Konečná bitva-Karakura v ohrožení!

Už jen kousek, jen kousek, už jen... A zase nic. Tohle bylo už po šesté, co ses pokusila slézt z poličky tak, aby tě nikdo neviděl. Jenže pořád a pořád někdo chodil kolem, trvalo to ještě asi deset minut, až tvé naděje zhasly úplně. Totiž malá Amy šla zrovna spát a jak by jen mohla usnout bez svého milovaného plyšáčka? A tak jsi jako už tolikrát byla nucena nehýbat se a nechat se mačkat tím naivním dítětem. A tak uběhla noc a tebe jako už mnohokrát probudil pád na zem. Hold Amy se hodně převalovala a když vstávala z postele, vždy musela shodit aspoň plyšáka ne-li celou peřinu. Byla jsi v tu chvíli trochu naštvaná, že se ti to nepovedlo, ale jak ti tvoje povaha říkala, zkusíš to znovu a jednou to vyjde. Ty prostě Uraharu najdeš, ať se děje co se děje!
Hodina za hodinou a tys jako nikdy čekala večer, tentokrát jsi ale nehodlala riskovat a jakmile Amy odešla do kuchyně za rodiči, vzalas nohy na ramena a frr pryč. Co si budeme říkat, pro plyšového tygra nebylo moc lehké vylézt na okno, ale pak už to šlo dobře. Hup dolů a elá pryč, jenže kam pryč? To byl trochu problém, v tom plyšovém těle jsi moc Reiatsu necítila, zvlášť když Urahara to své vždy schovával. Jak jsi tak přemýšlela, kam dál ozvalo se strašné zakvičení. Vzápětí kolem tebe proběhla bílá kočka a kousek za ní byl nějaký buldok! Ale jakmile zpozoroval tebe, nechal kočku kočkou a šup za tebou. Nemělas šanci, prostě to nešlo a tak tě vzápětí onen buldok žužlal v tlamě, až z tebe vycpávka lítala. A to tě ten buldok žvýkal ještě v běhu. Bylo to dost nepříjemné, když vtom nastal ten osudový zlom. Hold buldok nám kousal a kousal, až z tebe byly cucky a pilulka se nám dostala ven. Té si ale náš pejsek nevšimnul a utíkal někam pryč se zbytky tvého plyšového těla. Než ses vzpamatovala, najednou tě někdo zvedl! "Hm? Kde ty se tady bereš?" Uslyšelas čísi hlas, zvedl tě totiž plyšový medvěd! Nebo lev nebo co to vlastně bylo, těžko říct, ale ten plyšák s tebou utíkal k jednomu domu a šup oknem dovnitř! Kon totiž skočil oknem přímo na Ichigovu postel, tedy přesněji Ichigovi na břicho. "Ichigo!" Křikl na něho, Ichigo jen těžce vydechl a už chtěl Kona odhodit, to ho ale Kon rázně zastavil. "Podívej, další!" Řekl mu a zdvyhl tě. Ichigo na tebe nechápavě zamrkal. "To je modifikovaná duše, ty debile!" Zaláteřil Kon, načež už se opravdu proletěl a tys spadla na zem. Ichigo vstal a zvedl tě ze země. Najednou mu na hlavě přistálo Rukiino gigai! Ichigo se zděsil a vrhl na Kona vražedný pohled. "Shibata, Kone, co to má sakra být?! Co tu sakra dělá Rukiino gigai?!" Vyhrkl, Kon se zalíbeně točil okolo onoho gigai a jen pořád opakoval Nee chan, hold Kon byl Kon. Ichigo si jen povzdychl a vložil tě do jejího gigai...
