Spoustu nového aneb doba zdánlivého klidu

Takové nečekané přepadení espadou bylo opravdu drzé. Všichni jsme omdleli a poté se probudli v nějakých místností. Když jsem se probrala já, nademnou byl nějaký divný hollow obličej a lekntím jsem trochu křikla a ten hollow taky. Pak tam začal dělat nějaké ztřeštěné pohyby a pořád mi něco říkal a ukončil to nějakou pózou o-O Posadila jsem se na posteli a pokusila se v klidu se představit, Tak tedy, já jsem modifikovaná duše č. 5, Eiri Yuzu, bývalá poločlenka 2. divize! A ty jsi jako co zač? o-O změřila jsem si Hollowa pohledem. Jenomže než se mi představil, začl žvanit ěco o modifikovaných duší, až se to nedalo poslouchat a mě pomalu začali docházet nervy.
Ishida zas chodil po pokoji sem a tam a Yumi jen seděla na posteli a pozorovala Ishidu se zvednutým obočím, Si myslš že chůzí něco vymyslíš jo? To mě teda taky musíš naučit XP rejpla si do Ishidy a škodolibě se smála. Ten si jen poupravil brýle a chodil dál.
Mezitím i ty jsi byla z Ichiga na prášky. SI přes to, že jsi mu před deseti minutami říkla, ať nemlátí do těch dveří, že to stejně nemá cenu, Ichigo to nevydržel a začal do těch dveří zase mlátit. No, ani on to tu moc neměl rád a ty ses v duchu modlila, aby tě nepřišel navštívit Ichimaru XD To ale do všech pokojů přišel jeden arrancar a položil nám na křesla arrancarské oblečení. Ty i Ichigo ste odmítali si to navlíknout, Ishida ani nezaregistroval, že někdo přišel a Yumi si ten obleček trochu přeupravila a až pak se do něj oblékla. Zato já a Dondonchako jsme byli snad jediní, co se oblékly dobrovolně do toho oblečení. Holt Dondonchako si připadal jako Arrancar a já byla jen zvědavá, jak vtom teď asi vypadám a navíc nikdy předtím jsem arrancarské oblečení neviděla ani nenosila, tak proč to nevyzkoušet XD Ovšem po převlečení vešli do pokojů naši únosci. No jen co se u nás objevil Aporro , chytla mě zlost a nejradši bych mu nadávala do volů a k*eténů XD ha! Ty! ukázla jsem prstem na Aporra, kterej se skoro až lekl a nechápal, co právě chci dělat, Ty odpornej slyzskej a tupej červe! To se dělá omráčit dámu a pak ji někam unést?! Kdybysi řekl, že jdem sem, tak půjdu i dobrovolně, idiote! začala jsem tam na Aporra nadávat, kerej si to milerád vyslechl a čekal až se dovykecám, aby nás pak mohl zase někam zavést. U Ishidy a Yumi se objevil Grimmjow a Stark, Máte jíts námi, tak zvedněte ty líné zadky a pojďte! okřikl je Grimm a i se Starkem je někam zavedli.
K tobě a Ichigovi přišel Nnoitra a Halibel, taky aby vás doprovodili. Asi po půl hodině dohadování a jiných problémů jsme všichni stáli v jednom menším sále a nechápavě zírali...a čekali. To k nám přišla ta hnědovlasá dívka, Kaya. Yare, yare, vypadáte poněkud nespokojeně...a to my nechcem. No, poklábosit si můžeme jindy...Teď k věci, řekla a každé dvojici rozdala jakousi mapu. Po obědě vás vypustíme do jakéhosi areálu a tam už se nějak zorijentujte a dojděte do cíle, který máte vyznačen na mapě. oznámila nám Kaya a poté zas odešla. Nám dali pokyn, abychom si sedli k jednomu stolu, co byl opodál. Tam se totiž měl nosit oběd, který by měl započít za půl hodiny. Všichni jsme si zatím studovali mapu a nikdo nic neříkal.
Uplynula už odina a všichni jsme byli po obědě, někteří ještě dojídali, ovšem někteří vůbec nejedli, např. Ty. Kdo by jedl Arrancarské jídlo? Ještě do toho dali nějakej jed...to tak. Po obědě nás naši únosci doprovodili do nějaké jiné místnosti, která spíš připomínala chodbu do arény, a tam to taky začalo. Nejdřív jsme mohli spolupracovat v těch šesti, ovšem cetou se počet snižoval a snižoval díky různým pastem a nástrahám apod. ...

"Kyay!! On... On... On je zlý, jestli jste to nevěděli!" Bylo slyšet přes celý Las Noches. To totiž Dondochakka uviděl Aporra, který právě vešel k vám do pokoje. Tys ho taky nevítala zrovna nadšeně, za to on vypadal spokojeně. "Osaide, osaide. Raději pojďte za mnou." Řekl a zamířil někam spletitými uličkami Las Noches. Ty jsi šla za ním, ale Dondochakka s tím měl zase problém. "Nee chan, on je zlý! Nevěř mu! Já mám strach, není liž pravda!" Jančil a při tom se schovával za tebe. Takže ať jsi šla kamkoliv, on šel za tebou, držel se tě za ramena a krčil se za tebou, nemluvě o tom, když se něčeho lekl a zařval ti přímo u ucha. Došli jste do velké místnosti, jejíž dominantou byl dlouhý stůl, u kterého se scházela Espada a v jehož čele dřív seděl Aizen. Ale tentokrát ne, tentokrát tam seděl vysoká hnědovláska, já ji ale hned poznala. "Kaya!" Vyhrkla jsem, načež se Kaya jen usmála. "Jsem ráda, že je tady také někdo ze strýčkovi divize, možná díky tobě konečně jednou hne zadkem." Řekla ledabyle, opřela se lokty o stůl a podepřela si bradu. Já se jen zamračila, měla jsem totiž v živé paměti, jak byl Shunsui taicho smutný, když vyšla najevo zrada Kayi. "Ale o tom si můžeme popovídat jindy, ujišťuji tě, že bude dost času." Usmála se tajemně, což mě moc neuklidnilo. Kaya nám nabídla něco k jídlu, ale někteří z nás odmítli. Ishida v zájmu své hrdosti odmítal jíst, už tak byl naštvaný, že se musel oblíct do těch arrancarských hadrů. Ichigo zase trucoval, že chce zpátky svůj Zanpakuto a já si tím tuplem nic nevzala, no taky ze zkušenostím s kapitánem Kurotsuchim jsem už měla podezření na otrávené jídlo a podobné věci. První se do jídla dala Yumi, taky bývalá Espada, že? "I kdyby tam něco bylo, mně to může být jedno, jedy mi nikdy nevadily." Řekla bez většího zájmu a ušklíbla se při tom na Aporra. Aby taky ne, Aporro už mnohokrát zkoušel Yumi otrávit, ale nikdy mu to nevyšlo, navíc když to Yumi označila jako vědecké selhání, Aporro byl na nervy. Ty jsi taky na nic dlouho nečekala a dala ses do jídla. Dondochakka tě chvíli pozoroval, pak se podíval na ostatní a nakonec si taky něco vzal. "Když jí i Nee chan, tak já taky. Já totiž Nee chan věřím, jestli jste to nevěděli." Oznámil a celou dobu se tě držel jako klíště. Jakmile jste dojedli, naši únosci nás vedli zase někam pryč. To jsem si všiml, že Ishida s námi není. Než jsem ale cokoliv stačila říct, byl zase zpátky. Ovšem ve svém klasickém Quinci oblečení, už vypadal o cosi spokojeněji. "Oi, to není fér! já chci taky normální Shinigami kimono!" Čertil se Ichigo, Ishida si jen spokojeně poupravil brýle. "Ichigo, nejsi sám." Povzdychla jsem si, to si mě Ichigo prohlédl a nahodil pohled alá No, jsem na tom ještě dobře. Mně jen cuklo obočí a šťouchla jsem Ichiga loktem do boku. Yumi si cestu zkrátila provokováním Nnoitory a Dondochakka se pořád krčil za tebou. Já jen mlčky šla vedle Ichiga a přemýšlela, jak odsud pryč. Bez svého Zanpakuto neodejdu. Schovali ho určitě někde v Las Noches, možná v Aporrově laboratoři. Ale teď, netuším kam nás zavedou. Navíc jediná možnost jak se bránit je Kido a proti Espadě? To není dobré. Každopádně, musíme najít naše Zanpakuto a pak se dostat ven, myslím, že jsem schopná Gargantu otevřít, ale nejsem si jistá, jestli by mi zbylo dostatečné množství Reiryoku na vytvoření cesty vzhledem k tomu, že budu určitě muset použít Kido...

Takže tedy, po ilém pohoštění jsme zase museli někam jít. Mě se pořád držel Dondonchakka a já se snažila si ho nevšímat. Rozčilovalo mě i to že mě bere jako sestru o-O
Grimmjow zavedl Ishidu a Yumi do jedné malé a docela dobře vypadající místnůstky, kde už seděla Kaya a nandavala si brýle a na stolku měla připravený jakési papíry. Pobídla Ishida a Ymi aby si zesdli. Prosím, posaďte se, vemte si tužku a tady tenhle dotazník a vyplňte jej! řekla rázně, no oba si teda sedli a Ishida si poposunul brýle. A na co vám jako ten dotazník bude? zeptal se, aniž by věděl, jaké otázky tam jsou. Kaya jen zvedla obočí a neodpovídala. Pohledem jen jakoby říkala Piš a neptej se! Yumi to zatím brala celkem v klidu a někdy se i musela pousmát nad nějakou otázkou a mít k tomu nějaký komentář. Ishida byl celý nesvůj, připadalo mu že nemá čas přemýšlet nad plánem, jak utéct. Grimm stál u dveří a škodolibě se šklebil na ty ddva, což hned komentovala Yumi, Grimme prosimtě nezírej na mě tak úchylně. Nech si ty pohledy až na pak ^-^ provokativně na něj mrkla a Grimmjow se nestačil divit (pořád si na Yumi nezvykl XD).
Mezitím nás čtyři vzali naši únosci do jakési tělocvičny. Jelikož tam bylo hodně předmětů, kterými bysme se mohli bránit arrancarům, každého z nás museli osobně hlídat členové Espady a u dveří a oken zas hlídali Puribaron Espada. Máte si prej zabojovat nebo zacvičit..prostě trénovat to co neumíte. Kdyby byl jakýkoliv náznak, že chcete utéct, máme dovoleno vás hodně hrubě uzemnit a Kido nebo Bakudo je zakázáno, za použití vás můžem omráčit, nebo z vás vymlátit i duši.. Oznámila Halibel bez většího zájmu a stála poblíž tebe se založenýma rukama. Hej! A jako s kým mám bojovat? S touhle malou obludou? ukázala jsem na Dondonchakka, kterej se tam hned rozbrečel a začal vřeštit, že mu takhle hnusně říkám. To ho ale uzemnil Ichigo, páč byl celý nervní a měl sto chutí se bít jako já. Dondonchakka tam jen seěl a smutně koukal, a ty jsi asi přemýšlela nad plánem a hledala nějakej nebezpečnej předmět. Já si milerád s váma zabojuju XP řekl Nnoitra a už na nás tasil tu svou zbraň. Ichigo se nervnul, navíc pořád neměl svoji Zanpaktou, což ho ještě víc rozčilovalo, vzal si jako zbraň nejbližší věc, co tam byla a hned zaútočil na Nnoitru, kterej se mu chlámal. Já se rozhlížela po tělocvičně po nějaké té zbrani. No, nakonec jsem si vzala dřevěný meč na kendo a taky se pustila do Nnoitri. Mezitím, co my tři jsme tam tak řádili, objevil se v tělocvičně Gin! Sebou měl nějaký štos papírů a všechny si nás prohlédl od hlavy až k patě a šel odložit ty papíry na jeden stůl, co byl v rohu té tělocvičny. Samozřejmě si všiml i tebe, ale dělal, jakože tě nevidí. (Přece nebude na tebe předevšema úchylně čučet XD). Sedl si ke stolku a něco zapisoval do těch papírů a pokaždé když něco napsal, hned nás všechny pozoroval, až to bylo nepříjemné XD
Ishida s Yumi dokončovali ten dotazník, co měl asi deset stránek z obou stran a byl psán miniaturním písmem XD Eh, k čemu vám bude to, kolik bych chtěl dětí? o-O ptal se nechápavě Ishida, holt v dotazníku byli někdy opravdu divné otázky (i intimní XD). Kaya jen pokrčila rameny a opět ho probodla pohledem, ať píše dál. Asi po deseti minutách měli doděláno a Kaya si dotázníky jen tak letmo přečetla. Grimmjow ty dva odvedl do tělocvičny a na řadě jsme byli já a ten mrňavej hollow. Aporro nás zavedl do té samé místnosti. Jsi od krve, utři se. oznámila mi Kaya. Utřela jsem si tedy krev, co mi tekla z pusy, holt jsem moc nedávala při boji pozor XD a Dondonchakka začal vyšilovat, že brzo umřu a ať vydržim, že mě zachrání! Kya!! Zavři tu svou hubu a sedni si na své místo!!!>-< zakřičela jsem na něj a myslela jsem, že ho už brzy uškrtim. Dondonchakka opravdu zmlknul a šel si sednout. Vypadal jak hromádka neštěstí, až se mi ho zželilo, ale radši jsem to na sobě nedala znát. Kaya nám dala dotazníky a i my jsme měli začít psát.
Mezitím Ishida se málem už zhroutil, páč bez svého Quinci vybavení prostě nemohl bojovat ani nijak trénovat, navíc chtěl něco poradit Ichigovi, ale ten ho vůbec nevnímal a mlátil se tam s Nnoitrou. Yumi si dala ruce za hlavu a nasadila pohled alá To je nuda...Koho bych tu mohla provokovat??? No, k tvému štěstí se rozhodla prudit tebe XD Přišla k tobě a začala, Nezdá se ti, že Gin n tebe nějak často a divně kouká? Takhle se na holky díval jen když s nimi něco měl...XDXD řekla ti a zašklebila se XD
(pak napiš, že jsi taky dělala ten dotazník a pak je to na tobě co si vymyslíš XP)
Mezitím v Karakuře, v Uraharovým krámku seděla celá Kurosakiho parta (bez Kurosakiho XD) a řešila se záchraná mise. A víme tedy vůbec důvod, proč byli uneseni? ptal se Urahara. A co když chtěj na nich udělat výzkumi? přidala se Orihime, no a pak se tam akorát rozvinula debata, co že teda asi chtějí a jak se tam dostanou. To se ale zvedla Kamiko a bouchla do stolu, Tak dost! Už tady mluvíme o Hueco Mundo asi tři dny a pořád jsme zatím nehli zadkem! rozčilovala se. Klid, zlatíčko, však jen co to promyslíme, vydáme se je zachránit...řekla Ayumi. Kamiko začalo cukat obočí, Já tam mám svého kluka a přátele!!! Nebudu čekat na to, až se rozhodnete jestli vniknout do Las Noches postraním nebo zadním vchodem! akorát to vypadá, že je vůbec nechcete zachránit! Sedíte tady už tři dnyjak pecky a pořád nic! rozčilovala se Kamiko a pak prostě odešla stím, že se jde převléknout a poté odchází do HM.
V Soul Society byli teda akčnější. Shunsui si totiž všiml, že mu chybí třetí členka a podle tvých reiatsu stop si zmizela Gargantou, to znamená Hueco Mundo. Toushirovi se nechtělo věřit tomu, že tě zas někde někdo obtěžuje, takže vlastně díky Toushirovi vzteklosti a netrpělivosti se shromáždila před první divizí záchranný tým v čele s kapitánem Shunsuiem...

Tréning? Dotazník? No co líp, zákaz Kido a Espada na každém kroku. Takhle teď vypadala situace, v které se naše unesená šestice nacházela. Nejlíp to asi brala Yumi, ta si náramně užívala fakt, že může Grimma provokovat, totiž pan velký cholerik, to bylo něco. Párkrát musela Grimma uklidňovat sama Kaya. Postupně jsme všichni tohle všechno podstoupili, no tedy každý jinak. Yumi se nijak do boje nechtělo, líně seděla opřená o stěnu a já stála vedle ní. Totiž já neviděla jediný důvod, proč plýtvat energií a Reiryoku. A navíc, ten zákaz Kido bych určitě porušila a poštvat na sebe Espadu, když nemám ani Zanpakuto? Ne, sebevrah vážně nejsem. Jenže Yumi nevěděla co by kde by a tak se rozhodla provokovat mě, totiž stejně jako já si všimla Ichimara, ale na rozdíl od Yumi, já jeho přítomnost účelně ignorovala. "Dawatuke kudasai, Yumi!" Sykla jsem a povzdychla si. "Jako by mi už tohle nestačilo. Nesnáším tohle místo..." Řekla jsem skoro šeptem, Yumi se jen usmála. "Zvykej si, vydržet se to dá. Hele, jsi snad třetí důstojnice ne? To mi řekni, že se nedokážeš ubránit." Zasmála se. "Co mi zbývá, ale uznej, proti Espadě bez Zanpakuto?" Zareagovala jsem, vtom jsme si ale s Yumi uvědomily, že u nás stojí Halibel. V tu chvíli v té místnosti bylo nás šest unesených a samozřejmě Arrancaři. Yumi se při pohledu na Halibel jen ušklíbla, držela totiž Yuminu Zanpakuto! "Tate, Kuroimaou." Řekla a podala Yumi její Zanpakuto. Yumi na nic nečekala, vzala si Sayu zpátky a vstala. "Oi Halibel, Kaya ti to povolila?" Ozval se z rohu místnosti Stark a líně si zývl. "Jestli nechcete přijít k úrazu, kliďte se stranou." Odsekla Halibel. "Oshina, Tia chan. Chceš si obhájit svou pozici, že? Hm škoda, ta trojka se mi tam líbila." Řekla zasněně Yumi a rukou naznačila k svému pravému stehnu, na kterém měla jizvu, kterou jí tehdy způsobil Aizen. Yumi si s tím úsměvem ve tváři připevnila Zanpakuto k pasu a protáhla se. "Yosh, Tia chan, kan tatakai?" Řekla, načež Halibel použila Sonído. Boj začal pěkně zhurta, prvně u Hakudy, ale že se ty dvě nešetřily. To už tam byly i Fraccionky Halibel a vlastně i Yumi, tedy Mila Rose, Sun Sun a Apache. "Halibel sama!" Křikla Mila Rose. "Karera... Kuroimaou..." Špitla Sun Sun, ale Yumi to i tak slyšela. "Ja." Usmála se na ně a dál pokračovala v boji. "Halibel sama, zabijte ji!" Ozvala se najednou Apache, to se k ní prudce otočily Mila Rose a Sun Sun. I když ty dvě taky dřív nebyly nadšené, že je Halibel pryč a že místo ní nastoupila Yumi, přece jen ji celkem začaly brát a reakce Apache je kupodivu trochu překvapila. Ale i když tak Apache navenek nevypadala, v duchu trochu pochybovala, stejně jako Mila Rose a Sun Sun si nechtěla připustit, že o Halibel před tím a i teď trochu začaly pochybovat. "Tss, tak ony můžou a my ne?" Zaláteřil Nnoitora naštvaný, že nemůže pořádně bojovat. "Dej s tím pokoj a raději to sleduj." Okřikl ho Grimmjow, který byl s rukama v kapse opřený o zeď. Grimmjow si ten boj až nezdravě vychutnával, totiž pohled na Yumi a Halibel... Toho si hned všimly jeho Fraccionky, totiž Neesa a Monabel u toho nemohly chybět, ale to jak jejich šéfík na ty dvě kouká se jim moc nelíbilo. "Grimmjow sama!" Nevydržela to už Neesa. "Onegaishimasu, dívejte se na ně trochu jinak." Dodala Monabel. "Ale copak? Vás to snad rozrušuje?" Usmál se provokativně a pozvednul obočí. Ty dvě se jen zapýřily a raději to vzdaly.
Ale ne všichni ten zápas pozorovali, ty jsi toho moc dělat nemohla, totiž Nnoitora tě stihnul trochu zřídit a tak ti nezbývalo než sedět vedle Dondochakky a poslouchat, jak je to všechno nebezpečné. Ichigo se tam zatím hádal s Aporrem, totiž Aporrovy vědecké kecy mu už lezly krkem a Aporra zase štvalo, že neuznává jeho vědecký intelektuál. Téhle situace jsme využili já a Ishida. Kaya nám totiž řekla, že po tomhle nás čeká orientace v terénu a toho jsem hodlala využít k útěku. Já šla první a Ishida hned za mnou, no šla, spíš jsem používala Shunpo a Ishida zase Hirenkyaku. Naše výhoda byla, že snad všichni právě sledovali boj Yumi a Halibel. V tu chvíli jsem byla ráda, že nemám orientační smysl jako Kenpachi nebo Yachiru. Z mých minulých návštěv jsem dobře pamatovala zejména Aporrovu laboratoři a ta se mi teď náramně hodila. Netrvalo to dlouho a našli jsme ji. "Co přesně hledáme?" Zeptal se Ishida. Já neodpovídala, tedy až po chvíli. "Třeba tohle?" Usmála jsem se a podala mu jeho amulet, no Ishida byl málem štěstím bez sebe a už by vesele šel pryč, já ho ale chytla za límec a uzemnila ho. "A to mě tu jako necháš? Zapomeň, koukej hledat můj a Ichigův Zanpakuto!" Řekla jsem mu, načež jsme se oba dali do hledání. Zatím marně, až jsme došli k jedněm pořádně zamčeným dveřím. "Něco mi říká, že naše Zanpakuto..." Ale víc jsem neřekla, to jsme totiž s Ishidou zaslechli hlasy. "Ksó! Někdo sem jde!" Řekl šeptem Ishida, já jen přikývla a rychle vzala z Aporrova stolu několik zkumavek a Ishida zase své stříbrné trubičky a Seele Schneider, pak jsme co nejrychleji zmizeli z laboratoře a zastavili se v jednom z výklenků u stropu. "Cos to vzala?" Zajímala se Ishida, to už jsem vytáhla dvě z těch zkumavek. "Vilí to vedle sebe a vypusť na to místo své Reiryoku, hned!" Odpověděla jsem a podala Ishidovi tu zkumavku. On udělal to co jsem mu řekla. Vedle nás se pomalu začaly rýsovat dvě postavy-naši dvojníci. "Sice nemají naše schopnosti, ale mají naše Reiryoku." Vysvětlila jsem, načež se naši dvojníci rozběhli opačným směrem než my. Já a Ishida jsme skryli své Reiatsu, plán byl jasný, potřebovali jsme se svými dvojníky odvést pozornost, vrátit se pro Ichiga a ostatní, pak se vrátit do Aporrovi laboratoře pro Zanpakuto a nakonec rychle pryč.

