Slzy, krev a tajemství - Změní to jeden úsměv?

Co takhle malé shrnutí? Od v pořadí třetí smrti Aizena se toho mnoho stalo. Od příchodu Kusaky, přes studenty z Evropy, kteří mohli vidět Hollow a jiné, až po Uraharovu modifikovanou pětku, která se pod Raionovým vedením měla pomstít Soul Society. Zvláštní na tom ale bylo, jak moc dokáže obyčejná snaha. No obyčejná, co si budeme říkat, když se do něčeho pustí Urahara, Ayumi, Mayuri a Yoruichi se Soi Fong, výsledek stojí za to. A tak, díky jejich úsilí, a později i přímluvě ostatních kapitánů velící kapitán jednal s Centrálou 46, která následně vydala dokument, který odpouštěl modifikované pětce jejich provinění a zároveň dal Yamamotovi pravomoc pronést veřejnou omluvu za Centrálu 46, Gotei 13, Kidoshu i Onmitsukido. A tou omluvou jako by se všechno uklidnilo, ale podle mě na tom měla jistý podíl i svatba Byakuyi a Yoriko. Totiž tahle šťastná chvilka obměkčila i sebevětšího bručouna a Raionovi, a nejen jemu, ukázala, že Shinigami nejsou krvelačné zrůdy, že prostě chybují jako každý jiný a že dokáží sklonit hlavu nad svými proviněními a omluvit se. Poté byla modifikovaná pětka přeřazena k původním divizím, takže ty k druhé, Neko k sedmé, Fuka se vrátil k jedenácté divizi, Hebi opět patřil tak na půl k třetí i páté divizi a Raion? Ten zůstal s Hibiki u dvanácté. Tedy zůstal, jak se to vezme. Celá modifikovaná pětka se týden po svatbě vrátila do Karakury, ovšem pod podmínkou, že se bude jedenkrát týdně vracet na kontrolu k Mayurimu a že bude přijímat rozkazy od svých nadřízených. Ale nebylo to tak strašné, jak to možná zní. Kontroly byly v pořádku, pomalu jste si na ty pečetě zvykali a co se rozkazů týká, sem tam jste dali takové menší hlášení o výskytu Hollow v Karakuře a to byla vlastně celá vaše práce. Společně s Kurosakiho partou jste likvidovali případné Hollow, bylo až neuvěřitelné, jak se to všechno urovnalo a ačkoliv to tvrdě popíral a nechtěl si to připustit, Raion nám nějak zjihnul a už to nebyl ten samý bručoun a cholerik. Podobně velká změna šla vidět i u Kiry, totiž ten se od té svatby nepřestal usmívat, byl až nezvykle milý a pořád měl tak dobrou náladu, jako by snad celé Soul Society i Karakuru zahalil jakýsi mrak štěstí, neboť tahle nálada se šířila i mezi ostatní. Já bych si přála, aby tam ten mrak štěstí zůstal ještě hodně dlouho, ale to jsem já, ani nikdo jiný, netušila nic o zlověstném větru, který se pomalu ale jistě blíží, aby odvál onen šťastný mrak co nejdál....
Mělo to být všední ráno, takové, jako všichni Seireitei zažili už mnohokrát. Velící kapitán by zřejmě, jak má ve zvyku, začal den zeleným čajem. Soi Fong by se určitě už brzy ráno procházela společně s Ayumi po parku za kasárnami druhé divize, Kira by už asi, opět s úsměvem, mířil do své pracovny, Unohana by připravovala věci pro další lekci Ikebany, zatím co Hinamori by zasněně pozorovala oknem svého pokoje vycházející slunce, jehož paprsky by zalily okolí kasáren páté divize zlatavou září. Yoriko by se probouzela v Byakuyově objetí, Iba by se po ránu protahoval v doju sedmé divize, Moriko by zase se spokojeným úsměvem pozorovala stále ještě spícího Hisagiho, zatím co Ikkaku by vesele poskakoval v doju svých kasáren a Yumichika si dopřával svoji chvilku v koupelně. A Mayuri by už zaměstnával Hibiki a Nemu, které by mu s radostí splnily každé přání, zatím co Ukitakeho by, sotva se probudí, obskakovali Sentaro a Kiyone a předháněli se v tom, kdo kapitánovi víc pomůže. Shunsui by ještě spokojeně vyspával a snil o své Nanao chan, která se už pomalu chystala zkontrolovat, co ji dnes čeká a já? Já bych si to ráno trochu polenošila a ještě o chvíli déle podřimovala v Toushirově náruči, zatím co by do pokoje líně prosvítaly sluneční paprsky. Není to krásná představa? Krásné ráno? Ach kéž by...
To ráno totiž v Seireitei proběhlo až drasticky jinak. Místo paprsků ranního slunce každého bez vyjímky vzbudil poplach! Všechny divize okamžitě přešly do pohotovostního stavu a každý se okamžitě oblékl a se Zanpakuto u pasu spěchal do haly svých kasáren za svým kapitánem. "Yosh, jste tady rychle. Já musím za Yamou jii, svolal naléhavou schůzi kapitánů. Zatím rozestavte hlídky v našem sektoru, jakmile budu vědět víc, upozorním vás pomocí pekelných motýlů." Vysvětlil spěšně Shunsui, načež se sborově ozvalo: "Yokari, taicho!" Shunsui si jen stáhnul klobouk mírně do obličeje a pak pomocí Shunpa spěchal k první divizi. Já a Nanao jsme zatím zkorigovaly ostatní Shinigami a na kapitánův rozkaz jsme postavily hlídky. Stejně to probíhalo i u ostatních divizí, tedy s vyjímkou druhé, ta už dostala od Yamamota rozkazy stejně jako čtvrtá divize. Takže zbylých osm kapitánů bylo na té nečekané schůzi. "Co to má ksakru být? V takovém rámusu nemůžu pracovat! A ještě takhle po ránu!" Nadával Mayuri. "Pravda, pravda, slunce sotva vyšlo, tohle Yama jii nesvolal jen tak." Přikývl Shunsui. "Nemluvte o mně, jako bych tu nebyl! Ano, tuto naléhavou radu jsem nesvolal jen tak." Ozval se Yamamoto, načež všichni zmlkli a čekali na vysvětlení. "Jak jste si zřejmě všimli, není tady s námi kapitánka Soi Fong. To proto, že v tuto chvíli druhá divize pracuje na zajištění stop a pátrání." Začal Yamamoto a na jeho už dost vrásčité tváři se zvýraznila jedna vráska, která jasně naznačovala, že je Yamamoto nynější situací znepokojen, ale i rozhořčen. "Asi před dvěma hodinami, tedy okolo pěti hodin ráno se neznámý útočník dostal do Seijōtōkyorin a zavraždil několik členů Centrály 46." Řekl Yamamoto, to se ve tvářích všech kapitánů objevil při nejmenším překvapený výraz. "V tuto chvíli kapitánka Unohana bojuje o život jediného svědka. Asi před deseti minutami se doslova připlazil jeden ze strážců, jeho stav je těžko popsatelný. Přesněji, zrůdnost masakru, který přežil je těžko popsatelná. Jediné, co stačil říct bylo, že někdo zavraždil někoho z Centrály 46 a že už to jsou asi dvě hodiny, víc zatím nevíme." Dodal Genryusai, v místnosti zavládlo mrtvolné ticho, byla cítit ta napjatá atmosféra. "Čtvrtá divize se postará o prohledání těl mrtvých a ošetření případných zraněných, druhá divize společně s Onmitsukido prohledává Centrálu 46, Seijōtōkyorin a okolí. Třináctá divize společně s dvanáctou divizí pomohou druhé divizi, spoléhám na vás, kapitáne Kurotsuchi, že nám vaše technologie pomůže. Osmá divize se postará o prohledání Karakury a sedmá divize o okolí města, včetně sousedního města Kagamino. Nestalo se poprvé, že útočník uprchl Senkai bránou. První, třetí, pátá a jedenáctá divize zůstávají v Seireitei. Zajistí jak hlídku svých sektorů, tak prohledání celého Seireitei. Devátá, desátá a šestá divize společně s Průzkumnou jednotkou a Kidoshu prohledá Rukongai. Jakékoliv zprávy okamžitě hlaste pomocí pekelných motýlů, buďte v kontaktu s ostatními a mějte na paměti, že jde o nebývalý problém, který dává možnost vzniku občanské válce a také je záminkou pro nultou divizi, aby se pokusila srazit Gotei 13 ještě níž. Toť vše!" Oznámil Genryusai a jen to řekl, všichni kapitáni použili Shunpo a byli ti tam. Dle Yamamotových rozkazů všichni kapitáni okamžitě vydali potřebné rozkazy a než se kdo nadál, byly rozestavěné hlídky, k Rukongaii už se blížily další divize a druhá, dvanáctá a třináctá divize, a samozřejmě Onmitsukido, měly dost práce s místem činu. Ano, útočník se vyřádil, povraždil skoro polovinu členů Centrály, ale opravdu zrůdným způsobem, že slabší povahy se raději klidily bokem. Zatímco Ayumi a Omaeda vedli hlavní pátrací oddíly, Soi Fong se dostala k Mayurimu a Ukitakemu. "Ah Soi Fong, už se něco našlo?" Zareagoval Ukitake. "Krom mrtvol, krve a trosek? Ne, není cítit sebemenší zbytek Reiatsu, to je ale pochopitelné. Ten kdo tohle udělal není žádný začátečník, své Reiatsu umí skrýt dost dobře." Řekla Soi Fong vážně, Mayuri ale vypadal, že nevnímá. Zrovna totiž četl první zprávu z rozboru, který mu poskytl Akon. "To ano, ovšem aby na místě nebyla sebemenší stopa Reiryoku, to se mi nezdá. A dost! Bando líná! Výsledky, ne dohady! Okamžitě do práce, já chci něco, s čím můžu pracovat a hned!" Zahřměl Mayuri, načež celá dvanáctá divize začala dělat ostošest. Měl by ses uklidnit, Mayuri." Okomentovala to Soi Fong, ovšem Mayuri zase nevnímal a zrovna někdo z Onmitsukido přinesl hlášení i Soi Fong, ta jen zlostně zaťala ruku v pěst. "To je k ničemu! Znovu! A chci nějaké výsledky! Stopy!" Zahřměl její hlas, Ukitake se jen plácl do čela a raději se, stejně jako Soi Fong a Mayuri, pustil do pátrání.
V tu chvíli devátá divize prohledávala Kagamino a okolí Karakury, zatím co se osmá divize, která dorazila těsně po ní, dělila na skupiny, které postupně začaly prohledávat celou Karakuru. Nějak se mi nezdálo, že Shunsui taicho poslal pryč i Nanao dono a mně pořád neřekl ani půl slova, ale když už jsem chtěla něco říct, položil mi jednu ruku na rameno a druhou si lehce nadzvedl klobouk. "Je potřeba informovat Kurosakiho kun a jeho přátele, víš co myslím, že?" Řekl. "Hai, taicho, mám je najít a všechny nahnat do Uraharova krámku." Odpověděla jsem, Shunsui na mě jen mrknul a sám někam zmizel s posledním oddílem. Já na moment zavřela oči. "Ichi... ni, san... yon... go... roku, nana... hachi!" Přeříkala jsem si šeptem a pak prudce otevřela oči, to jsem totiž vycítila Reiatsu celé Kurosakiho party a i obyvatel krámku. Pak jsem použila Shunpo a začala plnit kapitánův rozkaz. Za pár chvil už seděla celá Kurosakiho parta i s osazenstvem Uraharova obchůdku uvnitř, to si zrovna přisedl Urahara a tím tuhle sešlost uzavřel. "Tak tedy..." Začala jsem, ale to mě přerušili Ichigo a Ishida, kteří se zase začali hádat, do toho ještě remcal Fuka a Kamiko se zase snažila Rena probrat nějak jemně, on totiž takhle v sobotu ráno byl tak trochu rozespalý. Já hned zmlkla a založila si ruce na prsa. Jen jsem si povzdechla. "Vaše smůla." Špitla jsem a na moment uvolnila své Reiryoku, což způsobilo hezký otřes a všichni se rázem uklidnili. "Arigatou za spolupráci, je to rozkaz kapitána Shunsuie, takže laskavě sklapněte a poslouchejte a Rene, jestli hned nepřestaneš předstírat spánek, ručně tě proberu!" Oznámila jsem, načež se Ren raději vzpamatoval a nikdo ani nešpitl. Urahara měl ve tváři dost, no ehm, zajímavý výraz: "Proč mám ten dojem, že tuhle ráznost jsem viděl u Ayumi?" Řekl si spíš pro sebe, ale já ho slyšela a jen ho spražila pohledem alá "Taky ty taky rušíš, jo?" No urahara raději zmlknul. "Dnes okolo pěti hodin ráno neznámý útočník vyvraždil skoro půlku Centrály 46 a všechny stráže, které hlídaly Seijōtōkyorin a okolí. Přežil jen jediný strážce, který teď bojuje o život u čtvrté divize, ostatní členové Centrály jsou pouze v bezvědomí nebo mají šok. Gotei 13 společně s Onmitsukido a Kidoshu již prohledává celé Seireitei, Rukongai, Kagamino, Karakuru a jejich okolí. Zároveň by se hodila pomoc, každá zpráva je velmi cenná a..." Ale to mě přerušil pekelný motýl, který právě přiletěl a lehce mi dosedl na bříško ukazováčku. Jen jsem si povzdychla a na moment přivřela oči. "Oprava, před deseti minutami náš jediný svědek zemřel, ani kapitánka Unohana nebyla schopná zachránit ho. Navíc, opravdu to byl jediný svědek, ostatní členové Centrály, kteří přežili, si nic nepamatují, zdá se, že v tom bude něco víc než posttraumatický stres." Vysvětlila jsem a zvedla se, vzápětí jsem přeposlala tuto i svoji zprávu o splnění rozkazu svému kapitánovi a pak si k sobě opět vzala svůj Zanpakuto. "Musím jít, připadl mi sektor 4 555. Itsudeshimasu." Vysvětlila jsem letmo, použil Shunpo a dala se do hledání. Už jsem neslyšela Ichiga, jak na mě volá. On se ale okamžitě zvednul, ale dřív než popadl Kona, pomohl mu k tomu Urahara. Svojí holí vyrazil Konovi přes hlavu Gikongai a ten následně, stále svojí holí, doslova vrazil do Ichigova těla, z kterého následně opravdu vyletěl Ichigo Shinigami. "Oi! Tohle bolí!" Seřvali ho Ichigo a Kon společně, ale Ichigo si pak jen povzdychl. "Tihle Shinigami, nesnáším když takhle mizí, teď dokonce i Midori! A Yoruichi san tady taky není, to je divný, ne?" Řekl, ale pak nad tím mávl rukou a vydal se za mnou. "No co nám zbývá, Yoruichi san pomáhá v Soul Society a my, my musíme pomoct tady." Oznámil Urahara a vstal. Nakonec se za Ichigem vydali naši tři Arrancaři, Inoue, Sado, Kon a ty jste měli jít směrem k řece, Neko, Fuka, Raion a Hebi zase na opačnou stranu a naši tři Quinci to měli pomocí Hirenkyaku prověřit ze shora. Urahara, Tessai, Jinta a Ururu zatím monitorovali náš pohyb, tím náš myslím pohyb věch "nelidí" v Karakuře. A to zatím nikdo z nás neměl tušení, že v tu chvíli se našlo dalších deset mrtvých, kteří byli zabiti, když se snažili zastavit nějakého zloděje. Ovšem ten zloděj, ten ukradl tajné dokumenty z Centrální knihovny.

Konečně jsme byli zpátky v Karakuře! V tom našem krásném obchůdku jsme se všechny mod. duše cítili opravdu v bezpečí XD Byli jsme sice přiřazeni zpátky k naším bývalím divizím a zlepšili se naše vztahy a názory vůči shinigami, řekla bych, že hodně změny udělala ta svatba. Právě do ní jsme všichni jak vyměnění. Například Kira, známý pod přezdívkou Depresivní ksicht, se teď tváří až moc mile a optimisticky! Raion, nepřístupný bručoun, je najednou milejší a už se tolik nehádáme jako kdysi. I Neko byla milejší, Hebi byl stejne, Fuka taky je stejně otravnej a já? Pravděpodobně budu stejná, to ať posoudí druzí...ovšeem jedna věc se ve mě nezměnila a to takový divný pocit ze shiigami. Někde hluboko ve vnitř je stejně budu nenávidět...
Byla sobota a už kolem sedmé osmé ráno si svolala všechny "nelidi" do Uraharovýho krámku. Přišla si nám říct něco důležitého, asi nějaké rozkazy ze SS. Krom Tessaie všichni ještě spali. Mě se zrovna zdál nějakej divnej sen o nějaký divný holce, které zářili rudě oči a ďábelsky se na mě pousmála a sekla mě! To jsem sebou cukla a probrala jsem se. Zhluboka jsem si oddychla a pak jsem uslyšela Tessaie, jak stebou o něčem diskutuje. No, spíš tě nechtěl pustit dovnitř a hlavně nechtěl budit Uraharu. Včera zas dělal na nějakým projektu až dlouho do noci. V pyžamu jsem vylezla z postele a šla za vámi.
Ohayo! Děje se něco? ptala jsem se. Midori san chce sem pozvat Kurosakiho skupinku a něco nám sdělit, ale já mám vyslovně zakázáno budit Uraharu san! řekl rozpačitě Tessai. Já ho vzbudim...řekla jsem a Tessai tě tedy pak pustil dál, na stolek už nesl čaj a šálky a speciálně tobě donesl misku s jahodama XD Než ste se nadáli, na dveře klepal Ishida a za ním stáli členové Kurosakiho party. Tessaiovi se orosilo hrůzou čelo a jen kouknul ke dveřím, kde spal Urahara a před chvílí jsem tam zalezla já. Otevřel naší partě, všechny probodl pohledem a prstem u pusy jim naznačil, aby byli zticha. Všichni se potichu naskládali do společenské místnosti a nechali si nalít čaj. Ty si už byla netrpělivá a čekalo se vlastně jen na Uraharu. Asi po pěti minutách onečně dorazil ještě v pyžamu celý rozespalí a mimo a vypadal snad hůř než Ren. Za ním jsem šla i já už převlečená do toho kimona(trestná uniforma...bo nějak tak se to jmenuje...prostě kimono bez rukávů XP). Konečně jsi nám mohla sdělit to, co jsi potřebovala, několikrát si určité osoby spražila pohledem a poté jsi musela odejít. Ha! Určitě někdo přišel na můj nový projekt a teď se ho snaží ukrást! Omluvte mě, ale musím zkontrolovat laboratoř, jestli nebyla vykradena! napadlo ještě Uraharu a okamžitě se zavřel do laborky. Na jakým projektu zase dělá? chtěl to upřesnit Ishida a poposunul si brýle. Ále, mávla jsem rukou, myslim že říkal, že se snaží vytvořit prášek, kterej ti pak nějak zocelí krev a až tě někdo napadne a třeba by tě říznul, tak se vlastně nic nestane...Prostě jen další nová obrana těla...odpověděla jsem, to už jsme si všimli Ichiga, jak tě chtěl ještě dohonit, takže se za ním vydali Inoue, Sado, Kon, naši tři Arrancaři a já. Zbytek se taky pak nějak rozdělil a hurá prozkoumat okolí. Průzkum trval zatím asi hodinu, tebe Ichigo nedohonil a moc nadšeně nevypadal. Jsem zvědavej, kterej zmetek zase za vším tím zmatkem stojí!>-< řekl nevrle, holt toho měl asi už dost, skoro nikdy chvilka klidu, pořád nějakej záporák co škodí XD Dobíhala jsem ostatní a najednou jsem měla pocit, jakoby někdo vedle mě proběhl. Zastavila jsem se, otočila jsem se, ale nikoho jsem necitila ani neviděla. Jen jsem zavrtěla hlavou a doběhla ostatní. Yosh, hledáme dál! Určitě se nějaké stopy musí najít! pobídla nás Yumi.
Pátrání po neznámým pachateli bylo velice neúspěšné. Nikdo nic nevěděl, stopy žádné a svědci si nic nepamatovali. Dnešní den fakt bude divný...o-O

"Položte ho sem. Isane, kudasai, postarej se o něj, já mám naléhavý případ."
"Hai, taicho. Vy se postarejte o ty dva, nezapomeňte na čistící bariéru!"
"Yokari!"
"Taicho! Selhalo srdce!"
"Nedýchá! Plíce se úplně rozpadly!"
Tohle se neslo ošetřovnou čtvrté divize. Totiž v tu dobu, co ostatní divize pátraly v Soul Society nebo mimo něj, někdo se dostal do Centrální knihovny a zabil deset Shinigami, kteří se mu snažili zabránit v krádeži tajných dokumentů. Čtyři z nich byli na místě mrtví, zbylých šest se povedlo dostat ke čtvrté divizi, ale nakonec všech šest také zemřelo. Když navždy utichl i šestý z nich, všechno se zklidnilo a ten hluk ustal. Unohana měla ve tváři posmutnělý výraz. "Taicho..." Ozvala se kousek od ní Isane. "Indayo, Isane. Musíme si pospíšit, zanedlouho nám sem donesou těla z Seijōtōkyorin na prohledání. Navíc budeme spolupracovat s kapitánem Kurotsuchim a jeho divizí, musí být všechno připraveno. Já musím informovat ostatní." Odpověděla Unohana, ale ani se na Isane neotočila a jen se tiše dívala z okna ven. "Hai, taicho." Zareagovala Isane a pak začala s ostatními Shinigami ze čtvrté divize všechno chystat. Unohana se mezitím vytratila na verandu kasáren a poslala velícímu kapitánovi pekelného motýla.
V tu chvíli k velícímu kapitánovi mířil i pekelný motýl s informacemi od Soi Fong, Mayuriho a Ukitakeho. Ti už skoro končili. "Keiratai a Keigun se budou střídat v držení hlídek v okolí Seijōtōkyorin a Centrály, hlídku prvních dvanáct hodin bude mít Keiratai, pak Keigun. Riteitai bude co dvě hodiny podávat zprávy o situaci tady i o situaci v Červím hnízdě. Zbytek druhé divize se vrací do kasáren a čeká na další rozkazy!" Zavelela Soi Fong a pak se vrátila za Mayurim a Ukitakem, ti své divize také poslali do kasáren a vtom těm třem došel pekelný motýl, stejně jako všem statním kapitánům, ať už byli kdekoliv. Yamamoto posílal krom zpráv i nové rozkazy. Divize v Seireitei měly nadále držet hlídky ve svých sektorech a kapitáni měli podat hlášení o situaci. Divize mimo Soul Society se měly okamžitě vrátit, jejich kapitáni měli podat hlášení a pak nasadit hlídky do svých sektorů. Tedy až na osmou divizi, ta měla zajistit stopy v Centrální knihovně.
A tak, zatím co Shunsui a Nanao už své pekelné motýly dostali a sesbírali zbytek divize, ten můj měl tak trochu zpoždění. A tak jsem ještě prohledávala svůj sektor, ale marně. Žádné stopy, to už mě ale, asi po deseti minutách, dohonil pekelný motýl. Já si přečetla zprávu a jen si povzdychla. Proč? no totiž ten motýl byl zpožděný proto, že ho Shunsui ještě trochu poupravil a přidal svoji zprávu, že mám teď zase nahnat Kurosakiho partu zpátky a vyřídit jim rozkazy velícího kapitána. Vážně milé, prvně je naženu tam, pak jdou taky hledat a běhají po celé Karakuře a teď je mám zase nahnat zpátky? Bezva, to mám zase zábavu. Ale co se dá dělat, rozkaz je rozkaz a tak se na moment zastavím a pokouším se zaměřit Reiatsu Kurosakiho party a modifikované pětky. Ale tentokrát marně, totiž Ichiga jednak naštvalo, že mě nenašel, pak to, že zase nějaký blbec dělá problémy a ještě se mu do cesty připletlo pár Hollow, takže teď úplně kašlal na nějaké usměrňování Reiryoku a jeho Reiatsu zakrývalo Reiatsu ostatních. "Do háje Ichigo! To mám prohledat celou Karakuru?" Zaláteřila jsem a klekla si. Pak jsem soustředila Reiryoku a přiložila dlaně k zemi. Teď to Bakudo chtělo přesnost, navíc Ichigovo Reiatsu byla velká nevýhoda. "Srdce jihu, oko severu, špička prstu západu, kolo východu, nes vítr a spoj, zažeň déšť a rozptyl! Bakudo no 58: Kakushi Tsuijaku!" Tak na půl hotovo, teď jsem se musela pořádně soustředit, abych dokázala proniknout přes Ichigovo Reiatsu. "Hachi... ni juu go... hyaku... yon juu nana..." Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem získala všechny potřebné souřadnice a tak rychle Shunpo a hurá všechny nahnat k Uraharovi. To se povedlo, ovšem každý byl od toho druhého dost daleko a já se pěkně nalítala. "Tak fajn, spěchám, jsem utahaná a čeká mě ještě zajišťování stop, kdo mě bude rušit, jednu schytá!" Upozornila jsem předem a pak se dala do vysvětlování. "Asi před hodinou někdo ukradl několik dokumentů z Centrální knihovny a při tom zabil deset Shinigami. Všechny divize se vrací zpět do Soul Society a osmá divize byla pověřena zajištěním stop. Od vás velící kapitán žádá, abyste hlásili nová zjištění Soul Society. Je mi líto, ale na otázky nemám čas, musím se okamžitě vrátit. Itsudeshimasu." Řekla jsem rychle, to už se ale otevřela kousek za mnou Senkai brána a z ní vyletěl pekelný motýl, s kterým jsem následně prošla skrz. Ichigovi jen cukalo obočí. "Co to má kruci být? To budem běhat sem a tam, jak Yamamoto chce? Fakt se těším, až uvidím toho blbce, co za to může!" Zaláteřil Ichigo, no radost.
Ale v Seireitei to nebylo o nic lepší, ba naopak. Všechny divize, Onmitsukido i Kidoshu si hleděly svých rozkazů, byla cítit napjatá atmosféra plná nejistoty a obav. A zatímco Unohana a Mayuri zkoumali všechny stopy i mrtvoly, osmá divize se starala o zajišťování stop v Centrální knihovně. Tak jak kapitán řekl jsme rozestavili hlídky a uvnitř pátraly tři oddíly, jeden pod jeho vedením a další zase pode mnou a Nanao. Pořád nic, žádné stopy, bylo to jako u Centrály, až se ozval odkudsi kapitán. "Nanao chan, Midori chan, něco máme!" Křikl na nás a my byly hned u něho. Shunsui se skláněl u jednoho regálu, z kterého dle rozházených složek a krve byly ty dokumenty ukradeny. Totiž dokumenty, ten zloděj se totiž tudy jen prorval. Jak nám pak Shunsui ukázal, náš zloděj totiž došel až k přímo zapovězeným dokumentům, tedy k těm, ke kterým má přístup jen Centrála 46, nultá divize a samozřejmě král. "Ale co ukradl? Ani velící kapitán neví, co jsou zde za dokumenty." Řekla Nanao, Shunsui si jen pozvedl klobouk. "Tak nějak, Yama jii to asi bude muset z Centrály dostat, jinak s tímhle nehneme. Chce to zjistit, co ukradl, z toho můžeme odvodit jeho plány a kde asi bude." Dodal Shunsui. "To ano, ale nemyslím si, že zbylí členové Centrály teď budou spolupracovat. Někteří jsou pořád v šoku a i tak, Centrála 46 nám nikdy neposkytovala informace tohoto typu, ani v extrémních situacích. Bude těžké to z nich dostat." Ozvala jsem se a ještě jednou si prohlédla všechny stopy. Určitě to byl jeden a ten samý, ten co vraždil v Seijōtōkyorin. Pomyslela jsem si. "No co nám zbývá, Budeme tady až do odvolání rozkazů držet hlídky, já musím podat hlášení." Oznámil Shunsui a při posledních slovech na mě a Nanao mrknul. No bylo nám to jasné, takže jsme s kapitánem odešly sepsat hlášení.
Tou dobou se ale našel i někdo, kdo měl z dění v Seireitei radost. Na okraji Junrinan stojí stará rezidence jedné dříve bohaté a vlivné rodiny. Ta rezidence už je zchátralá a byla by dobrým úkrytem pro chudáky z ulic Junrinan, ale ti se té stavby straní. Nikdo neví proč, ale zřejmě proto, že se pomalu ale jistě rozpadá a nikdo přece nechce skončit zasypaný troskami, že? Ale aniž by to někdo věděl, ten dům měl jednoho obyvatele. Už nějaký ten čas v něm žije jeden Shinigami, jeden Shinigami, který je pokládán za mrtvého. Ano, jméno Nakamura Kaito už je nějaký ten čas synonymem pro mrtvého, ale i pro problémy. Kaito seděl uvnitř v pokoji, který dřív zřejmě sloužil jako společenská místnost. Seděl na schodech, tedy spíš na tom, co z nich zbylo a se zle spokojeným úsměvem kouskem látky něčího kimona otíral svůj Zanpakuto od krve. Co myslíš? Mám?" Řekl najednou, někdo by myslel, že do prázdna, ale Kaito nebyl sám. "Zkus to, ale uvidíš, nejsou pro nás dost dobří." Ozval se vážný mužský hlas, ne, Kaito nebyl sám, jediný jeho společník byl jeho Zanpakuto.
Někdo by mohl říct, že Kaito a jeho Zanpakuto byli v tu chvíli jediní, kteří něco tušili, ale omyl. V bohatší části Inuzuri blíže k Seireitei byl někdo, koho v tu chvíli svíral nepříjemný pocit nebezpečí a nejistoty, dobře známé nejistoty. V této části Inuzuri žili ti bohatší, bylo to také celkem blízko Seireitei a v jednom z těchto domů žije i Reizo. V tu chvíli seděl u mírně otevřených dveří a mlčky pozoroval zahradu u svého domu, kterou se právě přehnal zlověstný závan větru. Je tam... tam někde... Ale který? Ten pocit se dostal i k dvěma Shinigami v Hokutanu. "Takara chan? Co je to za pocit?" Ozval se dětský hlas, v kterém byly ale slyšet obavy. Tsuyu si přisedla k Takaře, která seděla u okna a s vážným výrazem se dívala ven. "Nanimo, Tsuyu." Odvětila Takara mile, jen se usmála a konejšivě Tsuyu pohladila po vlasech. To Tsuyu uklidnilo a jen si zívla. "Nanimo..." Řekla znovu skoro šeptem, ale tentokrát byly v jejím tónu slyšet spíš tlumený vztek a obavy a ve tváři měla stejně vážný výraz jako předtím. Ani jeden určitý Shinigami v Zaraki se před tím vtíravým pocitem neskryl. V jednom z prostých domků, ležel na své posteli, ruce za hlavou a zavřené oči. Goro tiše poslouchal, jak venku šustí vítr. Jen si povzdechl. "Tak který?" Řekl najednou, otevřel oči a mlčky se zadíval do stropu. Nepříjemný pocit nejistoty a obavy zamířily i na jih k Hisanboshi a na sever do hor. Tam zastihly Nariko, ten den byla opět v jedné z jeskyní, kde se často uzavírala sama do sebe, ovšem kde často ze svého nitra vyháněla svůj Zanpakuto. Stejně jako teď, kdy byla sama ve svém vnitřním světě, zatímco Tsukiyuki ležela kousek od ní a jen spokojeně podřimovala. Tsukiyuki se jen zašklebila. "Konečně to někoho napadlo." Řekla a pak otevřela oči, aby se pokochala nesouhlasem Nariko. Ta už se na ni dávno dívala a teď si hleděly z očí do očí. "Je zbytečné komentovat to, vrať se zpět." Řekla, načež jí Tsukiyuki věnovala poslední provokativní pohled a pak se vrátila do jejího vnitřního světa. A v tu chvíli u Hisanboshi nahoře u vodopádů postával jeden z nich. Maro měl založené ruce na hrudi a tiše pozoroval zapadající slunce. Tak jak dnes zapadá slunce... Běželo mu hlavou, to ale i někomu v Kagamino: Tak končí dnešní den... Řekl si pro sebe Susumu. A s ním i všechen klid a mír... Dokončil tu myšlenku Hotaka v Hueco Mundo. Bylo až smutné, že měli pravdu...
Slunce už sice zapadlo, ale to pro Soul Society neznamenalo klid. Asi hodinu po západu slunce všichni kapitáni dostali pekelného motýla. Genryusai svolal kapitánskou radu. Tou dobou totiž Mayuri a Unohana dokončili svůj společný výzkum a navíc i zjištění osmé divize stálo za zmínku. Za nějakou tu chvíli už byli všichni kapitáni u první divize. "Děkuji, že jste se dostavili tak krátce po mém oznámení. Kapitáne Kyouraku, prosím začněte." Zahájil to Yamamoto, načež Shunsui vystoupil z řady a mírně si pozvedl klobouk. "Tak tedy... moje divize trochu pátrala v Centrální knihovně, ale stopy žádné. No skoro, z části se nám podařilo zjistit, co nám ukradli." Začal Shunsui, to Soi fong jen pozvedla obočí. "Z části?" Chytl ho hned za slovo. "Háček je v tom, že náš milý zloděj ukradl tajné dokumenty, ke kterým má přístup jen Centrál 46, nultá divize a samozřejmě královská rodina. Dle mého názoru jde v obou případech o stejného pachatele a tak by bylo dobré vědět, co za dokumenty ukradl. Podle toho už můžeme usoudit, co má v plánu. Jde ale o to, že Centrála nám nikdy nechtěla poskytovat informace tohoto typu a to ani v extrémních situacích." Vysvětlil Shunsui a chvíli se odmlčel. Yamamoto, který měl zatím přivřené oči, jen pohledem kývl na Mayuriho a Unohanu. "My narazili na stejný problém." Přerušil to ticho Mayuri a zatím co se Shunsui vrátil do řady, on a Unohana trochu povystoupili. "Po prozkoumání všech mrtvých i místa činu a jeho okolí jsme s kapitánem Kurotsuchim izolovali malý zlomek Reishi. S tímto vzorkem se ovšem nedalo pracovat, pro naše účely byl nedostačující." Řekla Unohana, to se do toho vložil Mayuri. "Díky mé technologii jsem dokázal uměle dotvořit potřebnou část Reishi, abychom byli schopní identifikovat jej. Tady ale nastal již zmiňovaný problém. Databáze mi odmítla přístup, jde totiž o data, která Centrála 46 nechala zakódovat. Bez těchto dat a také bez informací o těch odcizených dokumentech nemůžeme dále nic dělat." Informoval ostatní kapitány Mayuri. Na moment se po místnosti rozlehl šuškání, která přerušil Yamamotův úder holí o zem. "To je vše, co nyní víme. Já se hned pokusím sjednat si schůzku se zbylými představiteli Centrály. Všechny divize od teď až do odvolání budou v pohotovostním stavu. Žádný Shinigami se nebude pohybovat bez svého Zanpakuto a pravidelně se budou střídat hlídky ve všech sektorech. Co tři hodiny, a v případě komplikací ihned, čekám hlášení od každé divize. Tímto rada končí!"