Ten samý večer Seireitei byl klid. Někteří vytrvalí pijani jako třeba Matsumoto, Ikkaku, Hisagi, Moriko nebo Yumichika vysedávali venku s trochou Saké, jiní Shinigami drželi hlídku, další spali a někteří se ještě zotavovali z těch Kusakových útoků. Každopádně, všichni Shinigami byli šťastní, že je Pečeť zase u krále a že Kusaka je mrtvý, dokonce i Unohana taicho třikrát potvrdila, že nalezené tělo je skutečné a to už něco znamenalo. Tou dobou jsem seděla na střeše našich kasáren a pozorovala noční oblohu. "Taky tady ráda posedáváš?" Ozval se najednou kapitánův hlas, to už Shunsui taicho seděl vedle mě. "Taicho, co vy tady? Myslela jsem, že jste s Nanao dono." Zareagovala jsem, načež se Shunsui zazubil. "Nanao chan to kapánek přehnala s prací a ten šáleček Saké tomu taky nepomohl, tak jsem to dodělal a před chvíli ji odnesl do pokoje. Ach jak je moje Nanao chan sladká, když spí." Rozplýval se kapitán, já se musela usmát. Ten ji má vážně rád, to by v tom byl čert, aby se Shunsui taicho a Nanao dono jednou nedali dohromady. Pomyslela jsem si a nějakou tu chvíli si s kapitánem povídala, no samozřejmě nám kapitán začal vyzvídat co já a Toushiro to jsem si uvědomila, že touhle dobou už by měl být zpátky. Yamamoto sou-taicho ho totiž zase někam poslal a my si stačili říct sotva pár slov. Najednou jsem vstala. "Shunsui taicho, gomen, mám teď... Něco k vyřízení." Řekla jsem polohlasně a při tom se zasněně usmála, kapitán už dobře znal tyhle moje výrazy a bylo mu jasné, copak se mi asi honí hlavou. Tak jsem to vzala nejkratší cestou ke kasárnám 10. divize, hned vevnitř jsem narazila na Yoriko. "Sate, Yoriko chan, nevíš kde..." Ale ani jsem to nestihla doříct, Yoriko dobře věděla, na co se jí zeptám. "Je ve svém pokoji." Řekla mi a pak si šla po svém, ještě jsem ve dveřích zahlédla kapitána Byakuyu a pak oba zmizeli někam pryč. Já už na nic nečekala a zamířila do Toushirova pokoje. Dveře byly pootevřené, já tedy vešla dovnitř a zavřela je za sebou. Toushiro stál u okna, jakmile zpozoroval mě, otočil se. "Neruším?" Řekla jsem klidně a šla k němu blíž, pořád se asi trápil, přece jen, byli s Kusakou nejlepší přátelé. Mihlo se mi hlavou. Chtěla jsem v tu chvíli Toushirovi nějak pomoct, ale nevěděla jsem jak. To mě ale Toushiro lehce políbil na rty. "Pořád... Pořád tě to trápí, že?" Zeptala jsem se polohlasně. Toushiro mlčel. "Snad bych ti mohla trochu zlepšit náladu." Řekla jsem už šeptem, načež jsem mu věnovala chtivý vyzývavý polibek...