Já a Dondonchakka jsme se vraceli do tělocvičny. Ty šílené dotazníky bych už nikdy dělat nechtěla o-O Například otázka Kolik máš vlasů na hlavě? Máš pravidelnou stolici? Jaké jsou tvé zlozvyky? apod....no děs -_-" V tělocvičně bylo veselo. Yumi a Halibel spolu bojovali a vůbec s nešetřili a téměř všichni to sledovali. Ovšem ty a Ishida jste se rozhodli utéct. Já si vás všimla a jen jsem si pomyslela, že jste sraby XD Ovšem toho, jak na vás dva zírám si všiml Ichimaru a když uviděl, že zdrháte, také se vypařil a skryl své reiatsu.
Uběhlo už asi pět-deset minut a Kaya se šla podívat do tělocvičny, co se děje že nepřišla poslední dvojice. Jen co přišla do tělocvičny Kaya, objevil se tam i dvojník Ishidy...tvůj dvojník nikde. Všichi zmlkli a Halibel se pak bez většího zájmu omluvila za to, že nedoprovodila své zajatce na dotazník. Jenomže teď nastal jeden menší problém a to kde jsi ty? Já jsem se snažila tvářit se nenápadně, ovšem to už mě Kaya probodávala pohledem a pak se zaměřila na Ishidu. V tichu se rozléhalo klapání Kayiných podpatků. Když už stála pár centimetrů od Ishidy, vytáhla svoji zanpakutou a přepůlila ho! Všem, hlavně Kurosakiho partě, se zatajil dech. Kisama!!! Boke!! Cos to provedla?!! začal vřeštit Ichigo, Dondonchakka se zas schoval za mnou a já jsem bez nějakých emocí sledovala, co se bude dít. Nevím proč, ale nijak mě to nemrzelo. Jakobyc věděla, že to je dvojník Ishidy...to určitě kvůli zákrokům Mayuriho -_-" Ishida nestačil klsnout na kolena a jen se rozpustil. Aporro hned poznal, že je to jeho jeden experiment XD Poté si Kaya všimla, že tu není Gin. Došlo jí, že šel hledat tebe, takže žádný poplach nevyhlásila. Poté chtěla odejít, ale ještě před tím se zastavila u mě. Ty snad víš něco o útěku Hany Midori? probodla mě pohledem a snažila se vypouštět hrůzu. To ale na mě neplatilo a hned jsem jí odpověděla, Nevím a ikdybych věděla, tak bych vám to neřekla..To není nic pro vaše uši XP založila jsem si ruce a zvedla obočí. Nee-chan! Dávej si na ní pozor, jestli to nevíš! špitl Dondonchakka schovanej zamnou. Já jsem jen zvedla oči vsloup a v hlavě se mi honili myšlenky, jak asi brzo zabiju Dindinchakka. Kaya se na mě podívala stylem No, jak myslíš...a odešla.
Mezitímhle Ichimaru zastavil tvojí dvojnici a šel hledat tebe. Ono totiž když falešná Midori ne a ne použít žádné Kido ani Bakudo, tak to už přeci jen divné je XDXP Ty a Ishida jste běželi uličkami Las Noches a už několikrát jste zabloudili do slepé uličky. Hayaku! Mám špatnej pocit, že jsme sledováni! řekl Ishida, ovšem než jste se sačili rozkoukat, Ishida už byl uzeměnej s krví u pusy a naproti vám stál Ichimaru! Opět se na vás šklebil a Ishida jen zaťal pěsti a na víc se nezmoh. To už ale byl pomocí shunpa pár centimetrů od tebe a něžně tě pohladil po tváři. No, ta něžnost dlouho nevydržela, páč si tě Ichimaru přehodil přes raeno a nesl si tě k sobě do pokoje. Ishida ještě ktomu hodil mdloby někde uprostřed uličky Las Noches. To už si nás ale rozdělili arrancaři a opět nás někam vedli. No, jenomže jak si nás rozdělili. Nnoitra čapl Ichiga za límec a prostě ho zasebou táhl, Halibel provokovala Yumi a naopak a po cestě do sebe všlijak strkali, až to málem zase přešlo v bitku XD Dondonchakka si vzal Aporro a mě si opět přehodil přes rameno Grimmjow.
Tam, kde ležel Ishida, šli Halibel a Yumi. Nani? Co ten tady dělá? nechápala Halibel. Tak ho vezmem sebou...řekla Yumi a už ho obě zvedali a nesli do pokoje Halibel. Tam položili Ishidu do postele a rozhodli se, že si z něho udělají menší srandu. Sundali mu košili a rozepli kalhoty, Yumi mu utřela krev a obě se trochu odhalili a každá si sedla vedle něho z jedné strany. Asi po deseti minutách se Ishida probral, to holky stačili vymyslet, jak mu nakecaj všelijaké věci, až bude mít z toho Ishida zlé svědomí. Jakmile tedy Uryuu otevřel oči, první co viděl byli dva páry ňader. Ishida zrudl, z nosu mu vyletěla červená, ale hned po vzpamatování se od těch dvou rychle odtáhnul. Co to ksakru má být?!!A kde mám košili?!! A proč mám rozeplé kalhoty?! řekl vyděšeně Ishida a zakrýval si rukou nos. Uryuu kun, už jsi konečně vzhůru? řekla neuvěřitelně milým tónem Yumi. No tak, pojď knám ať dokončíme to co jsme začali ^o^ řekla mile Halibel a obě na něj dělali svůné oči a přibližovali se k němu XD
Mezitím Nnoitra za sebou táhl Ichiga, kterej se rozhodl, že nebude spolupracovat a doslova se nechal táhnout. Taky proč by měl chodit že? To ovšem Nnoitru naštvalo a hned ho vztekle uzemnil. Co si sakra myslíš že děláš?!! vyprskl Ichigo a začal se tam s Nnoitrou hádat. Nakonec se ti dva poprali bez zbraní, jen pěstmi, a dostali se až k pokoji, kam měl být taky Ichigo poslán. Mazej dovnitř a opovaž se utíkat jako ti tvoji pitomý kamarádičci! řekl protivně Nnoitra a upravil si pásku, co měl přes oko. Ichigo se zas naštval, že tebe a Ishidu nazval pitomými kamarády a chtěl už něco říct. To mu ale Nnoitra zavřel dveře před nosem a jen si pak povzdechl, proč zrovna on musí hlídat takového cholerika XD
Mezitím já se nechala nést a jen jsem znuděně sledovala cestu, kudy to vlastně jdem. Co se děje že sebou vůbec neškubeš? nechápal Grimmjow mojí...nereakci XD To mě ještě probodávali pohledem Neesa a Monabel, holt si hlídali šéfa XD Proč bych se taky škubala, když nemusím po svejch? řekla jsem a znuděně jsem si podepřela bradu. Grimmjow semnou trochu hodil, až jsem si secvakla zuby. Co to děláš?! Málem jsem si vylomila zub! zanadávala jsem na něho. On se jen škodolibě pousmál a pak taky znuděně kráčel k místnosti, kde jsem měla být zavřená. Sundal mě ze sebe na zem a jen tak bez většího zájmu mi oznámil, že mám jít do pokoje. Dneska vás bude čekat ještě nějaký test či co, ale to až večer. Teď máš zhruba tak pět hodin na to, abys nabrala sílu. Kdyžtak takové ty bílé dveře je koupelna se záchodem a ty hnědé dveře jsou šatna...kterou asi ani moc nepotřebuješ. Jinak celá tahle místnost je neustále někým hlídaná a je to odteď tvůj pokoj. Řekl mi ještě Grimm a pak mi zavřel dveře. No, nevýhoda tohoto pokoje bylo to, že dveře sem neměli kliku...Byli jen z venčí, takže jsem se opravdu ven dostat nemohla T-T Bylo to takové divné, no co, já byla celá olepená od krve a spocená z nervů z toho dotazníku, takže jsem se hnala do sprchy. Ručníky i župan tam byl, nějaká ta houbička a mejdlo taky, jen jsem doufala, aby tekla teplá voda (která samozřejmě netekla XDXD)
Mezitím Ichimaru si tě donesl do nějaké místnosti (né do jeho pokoje). Ale jak to tam vypadalo! Uprostřed byl stůl, na něm hromada jídla, svíčky a ubrousky apod. a u stolu byli naproti sobě dvě židle. Ichimaru tě na jednu posadil, ať už si chtěla nebo ne. Sám se pak posadil naproti tobě a mimochodem za tebou stáli nějací dva arrancaři, kteří tě měli jistit, abys neutekla. Ichimaru si vzal talíř a nabíral si nějaké jídlo a tebe taky pobídl, ať si vezmeš. Hana-chan, nemusíš se bát, to jídlo není otrávené...Aspoň jsme si vynahradili čas, který jsme se neviděli...A navíc, velmi si mě zklamala když jsi utekla dřív než jsme si stihli dát tu večeři...Proto, ikdyž je pět hodin, najezme se teď...Stejně to budeš potřebovat na další testy. vyklopil ze sebe Ichimaru a pozor! Mile se na tebe usmíval! Ne tak šíleně jako vždy XD

Mezitím v Uraharovým krámku šel Urahara připravit Gargantu a ostatní se chystali na dlouhou cestu pískem. Kamiko byla vedoucí záchraného týmu, který se skládal ještě z Ayumi, Orihime, Sada, Rena, Emi, Noe a Ulquiorry. Arrancarům se teda moc nechtělo, ale Emi se tam chystala hlavně kvůli Yumi. V SS už byl taky připravený tým. Toushi si sestavil tým podle sebe, takže vzal hodně členů z 11. divize a ze 4. divize. Dokonce vzali samotného Kenpachiho s Yachiru a Yoriko, která měla Kenpachiho navigovat(kdyby se ztratili XDXD). U Shunsuie byl tým složen hlavně z 8. divize, 2. a taky 4. divize. Genryuusai měl zas nějaké řeči, jakože to ta zvládneme sami, ovšem když Toushiro chtěl do HM, tak tam prostě šel. Yama jii tedy přpravil Gargantu a mohlo se jít (upozorňuju, že nás zachrání až ke konci téhle éry, neboj dám ti vědět až bude končit XD)

Utéct? Schovat se? Mudada, řekla bych. Tak rychle jak náš útěk začal, tak i skončil. Počítala jsem s tím, že naši rádoby dvojníci dlouho nevydrží, ale ne že se do toho vloží Kaya. Totiž bez urážky, ale většina Espady by ve své tuposti na tenhle trik nikdy nepřišla, ale né, ona musí přijít Kaya a pak, k mé nelibosti a smůle, Ichimaru. Ishida to měl rychle za sebou, než se nadál, už byl dole a vzápětí ztratil vědomí. "Uryuu!" Vyhrkla jsem, jenže to už byl Ichimaru u mě a než jsem stačila cokoliv dalšího udělat nebo říct, přehodil si mě přes rameno a hurá pryč. Já se jen marně snažila vykroutit a sledovala, jak mi Ishidovo nehybné tělo postupně mizí z dohledu. Netrvalo to dlouho a já se ocitla v té místnosti, kde se scházela Espada. Tam už čekalo jídlo, no a samozřejmě dva Arrancaři, kteří mi měli zabránit v útěku. Já si, ač nerada, sedla, ale odmítala jsem jíst. Sem tam jsem pohledem přejela celou místnost, viděla jsem jednu možnou cestu úniku. Byl to velký oblouk, kterým se vcházela do jedné z chodeb. Ovšem ti Arrancaři za mnou, stačilo se zaměřit na jejich Reiatsu a bylo jasné, že jsou dost silní. Jednoho z nich jsem ale poznávala, byl to jeden z Barraganových Fraccionů-Ggio Vega. Zrovna dvakrát mě to nepotěšilo, dobře jsem totiž z boje nad Karakurou pamatovala, že je dost dobrý v Hakudě, v Zanjutsu a má taky dost rychlé Sonído. Toho druhého jsem neznala, jakýsi nevýrazný Arrancar s nepřítomným pohledem, zato Vega mě doslova probodával pohledem. Vážně něco, na jednu stran cítit jeho pohled a na druhou vidět Ichimara, no úžasné. Já tam ale nehodlala zůstat, zatím jsem jen mlčela a promýšlela si taktiku. Mé mlčení ale Ichimarovi přišlo divné. "Co je s tebou, Midori chan? Jsi nějaká zamlknutá." Zeptal se, já si jen povzdychla. "Kdy už to skončí? Necháš mě už někdy být?" Řekla jsem polohlasně, bylo ticho. Zdálo se mi, že ti dva nedávají v ten moment pozor a pravda, trefila jsem tu správnou chvíli. Okamžitě jsem použila Shunpo, to se ale ti dva vzpamatovali a zablokovali mi cestu, ovšem ten druhý byl výrazně pomalejší a neohrabaný, stačilo jednoduché Hado a skončil v troskách zdi, kterou proboural. Ovšem s Vegou to bylo horší. Ichimaru tam zatím jen stál a mlčky to pozoroval. Vegovi se povedlo chytit mě za zápěstí, ale nezablokoval mi prsty a já použila Byakurai. "Hado no 4: Byakurai!" Odhodilo ho to a toho jsem hned využila. "Bakudo no 30: Shitotsu Sansen!" Asi to pro Ggia bylo nepříjemné, když ho znovu dostala stejná technika jako tenkrát nad Karakurou. Já už na nic nečekala, použila Shunpo a ještě před tím obloukem vyvolala Hachigyou Sougai. Pak jsem podle Reiatsu začala pátrat po zbytku naší skupinky. Jako první jsem ucítila Ichigovo Reiatsu, no aby ne s tím kolik vypouští Reiryoku. Ale i když jsem se k němu stále přibližovala, chytl mě problém. Přesněji Ggio byl ten problém. Dobře, zablokovala jsem vchod, přišpendlila jsem ho ke zdi, ale né, on jednak Cerem tu zeď zničil a v klidu si proboural cestu stropem a pak zase zpátky dovnitř a za mnou. Stál přede mnou necelé tři metry. Ksó! Mihlo se mi hlavou. "Nigero ja nai." Řekl a já znovu cítila, jak do mě zarývá svůj pohled.
V tu chvíli tě už Grimmjow odnesl do pokoje a pak ti doslova zabouchnul dveře před nosem. Tys byla od krve, domlácená, taky aby ne, když ses poprala s Nnoitorou. Dlouho ses nerozmýšlela a zalezla do sprchy, kde jsi strávila delší dobu. Přes proud tekoucí vody jsi ale neslyšela, že někdo vešel do tvého pokoje. Jakmile jsi zastavila vodu, sáhla jsi tak trochu naslepo po ručníku. Měla jsi totiž v očích kapky vody. Jenže jak jsi tak hmátla mimo, nejen že jsi shodila ručník, ale navíc jsi uklouzla a spadla takhle beze všeho ven. Ovšem co se nestalo! Jakmile jsi trochu zvedla hlavu, uviděla jsi Starka! Stál tam nad tebou, v jedné ruce ten ručník a druhou nataženou k tobě. "Vstaň a nestyď se, nemáš nic co bych už neviděl." Řekl ti a čekal, jestli přijmeš jeho pomocnou ruku.

Po sprše jsem rukou chtěla popadnout ručník, ale místo toho mi podjela noha a už jsem skončila na dlaždičkách. Ksó >-< sykla jsem, to už jsem si všimla, jak ke mě někdo natahuje ruku a v druhé ruce měl ten ručník, kterej jsem před chvílí potřebovala. Bylo teď opravdu trapně, nu co, zkřížila jsem nohy a jednou rukou jsem si částečně zakryla prsa a druhou jsem rychle vzala ten ručník. Když už jsem se nějak tím ručníkem obalila, ak až pak jsem dotyčné espadě podala ruku, aby mi teda pomohl. Ehm, arigatou...A mohl bys teď odejít prosimtě? Holt jsem ještě kapánek stydlivá a potřebovala bych se převlíknout >-< nasadila jsem prosebnej obličej. Stark jen pokrčil rameny a odešel. Radši jsem se šla ujistit, jestli tyhle dveře mají klíčovou dírku, páč pak bych je něčím ucpala XD V klidu jsem se převlíkla do arrancarského oblečení, učesala jsem si nějak vlasy (ale nesušila XD). Pořád jsem byla špatná z toho, že mě někdo pro mě cizí viděl nahou >-< Vyšla jsem z koupelny v domění, že už Stark odešel, ale to ne. On si tam seděl v jednom křesle a vypadal, že za chvíli usne XD Nani?! Já ale myslela abyste odešel úplně pryč, né do obýváku o-O zamračila jsem se na něj a dala ruce v bok.
Mezitím ty jsi byla opět na estě útěku. Gin se ještě nestihl vzpamatovat, zato Ggio si doslova proboural cestu a teď stál naproti tobě s takovým škodolibým úsměvem (to pochytil asi od Gina xD). Kam si myslíš, že utečeš? Jseš na území nepřátel, známe tyhle chodby líp než jakýkoliv shinigami. Tím chci říct, že mi neutečeš...zatvářil se tak povýšenecky a chtěl tě chytit. Ty jsi se ale bránila pomocí Kido a zkusila ses bránit i pomocí Hakudy, ale to ti bylo prd platné XD Asi po deseti minutách boje tě Vega chytil za zápěstí a druhou za bok. Teď jste vypadali jakobyste tančili ploužáka XDXD Ggio se na tebe mile pousmál, aby tě trochu znervóznil a pak tě prostě zablokoval. Prostě si skončila na lopatkách a onsi tě adši držel, abys zase nikam neutekla. Ggio jakoby přemýšlel, jestli má nebo nemá na tebe něco kust, jenomže přemýšlení mu překazila Kaya. Naznačila Ggiovi, aby odešel. Ggio tedy z tebe slezl a pomocí sonida někam zmizel. Tebe Kaya chytla za límec a vytáhla tě na nohy. Jak jsem si mohla myslet. Členka ze strýcovi divize radši utíká než aby se bránila. Celá 8. divize je stejně líná a cvaklá jako její kapitán(tohle řekla skoro vztekle) To že se ti tu nelíbí chápu. Ale pokud tě tu pohostim a požádám vás o pár úkolů, tak bys mohla vydržet. Připadá ti snad že tě tu někdo chce zabít? Co se týče Ichimara, mohu si sním promluvit a neptej se jak vím, že je do tebe celej blázen. Ale něco za něco. Já tě zbavím Ichimara, ale za o nám sem seženeš kapitána Hitsugayu z 10. divize...a to napořád. V SS bude považován buď za zrádce nebo za mrtvého muže...Pochop, Aporro potřebuje prostudovat shinigami se sněžnou zanpakutou a po dlouhém vybírání jsme se rozhodli pro Hitsugayu. Takže když nám ho sem přivedeš, budeš bavena Ichimara...pokud nechceš riskovat jeho život, Ichimara tě nezbavím...vychrlila ze sebe Kaya a přitom tě probodávala takovým divným pohledem, až si byla nervózní a nejistá sama sebou.
Mezitím Ichigo se rozhodl dostat se z té místnosti. Bez zanpakutou to bohužel moc nešlo, tak byl donucenej použít Kido, která znal XD Ovšem jeho úroveň Kido byla pořád na úrovni Renjio, néli horší XD Ale i tak se pokusil probourat zeď pomocí Kido. Asi na popadesáté se mu to povedlo, ale ne jen že nechal vybouchnout zeď, málem vyletěl i on. Aspoň to přežil a byl "trochu" očmouděný. Trosky ze zdi zasypali Nnoitru, kterej tam stejně pomalu usínal a tak vzal Ichigo nohy na ramena a prostě někam běžel. Když tak běžel, měl pocit, že uslyšel Ishidův hlas. Proto začal otevírat všechny dveře, co tam byli, až uviděl Ishidu a Yumi s Halibel, jak se po něm sápají a chtěj mu sundat i ty kalhoty XD No tohle! A mě se zase nic neřeklo >-< naštval se Icigo a pozoroval ty tři, co tam prováděj. Ishida neřešil Ichigovi řeči a šel se za něj schovat XD Uryuu-kun, no tak! Před nějakou tou chílí si se ůbec nestyděl! řekla Halibel zas tím nevinným svůdným hláskem. Holky se postavili naproti klukům, kteří jen na prázdno polkli a hned po té už měli obličeje ve výstřihu XD Holt vzali Yumi s Halibel ty kluky útokem XD