To zase něco začalo -_-. Místo toho, abych se teď válela ve svých měkkých peřinách v teploučké posteli s tisícero plyšáky, se teď musim rozhlížet po Karakuře a hledat nějaké stopy. Ani nevíme koho, proč, jak atd. To sis nás ale opět svolala k Uraharovi a řekla nám novinky od Yama jiiho. Poté jsi ale rychle odešla Senkai bránou zpět do SS ke své divizi. Urahara už nám taky připravoval Senkai bránu a celá Kurosakiho parta plus mod. pětka se vydala do SS. Tam jsme měli štěstí, že nás nějací shinigami nezadupali do země! Holt všichni někam spěchali a nebrali na ostatní ohledy. A co jako tady teda máme dělat?! řekl trochu podrážděně Ichigo. Rozdělme se každý k někomu z modifikované pětky a půjdem snimi do kasáren! navrhl Ishida a poposunul si brýle, až se mu zablýskli. Všem to přišlo jako dobrý nápad, stejně nikdo nevěděl co má dělat, tak takhle aspoň dostanem nějaké info a rozkazy od kapitánů. Ichigo už se chtěl připlazit ke mně, to ho ale čapla za límec Kamiko a místo něho šla ona a Yumi. Takže já, Yumi a Kamiko jsme šli do kasáren 2. divize, kde jsme čekali na Soi Fong. S Raionem šli Inoue a Ren, který měl tisíc řečí a připomínek a vůbec se mu do 12. divize nechtělo(taky komu by se chtělo, že?XD). Raion Rena jen spražil svým zlověstným pohledem aten hned přestal remcat. Inoue se snažila o milý úsměv, ale problémy kolem jí to ztěžovali. S Hebim do 3. a 5. divize šli Ishida a Ullquiora. (Poznámka: kdo ským šel je náhodně rozděleno XP). Tihle tři byli snad jediní, kdo neremcali a shunpem či něčím podobným, se dostali do kasáren 3. divize a pak 5. S Fukou do 11. divize šli tedy Ichigo a Noe. Ichigovi se do 11. divize vůbec nechtělo. Taky pomyšlení na to, že bude opět pronásledován Kenpachim, mu moc neseděla. Noe se jen škodolibě pousmívala a Fuka jen kapitána vychvaloval, jak je úplně úžasný a že není tak strašný, jak se zdá a že se nemusí Ichigo bát XD S Neko do 7. divize šli Chad a Emi. Nejtišší skupinka XD Nikdo neremcal a nikdo zbytečně neplýtval slovy.
Kapitánská rada mezitím skončila a kapitáni se vraceli ke svým divizím. Tam je čekalo menší překvapení v podobě posil z Karakury XD Například Soi Fong toho hned využila a já, Kamiko a Yumi jsme se stali velitelkami tří skupin, které měli prohledat jakousi část Inuzuri. Třteí skupině, které velila Yumi, se právě moc nelíbilo to, že jim velí Arrancarka. Ale když to řekla Soi Fong, tak nikdo neměl radši žádné připomínky. Stejně se rozdělili i ve 12. divizi. Inoue vedla jednu skupinu, Ren druhou a Raion třetí. Raion měl nějakou spražovací náladu, páč snad každého už stihl spražit pohledem. Tihle měli prozkoumat část Zaraki. Hebi dostal za úkol vymyslet nějaký nový a rychle účinkující jed proti těm novým záporákům XD Ishida a Ullquiora zas měli vzít několik shinigami ze 3. a 5. divize a prozkoumat Rukongai. A Neko, Sado a Emi měli hlídat Seireitei, případně nahlásit podezřelé věci či pohyby a v nejhorším případě vytáhnout katanu a zaútočit proti nepřáteli. Fuka a Ichigo měli také své skupiny, se kterými měli prohledat Junrinan. Noe se svojí skupinou měla taky hlídat Seireitei a případně hledat ještě nějaké stopy. Mezitím, co my jsme prohledávali dané oblasti, se Mayuri snažil nabourat do souborů Centrály a nanao se snažila v knihovně najít něco užitečného. Nanao totiž nechala tebe a kapitána v pracovně dělat na tom hlášení. Pak se Shunsui zadíval z okna a uviděl nějaké hlídkující shinigami. Hmm, yare yare, vypadá to na posili od Urahary...A Kurosaki je zas moc cítit. Někdo by ho měl naučit zacházet s Reiatsu...řekl tak zamyšleně, protáhl se a pokračoval na tom hlášení. Když bylo všechno hlášení hotovo, pověřil tě, aby si obešla ostatní divize, jestli náhodou nemají hlášení a poté to odevzdat Yama jiikovi. 9., 10. a 13. divize měla za úkol prozkoumat Seijotokyourin. Ovšem na takovém místě nemohla chybět 2. divize, takže tam ještě byla skupinka 2. divize vedená Soi Fong.
V Inuzuře zatím vypadalo vše normálně. Nic nápadného ani podezřelého. Naše tři skupiny se ještě rozdělili každý jiným směrem. Moje skupinka se docela vzdalovala od místa, kde byl Reizo. Vlastně, skoro žádná skupinka z 2. divize se neblížila k Reizovi. Pořád jsme chodili tak kolem a hledali nějaké stopy. I ostatní skupiny byli spíš neúspěšné než úspěšné. Ale Ichigovo stálé vypouštění reiatsu se přece hodilo. Ichigo byl v Junrinanu a jak byl celý rozhořčený a unavený a otrávený, vypouštěl nevědomky děsně moc reiatsu a právě to štvalo Kaita. Nechápal, jak někdo může jen tak vypustit tolik reiatsu a sám z naštvanosti vypustil pidi část svého reiatsu. Když si to uvědomil, snažil se dělat, že se nic nestalo a jen pokojně dál seděl na schodech v rozpadlé rezidenci. Jenomže i toho pidi vypuštění si všiml Fuka a zavelel, aby se všichni dostali nějak opatrně k rezidenci. Ichigo už ačal myslet pesimisticky a jen tak plácal bláboly, Stejně to bude jen nějaké malé děcko a žádné stopy-_- řekl a podrbal se ve vlasech. Fuka se na něj podíval stylem alá Nestěžuj si pořád a radši něco dělej XD Všichni tedy obklíčili rezidenci a pomalu se blížili k reidenci. Kaito si zachovával pořád svůj ledový klid a když byli shinigami moc blízko, použil shunpo a skoro neviditelně a neslyšitelně jim unikl a běžel do nejbližší části za někým ze svých vrstevníků.

Taková atmosféra v Seireitei nebyla často. A za to jsem byla opravdu ráda. Bylo okolo osmi hodin večer a Seireitei se ponořilo do temného klidu. Bylo dobře vidět, jasný měsíc, teď v úplňku, ozařoval všechny uličky a vrhal své bílé světlo na tváře hlídkujících Shinigami. Kurosakiho parta byla i takhle večer společně s dalšími Shinigami a modifikovanou pětkou poslána do Rukongaie na průzkum. No ještě vědět, co nebo koho hledáte, že? Nikdo z nás v tuto chvíli neměl ponětí, co je ten útočník a zároveň zloděj zač, co všechno dokáže, kde teď je, jak vypadá... prostě nic. Kdybyste tak věděli. Všechny pátrací oddíly totiž jen slepě kroužily okolo těch, které budou v budoucnu hledat. Ty, Yumi a Kamiko jste vedly každá svoji skupinu do jiné části Inuzuri. Ale tady byl menší problém, totiž ten všechen chaos ráno, plno mrtvých, krádež, spousta otázek a žádné odpovědi, to způsobilo menší pokles morálky některých Shinigami a rozmanité vedení skupin některým nešlo příliš do noty. Dva tři z tvojí skupiny se začali ozývat, že by tuhle skupinu měl vést nějaký důstojník nebo tak a ne modifikovaná duše. "Proč nám nevelí nějaký z důstojníků, co?" Ozýval se jeden. "Prohledávají s kapitánkou okolí Centrály, znovu." Snažila se je uklidnit jedna černovláska, zněla ale trochu nejistě.
"Pcha a co pod-kapitáni? Vždyť má naše divize dva! A jeden neschopnější než druhý!"
"Nenasytnej tlusťoch, který je jen plná huba keců a srab a naše milá pod-kapitánka. Ten její slavnej návrat, koho zajímá, že zdrhla Aizenovi? Dělá ze sebe nějakou princeznu, je to jako by naše divize neměla pod-kapitána!"
"A teď nám má velet nějaká modifikovaná duše? To jo, to je jako kdyby chtěl dvacátý člen rozkazovat kapitánovi!" Ozývali se stále ti samí, vtom se ale stalo něco zvláštního. Ti tlučhubové šli úplně vzadu a právě ze zadu se ozvalo ještě nějaké zaláteření a když ses otočila, ti tři leželi na zemi a kolem nich zrovna loudavě procházel nějaký mladík v béžovém plášti. Měl černé vlasy dlouhé po krk, které mu zakrývaly pravé oko. To druhé, matně modré, ty tři probodlo pohledem. Tak chladný výraz, ten kluk až děsivě připomínal Byakuyu před tím, než se zamiloval do Yoriko. "Mohu projít?" Řekl spíš do země, ale při tom se díval přímo na tebe. Shinigami kolem se hned omluvili a uvolnili mu cestu. "Oi! Teme!" Ozval se jeden z těch tří. "Co to má sakra být?!" Přidal se druhý. "Prvně nás takhle levácky sejmeš a pak bez omluvy nebo toho, že bys nám pomohl vstát prostě odejdeš?!" Dodal třetí a pomalu se zvedal ze země, stejně jako jeho dva společníky, tak i jeho hezky bolelo celé tělo. Sice to nikdo, krom těch tří a toho neznámého, neviděl, ale ten mladík ty tři lehce dostal k zemi a z toho budou mít určitě pár modřin. Nad jejich slovy se ten neznámý zastavil a jen k nim mírně otočil hlavu. "Shinigami by neměl podkopávat autoritu svých nadřízených, ať už jde o vyšší důstojníky, pod-kapitána nebo kapitána a nebo jimi stanoveného vedoucího." Zareagoval a při posledních slovech se podíval tvým směrem, taky v tu chvíli stál těsně vedle tebe. "Nechci se plést do Vaší práce, berte to jen jako přátelskou radu. Už je tma a pouliční rváči jsou nepříjemným překvapením, nechejte průzkum na zítřejší ráno, slečno." Řekl polohlasně, pak se k vaší skupince otočil zády a v klidu odešel. Po tomhle už ti tři ani nešpitli.
V tu chvíli se s menšími problémy potýkala i Yumi. V její skupině se našli takoví, kterým se nelíbilo, že jim velí Arrancarka. Ale no tak, Arrancarka? Vždyť je to prakticky Aizenův sluha! Sluha zrádce! A podobné šuškání Yumi poslouchala celou cestu, to se najednou zastavila a otočila se k ostatním čelem. "Tak fajn, zlatíčka, jestli si to chcete vyříkat, tak z očí do očí. Žádný podlý šuškání za mými zády. Vadí vám, že jsem Arrancar? Vadí? To je mi líto, ale s tím nic neudělám. A pokud vám to ještě nedošlo, já Aizena zradila, nejsem nepřítel Soul Society. Ještě něco?" Řekla až s provokativním klidem a s úsměvem ve tváři si dala ruce v bok. Nikdo ani necekl a tak v klidu mohla pokračovat, zrovna se k ní vrátila půlka skupiny, kterou předtím poslala na opačnou stranu. Ti ale také nic nenašli, taky už byla tma. "Co se dá dělat, vrátíme se." Řekla nakonec Yumi a ostatní byli pro, taky byli za celý den utahaní a to je ještě dneska čekala hlídka. Yumi chvíli zůstala vzadu a nedůvěřivě se zadívala do jednoho tmavého rohu. "Vylezeš sám nebo ti mám pomoct?" Řekla a čekala, co ten dotyčný udělá. "Sumimasen, mířil jsem domů a náhodou Vás zahlédl. Jen mě trochu překvapila přítomnost Arrancarky tady v Inuzuri, nic víc. Víte, slečno, bydlím odsud celkem daleko, už bych měl jít. Sayounara." Odpověděl ten někdo, no někdo, byl to ten samý, co potkal i tvou skupinu! To ale Yumi nevěděla. Jen se ušklíbla. "To je dobrý nápad, pane." Řekla místo rozloučení a pak použila Sonído, aby se dostala do čela své skupiny.
Zvláštní, že ten někdo se "náhodou" připletl do cesty i skupině Kamiko. Tahle skupina se také zrovna vracela, bohužel bez stop. Kamiko ani tak neměla problémy s autoritou, ale spíš s otázkami na citlivá témata. "Divné, že nám Quinci pomáhají. Po tom všem, po tom, jaké byly mezi Quinci a Soul Society vztahy. Vy to tak nevnímáte, Haiirono san? Vy k Shinigami necítíte zášť?" Slyšela Kamiko už po milionté otázky jedné Shinigami, která šla kousek od ní. Kamiko si jen povzdychla a prvně se v duchu musela uklidnit, aby neřekla nic, čeho by pak litovala. "Pomáháme, abychom ty vztahy zlepšili. Quinci i Shinigami mají v podstatě stejný úkol - chránit svět lidí a všechny v něm." Odpověděla Kamiko, to už se ta Shinigami chystala něco říct, ale Kamiko jí nedala šanci, raději. "Shinigami mi zabili rodiče. Bylo mi čtrnáct. Nemůžu říct, že všechny Shinigami nenávidím, ale ani že jsou všichni nevinní." Řekla, to se ale kdosi ozval. "Moudrá slova, Quinci san. Ztráta vždy bolí, ale je dobré, že Vám nezamlžila dobrý úsudek." Řekl jen tak mimochodem ten černovlasý mladík a v klidu prošel kolem a pak zabočil do jedné z uliček. "Oi mate!" Křikla Kamiko, použila Hirenkyaku a dostala se do té uličky, ale on tam už nebyl. Kamiko po zbytek cesty nepromluvila, tohle bylo divné a co teprve to, že jste všechny tři potkaly tu samou osobu? Náhoda? To asi těžko...
Něco podobného zažila i dvanáctá divize. Vybraní Shinigami byli rozděleni do tří skupin, ale když pořád nemohli nic a nikoho najít, po hodinách hledání se zase spojili do jedné velké skupiny, kterou vedl Raion. Ten měl vážně úžasnou náladu, někdo řekl jediné slovo, které se mu nějak nezdálo a už ho hezky zpražil pohledem nebo i slovně. Ale tou dobou měli ostatní důvod k smíchu a Raion zase k zlosti. Totiž, sotva něco řekl, někdo to hned zopakoval. Ale co ho štvalo nejvíc, nebyl to nikdo z jeho skupiny, tak kdo to za ním pořád leze? Srabe jeden, schovávat Reiatsu, to ti jde, co?!" Láteřil Raion. "Srabe jeden, schovávat Reiatsu, to ti jde, co." Zopakoval ten někdo takovým výsměšným tónem. "Vylez už! Tak pojď, vyříkáme si to spolu!" Nervnul se znovu Raion. "Vylez už. Tak pojď, vyříkáme si to spolu." Ozvalo se zase tím tónem a tak to šlo pořád, ať se Raion zastavil, šel, použil Raikoukouro nebo se dotyčného vtipálka pokoušel hledat. Jeho vlezlé opakování utichlo až když Raionova skupina opustila Zaraki. A zatím co Raion celý nervní vedl svoji skupinu zpět do Seireitei, onen vtipálek zůstal v Zaraki. Byl to středně vysoký muž s dlouhými vlasy zavázanými do copu. Líně se opíral o kmen stromu, na jehož větvi seděl. V ruce měl bloček a cosi si zapisoval. "Nic, krom toho parchanta a vlastně ani jeho ne, jsme nenašli. To je výsledek." Přeříkával si v klidu Goro, až dopsal poslední větu. Letmo prolistoval okolo patnácti popsaných stránek a jen se ušklíbl. "Kdo by řekl, že při menším rozptýlení nebude nikdo z nich schopný odhalit ani mé Kyokko a to jsem v Kido slabý." Pousmál se, seskočil ze stromu a líně se loudal domů. To ale Raion netušil, že si Goro zapsal každé slovo, které on nebo kdokoliv z jeho skupiny řekl.
Jako poslední se vracela jedenáctá divize, ta šmejdila v Junrinan, ale opět beze stopy. Ony by i stopy byly, Kaita totiž to hledání trochu naštvalo a na moment se neovládl a uvolnil trochu Reiryoku, ale stihl zmizet dřív, než ho někdo z jedenácté mohl zastihnout. A navíc, první dovnitř vlezl Ichigo a ten měl trochu špatnou náladu, takže opět kašlal na usměrňování Reiryoku a jeho Reiryoku úplně přebylo to Kaitovo. Ale Kaito to nehodlal nechat tak. Jestli si myslí, že se jim podaří něco zjistit, pletou se. Běželo mu hlavou, když mířil k Seireitei...
Postupně se všechny skupiny stejně bez výsledků vrátily do Seireitei a okolo půl desáté už byli všichni ve svých kasárnách. Hlídky ve všech sektorech se střídaly po dvou hodinách, teď se mělo střídat v deset a pak o půlnoci. Já tou dobou s pomocí Nanao zkompletovala všechna potřebná hlášení a teď mě čekalo obíhání celého Seireitei. Musela jsem totiž donést hlášení od všech divizí a doručit je velícímu kapitánovi. Co se dalo dělat, i když jsem byla unavená, použila jsem Shunpo a co nejrychleji se dostala do kasáren třinácté divize, chtěla jsem to totiž vzít postupně od třinácté až k první. Bylo zvláštní pozorovat situaci u jiných divizí. Kapitán Ukitake zrovna popíjel svůj zdravotní čaj a procházel nějaké spisy a Kiyone a Sentaro mu pomáhali, zatím co Rukia byla s dalšími Shinigami na hlídce. Hlášení dvanácté divize mi zase musela předat Hibiki, protože Mayuri se už tři hodiny v kuse snažil probourat do databáze, kterou Centrála 46 částečně zablokovala a odmítal přestat, takže neměl čas na pití nebo jídlo. Nemu mu zrovna něco nesla, protože Mayuri byl vlastně celý den v pohybu a jediné co dnes měl byla možná trocha vody, jak říkám, věda má přednost, to ostatní až potom. Hibiki ale taky neměla klid, sotva mi dala hlášení, slyšela jsem Mayuriho hlas až sem, takže Hibiki hned spěchala pomoct a Nemu? Tu Mayuri poslal zpět k hlídce. U jedenácté divize bylo nezvykle mrtvo. Kenpachi sám s Yachiru šel na hlídku, Ikkaku zatím trénoval v doju a hlášení mi tedy předal Yumichika. Teď jsem měla namířeno k desáté divizi. V tuhle chvíli ani Matsumoto nic nevyváděla, vlastně jsem ji ani nepotkala. Všimla jsem si akorát Yoriko, která držela hlídku. Zamířila jsem do Toushirovi pracovny a tam se mi naskytl vlastně ne příliš neobvyklý pohled. Stejně jako ostatní kapitáni, tak i Toushiro byl celý den v pohybu a krom hlášení sám půl dne byl v terénu, takže nebylo divu, že teď podřimoval na stole. Já se musela aspoň pousmát. Opatrně jsem mu vzala složku s hlášením, na které ležel, něžně ho políbila a pak při odchodu tiše zavřela dveře. Nechtěla jsem ho budit a taky jsem měla svoji práci. V deváté divizi mi hlášení předala Moriko, Hisagi totiž už asi hodinu s ostatními, kteří neměli hlídku, zkoumal fotky z místa činu. "Není s ním řeč, úplně se do toho zažral. No nic, musím se hned vrátit k hlídce." Řekla mi Moriko a pak odešla. No Hisagi zažraný do práce by se možná mohl zdát opakem mého kapitána, který jen posedával ve své pracovně, ale on a Nanao znovu přemítali to, co Nanao zkoušela najít v Centrální knihovně a vůbec všechno, co zatím víme. To Komamura mi šel vlastně naproti, taky si sám vzal hlídku a hlášení mi rovnou dal. Pak jsem ještě zaběhla k šesté divizi, kde jsem se pozdravila na hlídce s Renjim, vzala od Byakuyi hlášení a hurá za Hinamori. Pak jsem rychle doběhla k Unohaně taicho, ještě hlášení třetí divize, rychle vzít hlášení od Soi Fong a konečně jsem dorazila k první divizi. Měla jsem pěknou hromádku složek a byla udýchaná a unavená, ale úkol jsem splnila. Dala jsem Sasakibemu všechna hlášení a pomalu se loudala zpět do svých kasáren. Tohle by měla být práce Riteitai. Povzdychla jsem si, ale dobře jsem věděla, že i členové Riteitai mají dost práce.
Jak jsem tak šla zpět do svých kasáren, neměla jsem sebemenší tušení, že mě někdo sleduje. No někdo, kdybych tak věděla, že mě pozoruje ten, kdo tohle všechno zavinil. Kaito jen těžko věřil svým očím. "Kanojo..." Vydechl prvně, zvláštní, že jsem v něm vzbudila jisté vzpomínky. "Je jí tak podobná..." Kaitovi se hlavou honily vzpomínky na jednu z jeho dívek, přesněji na tu poslední. Akinu měl vážně rád a ona jeho, přišla mu taková jiná, jako by měla něco, co ostatní holky ne. Byla zvláštní, neobyčejná, milá a roztomile nesmělá, ale i zranitelná. Ale Kaito byl jeden z těch, koho i zdánlivá zranitelnost lákala. Který kluk by nechtěl ochránit svoji milovanou, že? To samé chtěl i Kaito, ale nevyšlo mu to. Akina ho po tom incidentu s útokem na ty tři nechala. Stejně jako ostatní se ho stranila, ale tehdy, co ji viděl naposledy, zahlédl v jejích očích tíživý smutek a jedno velké zoufalé "Doushite?" Jen tam stál a pozoroval mě. Bezmyšlenkovitě schoval svoji katanu do pochvy, neměla jsem ponětí, že mi ta podobnost vlastně zachránila život.

Ano, mě sice ta podobnost zachránila, ale co těch třináct ostatních? O čem to mluvím? O velmi smutné události... Ačkoliv mě Kaito ušetřil, neupustil od svého původního plánu - varovat nás. A tak zaútočil na několik nešťastníků. Přesněji, každé divizi skoro zabil jednoho člena. V uličkách u kasáren první divize ležel přišpendlený vlastním mečem jeden z Shinigami, který měl hlídku a vedle něho bylo jeho krví napsáno: "Jsem zase tady." Tak samo jsi dopadla i ty. Hned po návratu tě Soi Fong poslala doplnit hlídku, jeden Shinigami totiž zkolaboval. Ani sis Kaita nestihla všimnout a už jsi se jen zamlženě dívala na vlastní krev, která ti vytéká z rány z břicha, Kaitův Zanpakuto prošel skrz! Tvou krví pak napsal: "Vrátil jsem se a vy s tím nemůžete nic dělat." U třetí divize si Kaito našel Kiru a jeho krví pak na jednu ze zdí napsal: "Mstili jste se vy mně, tak teď se budu mstít já." U čtvrté divize zasáhl Hanataru: "Z loveného ze stává lovec." Uličky páté divize potřísnila krev Hinamori: "Jaký je to pocit být lovený a nemoct se bránit?" Obětí u šesté divize byl Renji: "Jaké to je být zoufalý?" Sedmá divize málem přišla o Neko: "Tohle varování... je to poprvé a naposledy." Do cesty se Kaitovi připletl chudák Bouji: "Nezáleží na tom, o co se pokusíte, všechno je zbytečné." I uličky u deváté divize skýtaly hrozný pohled a to Moriko ležící v kaluži vlastní krve: "Je to marné a vy to víte, stejně jako jsem věděl já, že se jednou pomstím." Když Kaito dorazil k desáté divizi, jako oběť si vybral Yoriko: "Pomstím nás všechny, za to, jak jste s námi zacházeli!" Dokonce ani jedenáctá divize neunikla, přesněji, neunikl Yumichika: "Jsme silnější, měli jste nás obdivovat a klanět se, ne nás zradit!" Z dvanácté divize to schytala Nemu: "Přestaňte pátrat nebo bude krve přibývat stejně rychle, jako budou mizet vaši Shinigami." A tuhle hrůzu Kaito zakončil u třinácté divize Rukiou: "Soul Society, chceš snad zaniknout?" Tohle byl vrchol všeho, po tomhle propukla v Seireitei panika. Čtvrtá divize se společně s Inoue, ale i Mayurim a Uraharou, který kvůli tomu přišel z Karakury, snažila zachránit všechny zraněné, zatím co Onmitsukido okamžitě začaly pátrat po pachateli, ale Kaito už v tu dobu s úsměvem seděl ve svém rozpadlém sídle a kusem tvého kimona si čistil čepel Zanpakuto od krve.
Asi za půl hodiny všech třináct zraněných leželo, stále v kritickém stavu, na ošetřovně. Já seděla pod sakurou v parku za svými kasárnami. Na tom místě jsem cítila zvláštní pocit klidu a bezpečí. Seděla jsem tam, v ruce držela svoji jehlici a klidně nechala onen noční vítr, ať si pohrává s mými vlasy. Měla jsem strach, co bude dál. Měla jsem strach o Boujiho, o tebe, o všechny... I když jsem zaslechla, že to kapitánka Unohana společně s Inoue, Uraharou a Mayurim dokázala, nebyla jsem moc klidná. Hlavou mi běžely i ty nápisy, co za zrůdu může tohle udělat?

Nastal tedy večer a pátrací skupiny se měli pomalu vracet. V mé skupince byli tací, kterým se nelíbila má přítomnost. To že měli na mě keci mi nijak nevadilo, ale když pak označili Ayumi jako někoho, kdo na sebe chce strhnout pozornost, málem mi ruply nervy a ti tři drzouni by už byli spálený elektřinou na popel! Pomocí Raikoukoura jsem se knim dostala a tomu, co pomluvil Ayumi, jsem vrazila mega facku, že málem spadnul na zem. Teme! Takhle o Ayumi dono mluvit nebudeš, jasný?! Souhlasím, že Omaeda je kničemu, ale Ayumi dono byste si měli vážit! Jenže vy jste jen pošetilí a sobečtí a nezkušení idioti, co o minulosti SS nic nevědí! Takže laskavě držte hubu a krok! Ikuzo! řekla jsem naštvaně. Už jsem toho taky měla plný kecky a chtěla jsem zpátky do Karakury. Ovšem aby byl na cestě zpátky klid, to né. Za námi se objevil nějaký chlap podobný Byakuyovi, ale jen výrazem podobný. Bylo sice od něj milé, že se mě vlastně zastal, ale další řeči si mohl nechat...Navíc proč nám to říkal a proč se tu tak mezi námi objevil a shodil na zem ty tři drzouny? Otočila jsem se na toho cizince a snažila jsem se mu lušně odpovědět, Děkujem za přátelskou radu, ale naše skupina není banda ubožáků, kteří by si neporadili s nějakými rváči...ikdyž o pár jedincích silně pochybuju...podívala jsem se na ty tři a probodla je pohledem. Konečně dostali aspoň strach a pochopili, že to všechno beru vážně a tak radši mlčeli. To už ale ten chlápek zmizel a my jsme pokračovali v cestě zpět.
Mezitím stihla Yumi seřvat i další jedince ze své skupinky a poté taky potkala toho samého týpka jako před chvílí my. No, potkala, spíš ho vycítila a slovně donutila, aby vylezl. Poté se i Yumina skupina vracela a týpka nechali radši být. I u Kamiko se tenhle týpek zjevil a jak se objevil, tak i zmizel. Kamiko měla též náladu na prd, anvíc ty řeči o přátelství mezi shinigami a quincy ji připomnělo její dětsví a byla z toho trochu smutná. Všechny skupiny z různých divizí se vrátili do svých kasáren podat hlášení a následně ho sepsat. Všichni jsme byli celkem bez nálady a protivní a mě ještě Soi Fong poslala na hlídku. Vyšla jsem z kasáren a ani jsem neobešla celý sektor, kdosi mě chytl za krk, hrubě přimáčkl ke stěně a probodl mě katanou! Dotyčný byl rychlejší než mé blesky a než jsem se stihla vzpamatovat, mlživě jsem viděla jak něco něčím píše na zeď našich kasáren. Ty šmejde...počkej...až se zase postavim na nohy...tak tě taky probodnu XP hrozila jsem ještě z posledních sil, ale to už opustili síly. Pořád jsem krvácela a už jsem ztratila vědomí, spolupráci na bezvědomí měla i únava a ta děsná nálada. Podobně jako já takhle dopadlo ještě dalších 12 obětí a mezi nimi i Neko. Takže dvě mod. duše a 11 shinigami bylo třeba zachránit. Kaito nás všechny probodl docela zákeřně a to tak, abychom do půl hodiny vykrváceli a zemřeli. V tomhle případě jsem byla ráda za to, že jsem jen pilulka a naštěstí pilulku netrefil, takže mě a Neko by stačilo jen dát do jiného těla a byli bysme cajk, ovšem ostatní natom byli hůř. Unohana hned po zjištění téhle katastrofy začala organizovat situaci atak. Na pomoc přišli i Inoue s Uraharou a Mayuri. Ten si dal pauzu v nabourávání do jiných složek a šel taky pomoc. Hisagi všechny ty nápisy fotil a jiné skupiny z různých divizí to různě řešili, zapisovali a hledali případné stopy a takový jako Nanao se snažili přijít na to, kdo by to mohl být. Asi někdo, komu bylo ukřivděno nebo tak, ale to už hledala nanao různé spisy v knihovně a dovolila si i prozkoumat spisy, které mohl číst jen Sou-taicho.
Ty jsi mezitím seděla v té zahradě, kde ti přišlo bezpečno. Měla si z toho všeho divný pocit a bála si se o raněné. To sis ale nevšimla něoho příchozího. Naproti tobě se objevili Shunsui a Ukitake. Midori chan! Nečekal jsem, že tu budeš...řekl docela překvapeně Shunsui a pozvednul si klobouk. Ukitake se jen mile smál a v ruce měl hrnek se speciálním zdravotním čajem. Shunsui a Ukitake si ktobě přisedli a pozorovali temnou oblohu, kde ani hvězdy nesvítili. Hm, zjímalo by mě, kdo je ten zloduch co psal ty vzkazy? zamyslel se Shunsui. To jo. Aby to nebyl někdo z nás! napadlo Ukitakeho. To né. Z nás nikomu nebylo zatím křivděno a nikdo z nás ani není tak skvělý, aby sme se mu klaněli...pokračoval Shunsui. Než ale tenhle rozhovor vůbec začal, přiběhl tam nějaký shinigami ze 4. divize, Shunsui taicho! Bouji je zachráněn a před chvílí se probudil a říkal, že vás chce vidět! řekl panickým tónem ten shinigami a málem samou netrpělivostí vza Shunsuie na ramena a už by ho chtěl dostat do 4. divize. Shunsui se tedy zvedl, oprášil se a rozloučil se svámi. Jen co Shunsui odešel, Ukitake začal kašlat, nic příjemného. Zůstala si radši u něho, aby ještě někde nezkolaboval. *kašel* Midori chan, arigatou že tu semnou si....odmlčel se na chvíli a podrbal se na hlavě. Mohla by ses semnou prosímtě projít? Unohana mi doporučila dlouhé procházky venku...a s čajem ^-^ zeptal se mile. No kdo by mu řekl ne, Možná tak nějaký necita a to jsi ty rozhodně nebyla. Pomohla si Ukitakemu na nohy a šla se sním procházet.
Mezitím já a Neko jsme byli odneseny do 12. divize, kde se na nás měli podívat Mayuri a Urahara. Zbytek raněných byli v kasárnách 4. divize pod péčí Unohany a dalších. Všichni to naštěstí přežili, teď už jen spali, někteří jedinci se už i probouzeli (jako třeba Bouji). Ovšem to se do klidých kasáren 4. divize dostala Kurosakiho parta. Kde je Renji? A kde je Eiri? A Rukia?! křičel tam po celých kasárnách Ichhigo a netrpělivě vrážel do všech dveří, aby zkontroloval své přátele. Ishida se ho snažil uklidnit, ale marně. Do toho tam ještě začal vřeštit Kon cosi o Nee-chan a hledal Rukiu. Takový Hisagi sedící u Moriko, která ještě spala, se naštval, vyšel ven z pokoje a čapl za límec zrovna kolemběžícího Ichiga a Ishidu. Baka! Můžete držet huby?! Hledejte si své přátele potichu sakra!! řekl docela hnusně a pustil ty dva. Já ti to říkám celou dobu, aby ses utišil! napomenul Ichiga Ishida a poposunul si brýle. Ichigo se jen zamračil, to ale uviděl na chodbě Uraharu a tak se za ním rozběhl. Mezitím na Ishidu mávala Kamiko, že prý našla Rukiu. Ichigo doběhl Uraharu, který na něho koukal tím svým stupidním pohledem. Co se děje Kurosaki kun? řekl tím svým tónem. Kde je kudasai Eiri-chan? V žádném pokoji jsem ji zatim neviděl! řekl panovačně Ichigo. Urahara si upravil svůj klobouk a odpověděl, Ta je i s Neko ve 12. divizi pod dohledem Mayuriho-kun...stáhl si klobouk víc do obličeje a s rukou v kapse se poroučel pryč...