Jednou rukou tě vzal kolem pasu a něžne tě přitiskl k sobě, poté ti druhou prohrábnul tvé čokoládově hnědé vlasy a sladce tě políbil na čelo a řekl:,,Arigatou..." potom tě pevně přitiskl k sobě a rozvázal ti obi. Najednou tě přitiskl ke stěně a začal tě líbat na šíji XP Měsíc vrhl své světlo na Toushirovi oči, které se lišili od těch, cos obvykle vídala. Vzdychla si a on tě rychle umlčel svým francouzkým polibkem. Začali jste se navzájem svlékat a přesouvali jste se k posteli. Něžně a pomalu tě položil na postel a přilehl si. Chvíli jste se tam objímali a hladili, ale pak sjel rukou po tvém těle směrem dolů, ty jsi samou slastí vzdychla ...*18+* XDXD
Mezitím mě Ichigo vložil do Rukii. Chvíli se nic nedělo, ovšem pak sem se teda zvedla, nasadila znechucenej pohled a bouchla se do břicha tak, abych jako pilulka zase vyletěla z toho těla pusou ven. Kon ani Ichigo to jaksi nechápali. Zkusili mě do ní dát ještě asi 3x, ale já se pokaždé uhodila do břicha a vyletěla z pusy na zem. Přestávala jim docházet trpělivost a dali mě do nějakého plyšáka. Jako plyšák jsem založila ruce na prsa a nasadila naštvaný a uražený pohled, Baka!! Myslíte si, že budu hnít v nějakém těle co smrdí po shinigamim?! vyjela sem po nich. Oba dva opět nechápavě zírali. Co máš proti shinigami? nechápal Ichigo. Mě hned bylo jasné, že i on je shinigami...ale...jenom tak na půl o-O Co mám proti shinigami?! A není to snad jasné?! To vy ste nás všechny chtěli zničit a nelítostně se nás zbavit, páč už sme vám nebyli dost dobrý, že! chvíli jsme se všichni odmlčeli a Kon sedíc u Rukiinýho gigai vypadal, že nad něčim přemýšlí. Znáte Uraharu? zeptala sem se už milejc. Oba dva kývli hlavou, vyndali mě z plyšáka jak jsem jim nařídila a oba dva šli směr Urahara shop. Už se začalo i stmívat a Urahara zrovna seděl na terase. Jaksi nechápal proč Kurosaki přišel na návštěvu, když se nic neděje. Co potřebuješ, Kurosaki-kun? ptal se a pořád seděl na terase. No, Urahara-san...tahle malá proužkovaná modifikovaná duše vás asi zná a chtěla...nedořekl, páč už byl Urahara u Kurosakiho a bral mě do své ruky XD Hayaku! Za mnou! řekl celkem natěšeně Urahara a už všichni zašli do jeho krámku. Tam mě Urahara opět svěřil Ichigovi a on kamsi odběhl. Poté se vrátil i s jakýmsi dívčím tělem v náruči. Vložili mě do mého těla a já hned otevřela oči a chtěla se postavit. Ovšem po tom roce mé tělo trochu ochablo, takže teď se akčně hýbat...to by mě stálo mnoho zlomenin. Kyay...nádech, výdech, pořádné protáhnutí a hurá se věnovat tátovi XD Urahara san ^o^ povzdychla jsem si a kdyby mi má povaha dovolila, rozbrečela bych se samou radostí, že ho konečně opět vidím! Hold stačilo jen láskyplné obejmutí. Urahara otto-san! Já vám ještě ještě nepoděkovala za záchranu nás...a...já...zakoktala jsem se. Hold jsem nevěděla, co mám říct dřív. Ovšem teď jsem si užívala objetí a ten pocit bezpečí u svého tatínka! Tenhle pocit už jsem dlouho nezažila...

