Karakura aneb příběh začíná

Najednou někdo z tebe Renjiho dal pryč. No kdo jiný ne naše Nanao dono. Renji, to nevydíš v jakém stavu Midori chan je?! Máš jediný štěstí, že jsi ji nic neudělal, to bych tě pak musela potrestat! upozornila Renjiho Nanao. Pak ho pustila a běžela honem k tobě pomoct ti na nohy. Midori chan, možná že ta procházka nebyla zrovna nejlepší nápad. Pojďte si prosím lehnout, určitě jsi unavená! Navíc Shunsui taicho nám dokonce udělal čaj! mile se usmívala Nanao dono, jen Renjiho probodávala pohledem. Nanao dono tě teda vedla zpátky do budovy vaší divize, to ste ale najednou uslyšeli děsný mužský křik. Nanao teĎ nevěděla co má dělat, páč tě nechtěla nechávat někde samotnou ale zase chtěla běžet za tím někým, no nakonec pomocí shunpa i stebou se dostala k tomu co tak řval. No kdo jiný to mohl být než váš kapitán. Shunsui taicho?!! Proč ste tak řval?! Ptala se nanao s poněkud přísnýým pohledem. Shunsui vypadal jak malé dítě, co se za chvíli rozbrečí, navíc měl prst v puse. Já...polil sem sse horkou vodou...teda polil sem si jen tenhle prst! vytáhl oslintanej prst z pusy XD Kyay...Postarejte se někdo o našeho kapitána, kudasai!! volala Nanao dono po celé budově XD
Mezitím já sem si zasněně prohlížela ten deníček, když vtom někdo zaklepal. Hanatarou..Jasně, pojď dál! zavolala sem na něj a připravila sem dva polštáře na sezení XD Tak sme se s Hanatarou nějak zakecali a čas jakoby se zrychlil XD Pak se mě ale Hanatarou zeptal na nco, co bych asi od něj nečekala...jestli miluju Ichiga..No ale pak se skoro prokecl! Prý že Ichigo něco o mě říkal, a to něco sem potřebovala vědět jakožto snad nejzvědavější duše!XD No, nejdřív bys mi mohl říct, co teda Ichigo říkal XD nasadila sem psí oči a milý pohled a doufala, že to něco nějak z Hanatary dostanu. Hanatarou je skoro jak Kon...no jen aby pak nekecnul i Ichigovi..jako Kon...Wáá, to je jedno, hlavně ať už to vyklopí!! běželo mi hlavou a málem sem se zase zasnila tak, že sem Hanu skoro nevnímala, né tak hrozný to nebylo XD

:*Midori*: :*Renji*:
Zase se to všechno seběhlo tak rychle, než jsem se nadála, ležel na mě Renji a než jsem stačila říct jedinou větu, už ho ze mě sundala Nanao a hned mi pomohla vstát. Stejně jako předtím tak i teď se starala, jestli jsem v pořádku. "Em ano, arigatou, Nanao dono." Dostala jsem ze sebe a s její pomocí vstala, to už si Nanao opět vyměňovala zlé pohledy s Renjim a při tom ještě tím svým milým tónem mluvila o tom, že nám už kapitán Shunsui uvařil čaj. No co mi zbývalo? Samozřejmě jsem šla zpět za Nanao a ještě narozloučenou se na Renjiho úsmala a krátce mu zamáva. Tak jsem tedy s Nanao šla zpět do budovy 8. divize, když vtom jsme zaslechly hrozný řev. Nanao se tam hned rozběhla, no já nemohla, díky tomu zranění břicha jsem nemohla běhat. Vzápěti jsem ale i já došla do společenské místnosti 8. divize, kde už byla i Nanao a Shunsui. Každá divize měla alespoň jednu společenskou místnost, kde se konaly oslavy a nejrůznější setkání. Ten křik měl nasvědomí náš kapitán, hold on byl taky čas od času "šikula" a tak se mu podařilo polít se horkou vodou. To už díky jeho křiku a Nanao byl u Shunsuie jeden zdravotník a něco mu na ten prst dal, ať to zklidní bolest. Já jen poněkud vyjeveně koukala, jak Nanao dělala kapitánovi kázání a on jen přikyvoval. "No, ale čaj jsem uvařil." Zazubil se pak Shunsui jako vždy. "Já chtěl načít saké, ale Nanao byla proti." Zašeptal mi Shunsui do ucha, to už se Nanao poněkud mračila. "Heh já jen vzděluji fakta." Usmál se Shunsui. Tahle hustá atmosféra nakonec ustala a tak jsem si v klidu společně s Nanao dono a kapitánem Shunsuiem vychutnávala čaj. Bylo to příjemné, probírali jsme všechno možné, Shunsui taicho mi líčil, co se dělo v tu dobu, co jsem tady nebyla a od toho se Nanao dono dostala až k tomu, že mám být na svá zranění opatrnější. "Dobře že jsem dnes Midori našla! To byste kapitáne nevěřil, ale někteří pod-kapitáni jsou někdy opravdu nemehla! A to nemyslím orientační smysl Yachiru chan. Třeba dnes, chudák Midori se mohla nějak zranit, to trdlo Abarai na ni dokonce spadnul!" Děsila se tam Nanao. "Nanao dono, já... No nemusíte se o mě tak bát, vím že se mám šetřit a přece jen, jsem třetí důstojník 8. divize, já taky něco vydržím." Řekla jsem, to ale Nanao nějak poklesla nálada. "Eh ale tak jsem to zase nemyslela, chtěla jsem říct, že si opravdu vážím vaší starostlivosti a jen jsem nechtěla, ať se o mě zbytečně strachujete." Vykoktala jsem ještě, to se hned Nanao vrátila nálada a tak jsem tam s těma dvěma posedávala až do večera.
:*Hanatarou*: :*Maya Natsume* :*Byakushi*:
Mezitím jsi i ty měla společnost, povídala sis totiž s Hanatarou. "Eh no... Ale... Já nevím, jestli ti to mám říct." Ošíval se Hanatarou, ale když uviděl tvůj prosebný pohled, změknul. "Ale kdyby něco, já ti to neřekl. No, Ichigo se mě hned vyptával, jak jsi na tom ty a dost se o tebe staral. Mně to nedalo a tak jsem se začal vyptávat na všechno možné a Ichigo se přiznal, že se mu líbíš, teda tím myslím že je do tebe zamilovaný. Říkal mi, že se o tebe strašně bál, ale raději to nedával najevo a že ho na tom že už jsme zpátky mrzí jen jedna věc a to skutečnost, že nedokázal Aizena zabít. Já málem nevěřil, když mi Ichigo řekl, co Aizen prováděl, ale on by si nevymýšlel, že jo? To s Aizenem a tím polibkem je pravda, že? Tak to mi Ichigo říkal, že měl sto chutí Aizena rozsekat na kousky, ale nedokázal to. Nedokázal jsem ji ochránit, jak se jí jen můžu podívat do očí, když jsem jí nepomohl? Nedokázal jsem ji ochránit a ona si tohle musela protrpět, bůh ví, co jí ten zpropadený Aizen ještě udělal a o čem raději nemluví. Tak takhle to říkal, ale myslím, že tě má opravdu rád, Nana chan." Dokončil své vyprávění Hanatarou a upřel na tebe pohled. To jste ale netušili, že do vedlejšího pokoje to jde tak slyšet a že vás celou tu dobu poslouchá Byakuya. Ten z toho byl celý špatný, on totiž v hlavě až doteď měl jen to, jak tě držel v náručí, jak byly vaše rty blízko, jak se ti díval do očí... A teď se mu ztratily všechny naděje, když slyšel co říkal Ichigo a bylo mu i z tvého chování jasné, že on nemá šanci. Raději se ale uklidnil a na chvilku usnul, chtěl tohle zklamání zaspat, vymazat tohle a i tebe z hlavy...
:*Yumichika*: :*Renji*: :*Ikaku*: :*Byakushi*:
Už byl večer, někteří Shinigami měli hlídku, jiní už po náročném dni spali jako třeba někteří zranění, někdo měl zase papírování jako třeba Shunsui a Nanao. Já chtěla pomoct, jenže to jsem byla doslova násilím vyhozena z pracovny. Nanao jasně protestovala, že úředničení není nic dobrého, takže mi zbývalo jít na pokoj. To bych to ale nesměla být já. Rozhodla jsem se, že bych mohla zajít za Toushirem a tak jsem za chvíli byla v budově 10. divize. Sotva jsem se jen přiblížila k dveřím jeho pokoje, už po mě doslova skočila Matsumoto. "Pst, kapitán spí, je celý unavený a vysílený, je mi líto, ale ani tebe tam nemůžu pustit. Ale vyřídím mu, že jsi tu byla." Řekla mi polohlasně a já si jen povzdychla. "Nebuď smutná, já už odehnala aspoň deset lidí včetně starého Yamamoty. Hele víš co? Pojď za námi, saké ti zvedne náladu!" Usmála se Matsumoto a než jsem se nadála, už mě táhla do zřejmě tajné místnosti, kde už byli i další Shinigami. Byl tam Ikaku, Yumichika, Kira, Hisagi, Iba, Yachiru, Renji a Isane. Samozřejmě nechybělo saké a že ho Matsumoto měla zásoby. "Tak, tady jsou někteří z těch, které jsem za kapitánem nepustila." Zazubila se Rangiku a zavřela dveře. Sotva jsme si ale my dvě sedly, ozvaly se kroky a než kdokoliv stačil cokoliv udělat, dveře se otevřely. Všichni mlčeli a jen nevěřícně a s výrazem alá A máme průšvih koukali na Byakuyu, který stál ve dveřích dokonce bez svého kapitánského pláště a šálu, no dá se říct Byakuya v civilu. "Tak sem v jednom kuse Renji mizí." Prohodil jen tak, to sebou Renji trhl a už asi přemýšlel, jak ho kapitán potrestá. Ten ale zavřel dveře a sednul si mezi Matsumoto a Kiru. "Byakushi kun jde popíjet s námi!" Radovala se Yachiru a div že neskočila Byakuyovi okolo krku. "Nekoukejte tak na mě, že jsem kapitán neznamená, že se taky někdy nemůžu opít." Řekl Byakuya, což všem vyrazilo dech. První se vzpamatoval Ikaku, který hned mně a Byakuyovi podal šálek a nalil do něho saké. "To je správný kapitán, takhle se všichni líp poznáme, saké to je zázrak, kapitáne." Zazubil se a jen to řekl, Byakuya už měl v sobě druhý šálek saké. "Toho kapitána si teď odpusť, proteď jsem pro vás Byakuya." Řekl a nalil si saké, no hned to ožilo a už se nikdo nestaral, že tam s námi je Byakuya. Já se držela trochu zpátky, nechtěla jsem totiž skončit opilá, to se ale Matsumoto nelíbilo. "Ale Midori copak? Máš sotva druhý šálek." Prohlásila. "To víš, někdo střízlivý zůstat musí, aby vás tu pohlídal." Odpověděla jsem, to se ale Matsumoto zamračila a luskla prsty. Než jsem se nadála, už mě drželi Kira s Hisagim a Ikaku do mě doslova vlil čtyři šálky saké. "Tak je to lepší." Řekla spokojeně Matsumoto, no k mému štěstí se jen tak neopiju, ale zopakovat tohle Ikaku a ostatní ještě třikrát, asi bych už trochu mimo byla.

V budově 10. divize, tedy přesněji v tom tajném pokoji to pěkně žilo. Nejvíc se opila Rangiku, ta už tančila na stole a pomalu se chystala odhazovat oblečení. To se k ní, díky bohu bez ztráty oblečení, připojila Yachiru, ta saké nepila a když, tak jen trochu, říkala, že jí to vůbec nechutná. To už Iba s Ikakem zpívali, Yumichika prohlašoval, že i opilý vypadá nádherně, Kira se bavil s Isane, která už taky byla trochu mimo. A Byakuya už se pomalu blížil k Rangiku, už měl v sobě dost saké a tak jsem se ani nedivila, že za chvilku už s Hisagim o něčem vesele debatoval. No stačilo mi zaslechnout jen pár slov a raději jsem se pokoušela neposlouchat, taky když alkohol v Byakuyovi a Hisagim probudil poněkud úchylnou stránku a oni se začali bavit o holkách tady v Soul Society, ono bylo lepší neposlouchat. Já byla nejvíc střízlivá a to i po Ikakově zákroku, jenže když to Matsumoto zopakovala ještě dvakrát a Ikaku do mě vlil skoro celou flašku, no to už bylo trochu moc. "Ještě jednou, na zdraví!" Smál se Iba a všichni se zase napili, já raději jen pití předstírala a své saké nalila nepozorovaně Byakushimu. To už ale Rangiku začala opravdu bláznit a vypadalo to, že to oblečení ze sebe vážně sundá. "Matsumoto san, kudasai, už dost." Řekla jsem a vstala. "Co? Ale mně je dobře, je mi fajn." Odporovala Rangiku, ale nakonec se mi díky Yachiru a tomu, že ji nalákala na saké, povedlo ji uklidnit, takže naštěstí a ke smůle přítomných pánů zůstala oblečená. Já to ale trochu neustála, to bylo možná i tím, že mě Renji s Yumichikou stáhli dolů. Samozřejmě mi zase nalili a mě nezbylo, než se alespoň jednou napít. Celý večer se ke mně Renji nějak hlásil, ale nic jsem v tom neviděla, říkala jsem si, že za to může saké. Když mi ale Renji nevím po kolikáté sáhnul na stehnou a ještě mě obejmul, už jsem si říkala, že měl asi až moc saké. "Em Renji, mohl bys prosím..." Začala jsem trochu nejistě a už jsem začala pociťovat účinky saké. Chtěla jsem Renjimu sundat ruku z mého stehna, ale on mě naopak chytil za ruku. To už se Byakuya zvednul a šel ke dveřím. "Ale bylo to fajn." Řekl a kývnul na nás na znamení loučení a pak odešel.
V tu chvíli už jsi dokončila hygienu a už jsi spala. Hanatarou už dávno odešel a ty jsi mohla snít sladké sny o Ichigovi. Má tě rád, je to pravda, přiznal to! Byl to nádherný pocit vědět, že tvůj vysněný Ichigo to cítí stejně. Jak jsi tak ale spala nevšimla sis, že se do pokoje dostal ještě někdo jiný. Jak jsi tak spala, najednou jsi ucítila, jako by tě někdo objal. Ten pocit byl čím dál silnější, až jsi otevřela oči. Byl to asi šok, když vedle tebe ležel Byakuya a objímal tě. Zřejmě spal, ale pořád tě tisknul k sobě. "Když Kurosaki, tak aspoň poslední polibek." Řekl najednou a v tu chvíli otevřel oči. Opět se vaše oči setkaly a opět jste si byli tak blízko. Byla to doslova kouzelná chvíle, když se vaše rty dostatečně přiblížily... Byakuya tě políbil!