"Lékař a sám zanedbává své zdraví." Ozval se hlas Soi Fong, právě se vrátila z pátrání a zamířila hned ke čtvrté divizi. Její slova patřila Unohaně, ta v tu chvíli stála u okna ve své pracovně a cosi pečlivě pročítala. Nad poznámkou Soi Fong se jen mile, ale unaveně usmála. "Velitel Onmitsukido by se také měl šetřit." Řekla a sáhla po dalším spisu. "Slyšela jsem, že se všech třináct povedlo zachránit." Nadhodila Soi Fong, Unohana místo odpovědi na moment zavřela oči. "Zvláštní, jak přesný náš útočník byl. Zranění všech třinácti obětí byla naprosto stejná. Prvně je hrubě přirazil ke stěně, čímž jim způsobil ochromující bolest hlavy a málem vnitřní krvácení. Další krok bylo probodnutí břicha, skrz na skrz. Zasažený následně padnul k zemi, kde ležel zhruba čtyři minuty. Z toho lze usuzovat, že pachatel perfektně ovládá své Reiryoku, má velmi rychlé Shunpo a vztek vůči Gotei 13." Řekla Unohana a položila na stůl spisy, které doteď četla. "Eiri chan je pod dohledem Mayuriho a Urahary, je stejně jako Neko u dvanácté divize v laboratoři." Dodala ještě, Soi Fong jen přikývla, použila Shunpo a byla ta tam.
Já zatím mlčky seděla na svém oblíbeném místě v parku a utápěla se v myšlenkách. To mě ale vyrušili Shunsui a Ukitake. "Chtěla jsem na chvíli utéct od toho, co se děje venku." Odpověděla jsem, to se ale objevil nějaký Shinigami a hned Shunsuie odtáhl pryč, že se Bouji probral a chce ho vidět. Já tam zůstala s Ukitakem. Ten mi navrhl menší procházku, jeho slova ale doprovázel kašel. Chvílemi jsem o něho měla strach, jeho nemoc se chvílemi jako by úplně vytratila a jindy zase řádila jako divá, takže jsem na onu procházku přikývla. Vstala jsem, pomohla Ukitakemu na nohy a znovu si vlasy upravila do drdolu. "Mohli bychom to vzít ke čtvrté divizi? Ráda bych je viděla." Navrhla jsem a Ukitake souhlasil. "Taky jsem tam chtěl jít, musím se podívat, jak je na tom Kuchiki." Dodal. Jak jsem tak s Ukitakem procházela uličkami Seireitei, narazila jsem na Yumi a Kamiko, jak nám pak řekly, zrovna šly posílit hlídky, ale stejně se s námi trochu zdržely. "Mám, no asi ne jen já, podezření, že jsme dnes při pátrání já i Yumi potkaly možného viníka." Začala Kamiko. "Tak nějak, ten chlápek byl dost divný. I když ho skrýval, dle Reiatsu určitě nebyl zrovna padavka." Souhlasila Yumi a obě nám vylíčily, co se jim stalo. V tuhle chvíli to byl skoro důkaz a tak nakonec na hlídku odešla jen Yumi. Ukitake totiž požádal Kamiko, aby s ním šla k Mayurimu kvůli tomu, co s Yumi viděly. "Arigatou Midori chan a vyřiď Kuchiki, že za ní přijdu hned jak budu moct." Řekl ještě Ukitake a i s Kamiko zamířil k dvanáctá divizi. Jak mě ale míjel, letmo mě chytl za ruku. Byl to sice jen kratičký okamžik, ale i přesto, držel mě tak něžně... Bylo jasné, že tohle nebyla náhoda, nani te... Ale raději jsem to pustila z hlavy a za moment byl pryč a světlounký ruměnec, který doteď strašil na mé tváři. Co nejrychleji jsem došla na ošetřovnu a náhodou jsem odchytila Isane. Nestačila jsem říct ani půl slova a Isane už mi hlásila, kde kdo je. "Eiri a Neko jsou u dvanácté divize, Kira, Hanatarou, Hinamori a Renji jsou v pokoji hned tady za rohem. Bouji, Moriko a Yumichika jsou v pokoji vedle a v pokoji naproti jsou Yoriko, Nemu a Rukia. Prosím ticho, zranění potřebují klid a navíc díky Kurosakiho partě je tady až moc živo." Vysvětlila mi a pak rychle odešla směrem k pracovně Unohany, ani jsem jí nestihla poděkovat. Tak jsem se tedy dala do návštěv. Hanatarou a Hinamori ještě nebyli vzhůru, ale Kira ano a Renji se zrovna probouzel. "Takhle nás děsit." Zakroutila jsem hlavou a usmála se na ty dva, byla jsem ráda, že jsou v pořádku. Znám se s nimi už od akademie, vždycky jsme se spolu bavili, jen těžko jsem si dokázala představit, že by někdo z nich umřel. "Taky tě rád vidím." Zareagoval Kira, to už se Renji probral úplně. "To bylo štěstí, ten hajzlík tě taky mohl sejmout, jak jsi roznášela to hlášení. Bylo to vlastně chvíli potom ne?" Zamyslel se Renji. Tak jsem tam s nimi chvíli poseděla, řekla jim co se teď děje a pak jsem šla navštívit ten nejveselejší pokoj. Kurosakiho parta se sice už spakovala a šla všemožně pomáhat, ale to nic neměnilo na faktu, že pokoj Bouji, Moriko a Yumichika byl dost divoký sám o sobě. Já se zrovna míjela s kapitánem Shunsuiem a Nanao ve dveřích. "Už se po tobě sháněl." Řekla mi nanao s mírným úsměvem. "Taicho, má naše divize už nové rozkazy?" Zeptala jsem se ještě, to se Shunsui zastavil. "Bohužel, totiž velící kapitán o tom incidentu ani neví. Je v královské dimenzi, vyjednává o uvolnění tajných dat." Odpověděl Shunsui. "Taicho, obejdete se chvíli beze mě? Chtěla bych ještě zajít k dvanácté divizi a..." Ale to jsem nedořekla, Shunsui se jen usmál a dal si klobouk více do obličeje. "Všiml jsem si, že sis stihla vzít komunikátor, když budu potřebovat, řeknu ti. Víš že s tím nemám problém, jen se vrať vcelku." Řekl mi a pak i s Nanao odešel. "Hana san-seki!" Zavýskl radostně Bouji, těžko uvěřit, ale i polomrtvý v obvazech měl ten svůj veselý výraz. "Ohayou... koukám, že je ti líp." Usmála jsem se taky a pak se podívala na Yumichiku a Moriko. "A vám dvěma ty obvazy neubraly ani trochu na půvabu." Dodala jsem, načež se ti dva, jak jinak než půvabně, usmáli. S těmi jsem taky chvíli strávila, pak jsem ještě navštívila poslední pokoj a pak hurá ke dvanácté divizi. Nutno dodat, že tam bylo veselo.
Chvíli to trvalo než jsem došla k Mayuriho laboratoři, ale už z dálky jsem slyšela, no řekněme zvláštní zvuky, komandování kapitána Kurotsuchiho a kupodivu i Ichiga. Totiž chudák Ichigo tě šel navštívit zrovna ve chvíli, kdy se Mayurimu i hodila pomoc. On totiž Urahara obstarával vás jako pilulky v laboratoři vedle a Mayuri se staral o vaše těla. Neko už měl hotovou, ale s tebou byl trochu problém. "Jak ten blázen mohl zapomenout vytáhnout ji z těla? Bakero!" Láteřil Mayuri, totiž Mayuri nadával na Uraharu. Ten jaksi zapomněl vyndat tvůj gikongan z tvého těla a ty ses, i když skoro v bezvědomí, bránila jakémukoliv zákroku. Mayuri tě musel nějak šikovně chytnout, aby z tebe ten gikongan vůbec dostal a jak se mu to nedařilo, do toho ještě stíhal nadávat na Nemu, že je na ošetřovně a na Hibiki, že je na hlídce. A náš šťastlivec Ichigo se rozhodl navštívit tě zrovna v tuhle úžasnou chvíli. Jeho první dojmy byly, no... řekněme velice zajímavé, totiž pohled na tebe jak jsi na zádech na jednom z operačních stolů, oči zavřené, jako kdybys spala, ale stejně od sebe všelijak odstrkuješ Mayuriho a ono když ty ležíš na zádech a on skoro na tobě, vážně pohled za všechny prachy. "Co tam tak stojíš? Koukej mi pomoct!" Zavelel Mayuri, načež Ichigo raději šel a chytl ti ruce, aby z tebe Mayuri konečně mohl dostat ten gikongan. Tenhle hluk ale přilákal Uraharu a když viděl, jak ti Ichigo drží ruce a Mayuri, ehm... Urahara jen vyjeveně zamrkal a promnul si oči. To jsi se ale nějak nervla a ačkoliv jsi pořád nebyla při sobě, jako by nic jsi Ichiga kopla, až odletěl a když po tobě chtěl Mayuri nějak opatrně sáhnout, dostal prvotřídní facku a Urahara na to všechno jen vyjukaně koukal. To už se ale Mayuri nervnul. "A mám toho dost! Chtěl jsem být hodný!" Zaláteřil, použil Shunpo a už jsi ležela na zemi na zádech, Mayuri tě zasedl a konečně z tvého těla dostal ten gikongan. Jeden by ani neřekl, co dokážeš i na půl v bezvědomí. "Tak a tohle, tohle ty cvoku, by se nemuselo stát, kdybys vyndal ten gikongan hned!" Zaláteřil Mayuri a Ichigo jen přikývl a utřel si z pusy krev. A do toho všeho jsem tam přišla já. Stála jsem hned vedle Urahary ve dveřích, který vypadal, jako by snad spal či co. "Em, asi jdu nevhod." Došlo mi dle Mayuriho vražedného výrazu a Ichiga rozpláclého na zemi. To Mayuri zase něco začal říkat Uraharovi, ale ten neřekl jediné slovo, když už ale mlčel nezvykle dlouho, přišlo nám to všem divné. "Urahara san, da..." Ale svůj dotaz jsem nestihla doříct, sotva jsem se totiž otočila Uraharovým směrem, spadl na mě a srazil mě k zemi. Takže jsem ležela na zemi v Mayuriho laboratoři, na mě opravdu spal Urahara, u zdi na proti se sbíral Ichigo s krví u pusy, na zemi u operačního stolu leželo tvoje tělo a kousek od něho stál Mayuri s gikonganem v ruce, prostě idylka.

To zas něco bylo -_- Urahara san ze mě zapomněl vyndat pilulka, holt už jak byl ospalí, tak nevnímal realitu a nějak si myslel, že mě vyndal a ani mu nepřišlo divné, že můj Gikongai nikde neplave v žádné zkumavce. Této menší chybičky si všiml mayuri a chtěl mi Gikongai vyndat, jenže já se v polobezvědomí nechtěla nechat dát, takže jsem začala sebou všelijak škubat, no Mayuri byl ze mě už na prášky a všelijak mě na tom operačním stolku přidržoval a snažil se vyjmout pilulku. To tam ještě přišel Ichigo, kterej nechápal situaci. To ho už ale okřikl Mayuri, ať mu pomůže mě chytit. Ichigo celkem zděšeně teda šel Mayurimu helpnout a nějak mě chytil za ruce. Já se ale pořád nedala, holt podvědomě jsem si říkala, že na mě teď nikdo krom taťuldy sahat nebude a už vůbec ne na můj polorozbitý gikongai XD Nějak jsem sebou škubla, podařilo se mi odkopnout Ichiga a sama jsem spadla na zem. No, jestli se tomuhle říká být v bezvědomí....tak to nevim. Už jsem i začínala otevírat oči, ale viděla jsem všechno rozmazaně a byla jsem celkově zmatená. Na zemi jsem se chtěla odplazit ke dveřím, kde jsem pravděpodobně viděla Uraharu. Už jsem k němu natahovala ruku, jenomže to už zase na mě byl mayuri, ruce mi zkřížil za záda a zasedl mě tak, že už jsem sebou skoro nemohla ani cukat. Mayuri mi úspěšně odebral Gikongai a šel ho ponořit zas do nějaké tekutiny v nějaké zkumavce. Moje tělo tam leželo na té studené zemi, co jediného mě uklidňovalo bylo to, že mi naši vědci nechali aspoň kalhotky a kraječkama XD To už se nám tam zhroutil i Urahara na příchozí Midori a Mayuri ti jen poručil, abys nějak dala Uraharu do pořádku, že to zvládneš XD No říct teď ne rozčilenému Mayurimu, kterej by teď byl schopný zabíjet pohledem, ani nešlo. Ichigo už vstal a otíral si proužek krve, co jsem mu způsobila. Byl asi ještě trochu v šoku z toho, jak jsem vyváděla, křičela a nechtěla se nechat chytit, teď ještě odemě dostal ránu a Mayuri celej zlostí bez sebe mě málem přizabil XD Ichigo si ale pak všiml nejdřív mého skoro nahého těla na zemi a tebe, jak se snažíš odtáhnout Uraharu. Eh, Kurotsuchi-tai..nedořekl Ichigo, páč mu do řeči skočil právě mayuri. Můžeš pomoct Haně-san seki s Uraharou. Pokoj má v prvním patře, třetí dveře v vlevo...řekl ještě naštvaným tónem, ale už trochu chladnul XD Ichigo radši poslechl, no bál se, ab ho Urahara taky nekopnul či tak a tak ste ho odnesli až do pokoje. O mé tělo se samozřejmě postaral Mayuri (bóže, vidíš to?! Už rýsuju sama na sebe XDXD). Obalil mě ručníkem a opatrně vzal mé do náruče a poté mě položil na jeden z mnoha operačních stolků, samozřejmě opatrně a s citem (jen "škoda" že jsem to necítila XDXD Ať žijou pilulky XD). Urahara mohl vklidu odpočívat a Mayuri mohl pokračovat ve své práci...

Když jsem tebe a Neko chtěla navštívit, netušila jsem, že vzápětí budu s Ichigem tahat spícího Uraharu do jeho pokoje. Totiž Urahara se taky snažil nabourat se do těch zakázaných složek a celkově vymyslet, jak tuhle situaci řešit, ale přepracoval se a tak není divu, že sebou po několika hodinách práce seknul na zem, tedy přesněji na mě. A co na to Mayuri? Ten to skoro neřešil, prostě mě a Ichiga pověřil, abychom odtáhli Uraharu do jeho pokoje a on sám pak přenesl gikongan Neko do své laboratoře. "Ichigo kudasai, nemohl bys ho chytit trochu líp? Vždyť ho táhnu skoro sama!" Řekla jsem po chvíli chůze Ichigovi, ten totiž Uraharu držel jen tak na oko. "Ehm... a co když je agresivní jako Eiri? Tos neviděla, co i v bezvědomí dokáže. Co když je stejný?" Argumentoval to Ichigo, no kdybych nedržela Uraharu, plácla bych se do čela, ale můj výraz mluvil za vše. K Ichigově štěstí už Uraharu nijak moc nemusel tahat, totiž jen to řekl, došli jsme k jeho pokoji. Tedy to si aspoň myslel. "Podrž ho." Řekla jsem najednou a Ichigovi nezbylo nic jiného, já jsem totiž musela uklidit Uraharovi postel. No prvně ji najít, Urahara měl totiž po celém pokoji všelijaké složky, papíry a jiné věci. Chvilku to trvalo, ale nakonec si Ichigo s tou svojí Quietus Persona Fobií mohl oddychnout, protože jsem Uraharu dotáhla do postele sama. On už cosi nesrozumitelně mumlal, já to ale ignorovala. "Midori, jdeš už?" Ozval pak Ichigo. "Machinasay." Odpověděla jsem, sundala Uraharovi klobouk a položila mu ho na psací stůl. Urahara měl nad postelí okno, skrz které prosvítalo světlo. Chtěla jsem mu ještě zatáhnout závěs a tak jsem se natáhla k tomu oknu a trochu se naklonila nad Uraharovu postel, jenže to se vlastně potvrdila Ichigova slova. Urahara se ze spaní začal nějak převracet, totiž on ani tak nespal. Bylo to něco jako u tebe, Urahara v té laboratoři skolaboval, ale když jsme ho pak s Ichigem táhli do pokoje, už byl tak na půl při sobě. Ale zpět, jak jsem zatahovala ten závěs a byla nakloněná nad Uraharou, v tom polospánku mu tak trochu ujela ruka. Najednou jsem úplně ztuhla a celým tělem mi projelo nepříjemné mravenčení, ve tváři se mi objevil jasně viditelný ruměnec. Totiž Urahara se nějak nešťastně trefil rukou na moje prsa! Já zprvu doufala, že neudělal to, co si myslím, že udělal, ale smůla. Hned jsem vyjekla, odstrčila od sebe jeho ruku a pořádně couvnula až ke dveřím. Tam se opíral Ichigo a ve tváři měl vítězný výraz alá Já tě varoval. "Vidíš, říkám že to je v rodině, já ti to ale ř... Au!" Ale Ichigo to nestačil doříct, protože jsem ho trochu vzala loktem do břicha. "Ušetři si to. Raději půjdeme, ne? Urahara má asi divoké sny." Řekla jsem a odešla. Ichigo se tam taky dlouho nezdržel, jestli jsme Uraharu probudili nebo ne, to už nevím.
V tu chvíli první divize zažívala krušné chvilky. Velící kapitán byl v královské dimenzi, aby vyjednal přístup k zakázaným informacím, Centrála 46 totiž nyní není schopná úřadovat, když jim někdo vyvraždil polovinu členů a ostatní jsou buď zranění nebo stále v šoku a nebo obojí. Velící kapitán měl úspěch, podařilo se a on měl relativně dobrou náladu, ale když mu Sasakibe řekl, co se tady stalo a předal mu i hlášení všech divizí, Yamamoto byl vzteky bez sebe a chvílemi se neudržel a hezky nahlas nadával. Yamamoto ihned svolal kapitánskou radu a že se všichni kapitáni dostavili v rekordním čase, dokonce i Mayuri a to je co říct, protože dostat Mayuriho z laboratoře, to je učiněný zázrak. Yamamoto byl tak nakvašený, že vynechal své klasické obkecávání a šel rovnou k věci, což bylo víc než vzácné. "Nemůžeme nadále dopustit, aby někdo vraždil naše Shinigami. Po dnešním jednání s nultou divizí a královským diplomatem nám byl povolen přístup jak do databáze, tak i k tajným dokumentům Centrální knihovny. Čtvrtá divize se nadále bude starat o zraněné, dvanáctá divize dostává na starost prohledání databáze a osmá divize se zaměří na Centrální knihovnu. Ostatní budou držet hlídky ve svých sektorech, co dvě hodiny, tedy při střídání hlídek, čekám pekelné motýly od každého kapitána." Oznámil Yamamoto, to se ale ozval Ukitake. "Bylo by dobré, aby s dvanáctou divizí spolupracovaly Haiirono a Kuroimaou z Karakury, jak mi dnes řekly, včera při pátrání obě narazily na toho samého Shinigamiho. Jak obě potvrdily, sledoval jejich skupiny a až moc se pletl do vyšetřování. Obě si jsou jisté, že by ho dokázaly identifikovat." Řekl Ukitake, to Yamamoto jen souhlasně zabručel. "Kde se nyní zdržuje Kurosaki Ichigo se svými přáteli?" Zeptal se, to z řady vystoupilo několik kapitánů. "Niban tai, Chiyoko Noelee soshite Ulquiorra Cifer." Oznámila Soi Fong. "Yonban tai, Inoue Orihime." Přidala se Unohana. "Rokuban tai, Ishida Uryuu, Haiirono Kamiko soshite Namaiki Ren." Přidal se i Byakuya. "Nanaban tai, Yasutora Sado." Ozval se zase Komamura. "Juu-Ichiban tai, Kuroimaou to Shanahime." Překvapil ostatní Kenpachi, totiž že by zrovna on nechal u sebe někoho? I když, Yumi i Emi by vzhledem k jejich vztahu k boji do jedenácté divize dobře zapadly. "Juu-Niban tai, Kurosaki Ichigo." Zakončil to Mayuri, to Ymamoto jen souhlasně kývnul hlavou. "Haiirono Kamiko společně s Kuroimaou Yumi budou spolupracovat s kapitánem Kurotsuchim na identifikaci toho Shinigamiho, ostatní Kurosakiho přátelé včetně něho posílí hlídky divizí, u kterých nyní jsou. Tímto rada končí!" Zavelel Yamamoto a všichni kapitáni byli v mžiku pryč.
A zatím co Kurosakiho parta nic netušíc posedávala s ostatními Shinigami, všichni kapitáni už byli u svých divizí. Tedy až na Toushira, ten se trochu zdržel, byl totiž informovat třetí a pátou divizi, které na radě neměly zastoupení, za devátou se tam podařilo dostat Hisagimu. "Taicho! Tak jak? Jaké máme rozkazy?" Ozvalo se hned u šesté divize, jakmile se tam objevil Byakuya. To se přišli podívat i Kamiko, Uryuu a Ren, co Byakuya zjistil. Byakuya mlčel, počkal než přijdou všichni a trochu se utiší. "Haiirono Kamiko, Kurotsuchi tě čeká u dvanácté divize. Potřebuje, abys identifikovala toho Shinigamiho ze včerejška." Oznámil, Kamiko se trochu zarazila, ale pak jen přikývla, použila Hirenkyaku a spěchala za Mayurim. Byakuya zatím, stejně jako ostatní kapitáni, oznámil co a jak, rozdělil hlídky a šel navštívit Yoriko na ošetřovně. To Kenpachi taky Yumi poslal za Mayurim. "Oi! Kuroimaou!" Bylo první, co bylo slyšet, když se Kenpachi vrátil z rady, to už se dolů přiřítil Ikkaku, za ním Yumichika a vzápětí tam byly i Emi a Yumi. "Hm? Nani, taicho?" Řekla tím svým tónem. "Máš jít za Kurotsuchim, ten blázen chce pomoct s hledáním toho magora ze včerejška." Řekl Kenpachi, Yumi se jen ušklíbla, cosi řekla Emi a pak pomocí Sonída zmizela.
Mayuri už v tu chvíli vytáhl tebe i Neko, tedy vaše gikongany, z onoho roztoku a předtím ještě asi dvakrát překontroloval vaše těla, jestli vážně vyléčil všechna poškození a pak konečně vrátil vaše gikongany do vašich těl. "Tak? V pořádku?" Zajímal se, když jste zase přišly k sobě. Neko vstala z operačního stolu, na kterém doteď ležela a protáhla se. "Jde to, musím se rozhýbat." Odpověděla, znovu se protáhla a pak bez jediného slova odešla za svojí divizí posílit hlídku. Mayuri jen zakroutil hlavou, zřejmě čekal poděkování. "Asi za hodinu budeme znát pachatele a ty, ty bys měla odpočívat. Neko odešla moc brzo, nestačil jsem jí to říct, ale to je její mínus. Svou schopnost můžeš použít maximálně jednou denně, ovšem nejlepší by bylo, kdybys ji nejmíň dva dny nepoužívala vůbec." Vysvětlil ti, popošel blíže k oknu a nad něčím se zamyslel. Mayuri chvíli mlčel, ale dřív než jsi i ty vstala z toho stolu, přišel zase k tobě. "Možná..." Začal takovým zamyšleným tónem a naklonil se k tobě. Mayuri ti lehce přiložil ruku na čelo, pak s ní ale sjel trochu dolů a něžně tě pohladil po tváři. Pořád se ti zpříma díval do očí. Vtom se ale ozvalo jakési odkašlání. Mayuri se podíval tím směrem, to ve dveřích stály Kamiko, Yumi a za nimi vykukoval Ichigo. "Gomene, přijdeme později." Ušklíbla se spokojeně Yumi, Kamiko se musela aspoň pousmát a ten její úsměv, no jako by říkala "Vy jste spolu tak sladcí." Jediný Ichigo byl trochu vyjukaný. Mayuri se od tebe odtáhl a upravil si haori. "Ne, právě včas. Jak jsem říkal, přibližně za hodinu máme pachatele." Řekl jako by nic. "A pak máme volno a náš milý kapitán může pokračovat v tom, co jsme mu přerušili." Zašeptala Yumi Kamiko a ta se jen ušklíbla. Mayuri to ignoroval, jen se ještě s pozvednutým obočím podíval na Ichiga, který pořád ještě stál jako solný sloup ve dveřích. "A ty co, Kurosaki? Dle rozkazů máš být na hlídce." Řekl Mayuri. Ichigo jen nasadil výraz alá "Ale jo, vždyť už lezu" a odešel. Mayuri zavřel dveře a sedl si k počítači a pustil se do toho. Jak už byl zvyklý, neuvěřitelně rychle se dostal do systému. "Říkaly jste muž, barva vlasů?" Zeptal se Mayuri. "Černé vlasy dlouhé nad ramena." Odpověděla Kamiko. Mayuri jen cosi zamručel a v mžiku se mu začaly objevovat fotografie spousty Shinigami. "Ne, byl mladší." Ozvala se Yumi, Mayuri nic neřekl a jen přešel trochu dál, to už se začali objevovat Shinigami, kteří věkem seděli na toho, kterého Kamiko a Yumi potkaly. "Tady!" Řekly najednou sborově Kamiko a Yumi. Mayuri se bleskově vrátil k tomu, kterého ty dvě poznaly. "Yare yare, tak tenhle?" Zakroutil hlavou Mayuri a otevřel složku s informacemi o daném Shinigamim. "Arata Reizo, o tom by nám víc řekl Byakuya. Ale tohohle paličáka pamatuju i já." Řekl Mayuri, to si Yumi a Kamiko vyměnily pohled. "Co tady k němu máme... hm... Ano tady, pět let u Keiratai, takže i Soi Fong, dobrá, dobrá... a tři roky u první divize, ano, to si moc dobře pamatuji, ten přestup k šesté divizi a..." Ale to se Mayuri zarazil a pořádně vykulil oči a při tom ještě stihl Yumi a Kamiko skoro odstrčit, jak prudce vstal z židle. "Zatracení pošetilí blázni! Tak kvůli téhle zatracené chybě nechají vyvraždit Soul Society?! Hlupáci!" Láteřil Mayuri div že do něčeho nepraštil. Kamiko a Yumi neměly tušení, o co jde, ale dle Mayuriho reakce to bylo něco velkého. "Vraťte se ke svým divizím, hned, tady jde o čas!" Řekl najednou a málem všechny vystrkal ven. Pak okamžitě poslal všem kapitánům pekelného motýla a sám spěchal k první divizi. Yumi a Kamiko tam chvíli stály jak tvrdé y. "Ehm, taky by nám mohl říct, o co jde." Prohodila jen tak Yumi a Kamiko si povzdychla, pak se obě vrátily k divizím, kde předtím byly.
Netrvalo to dlouho a všichni kapitáni a Hisagi znovu naběhli k první divizi. "Co to má k čertu bejt? Není to ani hodina a už zas rada?" Ozval se hned Kenpachi a ani ostatní nebyli moc nadšení, že běhají sem a tam, ale Mayuri a Shunsui to viděli jinak. "Ticho! Tady jde o něco vážného! Kapitán Kurotsuchi a kapitán Shunsui vám to hned vysvětlí." Zahřměl Yamamotův hlas a všechno šuškání utichlo. "Když jsem procházel databázi, přišel jsem na pravý důvod. Vím, proč se tohle všechno děje." Oznámil Mayuri a Shunsui jen souhlasně přikyvoval. "Každý ví, že když zemře Shinigami, jeho Zanpakuto zemře s ním. Ale existuje deset Zanpakuto, které žijí dál. Žijí už stovky, možná tisíce let a vystřídaly více Shinigami, než si dokážeme představit." Začal Mayuri. "Počkej, chceš tvrdit, že deset Zanpakuto dokáže přežít svého Shinigamiho a že to trvá už tak dlouho?" Zareagoval Toushiro. "Laicky řečeno, Shinigami zemře, Zanpakuto ne, ta jen přejde k jinému Shinigamimu." Odpověděl Shunsui. "Dobře, ale co má tohle co dělat s vraždami v Seireitei?" Nechápala Soi Fong. "Víš, Centrála o tomhle dobře věděla a zrovna dvakrát se jí to nelíbilo. Neustále podkopávala majitelům těch Zanpakuto nohy, snažila se vystrnadit je od Gotei 13." Řekl Shunsui. "Ale proč? Jaký k tomu Centrála 46 měla důvod?" Ozval se Komamura. "Velice jednoduchý. Centrála měla z těch Zanpakuto strach, bála se jejich síly, že se to zvrtne." Vysvětlil Mayuri. "Moje divize procházela záznamy Centrální knihovny. Je dobře, že náš zloděj zapomněl ukrást seznamy dokumentů a podle nich jsme zjistili, že ukradl právě dokumenty týkající se tak zvaných Deseti zapovězených Zanpakuto nebo-li Deseti věčných Zanpakuto." Řekl Shunsui a toho se hned chytil Mayuri. "Vzpomeňte si na ty nápisy! Jsem zase tady, vrátil jsem se a vy s tím nemůžete nic dělat? Někdo, koho Soul Society zavrhlo. Mstili jste se vy mně, tak teď se budu mstít já? Typický příklad chování Centrály, někdo, komu házela klacky pod nohy. Z loveného ze stává lovec. Jaký je to pocit být lovený a nemoct se bránit. Jaké to je být zoufalý. To samé! Někdo, komu Soul Society ublížilo! Tohle varování... je to poprvé a naposledy a nezáleží na tom, o co se pokusíte, všechno je zbytečné, dává nám najevo, že má navrch, že chce, ať cítíme stejné zoufalství, jako tehdy on! Je to marné a vy to víte, stejně jako jsem věděl já, že se jednou pomstím, stejný případ! Pomstím nás všechny, za to, jak jste s námi zacházeli a jsme silnější, měli jste nás obdivovat a klanět se, ne nás zradit! Jasně dává najevo postavení Deseti zapovězených! Přestaňte pátrat nebo bude krve přibývat stejně rychle, jako budou mizet vaši Shinigami. Soul Society, chceš snad zaniknout. Je jeden z nich! Náš vrah a zloděj, náš pachatel je vlastníkem jednoho z Deseti zapovězených Zanpakuto!" Vysvětloval tam živě Mayuri a při tom divoce gestikuloval. V místnosti zavládlo ohromené ticho, tohle všem vytřelo zrak. "Já se v záznamech dočetl, že už jich je jen devět. Jedním z vlastníků byl Kiyoshi Benjiro, jeho Zanpakuto byl Mizuhanta-, ale Benjira zabil Kusaka. Zvláštní, že Mizuhanta- zemřel s ním." Pokračoval Shunsui. "Mám jednu teorii. Mizuhanta- si zřejmě Benjira oblíbil natolik, že s ním i zemřel a vzdal se své nesmrtelnosti. Devět ale zbývá a jeden z nich se mstí." Ozval se znovu Mayuri. "Nezbývá tedy než těch devět najít a zjistit, který z nich má na rukou krev našich Shinigami." Ukončil to Shunsui a stáhnul si klobouk víc do obličeje. Hrobové ticho, které nastalo, přerušil až Yamamotův úder holí o zem. "Nevíme, kdy ten vrah může znovu zaútočit. Čím dříve všech devět najdeme, tím líp." Zahřměl Yamamotův hlas. "Všichni vyberete ze svých divizí pět Shinigami, kteří se přesně za půl hodiny dostaví před kasárny první divize. Tento čas platí i pro ostatní, všichni kapitáni a pod-kapitáni bez vyjímky budou přesně za půl hodiny před kasárnami první divize. Všichni kapitáni jsou povinni informovat o nynější situaci celou svou divizi včetně Kurosakiho a jeho přátel. Třetí a pátou divizi, které zde nemají zastoupení, bude informovat Hisagi Shuuhei. Tímto rada končí, čekám vás za půl hodiny!" Ukončil to Yamamoto a stejně jako předtím všichni hned použili Shunpo a byli ti tam.
Zprávy se po Seireitei šířily neuvěřitelně rychle, stejně rychle, jako uběhla stanovená půl hodina. Yamamoto se Sasakibem v patách vyšel před kasárny své divize, tam už byly vzorně nastoupení zástupci všech divizí i Kurosakiho parta. "Všichni jste byli informováni o nynější situaci, je to vážné. Stojí proti nám mocný nepřítel, který může kdykoliv zaútočit. Proto jsem žádal od každé divize pět schopných Shinigami." Začal Yamamoto a pak pokynul vybraným, aby šli blíže. Yamamoto v mžiku vytvořil devět pátracích skupin, které měly od čtyř do šesti členů. "První dvě skupiny budou hledat ve skutečném světě, další dvě v Hueco Mundo a zbylých pět prohledá Soul Society. K skupinám přiřazené ke skutečnému světu se připojí kapitánka Soi Fong, skupiny v Hueco Mundo bude doprovázet kapitán Hitsugaya, zbylých pět skupin podléhá velení kapitána Kurotsuchiho a kapitána Kuchikiho. Kurosaki Ichigo a jeho přátelé se mohou přidat k jednotlivým skupinám nebo zůstat jako hlídka v Seireitei s ostatními." Oznámil Genryusai.

Tak to Genryusai rozdělil a ti vybraní, kteří nebyli v žádné pátrací skupině, dostali pod velení určité sektory v Seireitei. Všechno to nabralo rychlý spád, za chvíli už se otevřela Senkai brána, hned po ní Garganta a jakmile se ty dvě zavřely, zbylých pět skupin vyrazilo pátrat. První skupina zamířila na západ do Hokutanu, druhá na jih do Inuzuri, třetí si vzala Zaraki, čtvrtá skupina měla na starost Junrinan a pátá Kusajishi. A zatím co všechny skupiny pátraly a jiní Shinigami se rozestavili na hlídky, Unohana šla zkontrolovat všech třináct marodů, no jedenáct, tebe a Neko k ní měla přivést Isane.

Laboratoř se za chvíli stane mým druhým domovem...proč? Páč to je místo, kde trávim docela hodně času >-< Mayuri nám vložil gikongaie do těl, a první se probrala Neko. Řekla jen cosi o rozhýbání a poté prostě bez jediného slova odešla do své divize. To se pravděpodobně mayuriho dotklo a jen uraženě šel k oknu a mě jen řekl cosi o zákazu používání mých sil a že bych měla marodit aspoň dva dny....nani?! Zrovna teď když se bude všude bojovat, tak já mám zákaz?! Onegaishimasu!!! Dovolte mi aspoň si do někoho kopnout, nebo aspoň někomu dát snožku!! T-T řekla jsem nehorázně prosebným tónem a nasadila jsem psí oči XD Ani mě teď nezajímalo, že mám jen kalhotky. Mayuri se na mě tak divně podíval, až mi přejela husí kůže po zádech a po rukou. No, pak ke mě přišel a přiložil mi ruku na čelo. Nejdřív mě napadlo, jestli země dělá idiota, jako že jsem asi padla na znak že přece nebudu vtomhle pooperačním stavu bojovat, ale pak udělal něco fakt nečekaného. On mě pohladil po tváři a vypadal najednou nějak moc spokojeně...ba dokonce šťastně a naví k tomu se mi tak zadíval do očí....Bóže, byl to divně nepopsatelný pocit, naštěstí dál nic víc nebylo, páč si tam odkašlala provokativně Yumi, Kamiko vypadala, že se za chvíli rozteče a Ichigo vypadal opravdu krutě zmateně a nechápavě. Pak Yumi cosi začala říkat, Mayuri se tvářil zase děsivě jako vždy a šel s holkama k tomu svýmu počítači, kde něco, spíš někoho hledali a Ichiga poslali někam na stráž. Já si všimla na jednom z mnoha pracovních stolů, že tam leží nějaké oblečení. No k mému štěstí to bylo nějaké kimono přesně na moji velikost, tak jsem se do něj převlíkla a poté jsem šla špehovat, co se kde děje.

No, všimla jsem si, že u toho počítače se tam řeší nějaká podoba a poté se na obrazovce objevil ten týpek, co byl i u naší skupiny. Hej! Vždyť tenhle podivín se naší skupině míchal do pátrrání! řekla jsem, to Kamiko a Yumi hned začali o tom mluvit a poté nás Mayuri málem odhodil a doslova letěl do první divize, jediné co stihl říct, bylo to, abysme se vrátili do svých divizí...Jo ale na mě to neplatilo XD Najednou celá 12. divize utichla a já jen slyšela něčí chrápání. Chrápání mi připomínalo Uraharu, nevím proč...No prostě já velká zvědavka jsem se šla podívat nahoru XD Otevřela jsem dveře odkud byl slyšet ten hluk. No nemýlila jsem se. Byl tam můj úžasný otto san! Spal jak malé děcko, teda až na to chrápání. To zas dělal hluk jak starej dědek >-< Jen jsem zavřela potichu dveře a pomalu odešla zase do haly. Začala jsem se pekelně nudit a i přes všelijaké zákazy jsem se vydala ven z 12. divize. Ovšem sama jsem dlouho nepobyla. Odchytla si mě totiž Isane, že mě a Neko chce vidět Unohana. Takže ať jsem chtěla nebo ne, musela jsem na kontrolu.
Já a Neko jsme byli hned první na řadě. Unohana nás pečlivě prohlídla a když zjistila, že jsme vlastně téměř dokonalé, nasadila né moc nadšený výraz a takovým sarkastickým tónem pravila, No, Mayuri san udělal svoji práci opět výborně! -_- řekla s takovým "kyselím" výrazem. Poté nás propustila a já šla nějaký ten kus s Neko. Ani jsme si nijak nestihly nic říct, páč si nás odchytla Yoruichi a někam nás zatáhla. Po cestě jsme byly málem zadupané, páč momentálně končila další kapitánská schůzka a všichni všem dávali nejnovější rozkazy atak. Jak jsem následovala líně Yoruichi, zase někdo do mě vrazil, ovšem teď jsem málem neudržela rovnováhu a kdyby mě někdo nechytil, asi bych zažila nepříjemný pád plus zadupání do země. Ten dotyčný zachránce byl Ichigo. Příště buď víc opatrná ^-^ řekl celkem mile a pomohl mi nabrat zpátky rovnováhu. Arigatou! A kam se vůbc ženeš? napadlo mě. No, na povídání teď asi moc času nebylo, ale těch pár vteřin mi ještě věnoval, Ále do Hueca Munda na průzkum s několika dalšími shinigami. odpověděl a já mu ještě stihla říct nějakou pitominu, Kdybys tam náhodou potkal takového modrovlasého arrancara jménem...myslim že Grimm, tak ho pozdravuj a vyřiď, že se časem stavim, aby jsme dobjovali tu naši rozdělanou bitku XD řekla jsem, Ichigo to jen odkýval a já rychle dohnala Yoruichi a Neko. Ta nás vedla do nějakého doja, kde bylo liduprázdno. Tak o co vlastně de, že jsme tady? zeptala celkem živě Neko. Je čas vás naučit další stupeň vaší síly a to je přeměna do zvířátka!XD Stejně jako já se umím přeměnit na černého kocoura, tak vás dvě naučím přeměnit se na vosu a kočku. Řekla tak jistě a poté začala nečekaná výuka. Ani jedné se nedařilo. Přeměna na zvíře bylo težší, než si mohl kdokoliv myslet. To ale do Doja přiběhl najednou Urahara! Cosi nesl v rukách, nějaké papíry, ale vypadal docela dost vyděšeně. Yoruichi se na něho podívala tak, jakoby i čekala, že přijde. Jakoby by byli už domluvení. Dámy, máme tu jeden problém....udělal jsem právě životní chybu! T-T začal Urahara a gestem nás přinutil, abysme udělali kolem něho kolečko. Sám si sedl na zem a rozprostřel tam ty svoje dokumenty. Tak abych to moc nenapínal...Tak trochu jsem vám zamněnil jména! Ty nejsi Suzumebachi ale Neko, a ty nejsi Neko ale Suzumebachi. Nikdy vám nepřišlo nic divné? Nepochybovali jste někdy o své identitě? ptal se nás Urahara, ale my jsme jen naněj zírali s pootevřenou pusou. No a halvně jsem to zjistil díky mé DNA, kterou jsem vložil do těla, které patří Neko, myslím tebe Eiri a jinými slovy...Eiri má barvu vlasů po mě řekl takovým nadšeným tónem a cítil se hned víc jako můj taťulda XD Navíc večer, asi o půlnoci, jsem se dostal do nějakých starých dokumentů, které jsem kdysi dávno vyhodil. Tam bylo psáno něco ve smyslu že tělo Neko-chan má ovládat elektřinu a má mít blonďaté vlasy po mě. A u Suzumebachi zas bya schopnost ovládání ohně a navíc máš stejné mateřské znaménko jako já. Ukázal nám ruku, kde měl své mateřské znaménko a Ne...tedy Suzumebachi ho tam měla taky o-O Nani? A to nám řekneš jen tak? A-a proč tobě to nepřišlo divné?! řekla protivně Suzume. Urahara se jen nevinně usmál (úsměv alá Já jsem sexi prodavač, kterej netuší jak se používá bankai XD). Smiřte se s touto pravdou a gomene, že jsem prerušil váš tréninkXD řekl Urahara, vzal si své papíry, s Yoruichi se na sebe divně podívali a poté odešel. No, co kdybys ty, Lin, se zkusila přeměnit na vosu a ty Eiri na kočku...navrhla Yoruichi. Suzume ta přeměna vyšla asi na potřetí a opravdu se z ní stala malá vosa. Ovšem Lin u ničeho dlouho nevydržela a v podobě mrňavé vosy odlítla z Doja ven, kde se proměnila zase zpátky. Já v Doju ještě zůstala, páč mě to nešlo i tak XD Ovšem asi po padesátém pokusu se mi konečně povedlo změnit se na bílé kotě XD Nani, Tohle že je moje zvířecí podoba? Já nemůžu být tak roztomile hebká a huňatá...eh, hebké a huňaté kotě!! Nejsem ani dospělá kočka! zděsila jsem se. Yoruichi se jen pobaveně smála a dělala si ze mě srandu, které jsem se sama zasmála, ale za některé poznámky bych fakt škrtila. Ovšem to Yoruichi zažila svůj další výbuch smíchu...ono totiž když jsem se proměnila zpátky, tak trochu mi zůstali ty bílé heboučké a uši a ocásek s mašličkou -_- He?!! Nani?! Co to ksakru je?!! nevěřícně jsem si hmatala po uších XD Bóže, já je fakt cítila! Spíš ty uši cítili mé dotyky XD No já byla dneska fakt na prášky T-T Yoruichi se lehce uklidnila a řekla mi, ať si zajdu za Uraharou. Já jen nasadila pohled alá Ať tenhle den skončí T-T a šla jsem za Uraharou.
Po zaklepání na dveře jsem vešla kněmu dovnitř. Ten když mě viděl, spíš se divil než že by se smál. Totiž aby někdo po přeměně měl uši i ocas, to bylo něco na zkoumání a experimentování XD Urahara se mě snažil "vyléčit" všemi možnými způsoby už asi dvě hodiny, ale nic nezabíralo. Nakonec jsme usoudili, že bych měla jít spát a on že se podívá na svůj počítač, zdali tam něco nenajde XD Já byla fakt unavená, takže jsem se odebrala do svého prozatímního pokoje, kde jsem sebou sekla na postel a usnula jsem celkem rychle.
Mezitím ty ses měla sejít s Rangiku, Ulquiorrou a s dalšími členy před vchodem 10. divize. Vaše skupina totiž měla prohledat nějakou část Soul Society, kterou vám ještě měl přiřadit buď kapitán Kurotsuchi nebo od kapitána Kuchikiho. Ještě se hlavně čekalo na matsumoto, která to měla nejblíž k danéu místu...Bóže tak kde je? Tady jde o čas >-< řekl jeden nervózní shinigami z vaší skupinky. Asi po dalších pěti minutách čekání konečně Rangiku vylezla z kasáren a jen s takovým tupým úsměvem prohodila cosi jako omluvu a poté ste mohli jít k první divizi, kde vás ještě rozdělili do jakých částí půjdete...