Situace, v kterých se nás šest unesených právě nacházelo, se dost lišily. Začnu třeba tebou. Tebe čekalo nemilé překvapení v koupelně, totiž takhle beze všeho ležet před Starkem, no potupa. Ale kupodivu, hned jak jsi mu řekla, odešel. Tedy aspoň sis to myslela, ale Stark vypadal, jako by už spal. Ano, z koupelny odešel, ale zato se uvelebil v křesle v obýváku a vypadal, že už skoro spí. Ty sis to ale nenechala líbit a tvůj naštvaný tón hned Starka probral. Líně otevřel oči a zvedl k tobě hlavu. Jen si povzdychl, jako že ví, že je mu všechno jasné a vstal. "Pojď za mnou, Aporro tě potřebuje v laboratoři." Zívl si Stark. Mělas to marné, buď jít dobrovolně nebo se tam nechat dotáhnout Starkem. Když jsi procházela se Starkem chodbami Las Noches, cítila jsi Kayino Reiatsu. Už jen z toho Reiatsu šel poznat vztek a ke všemu, kousek od ní jsi mohla cítit i mé Reiatsu. Všimla sis, že si to Stark taky uvědomil, ale jen si povzdychl a šel dál. Vzápětí už jsi byla v Aporrově laboratoři. No těžko uvěřit, ale vypadalo to tam ještě děsivěji než u Mayuriho. Možná to bylo taky tím, že u Mayuriho, jakožto známého Urahary, sis byla skoro jistá, že ti nic zlého neudělá. Ovšem u Aporra, no nevím nevím. "Nee chan! On je zlý! Uteč dokud můžeš, on ti ublíží, jestli jste to nevěděli!" Uslyšela jsi najednou Dondochakku. Toho zrovna dva Aporrovi Fraccioni odváděli zpět do jeho pokoje, přesněji do toho společného, kde jste se poprvé viděli, ale to jsi v tu chvíli nevěděla. "Trvalo ti to, jako vždycky." Řekl pohrdavě Aporro a upravil si brýle. Stark jen pokrčil rameny a zmizel. Aporro se při pohledu na tebe ušklíbl a prokřupal si prsty. "Oshina, Kaizo Konpaku chan." Řekl a než jsi stačila mrknout, ležela jsi na pitevním stole a do očí ti blištilo světlo. "Uvolni se, bude to jen malá injekce. To co na tobě ten blázen Kurotsuchi zfušoval opravím až jindy." Řekl a Mayuriho jméno vyslovil s takovým zhnusením. To už jsi ale ucítila ostrou bolest v obou rukách, Aporro ti totiž do žíly na každé ruce píchl injekci. Najednou jsi úplně otupěla a už jsi další injekce nevnímala, ovšem k tvé nelibosti jsi až příliš zřetelně vnímala Aporrův hlas a dokonce ho i jasněji viděla. Ve tváři měl znepokojivě spokojený úsměv a pohled na injekce, které schovával a které ti vlastně před chvílí píchl tě tak moc neuklidnil. "A víš na co se těším nejvíc?" Zeptal se tě a na moment ti zmizel z očí, šel totiž odložit jednu z ampulek do jedné skříně, ale hned se k tobě zase vrátil. "Až se tady na stůl dostane naše drahá Hana san-seki. Víš, ještě mi zbývá Kuroimaou, Kurosaki, pak ten Quinci, ale ji vezmu jako poslední. Vychutnám si ji, v mojí laboratoři se totiž nikdo beztrestně hrabat nebude!" Řekl ďábelským tónem a v tu chvíli měl vážně šílený výraz. "Možná bych mohl udělat testy s větrným Zanpakuto. Zkusit ho zhmotnit, otestovat a to samé s Kurosakiho Zanpakuto. A také se velmi těším, až sem dorazí můj další pokusný objekt s ledovým Zanpakuto. A tím si jsem jistý, on přijde a brzo, už jen díky naší Haně chan." Vykládal dál, no Aporrovo básnění o pokusech bylo vážně uklidňující, navíc když jsi tam jen bezmocně ležela. Asi po pěti minutách jsi ucítila ostrou bolest snad po celém těle. To si pak Aporro s úsměvem prohlížel ampulku plnou nějaké bezbarvé látky. Pořádně tu ampulku zazátkoval, dal na ni jmenovku a dal ji do stojánku vedle další takové, ta byla od Dondochakky. Aporro po chvilce ticha luskl prsty a u tebe se objevili dva jeho Fraccioni, tedy od pohledu dementní Hollow. Ale byla jsi po těch injekcích v takovém stavu, že by tě přepral i Kon v těle plyšáka. Ti dva Hollow tě stejně jako Dondochakku odtáhli do toho pokoje, kde ses poprvé probudila. Dondochakka ležel schoulený v rohu místnosti a třásl se. Jakmile ti dva Fraccioni odešli, těžce si sedl a díval se na tebe, jak znaveně ležíš na posteli. "Nee chan, já to říkal. Ty injekce jsou skoro tak hnusné jako sám Aporro, není liž pravda!" Zaskuhral a kupodivu si lehl zpátky. Na moment celou místností prostoupilo ticho, které ale po chvilce přerušilo Dondochakkovo chrápání. Usnul.
V tu chvíli už můj útěk zastavila samotná Kaya. Když jsi procházela sde Starkem kolem, teprve se blížila, ale teď jsme si hleděly zpříma do očí a Kaya byla řádně naštvaná. Jakmile mě pustila, začala s proslovem. Už její první slova mě vytočila, ale nechala jsem ji domluvit a jen v duchu nadávala. Ovšem když se zmínila o Toushirovi a vlastně mě tam vydírala, to už jsem se nervla. Sevřela jsem ruce zlostně v pěst. Pak se ale stalo něco, co naše milá Kaya ani v nejmenší nečekala. Kaya dostala facku jako nikdy v životě, až to plesklo. V obličeji se jí krom zarudnutí po té facce objevil absolutně překvapený výraz. Tohle si k ní ještě nikdo nedovolil. Kolem to zašumělo, totiž poblíž bylo několik členů Espady i s Fracciony a vše pozorovali. "Je mi absolutně jedno, co ty ode mě čekáš. Zradila jsi Gotei 13, svoji divizi, svého strýce. Jsi pro mě ubohý zrádce a nepřítel a někomu takovému já nikdy pomáhat nebudu! Tak si laskavě v mojí přítomnosti odpusť kritizování ostatních a už vůbec ne moji divizi a mého kapitána, tím spíš že je to tvůj strýček, bys měla mlčet! A pokud ti to předtím nestačilo jako odpověď, tak ti to říkám teď. Konrinzai!" Řekla jsem jí pěkně ostře. To už Kaya přešla z šoku do naštvání a zřejmě mě chtěla chytit pod krkem, ale já v tu chvíli byla taky pěkně vytočená a rychle jsem Kayinu ruku odrazila. To už u mě byly Apache a Mila Rose. Hrubě mi skřížily ruce za zády a dobře si mě hlídaly, abych se zase o něco nepokusila. "Ještě jsme spolu neskončily." Sykla zlostně Kaya a pak odešla. Když procházela kolem ostatních čumilá, zpražila je pohledem a oni se hned vytratili. Mě zatím Mila Rose a Apache doprovodily do toho pokoje, kde jsem se předtím probrala. Já se při cestě nijak nebránila, ze zlostného výrazu to přešlo v ledový, ale posmutnělý. Ty dvě mě hrubě strčily dovnitř, až jsem skončila na zemi. "Kisama, ještě jednou zdrhneš a já si to s tebou osobně vyřídím!" Zaláteřila Apache a pak mě zamkla. Obě odešly. Já to ignorovala, vstala, sedla si na postel a při tom se opřela o zeď. Oči jsem upírala k zamřížovanému oknu, které bylo vysoko u stropu. Skrz něj jsem viděla temnou noční oblohu, na které zářil srpek měsíce. Mlčky jsem tam seděla a přemýšlela o všem, co se dnes stalo. Víc než kdy jindy jsem byla odhodlaná dostat se odsud. Dobře jsem totiž věděla, že to nebude trvat dlouho a objeví se zbytek Kurosakiho party i s někým ze Soul Society a bylo mi jasné, že mezi nimi bude i Toushiro a vzhledem k tomu, že je Kaya Shunsuiova neteř asi i on. Okiro tsukete kudasai, minna. Řekla jsem si v duchu a přemýšlela, jak dostat můj i Ichigův Zanpakuto z Aporrovi laboratoře.
Mezitím se Ichigo dokázal pomocí své katastrofální Kido probourat "na svobodu." Sice byl trochu začmouděný, ale hlavní pro něj bylo, že je venku. To ale zaslechl Ishidův hlas a tak hurá ho najít. No našel ho, ale jak. Ishida se tam zrovna bránil před Halibel a Yumi a než se Ichigo nadál, byl Ishida schovaný za ním. Jenže ty dvě už byly u nich a co asi následovalo? Kluci byli nenásilně odrovnáni ženskými zbraněmi. Yumi a Halibel se opět upravily a Halibel ještě zavřela dveře. Ichigo a Ishida, už k jeho štěstí oblečný, leželi jeden na gauči a druhý na posteli. Yumi seděla na kraji postele u Ichiga a Halibel zrovna dovřela dveře. "Stihly jsme to?" Zeptala se až nezvykle vážně Yumi, Halibel jen přikývla. "Šla jiným směrem a Hana už je zavřená. Ti dva si naštěstí nestačili uvědomit jejich Reiatsu." Odpověděla Halibel. Totiž Yumi a Halibel ty dva nepozlobily jen tak, zdržely je tím a zabránily, aby se ti dva hnali za mnou a Kayou. Obě totiž dobře věděly, že v téhle náladě by je Kaya moc nešetřila. "Co myslíš, zabila by je?" Zeptala se znovu Yumi. "Zřejmě." Zareagovala Halibel, nastalo ticho a Halibel se podívala na Yumi. Cítila totiž její nezvykle vážný pohled. "Teď se tě ale, Tio, musím na něco zeptat. Víš, nebude to trvat dlouho a přijde pro nás zbytek Kurosakiho party a někdo ze Soul Society. Já se vracím do Karakury, ovšem zajímá mě, jak to s tím bojem vidíš ty, Espada san." Nadhodila Yumi, opřela si lokty o kolena a podepřela si bradu, při čemž si prsty lehce zakryla rty. "Vytvořil mě Aizen, zemřela jsem v boji, když jsem plnila jeho rozkazy. Nežádala jsem o další šanci, neškemrala o život. To ona mě oživila, protože něco od Espady a dalších Arrancarů potřebuje. Já to nechtěla, ale proč nevyužít šanci znovu žít? Nicméně, nejsem jí nijak zavázána. Kyouraku Kaya pro mě není autorita, to ale Soul Society také ne." Odpověděla Halibel, Yumi se jen usmála. "Yapari." Řekla už uvolněným tónem. "Vylož si to, jak chceš." Ukončila to Halibel. "Myslím, že se ráda uvidíš s Ulquiorou a taky poznáš Emi sama. No, asi by bylo dobré ty dva dostat tam, kde by měli být." Navrhla Emi, Halibel jen přikývla. A tak Emi vzala Ishidu, Halibel Ichiga a rozhodly se je donést do těch našich společných pokojů. Jenže problém, jakmile otevřely dveře Halibelina pokoje, uviděly Nnoitoru. Ten měl ve tváři opět ten svůj vítězný škleb. "Yare yare, co jsem to neslyšel. Ženským se nedá věřit, Shanahime, pak ty a teď se k vám přidává Halibel? Vidím, že pozice třetí Espady je vážně zrádná." Řekl jim. "Jame, Nnoitora." Řekla chladně Halibel, ale Nnoitora ne a ne uhnout. "Zajímalo by mě, co si o tom budou myslet ostatní z Espady a hlavně Kaya." Nedal si pokoj, Halibel ho probodla pohledem, ale Yumi se jen usmála. položila Ishidu a než se Nnoitora nadál, seděla mu na rameni. "Huba plná keců, milý Nnoitoro." Řekla provokativním tónem a než se Nnoitora vzpamatoval, Yumi soustředila do své ruky Reiryoku a i přes jeho Hierro mu přitlačila jeden z tlakových bodů na krku, načež Nnoitora omdlel. Yumi se spokojeně vrátila pro Ishidu a při odchodu ještě Nnoítoru pošlapala. Za chvíli se Yumi s Halibel rozloučila, už totiž došla do pokoje, kde s Ishidou poprvé skončili a tam ji taky Halibel zavřela. Ona pak ještě dotáhla Ichiga za mnou a vrátila se někam odklidit Nnoitoru. Tou dobou se Uryuu i Ichigo začali probouzet.

Čas plynul jak voda než si se stihla rozkoukat byla jsi zamčená v jednom z mnoha pokojů. Seděla jsi na posteli a užírala si se myšlenkama. To si ale pro tebe přišel opět Vega. Na tváři měl takovej provokativní úsměv, Hana san! Musíme opět jít, tenokrát vás mám doprovodit za Apporem! řekl jakoby ti Apporovu laborku z celého srdce přál a pořád se tak děsivě usmíval. Měla jsi na vybranou asi jako já. Buď jít dobrovolně nebo se tam nechat dotáhnout. Momentálně si radši šla sama. Ještě aby na tebe ten drzoun sahal, o to si asi nestála. Šli jste spletitými chodbami Las Noches, až tě Vega doprovodil k Apporoví laborce. Vstoupila jsi dovnitř a už jsi byla vítána Apporem. Midori Hana! No konečně! Prosím, polož se na tamhle ten stůl! ukázal ti jeden z operačních stolů a kývl na Ggia, aby vás tam zamknul a hlídal. Apporo si došel pro rukavice a roušku a už šel k tobě. Apporo ale nasadil naštvanej pohled, páč si ještě na tom stole nebyla a on chtěl pitvat XD No tak, Hana chan! Šup na stůl! popostrčil tě, ty jsi ale odmítala a na stůl se ti vůbec nechtělo. Apporo ale neměl čas na tvou neochotnost (XD). Hana chan...zaťal ruce v pěsti, ty jsi zrovna couvala někam pryč a jelikož v laborce byla docela tma, nevšimla sis nějakého předmětu pod nohama a zakopla si o to a spadla na zem. Ovšem bystrý Apporo byl hned u tebe, vzal si tě do náruče se zalíbeným pohledem a poté tě doslova přivázal ke stolu (těmi pásky či co). Tak Hana chan, neškubej sebou, jinak bych tě mohl píchnout do jiné žíly nebo vůbec někam mimo a to by nebylo nic příjemného ani pro tebe ani pro mě! varoval tě Apporo a připravil si ampulku a injekci, po které jsi úplně otupěla a další injekce nevnímala. Slyšela si ale jeho hlas a mohla si ho ještě vidět. Pak si ale upadla do úplného spánku a Apporo si na tobě tak trochu vyhrál.
Mezitím já si připadala jak po nějaké droze. Byla jsem úplně mimo a neměla jsem žádnou kontrolu nad svým tělem. Ten zmetek! Proč na mě pořád všichni něco vyváděj?! Si myslej jako že to moje tělo všechno unesene? A co já jako pilulka? Takovejch schopností mě jednou zabije >-< pomyslela jsem si. To už jsem ale ztrácela kontrolu i nad svými myšlenkami a mé tělo se začlo pohybovat úplně samo o-O Dondonchakka si všiml, že jsem už vzhůru. Nee chan! Nee chan! Já jsem tak strašně bál jestli to nevíš! radoval se Dondonchakka. To ho ale mé tělo zničeho nic napadlo. Falešná Eiri využívala mých schopností a mé speciální hakudy proti Hollow (základní schopnost od Urahary). Dondonchakku jen hrubě pohmoždila, úplně ho nezabila. Pak šla k nejbližší stěně a tou se prostě probourala o-O Ono totiž Apporo do ě ještě dal jakýsi vir (takové fialové příšerky XD), které se snažili napadnout pilulku v těle (prokousat se dovnitř). Jako pilulka jsem se mohla bránit jen pomocí elektřiny nebo reiatsu. Snažila jsem se i ovládnout znova tělo, ale ty fialové bestie mi to nějak nechtěli dovolit. "Eiri" zatím šla po chodbě Las Noches. Nikdo nikde, což byla docela klika. Poté ale "Eiri" přišla do slepé uličky. Že by se třeba obrátila, to né. Ona si totiž probourala další stěnu. Ale kam se to probourala. V té místnosti leželi Ishida, Ichigo a Nnoitra. Halibel s Yumi na nějakou chvíli někam odešli. Ichigo s Ishidou se zrovna probouzeli. Sakra! Ty holky mě jednou fakt zřídí o-O držel se Ishida za hlavu a Ichigo mu to jen odsouhlasil. To už ale "Eiri" nakopla Ishidu, kterej si ji doteď nevšiml. Eiri! Co to ksakru děláš?! zděsil se Ichigo. "Eiri" se na něj podívala svýma čenrnýma očima bez žádné duhovky ani panenky. Pak se ale tak křečovitě zatvářila a sekla sebou o stěnu. Já jako pilulka jsem se totiž rozhodla se bránit, a když nechci být napadená nějakými poťouchlými viry, tak prostě nebudu >-< Půl těla jsem měla pod kontrolou já a půl těla ty fialové bestie. Taky se mi konečně jedno oko vrátilo do normálu XD Hledala jsem po místnosti nějaký ostrý předmět. No všimla jsem si jen ostrého rohu postele. Začala jsem se tam nějak plazit, hold chvíli se tělo chovalo tak a pak zase tak. Kurosaki...vem po tomhle pak pilulku z těla! sykla jsem na něj a málem jsem klesla na kolena. Rozhodla jsem se zničit...ovšem zničit tělo. Ty bestie by měli umřít i s tělem. Už mě to nebavilo. vihla jsem sebou o zničenou stěnu a narážela do ní snad do zlomení kostí. Pak jsem prostě čapla nějaký předmět (Nnoitorův eh meč, dáli se to tak nazvat XD) a ubodala jsem se sním. Snažila jsem se nezasáhnout sebe jako pilulku. Tělo už bylo docela krutě zničené a mrtvé padalo k zemi. Z těla vyletěla vyletěla pilulka, která skončila v menší loužičce krve. Ichigo mě pak teda opatrně sebral a nechápal to. Kurosaki honem! křikl na něj už vzpamatovaný Ishida. Oba se zvedli a vyběhli tou dírou ve stěně. Běželi taky nějakými uličkami a nikde nikdo.
Po nějaké době jsi už ležela ve svém pokoji. Otevírala jsi oči a mžourala po místnosti. To si ale ke své nelibosti zahlédla Ichimara, jak se tváří...no zrovna dvakrát nadšeně ne! Držel v ruce teploměr a měl zamyšlený výraz. Když si všiml, že už jsi vzhůru, sáhl ti na čelo a pak na ruce a pak se tě zeptal, Je ti zima? Já jen že máš asi zimnici...Máš ani ne 30 stupňů!! řekl starostlivě XD Holt si Apporo trochu pohrál jak stebou, tak stvým zanpakutou...