Váš mejdan pokračoval vklidu i bez Byakui, ovšem kdyžodešl jakoby se všichni nějak víc odvázali a přestali se všichni stydět (Matsumoto je vyjímka ta se nestyděla i před Byakushim XD)¨. Matsumoto se asi na pět vteřin urazila na tebe, žes ji překazila stryptízovou náladu XD Pak ale jakoby se vní probudila ta modifikovaná duše, a Matsumoto začala skoro až křiče, že chce nějakého chlapa a hned se začala lísat k nějakému nejblíž po ruce XD Což byl zrovna Ikaku XD Ikaku se nijak nebránil a Rangiku byla celá šťastná, že má chlapa, tak se tam snm mazlila a koketovala, pak dokonce ho i políbila! Načež všichni začali tleskat a téměř všicni to chtěli udělat taky XD Někdo tam políbil Isane, Yachiru se schovala, páč od nikoho pusu nechtěla (jakoby jí taky někdo políbit chtěl :D) No a Renji v náladě s rukou na tvým stehni se ktobě taky jako ostatní naklonil, pro jistotu aby ses nebránil a tě chytl za ruce a políbil tě! Jenomže jaksi ne a ne přestat a vypadal, že si to doslova užívá. Ostatní vám taky začali tleskat a někteří jako Ikaku měli opět blbé kecy. Toho si ale Renji nevšímal, ani nijak nevybuchl nebo se prostě nenaštval a to už tě doslova povalil na podlahu a pokračoval v líbání a jaksi tě ne a ne pustit ruce XDXP Z vás si vzala příklad i Rangiku a povalila nějakého dalšího chlapa, co byl nejblíž u ní a také si užívala XD
Mezitím po vyhnání Hanatary a higyeně sem konečně zalezla pod peřinu a usnula. Jenomže z mého snění mě probudilo čísi objetí. Nejdřív sem si teda myslela, že to je ještě ve snu Ichigo :D Ale pak ten někdo mě začal až mačkat a pak po zahuhlání bylo poznat, že je to Byakuya! Nani?! Byakuya-san co tu...nedořekla sem, páč mě políbil!! Hned sem se od něj nějak odtrhla a rychlostí blesku sem stála na nohou vedle postele, kde teď ležel byakushi. Chvíli sem musela přemýšlet, co teď jako budu dělat, ale rozhdně sem ho nechtěla nechat v mém pokoji. Proto se mu teda nějak opět pomohla na nohy, no a než sem ho donesla do jeho pokoje, člověk by se zadýchal jak při celodenní práci XD No jo, holt když Byakushi při tom spí a odmítá chodit, tak dotáhnout ho do pokoje je dřina. Pak sem rychle odběhla do svého prozatímního pokoje, zamkla sem se na dva západy a ještě na chíli se přela o dveře. Slzy už mi jako u aizena neproudily, silou vůle sem je nenechala uklouznout, no a pak sem si šla lehnout, jenomže usnout se mi moc nechtělo XD

Jak se sem dostal? Co to jenom říkal? Co to kruci dělá? Tohle ti asi běželo hlavou, ale Byakuya se staral jen o polibek. Ten jsi ale hned přerušila, semlelo se to všechno zase tak rychle a nakonec to skončilo tak, že jsi Byakuyu dotáhla do jeho pokoje a sama se v tom svém zamkla. Nemohla jsi ale ten polibek dostat z hlavy, prostě jsi nemohla zapomenout. No co bylo ještě lepší, Byakuya měl pokoj hned vedle tebe a i unavený byl poněkud ukecaný, byl hold víc komunikativní než střízlivý. "Nano, škoda... Já si tě zrovna tak oblíbil... Nemyslel jsem si, že to může být takové..." A tak tam vlastně s tebou Byakuya vykládal přes stěnu, no radost.
My měli ale taky veselo. Matsumoto už to přehnala tak, že se doslova vrhla na Ikaka a pohled na ně byl opravdu něco, no Ikaku se nijak nebránil, když ho Matsumoto políbila. Bohužel tohle ostatním "trochu" opilým přišlo jako úžasný nápad a inspirace. No dopadlo to úžasně. Matsumoto se tam líbila snad s každým, Isane už byla mimo, takže to nijak neřešila a kdo ji políbil, tak ji políbil, bylo jí to celkem jedno. Yachiru to se smíchem pozorovala, ale pak když zpozorovala, že Yumichika a Iba jsou tak opilí, že by se mohli splést a jít i za ní, raději se schovala a pozorovala tohle šílenství z pod stolu. Ke mně už se pomalu blížili někteří poněkud opilí Shinigami, jenže než měli možnost na mě jen sáhnout, předběhl je Renji. Ten se ještě neobtěžoval mě pustit, no co si budeme namlouvat, já už byla celkem na mol a v tomhle stavu se bránit nebylo jaksi k ničemu. Než jsem se nadála, Renji mě chytil za ruce a políbil mě! Jenže to nebylo všechno, ten se na rozdíl od ostatních nijak zpátky nedržel. Hned mě povalil na zem a při tom mě nepřestal líbat a ani mi nehodlal uvolnit ruce. Já byla celá mimo, jednak ze saké a jednak z toho, co Renji právě vyvádí. "Renji... Prosím už... Kudasai už dost... Renji!" Snažila jsem mu nějak vykroutit, ale nešlo to. Ostatní se mezitím opět nechali inspirovat, no tedy spíš Matsumoto, která hned skočila po dalším a to byl zrovna Iba. "Hej Abaraii, nějak moc si to užíváš, už se zklidni." Řekl Ikaku, ale Renji nijak nereagoval a nepřestával mě líbat. V tu chvíli ho ale konečně někdo ode mě odtrhnul a ten někdo byl Hisagi. Já byla trochu v šoku, ale raději jsem hned vstala. "Já už půjdu." Pípla jsem a posbírala všechno zbylé saké. "Budeš to mít ve své pracovně, Matsumoto, už jste to všichni přetáhli. A Hisagi, děkuju za pomoc, oyasuminasai." Rozloučila jsem se a odešla, ještě jsem dala Matsumoto do pracovny těch sedm nebo osm plných flašek saké, víc jsem jich hold nepobrala. A pak už jsem měla namířeno zpět do svého pokoje. Když jsem ale procházela okolo Toushirova pokoje, nedalo mi to. Zkusila jsem, jestli je otevřený a byl. Opatrně jsem vešla dovnitř a snažila se být co nejtišší. Toushiro spal, už na první pohled bylo vidět, že je unavený a vysílený. Jen jsem se pousmála a sklonila se k němu. Byla jsem ráda, že je v pořádku. Něžně jsem ho políbila a pak opět opatrně odešla, nechtěla jsem ho probudit a taky jsem nechtěla, aby za mnou nedej bože šel někdo z těch "mírně" opilých cvoků.

No, že by se dalo vklidu usnout, se fakticky říct nedalo. Byakushi si tam něco pro sebe mumlal, ovšem přes tu debilní stěnu to bylo slyšet, takže teď akorát hledat tak špunty do uší nebo mě napadlo ještě jít do jiného pokoje XD No, na jednu stranu bych si to asi nedovolila, ale nadruhou mě to zas tak táhlo...Navíc tady bylo ještě spoustu prázdných pokojů...dál od Byakushiho pokoje XD No, tak sem si zbalila akorát deku a nějaký jiný potřebný věci a šup hledat volný pokoj. No jo, jenže jak to poznám že je volny? A otevírat každé dveře a nakukovat, esli tam někdo není mi přišla ztáta času. No pokud sem se chtěla vyspat, tak tahle mise musela být splněna. Takže sem tam lítala po chodbě jak debžo a otevírala pokoj za pokojem až sem si myslela, že sem narzila na volnej. Tak sem se tam uvelebila a dobrou noc XD
Mezitím když si odcházela a brala si ty lahve saké, Matsumoto to postřehla a kymácela se zatebou. Ty už si zrovna vylezla z Toushirova pokoje a Matsumoto tě přátelsky objala. No ták, Midori chán! Vem to saké zpátky a pojď za námi zpátky dolů! Bude sranda! snažila se tě překecat, spíš chtěla zpátky ty lahve saké a z nějakýho důvodu nechtěla jít do té pracovny pro ně sama XD Ty ses ale nedala a už si byla v budově vaší divize. Tam ale bylo taky veselo XD Shunsui totiž překecal Nanao, aby místo čaje popíjeli saké a samozřejmě se knim přidalo pár dalších shinigamiů XD Takže hned dvě oslavy XD
No, když to zrychlíme, nastal další den. V té tajné místnosti spali na podlaze či na stole Rangiku..no prostě všichni krom tebe, Byakushiho a Hisagiho. Toushiro se probudil jaksi brzo a první co sháněl byla Rangiku. No samozřejmě že ji našel asi až po půl hodině v té místnosti, jak se tam válí po ikakuovi a všude kolem nich šálky a lahve od saké. Soka, takže mejdan...a beze mě...X( pomyslel si trochu naštvaně Toushiro. No nechal ty opilce tam ležet, jen aťse z té opice vyspí XD Renjiho našli nějací shinigami jak se válel na zemi v uličkách Seireitei. Asi chtěl zpátky do jeho budovi, ale jaksi nevěděl kudy jít, akže se ztratil a ještě usnul XD U vás v divizi ste taky všichni nevypadali moc akčně XD Nanao ležela na Shunsuiovi a kolem nich spousta shinigamiů. No ještě to chce, aby se to dozvěděl starouš Yamamoto a byl by hned rozruch. Naštěstí se dneska nic hrozného nedělo. Teda aspoň ráno. Všichni se z opice dostatečně vyspali a matně vzpomínali, co se to vlastně dělo a co kdo dělal XD

Než jsme nadáli, byl tady další den. Většina Shinigami měla hezkou kocovinu, Matsumoto byla ukázkový příklad. Kdyby byla vzhůru, určitě by ji Toushiro seřval. Taky že pak objevil tu tajnou místnost a v ní pěkně opilé Shinigami. Matsumoto se válela na Ikakovi, Iba ležel hned u dveří, Yumichika dokonce ze spaní mlel i s kocovinou, jak je krásný, no radost pohledět. Chyběla jsem jen já, Hisagi a Renji. Hisagi se nějak dobelhal ke svojí divizi, no taky to měl jen kousek, to Renji to měl dál a k jeho smůle se ke svému pokoji nedostal a ráno ho kdosi našel kousek od budovy sedmé divize.
Tenhle den uběhl jako voda, ještě se většina Shinigami zotavovala, někdo dospával kocovinu a podobně. Já byla na sebe pěkně naštvaná. Pitomče, neměla ses nechat takhle opít! A kdyby ses nenechala, mohla ses Renjimu ubránit, blbče! Láteřila jsem, ale nic se nedalo dělat. Jen jsem ležela v posteli se studeným obkladem a odpočívala, no aspoň jsem to mohla svést na zranění. Ale byli tu i takoví, kteří měli dost práce, jako třeba Yamamoto. Ten dokonce i večer, kdy snad všichni spali řešil Aizena a jeho nedavný útok na Karakuru.
Noc se rychle objevila a stejně rychle i zmizela. Byl další den, den kdy měl Ichigo a ostatní odejít zpět do Karakury. Unohana ještě dokončila znovuoživení tvého těla a vypadalo to, že už by se i mohlo jít. Starý Yamamoto ale čekal než odbilo poledne. To se všichni kapitání i pod-kapitáni na jeho příkaz dostavili před bránu Senkai, kterou jsi měla za chvíli projít do skutečného světa. Unohana ti ještě vysvětlila, že stačí když budeš jen své tělo stále držet u sebe, že pak v Karakuře do svého těla vrátíš automaticky. Yamamoto tě ještě uklidnil, že co se vzpomínek tvých příbuzných týká, všechno je v pořádku. "A to hlavní, důvod proč jsem svolal všechny kapitány i pod-kapitány. V Karakuře se začalo objevovat stále víc Arancarů a včera dokonce i člen Espady! Toto nemůžeme ignorovat, proto společně s Kurosaki Ichigem a jeho přáteli půjdou i tito vybraní." Oznámil Yamamoto, vzápětí už bylo známo, kdo že to do skutečného světa půjde. Měla jsem jít já, Kira, Hisagi, Yumichika, Ikaku a Matsumoto pod vedením kapitána Ukitakeho. "Vše je již domluveno s Uraharou Kisukem, který nám jako vždy bude nápomocný." Dodal ještě Yamamoto. Někteří byli šťastní že nejdou, jiní by zase celkem rádi šli. Byakuya byl opět chladný jako vždy, ale tak po očku tě pozoroval, to Renji ne jen po očku, cítila jsem jeho pohled, ale neopovážila jsem se podívat. Nezbylo mi než se rozloučit jako ostatní. Rychle jsem se rozloučila s kapitánem Shunsuiem a Nanao a pak ještě stihla dát pusu Toushirovi, který se tvářil jako hromádka neštěstí. "Neboj, já budu v pořádku." Usmála jsem se a pak už šla za Ukitakem a ostatními. Brána Senkai se otevřela...

