měl do teď danou přes rameno, na Ichiga. "Konec keců, jdeš se mnou." Řekl, to už se mu úsměv z tváře ztratil. "Na to zapomeň!" Odsekl Ichigo, načež se ti dva dali do boje. Jejich souboj trval sotva tři minuty, když vtom se Nnoitora zmínil o trumfu v rukávu. "Kurosaki kun..." Uslyšel najednou Ichigo hlas Inoue! Když se otočil, uviděl Teslu, jak ji drží jako rukojmí. "Inoue..." Ale víc Ichigo říct nestačil, Nnoitora ho totiž silně praštil jílcem své Zanpakuto po hlavě Ichigo upadl do bezvědomí. Inoue už ani nestačila pípnout, Tesla jí totiž přitlačil tlakové body na krku a ona ztratila vědomí. To samé se stalo i Konovi a Tesla ho nakonec i s Inoue odklidil do jedné uličky v odlehlé části Karakury, Kon tak nestihl varovat Uraharu nebo někoho z Kurosakiho party. A Ichigo? Toho Nnoitora odnesl do Hueco Mundo.
Ale Ichigo nebyl jediný z Kurosakiho party, který měl menší potyčku s Arrancary. Kousek od školy měli Sado, Ren, Kamiko a Uryuu co dělat s pořádnou záplavou Hollow. Tedy, Sado a Ren se měli postarat o tu kupu blíže škole a Kamiko s Ishidou o ty, kteří přicházeli směrem od řeky. Ale to byla pouhá léčka, většina Hollow se soustředila na Sada a Rena, aby neměli šanci dostat se ke Kamiko a Ishidovi. Ti dva zatím měli co dělat s Grimmjowem. Ten už to měl od začátku dobře promyšlené a soustředil se hlavně na Kamiko, tím Ishidu rozhodil a Kamiko za chvíli skončila s rukama zkříženýma za zády a katanou u krku. "Yare yare, Quinci, kdo má navrch teď?" Usmíval se. "Pusť ji!" Sykl Ishida, to s Kamiko ale Grimmjow trhl a přitlačil jí katanu ještě těsněji ke krku. "Ale, on se nám vzteká. A co za to, když ji pustím?" Provokoval dál Grimmjow, to už se vedle Ishidy, každá z jedné strany, objevily Neesa a Monabel. Grimmjow najednou prudce odhodil Kamiko a dostal se za Ishidu. Hned ho srazil k zemi a ještě ho odkopl. Kamiko hned jak ji Grimmjow pustil použila Hirenkyaku, ale to Neesa a Monabel předpokládaly a hned ji uzemnily. "Yosh Quinci, tady jsem skončil." Usmál se Grimmjow, hrubě chytl Ishidu a otevřel Gargantu. "Grimmjow sama, co máme udělat s ní?" Zeptala se Monabel. "Co chcete." Odpověděl a zmizel s Ishidou přes Gargantu. Ke Kamiko ještě stačil dolehnout Ishidův hlas, jak křikl její jméno, víc nic...
Mezitím se něco podobného odehrálo i v Soul Society. Tedy, zrovna to něco vrcholilo. Shodou okolností jsi zrovna ten den byla u Mayuriho na kontrole, on totiž trval na tom, že tě v zájmu tvého zdraví musí každý měsíc aspoň jednou zkontrolovat. Ten den tě potěšil, kontrola prokázala, že jsi úplně v pořádku a že si tvé tělo na Mayuriho pečeť už úplně zvyklo. A ten den se kdosi taky rozhodl tvůj stav otestovat. Když jsi odcházela od 12. divize, kdosi tě z ničeho nic chytl a než ses nadála, stála jsi kdesi kousek od Rukongaie a naproti tobě byl Szayel Aporro. Jen se usmíval a zlehka si poupravil brýle. "Yare yare, jaký zajímavý exemplář." Řekl a pomalu šel k tobě. Ty jsi okamžitě použila Raikoukouro, ale on byl hned za tebou a než ses nadála, ležela jsi na břichu s rukama zkříženýma za zády a Aporro se jen usmíval. "Jak žalostně snadné." Povzdychl si, přehodil si tě přes rameno a prošel i s tebou Gargantou.