Život není fér. Posmrtný život taky není fér. Co to zase povídám? No pokusím se to shrnout. Už mám za sebou útěk Ichimarovi, krátký boj s Vegou bez Zanpakuto, hádku s naší milost paní Kayou a navíc to, co mi řekla mě zrovna nepotěšilo. Jeden by čekal, že když po tomhle všem sedí sám v pokoji a utápí se v posmutnělých myšlenkách, užho nic strašného ten den nečeká. Ovšem to by nesměla zasáhnout moje pověstná smůla. Když se prvně otevřely dveře, objevila se v nich Halibel a do pokoje doslova donesla Ichiga. Ten byl pořád v bezvědomí a tak, hned jak Halibel odešla, jsem ho opatrně dostala na postel a sedla na její okraj. No kruci, co jsi zase dělal? Nebo spíš co kdo udělal tobě, že by Aporro? Spíš Nnoitora nebo Grimmjow, pochybuju že někdo jako Halibel by... Ale vtom mé myšlenky přerušil příchod Vegy. Moc mě to nepotěšilo, tušila jsem, že si nejde jen tak popovídat. Ovšem jakmile zmínil Aporrovu laboratoř, projel mi mráz po zádech. Minule jsem skončila s Arrancarem v hlavě, co to bude tentokrát? Mihlo se mi hlavou, to jsem zahlédla Vegův výraz, jen jeho oči mi už říkaly, jak mi to přeje. Bylo mi jasné, že i kdybych odmítla nebo utekla, daleko bych se nedostala a pokračovalo by to v boj. Už kvůli Ichigovi jsem tedy šla dobrovolně, nechtěla jsem, aby se stalo to co minule s těmi Arrancarkami. Ovšem v Aporrově laboratoři už jsem to viděla jinak, jestli tady něco poničím, to mi bylo šum a fuk. Ale taky měl Aporro výhodu, na rozdíl ode mě se ve svojí laboratoři dokonale vyznal a na takovém místě někoho chytit byla pro něj hračka. Takže i přes svůj značný odpor jsem se vzápětí ocitla nehybná na operačním stole a nade mnou se s hrůzostrašným pohledem a rouškou na puse skláněl Aporro. Bylo děsné pozorovat, jak tam stojí, vede ty svoje vědecké a pomstychtivé kecy a při tom si bere chirurgické rukavice. Jen chvilka ostré bolesti a pak už jsem byla úplně ztracená, bůh ví, co mi to Aporro píchl a ještě hůř, bůh ví, co se mnou pak provedl. To jsem netušila, ale hned jak jsem přišla zase k sobě, bylo mi jasné, že to asi nic pro mě pozitivního nebude. Cítila jsem se slabá, vysílená a nesvá a fakt, že těsně u mě seděl Ichimaru mi na náladě taky nepřidal. To jsem ale zjistila něco dost nemilého. Když pominu Ichimarovu přítomnost a všechno to ostatní, zpráva o mojí teplotě mě moc nenadchla, ale když jsem chtěla něco říct, nemohla jsem! Já byla v tu chvíli němá! Úplně jsem ztratila hlas, nedokázala jsem vydat jediný zvuk! Ichimarovi zprvu nepřišlo divné, že mlčím, taky po tom mém výstupu ani nečekal, že mi bude nějak do řeči, hlavně s ním. Najednou vstal. "Zatracený Aporro." Řekl naštvaně a pak se na mě ještě podíval. "Vrátím se, ty odpočívej, Midori chan." Řekl mi a pak pomocí Shunpa někam zmizel, no přesněji za Aporrem. Já ale měla jiný problém, nani?! Co to se mnou je? Já jsem němá?! Co to se mnou Aporro udělal?! Běželo mi hlavou a ještě víc mě štvalo že se cítím tak divně, tak nesvá. Chtěla jsem vstát, ale marně, bylo to stejně zbytečné jako mluvit, jen jsem ležela na posteli v Ichimarově pokoji a snažila se z toho všeho vzpamatovat.
Mezitím v pokoji, kde jsem před tím pokusem byla, probíhalo pěkné drama. Aporro si pohrál i s tebou a proč ti nehodit do těla nějaké "sympatické milé" parazity, že? Díky nim jsi stihla pěkně zřídit Dondochakku, který to jednak nečekal a jednak by ti nikdy neublížil. Ty jsi ale pod vlivem těch malých potvor pokračovala v ničení zdí, až ses doslova probourala do dalšího pokoje, ve kterém zrovna byli Ishida a Yumi. Ti dva si zprvu mysleli, že se snažíš jen utéct, ale když jsi zaútočila na Ishidu a pak pokračovala přes zdi dál došlo jim, že ne. Ovšem ti dva hned spěchali za tebou až do pokoje, kde byl Ichigo. Ty ses zoufale snažila získat kontrolu nad svým tělem a to vypadalo dost zajímavě. Yumi se tě snažila uklidnit, ale marně, vzápětí skončila na zemi s krvácející ránou na hlavě. Ale vtom to přišlo! Když už jsi aspoň půlku těla měla pod kontrolou, napadlo tě jediné řešení. A tak jsi se z posledních sil doplazila k ostrému rohu postele a doslova ses umlátila k smrti. Ti tři ti v tom nestihli zabránit, ale Ichigo na poslední chvíli chytl ten Gikongai, co z tebe zbyl. Všichni tři se ¨z toho co viděli museli vzpamatovat, byl to vážně šok. "Co to... Co to s ní je?" Dostal ze sebe po chvilce ticha Ichigo. "Aporro, dělal na ní pokusy, tohle čeká nás všechny a co vím, nejhůř na tom bude Midori, Aporro je dost naštvaný kvůli tomu, že mu při útěku vzala něco z laboratoře." Zareagovala Yumi a na moment se podíval na pilulku od krve, kterou měl Ichigo v ruce. "Tak rychle pomoct ostatním." Ozval se Ishida, který už se vzpamatoval a tak ti tři, no plus vosí Gikongai, utíkali tam, kde cítili moje Reiryoku. Tam šel Ichigo a za Dondochakkou běželi Ishida a Yumi.
Ichigo si se zdmi nebo Arrancary nelámal hlavu, prostě rychle profrčet kolem nebo skrz a není co řešit, ne? Netrvalo to dlouho a Ichigo se dostal k Ichimarově pokoji, kde jsem stále byla sama. A stále v tom žalostném stavu. "Midori!" Křikl a hned šel ke mně, já se snažila něco říct, ale opět marně, to už se ale ozývaly hlasy Arrancarů. Ichigo na momenz zpanikařil, v jedné ruce tebe jako Gikongai, já jsem mimo a ještě němá a co teď? Kdyby tě jen tak nesl, určitě by tě ztratil a to by byl průšvih, navíc ti Arrancaři se blížili a Ichigo musel jednat rychle. No nenapadlo ho nic lepšího než ten Gikongai polknout! Vážně tě polknul! No já se nestačila divit, ale to už mě vzal Ichigo do náručí a frr pryč. Jenže ani jeden z nás netušil, co to udělá. Vzít si Gikongai ve formě Shinigami? No bylo dost zajímavé, když nad půlkou těla měl kontrolu Ichigo a nad jeho druhou půlkou ty, on to ale neřešil a utíkal pryč.
Mezitím Yumi, Ishida a hlavně Dondochakkazažívali milé překvapení. Když se je totiž pokusilo zadržet několik Arrancarů, něco je jako kuželky smetlo z cesty. "Tadá!" Ozvalo se najednou a onen záhadný útočník byl Pesshe! Hned udělal jednu ze svých "úžasných" póz a začal se vítat s Dondochakkou. Až pak byl schopný zaregistrovat, že tady stojí i Uryuu a Yumi. "Ou jaká ta čest, Kuroimaou chan, jak rád vás zase vidím." Řekl Pesshe, uklonil se Yumi, ale při tom bylo dobře vidět, že jeho pohled směřuje k Yuminému výstřihu. Yumi se jen ušklíbla, to už se ale Ishida začal vztekat, že na to není čas. "Ale Ichigo, zase to bereš tak vážně." Mávl nad tím Pesshe rukou, to se Ishida opravdu nervnul. "Já jsem Uryuu! Přestaň mě přirovnávat k tomu cvokovi!" Zaláteřil. "Hej k jakému cvokovi?! A koukejte mi pomoct, dvě ženské jsou na mě moc!" Ozval se najednou Ichigo, který se mnou v náručí stál ve dveřích, to se na něho všichni divě podívali. "Vysvětlím to pak, jen někdo vemte Midori." Dodal Ichigo a ne že by čekalm až mě někdo vezme, on mě hodil Ishidovi! No štěstí, že mě Uryuu chytl. Já sice pořád nemohla mluvit, ale moje němé nadávky a výhružný pohled mluvily za vše. "Pospěšte si, já je zdržím." Řekl najednou kdosi za námi. "Nelu!" Podivil se Ichigo, když uviděl Neliel v její skutečné podobě, ona se jen usmála a vzápětí ho přátelsky objala. "Ráda tě zase vidím, ale teď rychle, nemáme moc času. Pesshe, veď je!" Oznámila Neliel a tak jsme se dali na útěk po pouštích Hueco Mundo a Neliel zatím tasila svůj Zanpakuto proti Kayiným Arrancarům.

To byl zase jednou zmatek! Pokadé, když se v Hueco Mundo objeví shinigami, je tu zmatek, panika a padají stěny XD První šok byl asi pro tebe. Nejen že si měla sníženou teplotu a že si se nemohla hýbat, ale ty jsi nemohla ani mluvit...jakobys byla nachlazená a nemohla ani pípnout. Druhý šok byl Ichimaru, kterej si snad poprvé za celý výlet v LN nic ktobě nedovolil a jen znepokojivě a spíš naštvaně odešel za Apporem. Ty jsi tam jen bezvládně ležela a jediné, co ti zbylo, byli myšlenky a starosti o Senppua.
A šok pro mě? Ichigo si mě spolkl! Takže z vizarda byla roztrojená osobnost. Jelikož jsem nemohla Ichiga ovládat úplně, pronikla jsem z části i do jeho vnitřího světa, kde mě čekalo nemilé překvapení...A to jeho vnitřní hollow. Mezitím už tě Ichigo nesl a běžel zase někam pryč. Při běhu mě v jeho vnitřím světě vyprudil Hichigo tk, že jsem mu vrazila facku, to se mu ale nelíbilo a tak jsme se tam do sebe pustili. Ichigo tě zrovna házel Ishidovi, kterého zas málem trefilo. Idiote! Co kdybych ji nechytil?! Přemýšlíš ty někdy?!! rozčiloval se Ishida a ty jsi měla protentokrát štěstí, že tě Ishida vzteky nepoprskal. No a chytils ji? Chytil! Tak si nestěžuj! odvětil mu Ichigo. To tam ale ještě přišli Pessche a Neliel ve své dospělejší podobě. Jakmile uviděla Ichiga, hned ho objala, ovšem objala ho ve chvíli, kdy jsem proti Hichigovi použila nějaký elektrický útok, ovšem jelikož Ichigo s elektrikou asi nemá zkušenosti, tak tu elektřinu nechtěně a nevědomky vypustil a Neliel zelektrizoval do šoku a sám byl taky v mírném šoku. Sakra Eiri, co tam blbneš?!! okřikl mě Ichigo, já ale měla dost práce s Hichigem, kterej se mi pořád škodolibě smál a provokoval. No už mě napadali i myšlenky, že bych nenásilně odrovnala jako to dělá Yumi XD Baka! To máš za to, že polikáš Gikongai! upozornil Ichiga Ishida, kterej tě pořád držel v náručí. Neliel se po vzpamatování od Ichiga radši oddálila a rozhodla se zaměstnat Arrancary. My ostatní jsme utíkali dál, až jsme skončili v písčitých dunách před Las Noches. Běželi jsme dál a dál, ale do cesty se nám připletl nějaký obrovský a opravdu hnusný hollow, kterému z huby tekl sliz, kterým byl vlastně celý pokrytý. Stačilo, aby na nás plyvnul ten sliz a bylo by po nás. No, štěstí bylo na straně nepřátel a nás všechny opravdu zasáhl ten sliz.

No konečně! Zapiš to, ž jako poslední se probrali shinigai a vizard, řekla klidným tónem Kaya a vrátila svoji zanpakutou do pochvy. Všichni(já, ty, quincy, ichigo atd.) jsme leželi na nějakých nemocničních postelí a byli jsme připojeni k všelijakým přístrojům. Já a Ishida jsme tedy už byli od přístrojů odděláni, páč jsme se probrali ze společné iluze dřív než vy XP Stáli jsme vedle Kayi a dalších arrancarů a sledovali vás. Ty jsi taky zjistila, že můžeš mluvit a že vůbec nejsi zesláblá a nemáš teplotu 29 stupňůXD Nani?! Takže...to byla jen iluze? A od kdy? ptal se Ichigo. Od té doby, co jste se všichni oblékly do arrancarského oblečení a předstoupili předemě. Asi jste si toho nevšimli, ale neměla jsem u sebe zanpakutou. Byla zabodlá někde za vámi a stačilo ji pak přes myšlenky vyvolat a dostat vás všechny do společné iluze. Vysvětlila nám Kaya, která se tvářila opravdu spokojeně. Ona totiž viděla naše chování a reakce atak a akorát diktovala ostatním arrancarům, co mají zrovna psát. A mimochodem, až si pro vás příjdou zachránné skupinky, poproste je, ať nám tady nic nerozbijou...Víte, ty stěny co ste bourali v iluzi by se vážně těžko opravovali. A až budete zase zpátky ve svých domovech, tak radím tak týden odpočinku. Poradila nám ještě Kaya. Nikdo nechápal proč, všem bylo fajn...Za pár minut vám bude opravdu...děsně...dodala Kaya a loktem mě udeřila do břicha, z úst jsem vyletěla jako Gikongai Kaye rovnou do ruky. Asi věděla co dělá o-O Uběhlo tedy těch pár minut a ty jsi zase přestala mluvit. Spíš si jen tak chraptila někdy i pískala. Ichigo upadl do svého vnitřního světa, kde měl co domlouvat s Hichigem. Yumi se chytla za hlavu, páč ji začala bolet ta rána, co si udělala v iluzi a Ishida se zas chytil za břicho. To bylo jak jsem ho odkopla XD No a mé tělo začalo mizet asi jako když umírá shinigami. Po kouskách se stávál součástí spirituálních částic. Tak to proto mě dostala z těla dřív, než takhle...umřelo. To se mi líbí na mé zanpakutou. Po každé iluzi vám něco zůstane i v reálu. Podívala se láskyplně na svoji katanu XD Kaya sama! Shinigami právě prošli Gargantou! ohlásil tam jeden arrancar Kaye, která se jen usmála. Skvěle načasované. Grimmjow vás odvede hlavní branou ven. Tam si počkejte na své zachránce a zase v klidu a míru odejděte! řekla pořád mile Kaya, otočila se knám zády, hodila Gikongai Yumi, která mě předala Ishidovi.
Takže jsme se všichni sebrali a vydali se pryč za Grimmjowem. Po cestě ti ještě zamával Gin a mě si dal Ishida do kapsy -_-"

Záchranné skupiny ze SS i z Karakury doběhli k Las Noches právě když nás Grimmjow vyvedl těmi chodbami. Midori chan! Midori chan dai jo ga??!!! slyšela jsi už velmi známý hlas. Toushira. Prodral se všemi skupinkami shinigami a běžel jako první hned za tebou. Tobě se málem nahrnuli slzy samou radostí do očí. Oba jste si padli do náručí a byli jste zase happy. Poté byla slyšet i Kamiko, která vzápětí byla už i vidět a hnala se za Ishidou. Za Yumi přišla Emi s Noe a Ulquiorrou a za Ichigem Kurosakiho parta XD Všichni byli rádi, že se nám nic nestalo, akorát jediný Kenpachi byl opravdu naštvanej, že si nemohl ani pořádně zabojovat.
Ty jsi odešla zpátky do Soul Society ruku v ruce s Toushirem. Genryuusai byl docela naštvaný, páč si myslel, že tam budete delší dobu xD Teď aby zas všechno přeplánoval a přeorganizoval XD Midori chan...Zase si mi zmizela bez jediného slova. Takovéhle věci už na mě netestuj, měl jsem zase strach ale dokázal jsem přemluvit Yama jiiho, aby nás zatebou pustil! řekl Toushi a láskyplně tě objal.
Mezitím my jsme všichni, krom arrancarů a Noe, šli k Uraharovi. Ishida mě dal Uraharovi, kterej nechápal, jak jsem si mohla zničit tak dokonalé tělo (dvěstě a půlkrát přeoperované, že Midori XP). Hodil mě do nějaké sklenice s tím spec. roztokem pro Gikongaie. Tělo zrovna na skladu neměl, takže jsem musela plavat asi tak týden vtom roztoku. Hueco Mundo nám dalo zase na nějaký čas pokoj, holt Kaya musela pracovat na záznamech o různých rasách a pak poučit arrancary, aby v nás mohli příště najít rychleji slabá místa. Celý měsíc se nic nedělo. Ty jsi byla spokojená s Toushim, ovšem někdy vým tu romantickou chvilku překazil Bouji a jeho průšvihy. Urahara mi celý měsíc tvořil nové tělo (mimochodem už asi dvakrát rozbil Jinta sklenici stím roztokem a jednou se do me zarazili střep o-O). Kurosakiho parta chodila dál do školy bez toho, aby museli opustit nějakou hodinu kvůli hollow....

Kdo si myslel, že zadržením těch čtyř tohle končí, byl na omylu. Ano, seděli takřka bezmocně v cele vězení první divize, ale každý z těch čtyř podvědomě tušil, že jim pomůžeš. No netrvalo to dlouho a opravdu jsi přišla, ovšem do té pomoci jsi nijak hrr nebyla, což třeba Neko dost vytáčelo. Nakonec ses ale rozhodla, že jim pomůžeš. Přece jen, vždyť jsou pro tebe něco jako rodina a už ti mnohokrát pomohli. Jenže tvé plány ti kdosi překazil, no kdosi. Kdyby to byl nějaký řadový Shinigami, to by nebyl problém, ale osud tomu chtěl, že tě při činu chytil zrovna kapitán a to byl v tvém stavu problém. A jak velí zákon schválnosti, když kapitán, tak Toushiro! Myslím, že ani jeden z vás z toho nebyl rovna nadšený, ovšem Toushirova reakce na sebe nenechala dlouho čekat a vzápětí už jste spolu bojovali. Marně jsi mu opakovala, že nejsi na jejich straně, ale Toushiro ti nechtěl věřit. "Tak proč se jim snažíš pomoct?" Křikl na tebe uprostřed boje, jenže to se vám na bojiště připletl někdo další. Nevím, jestli jsi teď byla ráda, že nemusíš s Toushirem bojovat nebo jsi opět byla naštvaná, že ti kazím boj, ale tvá reakce mě spíš naváděla k první možnosti. Ty ses totiž za mě schovala. A teď Kytko raď, že? Měla jsem dvě možnosti, buď pomoct kamarádce, tedy tobě nebo se postavit na stranu Toushira. No jsem to ale já a tak si logicky vymyslím možnost třetí. Jen jsem si povzdychla a udělala pár kroků vpřed, takže jsem teď od tebe i od Toushira byla stejně daleko. "Řekne mi jeden z vás, co se tady stalo?" Povzdychla jsem si. "Co by, pan kapitán ji napadl!" Ozvala se najednou Neko. "Další Shinigami, který má něco proti modifikovaným duším!" Přidal se Fuka, Hebi jen přikyvoval a Raion měl ve tváři ten svůj úšklebek, Toushiro se pochopitelně bránil a já tomu ani nevěřila. "Chtěla je pustit ven." Řekl nakonec do toho všeho hluku Toushiro, načež jsem se na tebe otočila a nasadila pohled alá "Je to pravda?" To už těm čtyřem začalo docházet, že tomuhle nikdy neuvěřím a tak se Neko rozhodla tomu trochu pomoct. Jen si s Raionem vyměnila úsměv a vzápětí se tě pokusila ovládnout. A vyšlo jí to. Ty jsi to totiž ani v nejmenším nečekala a tak tě Neko v klidu donutila k útoku, opodál ležela nějaká značně zřízená katana, to ale teď Neko neřešila. Donutila tě vzít ji a zaútočit na Toushira a vlastně i na mě, protože ten útok nahrála tak, že jsi mě řízla do pravého boku a kdyby to Toushiro včas nezablokoval, zasáhla bys do do levé plíce, protože tě Neko donutila k neuvěřitelné prudkosti. Pak tě už ale nechala být, tenhle malý útok byl ale pro Toushira jasné znamení a vzápětí ani jeden z vás nepotřeboval Neko k tomu, aby začal útočit. Já byla donucena jít bokem, no spíš v zájmu vlastního bezpečí jsem se klidila stranou. Jen jsem si povzdychla, bylo mi jasné, že slova tady nebudou k ničemu a tak jsem natáhla obě ruce, jednu zaměřila na tebe a druhou na Toushira. Raionovi, a nejen jemu, už bylo jasné, o co se snažím. Neko se mi ještě pokusila dostat do hlavy, ale marně, díky mému pevnému soustředění neměla šanci, taky abych se nesoustředila. Sice mi Kido jde, ale dvojité zaříkávání Bakudo šedesáté úrovně není moc lehké. "S hromovým kočárem a protáčejícími se koly, rozbij světlo na šest částí! Bakudo no 61: Rikujokoro!" No a bylo to, Neko jen zlostně sykla, Fuka a Hebi si jen povzdychli a Raion se plácl do čela. To ty a Toushira jste skončili na zemi, nehybní a neschopní boje, tohle Bakudo taky bylo účinné. "Vy si prostě nedáte říct." Zakroutila jsem hlavou, no teď jste se na sebe s Toushirem mohli leda tak mračit. Vaše katany skončily každá v jiném rohu a já vás nehodlala pustit dřív, než se uklidníte. Jenže tady se prokázala opět moje pověstná smůla, když jsem šla kolem mříže, Raion toho hned využil. Totiž tvoje katana skončila těsně u mříží, takže si ji Raion v klidu mohl vzít a hezky se domluvit s Neko. Teď už jsem ztratila ostražitost a tak se jí povedlo dostat se mi do hlavy a ovládnout mě, abych se nebránila, zatím co Raion mě skrz mříže jednou rukou chytil a přitáhl k sobě a druhou mi držel tu katanu u krku. Já byla v háji, jediný pohyb a bylo by mě a já se nehodlala nechat podřezat a Neko mě stejně blokovala, takže teď jsem nemohla dělat nic. Zrušit to Kido! To už ale přiběhli další Shinigami, kteří to všechno zatím jen sledovali z povzdálí. "Tak, koukejte nás fofrem pustit nebo vaše milá třetí důstojnice skončí bez hlavy." Řekl takovým vítězným tónem Raion a ještě mi tu katanu přitiskl ke krku pevněji. Neko zatím ještě trochu jistila ty Shinigami i tebe s Toushirem, jede nikdy neví, že?

Situace byla dosti zajímavá. Dva leželi v Bakudo na zemi, čtyři ve věznici a jedna s katanou pod krkem. Neko nás měla všechny pod kontrolou, ovšem po Mayuriho zákroku začala cítit ostrou bolest na těch pečetí a povolila kontrolu nademnou. Raion ti katanu přitiskl ještě víc ke kru a to už začalo vytááčet Toushira. Okamžitě ji pusť ty parchante! Raion se na něho jen tak povrchně podíval. Stejně bys ji nedokázal zabít! pokračoval Toushiro, Myslíš? řekl na to Raion a Neko po vzpamatování uvrhla Toushira do halucinace, kde ti Raion podřízl krk a ty jsi se jen svalila na zem a pod tebou se tvořila kaluž krve. Tak, drahá květinko. Ty teď pustíš z toho bakuda naší kamarádku a já pak pustím tebe. Skoro ti až přikázal Raion. Co jiného ti zbývalo? O život si ještě nechtěla přijít, navíc si chtěla za Toushim. Proto si u mě zrušila Bakudo a Raion tě pak opravdu pustil a ty jsi běžela za Toushim. Já si jen lehla na záda a z těžka oddychovala, stejně jako Neko. Nechala ostatní ostatními a padla do mdlob. Ono ovládat tolik myslí po Mayuriho zákroku není nic dobrého. Neko málem spadla z palandy, to ji zachytil Hebi a položil ji zpátky na postel tak, aby nespadla. Hej, Suzumebachi! Co se tam tak válíš?!! řekl nervózně Raion. To už se ale do místnosti přihnali ostatní shinigami a samozřejmě půlka se vrhla na tebe, páč jsi tu neměla co dělat a druhá půlka na mě...páč mě chtěli dát někam před soud či co. Už se po mě sápali a já byla pořád mimo, holt to Bakudo mi neudělalo zrovna nejlíp. Jenomže to mě Raion hnusně okřikl a až pak mi došlo, že mi hrozí nebezpečí. Navíc tihle primitivové mě chtěli zase někam odnést...Nezbývalo mi nic jiného než porušit Mayuriho pravidla. Vypustila jsem ze sebe nejdřív co nejvíc reiatsu a následně elektřinu a téměř všechny zasáhla průměrným výbojem, který je mohl na určitou dobu ochromit. Připadala jsem si, že stou elektřinou mi odešla i velká část energie a já už nebyla schopná vstát natož se udržet na nohou. Snažila jsem se aspoň podepřít lokty, ale marně. Ležela jsem tam jak nějaká mrtvolka a zpusy mi ještě vytekl čůrek krve. Začala jsem i blednout a připadala jsem si opět jak někde na Sibiři. Poslední co jsem slyšela bylo to, že jsem srab...
Mezitím tebe i Toushira vyprovodili ke kasárnám 10. divize. Toushi tě obejmul a šli jste spolu do jeho pokoje. To jsou takový zmetci. Ta přiblblá černovláska mě uvrhla do tak hnusné iluze...Myslel jsem že se zhroutim, když jsem tě viděl jak nehybně ležíš v té krvi...spíš to zašeptal a pořád z toho měl děsivý pocit. Parchanti...jestli takhle provokovali i Centrálu, tak se nedivim že měli být vyhlazeni ze SS, řekl spíš už naštvaně. Holt jsme ho trochu rozčílili a on nás už mít rád nebude( o:) ). Byli asi tak tři hodiny odpoledne a sluníčko svítilo jako nikdy. Toushirovi si najednou připadala neuvěřitelně roztomilá a přímo neodolatelná XD Na modifikované zmetky zapomněl a si tě co nejvíc k sobě a zahrnoval tě vášnivími polibky. Dneska jste měli docela štěstí, páč vás nikdo nevyrušoval, ani Matsumoto kvůli papírování nebo volnu XD Mezitím k vězení první divize se objevila jakási silueta nějaké postavy. To ty čtyři rozrušilo a nějak nemohli poznat, kdo to je...