Mrtví jdou do desítek, Centrála 46 má polovinu členů pryč a i přesto, že svítí slunce, je v Seireitei ponuré ticho plné nejistoty a obav. Takhle by se dala popsat situace, v které se teď Gotei 13 nacházelo. Zimy v Soul Society bývají celkem mírné, ale nejhorší dle mého názoru jsou vždy začátky. Na začátku zimy změna ročního období skoro nejde poznat, vítr se pak ale uličkami Seireitei a Rukongaie začíná prohánět čím dál častěji a asi týden poté přináší i sníh z hor, pak už je to lepší. Teplotní rozdíl není moc velký a celé Soul Society pomalu přikrývá tenký sněhový povlak. Sněhu nikdy není moc, ale i ta trocha vytváří kouzelnou atmosféru a to hlavně večer, kdy se sníh třpytí světlem měsíce, a ráno, když se oranžovo červené sluneční paprsky tiše vpíjí do třpytící se sněhové peřiny. Ale v tuto chvíli to bylo těsně před začátkem zimy a tohle taky ostatním na náladě nepřidalo. No tedy hlavně těm, co zůstali v Seireitei jako hlídka, ostatní neměli na zaregistrování chmurného počasí čas. Všech devět skupin mělo před sebou nelehký úkol. Ještě než se všichni rozutekli za svým, Yamamoto vedoucímu každé skupiny nechal rozdat složku s informacemi o hledaných. Byl tady ale menší problém. Kaitovi se ještě po jeho výstupu s psaním krví podařilo vymazat informace o bydlišti, Zanpakuto a schopnostech všech nynějších vlastníků deseti zapovězených Zanpakuto. Mayuri to předtím v tom spěchu nepostřehl, ale když na to při tisku informací přišel, byl vzteky bez sebe a asi pět minut pachateli přísahal smrt. Co se ale dalo dělat, ze starých hlášení ještě šlo vyčíst, že se Gotei 13 domnívalo, že jeden z majitelů jedné z deseti zapovězených Zanpakuto uprchl do Hueco Mundo a jiný do skutečného světa, no a tak se dvě skupiny vydaly do skutečného světa, dvě do Hueco Mundo a zbylých pět si rozdělilo části Rukongaie. A málem bych zapomněla! Ty vymazané informace nebyl jediný důvod Mayuriho vzteku. Mayurimu a Unohaně se po hodinách práce podařilo zajistit aspoň malý vzorek Reiryoku pachatele a Mayuri ten vzorek pak díky své technologii změnil do přijatelné podoby a chtěl ho porovnat se vzorky v databázi, ale to ne. Kaito ještě drze použil Mayuriho uměle vytvořené Reiryoku, aby po sobě zahladil stopy a ten vzorek pochopitelně zničil. Vážně lituju toho, kdo musel být v Mayuriho skupině. Takže díky těmto Kaitovým zákrokům nám pořádně ztrpčil hledání. Nemáme tušení, koho kde hledat a když se nám podaří někoho z hledaných najít, bude víc než neskutečně těžké zjistit, kdo z těch devíti je vrah. Nedalo se ale nic dělat, jen hledat a doufat.
V Hueco Mundo se v tu chvíli otevřela garganta a tou prošly dvě pátrací skupiny. První, vedená Toushirem a ta druhá, no ehm... těžko říct, kdo tu vedl. V té druhé krom jiných totiž byli Ikkaku, Ichigo a Yumi a když se tři ambiciózní divoká trdla začnou hádat, to stojí za to. Ale k jejich štěstí či smůle tam byli minimálně dva Shinigami, kteří je lehce srovnali. Totiž hádat se s Toushirem nebo Ayumi, to je jako jít na Kenpachiho s prachovkou. Jakmile gargantou prošli všichni a Ayumi s Toushirem srovnali ty tři, obě skupiny se vzorně seřadily a čekaly rozkazy. "Půjdeme společně, až u té skály se rozdělíme. Mějte stále na paměti, že i když je Aizen mrtvý, Hueco Mundo je stále hodně nebezpečné, nepodceňujte nepřítele." Vysvětlil Toushiro a ukázal směrem ke skále, která byla vzdálená asi deset minut Shunpem. Toushiro se otočil, ale sotva udělal jeden krok, zase se zastavil. "Ayumi, v druhé skupině tě bude potřeba a Kurosaki, mírni to Reiatsu, jinak nebudeme schopni zachytit Reiatsu kohokoliv jiného." Řekl ještě, to Ayumi přikývla a šla k Ichigovi, který byl zase celý naštvaný, co zase všichni s tím jeho Reiatsu mají. A tak se mohlo vyrazit, ona skála byla za chvíli v dohledu a vzápětí už každá skupina mířila jiným směrem, daleko se ale nedostaly. Sotva kilometr od té skály první skupinu zastavila celkem početná skupina Shinigami, ale ne jen tak obyčejných Shinigami, nultá divize! "Můžete to zabalit, tady to přebíráme my." Uchechtl se jeden z nich. Stál vepředu, byl vysoký asi jako Omaeda a měl černé ježaté vlasy, hnědé skobovité oči, špičatou bradu a ve tváři mu hrál vítězný úsměv. Toushiro lehkým gestem zastavil svou skupinu. "S tím bych nesouhlasil. Tohle má na starost Gotei 13, proč se do toho motá nultá divize?" Řekl Toushiro chladně, to ten úšklebek toho Shinigami přešel v pohrdavý a mírně naštvaný škleb. "Co se do toho nultá divize motá? Asi Gotei 13 nedochází, že nultá divize je vysoko nad nimi a tohle frajerský odsekávání si nech pro někoho jiného, podřadnej Shinigami." Řekl Toushirovi, to všichni z Toushirovi skupiny couvli, ten Shinigami si skoro podepsal ortel smrti. "A pátý důstojník by si neměl otvírat hubu na kapitána! Možná v té svojí zabedněnosti nevidíš to haori, ale to nemění nic na tom, že tohle si vaše drahá nultá divize pěkně sežere, ať je výš nebo níž než Gotei 13!" Seřval ho Toushiro, ten byl pořádně vytočený a tu skupinu z nulté divize pěkně zpražil, že ani necekli. Toushiro se mlčky otočil a pomocí Shunpa se dostal před svoji skupinu. "Odcházíme, něco mi říká, že druhá skupina je na tom stejně." Řekl, to se vzpamatoval ten důstojník, který se s Toushirem hádal. "Jasně, fofrem pryč, žalovat tomu staříkovi!" Křikl ještě za nimi, to se Toushiro zastavil. "Být vámi, zabočím doleva, nechtěl bych vlézt přímo do pasti Obrovských Hollow." Řekl aniž by se otočil a pak pokračoval v cestě a už ty vzadu dál neřešil. "Hitsugaya taicho, proč jste jim to řekl?" Ozval se po chvíli jeden z Shinigami. "Protože ho neposlechnou a půjdou rovně." Ozvala se Emi, Toushiro se jen ušklíbl. "Neposlechnou mě, půjdou rovně a brzo dorazí k Las Noches, přeju jim nějakou Espadu." Řekl a vracel se svojí skupinou k té skále a měl pravdu, druhá skupina taky měla menší zátaras.
Stejně jako Toushira asi kilometr od té skály další skupinka z nulté divize zastavila druhou skupinu, té ale chyběla Ayumi. Asi pět minut před tím, než se objevila nultá divize řekla, že něco cítí a že si to musí zkontrolovat, pak zmizela. No a ani ten hlavní téhle skupiny nulté divize nebyl zrovna milý. Netrvalo to dlouho a začal se tam fest hádat s Ichigem a Ikkakem. Yumi jen kroutila hlavou a pak si povzdychla. "Tak jste se vyřvali a teď konec, vy si půjdete po svém a my budeme dál hledat, fajn? Tak p..." Ale to Yumi nedořekla. "Nějaký Aizenovo pokusný morče nám do ničeho nebude kecat a ještě ženská k tomu, to jo!" Přerušil ji hrubě ten důstojník, s kterým se do teď hádali Ichigo a Ikkaku. I naši sebevědomou Yumi tahle hrubost zaskočila a uvnitř i zamrzela, ale nedala na sobě nic znát. To se ještě víc naštvali ostatní ze skupiny, co si na ně nultá divize zase otvírá hubu a málem to vypadalo, že ten hlavní důstojník už si s Ichigem a Ikkakem dá do zubů, když vtom ho kdosi srazil. Přesněji, srazil ho nějaký jiný Shinigami, kterého kdosi hodil vzduchem, až se zvedl písek. To už pomalu šla dopředu Ayumi a ve tváři měla znepokojivě naštvaný výraz. "Aha, takže novou praktikou nulté divize je posílat špehy? To si velící kapitán rád poslechne, nemluvě o chování vůči mé skupině." Řekla a zastavila se kousek od toho důstojníka, který se už vyhrabal na nohy a pěkně nasupeně koukal na Ayumi. "Kisama! S kým si myslíš, že mluvíš?!" Sykl a chtěl zřejmě samou zlostí Ayumi uhodit, ta ale jeho napřáhnutou ruku lehce chytla, bleskově mu ji zkroutila za zády a podkopla mu nohy, takže teď klečel na zemi a Ayumi mu obě ruce držela za zády bolestivě zkroucené. "Já mluvím s jedním z důstojníků nulté divize, dle Reiatsu hádám čtvrtého důstojníka Shinzabura a ty, zlatíčko, mluvíš s dámou, tak se kroť, jinak se nebudu krotit já." Řekla skoro vražedným tónem Ayumi, pak Shinzabura pustil a odstrčila ho tak, že skončil hlavou v písku. "Vracíme se, kapitán Hitsugaya už na nás určitě čeká, tahle buzerace stoprocentně nepotkala jen nás." Oznámila a v mžiku byla její skupina ta tam. Za chvíli se obě skupiny zase potkaly. "Taky?" Ozval se Hitsugaya a Ayumi jen přikývla. "Kdo zastavil vaši skupinu?" Zeptala se Toushira. "Taji, pátý důstojník. Tohle se velícímu kapitánovi nebude líbit." Odpověděl Toushiro. "Dobře, že jsme odešli, boj mezi nultou divizí a Gotei 13 je to poslední, co teď potřebujeme." Uzavřela to Ayumi a obě skupiny se gargantou vrátil do Soul Society.
Tenhle problém ale potkal i ostatní skupiny, jak ty v Kagamino a Karakuře, tak ty v Rukongaii. Za zmínění ale stojí první a čtvrtá skupina, které měly pátrat v Rukongaii. Tu první vedl Mayuri, který byl pořád naštvaný kvůli té Kaitově sabotáži informací. A když se mu do cesty připletla nultá divize, to byl vrchol. Ano, Mayuri se se svojí skupinou taky vrátil, ale před tím ještě uštědřil pár ran těm z nulté divize, kteří byli nejblíže, včetně třetího důstojníka Yutaky. Toho největšího hulváta ale chytla čtvrtá skupina, které jsme velely já a Matsumoto. Tehdejší pod-kapitán nulté divize Hideharu byl vážně hrubián a hulvát. Vepředu jsem šla já, vzadu Matsumoto a Ulquiorra byl tak uprostřed. Naše skupina měla na starost západní Rukongai Junrinan, ale ani jsme se tam nestačili pořádně rozhlídnout, protože nám cestu zastoupila nultá divize. Většina Shinigami stála vzadu a v popředí byl od pohledu sebejistý urostlý muž s ježatými blond vlasy a výraznou jizvou pod pravým okem. Okamžitě jsem naši skupinu zastavila, ale nestačila jsem říct ani půl slova, to už milý pod-kapitán spustil. "Práce Gotei 13 tady končí, radím vám zalézt do kasáren a raději nestrkat nos do věcí, na které nemáte." Řekl chladně, jako by to byla už vyřízená věc. Já si jen povzdychla a udělala pár kroků k němu. "Hideharu Jomei ka? Hachiban tai san-seki, Hana Midori desu. " Začala jsem a raději mu nedala šanci mluvit. "Myslím, že se můžeme dohodnout. Velící kapitán už jednal s nultou divizí a pokud vím, hledáním bylo pověřeno jen Gotei 13. Proč to tedy tak najednou přebírá nultá divize?" Nadhodila jsem, to už u mě byla Matsumoto, co se to tam vepředu děje. Hideharův kamenný výraz se změnil v pohrdavý úšklebek, ale jeho další reakce byla naprosto nečekaná. Z ničeho nic použil Shunpo, dostal se za mě a surově mi skroutil ruce za zády, až jsem bolestně sykla. "Asi jsem to neřekl dost jasně, tohle přebírá nultá divize, rozumíme si?" Řekl chladně, Matsumoto, stejně jako ostatní z naší skupiny, byla v šoku a já se nezmohla ani na slovo. "Pusť ji." Ozval se najednou Ulquiorrův hlas. Ulquiorra totiž stál těsně za Hideharou a držel mu čepel svého Zanpakuto u krku. Hideharu nic neřekl a pustil mě, ale celkem prudce, takže jsem spadla na zem. Hideharu pak se svojí skupinou chvíli postával bokem a počkal, než jsme odešli. Ulquiorra mi pomohl vstát a Matsumoto zatím zkorigovala zbytek naší skupiny, za chvíli jsme byli pryč. No jak se to vezme, pryč z dohledu Hidehary. Naše skupina se zastavila o pár ulic dál, taky jsme odbočili zpátky k Junrinan. "Midori, dai jo ga?" Zeptala se Matsumoto. "Indayo soshite Ulquiorra, arigatou." Odpověděla jsem a poděkovala Ulquiorrovi, ten jen kývl hlavou a já se letmo podívala na svá zápěstí. Na obou jsem měla pár modřin a pořád to trochu bolelo, hajzl jeden, ještě ten stisk zesílil svým Reiryoku. Zaláteřila jsem v duchu a pak to raději pustila z hlavy. "Rangiku, máš ty papíry?" Zeptala jsem se Matsumoto, načež mi podala dokumenty, které jsme dostali před odchodem. "Těch devět, které máme hledat. Jak říkal velící kapitán, dle starých hlášení jeden z nich utekl do skutečného světa a jiný do Hueco Mundo, my musíme najít ty, kteří jsou v Soul Society." Začala jsem a to se ozval jeden z Shinigami z naší skupiny. "Hana san-seki, demo..." Pípl ten někdo, ale já hned věděla, na co naráží. "Tohle se určitě nestalo jen nám. Ostatní skupiny se už určitě vrací a myslím že se nic nestane, když místo devíti stížností bude stížností jen osm. Máme rozkazy, rozkazy od velícího kapitána a po tomhle incidentu se tím tuplem nehodlám vzdát. Nenutím vás, abyste riskovali se mnou, klidně se můžete vrátit do Seireitei, to je na vás." Vysvětlila jsem. "Yosh, tak zpátky k papírům, teda aspoň já zůstávám." Usmála se vesele Matsumoto. "Fuku-taicho, když vy, tak my taky!" Přidali se k Matsumoto Shinigami z její divize. "Rebelská skupina, pěkně proti pravidlům nulté divize, to beru!" Ozvali se i Shinigami z mojí divize a Ulquiorra samozřejmě taky zůstal. "Yosh, takže podle toho, co říkaly Kamiko a Yumi, Reiza potkaly v Inuzuri, pochybuju, že by je sledoval, kdyby nebydlel někde poblíž, to je ale práce druhé skupiny. U těch zbylých nevíme ani tohle." Pokračovala místo mě Matsumoto. "Nezbývá, než se rozdělit, poptat se obyvatel Junrinan, jestli někoho z nich neviděli a ještě se vyhnout nulté divizi." Řekla jsem a vytáhla z těch dokumentů fotky a postupně každému dala jednu. Tedy s vyjímkou Ulquiorry a Rangiku, ti měli hledat společně, přece jen, Arrancar byl sám vzbuzoval v Rukongaii povyk a právě těm dvěma jsem dala fotky Takary a Tsuyu, které dle dochovaných záznamů žijí společně. Tak jsem to porozdělovala tak, že Matsumoto a Ulquiorra hledali Tsuyu a Takaru, Shinigami z desáté divize zase Gora, Mara a Susumu, Shinigami z osmé divize Nariko a Hotaku a na mě zbyl Kaito. "Minna, okiro tsukete, kudasai." Povzdychla jsem si a schovala tu fotku. "Ikuzo." Zavelela Matsumoto a naše tajné hledání začalo.
Každý se opatrně proplétal uličkami Junrinan, vyptával se obyvatel, hledal nějaké podezřelé Reiatsu a to své skrýval, aby se náhodou nepotkal s nultou divizí. Já jsem zrovna procházela okraj Junrinan blízko lesů, když vtom jsem uslyšela ustrašený dívčí hlásek, řev Hollow a na moment se mi jako by zablesklo před očima. Okamžitě jsem použila Shunpo a spěchala k tomu místu. Přede mnou se tyčil pořádně velký Hollow s několika chapadly posetými ostny a maskou, které trochu připomínala dračí hlavu. Zvláštní, že mi byl nějak povědomý. Bylo mu to ale houby platné, za chvíli byl Hollow na kousky a já akorát schovala svůj Zanpakuto zpět do pochvy. "Dai jo..." Chtěla jsem se ujistit, že je ta holčička, kterou ten Hollow napadl, v pořádku, ale při pohledu na ni jsem se zarazila. Byla mi tak neskutečně podobná, ale ne podobná, vždyť to jsem já! Bylo to jako bych se dívala do zrcadla, které do detailu odráželo mé vzpomínky. Takový Hollow mě tenkrát napadl a když mě zachránila Ayumi dana, byla jsem tam, kde teď ona. Vypadala jsem úplně stejně... to není možné, oči, vlasy i to kimono... Běželo mi hlavou a já se stále mlčky dívala na, no vlastně na sebe. Najednou se zachvěl vzduch, znovu jsem postřehla krátký zlatavý záblesk a ta holčička byla ta tam. "Hledáte mě a takové, jako jsem já. Proč?" Ozvalo se najednou za mnou a já se prudce otočila. Stál tam Kaito! To jeho Zanpakuto mohl za tuhle iluzi, nebo spíš za krátké zhmotnění mých vzpomínek, to jsem ale netušila. Kaita jsem hned poznala, no kdo by řekl, že ten koho hledám si najde mě, že? "Jeden z vás vraždí v Seireitei, zabijí nevinné Shinigami a mstí se na nich za dávnou křivdu, sabotuje naše informační zdroje a důkazy. Proto. Proto hledáme všech devět, abychom našli viníka. Teď se ale zeptám já." Řekla jsem a udělala krok ke Kaitovi. "Proč jsi neutekl a naopak šel za mnou? Neříkej, že kvůli té otázce, nevěřím ti, že jsi to nevěděl." Nadhodila jsem, Kaito se jen pousmál. "To nebudu popírat. Kdo ví, možná zvědavost, proč? Mám důvod utíkat? Chceš mě snad zatknout?" Odpověděl, bylo mi jasné, že s Kaitem tak lehko nepořídím. Hrál si se slovy, hrál si se mnou, měla jsem z něho zvláštní pocit, jako kdyby se do mě jeho oči vpíjely. Nedávala jsem ale na sobě nic znát a přistoupila na jeho hru. "Kdo ví, možná ano, to si ale odpověz sám. Máš důvod utíkat?" Zareagovala jsem a oba jsme udělali krok na opačnou stranu, já mírně popošla doleva a on doprava. "Nejsem dobrý v odpovídání na otázky, já je raději sám dávám." Pokračoval dál, když vtom jsem ucítila známé Reiatsu a uslyšela šelest. Ksó, nultá divize! Kaito ještě stihl zachytit můj vylekaný pohled, pak jsem použila Shunpo, skryla své Reiatsu. Nikam daleko jsem ale neutekla, jen jsem se schovala tak, abych viděla, co se tam dole děje. Byla jsem si jistá, že i ten můj výraz Kaitovi stačil, aby pochopil, že by bylo lepší zmizet. Nebyl to žádný hloupoučký prosťáček ani naivka, ale přesto tam zůstal a nechal se obklíčit Hideharovou skupinou. Tady slova nepomůžou, to mi bylo jasné, ale co chce dělat? Hideharu ani nikdo z nulté divize není žádná padavka a jsou v přesile. Tiše jsem poslouchala, jak Kaito v klidu smlouvá s Hideharou a ten tím svým ledově vražedným tónem odsekává hrubé odpovědi. Vtom se ale Hideharu pohnul a chtěl na Kaita zaútočit, víc jsem ale neviděla. Oslepila mě náhlá zlatavá záře, která se z ničeho nic rozlila po okolí a pohltila všechen zvuk. Za chvíli to vyprchalo, ale to mě čekal pořádný šok. Celá Hideharova skupina včetně něho ležela nehybně na zemi! Přes deset zkušených Shinigami a porazil je v zlomku sekundy jeden jediný Shinigami! Nevěřícně jsem vydechla a pak seskočila dolů. "To je... tedy, už začínám chápat, proč se o vás ve spisech píše, tak jak se píše. Je skoro neuvěřitelné, že jsi tak lehce porazil Hideharovu skupinu." Řekla jsem a zkontrolovala, jestli jsou jen v bezvědomí nebo snad mrtví. Byli na živu, jen v bezvědomí, to byla i přes Hideharovo chování úleva. Nikdo si teď nepřál další mrtvé. "Ale stejně, když nemáš proč utíkat, mohl bys mi..." Ale tu větu jsem nedořekla, v tu chvíli bych to přirovnala k doteku smrti. Zmocnilo se mě nepříjemné mravenčení a já úplně ztuhla, v jednu chvíli navždy zmizelo Reiatsu Hideharovi skupiny. V tu jednu chvíli, v tu samou vteřinu, všichni zemřeli! Cítila jsem to tak jasně, ten smrtelný děsivý chlad a zoufale se vytrácející Reiatsu těch mrtvých. Tohle není normální, vždyť neuvolnil svůj Zanpakuto, neslyšela jsem to! A pokud uvolnění Shikaie byla ta záře, co je to za Zanpakuto, který jedním útokem zabije přes deset Shinigami s Reiatsu na kapitánské úrovni?! Mihlo se mi hlavou a já se prudce otočila zpět ke Kaitovi, on tam ale nebyl! "Jen jsem se bránil, tak jako celý život. Škoda, už dlouho jsem si s nikým takhle nepopovídal." Slyšela jsem jeho hlas, ale necítila jsem jeho Reiatsu a ani jsem ho neviděla. Najednou se mi zatočila hlava, na moment jsem měla mžitky před očima a pak jsem jen viděla Kaita, jak odchází pryč. Ztratila jsem vědomí.
"Oi, Midori! Midori! Okiro!" Slyšela jsem hlas Matsumoto, pomalu jsem otevřela oči. "Nani te... Rangiku, Ulquiorra..." Zamumlala jsem a opřela se o ruce, ale to se mi zatočila hlava a nebýt Matsumoto, skončila bych zase na zemi. Rangiku mi pomohla vstát a podepřela mě. Kolem nás stále byli ti mrtví z nulté divize a naše skupina se chopila odklízení těl. "Midori, co se tady stalo? Kdo vás napadl?" Zeptala se Matsumoto a já hned chtěla odpovědět, ale nešlo to. Všechno se mi to úplně vykouřilo z hlavy, nebo mi spíš něco nedovolovalo vzpomenout si. Cítila jsem, že to vím, že si to pamatuju, ale jako bych si to prostě nemohla vybavit, nechápala jsem to, ale bylo to beznadějné. "Nepamatuju si to, nedokážu si na nic vzpomenout. Gomene..." Povzdychla jsem si, ale Matsumoto se jen usmála. "Indayo. Tak lidi, musíme je nějak pobrat, tohle bude pro velícího kapitána vrchol." Oznámila Matsumoto, vtom se ale u nás objevilo několik Shinigami. Zprvu se naše skupina lekla, že by se sem už přihnala nultá divize, ale k našemu štěstí to byli Shinigami Gotei 13. "Matsumoto fuku-taicho! Hana san-seki! Dai jo ga?" Ozvalo se hned a v další minutě už jsme všichni mířili zpět do Seireitei.
Tam bylo vážně "veselo." Jak už bylo zvykem, tady v Seireitei se zprávy šíří rychle a nic se neutají, tím spíš když velící kapitán soptí na celé kolo. Aby taky ne, když mu prvně přijdou Toushiro a Ayumi se zprávou, že nultá divize narušuje pátrání a je agresivní a uráží Shinigami Gotei 13. Hned na to se objevila Soi Fong a za ní Iba se stejným hlášením a že Soi Fong byla pěkně naštvaná. Když to vypadalo, že všichni odejdou do svých kasáren a Yamamoto bude mít chvilku klidu, přiběhli za ním Kiyone a Sentaro a svým hlášením o drzosti nulté divize ho taky nepotěšili. Asi o pět minut později se přidal i Byakuya, který byl taky značně vyvedený z míry, ovšem třešnička na dortu přišla až o pět minut později. Ozvalo se strašné třísknutí dveřmi, uděšené hlasy stráží a vzápětí už dovnitř vešel tak naštvaný Mayuri, že bylo málem životu nebezpečné být u něho blíže než pět metrů. Yamamoto byl vzteky bez sebe, nadával na nultou divizi tak jako nikdy a ještě mu do toho přišla zpráva, že se ztratilo Reiatsu čtvrté skupiny a že bylo krátce zachyceno nezvyklé Reiatsu na okraji Junrinan. Když se naše skupina vrátila v celku, Yamamoto se aspoň trochu uklidnil. Mrtvých se hned chopila čtvrtá divize a k nám se sbíhali další Shinigami, ale i Kurosakiho parta. V Seireitei byl trochu hluk, jak tam běhali zdravotníci od jednoho místa k druhému, jiní se starali o doručení hlášení a podobně. Tenhle chaos ale nezabránil Toushirovi, aby se dostal ke mně. Ten už byl díky nulté divizi hezky naštvaný a když se ještě dozvěděl, že se ztratilo Reiatsu naší skupiny, byl skoro nepříčetný. "Midori!" Zavolal hned na mě a vzal si mě bokem. Jak mě Toushiro držel za ruce, všiml si těch modřin, které mi Hideharu způsobil. "Co se stalo? Měl jsem o tebe strach." Řekl mi. "Nultá divize nám zastoupila cestu a já se na vlastní kůži přesvědčila o tom, že s Hideharou se vyjednávat nedá. Ale to nic, je to jen pár modřin." Snažila jsem se uklidnit a raději mu zabránila v dalším lamentování polibkem. Tak nějak se přivítali i Ulquiorra a Noe, ta mu vyčítala, že ji tak vyděsil, ale on se bránil, že se přece nic nestalo. Ale hádat se s Noe, no Ulquiorra prostě nepořídil a Noe ho raději umlčela několika letmými polibky.
Asi deset minut po našem příchodu Yamamoto svolal kapitánskou radu, dostal totiž několik zpráv, jak od nulté divize, tak od Ekichira z Kagamino, že nultá divize byla pořádně zdecimována. Yamamoto nařídil několika skupinám Shinigami, aby hned doběhli pro ty mrtvé. Ale u skupin v Hueco Mundo to ani nebylo potřeba. Od Hotaky to byla skoro provokace, že otevřel gargantu přímo před budovou první divize a jako odpad tam naházel členy obou skupin nulté divize a Tajimu k ruce přivázal vzkaz. Pro jiné skupiny hold naši Shinigami museli doběhnout, no vlastně až na tu, která šla do Hokutanu. Když šla jedna skupina pro nultou divizi do Hokutanu, viník jim přišel naproti. Ta skupina se hned zastavila a překvapeně sledovala, jak vysoká blondýna s krátkými vlasy nese blíže dalšího mrtvého přímo k nim. Nezmohli se ani na slovo, dokud nepromluvila Takara. "Od té doby, co jsem odešla, se praktiky nulté divize dost změnily. Já se jen bránila, bránila sebe a Tsuyu. Je mi líto." Řekla a vstala od těch mrtvých. "O-oi! Mate!" Vzpamatoval se konečně jeden z našich Shinigami, ale Takara se ani neotočila a šla dál. "Ikuzo, Tsuyu, jikanda." To se objevila malá holčička v klasickém Shinigami kimonu a Zanpakuto u pasu. Než se ta naše skupina nadála, obě byly ty tam a nebyla jediná stopa jejich Reiatsu. Díky tomu aspoň bylo jasné, že ty dvě bydlí někde v Hokutanu, ale kde přesně? Hokutan je velké místo a Takara naše Shinigami zastavila hned na okraji Hokutanu, takže těžko říct. Něco podobného zažili i ostatní Shinigami. Některé možná mohla vytáčet ta sebejistota, s jakou se naši hledaní milostivě ukázali a pak si jen tak zmizeli.
V Kagamino na odklízení mrtvol dohlížel Ekichiro, který to tam hlídal, ale na tohle ještě dohlížel i Susumu. "Na jednu věc se tě zeptám." Začal Susumu a v klidu, ve své Shinigami formě, seděl na větvi jednoho stromu a díval se dolů na Ekichira, který byl k němu otočený zády. Ekichiro nijak nereagoval, ale Susumu mluvil dál. "Někdo, koho hledáte a kdo tohle udělal sedí přímo za tebou a ty s tím nic neděláš, proč?" Zeptal se, to se Ekichiro jen ušklíbl. "Někdo, kdo v klidu oddělal přes deset členů nulté divize by mi utekl levou zadní, nemyslíš?" Odpověděl. "Nejsi tak pitomý, jak vypadáš." Řekl takovým spokojeným tónem Susumu a z dřepu přešel do stoje. "Něco ti řeknu, já nejsem ten, kdo vraždí v Seireitei a těmhle jsem se jen bránil." A pak zmizel. Ekichiro jen zakroutil hlavou. "Mně to říkat nemusíš, hochu, ale kde je ten pravý, co?" Povzdychl si a šel pomoct s posledními mrtvolami.
V Inuzuri se náš záchranný tým potkal s Reizem, ten ale hned odešel se slovy: "Chovat se k nám hrubě a urážet nás, to vám jde." Marná snaha hledat ho. "Hádám, že i ostatní se bránili. Ajajaj, proč to nultá divize bere tak zhurta. A víte co je na tom to nejlepší? Stačilo jen slušně poprosit a já bych i pomohl, ale teď, nevím nevím..." Těmito slovy se s pátracím týmem rozloučil Goro v Zaraki. Když se jiný záchranný tým dostal do hor na sever, potkal se s Nariko. "Proč nám už nemůžete dát pokoj? Zajímalo by mě, který z těch bláznů se mstí, akorát naši situaci zhoršuje. Ale příště už se nebudu jen bránit, dejte mi raději pokoj." Upozornila je Nariko. Poslední záchranný tým musel na jih, kde se potkali s Marem. "Nevím jak ostatní, ale já po tomhle nehodlám jakkoliv pomoct. Tohle bylo v obraně, příště by to mohlo skončit hůř." Řekl jim a zmizel bůh ví kam.
Tohle všechno pak naše záchranné týmy vylíčily samotnému velícímu kapitánovi, který v tu chví na kapitánské radě probíral ten Hotakův vzkaz. "Tady to máme, nultá divize naprosto zničila vše, co jsme udělali. Měli jsme nepřítele jednoho, teď jich máme devět, přesně jak psal Hotaka." Řekl Yamamoto, totiž v Hotakově vzkazu stálo toto:
"Jsem zvyklý na Aizenovy Arrancary, na občasné hádky s obyvateli Las Noches, ale že mě nultá divize ruší při experimentech, to je moc! A rovnou dvakrát! Sice nevím, který z nás devíti vám Seireitei kropí krví, ale ujišťuji vás, že po tomhle můžete zapomenout na jakoukoliv pomoc z naší strany a vsaďte se, že od nynějška máte místo jednoho nepřítele nepřátel devět! Ano, zaútočila nultá divize, ne Gotei 13, ale Gotei 13 se nemá nechat zastrašit arogantními neschopnými zbabělci s nevymáchanou hubou! Přeji hodně štěstí s chycením vraha, budete ho potřebovat víc než dost."
Yamamoto si byl vědom toho, co udo napsal, měl pravdu a navíc Gotei 13 ponese následky za jednání nulté divize, ne královská stráž, ale Gotei 13! Yamamoto byl ale pohotový a sjednal okamžitou schůzku s kapitánem nulté divize. Byl jím Kaori Akeno Tsubasa, patřil k urozené rodině, která se dobře znala se samotnou královskou rodinou a měla proto velmi dobré společenské postavení. Tsubasa si dal na čas, ale nakonec přece jen dorazil. Nějakou chvíli s velícím kapitánem, samozřejmě před ostatními kapitány, řešil jednání nulté divize a další rozkazy. "Neodmítám svou zodpovědnost za jednání mé divize, nicméně, jednali jsme z vůle samotného krále. A abych nezapomněl, sám vydal nové rozkazy. Hledání s okamžitou platností přebírá nultá divize. Gotei 13, včetně Onmitsukido a Kidoshu, až do odvolání zůstává v seireitei, bude držet hlídky a dohlídne na zotavení zraněných. Mí lidé už převzali i mrtvé z dnešního dne. Tady, můžete si to zkontrolovat." Oznámil Tsubasa a podal Yamamotovi nějaký dokument. V Yamamotovi se vařila krev, a to i ostatním kapitánům, ale nedal na sobě nic znát a nahlas přečetl, co bylo v tom dokumentu. Tsubasa říkal pravdu a ten dokument měl i pečeť královského úřadu. Vypadalo to jako beznadějná situace, ale to byl omyl. Bylo až neuvěřitelné, že i přes svůj vztek a tlak kolem byl Yamamoto za tak krátkou dobu schopen vymyslet plán. Vstal a udeřil svou holí do země. Tsubasa v tom nic neviděl, ale ostatní kapitáni věděli, že je to znamení, že mají mlčet a nedají na sobě nic znát. "Dobrá tedy, přijímám. Uděláme, jak bylo řečeno v tom dokumentu. Sasakibe." Řekl Yamamoto, to se před ním objevil Choujiro. "Můj pod-kapitán vás doprovodí a vyřeší s vámi případné problémy s převzetím mrtvých." Vysvětlil, Tsubasa se mírně poklonil a pak za doprovodu Sasakibeho odešel. Yamamoto počkal asi pět minut, za tu dobu se ostatní kapitáni ani nehnuli. "Toto je naprosto nepřijatelné a myslím, že každému z vás je jasné, že nultá divize v tuto chvíli není nic víc než sebranka zkorumpovaných lhářů, manipulátorů a jejich loutek." Vtom se znovu objevil Sasakibe, jen se poklonil a Yamamoto přikývl. "Kapitán Tsubasa právě opustil se svým doprovodem Soul Society. Všichni kapitáni shromáždí své divize u Senzaikyu, hned!" Zavelel Yamamoto a všechno se dalo do pohybu. Všichni kapitáni hned nahnali své divize k Senzaikyu, dorazily i Onmitsukido a Kidoshu a Byakuya násilím ne násilím donutil i Kurosakiho partu, aby se pak vzorně seřadila a nedělala rozruch. Poslední dorazila čtvrtá divize, ta ještě musela před odchodem zkontrolovat raněné, kteří vesměs všichni spali. "Všichni jste slyšeli o chování nulté divize, všichni víte o reakcích devíti hledaných, všichni víte, v jaké je Gotei 13 situaci. Vaši kapitáni vás informovali, jaké jsou dle nulté divize další rozkazy." Začal Yamamoto a chvílemi bylo slyšet nesouhlasné šuškání a šelest v tom neuvěřitelném davu.