Unohana mi teda vysvětlila co a jak a pak ještě dotoho začal pravit cosi stařík Yamo, no prostě super. Já se jen jak klíště držela svého těla a to už se otevřela brána a my všichni zvolení XD sme jí prošli XD A bylo to. Znova na Zemi, ve světě živých. Byl to celkem nezvyk pro duši být zase živý XD Ikdyž zase přehánim XD Všichni sme se objevili u toho jezýrka. Nějak i přes ty pusy a přes ty zážitky atd. sem měla najednou děsně děsně dobrou náladu, vzala sem pravděpodobně Rangiku za ruku a běžela směre knám domů. Mimochodem Matsumoto se zas chytla Ikakua XD ikaku táhl Yumichiku a ten zas tebe atd. až z toho byl pořádnej řeěz. Mimochodem, dělejme, že už ste ve svých Gigai. Takže sme tam hromadně běželi ke mě domů. Já sem málem vykopla dveře a když sem uviděla babi a dědu jak se připravují zase na nějakou cestu, začala sem tam jančit a výskat a křičet jak je mám ráda apod. Jo a babi, dědo, mohla bych mít usebe na trocu delší dobu návštěvu?? zeptala sem se jich než odešli. Oni jen souhlasily a vůbec jim nevadilo že ás bylo jak psů.
Takže! Rozdělíme to! Midori a Matsumoto půjdou ke mě. Ikaku s Yumichikem ke Keigovi, prej tě Keigova ségra miluje, provokativně sem koukla po Ikakuovi. No a zbýváte jen vy...podívala sem se na Kiru, Hisagiho a na Ukitakeho jakože přemýšlím...Vás holt někam propašujem....Možná Chad by měl pár pokojů volných...neb Ishida...přemýšlela sem nahlas Teď mě napadá, že tu máme ještě jeden pokoj volnej..pro hosty, ovšem je jen pro jednoho...pokud se tam narvete všichni tři...pokrčila sem lhostejně rameny ale to už sem hnala všechny do dalšího mého plánu. Tak! A teď hurá na zmrzlinu do cukrárny!! Řekla sem děsně nadšeně a ke ě se přidala hned Rangiku. Tak sme se všichni přesunuli do cukrárny, ovšem po cestě sme dělali trochu rozruch, ale to nevadí. V cukrárně sme si všichni koupily zmrzky a sedli si en ke stolům. Když sem viděla tebe jak přicházíš k nám z cukrárny, hned em na tebe mávala na namení, aby sis sedla kemě XD Jenomže jak si sem šla, nevšímala sis moc lidí kolem sebe, takže sis ani nevšimlasamotného kapitána Ukitakeho, kterej si tě imochodem taky nevšimnul, páč děsně nenápadně sledoval nějaké holky XD Takže se vlastně stalo to, že Ukitakemu spadla jeho zmrzlina tobě na tričko...až za výstřih XP Ježi! Sumimasen Midori chan...já....já fakt nechtěl! začal panikařit Ukitake, vzal si od někoho ubrosek a už ti chtěl začít utírat zmrzlinu, jenomže pak si uvědomil, kde by ti to musel utírat a na to se moc styděl, tak ti ten ubrousek radši podal XD Pak jen nervózně a provinile na ebe chudák koukal, až se mu najednou mihlo hlavou XD Takhle v civilu jí to celkem sluší...obzvlášť se zmrzlinou na tričku...ježiš na co to myslim...eště aby ze mě byl perverzní blb X(...to se Ukitake trošinku začervenal XD Škoda, že sem jí nemohl nějak pomoc...já vím! Nabídnu ji to, že ji vyperu tričko!! dostal podle sebe děsně dobrej nápad až se mu v očích zablesklo. No jo, jenomže otázkou je, jestli by ti to tričko vůbec vrátil, aby si ho nenechal jakože pámatka na tebe ? XDXD

A byli jsme tady, opět ve skutečném světě. Brána Senkai nás tentokrát přenesla k jednomu jezeru, tam už čekali i Urahara, Tesai, Jinta a Ururu. "Tak vítejte, vítejte. Jeden by nevěřil, kam vás ta brána vyhodí." Usmál se Urahara a hned kývnul na Tesaie, ten nám společně s Jintou a Ururu podal naše gigai. V tu chvíli už ses vrátila do svého skutečného těla, bylo opravdu fajn být zase živá. "Dokonce i moje gigai je půvabné jako já." Pochvaloval si Yumichika a kozkal při tom do zrcátka. "Ah a zase půjdu na nákupy... Eh tedy chtěla jsem říct na průzkum." Řekla Matsumoto a hned se to raději pokusila zamluvit, když Ukitakeho pohled říkal Ne. "Tak tady moje práce na chvíli končí, kdyby něco, víte kde mě najdete." Řekl Urahara, ještě cosi v rychlosti probral s Ukitakem a pak i Tesaiem, Jintou a Ururu odešel. To už jsi nás všechny táhla k vám domů, no byl to určitě zajímavý pohled. Vepředu jsi ty táhla Matsumoto, ta se chytila Ikaka, ten chytl Yumichiku, Yumichika mě, než jsem se nadála, už se mě chytla Orihime a tak se to tam poskládalo, jen někteří členové tohodle řetězce byli tak trochu nedobrovolní. Chudák Ukitake nemohl nic dělat, byl chudák zaklíněný mezi Ichigem a Ishidou. Ishida taky nebyl dvakrát šťastný, celouu cestu si stěžoval, že je tohle pošlapání důstojnosti a to se ještě začal hádat s Ichigem. My jsme zatím došli k tvému domu, kde se tví prarodiče právě chystali odjet. "Ale jistě že nevadí, my teď ale jedeme na čtyřdenní výlet, ale ty to tady zvládneš, že?" Usmála se babička, no to byli celí oni tví prarodiče, hold ti nedokázali říct ne. Takže ses hned chopila rozdělování pokojů. "Ou to bude sranda." Usmála se Rangiku a hned nás obě chytla kolem ramen. "Tak nehme v tom pokoji kapitána, my se nějak domluvíme." Navrhl Kira a Hisagi souhlasil. Yumichikovi to bylo celkem jedno, jen Ikaku trochu vyšiloval. "Cože? Ona si mě ještě pamatuje?" Divil se a raději ignoroval Yumichikovy narážky. Jakmile jsi ale zmínila pomoc Ishidy a Sada, Uryuu na tebe tak podivně koukl. "Počkej to jako že by se..." Ale nestačil to doříct, neboť ho přerušila Orihime. "Soka, někdo může jít i ke mně, třeba Kira san, já mám dnes tak dobrou náladu." Usmívala se, v tu chvíli byl Uryuu mimo. Úsměv Orihime byl naprosto odzbrojující. Snad všichni krom Orihime si toho všimli a Ikaku opět začal vymýšlet ty svoje milostné teorie, to ho ale Ichigo raději umlčel, chudák Ishida kdyby se to prokeclo.
Ty už jsi ale opět měla vymyšlený program a tak jsi nás zatáhla do cukrárny, no nikdo nebyl proti. Šel dokonce i Ichigo a Sado taky! No Orihime nemohla chybět a to znamenalo, že Uryuu taky ne. V cukrárně jsme zabrali pár stolů a hned si dali zmrzlinový pohár. Rangiku se hned chytla konverzace a začala téma Jak byla minule ve skutečném světě. Zlatý hřeb ale byl, když na stůl vytáhla fotky. "Bože Ikaku co to... Co tohle je?" Dusil se smíchy Ichigo, hold to byla fotka Ikaka v tom nádherném tričku s růžovými srdíčky a medvídkem. Pak tam byly takové perličky, jako když Urahara donutil Renjiho uklízet, Yumichika si samozřejmě rád na fotkách zapózoval a pak obdivoval, jak mu to sluší, taky jak jinak, že? "A tyhle jsem musela pečlivě schovávat, kdyby je viděl kapitán, určitě by mi je zabavil, takže pst." Řekla Rangiku a viditelně hrdá na svůj výkon fotografa položila na stůl fotky Toushira. Většinou to bylo když spal, ale bylo tam i pár jiných fotek. "Nemůžu uvěřit, že se nechal vyfotit." Nevěřil Hisagi a to mu přišel nápad. On jako šéfredaktor týdeníku Seireitei by takové fotky potřeboval a tak se hned s Matsumoto začal domlouvat, co bude fotit a podobně. V tu chvíli jsem se zrovna vracela ke stolu a moc nekoukala na lidi okolo. Stejně na tom byl i Ukitake, který měl na pozorování někoho jiného, hold chlapi jsou chlapi. Nebylo tedy divu, že jsme se srazili, ale o to horší bylo, když mi při té srážce Ukitake vyklopil zmrzlinu do výstřihu! Já byla jak v rozpacích tak i trochu naštvaná, no ono mít zmrzlinu ve výstřihu není nic moc, ale kdo to nezažil, neví, že Nano?! :*Kon cool*: Ukitake se hned začal omlouvat a už už mi chtěl pomoct, ale díky bohu se ještě zarazil. To už by asi Ikaku umřel smíchy a Matsumoto samozřejmě hned na Hisagiho přání fotila. "To budou fotky, Midori se zmrzlinou ve výstřihu, Ikaku v tom tričku..." Pochvaloval si až příliš nahlas Hisagi, to už se na něho Ikaku nějak mračil. "Já nic neřekl..." A Hisagi nám hned nasadil nevinný výraz. "Em já si to raději zajdu vyčistit." Pípla jsem rozpačitě a odešla na toalety. "Ukitake san to nevadí, já něco Midori půjčím a ona se na vás určitě nezlobí." Uklidňovala Ukitakeho Orihime a Ishida jen přikyvoval. "Nebo bych mohl zkusit něco ušít..." Řekl spíš sám pro sebe a zaleskly se mu brýle, to už si Uryuu začal plánovat, jaké nádherné tričko by byl schopný ušít. Já se mezitím pomalu vracela zpět, díky bohu už bez zmrzliny, ale zato s poněkud mokrým tričkem. Teď už jsem raději dávala pozor, kde kdo je, aby se nestalo něco podobného.

Takže, Midori se teda vracela s flekem na tričku a Rangiku to všechno děsně nenápadně fotila a při tom se tam s Hiagim děsně hihňali XD Chvíli sme tam tak seděli, někeří se dusily zmrzlinou, někteří nechápali, proč je tak bolí hlava z té zmrzliny a při tom tvrdili, že ji vůbec rychle nejedli XD Ishida tam rýsoval nějaké ty vzory na tričko, no ten kdo nešije by tomu co právě rýsuje asi těžko rozumněl XD
Lidi!! Mám nápad! Co se týče fyzičky, tak ste na tom určitě všichni dobře! Tak co kdyby sme si zítra vyjeli na njakej výlet? vychrlila sem najednou zesebe na všechny shinigami plus Kurosakiho skupinu :D Vyjeli, Snad vyšlápli? opravila mě Rangiku XD Ne, ne, vyjeli, pojedeme přece na kolech! Znám jednu půjčovnu kol, je tam celkem hodnej pán a zá mýho dědu, takže vám kola klidně půjčí! XD opravila sem teď Rangiku já XD Kola? A co to má jako být?! zhrozil se Yumichika, doufám že je to aspoň něco půvabného! pokračoval. To zrovna kolem cukrárny po ulici jeli dva cyklisté, tak sem na ně rychle ukázala prstem a všichni se rázem hned otočili XD Nani?! Tyhle divný úzký a divný věci jsou kola?? divil se Kira XD To by mohlo být zajímavý! prohlásila Rangiku a tak začla diskuze o kolu XD No jo, ale já tom nikdy nejela...Neměli bysme se to nejdřív naučit? zeptala se mě Rangiku XD No, stím samozřejmě počítám...a pokud budete chtít, můžete se to naučit už dneska!! nabídla sem všem těm, co nejezdili na kole XD A budem to další den umět?! ptal se Ikaku, No samozřejmě, když se na tom jednou naučíš, už to nikdy nezapomeneš...nebo se to apoň říká :D snažila sem se je nějak ujistit XD Nastala minutka ticha, jeliož asi všichni přemýšleli XD Tak na co čekáme? Jdem se učit něčemu novému!! řekla celkem radostně Rangiku a už se zvedala XD A kdyžtak ostatní jako Orihime a tak vám rádi pomůžou XD řekla sem a naznačila směrem kde seděli Orihime, Ishida, Ichigo a Sado XD Jo a možná byste si mohli pořídit chrániče XD spíš sem nejistě pípla, páč sem neměla nějak dobrej pocit. Jediné co mě uklidňovalo byla natěšená Rangiku :D No, to je potřeba? zeptal se Yumichika, páč měl pocit, že vtěch chráničích nebude vypadat vůbec půvabně XD No, určitě helmu a možná něco na lokty a kolena..když sem byla menší tak sem se na kole pěkně vyflákala a měla sedřená obě kolena XD začala sem tam vyprávět mé úrazy na kole, což ale asi nebyl dobrej nápad XD Tak šup, dojídejte, já už se těším!! poskakovala tam Rangiku, no radst na ni koukat XD Tak sme se teda jako velká skupina lidí vydali do té půjčovny kol. Konichiwa, Ramaru-san!! pozdavila sem staříka jen co sme vešli do obchodu. Ó konichiwa, Nana chan. Tak co to bude? řekl zatím mile, ale když se do obchodu nahrnul i zbytek skupiny, málem mu spadla čelist a oči z důlku XD Ramaru san, mol byste jim půjčit kola a chrániče? Hlavně na zejtra, chtěli bysme jet na výlet XD Teda aspoň někteří XD řekla sem staříkovi a ten hned celkem radostně šel obsluhovat jednoho shinigamiho po druhým XD Nejvíc problémů a keců měl samozřejmě Ikaku a Yumichika. Ikaku si odmítal nasadit helmu a ostatní chráníče, páč tvrdil, že to nepotřebuje a Yumichika si odmítal nasadit chrániče jen kvůli tomu, že by pak nevynikala jeho krása XD Takže po asi hodinovém přemlouvání sme je stejně neukecali XD No, po dalších x hodinách už všichni měli jakoby svá kola a chrániče a až na Rangiku se všichni tvářili tak těžce popsatelně XD No a mohlo se začít učit XD Take sme si je my (Ichigo, Ishida, Chad, Orihime, já) rozebrali a nějak je prostě učili a vysvětlovali co a jak XD