Zmatek, krev a Raionův vítězný škleb, takhle by se dala charakterizovat situace ve věznici první divize. S katanou u krku a Neko v hlavě jsem neměla šanci odporovat a tak jsem ti musela uvolnit své Kido. V tu chvíli Neko trochu povolila a toho jsem hned využila. Stačila jsem totiž Bakudo uvolnit i Toushirovi, to ale Raiona pěkně naštvalo a já v tu chvíli tu katanu cítila tak těsně u krku, že jsem se neodvážila ani pohnout. To už se ale Neko vzpamatovala a raději si Toushira pojistila nehezky živou iluzí mé smrti. Raion se tvářil jako vítěz, počítal s tím, že teď je pustíš ven a my budeme v háji, ovšem tvoje reakci ho dostala. Ty jsi se na ně vykašlala! Totiž chvíli trvalo než ses zvedla, to kvůli těm Mayuriho pokusům, to už se kolem sbíhali Shinigami z první divize a ty ses nechtěla nechat chytit. To ale bylo nad Raionovo chápání, podle něho ses měla okamžitě zvednout a kdybys to tak udělala, už by byli ti čtyři venku. A nejen Raionovi se to moc nelíbilo. Zatím co on přešel na druhý konec cely, bouchl silně do zdi a opřel se o ni, Hebi položil vysílenou Neko na postel. "Hej, co to dělá? Ona... Ona odchází, že jo?" Řekl Fuka takovým nevěřícným tónem, stejně tak se i tvářil a při tom se mu třásla ruka, kterou k tobě ukazoval. Hebi vstal od Neko a jen si povzdychl. "To je mi teda vděčnost." Zakroutil hlavou a pak raději šel uklidnit Raiona, který střídavě nadával na tebe, že jsi neschopný zrádce a na Neko, že sebou sekla a že mě teď nemůže přinutit, abych je pustila. To Fuka po chvíli údivu nasadil uražený výraz, sedl si nahoru na postel do tureckého sedu, založil si ruce na prsa a dělal uraženého.
Ovšem ty ses daleko nedostala. Ve snaze utéct jsi i přes Mayuriho zákaz použila svou elektřinu. Ano, ochromila jsi ty Shinigami, ale ani ses nedokázala zvednout, jen jsi tam slabá a vysílená ležela s pramínkem krve, který ti stékal od pusy. Poslední, co jsi zaregistrovala byla jedna z Raionových ostrých poznámek a to, že se ve dveřích kdosi objevil. Ty už jsi neviděla kdo, ale ti čtyři a já s Toushirem ano. Dovnitř vešel Ichigo! Byl celý udýchaný, na čele obvaz, hrudník a levou ruku taky v obvazech, to snad Tessaiovi san utekl či co? Mihlo se mi hlavou, no kdybych jen věděla. Utekl a jak. Ichigo byl naštvaný, že nemůže s Renjim do Soul Society, měl s ním totiž nedořešený spor, který zuby nehty chtěl vyhrát, ale ještě to překousl. Ovšem když do Soul Society po chvíli odešli i naši Quinci a Sado s Inoue, to už bylo moc a tak začal Tessaie přemlouvat, ať mu otevře bránu Senkai. Ale Tessai byl zásadně proti a tak ho tam Ichigo prosil tři hodiny, než se objevila Yoruichi, aby Tessaie a vlastně i Ichiga informovala. A to už měl Ichigo plán, který mu vyšel. Když se Yoruichi vracela, Ichigo "použil Kido." Tím myslím, že sebe a všechno ostatní kolem málem vyhodil do vzduchu, ale díky tomu se mu povedlo proklouznout bránou do Soul Society a tak byl teď tady. "Oi Toushiro, Midori! Co se tady k čertu stalo?" Zeptal se hned, to ho ale odstrčilo několik Shinigami, kteří ten zmatek přišli zkontrolovat i s pod-kapitánem Choujirem. "Hitsugaya taicho! Hana san-seki! Dai jo ga?" Ozval se hned jeden z nich, já zrovna pomáhala Toushirovi vstát. "Indayo, postarejte se spíš o ně." Řekl Toushiro a kývl směrem k Shinigami, které jsi omráčila. "Hai taicho, demo... Někdo by vás měl doprovodit do kasáren, přece..." Ale to jsem se ozvala já. "O to se postarám." Řekla jsem, mezitím měl Ichigo menší spor s Choujirem. "Kurosaki Ichigo, jame kudasai. My se o ni postaráme." Oznámil Sasakibe, ale Ichigo si nedal říct. "A co když se nehnu? Já jí pomůžu, vy ji beztak hodíte na stůl tomu bláznovi Kurotsuchimu!" Vyštěkl Ichigo, to jsme zrovna procházeli kolem já a Toushiro. "Kurosaki, klidni se trochu." Okřikl ho Toushiro. "Sasakibe fuku-taicho, onegaishimasu, nechte Ichiga pomoct jí. Ručím vám za to, že jakmile to její zdravotní stav dovolí, osobně ji dovedu zpět." Prohlásila jsem, to se na mě Ichigo trochu překvapeně podíval. Sasakibe mlčel, na moment se podíval ke dveřím a pak zdráhavě přikývl. Já pak s toushirem odešla do jeho kasáren, ale ještě jsem zaznamenala Ichigův děkovný úsměv. Opatrně tě vzal do náručí a zamířil pryč od první divize. To se ale zarazil, už mu bylo jasné, proč se Sasakibe díval ke dveřím. Stál tam Mayuri! "Yare yare, máš to o mně ale pěkné mínění, Kurosaki." Řekl Mayuri tím svým tónem, Ichigo nasadil vážně úžasný výraz. "Já... No..." Začal, ale Mayuri ho přerušil. "Když mi ji tedy nehodí hned na stůl, třeba bys její místo mohl zastát ty a dopřát tak tomu bláznovi pár pokusů?" Zazubil se Mayuri, Ichigo se raději nevyjadřoval a rychle pryč. Mayuri si jen dotčeně odfrkl. "Nikdy nepochopí mé geniální myšlenky." Zakroutil hlavou a otočil se k Sasakibemu. "Ty čtyři mi doneste do laboratoře číslo dva." Dodal a pak odešel, ale s Uraharou! Těžko uvěřit, že Urahara to všechno sledoval už od té chvíle, kdy jsi Raiona a ostatní přišla po jejich zatčení navštívit. Na rozdíl od Mayuriho, který měl ve tváři úsměv, Urahara byl spíš zklamaný a smutný. "Yare yare, takhle zklíčený. Bude v pořádku, mé experimenty vždy vyjdou, neměj obavy." Nadhodil Mayuri, ale Urahara si jen povzdychl. "To já vím, trápí mě něco jiného, tím ale tebe ani nikoho jiného nebudu zatěžovat. Dej těch pět do pořádku, já si potřebuju najít osamělé místečko k přemýšlení." Řekl a pak, aby se neřeklo, se na Mayuriho zazubil tak jako vždy, což Mayuriho vždy trochu vytočilo a použil Shunpo. Urahara byl ten tam.
Já zatím byla s Toushirem v jeho pokoji, on byl pořád trochu vykolejený z té iluze, ale za chvíli si to vynahradil několika polibky. Přiznám se, že už mi to chybělo, takové chvíle mi zčínaly být vzácné. Teď nás už delší dobu nikdo nerušil, to byl nezvyk, ale příjemný nezvyk. Jenže nic netrvá věčné a to by nebyl můj kapitán, aby mi dal chvilku volna. Zrovna když mi Toushiro věnoval další nádherný polibek, ozval se už dobře známý hlas. "Hana san-seki! Hana san-seki! Hayaku kudasai!"Byl slyšet Bouji přes celé kasárny, no moje podvědomí v tu chvíli začalo promítat spoustu scének, jako rychle utéct, schovat se nebo třeba něčím Boujiho praštit a jiné. Ovšem nedalo se nic dělat, Bouji už celý udýchaný doletěl až k nám. "Hana san, problém! Problém! Nanao fuku-taicho nám asi kapitána zabije, jestli ji nezastavíte!" Jančil Bouji. "Nani? Nan..." Ale víc jsem říct nestačila, to už mě Bouji čapnul za rukáv kimona a odtáhl mě pryč. Bouji dokonce použil Shunpo a tak jsme v mžiku byli tam, no ehm ale kde. Většina Shinigami byla dole a nahoru nikdo ani nevkročil. Jenže Bouji mě tam doslova dotlačil. "Už jsme to zkoušeli všichni, nešlo to. Spoléháme na vás, Hana san-seki!" Křikl Bouji, načež na chvíli ostatní zaskandovali moje jméno. No já se děsila, co se tam zase děje a ty zvuky, co jsem slyšela, mi napovídaly, že nic dobrého. Opatrně jsem otevřela dveře, jenže vtom jsem schytala knížkou rovnou do hlavy! No málem jsem to neustála, protože ta knížka nebyla zrovna nejlehčí. Zprvu jsem se tvářila dost nevěřícně, ale pak to přešlo v prvotřídní zlost. Dole to zašumělo. "To je konec, že Nanao fuku-taicho zabije kapitána? Iie, Hana san-seki je oba zabije ještě dřív!" Vykřikl Bouji celý na nervy, já to ale ignorovala, zvedla tu knihu, vešla dovnitř a zavřela. Tam bylo opravdu veselo, tentokrát hádka Nanao a Shunsuie vzala za své a jeho pracovna opravdu vypadala jako bojiště. Nejlepší ale bylo, že ti dva ani nepostřehli, že jsem tu nebo že mě sejmuli knížkou! Já si jen odfrkla, přišla ke stolu a silně na něj tu knihu hodila, což bylo dost slyšet a ti dva se konečně uklidnili. "Víte, já jsem sice jen třetí důstojnice a dost si vás vážím, ale teď na tohle z vysoka kašlu a vy pěkně poslouchejte." Řekla jsem ostře a zpražila je pohledem. "Nevím jestli to víte, ale první divize dostala co proto a naše modifikované duše nám dělají trochu nepořádek, já tam málem přišla o hlavu a když mám konečně po dlouhé době chvilku s Toushirem, přiletí Bouji, že se tu prý zabijete! A málem bych zapomněla, že mě jeden z vás sejmul tímhle!" Řekla jsem a při posledním slově praštila dlaní do té knihy, Shunsui i Nanao mlčeli. "Teď mě dobře poslouchejte, tohle už se nikdy nebude opakovat, jasné? Doporučuju vám uklidit to tady, každý zalézt do svého pokoje a celý den se nevidět. A Bouji přestaň už poslouchat za dveřma a pojď sem s tou lékárničkou!" Řekla jsem rázně, načež Bouji vešel trochu nejistě dovnitř a opravdu měl tu lékárničku. A tak jsem tam stála opřená o zeď s ledovým obkladem na čele, zatím co Nanao a Shunsui uklízeli a Bouji stál vedle mě. Když už byla pracovna zase v pořádku a ti dva se chystali odejít, ještě jsem je zastavila. "A omluva nebude?" Nadhodila jsem a založila si ruce na prsa. "Em gomen, Midori chan..." Ale to jsem je přerušila. "Ne mně, sobě navzájem!" Ti dva si vyměnili zmatený pohled, ale já je odmítala pustit a tak se nakonec sobě omluvili a odešli. Bouji mi ještě obvázal čelo a já šla někam na vzduch.
Mezitím Mayuri prohlédl celou vaši modifikovanou pětku a na chvíli je uspal a dal vás do stejného pokoje, kde byla i Hibiki, ta byla stále v bezvědomí a díky těm injekcím by se sama od sebe probudit nemohla. Mayuri zatím celé vaší pětce vyléčil zranění a zablokoval vám schopnosti, takže nehrozilo, že se díky nim zraníte. Tou dobou už Yamamoto vydal rozkaz, že takto vaše schopnosti zůstanou zapečetěné a že celá vaše pětka bude od teď brána jako Mayuriho pokusný materiál, omezení schopností se ale netýkalo Hibiki.

Uběhlo několik hodin a teď mohlo být tak...6 večer. Ve 12. divizi to bylo velmi zajímavé. Náš velký vědec měl zas po dlouhé době vánoce a my peklo. Celá naše pětka plus Hibiki jsme byli v jedné jediné místnosti, která ještě byla všelijak opatřená proti útěkům. Všichni jsme už byli vzhůru a seděli jsme každý na své posteli. Čí že to byl nápad lézt do SS? ptala se jen tak ironicky Neko. To se ale asi dotklo Raiona a hned se čertil, Jestli se ti můj plán nelíbil, nemusela si chodit! založil si naštvaně ruce a procházel místností sem a tam. Nastala trapná chvilka ticha. Hele, Bachi (zkratka pro Suzumebachi XD), proč si nás nedostala ven a ležela sis tam na zemi?! sykl na mě Fuka uraženým tónem. Já jsem jen nechápavě pozvedla obočí, Připadalo ti snad, že jsem byla schopná se udržet se na nohou a myslet na vaší záchranu?! Příště se na vás můžu vykašlat úplně! nasadila jsem též uražený pohled. Fukovi začali nasakovat žilky a měl sto chutí zaškrtit mě XD Fajn! My vlastně nepotřebujem tvou pomoc! Určitě bychom se z toho vězení dostali sami!! prskal Fuka, což mě ještě víc naštval, machírek jeden nevděčnej XD Jó jasně! Tak uvidíme příště jak si sám pomůžeš!XP řekla jsem stejně protivně jako on. Poté jsme se navzájem probodávali pohledem a nakonec to skončilo menší rvačkou, takže tahaní za vlasy, přetáhování se apod. XD Jste opravdu divní...poznamenala Hibiki. Toho se zas chytil Raion a ukázal na ni prstem, Nani?! My že jsme divní?! To ty jsi divná a celá páchneš jako shinigami!!>-< To už se Hibiki zvedla a dál se slovně bránila. Hebi si nenápadně přisedl k znuděné Neko a dopadlo to tak, že Hebi a Neko pobaveně pozorovali jak se tam perem já s Fukou a Hibiki s Raionem XD
Mezitím ty jsi zrovna zkrotila Nanao a Sunsuie a spokojeně si odešla někam pryč. Po cestě tě málem na zem shodili Ichigo a spol., holt se hrnuli do šesté divize XD Než si získala zpátky rovnováhu, už tě držel za zápěstí právě Ichigo a říkal ti něco ve smyslu ať se knim přidáš XD Takže jste všichni běželi jako o závod do šesté divize. Haló! Je tu někdo?!! řval po celých kasárnách Ichigo při příchodu do kasáren. To už byl ale škrcen Renjim, který vypadal docela nervózně, Idiote! Buď zticha! Kapitán Kuchiki se právě vrátil z mise a šel si lehnout! sykl Renji a pustil Ichiga. Idiot? To ty seš idiot! >-< bránil se šeptem Ichigo. Tak se nám ti dva začali šeptem hádat a mezitím jste aspoň šli do místnosti pro různá setkání, kde jste si udělali pohodlí. Jiní shinigami vám donesli čaj a nějaké čajové pečivo a do hádky Ichiga vs. Renji se přidal i Ishida. To mi teda řekni, kdy jsem se zachoval jako idiot?!! protestoval Ichigo. Třeba když si po mě hodil Hanu san při cestě z Hueca Munda, pamatuješ? Nejdřív si měl obě dívky každou přes rameno a když se Ren zmínil otom, že chce taky jednu, odhodil si Midori, Ren ji nechytil ale já naštěstí jo! Mohlo se jí něco stát! To je to tvé ukvapené chování! napomínal Ishida Ichiga, kterej se tvářil stylem To není pravda, jen si to všechno vymejšlíte!XD Oni stebou házeli...při běhu??o-O podívala se na tebe docela šokovaná Inoue ukazujíc na kluky. Ovšem do vašeho rozhovoru zasáhla Matsumoto, která se tam předchvílí objevila, Sate minna! Neviděli jste našeho kapitána Hitsugayu??? ptala se ve dveřích, ovšem na odpověď nečekala a hned začla plácat jiné nesmysli, Páni, celá Kurosakiho parta a pár dalších shinigami...Víte co to znamená? řekla takovým tím zákeřným tónem, když něco zákeřného plánuje. Ovšem poté ale hned odešla a vrátila se asi za pět minut i s Ikkakem a jinými shinigamia v ruce láhve od saké. Nééé! Kudasai tady žádnou párty nedělejte! Kapi...nedořekl Renji, páč měl obličej ve výstřihu Matsumoto. Uhni skřete! Tady se bude slavit!! prohlásila Matsumoto a Ikkaku už otevíral láhve a jakmile stihl zaregistrovat i tebe, pořídil si pár chlapů, kteří tě měli případně opít XD Renji byl z toho všeho na prášky a marně se snažil dostat všechny z jeho divize XD
Mezitím naše mega rvačka už skončila. Jak malý...neodpustila si Neko se škodolibým pohledem. A kdy nás vůbec pustí? ptal se Fuka sedíc vedle mě na zemi. Nikdy...odpověděla Hibiki. To jsme se všichni zarazili, Jak nikdy?! chtěla jsem upřesnění této informace. Sou-taicho Yamamoto rozhodl, že se stanete Mayuriho pokusnými objekty a vaše síly vám budou zablokovány. vysvětlila nám Hibiki s kamennou tváří. To kní zase přišel Raion a prudce se kní naklonil, Vidíš! Další důvod proč nenávidíme shinigami a ty nám tady pak netvrď, že jsou milý! sykl Raion a šel k oknu. Hibiki na něho nechápavě zírala, čehož si všiml Hebi a hned všechno milerád vysvětlil, Poslouchala ses? Yamamoto o nás rozhodl! Nikdo se nás opět neptal jestli chceme nebo ne, jestli nám to bude vadit nebo vyhovovat, to je to co náš štve. Rozhodují o nás jako o nějaké věci a rozhodovali takhle o ns ještě v době, kdy jsi nebyla mezi námi. Byli jsme pro ně jen nějaké věci, které se časem zahodili...proto chceme teď pomstu a taky se jich neptáme, jestli se jim to líbí nebo ne. Škodíme jak jen to jde...za to jak snámi kdysi a i nyní jednali. snažil se to nějak Hibiki ujasnit. Hibiki se tak divně zamračila a vypadala, že si všechno přerovnává v hlavě. Ale třeba Mayuri sama není tak zlý, ikdyž hrůzu trochu pouští! začala zase tu svou. Hibiki kudasai! I my přímo zbožňujeme Uraharu a své bývalé kapitány...v mém případě Yoruichi sama a SoiFong sama...jo, nejsou všichni zlí...ale ti "hodní" jsou jen ti, co nás znají tak jako náš stvořitel a kapitáni. Yamamotovi i centrále jsme byli jen na obtíž a právě hlavně těm se chcem pomstít, chápeš? a tak začala zase diskuze o hodných a zlých shinigami a to jsme ani nevěděli, že nás celou dobu poslouchá Mayuri za dveřmi a velmi divně se tváří o-O