Takový výraz Ichigo snad nikdy neměl. Ne, vážně, ono se jen těžko popisuje nechápavý výraz skřížený se zlostí na Uraharu, že mu nic neřekl a na Kona, že u něho schovává Rukiino gigai. Ichigo tam s poněkud kyselým ale i zamyšleným výrazem seděl, když vtom ho přerušil jakýsi zvuk. To Kon. "To je tak dojemné, sice tu holku ani nezným, ale i tak je to dojemné!" Kvílel tam Kon, no úžasný pohled, hlavně jak se na něho Ichigo koukal. Po chvíli radostného vítání ses ty i s Uraharou uklidnila a sedla sis i s ním naproti Ichigovi a Konovi. Kon už se zatím uklidnilo a Ichiga ta zlost už přešla. "No... Eh... Já netušil, že máš dceru, Uraharo. To bych do Soi Fong neřekl." Řekl nakonec Ichigo, aby přerušil to ticho. TRo Kon vyvalil oči a koukal se střídavě na tebe a na Uraharu a i na Ichiga. Urahara se jen zasmál, začal se ovívat vějířem a při tom mával rukou. "Iie, iie. Tak prvně bych vás měl představit, tohle je Eiri Yuzu, tedy spíš Suzumebachi, ale řekl bych, že dává přednost přezdívce Suzume. Řekněme, že Kon není jediná modifikovaná duše, které jsem tak trochu ještě s ostatními pomohl. A jak už jsem řekl, není to moje opravdová dcera, ale bere mě jako otce, je mi ctí, že mě má tak ráda. Musím říct, Kurosaki kun, že jsdi mě dostal, já a Soi Fong?" Vysvětlil Urahara a znova se začal smát. Ichigo se jen plácl do čela. "Počkej chvíli, jací ostatní? To jste jako hromadně porušili pravidla a rozkazy Genryusaie a zachránili pár modifikovaných duší?" Zeptal se ještě rychle Ichigo. Urahara se přestal smát, položil vějíř na stolek před sebou a zatvářil se jako andílek. "Já se o tom zmínil?" Špitl a pak Ichiga i Kona ignoroval a začal s tebou všechno možné rozebírat, od dávné historie až po současnost a vedl tě do podzemní haly, kde byli Tessai, Jinta a Ururu. Ichigo to nakonec vzdal, bylo jasné, že z Urahary už nic nevytáhne a tak se vrátil domů, ovšem bez Kona, ten zůstal u Urahary, aby se s tebou líp poznal. Noc utekla rychle a hned ji vystřídalo ráno.
Tak to bylo i v Soul Society. Ikkaku a spol se probouzeli všemožně po Seireitei, totiž když Matsumoto všechny natáhla na Saké, to ani jinak dopadnout nemohlo. Jiní zase nocovali v pracovnách, hold úředničení, to je něco. A pak tady byli i takoví jako já, kteří to ráno zažili přímo nádherné probuzení. Já jen ospale zamžourala očima, když do pokoje vnikly paprsky ranního slunce. Ležela jsem v Toushirově objetí a on mě něžně hladil po tváři. "Ohayougozaimasu." Usmála jsem a spokojeně se k němu přitiskla, načež mi Toushiro věnoval sladký polibek. Tehdy jsem si přála, aby tahle chvíli nikdy neskončila a vzpomínala jsem na včerejší večer. Jenže to bych nebyla já, aby si mě smůla nenašla. Asi po pěti minutách byly slyšet přes okno nějaké hlasy. Tedy přesněji Nanao dono, Moriko a Kira. Až sem jsem slyšela, jak se Nanao ptá, jestli tady náhodou nejsem, že jsem dostala další úkol. Ksó, zrovna teď? To je vážně nashvál! Čertila jsem se, ale měla jsem na výběr, buď si pohnout nebo počkat, až ti tři vyjdou nahoru až sem a o to jsem v tu chvíli vážně nestála vzhledem k tomu, co jsem měla nebo spíš neměla na sobě. Ač se mi vážně nechtělo, musela jsem vstát, oblíct se a spěchat za nimi. Stihla jsem je ještě v hale. "Ohayougozaimasu, už jdu, gomen, trochu jsem se zdržela. Tak co to je dneska?" Řekla jsem hned, načež mi to Nanao všechno začala vysvětlovat. Jako vždy to byla klasická kontrola toho, jak si Ichigo vede, to měla obstarat Moriko, kontrola sousedního města Kagamino, to zase měl udělat Kira, a já měla donést Uraharovi nějaké dokumenty, v překladu jsem mu měla dát nepodstatnou složku papírů, říct mu drby a zjistit zase nějaké drby od něho, prostě klasika. A tak jsem tedy šli, skrz Senkai bránu do Karakury a ak každý po svém. Já byla poněkud mimo, po cestě tam jsem ani nevnímala dotazy a popichování Moriko a Kiry, měla jsem plnou hlavu toho včerejšího večera a dnešního rána.