Sotva jsem se vrátila, už se opět něco dalšího vymýšlelo. Taky návrh na výlet na kolech se celkem chytil, hlavně u Matsumoto. Taky Matsumoto si všechno v realném světě pořádně užívala. "Počkat počkat, musím si to naplánovat." Prohlásila, vzala Ishidovi papír a tužku, on už totiž Ishida začal vymýšlet návrh toho trička, které ušije. Matsumoto si hned začala plánovat alespoň den dopředu, hlavní položky na seznamu byly nákupy, výlet a zmrzlina, no co, zatím byl klid, tak proč si neužít. Nakonec jsi nás všechny dotáhla až do půjčovny, jenže tam taky nastaly problémy. Třeba Ikaku a Yumichika odmítali jakékoliv chrániče nebo helmu. "Já nic takovýho nepotřebuju, myslíš že v boji mám helmu? Že mám chrániče, co?" Vztekal se tam, to už ho raději Kira s Hisagim umlčeli, aby něco nekecnul. "To je ohavnost, takhle vůbec nepůjde vidět má oslňující krása, ale aspoň nemám zakrytý obličej a vlasy." Kroutil hlavou Yumichika, ale sotva to řekl, Matsumoto mu narazila na hlavu helmu, a pořádně ji utáhla, až moc... "Kyay sundej to, sundej to! Mé nádherné vlasy!" Nadával Yumichika a začínal se dusit, taky že Rangiku mu tu helmu pořádně utáhla. Jediní kteří kazili srandu jsem byla já, Hisagi a Ukitake. "Gomen, ale přece jen tady nejsme, abychom se bavili." Řekla jsem Matsumoto, ta na mě zle koukala. Její vztekání ale přerušil Ikaku, který už seděl na kole. "Ikaku ty pitomče!!" Láteřil Ichigo, hold Ikaku odmítal zabrzdit a tak tam prakticky honil Ichiga dokola. "Vidíš o co přicházíš? No tak, objevil se snad už nějaký Arancar? Ne, tak vidíš!" Nesouhlasila Matsumoto, ale když viděla, že mě asi nepřemluví, zaměřila se na Ukitakeho a Hisagiho. "Omlouvám se, ale na tohle já nejsem. Navíc jak řekla Midori, nejsme tady abychom se bavili a ona je taky ještě po úrazu." Odpověděl Ukitake Matsumoto. "Ne ne, já budu fotit! Tohle si za žádnou cenu nesmím nechat ujít, třeba tohle jak Ikaku přejel Ichiga, to je skvost! Tohle budou úžasné fotky, další číslo týdeníku bude trhák!" A doslova Hisagimu jiskřily oči. No a že měl opravdu co fotit. Yumichika se vyjímečně schovával, jak prohašoval, odmítal být viděn v takové obludnosti jako je helma, která mu ničí jeho dokonalý účes. Unikátní byly i momentky, když Matsumoto objevila brzdy, hold přeletěla a spadla rovnou na Ishidu, který se z toho musel pořádně vydýchat. Hisagi fotil jako šílený a zrovna když se mu knečně povedlo vyfotit Kiru, který se zrovna sbíral ze země, vybila se mu baterka. "Krucinal! Zrovna teď, no nic, i tak mám těch fotek dost. Takže teď už nic nedělejte ať mi nic neuteče, já už bohužel fotit nemůžu." Oznámil Hisagi, to si Yumichika vydechl a přestal se schovávat. On taky párkrát spadnul, takže byl trochu špinavý a odřený. Jenže v tu ránu ho Hisagi vyfotil! "Mám tě! Konečně!" Radoval se, jenže tenhle podvod mu Yumichika nehodlal odpustit a tak to dopadlo tak, tam honil Hisagiho všude možně a kdyby ho Ukitake nezastavil, asi by o Hisagiho omlátil tu helmu. "A kruci, ale teď už se mi ta baterka vážně vybila." Řekl sklíčeně Hisagi a jako hromádka neštěstí si sednul vedle mě. "Klid, můžeš fotit zase zítra." Utěšovala jsem ho. "Ale co když mi něco uteče? No ale stejně, fotky z cukrárny jsou úžasné!" Usmíval se Shuuhei a hned mi živě líčil, co všechno společně s Rangiku nafotil. Já z toho měla srandu, taky představa Ikaka jak dělá obličeje s lžičkou v puse nebo jak Yumichika zalíbeně kouká na svůj odraz v poháru, to jsou perličky. Ale když pak Hisagi zmínil tu nehodu se zmrzlinou, už jsem se tolik nesmála. No už se s tím nic nedalo dělat. "A Hisagi, co přesně s těma fotkama budeš dělat?" Zajímala jsem se. "Samozřejmě půjdou do našeho týdeníku, vsaď se, že si ho hned přečte víc lidí!" Odpověděl mi Hisagi. Super, už vidím jak ostatní Shinigami koukají na ty fotky, oh bože. Jaká to radostná myšlenka, když vtom se nám na komunikátorech objevilo upozornění. "Hollow! A pořádně silný a ne jeden." Řekl hned Ukitake. "Ha Prázdný, boj! Já půjdu!" Jásal Ikaku a už se hrnul k Ukitakemu. "Budou stačit čtyři, rozdělíme se. Kira a Midori západní skupinu, Ikaku a Hisagi západní." Řekl Ukitake a tak jsme hned do našich gigai dali náhradní duše, což byla ale radost. Ichigo to nijak neřešil, prostě nechal svoje tělo na starost Matsumoto a čau, běžel za námi. Ishida už chtěl jít taky, ale Sado ho zastavil, však jsou to jen Hollow, to zvládneme. Jenže naše náhradní duše eh, no úžasné povahy. Ikakova náhradní duše byla pořádně ustrašená a doslova se krčila někde v koutku, Hisagi se díky té duše zase choval jako ohromný vtipálek a byl strašně upovídaný, Kira se zatím ani nehnul, nepromluvil, jen koukal na Matsumoto. No a moje náhradní duše byla můj přesný opak, byla spontánní a sebevědomá až hrůza! Já raději nemyslela na to, copak tam může vyvádět, jen jsem si chabě říkala, že možná jen sedí a čeká, ale teď jsem se raději soustředila na ty Hollow.

Takže všechny nadšence i nenadšence sme učili jezdit na kole XD Orihime ještě přemlouvala tebe, Ukitakeho a Hisagiho, abyste se taky přiali, že je to fakticky sranda. To zrovna přejížděl Ikaku Ichiga a Hisagi nechal Orihime Orihime a začal fotit jak smyslů zbavený XD Já si vzala nastarost Matsumoto, která pořád ne a ne zabrzdit, takže sem za ní přímo sprintovala XD Rangiku sán!! Zmáčkni ty páčky co máš u řidítek!! Ale je- nedořekla sem, páč Rangiku je rychle zmáčkla k sobě a už letěla kamsi do křoví XD Takže sem za ní rychle běžela ji pomoc, no pod nohy se přpletlo to její kolo, takže sme tam obě hodili držkopády do křoví XD To už Ukitake upozornil na Hollow, takže vás nějak rozdělil a vy ste si vzali ty modifikované duše XD Mimochodem, abyste tam byli dřív, tak ti co už jakž takž uměli na kole vzali kolo, takže Kira jel na kole a ani se tě neptal a naložil tě na kolo taky XD Hisagiho naložil Ikaku, kterej jezdil jak šílenej zběsilec, no mít on auto taky mohl dostat přezdívku vrah silnic XD Bo něco podobného. A Ichigo vzal na kole zas Ukitakeho XD Jedinej Ichigo si nezal tu pilulku, takže se tam svalil k zemi XD To už se ale začali projevovat ty modifikované duše. Ten jakože Ikaku se tam klepal a všeho a všech se bál a kdesi se schovával. To ale přišel Yumichika a jaksi nevěděl, že jste teď odešli. Takže automaticky šel za Ikakem, kterej se Yumichiki děsně lekl a začal pištět jak holka XD yumichika se taky lekl, jak se Ikaku lekl, takže tam oba pištěli a Yumichiku hned napadlo, že se ho určitě lekl kvůlu jeho vzhledu a že takhle to prostě už nejde!XD Mezitím sem se nějak sezbírala ze země a šla pomoct Rangiku. Rangiku san, ste v pořádku? strachovala sem se. Ta se teda s mojí pomocí zvedla ze křoví a začala se smát, že to bylo hustý a že si to chce zopakovat XD Teda to kolo je něco úžasného!! Poprosíme někoho z Úřadu pro výzkumaby z toho kola udělal nějakou zbraň proti hollow! Páni to by byla sranda!!XD začala se opět smát, pak hned vzala kolo, nasedla a frrr a jela kamsi bez mého komandování. o ale modifikovaná Midori byla jak horší verze Yumichiki. Začala totiž popichovat yumichiku a sama o sobě říkala, jak ona je jen nejkrásnější a že Yumichika vypadá oproti ní jako ropucha XD Yumichika se málem rozbrečel, nebo aspoň při nejhorším dostal infarkt. Yumichika se šel vybrečet Orihime na rameno XD Jak mi to mohla Midori chan takhle hrubě říct! *vzlyk* stěžoval si Yumichika, Eh, Yumichika san, ona ale není Midori, to je teď jen ta modifikovaná duše...snažila se utišit yumichiku. Po pár vteřinách to Yumichika asi pochopil, zvedl si sebevědomí a šel se stou druhou Midori hádat XD Ten druhý Ikaku tam akorát přebíhal ze strany na stranu a pořád se něčeho bál, dokonce i mouchy, která letěla kolem něj XD Ten druhej Kira tam akorát stál jak socha. No vypadal jak Chad nebo Nova XD Hisagi tam seděl někde uprostřed a vyrávěl směrem k Orihime jakože děsně vtipný historky a pak se rozhodl předvádět se na kole XD Ishida pak držel Ichiga, jenomže to mu někdo volal, asi táta nebo tk, to nám tajnůstkář neřekl XD No a Isida prostě musel odejít XD A zrovna sem kolem šla já, tak mi se slvy, Musím už jít, pohlídej ho, přímo vrazil tělo ichiga do náručí a Ishida kamsi sprintoval XD Takže sem tam vtom blázinci držela Ichiga, mezitím vy ste už dojelik tomu Hollow, jenomže oni byli dva, ne jen jeden XP Všichn celkem slušně zabrzdili, hlavně Ikaku, ten udělal ještě za sebou černou čáru XD Kira ale jaksi brždění ještě netrénoval, takže nevěděl co má teď dělat, no prostě ste se tam slušně vyflákali a Kira ti šel hned pomoc XD Jé, Midori chan, moc se olouvám! Brždění sem ještě netrénoval! omlouval se a při tom tě zvedal z příkopu XD Jak tě zvedal, tak se na tebe nějak zadíval a zahleděl se ti do očí, a najednou jakoby si teprve uvědomil, že se mu vlastně líbíš! Vždyť ona, je....je tak....krásná! A to rozbité koleno ji taky sluší XD v duchu se usmíval jak sluníčko. V pořádku, Co to koleno? Opět se staral, to už ale byl slyšet rámus, páč tam do sebe ostatní a hollow přímo řezali a Ikaku si hlavně vychutnával boj s tím největším, vám nechal toho menšího XD