"Jak dlouho tu ještě budem trčet? a co je s ní? To už ji ten blázen Kurotsuchi oddělal?" Nadával Fuka pořád dokola a při tom chodil dokola, tedy než ho Neko srazila k zemi. Dala mu pořádný pravý hák a Fuka udělal kotrmelec ke zdi. "Kisama" Co to mělo být?!" Začal se tam vztekat a držel se za hlavu. "Urusai! Mendokuseina!" Sykla Neko, ta měla náladu. To se do toho raději vložil Hebi a šel Neko uklidnit, u Fuky stačil jen Raionův zlý pohled. Vtom se otevřely dveře. Dovnitř bez jediného slova vešla Nemu, chvíli klečela u Hibiki a pak zase odešla. Raiona tenhle přístup štval. "Nejdřív nás chytí a teď nás ignorujou?! Co to má sakra být?!" Láteřil Raion, Fuka jen přikyvoval, Neko už raději všechno a všechny ignorovala a Hebi si jen povzdychl. "Ty už seš stejně otravný jako Fuka." Zakroutil hlavou, to ho ale Raion zpražil pohledem, Fuka tam začal skákat okolo, že není otravný, Neko se raději nevyjadřovala a Hebi nasadil výraz alá Já nic neřekl. Hádka trvala ale jen chvíli, to se zrovna probrala Hibiki a začalo to nanovo. Totiž když vám Hibiki řekla, že teď jste vlastně Mayuriho majetek a že máte své schopnosti zapečetěné, to bylo něco. Nemluvě o tom, jak tam obhajovala Shinigami, až z toho málem byla rvačka. Po chvíli se ale všichni jakž takž uklidnili, ovšem hádat se s Hibiki ohledně Shinigami, to je ztracená debata. "Teď by se hodilo říct, že vás chápu, ale to bych lhala. To co jsem nezažila nikdy nedokážu pochopit tak, jako ten co ano. Shinigami vám dali život, ale hned se vám ho zase pokusili vzít. Máte zlost, to je přirozené. Ale tenkrát to byl rozkaz z vrchu, ani velící kapitán nemůže nic dělat proti rozkazům Centrály 46." Řekla vážně Hibiki. "Jo, vážně? a teď to bylo co? Pochybuju, že hned běželi za Centrálou 46, aby jim řekla, že nás maj zavřít." štěkla Neko uraženě. "Neko tím chce říct, že teď za tohle všechno Yamamoto a ostatní Shinigami můžou a to nám nevymluvíš." Dodal Hebi. Hibiki si jen povzdychla. "Vy jste si začali." Řekla suše, to už se trochu nervnul i Hebi. "Ale no tak! Máme to nechat tak? Shinigami zabili desítky modifikovaných duší!" Řekl a při tom rozhodil rukama do stran. "Násilí budí násilí, je to marné." Ukončila to Hibiki a pak mlčky přešla ke dveřím. "Itsudeshimasu, Mayuri sama." Řekla najednou Hibiki, to sé k ní třeba Raion nechápavě podíval, vtom se ale otevřely dveře a v nich stál Mayuri, on vás celou dobu poslouchal! Fuka sebou zlostně trhnul. "Tak takhle, celou tu dobu máš ty blbý kecy jen pro to, že on stojí za dveřma!" Vykřikl, Hibiki se na moment zastavila a otočila se k němu. "Můj názor se nezmění." Řekla a pak, jen co jí Mayuri cosi řekl, někam odešla. "Yare yare, vidíte to dost černě." Zakroutil hlavou Mayuri, ale když chtěl někdo něco říct, Mayuri si dal prst před pusu na znamení ticha. "Upřímně, mně je vaše chování celkem jedno. To o Uraharovi ale říct nemůžu." Nadhodil Mayuri a i když to někteří třeba nechtěli dát najevo, aspoň uvnitř se kvůli němu cítili provinile. Byl to Urahara, kdo jim dal život, kdo se za ně postavil, kdo jim věřil a byl to Urahara, kterého jste svým chováním zklamali. "Je to na vás, ale já nic neřekl. Tenhle rozhovor nikdy neproběhl, ano?" Zakončil to Mayuri takovým tajemným tónem a pak odešel. Divné, vždyť se teď Mayuri vlastně Urahary zastal! Ovšem z toho jeho zakončení jasně vyznělo, že Mayuri nechce, aby to někdo věděl. Mayuri a Urahara, věční soupeři a Mayuri se ho zastal?
A zatím co se Mayuri s Hibiki někam vytratil a Urahara seděl kdesi na okraji Rukongaie a přemýšlel, jak to vyřešit, já se šla uklidnit ven. Po tom výstupu v našich kasárnách jsem to potřebovala a navíc mě trochu bolela hlava, no aby ne, když jsem to schytala tou knížkou. Sotva jsem ale došla ke kasárnám sedmé divize, málem mě převálcovala Kurosakiho parta, která spěchala k šesté divizi. To už mě ale Ichigo táhnul s sebou a než jsem se vzpamatovala, seděla jsem ve společenské místnosti šesté divize společně s Kurosakiho partou a Renjim. Ten byl z toho značně na nervy, totiž když se sem nasáčkuje celá Kurosakiho parta, když kapitán Kuchiki unavený z mise zrovna spí, no radost. Ovšem to nebylo nic ve srovnání s tím, když se objevila Matsumoto. Přesněji, když sem Matsumoto dotáhla Ikkaka, Hisagiho, Kiru, Yumichiku a Moriko, to už byl průšvih. Renjiho si vzala na mušku samotná Matsumoto, což v kombinaci se Saké a jejím výstřiihem pro Renjiho nedopadlo dobře. Kurosakiho parta se zatím úspěšně bránila Saké, ovšem mě hlídal Ikkaku a to byl problém, když nařídil Hisagimu a Yumichikovi, kteří už byli trochu v náladě, aby na mě dávali pozor. Jediný střízliví,n krom mě a Kurosakiho party, v tu chvíli byli Kira a Moriko. "Oi Midori chan, tak se nebraň." Zubil se Ikkaku, já zatím couvala před Hisagim a Yumichikou. "Iie, nevím jak vy, ale já jsem pořád ve službě. A... A tentokrát vážně nemám náladu! Dneska ani kapku!" Protestovala jsem, ale ti tři byli jiného názoru. Jenže ouha, už jsem docouvala, skončila jsem namačkaná na zdi. Super a co teď? Mysli, Midori, mysli! Běželo mi hlavou a když už byli Hisagi a Yumichika skoro u mě, napadlo mě poslední řešení. Rychle jsem si přitlačila jeden tlakový bod na krku a následně jsem ztratila vědomí, ale aspoň jsem se vyhnula Saké.

V kasárnách 6. divize se pomalu scházeli shinigami, aby mohli slavit...bohužel nikdo nevěděl co se vlastně slaví XD Renji byl už na prášky a už myslel na svoji smrt. Matsumoto a Ikkaku tam do všech lili saké a sami už byli tak nějak v náladě. Například k tobě se blížil Yumichika a Hisagi a za nima se chichotala Moriko a snažila se tě nějak povzbudit, aby sis taky vzala aspoň tu kapku, No tak Midori chan! Neboj se! Půlka z nás je taky ve službe, ale stejně se nic neděje! Bude sranda! No tak! Midori chan! přemlouvala tě Moriko, to ty ale ne. Ty ses radši omráčila tím, že sis přitlačila jeden bod na krku. Všichni tři na tebe nechápavě koukali a když si spadla na zem, Yumichika tě začal profackovávat, aby ses probrala. Ticho rozhodně nebylo a Matsumoto se sesvým výstřihem pořád věnovala Renjimu XD Přes hluk nebyl slyšet dupot Byakuyi, který šel zrovna po schodech zjistit, co se děje. Kurosakiho parta už taky byla v docela velké náladě a mleli už nesmysli. Byakushi stál ve dveřích a jen zmateně a zároveň naštvaně pozoroval tu spoušť. Nikdo si ho zatím nijak nevšímal...teda krom pár opilích jedinců. Třeba takovej Ichigo se na něho doslova pověsil a začal na něho cosi šišla, Byakushi, pojď taky knám! Na! Tay máš saké, dej si kámo! usmíval se Kurosaki a podával Byakuyovi saké. Ten ho ale od sebe násilím-nenásilím dostal ze sebe pryč a po místnosti hledal Renjiho. No, spatřil zrovna ve chvíli, kdy ho Rangiku ohrožovala výstřihem a Renji měl jen červenou u nosu a dělal, že se brání. Byakuya se rozhodl za ním jít, zaprvé aby ho seřval a zadruhé, aby ho zachránil před výstřihem. Byakushimu se téměř všichni pletli pod nohy nebo se o něj chtěli podepřít, on však úspěšně uhýbal. Abaraii, co to má znamenat?! sykl na něj hned po tom, co Matsumoto dal jiného chlapa, kterej šel zrovna kolem a Renjiho si vzal kousek dál od ní. No to já nevim! Oni prostě přišli a udělali tohle! řekl taky už trochu podnapitým tónem. A co Hana chan? To už je tak na mol, že se tam tak válí?! nevrle se ptal dál a přitom se teď díval na tebe a Yumichiku s Hisagim, jak se tě snaží pořád vzbudit XD Když chtěl Renji něco odpovědět, Moriko s Yoriko, která tam taky byla, rozbily nějakou vázu. To nic lásko, my to zpravíme! volala na Byakushiho Yori-chan a mile na něho mávala. Odneste někam Hanu-san seki...ještě ji někdo zadupe a budu pak poslouchat od kapitánů 10. a 8. divize, že jsem viník apodobné řeči...Nevíš kam sem si dal špunty do uší? vyřešil to Byakushi. Renji jen zmateně zakýval hlavou, na špunty neodpověděl a šel za váma třema a Byakushi mezitím odešel hledat špunty a pak hurá zase spát. Renji řekl Yumichikovi a Hisagimu, aby tě odnesli. No ti dva už docela opilí...a s problémy držet rovnováhu...vzali tě nějak za nohy a ruce a vynesli tě až do schodů, do nějakého pokoje. Tam tě položili na postel a sami pak nějak z toho saké omdleli a usnuli tam na tobě XD Hisagi ležel na tvých nohou a Ikkaku téměř u výstřihu..spíš na na břiše a takhle pěkně jste tam spali XD
Mezitím nám stačili vyrazit dech Hibiki a Mayuri. Některým míň, některým víc bylo líto to, že jsme zklamali Uraharu. Nejvíc to mrzelo mě a nejmíň Raiona. Shibata! No a co že je Urahara z toho špatnej! Tak nás měl taky zabít když se mu teď nelíbíme! Ty hajzlové nám zas jen hrajou na city! Ku*va ať už mě nese*ou!!>-< rozčiloval se Raion a zlostně kopnul do nějakého nábytku. To jak teď mluvil o Uraharovi mě docela našvalo a jelikož pro mě byl jako jediná rodina, nehodlala jsem to nechat jen tak. Mluv laskavě za sebe! sykla jsem. Raion se na mě jen nenávistně podíval, holt toho už měl plné zuby. Á no promiň, já zapomněl že tys nás vlastně zradila a teď..PLESK! nedořekl Raion, páč mu přistála facka jak vyšitá. Síly nám sice zablokovali, ale Raikoukou nám moc nezpomalili. Raion se na mě jen nechápavě podíval. Já se jen kousla do rtu a pak zaťala zuby, abych zadržela slzy, které se mi samým hněvem chtěli dostat ven, což jsem nedovolila. Nawake! Řekl sis o to! Od teď uvidíš, co to znamená zradit! Jó, asi vám to tak připadalo, ale já jsem na vás nikdy nekašlala! To vy ste na mě byli pokaždé hnusý a jen ste si semnou manipulovali podle potřeby! Všichni už mě se*ete! Vy si možná sami vystačíte, ale jediného koho mám je právě Urahara a pokud se na mě i on naštve, tak si můžu jít hodit mašli >-< Nastalo hrobové ticho, nikdo už nic ani necekl, dokonce ani prudič Fuka ne. Všichni totiž byli naštvaný, hlavně kvůli tomu, že se jim nedaří mise Zlikvidovat centrálu a jiné tyhle šmejdy.
Mohlo už být tak osm večer a ty jsi se zrovna probouzela. No asi ti dvakrát příjemně nebylo když se ti po hrudi válel Ikkaku se slinou u pusy a tvé nohy si držel Hisagi jak plyšáka XD Ani nám nebylo dvakrát hej. Mayuri se rozhodl pro další pokusy a koho jiného si nemohl vybrat o-O Mě a Raiona zavřel do té prosklené místnosti, kde nám dřív předváděla své schopnosti Hibiki. Mayuri si něco namačkal na svém počítači a do mikrofonu nám rozkázal, ať zkusíme prolomit tu jeho pečeť a zíksat tak zpátky své schopnosti. Ještě nám poradil, že na prolomení pečetě je důležité soustředění. Raion si na soustředění zavřel oči a snažil se v sobě prolomit tu pečeť. Mě soustředění nikdy nešlo a ani nebavilo, ovšem kdybych ji prolomila, získala bych zase své síly. Zírala jsem do blba a snažila se nějak zasoustředit. Náhle jakobych slyšela ve svém světě nějaké šeptání, které se pořád blížilo. Ano, dostala jsem se do svého světa stejně jako Raion, který byl už ale ve svým světě před deseti minuty -_-" Můj svět byl tak trochu temný a připomínal Hueco Mundo. Písčité pláně, černá obloha akorát tu byli stavby podobné pyramidám a vůbec to tu vypadalo jak v egyptě XD V dálce jsem viděla na jedné pyramidě něco jako tlustý řetěz s klíčem. To byla asi ta pečeť a ta pyramida byl zdroj mých sil. Běžela jsem tedy tím směrem a cestou jsem promýšlela plán, jak ten řetěz dostat dolů (upozorňuju na představy, ten řetěz byl několikrát obmotaný kolem docela velké pyramidy XDXP a byl i docela velkej a tlustej XD). Ovšem to mě zarazil jakýsi obrys postavy předemnou. Byl to snad nějaký průhledný a né moc dobře viditelný duch o-O A navíc to on pořád něco šeptal. Zastavila jsem se a chtěla na něho/ni sáhnout. Když jsem natahovala ruku i ono to natahovalo ruku ke mě a už jsem mohla poznat, že to mělo hábit s dlouhou kapucí do obličeje. Pak to ke mě zvedlo hlavu a uviděla jsem jen jedno žlutě zářicí oko. Ve skutečnosti, vté skleněné místnosti kde nás pozoroval Mayuri, jsem já i Raion byli na kolenou. Raion pořád zavřené oči, ovšem už mu svítili ty jeho pečetě pod okem a na krku a kolem něj se zvedal vítr. Já měla oči pořád otevřené zahleděné někam do blba apostupně mi jedno oko začalo žloutnout. Pečeť mi ani jedna nezářila a elektřina kolem taky nepraskala, jen byla vidět moje pomalu rotující žluté reiatsu. Mayuri nás pečlivě pozoroval, u Raiona si byl jistý, že každou chvíli pečeť prolomí, ovšem u mě si jistý vůbec nebyl a ani (poprvé) nechápal, co se to jako děje.
V mém vnitřním světě jsem konečně mohla vidět tu postavu. Podle hrudi to byla dívka, ovšem přes hábit jsem jí neviděla do obličeje, jen to žlutě svítící oko. Natahovala ke mě ruku, ale já už ji dala radši pryč. Kdo seš a co děláš v mém světě?!! sykla jsem zlostně, holt jsem pořád neměla tu svoi dobrou náladu. Dívka se jen polohlasně zasmála a pořád měla nataženou ruku. Já se ti ještě nepředstavila? Jsem Wasp (vosa-angl.)! představila se takovým divným šeptavým hlasem. Wasp? To jsem nikdy neslyšela...řeknu si sama pro sebe. Wasp dá svoji ruku taky pryč a podle jejího reiatsu či co to má, bude asi naštvaná. Wasp si začala sundavat kapuci a k mému podivení vypadala jako já, akorát měla žluté oči. To jsem sama zjistila, že i já mám kapuci a dlouhý hábit. Už mě poznáváš? řekla i stejným hlasem jako já...

Písek, tmavá obloha a podivné stavby připomínající pyramidy - to byl tvůj vnitřní svět. Byla to trochu kouzelná chvíle, přece jen, nikdy ses ještě do svého vnitřního světa nedostala. Vlastně, někteří si ani nemysleli, že by modifikované duše taky měly svůj vnitřní svět. Ale byla to pravda a ty a Raion jste se zrovna do toho svého dostali. Mayuri tam jen seděl u počítače a se zlověstným úsměvem, ten jsi ty, ale ani Raion, neviděla. Ty jsi měla dost práce ve svém vnitřním světě, zrovna jsi se totiž potkala se svojí kopií. No dle Reiatsu a celého jejího vystupování spíš tví zlé dvojče, to ale neměnilo nic na faktu, že se přes ni musíš dostat až k pyramidě, kde je zřejmě ta Mayuriho pečeť. Wasp, tedy tvoje já, tam pořád stála necelý metr od tebe, ve tváři ten svůj hrůzu nahánějící úsměv. "Co tady tak stojíš? Pojď za mnou." Řekla najednou a pomalu zamířila k té pyramidě s klíčem. Zrpvu jsi váhala, to se ale Wasp opět ozvala. "Copak? Ty nechceš zpátky své síly?" Řekla takovým pobaveným tónem a pak pokračovala v cestě.Bylo to zvláštní, ale i když byla obloha tmavá a nebyl vidět jediný sluneční paprsek, bylo ti neskutečné horko a všechno kolem se tím vedrem třepalo. Ještě divnější bylo, že ačkoliv se ti zdálo, že už jdeš aspoň pět šest minut, ta pyramida se vůbec nepřibližovala, jako bys snad stála pořád na místě. Ale Wasp mlčela a jen šla dál. Vtom se to stalo! Z ničeho nic jsi sebou cukla, něco tě začalo vtahovat do země. Stála jsi v tekutém písku! Mohla jsi jakkoliv volat o pomoc, říkat cokoliv, najednou jako by ostatní zvuky utichly a ty jsi slyšela jen ozvěnu svého hlasu. Najednou se všechno kolem začalo točit. To už jsi slyšela i ozvěnu smíchu Wasp. Stála k tobě zády, nehýbala se. "Ty ses nikdy neuměla soustředit. A takhle to dopadá." Řekla takovým spokojeným tónem. Pořád tam stála k tobě zády, smála se a ty ses, bezmocná, propadala hlouběji a hlouběji, až se ti zatmělo před očima, vtáhlo tě to dovnitř. Sice nevíš jak dlouho to trvalo, ale nakonec jsi zase přišla k sobě. Pomalu a ztěžka jsi otevřela oči, ležela jsi na břichu na studené kamenné podlaze. Uslyšela jsi jakýsi zvuk, to právě ze stropu dopadla kapka čehosi na zem. Vtom jsi s hrůzou zjistila, že to co káplo na zem není voda, je to krev! A co hůř, ty v ní ležíš! "Ano, je to tvoje krev a ano, jsme v té pyramidě." Uslyšela jsi najednou Wasp. Stála na jakémsi podstavci, ruce založené na prsou, byla zamračená. "Tate, teme wa." Řekla chladně a ty jsi cítila, jak tě probodává pohledem. To ze sebe Wasp strhla ten hábit, pod ním měla trestnou uniformu velitele Onmitsukido. "Jestli mě neporazíš do té doby, než tvá krev dospěje k této hranici, zemřeš!" Křikla na tebe, rukou ukázala k podstavci, na kterém stála a uvolnila své Reiryoku, kolem ní se objevil proud žlutého Reiryoku, který vyšel ven špičkou pyramidy. Další zvláštností bylo, že i když to byla tvá krev, ty jsi nebyla zraněná, jen jsi od ní byla špinavá.
Mezitím já byla s Kurosakiho partou a několika dalšími Shinigami v kasárnách šesté divize, kde se Matsumoto a spol dali do opíjení ostatních. Já ale odmítala skončit na mol a tak jsem si nakonec zatlačením na tlakový bod na krku přihodila kóma. To zrovna přišel Byakuya a málem sebou sekl, když viděl, co se tady děje. Takže náš milý Byakuya prokličkoval mezi všemi opilými, vyhnul se Saké, zachránil Renjiho před Matsumo a ještě ho seřval, ale Renji v takovém stavu, no Byakuyova slova šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pak ještě nakázal, v domněnce že jsem tak na mol, ať mě někdo odnese do nějakého pokoje a pak se dal do hledání špuntů do uší, které k jeho nesmírnému štěstí našel a v klidu mohl jít zase spát. Mě teda nakonec odnesli Hisagi a Yumichika. No Byakuya původně myslel, ať mě donesou do mých kasáren, ale Hisagi a Yumichika měli jiný názor. Prvně se podívali sami na sebe, jak jsou mimo, pak na mě a jen současně zakroutili hlavou. K mojí divizi? Kdepak, ti byli rádi, že vylezli do schodů a pak mě odnesli do prvního pokoje, který viděli. Ovšem cesta zpátky byla už horší a tak sebou oba sekli. Hisagi pak v klidu poklimbával a při tom objímal moje nohy a Yumichika? Ten to vzal ještě líp, skončil s hlavou kousek od mého výstřihu, ruce na mém břichu a spokojeně spal. Ti dva netušili, že mě dali zrovna do pokoje, který byl hned vedle toho Byakuyova. A zatím co dole byl mejdan a Hisagi s Yumichikou spokojeně spali, já se začala probouzet. Ovšem to bylo vážně probuzení. Sotva jsem otevřela oči, v hlavě se mi ukázalo několik otázek:
1. Kde to jsem?
2. Proč mi kruci Hisagi objímá nohy?
3. Proč mi sakra Yumichika leží u výstřihu?!
Na první dvě otázky jsem si odpověděla lehce: Už neobjímá a už neleží! Okamžitě jsem se zvedla, sundala ze sebe Yumichiku i Hisagiho a celá naštvaná chtěla jít ke dveřím to ale ne, ti dva, pořád spali, se rozhodli, že mě nepustí. A tak jsem vzápětí měla Hisagiho zase kolem lýtek a Yumichiku naopak kolem stehen. No se mnou málem seklo. Trvalo mi to asi pět šest minut, než jsem se probojovala pryč z toho pokoje a vztekle jsem zavřela dveře. "Ksó! Já už na sebe vážně nenechám sáhnout!" Zaláteřila jsem, ovšem moje pověstná smůla nesměla chybět a jen jsem to řekla, kdosi mě chytl za rameno. Fajn, vzdávám to, ok, kdo zase? Povzdychla jsem si a otočila se, ale dost mě překvapilo, když jsem uviděla Byakuyu, stále se špunty v uších. "Přelud to není... Já jsem pil? Nepil, že bych ještě spal?" Přemýšlel nahlas Byakuya. "Ehm Kuchiki taicho..." Začala jsem, to se na mě ale Byakuya nějak udiveně podíval, gestem naznačil ať počkám a vyndal si špunty z uší. "Nezdá se vám to." Dořekla jsem a Byakuya se na moment zamyslel. "Na o že jsi byla tak na mol už jsi dost střízlivá." Podivil se. "Nani? Já jsem nebyla... Aha, ne, jen jsem si zatlačením na tlakový bod na krku přihodila kóma." Vysvětlila jsem, to Byakuya jen přikývl jako že chápe. Celý mi přišel takový mimo, hold byl rozespalý a bylo to už po druhé, co ho někdo probudil. Já už chtěla něco říct, když vtom se otevřely dveře a než jsem se nadála, měla jsem Hisagiho zase kolem lýtek a Yumichika si nějakou záhadou zase našel moje stehna. Byakuya na nás tři vážně zvláštně koukal a já už byla na nervy. "Kyay! Hanase, baka!" Vyhrkla jsem naštvaně a marně se ty dva pokoušela setřást. Jenže kdo by řekl, že opilý jsou ještě nebezpečnější než jako střízlivý? A tak jsem vzápětí skončila na zádech a těch dvou jsem se nezbavila. Štvalo mě to, ale taky mě dost štvalo, že Byakuya na to jen tak kouká. "Kuchiki taicho, kudasai, pomohl byste mi?" Řekla jsem a pokračovala v sundávání Yumichiky a Hisagiho. Byakuya jen mátožně přikývl, jenže byl nevyspaný a na té misi vypotřeboval dost Reiryoku. No nemohlo to dopadnout jinak, než že i kapitán Kuchiki zhučel na mě a usnul! Já málem nevěřila, že se to vážně děje. Já tam na zádech, kolem lýtek mě drží Hisagi, kolem stehen Yumichika a milý kapitán Byakuyase trefil přímo do výstřihu. Nande watashi? Povzdychla jsem si. "Helpe kudasai! Hayaku!" Zakřičela jsem najednou a pak doufala, že mi někdo aspoň trochu střízlivý pomůže, protože kdyby se na mě navalil ještě někdo další, asi bych se zbláznila. A tak jsem tam ležela a doufala, že si přijde Yumichiku srovnat jeho sestřička a že taky přibere Hisagiho nebo že Yoriko odtáhne Byakuyu.