"Můj plán je riskantní, ale ochrání čest Gotei 13. Máme zakázáno jakkoliv zasahovat do hledání, to tak ale nenecháme. Vybral jsem jednoho kapitána, který povede tajný pátrací tým. Tady ale nastává ten zádrhel, nultá divize by si nepochybně všimla, kdyby jeden z kapitánů často chyběl. Proto jsem vybral kapitána Kurotsuchiho, ten svou absenci může vysvětlit prací na experimentech. A pokud by bylo nejhůř, Miyavi využije své schopnosti a vezme na sebe podobu kapitána Kurotsuchiho. To je první problém pryč, ten druhý je velmi podobný. Nultá divize by si při možných kontrolách určitě všimla i chybějících Shinigami, proto jsem po konzultaci s kapitánkou Unohanou, kapitánem Kurotsuchim, Uraharou Kisukem a Inoue Orihime vybral do tohoto týmu krom jiných některé naše raněné. Při kontrole se můžeme vymluvit na vážný zdravotní stav a tak se nultá divize nemusí nic dozvědět. Díky léčbě již jmenovaných budou Eiri Yuzu, Kira Izuru, Momo Hinamori, Abarai Renji, Roxie Lin, Ayasegawa Moriko a Ayasegawa Yumichika již zítra ráno schopni vyrazit. Stále platí, že pokud by došlo k nečekaným komplikacím, v případě nutnosti spoléhám na Miyaviho schopnosti přeměny. Tak tedy, pátrací tým povede kapitán Kurotsuchi. Vybráni jsou Eiri Yuzu, Kira Izuru, Momo Hinamori, Abarai Renji, Roxie Lin, Ayasegawa Moriko, Ayasegawa Yumichika, Oboko Ayumi, Hana Midori a pomoc nám nabídli i Kurosaki Ichigo a jeho přátelé a k nim se připojí Shihouin Yoruichi." Oznámil Yamamoto , to už stála Yoruichi mezi Uraharou a Ichigem a ve tváři měla svůj klasický úsměv. Na moment se ozval jásot, všichni jsme byli rádi, že se velící kapitán nedá a že dokážeme nulté divizi, že jsme lepší. Tak bylo rozhodnuto a každý se celý natěšený hrnul do své práce. Kupodivu Ikkaku nebyl nijak moc naštvaný, že nejde do bitky, těšila ho, stejně jako většinu Shinigami, že takhle podfoukneme nultou divizi a stejně věděl, že bude mít možnost zabojovat si, cítil to v kostech.
Po tomhle oznámení se všechny divize vrátily do svých kasáren a chovaly se jako by nic. Kapitáni postavili hlídky, určili střídání co dvě hodiny a Urahara, Unohana a Mayuri museli zkontrolovat všechny, ne jen marody, kteří se účastní té tajné pátrací mise. Nám zdravým dali chvíli klid, že půjdeme na řadu až po marodech. Já zamířila do svého pokoje a cestou se ještě zastavila v kapitánově pracovně, tiše tam s nanao seděli a probírali nějaké spisy. "Ah Midori chan, jako na zavolanou." Usmál se Shunsui a naznačil, ať si sednu. "S Nanao chan jsme ještě kontrolovali spisy a našli jsme, tedy moje krásná Nanao našla něco, co by se vám mohlo hodit." Začal, to se Nanao jen zapýřila a já bedlivě poslouchala, co mi ti dva řeknou. "Původně jich bylo deset, ale při hledání Královské pečetě Kiyoshi Benjiro zemřel v boji s Kusakou, takže by jich teď mělo být devět." Pokračovala Nanao a začala v jednom ze spisů listovat. "Ale Benjiro není jediný, kdo zemřel. Podle starších hlášení, při pronásledování jednoho z nich byl hledaný zabit. Jmenoval se Nakamura Kaito." Dokončil to, mně se na moment udělalo trochu mdlo, možná tím jménem, to už mi ale Nanao podala ten spis a já si přečetla to hlášení. Opravdu, okolo dvaceti Shinigami, včetně dvou kapitánů, potvrzovalo, že se před jejich očima Nakamura Kaito změnil v popel i se svým Zanpakuto a vzhledem k jeho Zanpakuto vyloučili možnost iluze. To byla nápověda, že Kaitův Zanpakuto není iluzionárního typu, ale co na tom teď záleží, když je mrtvý. Pomyslela jsem si a vstala. "Arigatou taicho, budete ostatní kapitány informovat vy nebo to necháváte až na zítřejší ráno při odchodu?" Zeptala jsem se. "No, uvidíme, ještě jsme s Nanao chtěli projít pár složek, o to se nestarej, ty se raději připrav na Mayuriho prohlídku a jestli tě pustí, musíš mi něco slíbit." Odpověděl Shunsui a trochu si vyhrnul klobouk z obličeje. "Chci, ať se mi moje třetí důstojnice vrátí v celku a živá, ano?" Mrkl na mě, já se jen usmála. "Yokari, taicho." Přikývla jsem a pak odešla do svého pokoje. Ještě před tou prohlídkou jsem si chtěla dát sprchu. Své kimono jsem si dala na postel a nové si vzala s sebou do koupelny. Osprchovat jsem se sice stihla, ale málem ne oblíct. V mém pokoji už totiž stála Nemu, že Mayuri už čeká. Já se rychle oblékla a to už mě Nemu táhla ke čtvrté divizi, ani jsem si nestihla sklidit to kimono z postele. "Nemu san, jak ses vlastně dostala do mého pokoje? Vždyť jsem měla zavřené dveře." Ozvala jsem se najednou. "Mayuri sama vyrobil speciální klíč, který padne do každého zámku, je to tajemství, ale dvanáctá divize se díky tomu může dostat kamkoliv." Odpověděla jako by nic. Ou paráda, vyznělo mi to tak, že před kapitánem Kurotsuchim není úniku. Povzdychla jsem si.
Za chvíli jsem s Nemu dorazila do kasáren čtvrté divize, tam byl slyšet tlumený smích a vzápětí se mi naproti vyřítil Bouji. "Hana san-seki!" Zavýskl a div že mě neumačkal, jak mě objal. "Bouji! Teda ty jsi nějak ožil." Usmála jsem se. "To jo, jak kapitán Kurotsuchi kontroloval ty, kteří půjdou hledat, tak přibral i nás, co zůstaneme tady a teď jsem jako rybička." Řekl a vesele poskočil, abych viděla, že je v pořádku. "Páni, s tím jaké dvanácté divizi tropíš průšvihy, to ses nebál nechat se léčit kapitánem Kurotsuchim?" Řekla jsem, to Bouji nasadil hrdinský výraz. "Přežil jsem." Zazubil se. "Jo, ta třetí ruka ti sluší." Ušklíbla jsem se, to se Bouji opravdu lekl, že mu Mayuri něco vyvedl, ale k jeho štěstí to byl jen vtip. "Yare yare, tak takhle zpochybňovat mou práci a ještě mít zpoždění?" Ozval se najednou Mayuriho hlas a já i Bouji jsme strnuli. Mayuri stál ve dveřích, ruce založené na prsou a měřil si mě pohledem. "Jak tak přemýšlím, něco bych upravit mohl." Řekl, pozvedl jedno obočí, no div že jsem se z toho jeho pohledu nesložila. "Ehm, arigatou, Kurotsuchi taicho, myslím že to nebude třeba." Pípla jsem a udělala krok zpět. "Kurotsuchi taicho, takhle zdržovat, to není dobré. Hana chan, prosím pojď za mnou." Ozvala se najednou Unohana a já byla tak ráda, že se nemusím nechat kontrolovat od Mayuri, ou nebo ještě líp od Urahary. Nevím jak on, ale já měla ještě v živé paměti ten jeho zákrok. Ty jsi taky měla štěstí, tebe totiž kontroloval Urahara, asi bys nebyla zrovna nadšená, kdyby tě dostal na starost Mayuri. A Urahara byl taky rád, že si s tebou může povídat. Střídavě tě prosil, ať dáš na sebe pozor a pak zase vtipkoval, ale jaksi si neodpustil pár zmínek o starých dobrých časech a Ayumi, když zrovna stála za ním. "Yare yare, Kisuke, nevzpomínáš na to nějak často?" Ušklíbla se, to Urahara málem nadskočil, jak si jí nevšiml. "V klidu pokračuj v hovoru, já si počkám." Řekla, to Urahara nasadil nevinný výraz. "Počkáš?" Zopakoval a Ayumi se zase jen ušklíbla. "Na kontrolu přece." To Urahara couvnul a ve tváři se mu objevil ruměnec. "Em... no, myslím... totiž..." Začal koktat. "Ayumi chan, pojď prosím za mnou." Ozval se najednou hlas Unohany. "Jen žertuju." Usmála se Ayumi a odešla za Unohanou. Kontrola jedné osoby zabrala asi hodinu a tak ti tři dvacet lidí zkontrolovali asi za šest hodin. Dvacet, protože se musela nechat zkontrolovat i Kurosakiho parta a to bylo něco. Urahara měl technické = hormonální problémy s kontrolou Yoruichi. ovšem to nebylo nic proti chytání Ichiga. Unohana měla zrovna práci a tak si Ichigo mohl vybrat, buď Urahara nebo Mayuri a on si řekl, že ani jeden. "Kruci snad vím, jestli jsem v pořádku." Bránil se a při tom pomalu couval, zatím co Mayuri a Urahara šli pomalu k němu. "Kurosaki kun, to je v pořádku, je to jen běžná kontrola, že Mayuri?" Uklidňoval ho Urahara a kývl na Mayuriho, ten jen v rychlosti schoval už připravenou injekci a dokonce i ignoroval to oslovení. "Zajisté, nic se ti nestane." Usmál se a lusk prsty. No a než se Ichigo nadál, ležel na zádech a vstát mu bránily Nemu a Hibiki, ehm, trochu odrovnávajícím způsobem. "Moc blízko! Kyay! Slezte ze mě! Ne! Pomoc! Lidi!" Bylo jen slyšet, že se Ren, Yumi a Emi šli podívat, co tak Ichigo vyvádí. "Hej! Nefér! Příště se taky budu bránit!" Vyhrkl Ren, Emi se jen plácla rukou do čela a Yumi se musela zasmát. No jednoduše řečeno, kontroly byly vážně veselé.
Když to skončilo, byl už večer a mi měli jasné instrukce. Na pokoj a spát, no myslím, že po dnešním náročném dni se nikdo nebránil. Hlavně Ichigo, ten už se nemohl bránit ničemu, protože ho kontrolovali jako posledního, ještě mu to vydrželo a tak naprosto otupělého Ichiga museli Ishida a Ren dotáhnout k nějaké divizi. Chtěli se vyhnout případným hádkám Renjiho a Ichiga, co kdyby se probral, že, a tak ho donesli k třetí divizi. Bouji se stejně jako ostatní marodi mohl v klidu vrátit do svých kasáren, já ale dovnitř nešla, před kasárnami totiž stál Toushiro. "Ou, olala, abych raději šel, že? Nemůžu rušit romantickou chvilku, nemůžu rušit lásku a..." Ale to Bouji nedořekl. "Bouji, tobě se na té ošetřovně tak líbilo, že tam chceš skončit znovu?" Přerušila jsem ho, to Bouji jen polknul a hurá dovnitř. Měli jsme klid, konečně, ale mně bylo jasné, co mi chce Toushiro říct. Měl obavy, on zůstává tady a já jdu, jdu hledat někoho, kdo zvládl elitu nulté divize. "Nepůjdeme do parku?" Navrhl a já souhlasila. Potemnělý park za našimi kasárnami zahalený do tmy večera poskytoval pocit soukromí, klidu a samoty. Bylo to jak jsem čekala, měl o mě starosti a já se nedivila. už toho se mnou dost zažil, ale tentokrát, tentokrát nám oběma bylo jasné, že ten koho hledáme bude něco jiného než Arrancaři. Nezbylo mi, než mu slíbit, že dám pozor. Nakonec jsme se chvíli procházeli po parku a pak se rozloučili jedním, dobře, tak víc než jedním, polibkem. Ani nevím, z čeho jsem byla tak unavená, ale sotva jsem se vrátila na pokoj, to starší kimono jsem odložila na židli a sotva jsem si lehla, spala jsem jak dudek. Taky naše skupina vyrážela za svítání.
Ráno to šlo rychle, všichni vybraní brzo vstali, aby se stihli nachystat a i jejich kapitáni a někteří členové divize je vyprovodili, ale to jen ven z kasáren, všechno mělo proběhnout v naprostém utajení. Já ráno ještě chtěla sklidit pár věcí, ale nezbyl čas, stihla jsem uklidit jen to kimono ze včerejška a vtom jsem to uviděla! Z mého kimona něco vypadlo. Byla to fotka a nějaký vzkaz. Jenže jaká fotka, to byla fotka Kaita. Na moment se mi zatmělo před očima a hlavou mi proběhly vzpomínky na včerejší den, na setkání s Kaitem, na jeho boj s Hiderahovou skupinou, vrátily se mi ty vzpomínky! Ale jak... musel mi nějak zmást paměť, je tohle práce jeho Zanpakuto? Mihlo se mi hlavou a pak jsem sáhla po tom vzkazu, ani po vrácení mých vzpomínek jsem si nevybavovala, že bych si nějaký vzkaz brala.
"Kdysi jsem měl někoho, kdo byl pro mě všechno, celý můj život. Ale když jsem nejvíc potřeboval pomoc té osoby, otočila se ke mně zády. Bolelo to, ten pocit a já si myslel, že už nikdy nenajdu nikoho, kdo by tu osobu nahradil. Ale našel jsem. Neviděli jsme se naposled."
Úplně jsem strnula, moje vzpomínky, ten dopis, vždyť ve spisech tvrdili, že je mrtvý. A tady... Běželo mi hlavou a já rychle sáhla po informacích, které nám Kurotsuchi taicho dal ještě včera po kontrole. V těch papírech o jeho smrti nebyla ani zmínka, byl brán jako nezvěstný, o tom pátrání ani slovo, ale můžeme těm informacím věřit? Vždyť už jednou je někdo přemazal. To se ale ozvaly nějaké hlasy a já zjistila, že mám nejvyšší čas jít, rychle jsem vzala tu fotku i ten vzkaz a spěchala za ostatními.
Jakmile začalo svítat, celá skupina už byla nastoupená u první divize, tam čekali Yamamoto, Sasakibe a Raion. Já to naštěstí stihla, jinak by mě Mayuri asi přetrhnul. "Od chvíle, kdy vyrazíte nebude možné komunikovat s jakoukoliv divizí, bylo by to příliš riskantní, vy ale mezi sebou komunikovat můžete, kapitán Kurotsuchi vám již rozdal komunikátory. Jak už jsem říkal, pokud by nastal problém, Miyavi se na kohokoliv z vás dokáže přeměnit. K přeměně ale potřebuje vaše Reiryoku." To se Mayuri jen usmál a postupně vytáhl přesně dvacet jedna stříbrných trubiček. Při té kontrole totiž každému z nás, i sobě, odebral trochu Reiryoku. Raion postupně přišel do kontaktu se všemi vzorky a tím to bylo hotové. "Spoléhám na vás, když to nezvládnete vy, tak už nikdo." Dodal Yamamoto. "Teda ten ví jak povzbudit." Řekl Ichigo šeptem, to už se do něho ale Yamamoto a Mayuri zarývali pohledem. "Kapitáne Kurotsuchi, máte slovo." Pokynul mu pak Genryusai a Mayuri vystoupil z řady před nás. "Z posledních událostí víme, že hledáme osm osob. Arata Reizo, ten žije někde v Inuzuri, pak víme, že Etsuko Tsuyu a Koyabashi Takara žijí společně v Hokutanu. Dai Susumu byl naposledy viděn v Kagamino, tedy 22 kilometrů východně od Karakury . Yukio Goro se zdržuje v oblasti Zaraki. Problém bude s Hotakou, ten žije v Hueco MUndo a co líp, zřejmě nedaleko Las Noches. A poslední dva, Chika Nariko žije někde v horách na sever od Seireitei a na jihu směrem k vodopádům Hisanboshi najdete Isamu Mara." Informoval nás Mayuri, já ale nesouhlasila, kapitán musel tu informaci předat dál, ale Kaito není mrtvý! Jenže co teď? Jakou váhu má moje slovo bez důkazů proti slovu kapitána podložené hlášením? "Kurotsuchi taicho, itsudeshimasu, mohla bych být přidělena k oblasti Junrinan? Při včerejším hledání skupina, kterou jsem vedla zachytila nezvyklé Reiatsu a já sama chvíli jeho zdroj sledovala." Ozvala jsem se, bylo dost nepříjemné, jak mě Mayuri i Yamamoto provrtávali pohledem. "Pro mě za mě, tak tedy rozdělení. Na jih k Hisanboshi půjde Abarai a vezme si s sebou Kuroimaou a Namaikiho. Za Nariko pošlu Hinamori, Moriko a toho Quinciho, do Hueco Mundo půjde Ayumi společně s Kirou a Shanahime. Co máme dál, ah ano, Zaraki dostává na starost Ayasegawa, Cifer a Chiyoko, Hokutan má na starost Kurosaki a s ním Shihouin Yoruichi a Inoue Orihime, do Kagamino pošlu Suzumebachi a Neko a já s Haiirono se postarám o Reiza. Oh a ano, vzhledem k tomu, že to Matsumoto potvrdila v hlášení, do Junrinan pošlu Hanu a Sada. A žádná připomínky, tak jsem řekl, tak to bude." Oznámil nám Mayuri a těmi námitkami myslel Ishidu, ten se na něho totiž celkem škaredě díval. "To je nefér, ostatním řekne jmény, ale já jsem "Ten Quinci", grrr." Nadával tiše Ishida ale bylo mu to houby platné. Yamamoto už nic neříkal, nechal otevřít Senkai bránu a pak Sasakibe otevřel gargantu. Ostatní pak vyšli západní bránou a každý spěchal za svým cílem, jednu výhodu to mělo, díky těm bojům s nultou divizí jsme aspoň věděli, kde koho hledat.
"Midori, proč jsi chtěla jít do Junrinan, když je jich jen osm a všech osm žije jinde?" Zeptal se mě uprostřed cesty Sado a já se na moment zastavila pod jedním ze stromů. "Protože jich je devět a ten devátý je v Junrinan." Řekla jsem a podala Sadovi tu fotku i ten vzkaz. "Vím to, i když se v hlášení psalo něco jiného, já s ním mluvila, viděla jsem ho! O Kusakovi záznamy taky psaly, že je mrtvý a jak to dopadlo." Řekla jsem, Sado nic neříkal a jen mi mlčky podal tu fotka vzkaz zpět a otočil se. "Tak to si musíme pospíšit." Řekl najednou, já jen přikývla a spěchala s ním dál.
V Seireitei ale klid dlouho nevydržel, narušila ho totiž jedna nečekaná návštěva. Urahara pravidelně mluvil s Tessaiem a informoval ho, co se děje, co by pro jistotu měl udělat a podobně. Tessai byl tedy dobře informovaný a ty informace předával dál. Okolí Kagamino a Karakury a vlastně i města samotná hlídal v tu dobu jeden z průzkumných týmů, kterému velela Akina. Co byl Urahara pryč, tenhle průzkumný tým byl často ve spojení s Tessaiem a tak byl dobře informován, dobře jako Urahara a ten náhodou taky jistil díky porovnání záznamů a prozkoumání zbytků Reiryoku, že Kaito je stále naživu. Tohle byla pro Akinu rána, po těch letech, co ho považovala za mrtvého a on žije? A co hůř, je možné, že to právě Kaito vraždí v Seireitei! Akina měla jasno, je naživu a ať je nevinný nebo ne, ona ho prostě musí najít. Tessai jí řekl, že pomůže, ale poradil jí, aby se prvně stavila za Uraharou k dvanácté divizi. Akina neměla námitky, hlavně najít Kaita! Tessai jí tedy otevřel Senkai bránu a za pár chvil už Akina stála u východní brány. Tam byl ale problém, taky s Kaiwanem nebyla lehká domluva, jenže k jeho smůle zrovna někdo vycházel ven a toho Akina využila. Než se Kaiwan nadál, Akina byla ta tam a spěchala k dvanácté divizi. Kaiwan to ale nenechal jen tak a vzápětí už Seireitei hlásilo poplach. Shibata, takový rozruch, tohle není dobré. Pomyslela si akina a ještě zrychlila, ale když už míjela budovu sedmé divize, zastoupili jí cestu Matsumoto, Hisagi a Iba. "Jame onegaishimasu! Musím mluvit s Uraharou Kisukem!" Řekla Akina. "Budeš muset jít s námi." Povzdychla si Matsumoto, Akina nic neřekla. Místo odpovědi použila Shunpo a utíkala dál a Matsumoto, Iba a Hisagi hned za ní. "Hisagi, zablokuj ji, my jí odříznem cestu!" Napadlo Ibu, načež to s Matsumoto vzali opačnou stranou a Hisagi se pokusil na Akinu použít nějaké Bakudo. "Bakudo no 62: Hyapporankan!" Akina se neměla jak vyhnout, ale to nebylo třeba, ona to odrazila! "Bakudo no 81: Danku!" Akina bez zaříkání použila Bakudo osmdesáté úrovně! "Wakana, jak může tak lehce používat Kido na takové úrovni..." Nevěřil Hisagi, ale Akina už byla pryč. Cestu jí ale po chvíli znovu zablokovala Matsumoto s Ibou a tam to taky skončilo. Matsumoto a Iba po nějaké té chvíli Akinu chytili a k její nelibosti jí čekala nějaká ta chvíle ve vězení sedmé divize.

Tak tenhle den byl opravdu děsivý. Nejdřív nultá divize překazí plány Gotei 13 a pak nám ještě zakážou se do toho míchat, prý že to všechno vyřeší sami. Idioti...Ovšem Yama jii neztrácel čas a už vymýšlel plán, jak obelstít nultou divizi. Rozhodl se poslat nás marody do boje! Tohle rozhodnutí hned všichni všem šli hlásit. yama jii to měl promylšený, navíc v hlavní roli byl Mayuri a náš Raion!
Já ještě byla zavřená v pokoji a znuděně jsem zírala z okna. Kdybych aspoň mohla mluvit s Uraharou....nebo s Hibiki! S tou jsem též dlouho nemluvila....bóže, tady aby duše znova umřela. To se ale rozevřeli dveře a vnich stáli Suzume s Fukou. Suzume měla opět ten svůj nepřítmnomnej nic neříkající pohled a Fuka se jen zařil na celý pokoj. Eiri! Nadešla naše šance! Starouš (Yama jii) tebe a Suzume posílá na děsně nebezpečnou misi, která je těžká i pro kapitány!! Bóže, já mám radost za vás! Ale teď musíš do 4. divize na nějakou kontrolu či co. oznámil Fuka a pořád tam něco žvatlal a byl nadšenej tak, jakoby na tu misi šel on sám. Sugoi!!! dostala jsem ze sebe a hned jsem přiběhla k těm dvěma. Nakopeme všem zadky a pak se vrátíme domů do Karakury! no pohled na mě a Fuku, jak máme v očích zářící hvězdičky a usmíváme se od ucha k uchu byl k nezaplacení. Navíc za námi stála ještě Suzume, kkterá se jen nevěřícně plácla do čela XD Tak jo, pospěšmě na to vyšetření a hurá do bitvy!! ječeli jsme tam s Fuku, div jsme samou radostí neobjali a štěstím se nerozbrečeli xD Stejně nechápu jednu věc....promluvila Suzume a z kapsy vytáhla něco, co by se dalo nazvat starověkou cigaretou. Od kdy ksakru Suzume kouří?! Jaká věc? zeptal se Fuka. Po delší odmlce nám Lin konečně odpověděla. Proč bychom MY měli bojovat jejich bitvy? To Gotei 13 a Centrála si za to můžou, tak proč bychom se tam měli motat i my?! řekla Suzume a jen se zamračila. Opět nastala děsivá chvíle ticha, kterou jsem náhle prolomila. Nepůjdeme na to vyšetření? řekla jsem, vzala jsem si nějaký teplý oblečení, přece jen byla zima a na krátké shinigami uniformičky počasí nebylo. Vyšla jsem rychlokrokem ze dveří a za mnou šli Fuka a Suzume.
Ovšem přijít ve chvíli, kdy Mayuri a Urahara honí Ichiga bylo něco. Pak to nenásilné odrovnání pomocí Nemu a Hibiki a nakonec ta žárlivá scénka od Rena...No, kdoby se nad tímhle aspoň nepousmál?XD Slyšeli jsme ještě Rena, jak cosi žvatla o tom, že se vrátí zpátky do Karakury, kde má své obdivovatelky. Ichiga pak odáthli k Mayurimu na kontrolu Hibiki s Nemu. Chudák XD Á, Neko chan! Suzumebachi chan! přiběhl k nám Urahara. Fuka se zatvářil alá A co já?T-T Neměla by si tady kouřit, Suzume! zavrtěl prstem Urahara, načež Suzume uhasila svoji cigaretu. Fuka se tvářil pořád nemile překvapen, že ho Urahara ignoruje. Dámy, jděte prosím do támhleté ordinace! ukázal nám prstem Urahara jednu místnost, kam jsme pak šli. Fuko! Už se umíš přeměnit na žraloka? zeptal se a Fuka jen nechápavě zavrtěl hlavou, že ne. Tak někde najdi Yoruichi, aby ti pomohla s přeměnou! poplácal Fuku po zádech, že málem spadl na podlahu a pak hurá za námi. Prohlídka jednoho člověka mohla trvat tak cca hodinu. To ještě přišli k Uraharovi Ayumi a Yoruichi, takže měl co dělat, aby jeho hormony zůstali aspoń trochu vklidu.
Po poslední prohlídce se 4. divize zavřela. Všichni odešli do svých divizí se pořádně vyspat na další den. Večer se už nic moc zvláštního nestalo, jenom z Boujiho byl málem nanuk, Hisagi si nedal chvíli pokoj a i ve svém úžsném stavu se vydal s Rangiku fotit do časopisu, Moriko a Yumichika si dělali pleťové večerní masky a všelijak se ještě upravovali, aby zítra vypadali půvabně. Ichigo nadávall na Renjiho ze spaní a skoro všem z divize to lezlo na nervy. Renji zas nemohl usnout a pořád se převaloval v posteli. fuka a Hebi trénovali ještě chvíli nějakou tu přeměnu na zvířecí podobu a Raion už snil o tom, jak bude zítra strašně důležitý. Já a Suzume a mnoha dalších shinigami už taky spalo. Suzume se do téhle mise nechtělo. Proč by měla bojovat za něco, co opět zničila centrála a gotei 13? Aspoň tedy tohle byla její teorie. Já usínala s úsměvem na tváři. Na zítřek jsem se opravdu moc těšila! Konečně zas někomu budu moct nakopat pr*el XD Stařík, když chtěl, opravdu dokázal vymslet i nevymyslitelné. Musíme si hlavně dát bacha na tu vlezlou nultou divizi...K čemu vůbec jsou? Jen komandujou a prd dělaj a nebo se šťouraj tam, kde by neměli být.
A bylo ráno. Počasí nevypadalo zrovna příjemně, taky co de dá čekat od zimy, ale co, za chvíli už konečně bude jaro! Když jsem ráno otevřela oči, u mé postele, k mému udivení, stála Hibiki. Eiri chan! Konečně jsi vzhůru! Připravila jsem ti nějaké kimono a nabrousila všechny tvé zbraně! Nechceš nějaké jedy či tak něco? Mayuri sama tohodle má plný sklad! spíš pošeptala Hibiki a tvářila se prostě nadšeně. Eh, arigatougozaimasu Hibiki chan....Eh a co se vůbec děje? řekla jsem ještě zamteně. Přišla jsem ti popřát hodně štěstí při misi! Urahara ti to už říkal, ale vrať se celá! A nepoškoď si pilulku! Nasadila jsem pohled alá Co to má ksakru znamenat?! -_- Jasně, neboj...pípla jsem, převlíkla jsem se a honem rychle k první divizi. Dorazila jsem tam mezi prvníma, bóže, jak já nesnášela čekání >-< Čekat na všechny opoždilce a pak si vyslechnout nějaký super projev. Postupně se k první divizi scházeli další a další shinigami. Asi po hodině se tu všichni sešli a Starouš začal svůj projev a poté nás Mayuri rozdělil, řekl co a jak atd. Já a Neko jsme měli jít do Karakury...tedy přesněji do vedlejšího města, Kagamino. Dostali jsme i fotku hledaného a Suzume jen s poloúsměvem podotkla, Docela fešák, nemyslíš? Podala mi fotku a Hebi se na ni díval stylem A co já? Já jsem taky fešák ne? T-T Takže po všech těch instrukcí nám otevřeli Senkai bránu a hurá do Kagamino nakopat fešákovi zadek!
Do Junrinan ses vydala ty a Sado, který moc situaci nechápal, ale dělal, že všechno ví a o všem ví XD V Junrinan byl klid, nikde ani noha ani ruka. Nultá divize si též myslela, že je Kaito mrtvý a v Junrinan nikdo už není. Běžel vám mráz po zádech, vypadlo to tu jako městečko duchů. Vy nás zase hledáte? Nepřijde vám to už zbytečné? ozvalo se za vašimi zády. Než vy sjte našli Kaita, on si opět našel vás...
Mezitím Renji, Yumi a Ren už byli na cestě k vodopádům Hisanboshi.Místo bylo o cosi živější než tam v Junrinan. Ksó, proč jsem vůbec tady? Měl bych jít na svoji milovanou střední v Karakuře a být středem pozornosti, hlavně u holek T-T stěžoval si celou cestu Ren. Renji radši nic neříkal a Yumi se jen smála. Ty seš děsnej uchýlák...možná větší než já! řekla Yumi. Nani, Ty že si úchylná jo? No to mi teda ukaž jak seš úchylná....pokračoval Ren. Takže se tam ti dva chvíli bavili o úchylnosti. Ovšem to na ně někdo zaútočil a ti tři se jakž takž vyhli tomu útoku. Co tady zase pohledáváte vy krysy?! řekl celkem naštvaně Maro a jeho pohled zářil brutalistikou XD
V tu dobu se vydali Momo, Moriko a Ishida do hor na sever od Seireitei. Měli tam hledat Chiku Nariko. Náh, jen doufám, že nepotkáme nikde nultou divizi....děsil se Ishida a rozhlížel se kolem dokola. To se ale kolem nich utvořila ledová stěna a vypadalo to, jakoby byli uvězněni v ledové aréně. Nultá divie nepříjde. Musela jsem se znovu bránit...narušili můj klid a soukromí...ozvalo se za nimi a u stěny stála Nariko, která nevypadala, že by diplomace zrovna mohla zlepšit situaci a dát ji do klidu...
Mezitím co tyhle skupiny byli už chyceny hledanými, u první divize se teprve otevírala Garganta. Do Hueco Mundo měli jít Ayumi, Kira a Emi. Podle Starouše klidná a celkem schopná skupinka. A opravdu! Ayumi, Kira i Emi byli dokonale sehraný a klidný tým. V Hueco Mundo nedělali žádný zbytečný rozruch a ani nevypouštěli zbytečně moc reiatsu. Šli jakoby směrem k Las Noches, páč si mysleli, že Hotaka bude někde tam. Navíc asi by nebylo nejlepší narazit na jeho laboratoř...Pomocí shunpa běželi pískem blíž a blíž k Las Noches. Nikdo nikde pořád nebyl, ovšem najednou jim písek doslova svázal nohy a všichni tři se váleli v písku se zavázanýma nohama. A nedají si pokoj a nedají! bastardi! Nechte mě už kur*a bejt, tady nemá duše ani chvíli toho zasr*ného klidu!! prošel kolem nich rozzuřeně Hotaka s potřísněným oblekem krví. Právě zneškodnil další skupinu nulté divize a rozhodl si vybít zlost na Ayumi, Emi a Kiru...
Mezitím se do Zaraki vydal Yumichika, Ulquiorra a Noe. Tam bylo též mrtvo, stejně jako v Junrinan...Jako městečko duchů. Yumichika si pořád na něco stěžoval, Ulquiorra mlčel a Noe zas pořád něco žvatlala a dělala si srandu z Yumichiky...není nad provokaci XD Poslyš, Yumi chan, vzal sis sebou opalovací krém? Nezapomínej na svoji citlivou pokožku >: D řekla Noe a Yumichika se nejdřív zamyslel nad tím, že si ho opravdu nevzal a co bude teď dělat, ale pak mu došlo, že si z něho Noe utahuje. Jak se tam ti dva provokovali Ulquiorra mezitím ucítil cosi divného. Před nimi stála jakási osoba a dotyčný nevypadal moc nadšeně. Kudasai, dejte nám už pokoj. Musel jsem se teď ubránit těm blbcům z nulté divize, nenuťte mě se bránit ještě vám....>-< řekl líně Goro a opravdu působil tak líně a uzavřeně, že bylo až škoda tasit zanpakutou...možná...
Do Hokutanu se vydali Ichigo, Yoruichi a Inoue. Měli najít ty dvě, Tsuyu a Takaru. Ichigo po cestě pořád remcal, Yoruichi ho zase pořád stírala svýma ostrýma poznámkama a Inoue se jen usmívala. To jim ale přeběhlo přes cestu nějaké dítě. Hej! To byla Tsuyu! Za ní! Hayaku!! křičel Ichigo, ovšem to už byl málem v plamenech. Přestaň laskavě vypouštět tolik reiryoku a nechte nás laskavě už být! řekla podrážděně Takara a stála v jedné útočné pozici a byla připravena kdykoliv zase vypustit ty své ohnivé útoky.
Do Inuzuri zase šli Mayuri a Kamiko. No Kamiko radši mlčela a jen na všechno přikyvovala. Mayuri totiž zas neměl extra náladu na srandčiky a chtěl mít už všechno za sebou a jít zpátky do své laborky a zkoumat něco nebo se nabourávat do cizích počítačů XD Kamiko jen mlčky za ním cupitala, ale pak něco jakoby snad zaslechla. Asi o pět minut později se před nimi objevila ledová stěna, která málem zasáhla Mayuriho, který by měl v tu chvíli po ruce. o-O Za jejich zády stál Reizo, další hledaný. Mayuri neměl náladu na nějaké vybavování a chtěl to rychle skončit, ovšem Reizo měl toho spoustu na srdci a svým chladným a odměřeným tónem tam mayurimu převypravoval jeho minulost a i teď přítomnost. Mayuri jen zvedl levé obočí a znuděně na něj zíral a vlastně ho skoro vůbec neposlouchal XD Kamiko se snažila ho poslouchat, ovšem pak ale ztratila vůli být pozorná a málem tam začala počítat nějaké větvičky na stromě. Bóže, zmlkneš už?! řekl nervózně Mayuri a Kamiko opět dávala pozor na okolí.
V Kagamino jsme byli u i my, já a Lin, která zase kouřila -_- Vážně bys toho měla nechat, řekla jsem a zírala po okolí. Trhni si, Zamračila jsem se na ní,..Nani, Kdy? Nedomyslela jsem, páč jsem měla katanu u krku a za mnou stál pravděpodobně Susumu, poslední hledaný. Lin se na něj mračila a já jen nehybně stála na místě. Dámy, kudasai, pokud hledáte mě, nemám zájem se váma bavit či bojovat či něco takového...řekl líným tónem a pomal se ke mě tiskl blž a blíž. Gomene, ale máme rozkazy, a pokud je nesplníme, bude problém. To snad chápeš ne? řekla Suzume. Zajímalo by mě, jestli umí dobře hakudu? No co, je načase dát čepel z mého krku. Jednou rukou mi držel ruce zkroucené za zády. Vypustila jsem ze sebe jen trochu elektřiny. Jen sebou cukl a povolil. Aspoň že tak. Na nic jsme se Suzume nečkali a hned jsme zaútočily...