A bylo to, zase práce a v dálce už byl slyšet hrozný řev Hollow. Na naší západní straně jich bylo asi šest, z toho tři pořádně velcí a všichni naprosto hnusní, oh bože já už mluvím jak Yumichika! Já byla pro klasické cestování aneb Shunpo ale ne, Ikaku musel jet na kole a hned ještě přibral Hisagiho. Než jsem se nadále, mě už naložil Kira, no ale dojeli jsme, jeen se trochu natřískali, ale nic vážného, jen pár odřenin a sem tam natržené kimono. To už mi Kira pomáhal vstát. "To nic, já jsem v pořádku a ty?" Usmála jsem se, to se na mě Kira ale tak zvláštně díval, jako by ignoroval všechno kolem. "Taky v pořádku..." Řekl po chvilce takovým zvláštním tónem, vyrušil nás ale útok jednoho Prázdného. Teď nebyl čas na povídání, Ikaku a Hisagi se postarali o východní skupinku a mi o západní, Ichigo nevěděl ke by co by a tak prostě běhal sem a tem a kde uviděl Hollowa, tam ho prostě praštil a neřešil, jestli je to ten ze západní nebo z východní skupiny. Za chvilku bylo po všem. "Pche, takový slabí, to nebyla ani rozcvička!" Prohlašoval Ikaku. "Ty už jsi jako Kenpachi." Plácnul se do čela Hisagi. "No co, to je jedno, Matsumoto tady má tajně nějaký to saké, tak večer budem oslavovat, třeba u Nany doma." Změnil téma Ikaku. "Ah bože, no se mnou nepočítej." Oznámila jsem mu načež na mě všichni koukali jako na cvoka. "Cože? Ty odmítáš výborné saké a společnost přátel?" Kroutil hlavou Ikaku. "Ne, já jen, minule to nedopadlo dobře." Odpověděla jsem mu, načež se Ikaku podrbal na plešce. "Nedopadlo dobře? Myslíš kocovinu nebo Renjiho?" Zazubil se, načež jsem se prudce otočila a Ikaku jen ucouvnul před mým vražedným pohledem. "Obojí." Odsekla jsem, když vtom jsme všichni ucítili příšerné Reiatsu. "Tohle Reiatsu... Tak silné..." Vydechl Hisagi, najednou se kolem nás mihnul kdosi v bílém, Arancar! "To Reiatsu, tohle... Espada!" Vyhrkl Ichigo, to už byl ale ten Arancar pryč a nás nenapadlo nic lepšího než pomocí Shunpa rychle za ostatními.
To ti měli taky veselo. Rangiku se bůh ví po kolikáté vymlela na kole a tak už ji raději Sado a Orihime domlouvali, ať si dá pauzu. To Kira nebo spíš jeho tělo s modifikovanou duší jen koukalo kolem a nevydalo ani slovo. Ale pořád to bylo lepší třeba než u Hisagiho, jeho náhradní duše byla poněkud cáklá. Snažil se všelijak předvádět, vyprávěl všemožné vtipy a byl tak energický jako snad nikdy v životě. Bezkonkurenční ale byla moje modifikovaná duše. Nikdy by mě nenapadlo, že může být někdo horší než Yumichika co se týká péče o vzhled, ale ta duše byla. Celou dobu se tam s Yumichikou hádala, no prostě radost. "Nani?! Ty mi jen závidíš, navíc já jsem idol všech žen, můžu mít každou jak jsem půvabný!" Odporoval. "No nepovídej, to jako že si nikoho neumím najít?" Nesouhlasila moje náhradní duše. "Jo, přesně tak!" A tak jsme tam na sebe s Yumichikou nadávali, až z toho vznikla sázka. Kdo prý si někoho najde, no takže jsme si s Yumichikou určili, kdo má koho okouzlit. A vyšlo z toho to, že Yumichika má zaujmout tebe a já Ukitakeho, no vědět co ta střelená náhradní duše vyvádí, asi bych byla nepříčetná. "Prohru máš jistou!" Vrčel na mě Yumichika. "Jen aby!" Odsekla jsem, načež jsme se k sobě otočili zády. Yumichika šel teď za tebou, ty jsi zatím hlídala Ichigovo tělo, hold Uryuu někam musel naléhavě odejít. "Nana chan, víš, že ten nápad s koly byl moc dobrý? A taky jsem ti chtěl říct, že je dobře, že už jsi v pořádku živá, dnes ti to sluší." Řekl mile a nasadil ten svůj půvabný úsměv. To moje "úžasná" náhradní duše na to šla trochu jinak. Sedla jsem si nebo sedla si, no to je jedno, prostě střelená duše v mém gigai! Prostě si sedla vedle Ukitake a nasadila milý úsměv. "Nebude vám vadit společnost, kapitáne?" Řekla mile a naklonila se k Ukitakemu. Tahle duše nijak neřešila, co to může způsobit nebo jak budu reagovat, až se vrátím. Jen se naklonila k Ukitakemu ještě blíž a chytla ho něžně za ruku, to už jsem se společně s Kirou, Ikakem a Hisagim blížila zpět.

Když ste zlikvidovali všechny hollow, najednou ste rozpoznali reiatsu někoho z Espady! Ale jak rychle se objevil, tak rychle i zmizel a vy ste nějak automaticky šli zpátky za námi. Někdo zvás vzal ta ola, abyste neměli nějakej průšvih. Po cestě ale pořád jen trošinku cítili to reiatsu. Chvíli jakoby se přibližovalo a pak zase oddalovalo, no prostě děsně divný. To ale proběhla sázka půabnosti a tvoje duše šla za Ukitakem, kterej jen mlčky seděěl na lavičce a pozoroval nebe a taky pociťoval to reiatsu. Pak ale přišla ta druhá Midori, sdla si kněmu, naklonila se nad něj a vzala ho za rku a dělala jakože zemilované oči XD Eh, Midori...nebo...já ani nevim jak se ty ta duše jmenuje XD řekl celkem v rozpacích ukitake a začala se na mě rýsovat červená barva XD To teď vůbec není podstatné, klidně mi říkej Midori XD řela takovým půvabně sváděcím tónem. No Ukitake nevypadal zrovna moc v klidu XD Ta druhá Midori občas po očku koukala po Yumichikovi, jak je na tom on a jestli třeba "nevyhrává" XD Yumichika tedy byl u mě a jakoby u Kurosakiho XD Huh? Arigatou, yumichiko! odpověděla sem Yumichikovi celkem přátelsky, páč sem zatím nepochopila, že se mě snaží jakože sbalit XDXD Yumichika též koukal po té druhé Midori a začal být nervní, jelikož se ta druhá Midori začala doslova po Ukitakem plazit. Chudáka Ukitakeho povalila na t lavičku aby on ležel na zádech a ta druhá Midori si lehla na něj XD Ukitake byl totálně mimo XD I když věděl, že to ty nejsi, že to je jen modifikovaná duše, tak něco jakoby mu říkalo aby si představoval, že tohle vlastně modifikovaná duše není. No jinými slovy si chtěl myslet, že to plazící se po něm jsi ty XD To už ste se zrovna vraceli a hladeli ste svá gigaie XDXD Ni ten pravý Ikaku musel hodně dlouho hledat toho jinýho Ikakua, páč byl někde schovanej a odmítal vylézt XD Pravý Hisagi zas musel honit hyperaktivního vtipálka a ty si aorát hledala někde sebe XD Kira neměl žádné problémy se do sebe zpátky dostat XD Jeho gigai bylo asi tak nejklidnější a bezprolémové XD Ichigo se vracel knám pro své tělo, to ale Yumichika nepostřehl a chtěl na mě zkoušet podobné věci jako nepravá Midori na Ukitakeho. Jenomže jak se ke mě nakláněl, mě napadlo že by mě chtěl možná taky políbit jako ti kdysi dva, tak se se nedala a PLESK! Facka ja vyšitá a nepravá Midori dostala záchvat smíchu, takže ty sis ji lehce všimla. No jo, jenže kde a na kom?XD To se ale najednou až nebezpečně blízko přiblížilo to reiatsu espady a pak se v nebi otevřela ta brána a tam stáli čtyři členové Espady. Ururkiora, Grimmjow XP, a pak nějací dva, to ale není zas tak podstatný XD (gome, členy Espady ještě moc neznám, tak ty zbylí dva si tam dej ty XD), Ha! Támhle je ten hajzl! Ukázal prstem Grimmjow na Ichiga a ostatní nijak nic neříkali...

Co nejrychleji to šlo se naše čtveřice vracela zpět. Chtělo to informovat kapitána Ukitakeho o tom Reiatsu, ale prvně zpět do Gigai, to byl ale problém. "Eh neviděl někdo moje Gigai? Hej hochu kde seš?" Volal Ikaku a rozhlížel se okolo, když vtom zahlédl jak se něco zalesklo v křoví. No jo, hold zářivá pleška jeho Gigai. Ten chudák tam byl skrčený v křoví a třásl se strachy. Ale každopádně ho Ikaku našel, i když ne hned, to Hisagi měl co dělat. Jeho energická náhradní dušička nehodlala přestat a tak tam Hisagi běhal všude možně, až málem převálcoval Ichiga, který už se stihnul vrátit do svého těla. Kira tohle šílenství jen s úsměvem pozoroval, hold měl štěstí a jeho duše byla snad tišší než Sado. Jenže smích ho brzy přešel stejně jako mě. Oba dva jsme nevěřícně koukali na moje Gigai, jak se tam díky té střelené modifikované duši doslova plazí po Ukitakem. "Tak tohle je moc!" Řekla jsem vražedným tónem a než se Ukitake stačil vzpamatovat, už jsem držela své Gigai pod krkem a vražedně se dívala na své náhradní tělo stále pod kontrolou té náhradní duše. "Co je? Jen jsem se trochu odvázala, taky bys to někdy měla zkusit." Řekla jako by nic, to už jsem se naštvala a opět se vrátila do svého Gigai. To si dělá srandu, bože můj co chtěla k sakru dělat?! Tohle to... To... Pošlapání důstojnosti, co za dementní duši jsem to dostala! To si s Mayurim taicho vyřídím! Takové úchylné duše by se ani neměly dávat k použití! Kyay, bůh ví co stačila vyvést, když jsem tady nebyla!!! Rozčilovala jsem se v duchu a raději se šla Ukitakemu omluvit. "Gomenasai, Ukitake taicho. Omlouvte prosím chování té modifikované duše." Řekla jsem a poklonila se tím způsobem, jakým jsme většinou zdravili kapitány. "Eh to nic, stalo se." Řekl Ukitake rozpačitě a pořád se červenal. A nebylo to vůbec špatné... Ale dost, zapudit všechny úchylné myšlenky! Běželo Ukitakemu hlavou. Yumichika stejně jako moje náhradní duše trochu selhal, no jo, hold od zkušeností s Byakushim a Aizenem už jsi byla opatrná a tak Yumichika dostal facku. No co, stejně neodolá. Vyhraju! Pomyslel si, ale zase tak jistý si nebyl, kdyby prohrál, už si pro jistotu připravil výmluvu, že není tak perverzní, aby se po tobě plazil tak jako ta duše po Ukitakem.
když vtom jsme ucítili příšernou vlnu Reiatsu a v tu chvíli už se objevili čtyři členové Espady! "Grimmjow!" Vyhrkl hned zlostně Ichigo, no nezbylo nám než opět opustit svá Gigai a poslat je do bezpečí. Ale co tady jen můžou chtít čtyři členové Espady? Že by tady byli kvůli Ichigovi? "Tohle to je co? Takoví ubožáci?" Odfrkl si jeden z nich, měl růžové vlasy a brýle. "To ty jsi chtěl jít s námi, Szayeli, klidně se vrať." Řekl ledově Urukiora. "Ts, jsi tak otravný." Odsekl mu Szayel Aporro. "To je snad jedno, tak i tak budou bojovat a to znamená dobrou zábavu!" Ozval se další hlas, to byl vysoký Arancar s delšími černými vlasy a děsivým úsměvem. "Nnoitoro, víš jaké jsou příkazy Aizena sama, tak se podle nich řiď." Řekl opět Urukiora a v tu ránu použil Sonida, čímž se dostal za tebe. "Aizen už na tebe čeká." Řekl ti a chytl tě za ruku. "Nesahej na ni!" Zařval Ichigo a hned ti chtěl jít pomoct, to ho ale odhodil pryč Grimmjow a to pěkně surově, až Ichigo vykašlával krev. "Kampak? Já jsem tvůj soupeř nebo se mě tak bojíš, Kurosaki?" Řekl provokativně a v tu ránu se do Ichiga pustil. To už byli dole i ti zbylý dva. Pokračovalo to tak, že Ichigo bojoval s Grimmjowem, tebe hlídal Urukiora, které ho se snažil nějak zasáhnout Sado a Orihime se držela dál. To už šli Sadovi pomoct Hisagi a Kira, ale ani jeden z nich to neměl lehké, jako by Urukioru prostě nešlo zasáhnout. To už se Ikaku pustil do Nnoitory, hold dva blázni co milují boj se potkali a Ikaku odmítal jakoukoliv pomoc, tohle byl prostě jeho boj, jako vždy. Yumichika tedy jen z povzdálí sledoval jak se tam Ikaku a Nnoitora navzájem mordují. Já mezitím i s Ukitakem stála naproti toho s brýlemi. "Hm, kapitán? To by mohl být dobrý pokusný objekt, mám už připraveno několik experimentů, na které by se tvé Reiatsu přesně hodilo. Ah bože, kam se podělo mé vychování, jsem Szayel Aporro Granz, Octavo Espada, těší mě." Řekl takovým znepokojivým tónem, už na první pohled bylo jasné, že je nebezpečný, i když je až 8. nejsilnější z Espady.