Byla jsem v jedné z mnoha pyramid a předemnou ta šílená kopie co si říká Wasp...myslim, že až ji porazím tak ji přejmenuju XD Vstala jsem ze studené země a sklepala ze sebe krev, v které jsem se předcvhílí válela. Měla jsem teď na sobě bílé kimono a černé podkolenky (viz. Yoruichi za mlada). Porazit tě? Myslím že vmém světě to bude hračka! řekla jsem sice sebevědomě, ale ve skutečnosti jsem tomu vůbec nevěřila. To se Wasp zlostně zasmála nasadila pohled alá Ty jsi asi plně mimo co? Milá Vosičko, tenhle Tvůj svět znám dýl než ty, ty tu jsi vlastně poprvé a sama by ses tu ztratila..řekla ještě víc sebevědoměji a jistěji než já. Obě jsme se připravili do bojových pozic, ale byl tu jeden háček. Ona měla všechnu svoji sílu a já je měla pořád zapečetěné, takže jsem se mohla spoléhat jen na Hakudu a Raikoukou. Wasp vypustila trochu svého reiatsu, které nabralo žlutofialové barvy a ješě to celé nějak zajiskřilo na znamení elektřiny. No super -_- Zkuste porazit někoho o x stupňů lepšího než vy -_-" Souboj mezi námi tedy začal a ona mě zrovna dvakrát nešetřila. Díky své rychlosti a mrštnosti jsem se ji několikrát vyhla a i ji několikrát udeřila, ovšem pak mě zasáhla tou svoji žlutofialovou elektřinou a ta mě odrazila až k nějaké stěně, po které jsem sklouzla na kolena. Vyplivla jsem krev a pokračovala v boji. Wasp mi dávala docela elkou nakládačku a já ji za celou tu dobu mohla zasáhnout nějakým kopem asi jen čtyřikrát.
Mezitím ty jsi měla teda úžasnou chvilku. Hisagi s Yumichikou ti vyseli na nohou a Byakushi si z tvého výstřihu udělal polštář XD Ty jsi chvíli marně volala o pomoc, ale to tě konečně někdo uslyšel a někdo se už řítil nahoru po schodech...No, řítil XD To je moc silné slovo, řekněmě že se tam někdo snažil vyplazit a byli slyšet i nějaké dívčí hlasy a chichotání. Dívala si se docela zděšeně ke schodišti, páč ses bála, kterej ožrala to zas přijde. No řekněme, že se asi čtvrt párty rozhodla přesunout nahoru. Nahoru totiž lezli Yori, Moriko, Inoue...vlastně celá Kurosakiho parta, Kira a Ikkaku. První šel Ichigo, kterej si vás nějak nevšiml a zakopl o vás, takže spadl na Yumichiku, kterej tě málem kousl nechtěně do stehna XD (To nejde psát, já se chlámu jak debil XD). A jak Ichigo padal, stačil sebou stáhnout ještě Yoriko a ta Moriko. No Yoriko, když pod sebou uviděla Byakushiho, slezla z té hromady a Byakushiho si doslova vytáhla a odnesla do nějakého pokoje, odkud byl slyšet už jen provokativní smích, pak nějaké šuškání a pak zase smích. Moriko si i v opilosti nějak uvědomila, že Hisagi je její kluk, takže nemá co dělat na jiné holce XD Takže i Moriko si odtáhla Hisagiho, kterej se na ni pověsil a také spolu začali blbnout. Ichigo se podrbal ve vlasech a nechápal, co se stalo. To už ti to ale přerůstalo přes hlavu a rozhodla ses od nich dostat sama, takže si jak Ichiga tak Yumichiku odsebe odhodila a vstala a schovala se za Sada a Inoue XD Ovšem to Ichigo objevil Byakushiho knihovnu a zrovna na zemi se váleli nějaké papíry. No co jiného Ichiga nenapadlo než ty papíry vzít a poskládat znich papírová letadla, která pak pouštěl po spol. místnosti, kde byli ostatní. A tak jste vtom zmatku i vy ostatní scházeli schody. Inoue se snad při každém kroku chichotala a Sado ji jen radši přidržoval a celkově hlídal. To kolem vás ale prosvištěl Ichigo, prej si běžel pro další papíry na dlaší vlaštovky XD Ovšem dolů už to kapánek nevybral a skutálel se po schodech. Ksó! Nic mi není!! křikl tam zmateně a poté se opřel o stěnu, sjel po ní a usnul a docela nahlas spal. Ostatní už taky začali odpadávat, takže ještě naživu jste zbyli ty, Sado a Inoue. Ta zas tak opilá nebyla. Ostatní se už váleli po zemi a někteří spali i nahlas. Vy tři jste se jen podívali po pokoji, kterej vypadal, že se zachvíli taky sesype. Měli bychom to tu dát dopořádku. Navrhl Sado, no ty jsi jen přikývla s pohledem alá Do čeho jsem se to zas dostala o-O
Mezitím ve skleněné místnosti se už Raion probral a nálada se mu trochu zlepšila, když si byl jistý, že má své síly zpět. Podíval se nejdřív na Mayuriho, kterej mu ukázal palec nahoru, jakože ty síly má. To už si ale Raion nevšiml, že Mayuri ještě kývl na Nemu, aby ho šla zase omráčit XD Jeho zajímalo, jestli získal síly dřív než já. Když viděl, že jo, nálada se mu zzvedla ještě víc, ovšem poté si všiml, že mi z pusy a z očí začala téct pomalinku krev a na tváři jsem měla takovej ten zlostnej úsměv s pozdvyženým obočím. To ho už ale Nemu zase omráčila a měla mu dát nějakou jinou pečeť. Mayuri totiž zkouší všelijaké pečetě a chce najít takovou, kterou už nikdo nikdy neuvolní XD A každý z naší pětky má jinou pečeť, ikdyž trochu podobnou a to tím, že musíme proniknout do svého světa.
Vtom svém to vypadalo semnou bledě. Wasp měla proužek krve u pusy kvůli jednomu mému útoku, což mě aspoň trochu povzbudilo XD No zato já jsem se tam už plazila a krev mi tekla z pusy i z jiných ran a na nějakých místech jsem měla i popáleniny od elektřiny. Wasp ke mě pomalu a jistě šla a poté se ke mě sklonila. Za pár minut už bude pozdě, milá Vosičko, buď teď anebo už mě nikdy neporazíš...řekla docela namyšleně a zase se zpátky narovnala. Tyhle keci mě vždycky štvali, štvou a štvát budou. Nijak jsem už neváhala, hryzla jsem jí do nohy a nějak jsem jí dostala na zem, aby se taky trochu vyválela vté krvi. Co to dě...uchk...nedořekla, páč jsem ji chytla pod krkem a dusila ji. Ono taky jednou nevýhodou bylo to, že znala snad všechny mé techniky a údery a předpovídala snad každý další zásah, ovšem asi by nikoho nenapadlo, že bych ji prostě uškrtila (nikdy jsem tohle totiž nedělala). Wasp cosi koktala a snažila se mi něco říct, jenomže to spadla poslední kapka krve a já se ze svého světa dostala zptáky do skutečného. Vyplivla jsem ještě hromadu krve a prohrábla jsem si vlasy. Opřela jsem se o skleněnou stěnu a nechápala jsem. Byla jsem totálně mimo a snažila jsem se nějak přijít na to, kde se ve mě ta Wasp vzala...
Mezitím ty, Sado a Inoue jste tahali opilé shinigami na jedno místno a snažili ste se uklidit ten nepořádek. Zrovna jsi vytírala podlahu a Sado sbíral láhve od saké a Inoue šla hledat koupelnu. Něco sis tam tiše a pro sebe prozpěvovala, když to tě vyrušilo čísi odkašlání. Rychle ses otočila a koho to nevidíš? Toushiro stojí u dveří a nechápavě na tebe zírá. Proč...proč vytíráš podlahu v šesté divizi???o-O nechápal Toushi a když viděl Sada s těma láhvema od saké, podíval se na tebe stylem alá To mi teda vysvětli! No zatím jste měli štěstí, že nechtěl jít nahoru, páč tam jste poskládali všechny opilé shinigami daloby se říct na hromadu a vté hromadě si hezky pochrupovali xD

"An... Anata... Teme wa..." Zaskuhrala z posledních sil Wasp. Jen dozněl její hlas, spadla poslední kapka krve, která chyběla do vypršení limitu. Byl to zlomek vteřiny a byla jsi zase zpět v realitě, v Mayuriho laboratoři. Všimla sis, že Raion je o cosi míň zřízený a to by nebyl on, aby ti nevěnoval ten svůj provokativní škleb. Ovšem to mu dlouho nevydrželo, totiž to už u něho byla Nemu a než se Raion nadál, Nemu si ho jako nic přehodila přes rameno. "Do jeho pokoje, Nemu a přiveď sem ty tři!" Rozkázal Mayuri a pak počkal, až vyjdeš ty. "Tak co myslíš?" řekl najednou Mayuri a ohlédl se. "Že jsi měl pravdu, Mayuri kun." Ozval se Uraharův hlas a on následně vyšel ze stínu. Mayuri se prvně usmál, ale když uslyšel to Mayuri kun, jen se zašklebil, jako vždy. To sis mohla vzpomenout, co předtím Mayuri, říkal, jak se Urahary zastal. "Po vynesení rozsudku velícího kapitána, tedy toho novějšího, je teď vaše modifikovaná pětka součástí dvanácté divize." Oznámil Urahara a lehce si nadzvednul klobouk. "Přirovnal bych vás k Shinigamimu na půl úvazku, ale to byste slyšeli jen neradi. Zkrátka, budete bydlet v kasárnách dvanácté divize v normálních pokojích, jen s tou vyjímkou, že jako trest jste k dispozici k pokusům. Ale jak ti už možná došlo, Mayuri vám neublíží." Vysvětlil Urahara a mrknul na Mayuriho. "Pche, jako bych mohl. Ubližují jen nevydařené pokusy, to se mně nestává." Mávnul nad tím rukou, to už se objevila Nemu a s ní Neko, Hebi a Fuka. Třeba Fuka měl ve tváři přímo zděšený výraz. "Ore wa... Ore wa... Konrinzai..." Koktal, to se Mayuri spokojeně usmál. "Takže jsi jim to řekla, že Nemu?" Zeptal se. "Hai, Mayuri sama." Přikývla Nemu a zavřela ty tři do té prosklené místnosti. "Soshite Hibiki?" Zeptal se ještě Mayuri. "Vše proběhlo bez komplikací, vaše léčba zabrala. Hibiki je vám opět k dispozici, nyní je ve svém pokoji." Odpověděla Nemu. "Tak my půjdeme, Eiri potřebuje pořádnou sprchu a odpočinout si." Ozval se najednou Urahara a i přesto, že jsi byla celá od krve, tě chytl jednou rukou kolem ramen a zamířil s tebou k tvému pokoji.
Mezitím v kasárnách šesté divize někteří bojovali s kocovinou a já zase s Hisagim u mých nohou, s Yumichikou nalepeném na mých stehnech a s Byakuyou ve výstřihu! No aby toho nebylo málo, nahoru se dobelhal ještě Ichigo a hned sletěl na Yumichiku, no já už málem cítila jeho zuby. V tu chvíli už jsem měla chuť všechny někam zavřít, zalézt s čajem do pokoje a dát si čaj. Ale né, prvně jsem se musela probojovat pryč. K mému štěstí se za chvíli všichno opilí uklidnili a byl na chvíli klid. No klid, Yoriko byla tak trochu slyšet, Byakuya to měl ale pěkný budíček. Moriko neznámo kam odtáhla Hisagiho a zbytek se válel po celých kasárnách. Jediná střízlivá jsem tam byla já, po mně Sado a pak celkem Inoue a tak jsme všechny co nejopatrněji naskládali nahoru a dali se do úklidu kasáren. Yosh, tohle dodělám, pak rychle do svých kasáren, dám si sprchu, čaj a odpočinu si. Teď tam, po tom mém výstupu, bude klid, jak já se těším... Zasnila jsem se, když vtom Inoue rozbila jednu prázdnou láhev od Saké. "Ah gomene." Špitla. "Indayo, podrž mi to, já to uklidím." Mávla jsem nad tím rukou a podala jí hadr. Už jsem se uklidnila, sice mě pořád bolela hlava, ale vidina odpočinku, který mám už skoro nadosah, mě uklidňovala. Vtom se ale otevřely dveře a vzápětí jsme všichni uslyšeli Toushirův hlas. Já jsem zrovna zvedala jeden ze střepů a při tom ještě podávala Inoue hadr. Lekla jsem se a zrovna tak nešikovně chytla jeden střep, že jsem se řízla. Jen jsem tiše sykla a vstala. "Midori san!" Děsila se hned Inoue, která už beztak v hlavě měla představu, jak na tohle říznutí vykrvácím. "Indayo, Inoue, doděláte to tady, prosím?" Zareagovala jsem, Inoue jen přikývla a se Sadem pokračovala v úklidu, já mezitím raději Toushira vzala ven. "Můžeš mi říct, co se to děje? Prvně tě Hitokiri odtáhne bůh ví kam a pak skončíš tady?" Nechápal Toushiro, já si jen povzdychla. "Bouji mě zatáhl do našich kasáren, Shunsui taicho a Nanao dono se škaredě pohádali, od toho mám taky ten obvaz. Pak jsem šla někam do klidu, ale to si mě odchytla Kurosakiho parta a dotáhli mě do kasáren šesté divize, kde pak Matsumoto dotáhla Saké a udělala z toho další párty." Vysvětlila, jsem, to mi z té rány stekla kapka krve na zem. Zatracená Matsumoto, od papírů jde rychle pryč, ale Saké pije snad každý den, nehledě na to že je ve službě!" Zaláteřil Toushiro. "Co máš teď v plánu?" Řekl najednou a jedním okem, tak abych si nevšimla, se podíval na tu malou ranku a pak na ten obvaz ba mém čele. "No, Sado a Inoue se tam o to postarají, v našich kasárnách by už mohl být klid, myslela jsem, že si chvilku odpočinu." Odpověděla jsem, ale víc jsem říct nestihla, to už jsem totiž dostala od Toushira sladký polibek a on se mnou zamířil k mým kasárnám. "Nediv se tak, co když tě po cestě zase bude chtít odchytit Hitokiri nebo někdo jiný? Tentokrát už nikam." Usmál se a tak se mnou šel do mých kasáren. Tam byl k mému štěstí klid. Nehodlala jsem zjišťovat, co teď Nanao a Shunsui dělají, ale že jsou vážně každý ve svém pokoji, jak jsem řekla, to jsem nečekala. Každopádně, já byla ráda, že jsem v tom svém. "Já... Em..." Špitla jsem, bylo to zvláštní, ale pořád jsem byla trochu stydlivá, hold moje povaha se nezapře. "Chtěla jsem se osprchovat a..." Začala jsem, to se ale Toushire jen usmál. "Já s tím nemám problém." Řekl mi, já se jen lehce pousmála, odložila si svoji jehlici a odešla osprchovat se. Konečně zasloužená chvilka klidu bez Saké, bez Boujiho a jeho průšvihů a bez hádek mezi Nanao a Shunsuiem, ta voda jako by ze mě spláchla všechen ten stres. Opatrně jsem pak vylezla ven zabalená v ručníku a pohledem jsem začala hledat, kam jsem si předtím dala tu krabičku obvazů. Chtěla jsem si totiž pro jistotu zavázat tu pořezanou ruku.

Přála bych si, abych teď byla hluchá nebo aspoň abych nevnímala. Zaprvé, Raionův výraz opravdu mluvil za vše a kdybych nebyla líná, nejradši bych mu ten jeho ksicht profackovala -_-" Po menším vzpamatování z vnitřního světa jsem se vyhrabala na nohy a též vyšla z té místnosti ven. Pak jsem ale uslyšela tu hrůzu! My a členové nějaké divize? Shinigami se buď zbláznili nebo brali před tím rozhodováním drogy! Ale počkat! Než mě Urahara vzal kolem ramen, otočila jsem se ještě tak nějak směrem ke všem. Říkali jste modifikovaná pětka? zeptala jsem se tak nějak všech přítomných (takže Urahary a Mayuriho XD). Ano, vaše mod. pětka se stává něco jako členem téhle divize...odpověděl Mayuri tónem alá Mluvili jsme snad nejasně?! V tom případě já odcházim zpátky do Karakury. Řekla jsem to jako hotovou věc. Urahara s Mayurim se na sebe tak divně podívali a pak se podívali zas na mne. Vy to ještě nevíte? Už nejsme mod. pětka, ale čtyřka! Myslím že nejvhodnější slovo bude zrada, jsem zrádce a konec, zbyli jen oni čtyři! A o mě nebude rozhodovat žádnej Yamamoto, kterej mě ani osobně nezná a jsem svéprávnj tvor, co chce mít svůj vlastní život a né aby za mě někdo rozhodoval!>-< dostala jsem ze sebe to, co mě spíš trápilo. To mě ale Urahara vzal kolem ramen a ať jsem chtěla či ne, odvedl mě do nějakého pokoje. Jsi unavená, dej si sprchu a di si lehnout. Zítra to ještě proberem. Oznámil mi Urahara, stáhl si klobouk víc do obličeje a odešel. Cestou do koupelny jsem si rozvázala za krkem kimon a u pasu obi, takže do koupelny jsem přišla už jen ve spodním prádle. Dali mi docela pěknej pokoj, koupelna měla totiž velkou vanu! Hned jsem si ji napustila a přidala do ní pěnu a poté jsem šla k zrcadlu. Opláchla jsem si před zrcadlem krev z obličeje a když jsem se kzrcadlu otočila zpátky, byla tam ta otvora. Co chceš?! sykla jsem do zrcadla. Ale co hned tak zlá? Jsem jen tvé milé dvojče co tě přišlo navštívit! řekla docela důvěryhodně. Fakt? Milé dvojče? o-O nevěřila jsem. Dělám si srandu, boke! Mám pro tebe zprávu. Pamatuješ určitě na náš boj v té pyramidě, tak když dopadla poslední kapka krve, neporazila si mě...bohužel ani já tebe, takže je to remíza. Víš co to znamená? napínala mě vnitřní vosa a tvářila se nějak moc důležitě a vážně. Né opravdu nevím co to znamená -_- řekla jsem už podrážděně. To se ale Wasp divně pousmála a řekla, Když budeš potřebovat, půjčím ti své síly a svoji elektřinu, ovšem až budu potřebovat já, půjčím si tvé tělo a ty budeš na nějakou dobu trčet v našem vnitřním světě, stejně jako teďjá. Vidím i slyším vše co děláš, co říkáš, cítím i tvé pocity. Pocit hněvu a zlosti. Pokud ti tahle dohoda bude vadit, budeš mě muset porazit. To samé platí i pro mě. Oznámila mi a tvářila se opravdu hrůzostrašně. Co tohle má být jako za dohodu?! To tě mám vážně porazit?! Jenomže jak když mám zablokované síly?! Futago.... Tak až ti je Mayuri odblokuje, tak se stav v pyramidě. Zajisté víš, která to je XP řekla a už mizela ze zrcadla pryč. Tse! Tebe si najdu kdekoliv, Futago! Mimochodem bude to tvé nové jméno! křikla jsem ještě do zrcadla. Slyšela jsem jen nějaké nadávání, ale pak nic. V zrcadle už byl zas jen můj odraz. To jsem si vzpomněla na vanu, která už málem přetekla. Musela jsem ji trochu vypustit a poté jsem se do ní naložila.
Mezitím ty už ses nesla v náruči až do pokoje. Holt Toushiro se rozhodl, že tě pohlídá. V pokoji, kde jsi byla sama s Toushim si začala být nějaká stydlivá, proto si honem rychle zalezla do sprchy. Ve sprše si mohla slyšet jak si Toushi asi dvakrát kýchnul a pak tam něco žvatlal. To už si ale vycházela z koupelny jen v ručníku, ovšem když si vylezla, nestačila ses divit. Tvůj pokoj byl doslova pokrytý ledem! Toushi se na tebe tak nevině podíval a podrbal se ve vlasech. Já...no...kýchnul jsem si a ono se stalo tohle. Nasadil výraz alá Já nic, ale časem to uklidim! Po teplé sprše do takovéhle zimy? Po těle ti naskočila husí kůže, čehož si všimnul Toushiro, takže tě hned zabalil do svého kapitánského pláště a opět tě vzal do náručí a chtěl vyjít z pokoje, ovšem dveře byli jaksi pod ledem, takže tudy by to nešlo, oknem to taky nešlo, no jediné otevírající se dveře byli do koupelny XD Tak Toushi stebou běžel, abyste nebyli vté zimě. Navíc v koupelně byla ještě pára po tvém sprchování a okno v koupelně nebylo, jen malej větráček. Koupelnu ste nechali otevřenou, aby ta pára šla do pokoje, jenomže než stihla pára rozmrazit ten led, tak ta zima se dostala spíš rychleji k vám. No vás vtu chvíli nic nenapadalo, tak ste prostě zavřeli dveře od koupelny a Toushimu začalo být po chvilce vedro (z té páry XD), tak si sundal i vrchní část kimona a měl na sobě jen kalhoty. Ty jsi už taky odložila plášť a byla tam jen v ručníku. To Toushiho tak trochu dráždilo a proto tě aspoň začal zahrnovat hravými a chtivými polibky X* (← to má bejt pusinkovej smajl XD)