Inuzuri, Hokutan, Zaraki, hory na severu, vodopády Hisanboshi na jihu, Junrinan, Hueco Mundo a Kagamino - osm míst, která se měla brzo probudit z děsivého ticha. Mayuriho pátrací tým už vyrazil a úspěšně se rozdělil na osm skupinek. Možná jsme čekali dlouhé hledání, možná ne, ale každopádně si nás naši hledaní našli dřív. Nezáleželo na tom, kdo našel koho, kdo měl bojovat s kým, v jejich tvářích každý z nás mohl číst, že jsme hranici už překročili a nezáleželo na tom, jestli to byla nebo nebyla naše vina.
Jako první došlo ke střetu mezi Ichigem a Tsuyu. Přesněji, Ichigo zahlédl Tsuyu a hned chtěl jít za ní, ale kdyby se pohnul jen kousek víc, už by ho pohltil plamenný kruh, který kolem něj Takara vytvořila. Ichigo se prvně naštval, že z něho málem byl grilovaný shinigami a pak se ještě naštval, že i jeho soupeř ho okřikl, aby usměrnil reiryoku a reiatsu. Takara pak letmým mávnutím rukou zrušila ten plamenný kruh. "Nejsme jako nultá divize, přišli jsme poprosit o pomoc." Řekla Yoruichi a na moment se sobě s Takarou dívaly zpříma do očí. "Je v tom rozdíl? Já se o tom nehodlám bavit. Poslední šance odejít." Řekla a zatím co se Yoruichi snažila domluvit s Takarou, Tsuyu si našla úžasnou zábavu - provokování Ichiga. Jednu chvíli mu seděla na rameně, pak ho tahala za rukáv kimona, cuchala mu vlasy a tahala ho za tváře a chudák Inoue se ji tam marně snažila uklidnit. Po chvilce marných domluv se Takara otočila zády a popošla trochu dál od Yoruichi. "Tsuyu, kochira he." Řekla, načež Tsuyu ještě naposledy Ichiga zatahala za vlasy a pak spěchala k Takaře. "Je to marné, domluva není možná." Povzdychla si Yoruichi. "Juu." Ozval se najednou hlas Takary. "Kyuu." Počítala dál. "Nani? Co to má být?" Zareagoval na to Ichigo. "Dává nám poslední šanci utéct, říkám, tady slova nepomůžou." Odpověděla Yoruichi. "Yosh, když chce bojovat, má to mít. Inoue, drž se zpátky." Oznámil Ichigo a protáhl se, Inoue jen přikývla a zaťala ruce v pěst. Ale zatím, co se ti tři domlouvali... "Ichi." Jen to Takara řekla, použila Shunpo a silně Ichiga odkopla pryč, až srazil chudáka Inoue. To už se do boje chtěla zapojit i Yoruichi, ale cestu jí nečekaně zastoupila Tsuyu! Takara si všimla reakce Yoruichi a jen na moment přivřela oči. "Není bezbranná, má svoji vlastní hlavu, ví co dělá a věř mi, že já bych ji pomstila." Řekla, to už se Ichigo posbíral ze země a pomohl i Inoue. "Kurosaki kun! Daijoubu ka?" Děsila se hned Inoue, ale Ichigo jen vytáhl svůj zanpakutou a opřel se o něj. "To nic, teda má ránu, tohle nebude lehký." Ušklíbl se. "Onamae wa nan desu ka, shinigami?" Zeptala se najednou Takara. "Kurosaki Ichigo, shinigami daigou da." Odpověděl jí Ichigo a máchnul svým zanpakutou směrem k Takaře. "Měl bych návrh. Když vyhraju, pomůžeš mi, když ne, dám ti pokoj." Navrhl Ichigo, Takara si jen promnula krk a pohnula hlavou ze strany na stranu. "Já mám jiný návrh, vyhraješ a domluvíme se, nedokážeš mě porazit a zemřeš." Řekla a pak použila Shunpo. K Ichigově překvapení ale netasila zanpakutou. Ichigo tentokrát zastavil její kopnutí svým zanpakutou, tedy aspoň se o to pokusil. Takara ho i tak odhodila pryč! Znovu použila Shunpo a tentokrát už tasila zanpakutou, bylo jasné, že to chce rychle skončit. Ichigo by to asi schytal, to se ale vzpamatovala Inoue. "Santen Kesshun!" Její štít zachránil Ichiga tak tak. "Inoue..." Dostal ze sebe Ichigo, ale na tohle nebyl čas, Inoue ten štít už nemohla udržet. "Atsui..." Vydechla Inoue a začala se pořádně potit a třást, stejně jako vzduch kolem, Takara totiž uvolnila své reiryoku a takhle působilo vzniklé reiatsu. Netrvalo to dlouho a Takara štít prolomila, načež Inoue omdlela. "Inoue!" Vyhrkl Ichigo, hned použil Shunpo a opatrně ji vzal dál od bojiště. Nehýbala se a celá byla jako v jednom ohni, Takara musela vysadit pořádnou dávku reiryoku. "Je jen v bezvědomí, její tělo nezvládlo ten příval tepla." Ozvala se Takara, Ichigo ale nic neřekl, jen se k ní otočil čelem a pevněji chytl svůj zanpakutou. "Už nemá cenu ho schovávat." Povzdychla si při pohledu na svůj zanpakutou. Vzápětí už šlo o souboj čistě v zanjutsu. Řinčení jejich zanpakutou se při každém střetu šířilo okolím, teď už to Ichigo nebral s takovým klidem. Ne, když zranila Inoue a ne, když tady šlo o hodně. Takara byla těžký soupeř, se zanpakutou umí zacházet výborně a je velmi obratná. Tak lehce se vyhýbala Ichigovým útokům a k jeho úžasu stačila jen trocha jejího reiryoku a i Getsuga Tenshou ztroskotala. Ichigo už měl nehezkou ránu na levém stehně, obou ramenech a několik škrábanců ve tváři. Takara byla trochu dodřená a měla menší ranku na pravém boku, ale jinak byla v pořádku. "Ukončíme to." Povzdychla si, bylo jasné, že není žádný chladnokrevný vrah. Při boji si Ichigo mohl všimnout jejích posmutnělých očí, Takara nerada zbytečně bojovala, ale po těch stálých útocích nulté divize a podrazech Centrály už nemohla jinak. "Hajime, Hioni!" Takara vyvolala Shikai, načež se z jejího zanpakutou uvolnila slabší tlaková vlna. Ichigo si jen setřel z tváře kapku krve a pevně stiskl svůj zanpakutou. Neměl to zrovna růžové, dávala mu na frak i bez Shikaie a co teď, po jeho uvolnění? Ichigovi najednou začalo být nějak horko a pak mu to došlo! To horko tentokrát vycházelo z čepele Takařina zanpakutou, celá červeně sálala jejím reiryoku. "Hioni přijímá mé reiryoku a mění ho na teplo, které sálá z čepele a díky němu nepřítel ochabuje." Ozvala se a pomalu udělala pár kroků vpřed. Ale najednou namířila špičku Hioni k Ichigovi a začala do vzduchu kreslit kruh, pak ho znovu obtáhla opačným směrem a on začal pomalu červenat. "Hi Issei!" Řekla rázně Takara a rychle máchla čepelí dolů. Proti Ichigovi se vyřítil ohromný proud ohně, on ale uhnul a tím se vyhnul i ohlušující zvukové vlně. "Dlouho se vyhýbat nebudeš." Řekla Takara spíš sama sobě a prudce sekla do prázdna. "Ishi Hai!" A vtom tím směrem vyrazil rudý plamen a sežehnul reishi v dané oblasti, nezbyl nic než popel. Ichigo už se měl na pozoru a vtom Takara ten popel jedním máchnutím nasměrovala k němu. Tomu bylo hned jasné, že nesmí dopustit, aby se k němu ten popel dostal a tak to vyřešil jednoduše. "Getsuga Tenshou!" A rázem bylo po popelu. No, popel možná zabavil, ale Takaru ne. Ta už stála přímo naproti němu a na moment se jejich pohledy setkaly. Ichigo úplně strnul, cítil totiž, že ho Takara chytla za ruku, v které držel zanpakutou. Oči mu sjely dolů a on uviděl, že má Takara v ruce, kterou ho drží, ten popel! Rychle ucuknul, ale už bylo pozdě, přišel s tím popelem do kontaktu. Ta ruka mu úplně ochabla a on nebyl schopný udržet svůj zanpakutou. "Mně ten popel nic neudělá, ale tobě zabrání v pohybu." Vysvětlila Takara a rychle zaútočila. Ichigo si tak tak stačil přehodit zanpakutou do druhé ruky, ale ten útok neubrzdil a trochu se proletěl. Teď už toho měl dost, takhle ten boj trval možná půl hodiny, bylo na čase vyhrát! "Je mi jedno, že s jednou rukou nemůžu hýbat, ta druhá mi k vítězství stačí." Ušklíbl se a soustředil své reiryoku. "Bankai! Tensa Zangetsu." Teď už to bral jinak, prostě musí vyhrát a konec. Takara se jen usmála a přejela Ichiga pohledem. "Dle síly tvého reiatsu je tvůj Bankai dost rychlý a je obdařený velkou fyzickou silou, což je ve spojení s tvým reiryoku pro soupeře velký problém." Analyzovala to Takara, Ichigo ale mlčel. Na místo odpovědi zaútočil, teď to teprve začal být boj! Bankai proti Shikaii! Neskutečné ale bylo, že se Takara Ichigovi stále dokázala vyrovnat a i když už to taky mnohokrát schytala, Ichigo byl na tom pořád hůř. Takaře se povedlo paralyzovat tím popelem Ichigovi pravou nohu, takže se obtížněji vyhýbal jejím výpadům a zrovna ten další nevykryl a skončil na zemi, zatím co jeho zanpakutou ležel pár metrů od něj.
V tu chvíli měla dokonce i Yoruichi co dělat. Tsuyu nebylo dobré podceňovat. Na svůj útlý věk měla úžasně rychlé Shunpo a díky schopnosti jejího zanpakutou se rychlostí vyrovnala i Yoruichi! Tsuyu vypadala, že to nebere vážně, jen se usmívala. "Nee san, hayaku! Takhle prohraješ!" Smála se Tsuyu, měla totiž s Yoruichi domluvu, že když ji chytí, Tsuyu jí pomůže. Tady ani nešlo o její pomoc, ale spíš o to, že když chytí Tsuyu, Takara se bude muset vzdát a Takara už by pomoct mohla. Yoruichi to zprvu vážně překvapilo, ještě nepotkala nikoho, kdo by byl schopný úplně se vyrovnat její rychlosti a takhle Tsuyu naháněl už hezky dlouho, chtělo to přitvrdit, ale taky ji příliš nezranit. Yoruichi měla jasno, najednou zrychlila a dostala se před Tsuyu, ale hned aktivovala Shunko. Počítala s tím, že ten náhlý výboj Tsuyu minimálně zbrzdí, ale to se přepočítala. Yoruichino Shunko pohltila zlatavá záře a následně všechno vyprchalo, Tsuyu držela v ruce svůj zanpakutou! "To bylo chytré, nee san. Určitě by to vyšlo, oslepit mě, tím mě zbrzdit a byla bych nahraná, ale ne s mým zanpakutou. Blesky jsou hodně silné a to i můj Raidon."Usmála se Tsuyu. "Hezky řečeno, ale neboj, já tě stejně chytím." Ušklíbla se Yoruichi, proti tomuhle už vymyslela obranu. A tak znovu pokračovala ta honička, než se to stalo. Opět došlo ke střetu Shunka a Tsuyiny bleskové techniky. Tentokrát ale Yoruichi vydala stejnou fyzickou sílu a stejné množství reiryoku jako Tsuyu, čímž se jejich útoky vynulovaly. Tsuyu to zaskočilo a toho Yoruichi využila a než se Tsuyu nadála, Yoruichi použila bakudou a bylo po honičce. Takara by ji určitě bránila, tedy kdyby mohla. Ta měla svých problémů dost.
Zrovna když Yoruichi ještě naháněla Tsuyu a Takara se chystala skončit to s Ichigem, probudil se v Ichigovi jeho milý hollow. "Slabej, naivní, nevím jak ty, ale já se zabít nenechám." Ušklíbl se a chudák Ichigo v tu chvíli nestačil říct ani půl slova a už měl nad ním Hichigo kontrolu. Takara něco takového ani v nejmenším nečekala, to se ale Ichigo prudce otočil, až Takara couvla. To ty jeho oči, oči Prázdného. Než stačila cokoliv udělat, Ichigo ji hrubě srazil k zemi a chtěl ji uhodit, Takara ale tak tak uhnula. Taková síla, kde se to v něm tak najednou vzalo? Ale na přemýšlení nebyl čas, Ichigo byl pod vlivem Hichiga skoro šílený a Takara ho ne a ne ze sebe dostat, až jí pomohlo v poslední chvíli kidou. Za tu chvilku jí stačil pěkně pohmoždit levou ruku. Ten řev, ty oči a jeho reiatsu... kdy se z něj pro boha stal vizard? To i na něm Aizen zkoušel hollowizaci? Mihlo se Takaře hlavou, to už se ale Ichigo dostal k svému zanpakutou a to začalo Takaře teprve peklo, taky jít proti Bankai Ichigovi pod kontrolou Hichiga, to není jen tak. Útoky byly silné a rychlé, nešlo se jim vyhnout a jen těžko se daly odrazit nebo zmírnit. Za chvíli, když už Tsuyu byla mimo boj, to Takara dostala tak, že se zastavila až o strom, který se pěkně otřásl. "Takara chan!" Vyhrkla Tsuyu a trhla sebou, jen vrhla na Yoruichi prosebný pohled, nic víc už nemusela. Yoruichi nehodlala Ichiga nechat, aby Takaru zabil. "Ichigo! Osaide! Jsi silnější než on! Sakra Ichigo, nemůžeš ji zabít!" Křikla na něho Yoruichi a chytla ho zezadu za ruce a snažila se ho uklidnit, až mu podrazila nohu takže spadnul na zem. Nastalo ticho a po chvíli se Ichigo vrátil do normálu, Yoruichi si oddychla a pustila ho, jenže to neměla dělat. Byla to jen léčka a Hichigo se vzápětí vrátil zpátky, odstrčil Yoruichi a použil Shunpo, aby se dostal k Takaře, ta už se mezitím trochu vzpamatovala. Ichigo, no spíš Hichigo, si ale nedal pokoj a než Takara stačila zareagovat, chytl ji pod krkem a přimáčkl k tomu stromu. "Já to říkám pořád, Ichigo, neumíš si užívat. Zkus si trčet v tvým vnitřním světě." Ušklíbl se a naklonil se k Takaře s takovým zákeřným výrazem. Ta ho jen chytla oběma rukama za ruku, kterou ji držel a snažila se ho přinutit, aby povolil stisk. "Hadou no 11: Tsuzuri Raiden..." Dostala ze sebe Takara, načež Ichigovi tělem proběhl elektrický výboj, ale díky Hichigově nadvládě mu to moc neudělalo, stisk sice povolil, ale namáčkl se na Takaru ještě víc. "Yare yare, nějak nedočkavá." Ušklíbl se, to už se ale Takara naštvala, skrčila nohy a odkopla ho pryč. Tentokrát už Ichiga Yoruichi udržela a on se už doopravdy vrátil do normálu. Každopádně, v Hokutanu bylo dobojováno. Takara sjela po kmeni stromu dolů a setřela si ze rtů krev a jen si povzdychla. Yoruichi pak vedle ní položila Inoue a pomohla tam dopajdat i Ichigovi a Tsuyu pustila. Ta hned skočila kolem krku Takaře a začala jí vyčítat, že o ni měla strach. "Gomen, můj hollow je trochu nezvladatelný." Omluvil se pak Ichigo, ale Takara jen s takovým pousmáním zakroutila hlavou. "Vyhrál jsi, přijímám to." Řekla, to už se probrala i Inoue a hned všechny vyléčila. "Můžeme jít ke mně? Teď o tom nemůžu mluvit." Zašeptala Takara Yoruichi a ta jen přikývla. Takařin dům byl kousek od bojiště a tak vzápětí seděli uvnitř. "Tsuyu, bylo by dobré, kdyby sis aspoň na chvíli lehla." Řekla Takara. "Ale mně je dobře." Namítla Tsuyu, to si k ní Takara dřepla a usmála se. "Říkala jsi mi to i po tom tréninku, nechceš zase zkolabovat, že ne?" Na to Tsuyu nic neřekla, mírně se poklonila na znamení loučení a odešla do svého pokoje. Takara si oddychla a sedla si na polštářek vedle Inoue. "Ještě o tom neví a já ji před tím chci ochránit, proto prosím-" "Bez obav." Přerušila ji Yoruichi s tím svým úsměvem. "Tak tedy, co jsou naše zanpakutou, tedy zanpakutou nás Zapovězených, to víte, že? Nic špatného jsme neudělali, ale Centrála to vidí jinak. Bojí se síly našich zanpakutou, že nás pohltí, že to nezvládneme a i toho, že tu sílu zneužijeme. Ano, jsou to neskutečně mocné zanpakutou a je jen na daném shinigami, jak se k tomu postaví, nemůžu nic říct přesně, netuším, jací ostatní majitelé jsou, tedy s vyjímkou Tsuyu. Svůj zanpakutou má vůbec nejraději, je to celý její svět, hodně by ji mrzelo, kdyby zjistila, že ji Raidon těsně před smrtí opustí. Ale za Tsuyu ručím, ani jedna z nás nemá s těmi vraždami nic společného. Nevím jak ostatní shinigami, jen jsem vzdáleně slyšela nějaké klepy. Jeden z nich se prý dobře zná s rodinou Kuchiki a další byl prý ve spojení s Aizenem, ale nevím, co je na tom pravdy. Od dob prvních obvinění jsem si toho o sobě i jiných majitelích těchto zanpakutou vyslechla až dost."
A zatím co v Hokutanu už byl klid, ostatním skupinám, které to měly dál než Ichigo, boj teprve začínal. Začněme třeba na jihu u vodopádů Hisanboshi. Tam se vypravili Renji, Ren a Yumi a nutno říct, že je zrovna přátelské přivítání nečekalo. "Isamu Maro, shinigami, který vystřídal všechny divize." Řekl Renji a popošel dopředu. "Arrancar, quincy a shinigami, nezvyklá kombinace. Dobrá, když hned odejdete, nechám vás být." Řekl už klidněji, Renji ale zakroutil hlavou. "Nevláčeli jsme se sem bezúčelně, potřebujeme pomoc, nepřišli jsme jako nepřátelé." Řekl Marovi, ten jen popošel trochu dopředu. "To jste měli přijít dřív a ne sem posílat nultou divizi. Jako kdyby parta hrubiánů bez mozku mohla něco vyřešit." Řekl a změřil si ty tři pohledem. "Gotei 13 s tím nemá nic společného." Řekla nečekaně Yumi. "Nultá divize jednala sama od sebe a Gotei 13 teď musí žehlit ty průšvihy." Přidal se Ren, Mara i Renjiho to překvapilo, arrancar a quincy, kdysi hlavní soupeři shinigami, se jich teď zastávají. "Jinak řečeno, nikam nejdeme. Je mi jasné, že se cítíš dotčený a máš na Gotei 13, Centrálu i nultou divizi vztek, ale nám stačí pár slov, která můžou zachránit životy tolika nevinných shinigami." Snažil se Renji znovu vyjednávat. Ale odpověď byla poněkud ostrá, Maro tasil svůj zanpakutou! Renji to sice vykryl, ale ten výpad měl sílu. To už zanpakutou tasila i Yumi a Ren si připravil svůj luk. Následně to vypadalo tak, že ti tři Mara obklíčil. Renji blokoval jeho zanpakutou, Yumi měla špičku té svojí u jeho krku a Ren na něho mířil šípem. "Vážně si myslíte, že mě takhle dokážete porazit?" Řekl Maro a než se Yumi nadála, druhou rukou, kterou měl volnou, chytl čepel její zanpakutou, trhl s ní, až Yumi skončila na zemi, okamžitě použil Shunpo, takže se vyhnul Renově šípu a ještě stihl Renjiho dalším výpadem odstrčit. Teď Maro stál nahoře u vodopádů a ti tři dole. "Teda dík, to je chování k dámě." Odfrkla si Yumi, když se sebírala ze země. "A dámy často vyhrožují katanou u krku?" Oplatil jí to Maro, to už po něm ale Ren střelil několik šípů a Renji s Yumi to vzali přímo k němu, ale Maro se opět Renovým šípům vyhnul a dokonce zablokoval oba výpady. A tak to začalo, tři na jednoho a přesto Maro vedl, aniž by použil Shikai. Jedna věc na něm ale byla zvláštní. Maro nikdy nedosáhl postu kapitána a přesto měl na sobě kapitánské haori, dokonce haori první divize! Renjimu to nedalo a mimo jiné, co si v boji řekli, se zeptal i na tohle. "Tohle haori se předávalo v naší rodině po staletí. Genryusai by se tenkrát nestal velícím kapitánem, kdyby mého pradědečka neskolila nákaza, která tenkrát sužovala Soul Society. Tohle bylo jeho haori, jeho haori, které jsem zdědil." Vysvětlil v klidu Maro. Ten boj se táhnul, ti tři se snažili vyzvídat, ale Maro nikdy neřekl to, co chtěli slyšet a navíc naše malá skupinka dostávala pořádné kapky a po půl hodině boje už z nich krom potu kapala i krev. Renji už za tu půlhodinu vyvolal Shikai a Yumi si raději párkrát pomohla Barou nebo Cerem. Maro měl taky pár zranění, jednou až tak dobře neuhnul Ceru, jindy Renovým šípům a pak se Renjimu podařilo ho zasáhnout svým Shikaiem. Neměnilo to ale nic na tom, že Maro na tom byl pořád lépe. Při dalším výpadu se ale zastavil a útoky jen ledabyle odrazil, takže ho všichni tři aspoň trochu škrábli. "Zahodit svůj život kvůli chybám druhých." Zakroutil hlavou, to se ale Renji jen ušklíbl. "Chyby jsou od toho, aby se napravovaly, ne?" Řekl, ale Maro mlčel. Jen chytl svůj zanpakutou oběma rukama. "Nic nechápete." Řekl pak polohlasně a vyvolala Shikai! "Kuitsukuse, Uchuudenrei." Záštita Uchuudenrei najednou Marovi na jedné ruce vytvořila jakousi rukavici, zatímco v druhé ruce držel svoji katanu. Při vyvolání Shikaie Renji, Yumi i Ren zaregistrovali tu sílu Marova reiatsu. Po tomhle se Maro na dlouho odmlčel, následující půl hodinu totiž probíhal boj, ve kterém nebyl na slova čas. Marovi se povedlo odrovnat Renjiho, úplně mu zlomil zanpakutou a Renji zůstal v bezvědomí ležet kdesi ve vodě. "Rene!" Křikla najednou Yumi a Ren jen přikývl. Použil Hirenkyaku, vytáhl Renjiho i jeho zanpakutou z vody a dostal ho dál od boje. Yumi zatím přešla k rozhodujícímu kroku. "Luna Negra, Saya." Yumi uvolnila Resurrección! Její maska se jí rozlezla po celém těle a na rukou vytvořila čtyři ostré bodce. "Inocencia... Víš, moje Resurrección je trochu zvláštní. Dá se říct, že je Saya iluzionární zanpakutou fyzického rázu. Ale to většina mých soupeřů neví, té iluze se totiž většina z nich nedožila." Řekla Yumi, ale ten tón, už to nebyl ten hravý provokativní hlas, zase to Yumi chytlo. V jejím hlase byla cítit krvežíznivost a chuť bojovat, tyhle pocity ji při vyvolání Resurrección vždy ovládaly. Yumi Mara ale nemohla zabít a ona to dobře věděla, ale vyskytl se jeden problém. Yumi už dost dlouho nebojovala a Resurrección vyvolala naposledy, no, opravdu dávno a ta touha po boji a po krvi, to se v ní všechno nahromadilo a teď se skoro nemohla udržet. Yumi ani Renovi nedala možnost jakkoliv se zapojit do boje, byl to neskutečně rychlý boj. Shunpo a Sonído na vysoké úrovni, souboj expertů v zanjutsu. Asi za deset minut se ale ukázalo, že je Yumina krvežíznivost ve spojení s Resurrección pro Mara nelehký soupeř. I kdyby chtěl Maro vyvolat Bankai, neměl nikdy tolik času, Yumi se nedala zastavit! Zašlo to až tak daleko, že se Ren musel pustit do Yumi a pokusit se uklidnit ji, jinak by to s Marem skončilo dost bledě. Když už to vypadalo, že Yumi jednu střelí i Renovi, stalo se něco nečekaného! "Bakudou no 4: Hainawa!" Yumi skončila svázaná díky Renjiho Kidou! Ren jen vyvalil oči a nevěřícně těkal pohledem od Yumi k Renjimu a zpátky. Renji se probral právě včas. "Baka! Ty a kidou? Tohle je životu nebezpečný!" Jančil Ren, to se ale, i polomrtvý, naštval Renji. "Hele, já ti zachránil krk! A co tím chceš říct? Že nezvládnu ani Kidou téhle úrovně?!" Soptil Renji a zatím, co se ti dva hádali, Yumi se vrátila do normálu. Stejně jako Maro byla hezky zřízená. Teď se vzpamatoval i on. Setřel si z tváře krev, vrátil svůj zanpakutou do uzavřené formy a vstal. Podíval se na ty tři a na tváři se mu objevil spokojený úsměv. "Máte to ale štěstí." Uchechtl se a těm třem bylo jasné, že svůj boj vyhráli, Maro jim pomůže.