A bylo to tady. Několik členů z Espady se objevilo a všichni sihned našli "zábavu". Grimmjow se opět už po několkáte pustil do Iciga. Mě chytil Urukior tak, že sem se moc nedokázala hýbat. Ten Nnoitoro se tam pral s Ikakuem a oba dva se nehorázně bavili, no jeden by řekl, že znich ještě budou kámoši XD A ten růžovlasec šel zabavit tebe a Ukitakeho. Ostatní krom Yumichika a Orihime se též do někoho pustili. Takovej rozruch. Najednou, když sem zase viděla jak ostatní mý přátelé jsou zase polomrtvý a hlavně Ichigo, přišlo mi to všechno líto a připadala sems i asi jako kdys Orihime. Připadal sem si jen na obtíž a ani se neumim osebe postarat a jen spoléhat na záchranu. Tohle mě málem rozbrečelo, ale já si v Sou Society řekla, že už nikdy nebudu před někm brečet a už vůbec ne před Espadou. Pusť mě..! řekla sem Urukiorovi celkem naštvaně. Ten nevypadal že by to měl zrovna v plánu a ani nic neřekl ani nijak nezměnil svoji lhostejnou tvář. Sakra tak mě pusť!! snažila sem se nějak vymanit z jeho sevření a přitom mě hnala myšlenka někomu pomoc! Tentokrát já budu ta, co ostatní zachrání. Páč být pořád zachraňovaná je fakt divný a na psychiku.
Mezitím Ten Szayel se zaměřil na kapitána a tebe jakoby neviděl a navíc tvé útoky jakoby on necítil. Pak se ale na tebe naštval, chytil tě pod krkem a kamsi tě odhodil. Odhodil tě tak že si letěla a zastavila ses až když si narazila na stěnu nějakého domu a vyplivla krev. Toho si samozřejmě všichni všimli a téměř všichni (Espada se nepočítá XD) ti chtěli pomoc. MIDORI!! zakřičel Ukitake s Kirou najednou XD Na Kiru se najednou zaměřil Grimmjow, páč si myslel, že ichiga už odrovnal. Taky že tam chudák ležel v troskách chodníku celý ztrhaný a od krve, ale ještě jakž takž dýchal. Pohled na Ichiga mě zase nutil se rozbrečet..Ovšem já mám silnou vůli, takže sem se mohla akorát tak pokoušet vymanit se ze sevření. pak sem ale zničeho nic pořádně šlápla Urukiorovi na nohu, spíš na pár prstů u nohy až zasyčel bolestí a trochu poeliv v síle svírání. Tak se teď zkoušela se vymanit a hurá! XD(tak to je začátek happy endu XD) Po vymanění sem rychle běžela k Ichigovi mu nějak pomoc. No nějakou tu první pomoc sem mu mohla poskytnout, páč bábi byla kdysi doktorka, přesněji pracovala v chirrgii než odešla do důchodu, takže něco málo znám XD Mezitím Grimmjow stihl vyřídit i Kiru a začal se tam nahlas a provokativně ptát, Která z vás je ta Midori?!! Že by ty? podíval se tvým směrem a kráčel si to s rukou v kapse za tebou. Nejlíp na tom byl asi Ikaku, páč díky eholásce k boji, a on i měl opravdu velkou XD, to vypadalo že nakonec vyhraje ale taky to, že bude muset použít bankai. Hej, Urukioro! Říkal Aizen něco o Midori?! zakřičel Grimmjow na Urukioru, kterej se zas blížil knám. Urukiora jen kývl hlavou na souhlas, takže tě Grimmjow chytil polohruě za ruku, přesněji za zápěstí a byl nad tebou nakloněný. Aizen cosi o tobě říkal, prý že máš něco, co by se mu hodilo XD podíval se na tebe jakoby škodolibě a pak proběhla myšlenka, Tak stouhle že Ichimaru něco měl, jo?! Tse, blbec jeden..a mě když tam bya nedal ani příležitst, no co, teď jí držím a můžu si sní dělat co chci XD řekl si v hlavě a na tebe se pořád díval tak škodolibě a pak ti sebral přesně jako Ichimaru zanpakutou a odhodil ji kamsi pryč...

Boj byl v plném proudu a nevypadalo to pro nás dvakrát dobře. Grimmjow už stačil Ichiga zmlátit tak, že se sotva mohl pohnout, to už u něho byla Orihime a Yumichika šel raději s ní, taky ji sem tam chránil proti případnému útoku. Ikaku si zase užíval jak blbý stejně jako Nnoitora, to se dva potkali, ale na rozdíl od Nnoitory, Ikaku byl pěkně potlučený, to Nnoitora neměl ani škrábnutí. Mezitím Urukiora stihnul vyřídit Sada i Hisagiho a stále tě nehodlal pustit, to ses mu ale náhodou vysmekla a utíkala za Ichigem, Orihime a Yumichikou. "Má hodně zlomenin, neypadá to dobře." Řekla ustrašeně Orihime a pokoušela se stejně jako ty Ichigovi pomoct. Yumichika se mezitím pokoušel zabavit Urukioru, ale že by to bylo nějak nadějné, to se říct nedá. To už jsme s Ukitakem měli práci se Szayelem, ten si to naše bezúčelné snažení, jak říkal, až moc užíval a já vzápětí odletěla pár metrů dál, až jsem se zastavila o zeď nějakého domu. To už se Grimmjow rozhodl zlikvidovat další Shinigami a vrhnul se na KIru, který vzápětí skončil podobně jako Ichigo a stejně tak za chvíli i Yumichika. "Kiro! Yumichiko!" Vyhrkla jsem a při tom vykašlala ještě krev, to není možné, jedna rána a taková síla. Běželo mi hlavou, jenže to už se po mně k mé nelibosti sháněl Grimmjow. Než jsem stačila vstát, už mě Grimmjow pevně držel za zápěstí a já nemohla utéct a už vůbec ne bojovat, neboť mi vzápětí odhodil Zanpakuto pár metrů pryč. Snažila jsem se ignorovat Grimmjowovy narážky a jeho provokativní úsměv a pokusila jsem se mu vysmeknout, ale nešlo to. "To má Aizen smůlu, já mu totiž nehodlám s ničím pomoct a dej ze mě laskavě ruce pryč!" Odsekla jsem a znovu sebou bez výsledku trhla. To už byl u tebe Urukiora, hold Yumichika skončil kdesi v prachu v bezvědomí. Ono už to Urukioru začalo nudit nic nedělat a chudák Yumichika schytal pár ran a málem i Cero. "Jsi slabý, Kurosaki. Ty nemůžeš být pro Aizena sama hrozba, tvá síla je k pláči." Řekl chladně, to sebou Ichigo začal všelijak trhat, ale ty jsi ho s Orihime uklidňovala, ještě pořád nebyl úplně vyléčený a že ho Grimmjow ale pořádně zmlátil. Urukiora jednou rukou odhodil Orihime, čímž zrušil její štít, pak tě k sobě přitáhnul a koutkem oka se podíval na Ichiga, ten v tu ránu držel Zanpakuto a i polomrtvý byl odhodlaný tě chránit. Urukiora si jen povzdychl. "Nechápu, proč se o tebe Aizen sama tak zajímá, nejsi hoden jeho pozornosti." Řekl opět tím tónem a pak tě odhodil na Ichiga. "Už by to stačilo, co jsme potřebovali, máme." Oznámil zbytku Espady. "Souhlasím, ale kupodivu byli ještě slabší, než jsem čekal. Nicméně tohle Reiatsu, ty vzorky, arigatou, taicho san, bude se mi to hodit." Řek Szayel Aporro, to Nnoitorovi se ještě nechtělo skončit. "Ale no tak, ještě jsem toho plešouna nezabil, málo kdy si takhle můžu pohrát." Řekl a pokračoval v boji. "Komu říkáš plešoun ty xichte? Zabít? To ty budeš prosit o milost!" Zařval Ikaku, ale bylo vidět, že už je unavený. Urukiora si opět povzdechl a vzápětí Nnoitora prolétl vzduchem až k Aporrovi. "Říkal jsem, že už to stačí."

Když členové Espady už měli po misi, Urukiora to chtěl teda ukončit a jít zpátky podat hlášení, jenomže, Nnoitoro chtěl porád bojovat s Ikakuem a zabít ho, jenže tyhle úmysly měl i Ikaku s Nnoitorem. Szayel chtěl ještě nějakej vzorek čehokoliv, co by se mu mohlo hodit XD Grimmjow zase měl v plánu hrát si s tebou, ale Urukiora řekl Ne, a když on řekl ne tak muselo být po jeho. Takže se všichni členové posbírali, Urukiora otevřel bránu do Hueco Mundo a bez jediného slova odešel. Za ním ten "vědec" , pak milovník boje a nakonec Grimmjow, kterej ti ještě provokativně zamával a řekl cosi o tom, že se ještě uvidíte XD Orihime jak byla odhozena utrpěla taky zranění, páč to žádná hora svalů nebyla tak byla celkem lehce porazitelná XD Ne, ale tak Urukiora ji holt odhodil o něco víc prudce než měl asi v plánu a o Yumichikovi ani nemluvme. Já ležela na Ichigovi, páč mě taky odhodil. Hned sem se začala strachovat, jestli se mu ještě nezlomila něco víc než měl a pokoušela sem se ho postavit na nohy. Měla sem v plánu ho odvést ke mě domů a tam ho nějak dát dohromady. Ti co mohli ještě chodit pomohli ostatním. Tobě pomohl Hisagi a všichni sme se tak nějak dobelhali knám domů, kde to vypadalo najednou jak v nemocnici. Orihime byla ošetřena hned jako první, aby mohla ošetřovat další. Já vyndala z babiččiny ložnice skříňku s různýma zdravotníma potřebama (obvazy, mastičky, skalpel :D atd. ). Pak přišla řada na tebe. Orihime tě teda jako doktor prohlédla, zavázala tě obvazy, ono tottiž nějaké ty starší ranky se ti znova objevili, takže nic moc. Pak ti chtěla Orihime ošetřit zápěstí, ale tam jsi měla nějakej gumovej bílej náramek. Midori san, mohla by sis ten náramek sundat? než si stačila odpovědět, přibehl sem kvám já, zvedla ti ruku s náramkem a tvářila sem se děsivě. Midori san, co to je?! Proč to máme?! Začala sem jakoby panikařit nad těmi náramky, které mimochodem nešly sundat a najednou se dokonce mini část zbarvila na černou. Myslíš, že to je od toho, jak nás drželi za zápěstí ti dva?! Jakože si nás označili bo tak, chápeš jak to myslim ne?! ustrašeně sem se na tebe podívala a snažila se ten náramek sundat z ruky.

A bylo po bitvě, co bychom si namlouvali, podcenili jsme to, bože ale kdo by taky čekal čtyři členy Espady? Běželo mi hlavou, když mi Hisagi pomohl vstát. Pro co jen přišli? Nezdá se mi, že by sem všichni čtyři šli jen kvůli údajích o Reiatsu nebo ano? Určitě ne, už jen to že jsou od Aizena znamená, že jde o něco víc, ale o co? Přemýšlela jsem, to už jsme byli všichni u Nany doma a mohlo se ošetřovat. Zase tak špatně jsme na tom nebyli, Orihime hned začala s léčením, tedy až se sama dala dohromady. Kira taky pomáhal, taky že je bývalý člen 4. divize. Kapitán Ukitake měl jen pár zlomenin, sejně jako Ikaku a Hisagi. Nejhůř na tom ale byli Ichigo a Yumichika. Ti museli aspoň dva dny odpočívat. "Podám hlášení do Soul Society." Řekl nám Ukitake a my ostatní se zatím zotavovali. Orihime mi zrovna chtěla ošetřit zápěstí, ale upoutal ji jakýsi bílý náramek. Já si ho až do té chvíle nevšimla, vždyť jsem žádný neměla a navíc, tenhle nešel sundat! To už ses ozvala i ty a začala jsi trochu panikařit. "Možné by to bylo..." Začala jsem a zlehka se toho svého náramku dotkla, jakmile jsem to ale udělala, ucítila jsem krátkou ale ostrou bolest, jako by se mi ta věc vpila do kůže! "Co jen má Aizen v plánu nebo spíš, co chce po nás?" Řekla jsem spíš sama pro sebe.
Ten den jsme všichni odpočívali a Ukitake nám předal rozkazy ze Soul Society. "Informoval jsem Soul Society i o těch náramcích, teď je prioritou úplně se zotavit. Co se náramků týká, bohužel, ale Urahara se vrátí do Karakury až za tři dny." Řekl nám. Bylo to zvláštní, ty tři dny se chvíli vlekly a jindy zase utíkaly jako voda. Zatím ten náramek tmavnul a tmavnul a co bylo horší, Nana asi měla pravdu. Běželo mi hlavou ten třetí den, hodinu co hodinu jsem si připadala slabší. Mé Reiatsu se zmenšovalo, doslova mizelo, vůbec jsem ho necítila a ani jsem necítila Reiatsu ostatních. Má Kidou byla příliš slabá, až jsem ji ten třetí den k večeru vůbec nedokázala použít a co hůř, nedokázala už jsem vyvolat ani Shikai natož Bankai! Byla jsem vlastně bezbranná, ale nebyla jsem sama, ty jsi také takhle zeslábla. K našemu štěstí se Urahara vrátil o cosi dřív. "Hm, hm. Tohle je zajímavá věcička, no tak to trochu shrnu." Řekl a upravil si klobouk. "Objevilo se to, když ty dvě bojovali s Espadou. A doslova se to vpilo do kůže, bylo to bílé a teď, černé jako uhel. Dále Midori říkala, že vlastně ztratila své schopnosti. Ať už má Aizen v plánu cokoliv, vynalezl pěkně účinou pečeť." Vysvětloval Urahará, no nikdo z toho nebyl dvakrát šťastný. Naši "menší" sešlost ale přerušila doslova záplava Hollow! Naši Shinigami se už zvedali, to ale už ven běžel Ishida se Sadem, že prý se marodi musí šetřit. No kluci měli co dělat, těch potvor bylo opravdu hodně a k tomu i dva Giriam, ale zvládli to. "Pěkné pěkné, tak vrátil bych se zpět k tomub problémuý s pečetí." Řekl Urahara. To ale Urahara netušil, že se objeví nečekaná návštěva, tedy spíš si nemyslel, že se objeví zrovna dnes. "Jsi dobrý Uryuu, dost dobrý, ale já už taky." Ozval se sebejistý dívčí hlas. Na střeše Uraharova obchodu se objevila vysoká štíhlá černovláska. Uryuu v tu chvíli nebyl schopný jediného slova a jen na tu dívku překvapeně hleděl. "Haiirono Kamiko..." Dostal nakonec ze sebe, načež se ta černovláska spokojeně usmála a seskočila přímo před něho. "Jak milé, že si mě ještě pamatuješ. Ano Uryuu, ještě žiju." Řekla chladně a její ledově modré oči se setkaly s Ishidovýma. "Myslel jsem..." Zašeptal Ishida a při tom si ti dva stále hleděli do očí. Jenže to by nebyl Ichigo, aby něco nekecnul. Však už byl taky zdravý, tak proč ne? "Em, vy se už znáte, Ishido? Co nás představit?" Řekl tak "nenápadně" Ichigo, ale Uryuu ho jaksi ignoroval, což Ichiga poněkud dopalovalo. "Haiirono Kamiko, těší mě, Ichigo." Ozvala se ta černovláska a mrkla na Ichiga, ten už se chtěl zeptat, jak zná jeho jméno, ale Kamiko ho opět předběhla. "Už jsem o tobě slyšela, zástupce Shinigami, silný bojovník s vnitřním Hollow, který už byl v Hueco Mundo, v Soul Society a zná se i s tou skupinou Vizardů." Řekla Kamiko, to jsem ovšejm zapomněla zmínit, že nechyběly ani naše mdifikované duše, takže Ririn, Cloud, Nova a samozřejmě Kon. Ririn, Cloud a Nova se spíš zajímali, kdo ta nová je, Kon ale samozřejmě měl zájmy úplně jinde a to u Kamiko ve výstřihu. Toho si první všiml Sado, upozornil Ishidu a ten bez jediného slova Kona prohodil otevřenými dveřmi, až mi skončil v klíně. No samozřejmě Kon na sebe nenechal dlouho čekat, zřejmě si řekl, že je tady víc objektů ke špehování. "Ou to není špatné, náš kapitán se má. Začínám Toushirovi závidět." Mumlal Kon, to mu ale jaksi nedošlo, že to jde slyšet. Tesai dělal, že nic neslyšel, Jinta se válel smíchy po zemi, Ururu ho uklidňovala a ostatní krom tebe a mě to naštěstí neslyšeli. Já se jen zrudla a pak se zamračila na Kona, který následně obkroužil ve vzduchu aspoň dvakrát celou místnost. Co dodat? Bylo veselo.