Dnešní den stojí opravdu zato. Prvně tě zatknou, zablokují ti schopnosti, pak tě málem v tvém vnitřním světě zabije tvoje zlé já a ke všemu ti Urahara řekne, že jsi teď členem Mayuriho divize. Krásný den, že? Ty sis napustila vanu a hned po tom, co ses pohádala s Wasp, tedy pardon, teď už s Futago, ses naložila do vany a pokoušela to všechno pustit z hlavy. Ta teplá voda, vůně té pěny připomínající vůni orchidejí a vzácný klid tě dostali do takové nálady, že ti přišlo, že se nic špatného nikdy nestalo a že je všechno fajn. Ale tuhle milou iluzi ti někdo asi za pět minut přerušil. Někdo hlasitě práskl dveřmi a ty už jsi slyšela čtyři známé hlasy. Do tvého pokoje se nahrnuli Fuka, Raion, Hebi a Neko! "Oi, Suzumebachi! Koukej vylézt, je to důležité!" Křikla na tebe Neko, jim prostě nevadilo, že jsi ve vaně, oni něco chtějí, tak koukej vylézt, že? "Já ti klidně pomůžu vylézt." Ozval se Fuka žertovně, to ale schytal od Raiona po hlavě, ať přestane blbě kecat. "Aspoň poslouchej." Dodal Hebi a ty jsi mohla slyšet kroky, to si ti čtyři totiž sedli. "Tak hele, vzhledem k té hádce berem, že s náma asi nechceš mluvit natož spolupracovat, ale upřímně, dost se mi nelíbí. že mi kazíš plány." Začal Raion a z toho jeho tónu to bylo opravdu cítit. "Jestli chceš mít od nás pokoj, klidně, ale to až se odsud dostanem. Já nehodlám tvrdnout v Soul Society jen proto, že naše milá Bachi nám zdrhla, aby si zachránila vlastní zadek." Dodal ještě a pak bylo chvíli ticho, které přerušil až Hebi. "Hele prostě se chceme odsud dostat,. A málem bych zapomněl, ty nevíš jednu "drobnost." Řekl a slovo drobnost pronesl takovým naštvaným tónem, to už se ale do řeči dala i Neko. "Víš, Mayuri to měl jen jako test, všichni máme tu pečeť znovu, takže to bylo k ničemu." Vysvětlila a měla pravdu, ti čtyři měli své pečetě trochu jiné, vypadaly složitěji. Ano, Mayuri to tak skutečně udělal, ale tobě ne. Tebe nechal tak, to jsi ale nevěděla. Ti čtyři tam do tebe ještě dlouho hučeli, než si vylezla z vany, to pak přešlo v opravdovou hádku a kupodivu jste se tentokrát rozhádala všichni, takže nikdo s nikým nemluvil. Ty jsi se, tedy hned po Raionovi, asi naštvala nejvíc a jako první jsi odešla, i když to vlastně byl tvůj pokoj. Chtěla jsi někam na vzduch, to tě ale někdo zastavil. Zrovna když jsi se blížila k východu, v chodbě poblíž se ozval posmutnělý hlas Hibiki. "Eiri san, máš chvilku?" Zeptala se a vstala, doteď totiž seděla u zdi v jedné tmavé uličce. Hibiki tě zavedla ven do parku za kasárnami dvanácté divize, tam se zastavila u jednoho jezírka a mlčky si k němu sedla. "Už... Už si s někým o tom potřebuji promluvit." Špitla a na moment se na tebe podívala svýma žlutýma očima, které už nezářily životem jako obvykle, byl v nich vidět smutek, ale i obavy. "Když mě Mayuri sama vytvořil, myslela jsem si, že mu nějak pomůžu, že budu užitečná. To samé jsem si myslela, když na mně dělal pokusy. Měla jsem pro co žít, myslela jsem, že jsem užitečná. Byla jsem šťastná. Ale teď... Teď mi přijde, že už k ničemu nejsem. Mayuri sama se zajímá hlavně o vás pět a mě už asi k ničemu nepotřebuje." Řekla a sklopila oči k hladině onoho jezírka. "Nemám vám to za zlé, prostě nejsem pro Mayuriho sama dost dobrá." Dodala a rukou prohrábla vodu, čímž zničila svůj odraz v ní. "Arigatou, že jsi mě vyslechla a gomen, že jsem tě zdržela svým fňukáním." Zakončila to Hibiki a dál sledovala hladinu jezírka.
Mezitím já jsem byla s Toushirem ve svém pokoji, tedy přesněji v koupelně. Byl to vážně zážitek, totiž díky malé nehodě jsme s Toushirem v mém pokoji doslova zamrzli. No výhoda byla vtom, že by nás snad teď nikdo neměl vyrušit. Za chvíli už jsme oba pustili všechno ostatní z hlavy a věnovali se jeden druhému, mně už bylo jedno, že mám na sobě jen ručník. Všechna ta zlost a únava, co se za celý den nasbíraly, byly hned ty tam a já si mohla užívat svoji chvilku. Od Toushira jsem chytla hravou náladu, ale ručník jsem si nehodlala sundat. Ale naši hravou náladu přerušily čísi hlasy. "Hana san-seki, jste tam?" Ozvalo se z chodby, to mi ale Toushiro s takovým šibalským úsměvem lehce přikryl pusu. Ani jeden z nás neřekl jediné slovo. "Hm, nejdou otevřít." Ozval se další hlas a někdo zkusil otevřít. A kruci, teď asi končí chvilka klidu. Povzdychla jsem si, ale k mému štěstí jsem se mýlila. "Baka, není tu, tak má zamčeno." Okřikl ho třetí hlas a za chvíli odešli. My jsme s Toushirem ještě chvíli počkali a pak jsme se jen tlumeně zasmáli, zázrak, že nás tentokrát nikdo nepřerušil. Na to bych si klidně zvykla. A tak jsme měli pro sebe hodinku dvě, ovšem k ničemu většímu nedošlo a za tu dobu už byl můj pokoj zase v pořádku a já byla zase v dobré náladě a troufám si říct, že teď by mě málo co rozhodilo.

Doměnka, že si užiju aspoň horkou koupel se nevyplnila. Do pokoje se totiž nakýblovali ti čtyři. Hučeli tam do mě nějaké své problémy semnou přes dveře. Dělala jsem, že je neslyšim a snažila jsem se aspoň předstírat, že si tu koupel užívám XD Ovšem jejich keci...mě doslova z vany vyhnali. Zabalila jsem se nejdřív do ručníku a chtěla vyjít ven. Pak mě ale napadlo, co když se budu chtít zas prát třeba s Fukou o-O Takže jsem si vzala aspoň spodní prádlo a župan (bílé pravděpodobně spací kimono) a pak teprve rozevřela naštvaně dveřmi. To Raion měl zas hubu plnou keců o otm jak mu kazim plány a jak si chci zachránit jen svůj zadek apod. Blablabla!!! Tojikomeru(drž hubu XD)! Já že ti kazim plány? Myslíš pomstu? Ale vždyť kdysi ses vychloubal jak seš silnej, že bys je porazil i sám! Tak včem ti jako překážim?! A že si chci zachránit vlastní zadek? Jo chci! Když jsem to nedokázala sama bez cizí pomoci tak se zachráním aspoň teĎ! Navíc berte to jako tu dobu, kdy jsme zdrhali do Karakury, to ste s útěkem neměli problém! začala jsem se rozčilovat. Ale tohle je úplně něco jiného Bachi! Navíc už víš o těch pečetí? My ji měli zkusit jen prolomit, ale stejně ji máme zase zpátky! Ty ale nemáš žádnou! Maximálně tu od Urahary co máš na zádech, ale od Kurotsuchiho ne! To nám můžeš nějak vysvětlit?!! pokračoval nasopeně Raion. Já jsem se jen zuřivě nadechla a vydechla , Ne! Zeptej se Mayuriho!! skoro jsem až zakřičela a odešla z pokoje, práskla dveřmi tak silně, jak jen to šlo a prostě jsem někam odešla. Ovšem po cestě mě zastavila Hibiki. Chtěla semnou prohodit pár slov, tak proč ji nevyhovět. Nakonec se mi svěřila stím, že si připadá zbytečná. Super -_-" Takže uklidni teĎ jednu modifikovanou smutnou duši a další čtyři si rozhdej >-<
Mezitím ty a Toushiro jste byli v koupelně, když to vás někdo vyrušil hlasitým boucháním na dveře a voláním, jestli tam seš. Poté ti rušitelé zmizeli a vy ste se tam začali hihňat. Uběhla asi tak hodina, dvě a tvůj pokoj konečně začal rozmrzávat. No a jelikož když led taje, je z něho voda, tudíš tvůj pokoj byl teď jaksi nepoužitelný a vše na co sis vzpomněla bylo jaksi mokré od vody. Vyšli jste oba z koupelny a Toushiro opět nasadil pohled alá To jsem vážně nechtěl! Ehm, Midori chan? Když je ten tvůj pokoj tak trochu nepoužitelný, nechtěla bys chvíli přebívat u mě? nabídl ti Toushi. No tvá reakce by byla asi že ano a ráda a už si ho chtěla obejmout, jenomže to do pokoje vlítla Nanao dono. Midori san?! Co se proboha stalo s vaším pokojem? Musíme vás ihned přestěhovat do vedlejšího pokoje! A Hitsugaya taicho co vy tady potřebujete? Nejste ve službe?! řekla docela drze Nanao tebe vzala za ruku a už tě tahala do jiného pokoje. No Toushiro jen nechápavě zíral jak tě Nanao vleče pryč a on stál jen u dveří a chvíli celý mimo vás pozoroval, do jakého pokoje to vlastně jdete. No nakonec se zjistilo, že teď přebýváš hned vedle Nanao, kerá má pokoj naproti Shunsiovi. Takže super, pokoj hned u svých šéfů XD
Mohlo být tak devět večer a v Soul Society ještě nikdo k spánku neulehal. Já si s Hibiki stihla vklidu popovídat, seřvala jsem ještě Raiona a následně jsem zavítala osobně k Mayurimu. Slušně jsem zaklepala na dveře a nijak jsem nečekala na odpověď a prostě vešla dovnitř. Mayuri zrovna seděl u svého pracovního stolu a asi sepisoval nějaká hlášení či výsledky z pozorování naší pětky. Když tedy zaregistroval, že jsem tady, podíval se na mě pohledem Co tu pohledáváš?! Sumimasen že ruším, ale je tu pár věcí, které vám potřebuju sdělit. V rychlosti jsem řekla a zavřela za sebou dveře. Njedřív bych chtěla jen upozornit na to, jak se chováte k Hibiki. Vy ji asi berete jen jako další ze svých experimentů či co a chováte se kní velmi hnusně a povýšeně. Uvědomujete si vůbec že ona vás má ráda, Za to že jste ji dal život?! začala jsem tam chrlit pocity Hibiki. Mayuri se na mě díval jak na vola apotom mi jen oznámil, ať se nestarám o cizý věci a pocity, že si každej má vyřešit své problémy po svém a pokud má Hibiki nějaký problém tak ať příjde ona sama. Eh, fajn, tak tedy i já mám problém. Chci zpátky do Karakury do Uraharova obchodu! Nechci tady žít mezi shinigami a nechci být váš pokusný králík a atak! postěžovala jsem si, to se na mě Mayuri podíval jako na úplně největšího blbce a jen pozvedl obočí. Jdi si lehnout. To preberem až zítra...odvětil Mayuri a hleděl si své práce. Dnešek mě opravdu štval. Bez jediného slova jsem odešla do nějakého volného pokoje
, kde jsem si lehla ašla spát. Už aby byl zítřejšek a už abych byla v Karakuře!

Z ledu obleva, každopádně lepší než co se mi stalo předtím. Já naivka si myslela, že to v klidu uklidím a navíc Toushirova nabídka mě víc než potěšila, ovšem to se objevila komplikace. Sice od té hádky uběhly asi tři hodiny, ale nemyslela jsem si, že Nanao tak rychle chytne druhý dech, ale jaký! Ta byla teda nabroušená, taky seřvat kapitána nebo mě takhle odtáhnout, to se u Nanao ještě nestalo. Ne jen Toushiro byl překvapený, já málem nevěřila, že to je Nanao. "Nanao dono, já vás skoro nepoznávám." Dostala jsem ze sebe, to už mi ale Nanao vysvětlovala spoustu dalších věcí. "Teď budeš v pokoji vedle mě a vlastně naproti kapitána. Přímo tady. Neboj, ten pokoj se dá do pořádku a ty papíry dnes dělat nemusíš, zvládnu to sama. Hej vy! Vy dva mazejte pro věci Hany san a vy dva hned ukliďte její pokoj!" Zavelela Nanao a chudáci kolem jdoucí Shinigami raději použili Shunpo a než jsem stačila mrknout, byla jsem komplet přestěhovaná. Vlastně proč by to tak už nemohlo zůstat? Kapitán Kyouraku bude určitě rád, že tě má po ruce." Dodala ještě Nanao a pak odešla do pracovny. Játam stála jak opařená, ale co přišlo pak! Kolem mě prošel kapitán Shunsui, za ním skupinka Shinigami a on za pochodu vypisoval a rozdával všelijaké papíry! Nezmohla jsem se ani na slovo. Nani? Co to s nimi je? Tohle... To je nemožné, Nanao dono že je drzá? A Shunsui taicho že pracuje na papírech? Wakana! Masaka! A to jsem myslela, že už mě nic nerozhodí. Bože, já musím na vzduch. Pomyslela jsem si v duchu, pořád jsem nevěřila tomu, co se stalo. No raději jsem to ven vzala druhou stranou a pak do odlehlejší části parku za našimi kasárnami. Jak jsem tak šla, zahlédla jsem někoho, jak posedává pod jednou sakurou, byl to Urahara. On si mě taky všimnul a hned na mě začal mávat. "Ah Midori chan, nečekal jsem, že tady budu mít společnost." Řekl mi mile, já se jen pousmála a sedla si vedle něho. "Taky v tom dnešním zmatku hledáte klidné místo, Kisuke san?" Nadhodila jsem. "Zmatku? Ale kdepak, já měl dnes klidný den, ale co se stalo tobě, že říkáš zmatek?" Zareagoval Urahara. Já mu tedy ve zkratce shrnula všechno, co jsem dnes zažila, no skoro všechno, rozhodně jsem nehodlala takhle na počkání vykecat i jisté intimnější zážitky. "Yare yare, to bych se měl za těch pět omluvit." Začal Urahara při zmínce o tom incidentu u první divize. "To ne, udělali to oni, ne vy. Vždyť za to nemůžete, navíc, velící kapitán už tohle řešil." Řekla jsem, to si Urahara povzfychl a sundal si klobouk, což bylo dost neobvyklé. "No... Myslím že s tebou si o tom mohu promluvit. Totiž, je toho hodně, tak začnu třeba takhle." Řekl mi, to jsem zpozorněla. "To co moje modifikovaná pětka udělala chápu, ale není to správné. Sice není správné to, co se v minulosti s modifikovanými dušemi dělo, ale i tak. Ti čtyři s Eiri lehce manipulují, je to špatné. Ona to bere ale moc samozřejmě, asi jen proto, že jsem jí poskytl domov a dřív ji zachránil. Mám pocit, že si myslí, že jí Soul Society stejně jako minule křivdí a že já ji opět pomůžu a všechno bude v pořádku, ale to není pravda. Tentokrát si za to částečně může sama a já nemám právo nějak zasahovat. Nikomu z nich nedochází, jak mohli bez přímluvy mě a Mayuriho skončit. A taky... Mám z toho všeho špatný pocit, mít těch pět tady v Soul Society nepřinese nic dobrého. Mám na tom všem neštěstí ale svoji vinu a to mě štve, mimo jiné." Vysvětlil mi Urahara, já jen ohromená jeho otevřeností a důvěrou poslouchala. "Ano, v tom, že to všichni berou moc samozřejmě máte pravdu, ale já si nemyslím, že za to jejich chování nějak můžete, Kisuke san. Mají vlastní hlavu, každý se mohl svobodně rozhodnout a kdyby toho třeba po prvním útoku nechali, nemuselo to skončit takhle, ale oni se sami rozhodli, jak to chtějí. Neobviňujte se zbytečně, tím se nic nevyřeší, spíš by možná pomohlo ještě jednou to projednat s velícím kapitánem." Řekla jsem Uraharovi a podívala se na něho a čekala, co on na to.
V tu chvíli Mayuri stál ve svém pokoji u okna a mlčky se díval ven, vtom někdo zaklepal na dveře. "Pojď dál, už na tebe čekám." Řekl Mayuri, načež dovnitř vešla Hibiki a hned za sebou zavřela dveře a mírně se uklonila. "Přál jste si něco, Mayuri sama?" Špitla, byla trochu nervózní. Sice nevěděla o tom, že jsi šla za Mayurim, ale tušila, že něco není v pořádku. "Zbytečná, hm?" Řekl a stále byl k Hibiki otočený zády. Ona se trochu lekla. "Vy jste... Vy jste mě slyšel?" Řekla skoro provinile. "Nepotřebuji projevy slabosti. To si snad nepamatuješ, proč jsem tě stvořil?" Zareagoval Mayuri trochu ostře, ale ani se na ni nepodíval. Hibiki jen sklopila hlavu. "Modifikovaná duše, která svými schopnostmi předčí Uraharovu modifikovanou pětku, modifikovaná duše vhodná pro mé experimenty, vzpomínáš?" Pokračoval, Hibiki chvíli mlčela. "Moshimokearimasen, Mayuri sama. Budu se chovat tak, abych vám nebyla ostudou." Řekla nakonec. To se ale Mayuri najednou otočil a podíval se jí zpříma do očí, ta chvíle jim mohla přijít jako věčnost, ale Mayuri už jí nic neřekl, ani jediné slůvko...

Mít pokoj vedle svých nadřízených, no není to paráda? To asi nebylo zas tak...výhodné. Po tom co si viděla si musela na vzduch. Aby Nanao byla akhle napružená a aby Shunsui dělal papíry? Nezdál se ti tenhle den? Asi ne. Šla jsi tedy na čerství vzduch. Myslela sis, že budeš aspoň v tom malém parčíku sama, ale to né. Tvá pověstná smůla ti dala do parku Uraharu a ještě ke všemu ztrápeného. Docela otevřeně se ti se všim svěřil, až ses nestačila divit. Herdek! Když mě ta pětka až štve! Copak jsem je ničemu nenaučil? Kolikrát jsem je varoval, aby se nenechali zaslepit pomstou! pokračoval Urahara dál a kdyby mohl, asi by brečel. Ty ses ho zprvu snažila nějak uklidnit a povzbudit, ovšem vůbec to nepomáhalo a on pořád vypadal jako hromádka neštěstí. Midori chan, obejmimě prosímtě...pípl Urahara. No řekni téhle hromádce neštěstí ne XP Z lítosti si ho teda objala. Urahara si tě pak k sobě přitiskl jak plyšáka a nehodlal tě pustit tak dalších pět minut.
Mezitím Hibiki navštívila Mayuriho, ovšem to nečekala, že Mayuri bude vědět o jejím problému. Když se Hibiki omluvila a řekla, že už mu nebude dělat ostudu, Mayuri se otočil a oba si pak hleděli do očí. Hibiki z toho začala být až nervózní, pak jen odklonila pohled někam jinam, Moshimokearimasen, Mayuri sama! pípla ještě a radši rychle odešla. Celá mimo se ještě stavila u mě. Eiri san, m-můžu dál? pípla do pokoje. No já ji zrovna neslyšela, páč jsem se převlíkala v koupelně a nějak mi nešlo oblíknout si svou trestnou uniformu přes hlavu (víš jak si přes hlavu dáváš třeba tričko a ono to nejde a vypadáš pak jak bubák XD). Hibiki vešla dovnitř a volala o cosi hlasitěji, až jsem ji konečně uslyšela. Hibiki? Já jsem vkoupelně! zavolala jsem na ni zpátky se zaseknutou uniformou na hlavě a rukou XD Hibiki vešla dovnitř a jen nechápavě na mě zírala, jak se peru s uniformou. Chceš nějak pomoc? zeptala se, to mi ale došli nervy a uniformu jsem ze sebe zase dala pryč a flákla sní o zem. Ksó! Kdo vymyslel tyhle poťouchlý hadry?! Začnu si zas nosit to své! rozčílila jsem se a pak věnovala Hibiki pozornost. Sumimasen že ruším, ale...vy jste něco říkala o mě Mayurimu sama? zeptala se mě. No když jsem viděla ten její ztrápený a zmatený výraz, nehodlala jsem jí lhát. Ano. snažila jem se mu vysvětlit, že nejsi věc, jak nás všichni ostatní berou, ale že jsi taky stvoření jako každé jiné. Pokud jsem ti nějak přihoršila, tak se omlovám a jak řekl Mayuri, už se asi nebudu starat o cizí pocity. Tím myslím, že za tebe nebudu řešit tvé pocity zbytečnosti, ale vyplakat se mi na rameno můžeš kdykoliv...řekla jsem a vzala jsem si zas to kimono. To jsem zjistila, že nějaký vtipálek mi zauzloval tyy šňůry u krku, proto jsem se dotoho nemohla navlíknout.