V tu chvíli se Inuzuri místo zvuků boje nesla hádka. Tam se totiž vydal Mayuri s Kamiko a tam je taky čekal Reizo. Mayuri měl po tom všem dost špatnou náladu, někdo mu promazal informace o Deseti zapovězených, pak kvůli vyšetřování, prohlídek a ohledávání mrtvol asi dva dny nespal a o jídle nebo pití nemůže být řeč. Ale Mayuri je Mayuri, těžko ho nazvat obyčejným shinigamim, takže věci jako únavu hodil za hlavu a jediné, co ho teď štvalo, byl spíš Reizo a jeho neustálé připomínky. To vyvrcholilo v hádku a když se je Kamiko snažila uklidnit, bylo to ještě horší. Proč to nejde jako u Ishidy, Rena nebo Ichiga? Těm jednu střelím a je klid, ale tihle dva ne. Ti musí mluvit furt pryč. -_- Povzdychla si v duchu a jen tam marně dál poslouchala, jak Mayuri vyvrací Aratovy argumenty a Arata zas jeho. Ale pak už se Mayuri naštval a vzápětí byla celá ta ledová stěna na kousíčky díky jednomu seknutí Mayuriho zanpakutou a to v uzavřené formě! "Konečně klid... na něčem si vztek vybít musím, nemyslíš? Nebo spíš na někom?" Řekl Mayuri a otočil se na Reiza. Vypadalo to, že už je Mayuri celkem v klidu nebo spíš s tím vším smířený, ve tváři se mu totiž objevil ten jeho klasický zamyšlený výraz vědce, jako kdyby byl Reizo nějaký nový objev. "Nemá smysl řešit minulost. Tu nemůžeš změnit. Nemá smysl řešit budoucnost. Tu neznáš. Jen přítomnost je důležitá." Řekl Mayuri spíš sám pro sebe a stejně jako Reizo se připravil k boji. "Možná, ale na minulost by nikdo neměl zapomínat a stejně tak bychom měli myslet na budoucnost. Přítomnost je jen krátký pomíjivý okamžik." Zareagoval Reizo a Mayuri jen zakroutil hlavou. "Ty prostě vyvrátíš všechno, co řeknu. Soka, mám návrh. Pokud uznáš mé názory, pokusím se neuseknout ti všechny končetiny." Řekl najednou Mayuri a v hlase se mu začalo rýsovat to jeho šílenství. "Nejen, že neumíš přijmout, že se mýlíš, ale jsi tak arogantní a podceňuješ mě jako soupeře. Ujišťuji tě, že jen tak nezemřu." Dodal ještě Reizo a pak jeho pohled sklouzl ke Kamiko, která se zatím protáhla a Reizo mohl zpozorovat její quincy amulet, který měla na pravém zápěstí. Mayuri ale najednou udělal pár kroků ke Kamiko a pak se postavil kousek před ni. "Nepleť se do toho, návnada není nutná." Řekl jí, no div, že ho Kamiko nevzala něčím po hlavě. Nani?! Návnada?! Já ti dám návnadu, ty blázne! A i když byl Mayuri ke Kamiko otočený zády a neviděl její vražedný výraz, nepochybně mu došlo, jak asi reaguje. Jen se usmál. "Aha, další poznatek. Jsi taky nezdvořák, asi ti budu muset ukázat, jak se chovat k dámě. Víš, až budeš škemrat o milost, dám jí možnost utéct, návnado." Řekl Reizo a při slově "návnado" věnoval Mayurimu pohled plný opovržení. Pak už na nic nečekal, použil Shunpo a zaútočil na Mayuriho. Jejich katany se zkřížily, ani jeden nechtěl ustoupit, to se ale Reizo musel vyhnout několika šípům. Mayuri si jen povzdychl a podíval se na Kamiko, která s lukem v ruce stála vedle něho. "Vážně, chlapi jsou tak arogantní. Nebudu se jen dívat a rozhodně neuteču. Pochopili?" Usmála se, to oba ztichli. Díky ní se oba i s tím svým egem mohli jít zakopat, raději mlčeli a pokračovali v boji. Mayuri nebyl slabý protivník, zvláště když měl za sebou tu "úžasnou" debatu, takže měl sto chutí Reiza nasekat na sushi, ale dobře věděl, že ho zabít nesmí, protože z něj musí vytáhnout informace. Reizo ovšem taky nebyl žádná padavka a i když to bylo dva na jednoho, neměl s tím problém. Při posledním střetnutí odskočil a sekl svým zanpakutou do prázdna. "Shimo, Tsumetaihari." Reizo to bral hezky od podlahy, hned na začátku vyvolal Shikai! Čepel jeho zanpakutou se pomalu začala obalovat ledem a kolem byl cítit chlad. "Tsumetaihari, ledový zanpakutou s působivou silou i rychlostí. Myslím, že klidně můžu říct, že je to možná ledový zanpakutou silnější než Hyourinmaru Hitsugayi. Lehce dokáže cokoliv zmrazit a ta věc nebo osoba je odsouzena k záhubě, nemám pravdu?" Okomentoval to Mayuri s takovým sebejistým úsměvem. "Sice nevím, kdo z vás devíti promazal moje složky, ale já si informace dokážu sehnat všude a u tebe to bylo obzvláště lehké díky Byakuyovi." Pokračoval Mayuri, to se Reizo zamračil. "Nějak ses mi nepochlubil, že tě učil, ale jak vidím, pochytil jsi od něho asi jen tu aroganci." Ukončil to a tím Reiza pěkně vytočil, vzápětí stál asi dva metry za Mayurim a ten měl na tváři ranku. Krvácela a ve stejnou chvíli, kdy stekla Mayurimu kapka krve z tváře na haori, steklo pár kapek jeho krve z Reizova zanpakutou. Mayuri si mlčky setřel krev z tváře a otočil se k Reizovi, na kterého už Kamiko mířila lukem. "Ale, čekal jsem, že použiješ schopnost svého zanpakutou." Řekl, to se k němu otočil i Reizo a ve tváři se mu mísila vážnost se zlostí. "Abych tak přišel o tvůj výraz, až tě donutím uznat mé názory? Ne, děkuji, tenhle boj si vychutnám. A ještě jedna věc, blázen jako ty Byakuyovi senpai nesahá ani po kotníky." Tím to bylo dané, začal pořádný boj. Reizo a Mayuri se do sebe pěkně pustili a jejich katany při každém střetnutí jen jiskřily, totiž Mayuri taky vyvolal Shikai! Zato Kamiko to neměla moc lehké, o nějaké týmové práci tady nemohla být řeč a zdálo se, že ji ti dva úplně vyšoupli ze hry. Tak takhle teda ne, pánové. Pomyslela si a vzdálila se od těch dvou. Chvíli tam stála a pozorovala je, čekala na příhodný okamžik a ten byl najednou tu. Mayuri a Reizo se paralyzovali navzájem, Reizo dostal zásah od Ashisogi Jizou do pravé nohy, takže nestihl včas uskočit svému vlastnímu útoku, který částečně zmrazil jeho i Mayuriho skoro po pás. Kamiko se dvakrát nerozmýšlela a vzápětí se na Reiza snesla záplava jejích šípů. Mimochodem, pár těch šípů “náhodou“ zavítalo i Mayuriho směrem. Ani jeden z nich to nečekal, totiž oba byli tak zabraní do svého boje, že na chudáka Kamiko úplně zapomněli a ta jim to teď dala hezky sežrat. Vzhledem k tomu, že Reiza potřebovali živého a navíc tam Kamiko zacláněl i Mayuri, byla ta palba o něco slabší, takže se Reizo za chvíli vzpamatoval. Rád by Mayuriho v tom ledu nechal, jenže jestli chtěl osvobodit sebe, musel pustit i jeho, takže v další chvíli stáli zase naproti sobě v docela uctivé vzdálenosti. "Čemu si nerozuměla na tom, že se do toho nemáš plést?" Prohodil Mayuri směrem ke Kamiko, aniž by spustil oči z Reiza. "I když tohle uslyšíte nerad, ale bude lepší spolupracovat. Buď si navzájem pomůžeme, nebo si jen budeme překážet, tak co?" Řekla Kamiko rozhodně a Mayuri si jen povzdychl. "Vy quincy jste tak umínění." Dodal a pak použil Shunpo stejně jako Reizo. Kamiko na sebe dlouho nenechala čekat a jakmile Arata odrazil Mayuriho útok, pustila se do něj ona, ale Reizo byl příliš rychlý. Než se nadála, objevil se kousek před ní. "Takže chceš bojovat? Soka, tak tě tedy nebudu šetřit." Řekl a už už se chystal Kamiko seknout, to ale přišla nečekaná záchrana. Mayuri se pomocí Shunpa dostal ke Kamiko, strhnul ji k sobě a odskočil dál od Reiza. "Dám ti čas, tak si koukej připravit Seele Schneider." Řekl najednou Mayuri tiše, aby to slyšela jen Kamiko, to oba dopadli zase na zem a Kamiko jen přikývla. "Arigatou." Poděkovala, na to Mayuri nic neřekl a znovu se pustil do Reiza. Ten to měl o cosi těžší, protože mu díky Mayurimu jedu ochrnula pravá noha, ale se Shunpem se to pořád dalo zvládnout. "Tak co, konečně uznáváš svůj omyl?" Začal Mayuri opět provokovat, Reizo se ale jen zhnuseně zašklebil. "Doplatíš na svoji aroganci." Odpověděl a svůj zanpakutou dal vodorovně asi do úrovně svých očí a lehce se dotkl jeho čepele. "Nadare!" A Mayuriho směrem se vyřítila ohromná lavina. "Ou, omoshiroi, překvapivě velký rozsah." Zamyslel se Mayuri a nehnul se ani o krok, jako kdyby tam ta lavina nebyla! "Takže to vzdáváš?" Byl slyšet zpoza té laviny Reizův hlas, ale jestli si myslel, že se ta lavina Mayuriho dotkne, mýlil se. Reizo najednou přes tu lavinu zpozoroval tyrkysové světlo, které stále sílilo a přibližovalo se. "Masaka, kore wa-" Ale tohle nedořekl, protože musel na poslední chvíli hledat úkryt před záplavou šípů. Kamiko jich vystřelila snad dva tisíce, bylo to až neuvěřitelné, ale Kamiko tu lavinu rozmetala na kousky. Zbyly z ní jen drobné vločky, které sem tam klesly k zemi nebo hned zmizely. Ale takové množství šípů, to Kamiko docela unavilo a polevila v ostražitosti, stejně jako Mayuri. Reizo se zamračil, po tomhle jeho prioritou bylo odstranit Kamiko. Z ničeho nic se objevil přímo před ní, ale tentokrát ji zasáhl. Jedno seknutí a Kamiko padala k zemi s krvácejí ránou na břichu. Ležela tam v kaluži vlastní krve, těžce dýchala a svůj zamlžený pohled upírala na Reiza, který stál nad ní a držel v ruce svůj zanpakutou potřísněný čerstvou krví. Najednou se ale ozvalo několik pomalých tlesknutí a Reizo se hned otočil tím směrem. To se k němu totiž pomalým krokem za doprovodu toho provokativního tleskání blížil Mayuri, ale zastavil se asi čtyři metry před ním. "Bravo, vyřadil si ji jediným zásahem. Hádám, že jsi jí zranil pár orgánů, nemám pravdu?" Řekl a Reizo si ho nedůvěřivě změřil pohledem. "Znělo to, jako kdyby ses víc staral o moji techniku než o svoji parťačku." Zareagoval, ale Mayuri se jen zasmál. "Ty jsi mi ale všímavý. Sejmul si mi parťáka? Ou bože, už se třesu strachy." Řekl s takovým výsměchem, ale poslední část už řekl pomalu a nečekaně vážně, tohle bylo špatné znamení. "Bankai: Konjiki Ashisogi Jizou." Řekl a bylo to, Mayuri se chystal tenhle boj ukončit. Zřejmě to byl záložní plán, kdyby nevyšla ta část s Kamiko, což se teď stalo. "Už jsem se s tebou zdržel až dost, takže teď přejdeme k té části, kdy se ptám a ty odpovídáš." Oznámil Mayuri a Reizo si jen s odporem odfrkl. "Myslíš, že mě tahle věc porazí? Hlupáku!" Mayuri se jen zašklebil, to se jeho Bankai dal do pohybu a z Reiza se teď stala opravdu štvaná zvěř. Trvalo to několik minut, než se Reizo naštval a rozhodl se Mayuriho Bankai odrovnat. "Bankai: Tsumetai Enma!" Najednou Mayuri ucítil závan ledového vzduchu a těsně kolem obličeje mu proletělo několik ostrých rampouchů. Jeden ho škrábnul a Mayuri cítil, jak mu po tváři začíná stékat krev, ale nevěnoval tomu pozornost. "Hm, někdo jako ty vyvolá Bankai a výsledkem je jen pár rampouchů? Jaké zklamání, vážně." Zakroutil Mayuri hlavou. "Nepodceňuj moji sílu." Zareagoval Reizo a opět dal svoji katanu vodorovně do úrovně očí. Mayuri věděl, co bude následovat, ale ani tentokrát to příliš neřešil. "Nadare!" Jenže tentokrát byla ta lavina asi dvakrát silnější, všechny zvuky se v ní ztratily a na moment bojiště pohltilo ticho. "Je konec, ani Bankai takové velikosti nemůže vydržet tuto techniku." Řekl Reizo spíš sám sobě a otočil se směrem ke Kamiko, ta stále ležela na zemi a svoji třesoucí se ruku natahovala někam dopředu, jako kdyby se snažila na něco dosáhnout. "Kurotsuchi..." Zaskuhrala bolestně, Reizo si jen povzdychl, ale pak se to stalo! Kamiko mohla dokončit tu větu: "to ti to muselo trvat tak dlouho?" Reizo klesl na kolena, když Mayuri nechal svůj Bankai, aby pozvolna vytáhl své ostří z Reizova těla. "Ani Bankai takové velikosti nemůže vydržet tuto techniku?" Zopakoval Reizova slova tím svým tónem. "Wakana... tvůj Bankai by to neměl přežít..." Sykl bolestně a vykašlal trochu krve, najednou se mu ale tělo začalo těžknout a šířilo se to od té rány. "Na-ni?" Mayuri se jen spokojeně usmál, když viděl, co se Reizovi děje. "Oh, já se nezmínil, že Konjiki Ashisogi Jizou má jedovaté ostří?" Řekl nevinně, to se se zpožděním dostavily výsledky Reizova útoku. Mayuriho Bankai byl už skoro celý v kostce ledu a teď zamrznul úplně, načež se Mayuriho zanpakutou vrátil do uzavřené formy. "A pak kdo je tady ten arogantní." Zakroutil hlavou a otočil se k Reizovi zády, jako kdyby něco tam někde hledal. Toho ale Reizo využil, nehodlal se jen tak vzdát a už rozhodně ne někomu jako je Mayuri! "Já jsem s tebou ještě neskončil!" Ozval se Reizův hlas, ve kterém se odhodlání vyhrát mísilo s bolestí, kterou mu Mayuriho zranění působilo. Bylo to šílené, ale Reizo použil svůj zanpakutou a tu ránu a oblast kolem ní si zmrazil, aby se jed nemohl šířit dál. Mayuri to sice nedával znát, ale už vyplýtval dost reiryoku a taky to během boje docela schytal, takže to ukončil právě včas a pokračovat v tomhle stavu by mohlo mít nehezké následky i pro našeho nesmrtelného vědátora. Reizo použil Shunpo a už už se chystal nepřipraveného Mayuriho seknout, když vtom se ozval hlas Kamiko. "Pozdě." V tu chvíli dopadla kapka reiryoku z gintou na Seele Schneider, který měla před sebou. Mayuri dobře věděl, co bude následovat, využil Reizova překvapení a fofrem se klidil na uctivou vzdálenost. Bylo moc pozdě, když si Reizo uvědomil, že Kamiko padl do pasti. Kolem něj se rozzářil pentagram vytvořený spojnicemi mezi pěti Seele Schneider, které Kamiko nenápadně během boje umístila kolem. A pak? Oslepující záře a výbuch, teprve teď byl konec, Reizo padl k zemi a vedle něj jeho zanpakutou, který se vrátil do uzavřené formy. Mayuri přišel zase blíž a zkoumavě si Reiza prohlížel. "Tak tohle je Sprenger, hm? Tvůj je poněkud slabý." Zhodnotil to Mayuri, ale Kamiko nebyla v takovém stavu, aby se mohla rozčilovat.  "Nechceme ho přece zabít, ne? Ale ty mě asi zabít chceš..." Zaláteřila a vykašlala trochu krve. Každopádně, další souboj byl u konce.
"Konečně se probral." Řekla Kamiko. "Nejsem slepý." Odsekl Mayuri, který se opět dostal do svojí typické nálady. Tak tohle bylo první, co Reizo slyšel, když zase přišel k sobě. Kamiko i Mayuri měli svá zranění ošetřená a jak vzápětí zjistil, ošetřili i jeho, což ho zprvu trochu zarazilo, ale pak mu to došlo. "Soka, chcete informace." Řekl spíš sám sobě a pomalu si sednul. "Před pěti dny mě kontaktoval jeden z držitelů Zapovězených zanpakutou. Vyzvídal, jak se teď cítím po tom všem, co mi Centrála způsobila, jestli cítím vůči Gotei 13 a nulté divizi zášť a podobné věci, ale zřejmě nebyl spokojený s tím, co jsem mu řekl. Řekl jen, že doufá v ty další a zmizel." Vyprávěl Reizo, to se Kamiko otočila na Mayuriho. "Mohl to být náš vrah? Že by si hledal spojence?" Napadlo ji, ale Mayuri to ignoroval a probodl Reiza pohledem. "Jak vypadal?" Zeptal se netrpělivě a Reizo začal lovit v paměti, až do detailu popsal Kaita! Kamiko ten popis moc neříkal, zato Mayurimu říkal až moc. Když dostal povolení k těm tajným dokumentům Centrály, prošel si záznamy o Deseti zapovězených a s nimi i fotky, kde viděl i Kaita. Sice to byla fotka ještě z registru akademie, ale když by Mayuri připočítal pár let, ta podoba by dokonale seděla. "Nakamura Kaito stále žije!" Dostal ze sebe Mayuri, to si vzpomněl i Reizo. O Kaitově problémech a jeho údajném konci taky slyšel, ale nikdy se s ním nesetkal tváří v tvář. "Jestli je to ten, o kterém mluvil Shunsui san... Midori to věděla, to kvůli němu šla do Junrinan!" Zareagovala Kamiko a Mayuri jen zakroutil hlavou. "Nemá proti němu sebemenší šanci..." Povzdychl si Mayuri.
Zatím, co se v Soul Society už bojovalo nebo bylo dokonce dobojováno, Hueco Mundo svou bitvu teprve mělo zažít. Ayumi, Kira a Emi zrovna prošli Gargantou a opět je přivítal nehostinný svět Hollow. Kolem bylo prázdno, jen písek, sem tam nějaký pouštní keřík a jinak zase písek, který vítr rozvířil všude kolem. Ayumi si upravila plášť a rozhlédla se kolem. "Yosh, Udo prý žije někde v okolí Las Noches a pokud se velící kapitán nespletl v souřadnicích při otevření Garganty, trosky Las Noches by měly ležet na sever odtud, to bude náš orientační bod." Oznámila Ayumi a Kira s Emi jen přikývli. Všichni tři pak pomocí Shunpa, v případě Emi Sonída, zamířili tím směrem. Písek v očích tu cestu poněkud znepříjemňoval a sem tam se objevil nějaký hollow, ale nic velkého, s čím by byly potíže. Ti tři udržovali stále tempo, ne příliš rychlé, aby se před bojem zbytečně neunavili, ale zase tak rychlé, aby neplýtvali časem. Asi po deseti minutách se v dálce začal rýsovat Las Noches. Ale něco tady bylo špatně. "Říkala jsi trosky Las Noches?" Řekla Emi to, co všem třem běželo hlavou. Kira i Ayumi měli ve tváři dost překvapený výraz. "Wakana..." Dostal ze sebe Kira. "Co to má k čertu být? Las Noches... znovu stojí!" Vyhrkla Ayumi a vážně. Tam, kde před několika měsíci byly trosky, tam teď stál Las Noches v celé své kráse a dokonce se zdálo, že je snad ještě větší! "Aizen je mrtvý, většina arrancarů taky, tak kdo-" Ale Ayumi Kiru přerušila. "Nahlásíme to velícímu kapitánovi, ale to je vše, co s tím teď můžeme udělat, náš úkol je jiný." Rozhodla Ayumi a Kira přikývl, vtom ale Emi zpozorněla. "Ayumi san." Řekla polohlasně a Ayumi přikývla, vtom ale písečná bouře nečekaně zesílila, nebylo vidět ani na půl metru před sebe, tohle ty tři úplně dezorientovalo, ale hlavně rozdělilo. "Izuru! Emi! Kikoeta ka?! Kusou!" Zaláteřila Ayumi, bylo to marné, nikdo jí neodpovídal. Najednou se ale začala propadat do toho písku, něco ji táhlo dolů a ať se bránila sebevíc, bylo to marné. Už ji to vtáhlo natolik, že měla ruce znehybněné, takže nedosáhla na svoji zanpakutou a nemohla použít ani kidou. Za chvíli už Ayumin hlas utichl. To samé se ale stalo i Kirovi a ani Emi písku neutekla. Každý z nich se octl v nějaké podzemní chodbě, bylo tam dost odboček a chabé osvětlení a navíc, každý spadnul někam jinam. Jako první se vzpamatoval Kira. Když se rozhlédl kolem, uviděl jen prázdnou chodbu a před sebou několik odboček, nikde nikdo, hrobové ticho... "Komplex podzemních chodeb na takovém místě... že by patřil k Las Noches?" Řekl sám pro sebe, no, skoro. "Ty ignorantský hňupe, jak můžeš moji genialitu přisuzovat tomu vypatlanci Aizenovi?!" Ozval se uražený hlas, ale Kira neměl tušení odkud, ten hlas se rozléhal všemi chodbami a ozvěna ještě umocňovala tu zlost, která z něj byla cítit. "Tsugini, Hotaka Udo?" To všechno zase ztichlo a to nepříjemné ticho nějakou tu chvíli trvalo, pak ho ale přerušil Udo svým povzdechnutím. "Co chcete? Gotei 13 poslalo někoho odprosit?" Řekl pohrdavě a Kirovi hned bylo jasné, že s Hotakou nebude snadné pořízení. Tenhle hovor byl slyšet ve všech chodbách. To se zrovna vzpamatovala i Ayumi, aby si vyslechla Udovu poznámku o odprošení. "Svým způsobem ano, vyslechneš nás?" Řekla a čekala, jestli jí Udo odpoví. Byla to dost nemilá situace, byli teď v jeho labyrintu podzemních chodeb, rozděleni, prakticky mu vydáni napospas, figurky na jeho šachovnici... "Nestojím o omluvu, chci jen klid, takže mi dejte pokoj a já vás nechám najít si cestu ven." Ozval se po chvíli Udo. "Dobře, zmizíme hned, jak nám odpovíš na pár otázek, nic víc nechceme." Ozvala se zase Ayumi, ale tentokrát jí odpovědí byl Hotakův šílený smích. "Ty mi chceš dávat podmínky? Na to seš moc malý nic, zlatíčko!" Smál se, to byl ale jeden z naší trojky v pohybu. Emi už nějakou tu chvíli, co se Hotaka hádal s Kirou a Ayumi, procházela spletitými chodbami. Všimla se jedné zajímavé věci, totiž v celém bludišti cítila jen svoje reiatsu, ale když Hotaka promluvil, Emi při pořádném soustředění ucítila i náznak jeho reiatsu a podle toho se ho taky snažila vystopovat, jenže toho si Hotaka byl moc dobře vědom. "Seru vám na to, co chce Gotei 13! Podělali jste to moc dávno na to, abyste to teď mohli napravit a ty se přestaň pokoušet najít moje reiatsu, Aizenův nechutný omyle!" Řekl po chvíli Udo, to se Emi zastavila, ale ve tváři měla stále svůj typický nečitelný výraz. "Tak Aizenův nechutný omyl?" Řekla, to už Ayumi větřila, že tohle nedopadne dobře. Naštvat Uda bylo to poslední, co teď potřebovali, ale Emi se netvářila tak, že by si to hodlala nechat líbit. "Emi san, neposlouchejte ho, nestojí to za to!" Pokusil se ji uklidnit Kira, ale marně. "Někdo jako ty se mě opovažuje takhle nazvat? Aizenův omyl, ano? To říkáš ty, Hotako, který se už léta pokoušíš o to, co se Aizenovi podařilo krátce po získání Hougyoku! Aizen byl možná arogantní a vypočítavý hajzl, ale aspoň nebyl pokrytec a srab jako ty, Hotako! Slyšíš mě?! Pokrytec a srab!" Ayumi a Kira tam stáli s otevřenou pusou a jen nevěřícně poslouchali ozvěnu, která znovu a znovu opakovala Emina slova. Vlastně, tohle bylo poprvé, co Emi slyšeli takhle naštvanou, i když i teď si její hlas zachovával tu vážnost pro ni typickou. V tu chvíli opravdu bylo slyšet, jak Hotaka zlostně skřípe zuby. Následovala záplava těžko popsatelných nadávek, jeden by žasl nad tím, jak bohatou má v tomhle ohledu Udo slovní zásobu, ale z toho si už Emi nic nedělala. Naopak, ve tváři měla spokojený výraz, protože naštvat Hotaku bylo to, co chtěla. Vztek totiž není dobrým společníkem pro nikoho a navíc, teď Udo určitě začne jednat a to znamená větší šanci najít ho. "Fajn, teď jsi to vážně podělala, holčičko, ale jak chceš. Mile rád pak půjdu a uklidím vaše mrtvoly!" Tak tohle byl vztek v přímém přenosu, Udo se po tom odmlčel. Bylo to děsivé, znepokojující ticho, kdy nikdo neví, co má čekat. Udovo reiatsu najednou zmizelo úplně, ať se Emi snažila, jak chtěla, nemohla ho vycítit. Zato Ayumi ve své blízkosti ucítila reiatsu - reiatsu Prázdného. Z ničeho nic se jeden objevil přímo za ní a chytl ji svými pařáty, ale Ayumi se ani nepohla. "Chápu, slova selhala." Řekla s vážným výrazem ve tváři, to najednou celou chodbu rozjasnila červená záře a vzduch se začal chvět horkem. Ayumi totiž uvolnila své reiryoku a ten hollow jen s bolestným zaúpěním dal hnáty pryč a couvnul, jenže pak se to stalo! Ayumi v obou rukách ucítila neskutečnou bolest, bylo to, jako kdyby jí někdo vyrval kus masa, jako kdyby jí sebral část jejího já. S bolestným výkřikem klesla do kolen, ale dřív, než toho ten hollow mohl využít, použila Shunpo, takže teď ty dva dělila uctivá vzdálenost. Co to kruci bylo? Tohle není žádný obyčejný hollow! "Můj speciálně upravený Prázdný. Víš, krást reiryoku umí každý blbec, ale tenhle drobeček, ten to umí jinak, ale to už jsi sama zjistila, ne?" Ozval se najednou Hotakův škodolibý a zároveň spokojený hlas. "Pěkně zákeřná bestie... jako jeho pán." Neodpustila si Ayumi, ale Udo se nad tou poznámkou jen zasmál a poděkoval za kompliment. Udo byl možná spokojený, ale jeho hollow ne, taky Ayumi mu svým reiryoku hezky seškvařila hnáty. To ale vyřešila rychlá regenerace, ano, zranění bylo pryč, ale ta bolest ne. S řevem se vrhnul na Ayumi, která rychle uskočila, ale díky bolesti, kterou jí ten zásah způsobil, polevila v ostražitosti, jenže to už za ní byl další hollow. "Shibata!" Sykla, ale to už ji ten Prázdný srazil k zemi a opět se dostavila ta šílená bolest, že Ayumi nebyla schopná vstát. Ležela tam, přerývaně dýchala a její oči se upíraly na ty odbočky vepředu, z kterých vylézali další a další hollow. "Ou, já se nezmínil? Těhdle drobečků mám pěknou zásobu." Připomněl se Udo a s potěšením ze svého úkrytu sledoval Ayuminu situaci.
Začalo to Ayumi a mělo pokračovat Kirou, ten teď stál mezi dvěma odbočkami, nejistě těkal očima všude kolem a marně se pokoušel zachytit jakékoliv reiatsu, tedy krom svého. Osaide Izuru, tohle půjde, ostatní na tebe spoléhají. Mihlo se mu hlavou, to se konečně uklidnil a pořádně se rozhlédl kolem - nikde nikdo."Tak k-" Ale tohle nedořekl, najednou Kira uslyšel zoufalý křik. "Yamero!!!" Zoufalý křik plný bolesti a utrpení, ale i přesto ten hlas poznával, byla to Emi! Kira byl zprvu v šoku, spíš si nedokázal představit, co mohl Hotaka udělat, že srazil na kolena i někoho jako je Emi. "Emi san, shikarishiro!" Křikl Kira a hned se vydal směrem k Emi, ale byla to skutečně ona? Totiž, nikdo z naší trojice si nevšiml, že teď už slyší jen sebe a Hotaku, no a taky to, co Hotaka chce, aby slyšeli. Kira proběhl několik chodeb, několikrát odbočil, až se dostal ke slepé uličce, na jejímž konci uviděl Emi. Seděla na zemi, opřená o zeď a hlava jí mátožně klesala dolů, zatím co se kolem ní stále zvětšovala kaluž krve. "Emi san!" Kira se dlouho nerozmýšlel a spěchal k Emi. Klekl si na jedno koleno a opatrně ji chytl za ramena, to pomalu začala zvedat hlavu. "Emi sa-" Ale tohle Izuru nestačil doříct, zrovna v tu chvíli se Emi podíval do očí. Ne, špatně, tohle nebyla Emi, ty oči, ostře svítící růžové oči bez jediného náznaku lidskosti...
Mezitím měla skutečná Emi svých starostí dost. Zrovna neubrzdila jeden výpad a prudce ji to odhodila na zeď, kterou málem prorazila. V tuhle chvíli by Aizen zasloužil dík za to, že arrancarům dal schopnost Hierra, jenže tohle zrovna byla Emina slabina. Její Hierro bylo ve srovnání s ostatními členy Espady dost slabé a teď to byl docela problém, protože tihle útočníci nebyli žádné padavky. Rychlostí se Emi bez problému vyrovnali a jejich fyzická síla byla víc než ohromující. To, co ale Udo poslal na Emi, to nebyl nějaký obyčejný hollow z laborky, tohle byla úplně jiná třída. Záměrně používám označení "to", tady se totiž nedalo mluvit o něčem živém. To, co stálo proti Emi, to byly jen krvelačné loutky bez duše. "Shinigami, arrancar, hollow, quincy, bounto... už si ani nevzpomínám, co to bylo na začátku, ale stačilo jen šikovně něco pokřížit a tady máš výsledek! Ať se Aizen tím svým Hougyoku zalkne, já dokázal něco lepšího než on a to bez té mizerné cetky!" Ozval se Udo, zatím co se Emi sbírala ze země, ale na jeho komentář nic neřekla. "Nevěříš, arrancare? Dostaneš nezvratný důkaz, až tě můj výtvor zničí! Ano, přesně tak má zlatíčka, musíme napravit všechny ty hrozné chyby, kterých se Aizen dopustil!" Hulákal Udo jako smyslů zbavený, to se těm dvěma zablýsklo v očích. Dvě vysoké postavy, které měly místo hlavy masku hollow a jejich ruce, no moment, tady se o rukou mluvit nedá, spíš odporné pařáty zakončené dlouhými kostnatými prsty s krátkými, ale velmi ostrými drápy. Vážně, vypadali jako kříženci všeho možného, co se Udovi dostalo pod ruku, ale co se musí nechat, byli opravdu silní. Emi konečně vstala a setřela si ze rtů krev. "Příliš mě podceňuješ, nebyla jsem primera jen tak pro nic za nic." Řekla Emi chladně, to uslyšela Hotakův smích a vzápětí se na ni ty dvě potvory vrhly. "Espada de la Sangre." Nebylo třeba říkat víc, Udova zlatíčka padla k zemi, zatím co jejich krev stékala po čepeli Eminy katany. Pak použila Sonído a někam zmizela. No, někam, Emi využila Udova chvilkového rozrušení z porážky jeho výtvorů. Vztek způsobil, že Udo na moment zapomněl na skrývání svého reiatsu a ten moment Emi stačil na to, aby našla ten správný směr.