Když Kon po "zahození" dopadl někde u dveří, začal si zase cosi mumlat a do dveří vešli všichni ti, co doteď byli venku. Takže když se tam zjevil ichigo, okamžitě sem začala být děsně nervózní a možná sem chytala i červenou barvu, ovšem to sem nevnímala XD Náramky byli skoro už celé černé, chyběl snad jen půl centimetr do úplného začernění. To taky způsobovalo, že obě dvě sme začali být takové "vláčné". prostě jakoby se nám chtělo spát, těžkli nám nohy, ruce, vlastně skoro celé tělo a jakoby sme přestávali pomalu vnímat okolí. Samozřejmě to by sme to nebyly my, bojovnice, aby sme se tomu "spacímu" pocitu nebránily. Ta nová černovláska nebyla snad minutu zticha. Pořád něco kecala a dělala takové "očička" na Ichiga, kterej z toho byl vyvedenej z míry XD Najednou nastala minuta ticha...Spíš půl minuta. Černovláska opět začala cosi žvanit, co já sem nevnímala (nevim jak Midori XD( a místo toho sem se zvedla, Gomenasai, už musím jít. Dneska se vrací babi s dědou a já jim slíbila, že budu doma...trošinku sem zalhala, ale to že měli dneska přijet byla pravda XD Pak sem ještě poděkovala Uraharovi za informace, ikdyž sem to vlastně vůbec nechápala (doopravdy jo,ale postava ne XD). Čerovláska na mě dívala tak nějak divně...nepopsatelně XD Urahara si pak vzpomněl, že chtěl ktěm náramkům něco říct, Ó Midori chan, mohl by si pak Naně vyřídit ještě jednu informaci? zeptal se tě Urahara, ale povšimnul si, že najednou vůbec nic nevnímáš a jakoby si čučela do blba. To samé i já. stála sem někde na chodníku a čučela do blba. Chvílemi to i vypadalo, že nám zmizely panenky a měli sme tam jen myslim že čočku (doufám že to říkám dobře, je to to barevný??XD). Urahara tě chytil za ramena a lehce stebou zatřásl XD Midori chan?!! řekl takovým celkem zděšeným tónem XD To už ale náramek nabyl černé barvy a jakoby ze sebe vysílal černou auru a vsakoval se do ruky nás dvou. Urahara stebou přestal třást a poodešel pár kroků od tebe pryč. Ostatním naznačil, aby taky poodešli, páč jakoby čekal něco velkého...jakoby se mělo něco stát. Všichni na tebe tak divně zírali, spíš jakoby se báli. Někteří se tvářili jakože nevědí co dělat a někteří málem propadli panice. To se Tessai naklonil k Uraharovi a polohlasně mu pošeptal: Urahara san, když se tohle děje Midori san, neděje se to i Chiyo san?? ujišťoval se Tessai, načež do asi po pár minutách Uraharovi došlo a teď honem vymýšlel, co teď bude dělat a hlavně ho trápilo, co se teď může tak stát. Bál se o nás dvě holky a bylo mu celkem líto koukat se na tebe, jak se ti ta aura vpíjí do kůže a jak máš pohled-nepohled. Jakoby si nebyla při vědomí a při tom zírala do blba...

Jak už se nám to snad pořád stávalo, všechno se seběhlo tak rychle a opět jsme měli hodně věcí k řešení. V tu chvíli jsem celkem záviděla Sadovi, Ichigovi, Ririn a její partě a dokonce i Konovi, který v tu chvíli ležel kdesi v rohu a dostával kázání od Tesaie, jaký je hulvát. A proč jsem jim záviděla? Neměli hlavu plnou problémů a jiných bvěcí k řešení, jako já a ty. Nevím jak tobě, ale ač jsem to moc nedávala najevo, ten fakt že mi Aizen zablokoval schopnosti mě příliš netěšil. Ke všemu nám ta pečeť nepřestávala užírat energii a čím dál víc se nám vpíjela do zápěstí, což bylo celkem bolestivé. Uryuu se zase tvářil na Kamiko chladně jako ona na něho, když se ale otočil vypadal spíš, jako by ho trápilo svědomí. To Kamiko už ho raději ignorovala a odpovídala na otázky Ririn a její party. Já byla poněkud neklidná, ten nepříjemný pocit se zhoršoval. Jednu chvíli jsem měla chuť spát, málem jsem neměla sílu se zvednout a ke všemu jsem cítila tu bolest na zápěstí, kterou způsobovala ta pečeť. Ty ses cítila úplně stejně a Urahara stále mlčel, jen si s Tesaiem vyměňoval zamyšlené pohledy. Pak ho zřejmě něco napadlo, ale ty už jsi byla na cestě domů. Urahara už už chtěl něco říct, když vtom jsme jako by obě byly mimo. Urahara hned ode mě ustoupil a trochu zděšeně i zamyšleně koukal na mě, na tu pečeť a na Tesaie. "Někdo musí rychle pro Nanu, tohle je poslední fáze té pečetě a navíc..." Ale to Urahara nestačil doříct, neboť se ozvala řada výbuchů a vzápětí proletěl zdí Ikaku. "Espada, zase jsou tady, jděte se schovat!" Křikl na nás a pak chtěl vstát, jenže to ho kdosi ohromnou ránu uzemnil na pořádně dlouho, Ikaku tam bezvládně ležel a krvácel! Byl jen slyšet ďábelský smích ohromného Arancara, který stál nad Ikakem. "A to jsem z Espady nejslabší, pche, padavko." Zazubil se a pak se otočil kam si dozadu. "Hej jednu mám, už je to úplně černý." Zavolal načež ho ale někdo pořádně praštil, až spadnul na záda. "Kreténe, příště jim klidně můžeš říct celý Aizenův plán. Ts, to by ho ještě takový debil jako ty musel znát, příště míň keců, Yami." Ozval se další hlas, to už stál vevnitř Grimmjow. "To není hezké udělat mi tady takový nepořádek, co to vyřešit v klidu?" Řekl takovým záhadným tónem Urahara, jenže to už se Yami zvednul a začal na něho útočit. Grimmjow se na něho jen trochu zamračil, pak už se ale otočil ke mně. Já se mezitím stejně jako ty vzpamatovala, najednou jako by ta únava byla pryč. Grimmjow jen s úsměvem šel blíž a už se po mě natahoval, já se ale rychle otočila a odstrčila ho dál. Bylo mi jasné, že se bez schopností Shinigamiho nejsem schopná Espadě ubránit, ale rozhodně jsem mu to nehodlala dělat lehčí. "Ani teď to nevzdáváš?" Usmál se opět Grimmjow. V vzápětí to vypadalo tak, že jsem se snažila co nejdýl vyhýbat se mu, ale bez jediné trošky Reiatsu to bylo těžké. Ty jsi taky měla dost práce, sotva ses vzpamatovala, první co jsi uviděla byl Urukiora, no asi trochu šok. Než ses nadála, už stál za tebou, jednou rukou tě držel pod krkem a druhou okolo pasu. Zvláštní ale bylo, že tě nedržel vůbec hrubě, spíš opatrně a tak ses mu hned vytrhla a utíkala pryč. :*Kon in love*: :*Urukiora*: :*Midori*: On tě chvíli pozororoval, pak ještě jednou ránou omráčil Ichiga a Sada, kteří tě běželi hledat a než ses vzpamatovala, už byl zase u tebe, tohle bylo beznadějné. Taky že Aizen tohle ani trochu nepodcenil, ba naopak. Těžko uvěřit, ale nasadil celou Espadu. Espada 10, 6, 4, 7 a 3 se postarali tady o možné nebezpečí v Karakuře a zbytek Espady zatím zabavil Soul Society, takže o posilách nemohla být řeč. Navíc to ani nemluvím o tom, že každá Espada měla s sebou minimálně dva své podřízené. Vypadalo to špatně, Tesai chránil Ururu a Jintu, kteří to chudáci schytali Cerem od Yamiho, s kterým zatím Urahara bojoval. Ichigo a Sado byli pořád v bezvědomá, tentokrát Urukiora silou nešetřil. Ikaku nebyl schopný boje, stejně tak jako Kira a Yumichika, kteří po střetu s Espadou 3 a 9 měli co dělat, aby se nezadusili vlastní krví. Hisagi a Ukitake už taky měli co dělat, navíc Ukitakemu se ozvala ta jeho nemoc a tak měl pořádnou nevýhodu. Uryuu a Kamiko se taky drželi, ale když se sedmému členu Espady podařilo svou technikou zasáhnout Kamiko do hlavy a získat tak nad ní kontrolu, už to bylo špatné. Ishida nemohl zabít svou kamarádku ale ani nemohl dovolit jí, aby zabila jeho. Co dodat? Snad jen, že se tahle bitva jevila jako beznadějná, beznaděná pro nás...

Při cestě domů jakobych začala nabírat energii. To mě trochu udivilo, ale ne stačila cokliv udělat, někdo zamnou stál a poté mě i chytil. Opět sem nasadila takovej ten zoufalej výraz a nějak sem se tomu někomu vykroutila a zdrhala pryč XD Když sem tak běžela, těsně předemnou něco vybouchlo Ten výbuch byl totiž cero vypálené do země, aby korát všem kolem nahnal strach XD Udělala sem o dotoho výbuchu pár kroků dozad, tam byl ale nějakej šutr a já o něj zakopla a zamnou byl ještě ke všemu příkop, takže sem do něj spadla XD Chytla sem se za hlavu(tak nějak automaticky, né že bych se do ní uhodila) a zhluboka se nadechla, vydechla snažila sem se dostat ven. To už si se dostala oknem z Uraharovýho krámku a běžela si nějakým směrem prostě co nejdál od Grimmjowa. Ten to nevzal oknem, ten tu zeď celou rovnou srovnal se zemi a spíš si to za tebou kráčel, občas použil sonido, abys mu nezdrhla příliš daleko a cekem se tím jak si utíkala bavil XD Jak si teda běžela a občas si otočila hlavu za sebe, abys zhruba viděla Grimmjowa, najednou si do někoho narazila XD No kdo jiný to mohl být.....než Grimmjow!!! Ten se jen ďábelsky pousmál a ty už si se chtěla otočit a běžet dál, ale to tě stihl chytit za ruku! Asi po pár vteřinách sjel na zápěstí, No tak, klid, když budeš pořád takhle běhat, brzo se unavíš a nevydržíš Aizenovi plány řekl skoro až vážně s druhou rukou v kapse. Poté si tě k sobě přitáhnul...no spíš stebou škubl k sobě a tou druhou rukou tě chytil za záda a pomocí sonida i s tebou kamsi běžel. Šel totiž asi Urukiorovi oznámit, že se vrací do Las Noches i stebou, že svoji misi splnil. Takže si pak Grimmjow po ťuknutí do vzduchu otevřel bránu přímo do las Noches. Midori!!!!!!!!! křičel za vámi ještě Kira, kterej pak dostal přes hubu. Mezi těmi bitkami a výbuchy atd. si to kráčel Urukiora s rukama v kapsách směr já XD To už sem se posbírala z toho příkopu a rozhlížela sem se, kudy teď a co se vlastně děje. Venku byl docela zmatek, křik, řev a výbuchy a takovýty zvuky když se střetnou katany XD No děs prostě. To mě ještě kdosi stihl vzít za rameno, tak se se trochu lekla, otočila se a tam Urukiora stím nic neříkajícím výrazem a stejně jako Grimmjow mě čapl za zápěstí a šup do Las Noches...