Ale tohle se nestalo jen tobě, na okraji Inuzuri také probíhal jeden boj. Přesněji můj boj, mě si totiž odchytla Halibel. A třetí Espada? No to nebylo nic lehkého, ale zatím jsem se držela, i když Halibel nevypadala, že by mě chtěla nějak šetřit. Náš boj trval asi deset minut a já začínala mít dost, už jsem s ní přestávala držet krok. Najednou se ale zastavila. "To by už stačilo." Řekla, ani jsem nestačila mrknout a stála za mnou! Já krátce pocítila tupou bolest a pak jsem ztratila vědomí.
Všechny nás vzali do Hueco Mundo...
Postupně jsme všichni nabyli vědomí, ovšem na různých místech. První k sobě přišel Ishida, ležel na posteli a na posteli naproti ní seděla Yumi s nezvykle posmutnělým výrazem. "Konečně jsi vzhůru." Řekla tiše, skoro až šeptem. "Yumi san? Co tady..." Ale to mu Yumi skočila do řeči. "Espada, Ichimarovi se zřejmě povedlo ji, a nejen ji, pomocí Hougyoku oživit. Dle zranění jsi asi potkal Grimma, co?" Zareagovala a jen si povzdychla, to si na to všechno Ishida vzpomněl.
V jiné místnosti, ovšem stále v Las Noches, ses probrala i ty. Ale jak, sotva jsi otevřela oči, uvidělas těžko popsatelný obličej. Těsně nad tebou se skláněl jakýsi Hollow se zavalitým žlutým tělem a velkou hlavou. Když ses probrala, zaječel na celé kolo, až jsi málem nadskočila. "Měl jsem o tebe strach, jestli jste to nevěděli." Řekl zděšeně a chytl se za hlavu. "Byla jsi moc dlouho mimo. Ah a to mi připomíná, že tě vůbec neznám, neníliž pravda." Povídal dál, pak od tebe odskočil a začal předvádět těžko popsatelné pohyby a pózy a zakončil to hlasitým zvoláním: "Tadá! Jedna z částí tří úžasných sourozenců, pouštního tria a zároveň Fraccion Neliel sama, Dondochakka Bilstin!" Oznámil ti, nastala chvilka trapného ticha, kterou přerušil až hluk, s jakým si Dondochakka sedl na zem. "Tak a kdo jsi ty, slečinko?" Zeptal se a upřel na tebe své velké oči.
V tu samou chvíli jsem se probudila i já. No, tedy spíš mě probudil Ichigo, ale jak! Totiž to se nedalo ignorovat, když Ichigo nadává na celý Las Noches a buší do dveří. Já se jednou rukou na moment chytla za hlavu. Už zase tady... Nesnáším tohle místo... Mihlo se mi hlavou, ale mé myšlenky přerušil Ichigo, kterému snad ještě nedošlo, že jsem tu! "Teme! Tak sakra otevři! A chci svůj Zanpakuto, kde je do háje Zangetsu?! Oi, slyšíš!" Oprava, nejen že jsem zase tady, ještě jsem tady s psychicky nezpůsobilým agresivním bláznem. Řekla jsem si a vstala z postele, Ichigova poznámka o Zanpakuto mi něco připomněl. Totiž fakt, že jednak nemám svůj Zanpakuto, ale ani svoji jehlici mě moc nepotěšil. "Ichigo, nechceš s tím přestat?" Povzdychla jsem si, jenže pozdě. Ichigo se zrovna rozběhl naproti dveřím s úmyslem je vyrazit, ale místo toho proletěl těsně kolem mě a zastavil se až o zeď. Já se jen plácla do čela. "Marná snaha..." Povzdychnu si, to už si Ichigo konečně uvědomil, že jsem tu. "Midori, ty už jsi vzhůru?" Řekl a poškrábal se ve vlasech. "Už pár minut a ty by ses měl uklidnit, tímhle nic nevyřešíš." Odpověděla jsem a pomohla Ichigovi vstát. "Em jo, ale pořád nechápu, jak Espada vstala z mrtvých a vůbec proč nás sem dotáhli." Zareagoval, já jen přikývla, na tohle místo jsem neměla dobré vzpomínky...