Už jsem se pomalu blížila k Uraharově obchodu, když vtom jsem ucítila neznámé Reiatsu. Zastavila jsem se a zpozorněla, ale pozdě, někdo mě prudce srazil k zemi, ty dokumenty se rozletěly na jednu stranu a já skrz strom na druhou. Těžce jsem se podepřela oběma rukama a vyplivla krev. Ten neznámý zaútočil znovu, tentokrát jsem se ale nedala, podrazila mu nohy a sekla ho do ramene a o cosi lehčeji do břicha, načež se ten útočník stáhl. Najednou stála přede mnou, štíhlá blond holka s červenýma očima, která mi trochu připomínala Soi Fong. Vypadala pěkně+ naštvaně a to že jsem ji poranila ji určitě ne potěšilo...

Ichigo tedy odešel k sobě domů, Kon zůstal u Urahary a šel za námi do té trénovací místnosti, kde byli Jinta, Ururu a Tessai. Jediný Tessai si mě jakž takž pamatoval, Jinta a Ururu mě viděli poprvé. Kon vlezl Ururu na záda a přida se do naší společné seznamovací debaty (hold Kon=velká drbna XD). Jak sme se tam zakecali, ucítila jsem najednou nějaké reiryoku. Jakožto modifikovaná duše jsem rozpoznala to, že to patří nějakému shinigamimu...a ten se blížil k tomuhle místu. To se mi přestalo líbit a bez jediného slova jsem rychlostí blesku zmizela ven. Uraharovi se to taky nelíbilo, páč věděl, jak moc nenávidím Shinigami a tak radši taky zmizel ven se zakrytým (schovaným) reiatsu. No, mezitím tedy jsem si ověřila, že to byl shinigami...teda byla. Neviná Midori Hana...Nejdřív si nic netušila, ale po mém zásahu sis mě už všimla. Po druhém zasáhu ses jen tak nenechala zkopat a škrábla mě do ramene a do břicha. Škrábance mi byli fuk, mě štvala tvá přítomnost. Aby tady čmuchal nějaký shinigami? Nepřípustné >-< Nu co. Objevila jsem se tedy před tebou a stihla jsem si tě prohlédnout od hlavy k patě. Všimla jsem si i tvého překvapeného výrazu, Copak? Shinigami...odfrkla jsem si, tady nemáš co dělat! skoro jsem až zlostně křikla a opět zmizela. Poté jsem se objevila a začala stebou bojovat. Nejdřív to vypadalo vyrovnaně, pak jsem tě ale srazila k zemi, sedla si na tebe, jednou rukou jsem tě chytla pod krkem a na druhé ruce se mi začala formovat jakási černožlutá energie (vypadá to jak u Iciga to černočervené reiatsu...když ho vypouští XD Tak to jsem měla kolem té druhé ruky XD Akorát černožluté XD). Už jsem se napřahovala, že ti tu druhou ruku nabitou tou černožlutou aurou vrazim do břicha a dostaneš menší elek. šok, ovšem to mě za zápěstí chytl Urahara! Huh?! U-Urahara - otto san?! nechápala jsem, proč mě zastavil o-O To by stačilo...Midori-chan je náš host...Ona není zlá shinigami, patří knám jako Soi Fong a Yoruichi...Je přítel! poslední větu řekl tak důrazně a pořádně u toho artikuloval. Pustila jsem ti teda krk a slezla s tebe. Nasadila jsem naštvanej výraz alá Ten el. proud jsem ji ale mohla dát >-< XD Omlouvm se za ní, ona to tak nemyslela^-^ culil se na tebe Urahara a podal ti svoji ruku, aby ti pomohl na nohy.
Mezitím Moriko hledala všude možně Ichiga, kterej nakonec u sebe doma nebyl. Moriko jaksi necítila jeho reiatsu a neměla jediné tušení, kam by se mohl vypařit. Ksó-_- Pokaždé, když ho jdeme kontrolovat není k nalezení >-< Asi mu dám zákaz vycházek pokaždé, když přijdu na kontrolu! napadlo Moriko a hledala ho všude možně dál...