Trvalo to jen chvíli a bylo po všem. Všichni členové Espady se vrátili zpět do Lasu Noches, ale problém byl, že vzali ještě někoho s sebou-nás dvě. Ať jsme se bránily, jak jsme chtěly, v tomhle stavu jsme to nemohly zvládnout.
Soul Society se začala hned vzpamatovávat, naštěstí kupodivu nikdo nepřišel o život. To bylo taky tím Aizenovým nařízením, zato ale bylo nespočet zraněných včetně některých kapitánů. Já neměla ani tušení, že i Toushiro to pořádně schytal stejně jako Byakuya, Soi Fong a Shunsui.
Mezitím se Karakura, tedy přesněji naše parta, jestli to mohu nazvat, vzpamatovávala z toho útoku. Někteří jako třeba Ichigo, Sado a Ikaku byli vážně zranění, jiní jako třeba Kamiko míň. No taky se Uryuu držel pořádně zpátky a párkrát si i nechal od ní namlátit, bylo to buď on nebo ona, protože nad Kamiko měl ten Arancar kontrolu. Nakonec ale všichni přežili. Díky Orihime už ti s lehčími zraněními už byli jakž takž v pořádku. To se týkalo jen Kamiko a Ishidy, kteří seděli na zápraží Uraharova obchodu. "Určitě budou v Lasu Noches, jsou pro Aizena nějak důležité, nevíš o tom něco, Uryuu?" Řekla Kamiko a při tom sledovala temně černou oblohu bez jediné hvězdy, jen měsíc byl vidět. "Ne, Aizenovy úmysly jsou záhadou. Stejně jako ty..." Odpověděl Uryuu ale tu druhou větu zašeptal. Kamiko mlčela a po chvíli ticha se zvedla. "Pomůžu je zachránit." Řekla načež vstal i Uryuu a stoupnul si před ní, opět si hleděli z očí do očí. "Chceš jít s námi jen proto, že stále hledáš své rodiče, že mám pravdu?" Řekl Uryuu, Kamiko jen polkla a krátce přivřela oči. "Co se o mě staráš? Co se staráš teď? Po třech letech?" Vyhrkla a v jejích modrých očích se zatřpytily slzy. "Když tě to tak zajímá, už jsem je našla... Ano, teď už o nich můžeš mluvit jako o mrtvých. Teď ano, ale ne před třemi roky!" Vyhrkla znovu a pak jen se slzami pomalu stékajícími po tvářích odešla kamsi pryč.
V tu chvíli už jsme obě byly v Lasu Noches. Tentokrát to nebylo žádné provizorní sídlo, tentokrát to byl ohromný honosný zámek. "Čekal jsem, že vám to bude trvat déle. Dobrá práce." Ozval se už známý a pro mě tolik nenáviděný hlas, to už u nás stál Aizen. "To proto, že váš experiment jako vždy předčil očekávání, Aizen sama." Řekl tím formálním tónem Urukiora. Aizen se jen spokojeně usmál. "Stýskalo se mi, Nano." Řekl takovým skoro až unešeným tónem a naklonil se k tobě, to podotýkám, že tě stále Urukiora držel. Aizen tě pohladil po tváři a pak se od tebe odtáhl. "Ty dva pokoje v západním křídle už čekají, dovolil jsem si i přichystat nějaké oblečení. Neuraz se, Hana san-seki, ale tvé kimono mi až příliš připomíná tu zbytečnou minulost, Gotei 13 a vůbec Shinigami. Nicméně, tvůj Zanpakuto bude u mě v bezpečí." Řekl Aizen klidně a vzal mi můj Zanpakuto. "Zatraceně, nesahej na to!" Vyhrkla jsem zlostně a trhla sebou, jenže Grimmjow mě hned zklidnil a Aizen už s úsměvem a mým Zanpakuto odcházel kamsi pryč. Nedalo se nic dělat a i přes naše protesty nás odtáhly každou do jiného pokoje.

Jak Aizen sliboval, už jsme měly i přichystané oblečení. Ale jaké, řekněme že Aizen měl zřejmě rád poněkud vyzývavé oblečení. "Snad to Aizen překousne, ale tohle si na sebe nedám." Řekla jsem vzdorovně a rozhlédla se po pokoji, tedy spíš jsem hledala únikovou cestu, ale bylo tady jen jediné okno a to ke všemu bylo zamřížované. Grimmjow se nad mou poznámkou jen usmál. "Bojím se, že by to Aizenovi trochu vadilo. Jestli se ti nechce, pomůžu ti s tím převlíkáním." Řekl mi, načež jsem po něm střelila nenávistný pohled, vzala do ruky to oblečení a zabouchla za Grimmjowem dveře. Hold mi nezbývalo, než se do toho oblíct, děsila mě představa, že by na mě ještě měl sáhnout.
Ty samé potíže jsi měla i ty. Jenže s Urukiorou se smlouvat jaksi nedalo. "Teď odejdu a za tři minuty se vrátím, ty budeš převlečená a nebudeš se protivit vůli Aizena." Oznámil ti a pak odešel, tobě nezbylo než se převléct do té hrůzy. Jak řekl, tak se i stalo a Urukiora byl za chvíli u tebe v pokoji. Ty jsi z toho všeho nebyla dvakrát nadšená a to že na tebe Urukiora nejmíň dvě minuty bez hnutí a jediného slova zíral taky nebylo zrovna potěšující. Po té chvíli ticha přišel až k tobě, nevěděla jsi, co chtěl dělat. Jen ti lehce potáhl ten těsný vršek trošinku dolů. "Aizenovi na tobě záleží, zalíbila ses mu. Začínám chápat proč..." Zašeptal ti do ucha, něžně ti rukou přejel po rameni a pak odešel...

V Karakuře, přesněji v Uraharovím krámku začala diskuse o záchrané misi. Hmm, hlavne se nejdřív uzdravte a pak bych radil trochu zdokonalit vaše schopnosti...Nevím sice co má Aizen stěmi dvěmi za úmysli, ale pokud ktomu něčemu bude potřebovat Hougyoku, tak máte čas ještě tak půl rok...řekl Urahara. Půl rok? To jako že je tam necháme půl rok?! reagoval na to hned Ichigo. To ale mohli slyšet, jak chodbou někdo rychle prochází a poté bylo slyšet třísknutí dveřma. To byla totiž Kamiko. Šla se zavřít do nějakého Uraharovýho pokoje zaprvé se vyplakat a zadruhé popřemýšlet o Uryuuuovi XD Páč nevěděla, co si teď má oněm myslet. KKdyž byla v té největší nouzi tak se kní otočil zády, a najednou kolem ní "skáče"...no hrůza prostě. A Soul Society o tom únosu ví? zeptala se Orihime. Urahara zvrtěl hlavou na nesouhlas. Teď se možná divý, co tam dělali arrancaři. Překvapilo by mě kdyby to věděli, ale určitě nikoho za nimi nepošlou...zapřemýšlel se Urahara. No já tam rozhodně půjdu! řekl sebevědomě ichigo, načež se začali hlásit i ostatní, že taky půjdou.
Mezitím v las Noches po "přivítání" Aizena sme byli zavedeny do nějakých pokojů. V tom pokoji (mým i tvým XD) byl celkem velkem gauč, na něm složená deka s polštářem a nějaké divné bílé šatstvo. Espaďáci nás donutili, aby sme si je oblíkly. Já měla bejt oblečena už za tři minuty. nejdřív sem tu první minutu přemýšlela, co mi tak můžou udělat, když neposlechnu. Pak když sem se šla podívat na to oblečení, tak ten svršek vypadal, že mi asi nebude XD Jo jasně, děsně se o mě zajímá, ale že by si zjistil číslo jaké mám, to ne. To mi radši podstrčí něco těsného...úchyl...pomyslela sem si. To oblečení mi připadalo ponižjící, ale jelikož nerada dělám problémy, tak sem se do toho nějak nasoukala. No super, fakt...super >-< Vtomhle teda nikam chodit nebudu! Nadávala sem vlastně tomu oblečení, to už ale přišel Urkiora. Ikdyž sem ho čekala, stejně sem se lekla. Tady je o celý nějaký strašidelný a všeho se tu bojim a lekám XD Urukiora po dvou minutách zírání ke mě přišel. Neměla sem ráda, když byl někdo hodně blízko mě. Tak semod něj udělala krok dál, on mi pak..no to stim vrške a ramenem a odešel XD >-< Stála sem tam jak tvrdé Y a jen zírala na zavírající se dveře XD Pak sem nasadila takovej znechucenej pohled a šla zkoumat místnost XD Třeba sem měla místnost vedle té tvé, a mohla sem s tebou třeba komuniovat XD
Mezitím ty když sis uvazovala ten černý "pásek" od bílích kalhot přiše Grimmjow XD Zavřel za sebou dveře a opřel se o stěnu se založenýma rukama a koukal na tebe. Ovšem na tváři takový provokativní a zároveň zalíbený úsměv. Kdo by to byl řekl, že shinigami bude slušet arrancarský oblečení XD řekl spíš polohlasně Grimmjow. Pak si všiml, jak si skoro lámeš ruce nad zavazováním toho pásku ze zadu, tak k tobě bez menšího váhání přistoupil, vzal ty dva konce toho "pásku" a pomohl ti udělat mašličku XD Ovše, že by pak dal ruce pryč se zrovna říct nedalo. Prsty sjel po tvých bocích a jakoby se ktobe ze zadu pritiskl a orel si svoji hlavu (spíš jen bradu) o tvé rameno XD Mám docela štěstí, že si tě Aizen neoblíbil tak jako Nanu, to bych dostal asi do huby kdyby mě teď stebou takhle viděl...pousmal se, ovsem těžko říct, jestli mile nebo ďábelsky. Poté tě jen tak "zlehka" věnoval plibek na krk a spokojeně si to odkráčel pryč z tvého pokoje XD

Nemohla jsem tomu uvěřit, zase v Hueco Mundo, zase v zajetí, ale tentokrát bezmocná... Co ostatní v Soul Society a v Karakuře? Snad jsou v pořádku... Běželo mi hlavou. Zbývalo mi jen si utáhnout ten pásek a hotovo, to se zrovna vrátil Grimmjow. Já jeho pohled a vůbec i jeho přítomnost ignorovala, stejně už neměl na co koukat. No dobře, vzhledem k tomu dekoltu a střihu kalhot na co koukat bylo, ale já si řekla, že ho budu naprosto ignorovat. No plán to byl dobrý, ale těžko někoho ignorovat, když vás začne ošahávat! Celá naštvaná a v rozpacích jsem ho chtěla odstrčit, jenže to už odešel. Tedy pardon, odešel až po tom, co mě políbil na krk. Já si jen povzdychla. Proč se tohle stalo zrovna mě? Co po mně zatraceně Aizen chce a proč se sakra musím líbit kkaždému zvrhlíkovi, kterého potkám?! Nadávala jsem v duchu. Sedla jsem si do rohu postele a opřela se o zeď. Mlčky jsem pozorovala měsíc na tmavé obloze a tiše doufal, že jsou všichni v pořádku, že už se mi nic podobného nestane, že mi někdo pomůže, že zase uvidím Toushira... Tak jsem se dál utápěla v myšlenkách a jen zabořila hlavu do kolen a čekala...
Ty jsi taky osamělo, ovšem ne na dlouho. Bylo to sotva pět minut co Urukiora odešel a už se znovu otevřely dveře. Tentokrát ale Urukiora nepřišel sám, byl s ním i Aizen a Szayel Aporro. "Jak jsem čekal, sluší ti to." Řekl spokojeně Aizen a přišel k tobě blíž. Szayel Aporro si tě tak zkoumavě prohlížel a sem tam kývnuůl hlavou. S tím jaký on byl šílený vědec, no bůh ví, co mu honilo hlaavou. Urukoiora jen mlčky stál a pozoroval Aizena a tebe.. Aizenovi už jsi asi vážně chyběla, nijak své nadšení ani chutě neskrýval. Obejmul tě a věnoval ti pár polibků na krk až přešel na rty. Po chvilce tě pustil a ještě ti odhrnul vlasy z čela. "Jsi krásná, Nano." Usmál se Aizen a poodešel ke dveřím. "Hm dokonalá..." Přikyvoval Szayel Aporro a vypadal, jako by si něco plánoval. Urukiora opět nasadil kamenný výraz. Měl štěstí, že Aizen neviděl, jak se s nechutí a i s žárlivostí díval na to, co Aizen s tebou vyváděl. "Určitě jsi unavená, dobře se vyspi, zítra při nejmenším tvou známou Shinigami čeká velký den." Řekl ti ještě Aizen a pak i s Aporrem a Urukiorou odešel.