Jak tak probíhala spletitými uličkami Udova podzemního komplexu, začala mít neblahé tušení, takový pocit, že tady něco nehraje. Jako kdyby se za ní někdo plížil a ten pocit sílil a sílil, to se Emi prudce otočila. Zrovna stála uprostřed křižovatky několika chodeb a z té jedné zrovna vylezl Kira. "Ah, Emi san, yokata." Vydechl a sklonil svůj zanpakutou. "Úplně jsem ztratil stopu reiatsu, doufám, že je Oboko fuku-taichou v pořádku." Řekl a Emi jen stroze přikývla. "Hotaka nám musel zablokovat vnímání reiatsu, ale i tak vím, kde přibližně je." Nadhodila, to se Kira zarazil. "Neměli bychom prvně najít Oboko fuku-taichou?" Navrhl Kira, to Emi zakroutila hlavou a otočila se ke Kirovi zády. "Dokáže se o sebe postarat sama, čím dřív najdeme Hotaku, tím líp." Ukončila to Emi a zamířila do jedné uličky. Nemohla vidět ten zlověstný úšklebek, který se Kirovi objevil ve tváři. Když nějakou chvíli nereagoval a ani nebyly slyšet jeho kroky, Emi se otočila, ale to byla chyba. Emin pohled se střetl s pohledem Kiry. Ne, špatně, ty oči nebyly jeho, tohle přece vůbec nebyl Kira! Ale už bylo pozdě, jakmile se Emi podívala do těch svítivě růžových krvelačných očí, nebyla schopná vydat jedinou hlásku, natož se pohnout, její tělo ji úplně zradilo! Už už se napřahoval, že Emi zasadí smrtelný úder, když vtom ho kdosi probodl skrz na skrz a přímo do srdce, tedy pokud něco jako srdce měl... Jakmile se náš falešný Kira zhroutil na zem, Emi se konečně zase mohla hýbat a jen trochu překvapeně hleděla na Ayumi, která jí právě zachránila život. Ayumi držela v ruce svoji zanpakutou, která byla až po záštitu od krve, a podpírala zraněného Kiru, který byl v bezvědomí a nutno dodat, že tenhle Kira byl skutečný. "Arigatou..." Vydechla Emi, ale Ayumi jen zadýchaně přikývla. "Ayumi san, daijoubu ka?" Ayumi nevypadala dobře, nemohla popadnout dech a po tváři jí stékal pot. "Iindayo... Kira je ten, co potřebuje pomoct." Řekla nakonec a opatrně Kiru položila na zem, pak si sundala své haori a s pomocí své zanpakutou z něho udělala několik provizorních obvazů, aby bylo čím ty Kirovy rány zaškrtit a obvázat je.
Mezitím Udo pomalu, ale jistě ztrácel trpělivost, zlostně zaťal ruku v pěst a udeřil do stolu. "Nemám chuť srát se s těmahle haranty, ne teď!" Zaskřípal zlostně zuby, ale už bylo pozdě, naše trojice díky Emi už znala Udovu polohu. V tuhle chvíli Udo na monitorech mohl pozorovat jen dvě nepatrné šmouhy, které se velmi rychle blížily k němu. To totiž Emi zapojila Sonído a Ayumi zase Shunpo, což byl docela nezvyk, protože ona obvykle Shunpo vůbec nepoužívá, vystačí si s vlastní rychlostí, ale její momentální zdravotní stav jí moc možností nedával a navíc se chtěla trochu šetřit pro boj s Hotakou, s kterým počítala. "Ayumi san, už je vám líp?" Zeptala se Emi a Ayumi rázně přikývla. "Jsem v pořádku, co Kira?" Zareagovala Ayumi, to se Emi podívala na Kiru, kterého podpírala. "Pořád je mimo, ale už nekrvácí." Odpověděla nakonec. "Soka, už je čas skončit to." Řekla pak Ayumi a měla pravdu, za malou chvíli se na konci chodby začalo rýsovat jakési schodiště. Ayumi na ty schody vstoupila jako první a vtom se před ní objevil jeden z těch kříženců, s kterým předtím bojovala Emi. Vypadalo to, jako kdyby byl součástí těch schodů, prostě z nich jako by vylezl a ohnal se po Ayumi katanou, ta ale vyskočila, chytla ho za rameno a přehoupla se za něj, aby mu mohla úder vrátit, ale on se zase vpil do těch schodů a Ayumi udeřila do prázdna. "Hayaku!" Zavelela pak Ayumi a společně s Emi a Kirou v bezvědomí pokračovala v cestě, tu jim ale brzo někdo opět zastoupil. Sotva vyběhly ty schody, ocitly se v jakési velké hale, ale neměly moc času na rozhlížení se kolem. Obě se rychle musely vyhnout dalšímu nepřátelskému útoku. Snesla se na ně záplava jakési tmavě zelené lepkavé hmoty, tomu se ale všichni tři úspěšně vyhnuli. Ayumi i Emi se zastavily, to se před nimi objevil druhý z útočníku a za nimi se zase jako by z podlahy vytáhl ten první. "Stejně jako mně, tak ani jim se nelíbí, že jste zabili jejich bratra, tohle by nemuselo být příjemné." Zasmál se škodolibě Hotaka, to Emi i Ayumi udělaly pár kroků zpátky, až došly ke zdi, o kterou opatrně opřely Kiru. "Ayumi san, zůstaňte u něj." Řekla Emi a v ruce se jí opět objevila její zanpakutou. Ayumi už chtěla protestovat, ale Emi jí nedala možnost a sama se pustila do boje, navíc, měla pravdu, že nemohly Kiru nechat jen tak ležet. Ti dva se do Emi pustili dost zprudka, ale ona je taky nešetřila. Jenže pak se začala projevovat ta nevýhoda dva na jednoho. První útočník měl výhodu díky své schopnosti splynout s čímkoliv, takže ho Emi skoro nedokázala zasáhnout a ten druhý zase využíval toho, že se Emi soustředí na jeho spojence. Taky měl docela svinskou schopnost, totiž ta zelená lepkavá hmota předtím, to byla jeho práce, on totiž tenhle hnus plival a ten sajrajt dokázal velmi lehce a velmi rychle odčerpat reiryoku, nemluvě o tom, že to byla poněkud agresivní záležitost. Totiž, v jednu chvíli by se Emi nestihla tomu útoku vyhnout a tak to chtěla odrazit svojí zanpakutou, jenže ouha, sotva ten hnus padl na její čepel, začal ji rozežírat. "Ah, už si vzpomínám, tenhle drobeček podstoupil pár speciálních pokusů, řekl bych, že je hlavním nepřítelem arrancarů, jeho sliny totiž rozkládají jejich Hierro i zanpakutou. A pokud jsem tenkrát neselhal, mělo by to kurva bolet!" Zavýskl Udo opět jako smyslů zbavený a Emi se o jeho slovech vzápětí přesvědčila, protože ji trochu toho slizu zasáhlo do ramene. Bolest to byla skutečně pořádná, ale Emi jen zaťala zuby a nedala najevo svoji slabost. "Tyhle řeči mě nezastraší." Řekla chladně a pokračovala v boji. Asi pět minut Emi zvládala oba dva, ale to se jak na potvoru začaly projevovat problémy s jejím falešným tělem a ke všemu ji ještě asi dvakrát zasáhl ten zelený sliz a hned nato ji udeřil ten druhý. Tohle nevypadalo dobře, vtom se ale do boje zapojil někdo, s kým se vůbec nepočítalo. Zrovna když se ten uslintaný blížil k Emi, z ničeho nic mu někdo probodl krk zanpakutou a náš milý útočník bolestivě zaúpěl a začal se dusit. Ovšem ten někdo, to byl Kira! "Ta tvoje schopnost není zas až tak dokonalá, ne bez tohohle, že?" Řekl a prudce svůj zanpakutou vytáhl a s ním i jakýsi černý váček, který měl ten útočník v krku.  "Teď už nikomu neublíží." Dodal Kira a pomohl Emi vstát. Jak si toho mohl všimnout za tak krátkou dobu? I kdyby ho pozoroval od první chvíle, kdy tu schopnost použil, bylo by víc než štěstí přijít na to... Mihlo se Emi v hlavě, ale nakonec jen poděkovala a vstala. To už se z podlahy vynořil zřejmě poslední z Hotakových kříženců, ale tentokrát dostal slušný kopanec přímo do obličeje. Teď, když už byl Kira zase při vědomí, se mohla zapojit i Ayumi. Náš pan nedotknutelný zase hezky rychle zalezl někam do zdi, ale tohle byla marná snaha. "Emi, Kiro, jděte napřed, teď tady bude pěkně dusno." Řekla Ayumi, načež ti dva byli hned pryč, Ayumi zůstala v té místnosti sama s tím útočníkem. "Myslíš, že ti to schovávání pomůže?" Křikla a pak uvolnila své reiryoku! Vzduch se začal chvět a celou místnost pohltilo nesnesitelné horko, bylo to jako stát na rozpálené pánvi. Ayumi na to samozřejmě byla zvyklá, ale naši milí kříženci ne. Ten, kterého oddělal Kira, toho to skoro seškvařilo a ten druhý? Už neměl sílu schovávat se, ale vzdát se stále nechtěl. Přesněji, nemohl, protože tohle mu Hotaka vymazal z hlavy, jeho výtvory bojovaly tak dlouho, dokud se mohly hýbat a to ten druhý ještě mohl. Mátožně se zakymácel, ale pak se z posledních sil rozběhl naproti Ayumi. "Čas ukončit tvé trápení." Řekla polohlasně a utlumila své reiryoku. "Shunko!" Stačil jediný úder a ten blázen se změnil v prach, bylo dobojováno a Ayumi se hned vydala za Kirou a Emi. Pomalu ale jistě se ti tři blížili k východu a za pár chvil se zase dostali na denní světlo. Přišli právě včas, před nimi stál Udo v celé své aroganci a zlosti a zrovna otevřel Gargantu. Když zpozoroval naši trojici, jen si pohrdavě odfrkl. "Tss, nemám teď na vás čas, musím si to vyřídit s tím bastardem, kvůli kterému mám tyhle problémy." Řekl naštvaně a pak prošel Gargantou, která se hned zavřela. "Mate!" Ale Kirova slova vyzněla do prázdna. "Nech ho tak, on to nebyl." Zakroutila hlavou Ayumi. "To chcete říct, že jsme tohle všechno dělali zbytečně?" Nechtěl věřit Kira, ale Ayumi se jen ušklíbla. "Právě naopak, i když nerad a nevědomky, ale Hotaka se právě stal naším spojencem." Řekla. "Hotaka nepochybně ví, kdo za ty útoky v Seireitei může a teď si to s ním jde vyřídit. Bitva majitelů Zapovězených zanpakutou, to jde úplně mimo někoho, jako jsme my." Dodala ještě Emi, boj v Hueco Mundo skončil a ti tři si mohli na chvíli odpočinout, než si otevřou Gargantu a vrátí se zpátky do Soul Society.
Hotaka tedy zamířil do Soul Society neznámo kam, ale my se teď zaměřme na sever Rukongaie, tedy na Zaraki, kde došlo k dalšímu střetu. Zaraki měla na starost Yumichikova skupina, tedy Noe, Ulquiorra a samozřejmě náš Krasoň. "Doufám, že ten náš nebude něco jako Aizen." Řekla cestou Noe a při vzpomínce na drahého Sousukeho se jen otřásla. Těžko říct, jestli to byla vzpomínka na jeho sílu a nebo na jeho slizkost a úskočnost, z které se tak otřepala. Každopádně, za pár chvil tihle tři zjistili, že jejich soupeř má do Aizen docela daleko. Ulquiorra v něm spíše poznával něco jako shinigami verzi Starrka. Goro jako jediný z devíti zbylých držitelů Zapovězených zanpakutou soupeře nevyhledávala, mile rád by se někam ztratil a úplně se distancoval od tohoto problému, ale bohužel. K jeho smůle Noe ucítila jeho reiatsu a tak byl vzápětí náš lenoch odhalen a že z toho nebyl dvakrát na větvi. "Nemůžete mi konečně dát pokoj?“ Povzdychl si unaveně a letmo přeletěl všechny tři pohledem. "Jistě, že můžeme, nejsme jako nultá divize.“ Odpověděl Yumichika a s grácií sobě vlastní přešel do popředí skupiny. "Gotei 13 mrzí všechny předešlé incidenty, ale aby mohlo dojít k patřičnému napravení všech omylů, je nutné najít a zastavit toho, kdo do Seireitei přišel vykonat svoji krvavou odplatu. Myslím, že nám můžete pomoct.“ Vysvětlil Yumichika, nastala chvilka ticha. Goro vypadal, že si všechno promýšlí, pak si ale jen povzdychl a ve tváři se mu objevil takový smířlivý výraz. "Hm, asi nemohu než...“ To se znovu nadechl a Yumichika se letmo otočil na Ulquiorra a Noe s takovým nadšeným výrazem. "Vyšlo to! Jsem geniální diplomat!“ Zašklebil se a pak se zase rychle otočil, Noe a Ulquiorra si jen vyměnili jeden ehm… no, pohled, který mluvil za vše. I když, to přeháním, jediné, co mluvilo za vše, byla Gorova reakce. "říci ne.“ Dokončil větu, div, že Yumichika nedostal infarkt. "Nani?!“ Zaječel naštvaně. "Geniální diplomat.“ Neodpustila si Noe takovým ironickým tónem. "Vskutku.“ Přitakal Ulquiorra se svým typicky nečitelným výrazem. "Na čí jste vlastně straně?!“ Zavrčel na ně Yumichika vztekle, ale pak se zase otočil na Gora. Zřejmě chtěl spustit další úžasný proslov, ale Goro jen líně seskočil z větve, na které do teď seděl. Doskočil těsně k Yumichikovi a položil mu ruku na rameno. "Obracíš se na špatnou osobu, milý diplomate.“ Řekl a pokračoval v cestě, ale ne na dlouho. Když už se zdálo, že kolem naší trojice v klidu projde, vstoupil do toho Ulquiorra. Goro se opatrně zastavil a lehce zaklonil hlavu, aby neměl Ulquiorrův meč tak blízko u krku. "Naopak, lepší osobu těžko najdeme. Co si o tom znovu promluvit?“ To se střetly dva pohledy,  Gorův laxní, ale odhodlaný a Ulquiorrův děsivě chladný. "Ulquiorra-“ Špitla Noe, Ulquiorra ji ale umlčel jediným pohledem. "Nemáme času nazbyt.“ Přitakal Yumichika, to se Ulquiorra otočil zpět na Gora. "Promluvit si o tom s mečem v ruce? Lákavá nabídka, ale budu nucen odmítnout.“ Zareagoval Goro, ale slova tady skutečně nic neřešila. "A my budeme nuceni donutit tě mluvit, Goro.“ Ozval najednou Yumichika, který rovněž držel Gorovi u krku svůj zanpakutou. Ten tam byl náš půvabný diplomat, teď už mělo mluvit jen ostří zbraní. "Mattaku… proč se každý musí hrnout do boje? Vždyť je to tak zbytečné...“ Povzdychl si Goro, zdálo se, že nemá kam utéct. Ostří u jeho krku mu nedovolovala byť jen sáhnout na svoji zanpakutou, natož ji tasit. "Hae, Hayaikumo.“ Naše trojice zpozorněla, z ničeho nic Ulquiorru a Yumichiku odhodila tlaková vlna, dokonce i Noe to cítila a to od nich stála dál. Goro použil Shunpo a vrátil se na své původní místo, nahoru na tu větev. Noe hned přiběhla ke klukům. "Není vám nic?“ Oba jen zakroutili hlavou a posbírali se ze země, Yumichika se samozřejmě ještě upravil, ten útok ho určitě rozcuchal... "Vyvolal právě Shikai, že jo?“ Ujišťovala se pak Noe. "Vypadá to tak, ale bez kontaktu se svojí zanpakutou? Jsem si jistý, že se jí ani nedotkl.“ Odpověděl Ulquiorra, to si Noe Gora změřila pohledem. Bylo to jako moje silové pole, ale na rozdíl od něho, tohle nebylo vidět. Kdybychom ale předpokládali, že skutečně vyvolal Shikai, jak to mohl provést bez kontaktu se svojí zanpakutou? Může mít někdo skutečně tak vypracovanou koordinaci se svojí zanpakutou, že může útočit, aniž by ji tasil? Verze, jakou Noe promýšlela by znamenala nehezký problém. Opatrně se naklonila ke klukům. "Potřebuju si vyložit pár nejasností, chce to znovu otestovat jeho schopnosti.“ Zašeptala tiše, načež oba přikývli a Noe se stáhla do ústraní. Stál před nimi soupeř, o jehož síle neměli téměř ani ponětí, čím si ale mohli být jistí, bylo to, že je Goro silný protivník. Pokud měl někdo z nich prokouknout jeho techniku a najít v ní slabinu, byla to právě Noe. Díky svému tréninku měla z těch tří nejlépe vycvičené vnímání reiryoku a reiatsu, navíc, zatím se Gorova schopnost zdála být velice podobná té její. Yumichika a Ulquiorra se tedy dali do realizace plánu. "Sake, Fuji Kujaku.“ Yumichika rovnou vyvolal Shikai a po Gorovi se ohnal jako první, ale ten se tomu bez problému vyhnul. Goro stále netasil svoji zanpakutou, to už se za ním ale objevil Ulquiorra a společně s Yumichikou se opět pokusil Gora zasáhnout, marně. Za tu chvíli, co spolu ti tři bojovali, bylo jasné, v čem Goro mimo jiné vyniká. Jeho Shunpo bylo víc než rychlé, za tohle by se nestyděl ani expert jako Byakuyu, bylo plynulé a jak Noe za tu chvíli vypozorovala, Goro už dobře věděl, kolik reiryoku je pro který pohyb třeba, navíc kombinoval Shunpo se svou normální rychlostí, čímž zamezoval zbytečnému plýtvání svým reiryoku. Tahle honička trvala ještě dalších sedm osm minut, kdy stačil Yumichika minimálně třikrát dostat záchvat vzteku, když Goro, jak měl ostatně ve zvyku, opakoval tím svým nezaujatým tónem všechno, co Yumichika řekl. Jeho velká slova o půvabu a kráse pak vyznívala jako vtip a to si Yumichika rozhodně nehodlal nechat líbit. Teď si asi budu trochu odporovat, když řeknu, že Goro udával tempo boje a to bylo dost volné. Jistě, jeho Shunpo je víc než rychlé, ale to je asi tak všechno, jinak Goro v boji nikdy nikam nespěchá a ani teď tomu nebylo jinak. Yumichiku se mu povedlo slušně vytočit, zatímco Ulquiorra si jako obvykle zachovával svoji kamennou tvář. Pohledem krátce zaletěl k Noe, která celou tu dobu bedlivě sledovala každý Gorův pohyb. Od té chvíle, co kluci tasili, nepoužil tu schopnost, jen pořád uhýbá. Že by to bylo jednou a dost? Má ta technika nějaké omezení? Zamyslela se Noe, ale pak tuhle teorii zamítla. Ne, dělá to schválně. Není hloupý, nenechá nás odhalit svoje schopnosti, dokud mu nedáme důvod. Na někoho jako je on nemůžeme zlehka, určitě by byl schopný takhle nám utíkat hodiny. Noe věnovala Ulquiorrovi významný pohled a pak jen zakroutila hlavou, nemusela víc, Ulquiorra dobře věděl, co to znamená. "Běžte s Noe stranou.“ Řekl najednou Yumichikovi, ten se zprvu zarazil, ale pak se rychle klidil i s Noe na uctivou vzdálenost, varování čtvrté Espady, to není jen tak. Ano, na silného protivníka pošlete někoho ještě silnějšího. Ulquiorra použil Sonído a v mžiku stál za Gorem, ten chtěl opět pomocí Shunpo utéct, ale tentokrát to nestihl. Překvapilo ho, jak rychlý teď Ulquiorra byl, Goro se v duchu musel smát, jak moc Ulquiorra podcenil, ten se ale sakra musel krotit. Jo jo, nezabít si zdroj informací. Povzdychl si a v tom okamžiku, ještě před Ulquiorrovým zásahem, se Goro vzdal. Byla to vteřina, když Gora zasáhlo Ulquiorrovo Cero. Z pohledu Yumichiky a Noe to mohlo vypadat trochu děsivě, všechno se stalo tak rychle, že ani nestačili určit intenzitu Cera, takže se oba děsili toho, že to Ulquiorra přehnal. Taky Cero čtvrté Espady, to už je pojem, naštěstí se Ulquiorra dokáže krotit a tohle Cero, to bylo v porovnání s jeho obvyklými útoky slabé. Každopádně, takový zásah v těsné blízkosti, to muselo stát za to. A taky že ano, když konečně lehl prach, naše trojice mohla spatřit Gora, jak nehybně leží kus před Ulquiorrou na zemi. "To snad ne, on ho oddělal!“ Plácl se Yumichika do čela, načež Noe hned spěchala ke Gorovi a Ulquiorra jen mlčky schoval svoji katanu. Když Noe ke Gorovi přiběhla, stále se nehýbal, byl poněkud domlácený z toho pádu a celkově zranění díky tomu Ceru, ale krev žádná, nezdálo se, že by utržil nějaké smrtelné zranění. Když ho Noe chtěla otočit obličejem k sobě, najednou ji chytl za ruku, až leknutím vykřikla. Ulquiorra a Yumichika, a určitě i Noe, se zprvu lekli, že chce Goro pokračovat v boji, čímž by se z Noe stala rukojmí, ale k jejich štěstí byly Gorovy záměry docela jiné. "Několikaletou křivdu za jeden den nenapravíte. A z nepřátel se spojenci také tak lehce nestanou. I když, věděl bych o jedné výjimce...“ To si naše trojice značně oddychla, svůj boj vyhráli. Možná se vám zdá zvláštní, jak ten boj skončil. Ostatní bojovali desítky minut, někteří téměř hodinu a tady to mělo všechno vyřešit jedno umírněné Cero? Skutečně je Goro tak slabý? Nebo Ulquiorra tak silný? Ti tři na takové myšlenky neměli čas, ale čert sám ví, že tehdy Goro víc než s Yumichikou a Ulquiorrou bojoval sám se sebou. Mísila se v něm nenávist a odpor k Centrále 46, která byla příčinou všeho jeho trápení a ne jen jeho. A teď měl pomáhat podřízeným svých nepřátel? Na druhou stranu, nechat někoho napravovat stará neštěstí tím, že způsobuje nová, nechat zbytečně zemřít nevinné shinigami, to je jako být komplicem toho vraha a Goro už znovu nechtěl mít ruce potřísněné krví nevinných, už nikdy...
Všechny skupiny už našly svůj cíl a naše složitá skládanka pomalu začínala dávat smysl. Je to o náhodě, o štěstí, jako při nějaké hře, kdy platí zákony schválnosti. Když začneš hledat napravo a složitě se dopracuješ až na konec, zjistíš, že to, co jsi hledal, bylo celou dobu téměř na dosah ruky – nalevo. Tak to zatím vypadalo i při hledání onoho útočníka, zbývaly ještě tři skupiny, které si své informace teprve musely vybojovat. Jedna z nich se nacházela v horách na severu od Seireitei. Tam se Moriko, Hinamori a Uryuu střetli s Nariko. Na rozdíl od ostatních Zapovězených, Nariko na nic nečekala a místo nějakého úvodního varování nebo hádky rovnou zaútočila. Přivítáním pro ty tři byla vysoká ledová zeď, která jim vyrostla těsně před obličejem, div že do ní nenarazili. "Jak milé přivítání.“ Poznamenala Moriko a změřila si tu zeď pohledem. "Opatrně, nedotýkejte se té zdi!“ Křikla najednou Hinamori a všichni tři odskočili dál od onoho ledového kolosu, kolem se cosi mihlo. To už nahoře stála silueta ženské postavy, ale díky slunečnímu světlu, do kterého se ti tři ze svého úhlu dívali, nebyla moc dobře vidět. "Utečte, dokud máte možnost, nebo skončíte jako oni.“ Ozval se chladný hlas, to ta postava máchla rukou jistým směrem a když se za ní ti tři podívali, nenaskytl se jim zrovna příjemný pohled. Zem byla ještě potřísněná krví a vodou z tajícího ledu, kolem pak postávalo okolo deseti ledových soch v nejrůznějších pózách. Jedna se s katanou v ruce napřahovala k úderu, druhá se zase držela za poraněné rameno a další se pak snažila něčemu uskočit. A pak jim to došlo! U jedné ze soch byl vidět symbol nulté divize, tohle byla jednotka, která měla zadržet Nariko! Dlouho se jim ale tento děsivý pohled nenabízel, Nariko luskla prsty a po sochách zbyl jen ledový prášek, který vzápětí roznesl vítr všude kolem. "Jak kruté...“ Pípla Hinamori. "Stály ti jejich životy zato?!“ Řekla nečekaně ostře Moriko, ve tváře se jí zračilo jasné rozhořčení, odsuzovala hrubost, s jakou se Nariko s těmi shinigami vypořádala. "Další, co mě chce soudit? Nejsem povinna ospravedlňovat se vám, tak zmizte, než skončíte stejně.“ Zareagovala, nesnáší, když její činy odsuzuje někdo, kdo o ní nic neví. I když je to kruté v porovnání s tím, co se té bandě z nulté divize stalo, nutno dodat, že byla Nariko v právu.  Nultá divize si opět začala, celé to vyprovokovala a bylo to buď oni, nebo Nariko. Výsledek byl už předem dán... "Nepřišli jsme sem jako nepřátelé, chceme si jen-“ Ale to Uryuu nedořekl, ani nepostřehl ten pohyb, když se Nariko dostala do jeho těsné blízkosti a odkopla ho. Byl to vážně silný kop, Ishida chvíli nemohl popadnout dech, ale co byste čekali od bývalé členky Onmitsukidou? "Hadou no 1: Shou!“ Ani Hinamori se nedala moc dlouho pobízet, ale tenhle zákrok nevyšel podle jejích představ. "Bakulou no 8: Seki.“ Nariko Hinamorinu techniku lehce odvrátila. Samozřejmě, Hadou první úrovně, ale tady šlo o rychlost, co nejdříve dostat Nariko od Ishidy. Každopádně, rychlost, s jakou Nariko ten útok stihla odvrátit, byla vskutku úctyhodná. To už se ale přidala i Moriko, která vzápětí zkřížila svůj zanpakutou se zanpakutou Nariko. Obě se navzájem blokovaly a vyvíjely na sebe tlak, to se Moriko usmála. "Tatakai, Akatora.“ V tu chvíli se čepel jejího zanpakutou rozdělila na čtyři zahnutá ostří, čímž vyvedla Nariko z rovnováhy a donutila ji stáhnout se. Naše trojice byla konečně kompletní a bojeschopná. "Týmová spolupráce, hm?“ Řekla Nariko spíš sama sobě, to jí hlavou projela vzpomínka na staré časy u Onmitsukidou. "Centrála 46 za své chyby zaplatila tu nejvyšší cenu, je zbytečné, aby umírali další, nemyslíš?“ Křikla Moriko, ale Nariko se na ni jen beze slova dívala, v očích ledový klid.“Ne vždy je smrt tou nejvyšší cenou.“ Zareagovala Nariko a použila Shunpo. Vzápětí se objevila za Hinamori a zdálo se, že ji chce zezadu seknout, ale Nariko akorát blafovala, vyprovokovala Hinamori k vykrytí toho falešného zásahu a pak se pomocí Shunpo dostala za Ishidu, který se už už chystal na Nariko zaútočit ve chvíli, kdy měla zkřížit meč s Hinamori, ale bohužel. Uryuu se znovu proletěl vzduchem a srazil při tom Hinamori k zemi. Než se ti dva vzpamatovali, Nariko stála nad nimi a napřahovala se k dalšímu útoku, ten ale na poslední chvíli zastavila Moriko. Uryuu se vzpamatoval jako první, vzal Hinamori a pomocí Hirenkyaku se dostal z dosahu Nariko. “Daijoubu desu ka?“ Zeptal se a Hinamori jen rozpačitě přikývla. Uryuu ji pomohl vstát a upravil si brýle. “Zdá se, že tady už slova nepomohou.“ Povzdychl si a namířil několik šípů na Nariko, načež je rychle vypálil. Bohužel minul, přesněji, Nariko se všem šípům vyhnula a tak samo si musela dávat pozor i Moriko. “Uryuu, chceš mě zabít, pitomče? Nebo hůř, rozcuchat?!“ Seřvala ho, Uryuu stačil jen vydat uražené povzdychnutí a už se znovu musel bránit útokům Nariko. Takhle to šlo nějakou tu chvíli, Nariko nenechala své soupeře vydechnout ani chvilku, tvrdě šla po každém z nich a někdy to byl téměř zázrak, že se jejím útokům dokázali v poslední chvíli vyhnout. “Takhle nemáme šanci zaútočit.“ Povzdychla si Hinamori v okamžiku, kdy si od nich Nariko nechávala odstup. “Klid, nemůže tohle dělat do nekonečna.“ Zareagoval Ishida, naše trojice už byla krapet unavená. “Jo? To řekni jí, nevypadá, že by se nějak unavila.“ Ozvala se Moriko, všichni tři se zadívali na svoji soupeřku. Nariko skutečně nevypadala, že by ji předešlých x minut nějak vyčerpalo, nedávala najevo jakékoliv emoce, připomínala spíš ledovou sochu než někoho živého. Hinamori se zamračila. “Něco v tom musí být!“ Řekla odhodlaně spíš sama sobě, to se na ni Uryuu a Moriko otočili, jenže to byla chyba. Polevili v ostražitosti a toho Nariko využila, vzápětí Hinamori padla k zemi do kaluže vlastní krve, která se pod ní začala rozšiřovat. “Hinamori!“ Ale už bylo pozdě, Nariko se obratem vrhla na rozrušenou Moriko a uštědřila jí slušný zásah loktem do břicha, nejspíš by Moriko skončila stejně jako Hinamori, kdyby ji Uryuu nezachránil vystřelením několika šípů, které donutily Nariko stáhnout se. “Postarej se o Hinamori, já ji zabavím.“ Řekl a upravil si brýle, Moriko jen spěšně přikývla a spěchala za raněnou Hinamori. V další chvíli se souboj omezil jen na Ishidu a Nariko, zdálo se, že si ti dva trochu prohodili role. Teď byl Uryuu ten, který Nariko nedal jedinou šanci k oddychu a už vůbec neměla sebemenší šanci nějak ohrozit Hinamori a Moriko. Ishida ji zásoboval pořádnou salvou šípů, několikrát už Nariko i zasáhl, ale nešlo o žádná vážnější zranění. Najednou se ale Nariko zastavila, několika šípům se ledabyle vyhnula, několika se nechala zasáhnout, už ji přestalo bavit utíkat, Nariko přešla do ofenzívy. Ishidu oslepil záblesk jasně bílého světla, když se mu konečně srovnalo vidění do normálu, bylo pozdě. Nariko mu omotala okolo krku řetěz se srpem, který se táhl z jílce její zanpakutou, prudce jím trhla a Ishida chtě nechtě letěl jejím směrem, kde už Nariko čekala s připravenou katanou, která měla projít skrz a zřejmě by i prošla, kdyby Uryuu tak pohotově nezareagoval. V poslední vteřině se mu podařilo vytáhnout Seele Schneider, kterým zablokoval tu katanu. Nariko nehnula ani brvou, když se od místa střetu začal šířit led, který znehybnil špičku jejího zanpakutou, ale začal pohlcovat také Ishidův Seele Schneider. Uryuu ho rychle pustil a využil toho, že se Nariko soustředí na svoji techniku a povoluje stisk. Rychle se vymanil z toho řetězu a pomocí Hirenkyaku se dostal dál od ní. Už už se chystala pokračovat v útoku, to se ale zarazila a její lehce zděšený pohled směřoval k Ishidově Seele Schneider, který byl v tu chvíli přimrzlý k Tsukiyuki. Led začal tát a ne jen on, dokonce i tenká námraza se stříbřitými vločkami, která zdobila čepel Naričiny zanpakutou, brala za své. Nariko pohotově odhodila Seele Schneider pryč dřív, než stačil pohltit ještě další Reishi, toho Ishida využil a ještě v letu chytil svůj Seele Schneider, který vzápětí mířil plnou rychlostí na Nariko jako jeden smrtící šíp. Nestihla se mu vyhnout, zabodl se hluboko dovnitř. Nariko jen bolestně zaúpěla, z očí se jí ztratil život a to bylo najednou slyšet podivné křupnutí. Jednou… dvakrát… znovu a znovu, bylo to, jako když praská led. A taky že ano, Nariko o chvíli později zbělala a roztříštila se na několik kusů ledu. “Ledová kopie?!“ Vyhrkl Ishida a jeho oči rychle začaly těkat kolem, aby našly skutečnou Nariko. “Abunai!“ Stačil ještě křiknout na Moriko a Hinamori, skutečná Nariko se totiž objevila za nimi. Rychle se blížila a s ní i smrtící ostří její zanpakutou, byl to jen okamžik, kdy se Uryuu marně snažil dost rychle vystřelit ze svého luku, aby zabránil Nariko v útoku, kdy se Moriko jen s hrůzou v očích mohla snažit sáhnout po svém zanpakutou, zatímco se snažila Hinamori dostat z dosahu toho útoku. A pak… pak se Nariko prudce zastavila! Vypadala překvapeně, dokonce ani Ishida a Moriko zprvu nechápali, co se děje, ale Hinamori to věděla moc dobře. Díky pomoci Moriko se i s tím zraněním mohla jakž takž hýbat, což jí teď dovolovalo tasit svoji zanpakutou. “Hajike, Tobiume.“ Následovala ohromná exploze, která všude kolem rozvířila prach. Nějakou tu chvíli to trvalo, než se prach usadil a dovolil naší trojici prohlédnout si výsledek toho útoku. Nariko ležela u jedné skály, zrovna se pokoušela sesbírat se ze země, ale to nešlo zrovna podle jejích představ. Krom zranění, která jí způsobila samotná exploze, odhodilo ji to na nejbližší skálu a to nebyl zrovna slabý náraz. Moriko se vzpamatovala dřív než Uryuu a tak bez váhání pomocí Shunpa zamířila k Nariko a přiložila ji svůj zanpakutou, teď už v uzavřené formě, těsně ke krku. “Teď už budeš ochotná s námi mluvit?“ Ušklíbla se, to ten pohled Nariko, ten tam byl onen neotřesitelný klid, který se jí během boje zračil v očích, teď se v nich zrcadlilo překvapení. Nariko nechtěla uvěřit, že prohrála. Musela si to přiznat, podcenila své protivníky a to byla fatální chyba. Smích Tsukiyuki, který jí zněl v hlavě, ji v tom ještě utvrzoval. Nariko od samého začátku používala Bankai, to ovšem naše trojice nevěděla. Celou tu dobu ti tři bojovali s ledovým klonem a iluzemi, které skutečná Nariko vytvořila. V tom všem spěchu, kdy se soustředila na kontrolování svého Reiryoku a léčení zranění své kopie si vůbec neuvědomila tu pojistku, která naší trojici zajistila vítězství. Když byla Hinamori “ze hry“, Nariko se o ni přestala starat a zaměřila svoji pozornost na Ishidu a Moriko, to ale neměla dělat. I přes svůj zdravotní stav Hinamori dokázala pomocí kidou vytvořit neviditelnou sít, do které opatrně zapletla své dva spojence i ledový klon Nariko, který do ní chtěla chytit. Hinamori neměla ani tušení o skutečné Nariko a ta zase nevěděla o Hinamorině technice a takhle to skončilo. Nariko musela uznat svou porážku, i když s velkou nelibostí. Cítila se hrozně, zahnána do kouta podřízenými Centrály 46 a teď, když ji, stejně jako Hinamori, museli ošetřit, byla to pro ni potupa. Tohle ale odmítala dát najevo a tak jen zatnula zuby a s překonáním sebe sama se odhodlala promluvit. “Fajn, řeknu vám, co vím, ale moc toho nečekejte, už nějakou tu dobu se snažím distancovat od všeho, co souvisí s Deseti zapovězenými.“ Začala a pomalu se vzpamatovávala ze svých zranění, Nariko přidala další dílek skládanky.
Zvláštní, když se nad tím teď zamyslím, hledání Deseti zapovězených vlastně rozpoutalo boje snad všude. Ať už mám na mysli mnoho těžkých bojů v Rukongaii a okolí a nebo nelehkou zkoušku, jakou Hotaka přichystal v Hueco Mundo, v Seireitei taky probíhal jistý druh boje. Každý shinigami tiše bojoval sám se sebou, se svojí touhou udělat, co musí - s touhou nakopat nulté divizi zadek. Yamamoto tiše postával u okna své pracovny a díval se ven. V Seireitei bylo mrtvo, jediný pohyb venku byla co dvě hodiny výměna stráží a donáška hlášení. Na jednu stranu byl rád, že Tsubasa i se svým doprovodem konečně vypadl, ale taky dobře věděl, že v tuto chvíli pravděpodobně opět v nulté divizi jednají o dalším postupu a o tom, jak naloží s Gotei 13, Onmitsukidou a Kidoushu. S největší pravděpodobností Soul Society nechají úplně mimo tu věc, nebo možná, pokud jim poteče do bot, pošlou nějakou divizi jako pěšáky nepříteli přímo do náruče, jen aby si získali čas. Yamamoto ale stále věřil, že to skupinky, které vybral, zvládnou. Popravdě ani nebyla jiná možnost, snad nikdo si nedokázal představit, jak by to dopadlo, kdyby Yamamotův výběr neuspěl. Jedna věc by tím byla daná – osud Soul Society. Buď by jej zničila nultá divize a nebo ten vrah.
Nad podobnými záležitostmi přemýšlela většina shinigami. “Já to fakt nechápu, proč si velící kapitán nechá rozkazovat od takových pitomců, jako jsou ti z nulté divize?“ Rozčiloval se Bouji, když se bavil s Ibou. Samou nudou už nevěděl co by, kapitán ani Nanao nebyli k zastižení, já byla pryč a zbytek divize byl buď na ošetřovně, na hlídce nebo naštvaně posedával v kasárnách, tak se náš průšvihář rozhodl projít k sousední divizi. “To se ti lehce řekne, já bych jim taky rád dal do huby, ale to by byla tak trochu vzpoura proti královským rozkazům a králi samotnému. I když, vsadím se, že ti potomci z nulté mají “královské rozkazy“ jen jako zástěrku, beztak to tam řídí někdo jiný.“ Zareagoval Iba, zrovna šel zkontrolovat Akinu v její cele a Bouji ho poslušně doprovázel, aspoň mohl s někým pomlouvat Tsubasu a jeho pitomce, jak nultou divizi s Ibou nazývali. Iba zrovna otevřel dveře, které vedli k cele Akiny, když vtom se ozval čísi hlas, jak volá jeho jméno. “Fukutaichou! Taihen desu!“ To už k těm dvěma doběhl jeden shinigami ze sedmé divize a celý udýchaný se zastavil těsně před Ibou. “Co se stalo?“ Zareagoval hned Iba. “N-nultá... divize...“ Vydechl, to si Iba vyěnil s Boujim jeden pohled. “Vrátili se, teď stojí u kasáren a naši se s nima začali hádat, vypadá to na bitku!“ Dostal ze sebe konečně ten shinigami, Iba jen nevěřícně otevřel pusu. “Nani?! Z toho bude průser! Pokecáme jindy, Bouji.“ Řekl rychle Iba a vzápětí byl rentám. Bouji mu jen trochu zaraženě zamával. “Jo, jasně…“ To se podíval na toho shinagmiho, ten se jen zmateně uklonil a taky spěchal pryč. Bouji si jen povzdychl a jednou rukou se podrbal ve vlasech. “Maa, taková otrava.“ Bouji už by asi šel zpátky do svojí divize, ale to uslyšel čísi hlas. “Shinigami san… tady, tady dole.“Křehký dívčí hlas se ozýval zpoza těch polootevřených dveří, Iba v tom spěchu plně zapomněl na kontrolu vězně, stejně tak i na zavření dveří. Bouji se chvíli nedůvěřivě koukal tím směrem, ale když ho ten hlas nepřestával volat, nedalo mu to. Opatrně se proplížil k té cele, z které ten hlas vycházel. Akina stála uprostřed své cely a upírala své velké upřímné oči na Boujiho, toho zaskočilo, že ten narušitel, o kterém mu Iba říkal, je někdo jako Akina. Vždyť vypadá jako andílek, je tak… roztomilá. Ušklíbl se v duchu. “Takhle bych si narušitele vážně nepředstavoval.“ Řekl a Akina jen uhnula pohledem, jako by se za své jednání styděla. “Potřebuju pomoc, nikdo mě neposlouchá, ale já musím mluvit s Uraharou! Musím ho najít!“ Řekla tak odhodlaně, prudce přistoupila k mříži a chytla se jí oběma rukama. “Já ti vážně nelžu, musíš mi pomoct! Onegaishimasu… onegaishimasu, shinigami san…“ Špitla Akina zoufale a znovu sklopila hlavu. Bouji nemusel nic říkat, jeho výraz mluvil za vše, byl odhodlaný Akině pomoct. Její oči… ne, ona nelže.
Mezitím v Kagamino, 22 km východně od Karakury, probíhal jeden z posledních bojů. Susumu tak nějak cítil, že ostatní Zapovězení jsou na tom podobně, nebo aspoň byli. Zvláštní, jak je těch deset, teď už vlastně devět, mezi sebou propojeno, všichni podvědomě cítí, když se s nimi něco děje. Ale na rozdíl od ostatních, Susumu stále ještě bojoval. Zdá se, že se našli ti správní soupeři. Ty i Suzumebachi jste musely uznat, že Susumu se vám dokáže vyrovnat jak rychlostí, tak i v hakudě, kde se taky ukázal dost zkušený. Jeho výhodou byla velká fyzická síla, jakou žádná z vás neměla, ale když už se zdálo, že by se Susumu mohl dostat až nebezpečně blízko, pořád tady byla tvoje elektřina, která vašeho soupeře držela v patřičné vzdálenosti. A takhle jste tam kolem sebe kroužili nějakou tu chvíli, což už nikoho z vás nebavilo. Mimo to, vám šlo o čas, nemůžete si s ním takhle hrát, v tuhle chvíli opravdu ne, i když, Suzumebachi se tvářila, že ji tohle pošťuchování baví. To možná proto, že jsi zatím vždycky byla ty ta, která skončila s katanou u krku nebo po které se Susumu ohnal nějakým tím kidou. Najednou se ale Susumu zastavil, to jste se zarazily i vy dvě. Stál asi pět metrů od vás a v tu chvíli by snad nikdo nedokázal určit, co se mu honí hlavou. Susumu si s takovým pobaveným úsměvem povzdychl. “Tohle je pro mě nová zkušenost.“ Řekl. “O čem to mluvíš?“ Zareagovala Suzumebachi a lehce pozvedla jedno obočí. “No, jen tak někdo nemůže říct, že je oproti němu můj Shikai k ničemu. Vy modifikované duše se takhle chlubit můžete.“ Odpověděl spokojeně. “Nepotřebujem se ničím chlubit, ale je od tebe hezký, že nám to říkáš.“ Ušklíbla se Suzumebachi a spiklenecky na tebe mrkla, dobře jsi věděla, co tím chce říct. “Sou da? Ještě ses s tím Shikaie ani nepochlubil a už víš, že je to na nic?“ Přidala ses i ty, Suzumebachi z něho zatím nespustila oči. “Vážně máte čas takhle si se mnou hrát? Já nikam nespěchám, ale vám teď asi v Soul Society umírá dost shinigami.“ Zareagoval Susumu, ta poznámka Suzumebachi trochu pocuchala úsměv. “Jako by nás to zajímalo.“ Odsekla, Susumu se opět ušklíbl. “Hontouni? Pak nechápu, proč spolu bojujeme.“ Tohle nebyl rozhovor, v kterém byste chtěly pokračovat, Suzumebachi se musela kousnout do rtu, aby se udržela. “Koukej sklapnout a vytas Shikai, kecale.“ Spražilas ho pohledem, ale Susumu nevypadal, že by se chystal k útoku a toho Suzumebachi využila. Než stačil cokoliv udělat, byl pod její kontrolou, tedy aspoň to tak vypadalo. Tys na nic nečekala a zaútočila, Susumu schytal slušný zásah elektřinou a taky pěkný kop, který ho odmrštil až k jednom stromu. Susumu se s menšími obtížemi zase postavil a opět se na vás dvě podíval s tím svým nečitelným výrazem ve tváři. Suzumebachi se jen vítězně zazubila. “Čas na otázky a odpovědi.“ Řekla a donutila Daie, ať si vlastní katanu přiloží těsně ke krku. Suzumebachi ani nevnímala, jak lehce se nechá Susumu kontrolovat, i když… spíš jak lehce dělá to, co Suzumebachi chce. “Ale, jako kdyby ta katana u mého krku něco znamenala. Ani jedna z vás nemá sílu na to, aby mě zahnala do kouta.“ Řekl tak sebejistě, až Suzumebachi zlostně cvakla zuby, vždycky nesnášela, když ji někdo podceňoval a zvlášť když byl ten někdo shinigami. “Teme, řekni to ještě jednou!“ Trochu tě to znepokojilo, Suzumebachi se přestávala soustředit, ještě aby tak povolila svoji kontrolu. “Bachi, osaide!“ Ale ono se to líp říká, než dělá. I když Susumu mlčel, Bachi dopaloval ten jeho spokojený a sebevědomý výraz. “Říkal jsem to, nemáte odvahu udělat ani tohle.“ Řekl jako by nic a najednou se čepel jeho katany prudce svezla po jeho krku! V tu chvíli jsi nevěděla, co se stalo. Překvapený výraz Suzumebachi tě nijak neutvrzoval v tom, že by to Daie donutila udělat, on se snad sám podřízl?! Susumu ke svému štěstí svůj řez směřoval mimo tepnu a také nebyl příliš hluboký, i když příjemné to určitě nebylo a krve z té rány taky dost teklo. Suzumebachi najednou instinktivně couvla, její výraz byl zmatený. “Bachi! Nani wo-“ Ale tos nedořekla, v tu chvíli Susumu soustředil větší množství reiryoku do své katany, která díky tomu začala rudě zářit. Susumu se znovu usmál, ale ten úsměv, ne, tentokrát to bylo jiné, v tomhle úsměvu se značila škodolibá radost, tenhle úsměv říkal “Je konec.“ “Bankai…“ Okolím otřáslo Daiovo reiatsu, bylo jasné, že v tuhle chvíli už Suzumebachi nad Daiem úplně ztratila kontrolu. “Ashisogi Akai Taiyou.“ Susumu si sundal vršek kimona a katanou usekl kus svého rukávu, kterým si následně obvázal tu ránu na krku. “Neberte to osobně, modifikované duše.“ Řekl jen a pak zmizel, bylo to těžko postřehnutelné mihnutí, když se objevil přímo za tebou. Šlo to moc rychle, cítilas jen, jak tě svojí katanou řízl zezadu do pravého ramene, ale ne jednou, zdálo se, že se Susumu trefil pětkrát do toho samého místa! “Boke, jame!“ Křikla na tebe Suzumebachi lehce vyděšená z toho, jak ti úplně zamrzly reflexy. Pomocí Raikoukoura zaútočila na Daie a dostala ho od tebe. Tentokrát už Susumu mlčel, jeho výraz mluvil za vše, teď to začal brát vážně a zdálo se, že už předem rozhodl výsledek tohoto boje. Konečně ses vzpamatovala, ale to tě najednou ochromila neskutečná bolest. S hrůzou ses podívala na své rameno, které se začalo úplně rozkládat! Cítilas, jak se ti rozpadá ramenní kloub i svalová hmota, než ses nadála, dívala ses na svoji pravou ruku, jak nehybně leží na zemi. “Ne-ko…“ Téměř zašeptala Suzumebachi a pak se otočila Daiovým směrem. “Vám modifikovaným duším tohle nic neudělá. Ano, přiznávám, že to není zrovna příjemné, ale jinak se mi vás znehybnit zřejmě nepodaří.“ Vysvětlil a znovu se bleskurychle dostal mezi vás dvě, tentokrát ale Bachi byla pohotová a několika dobře mířenými kopy a údery Daie donutila couvnout, při tom se dokázala vyhnout seknutím jeho katany a zabavit ho, abys mohla zaútočit. Tentokrát už se ale Susumu nechtěl nechat zasáhnout, přece jen, dostat elektřinou není nic příjemného. Jedno vám bylo jasné – nesmí se k vám přiblížit! Následujících pět minut se všechno dělo příliš rychle, než aby si to někdo z vás uvědomil. Tady šla hlava stranou, nebyl čas na vymýšlení nějakých taktik nebo překvapivých útoků, teď šlo o reflexy, rychlost a taky o štěstí. Jistě, Susumu také nevyvázl bez zranění, ale oproti vám by se mohl považovat za zdravého člověka v té nejlepší kondici. Za tu dobu se mu podařilo uštědřit každé z vás několik nehezkých seknutí, vaše bojiště začaly kapky krve barvit na temně rudou barvu. “Jikishou, je rychlejší než předtím. Taky nemá tak vážná zranění…“ Vydechla Suzumebachi a s obavami se podívala na pahýl, jaký ti zbyl po tvé pravé ruce. “Polevujete v ostražitosti.“ Přesně tahle slova nechtěla žádná z vás slyšet, Susumu stál těsně za Suzumebechi, mělo to stejný průběh jako u tebe, jenže tentokrát Susumu vzal dvě jednou ranou. V průběhu boje jste neměly čas na to, abyste počítaly, kolikrát vás kam seknul, ale Susumu to věděl moc dobře. Bachi během těch pěti minut dostala přesně čtyři hluboké zásahy do každého stehna. A teď, teď dostala pátý. V bolestech padla k zemi, ale ne proto, že by ta bolest byla tak nesnesitelná, Susumu ji připravil o obě nohy! Strnule jsi hleděla na svoji kamarádku, jak neschopná vstát leží na zemi. “Na co čekáš?! Udržuj odstup, nebo dopadneš stejně!“ Křikla na tebe, Susumu jen švihl svou zanpakutou do prázdna, aby z ní dostal Bachinu krev. Tohle už bylo moc, ve zlosti ses do Daie pustila, abys ho jednak dostal dál od Suzumebachi a taky abys mu uštědřila nehezký zásah elektřinou, což se ti vzápětí povedlo. Zdálo se, jako by se Susumu pomalu vzdával, ochaboval v rychlosti, už tolik neuhýbal a dostával stále více zásahů. Díky několika elektrickým šokům a pořádně silným a dobře mířeným kopům Susumu opět skončil u jednoho stromu. Hrubě jsi ho k němu přirazila dalším kopem a chytla ho za jeho poraněný krk, abys do něj následně pustila dalších pár voltů. Jenže od samého začátku všechno šlo tak, jak Susumu chtěl a tohle “zatlačení do kouta“ nebyla výjimka. “Yon.“ Řekl a v tu chvíli tě seknul do levého stehna. Tohle se nemělo stát, ještě jeden zásah a je konec! Soustředila jsi zbytek svého reiryoku a uštědřila Daiovi pořádnou ránu, cítila jsi, že tě tvá pečeť zrazuje. Jak by teď podotknul Mayuri, dosáhla jsi svého limitu. Pomalu jsi ztrácela vědomí, vzdáleně k tobě doléhal hlas Suzumebachi, ale zřetelně jsi slyšela Daie. “Go…“ Pět zásahů do jednoho místa a přišla jsi o levou nohu. To už jsi ale nevnímala, ztratila jsi vědomí. “Neko! Shikarishite! Neko!“ Ale Bachin křik byl zbytečný, to už k ní s klidem šel Susumu, zanpakutou už v uzavřené formě schovanou zpátky v pochvě bezpečně zastrčenou za obi. “Nechci vás zabít, nic proti vám nemám, ale jinak to nešlo.“ Řekl téměř omluvně a sklonil se k Suzumebachi, ta už ale neměla sílu nějak se bránit. Susumu jí jedním správným hmatem vyrazil dech a tím i gikongan. Tak samo to udělal i s tebou a vzápětí se díval na dvě drobné pilulky, které mu nehybně ležely na dlani. “Shikata nai, musím se tam vrátit…“