Kde se tu jen vzala? To Urahara vyhrabal další sbírku modifikovaných duší? Tahle je dost silná a dost naštvaná. Běželo mi hlavou když jsem střídavě uhýbala a vracela tvé údery, ovšem bez Zanpakuto. Útočit katanou na někoho beze zbraně je totiž podle mě pěkná zbabělost. Jenže s tvými zkušenostmi v Hakudě jsem to měla těžké a i tím, žes mě zaskočila, no nebylo divu, že jsi mě po chvilce dostala na lopatky. To ale zakročil Urahara. Jako obvykle se z ničeho nic objevil a chytl tě za ruku. Tvá reakce mě překvapila. Otoo san? Tady mi bude Urahara muset něco vysvětlit. Řekla jsem si v duchu a s jeho pomocí vstala. "Arigatou, Kisuke san." Řekla jsem a rozhlédla se kolem. Hned jsem použila Shunpo a tak na poslední chvíli chytla tu složku s dokumenty, kterou se právě chystal odnést vítr. "Yare yare, tohle byl nehezký začátek. Midori chan, pojď dovnitř, máme si toho hodně co říct." Přerušil nakonec Urahara to ticho a stejně jako já se vydal dovnitř. "Pro tebe to platí taky, Suzume." Řekl ještě a pak zmizel i se mnou vevnitř. "Posaď se Midori, hned donesu čaj a raději bych se podíval na případná zranění vás obou." Oznámil a pak na moment zmizel a stejně rychle byl i zpátky s lékarničkou a čajem a s ním i Tessai, Jinta, Ururu a Kon. Ururu se k tobě sklonila a Jinta jí podal lékarničku. "Dovolte, Suzumebachi san." Špitla Ururu a začala zkoumat tvé rány. K tvé nelibosti ty ranky byly hlubší než sis myslela a začaly krvácet a to celkem dost, tak se Ururu hned dala do ošetřování. Urahara všem zatím nalil čaj a sedl si vedle mě. "A co ty, Midori chan? Neublížila ti Suzume moc? Ukaž, podívám se." Řekl mi a hned se chtěl přesvědčit, že jsem v pořádku. No já měla jen pár modřin a nejvíc jsi mě udeřila do břicha, ale nic vážného to nebylo, jen to chtělo chvilku poležet. Jenže Urahara, ač to dobře věděl, si to chtěl ověřit a asi by mě těžko zkontroloval přes kimono, takže už už sahal po mém obi. No já málem nevěřila, jestli to fakt myslí vážně, ale naštěstí jsem se vzpamatovala a hned ho chytla za ruce. "Iie! Já... Já jsem v pořádku!" Řekla jsem rázně a pustila ho, načež se Urahara odtáhl, klobouk si shrnul mírně do obličeje a usmál se. Jako by nic pak začal vysvětlovat, co jsi zač a podobně.
Zatím co já probírala s Uraharou všechno možné a Kira byl v Kagamino, Moriko lítala po celé Karakuře a za nic na světě nemohla Ichiga najít. Vtom ale ucítila silné Reiatsu a ne jedno. Okamžitě za ním spěchala, to Reiatsu ji dovedlo až za Karakuru a koho nenašla? Ichigo tam stál se Zanpakuto v ruce a naproti němu Stark s Lilinet, Neesa a Monabel. "Ichigo!" Křikla na něho Moriko a v mžiku stála vedle něho. Na slova nebyl ale čas, Neesa a hned na to i Monabel začaly útočit a to dost silně. Stark tam jen mlčky a znudeně stál a skoro ignoroval Lilinet, která na něho pořád křičela, ať už něco dělá nebo něco dělat dovolí jí. Boj byl dost obtížný a tak nebylo divu, že jsme to úpostřehli i my u Urahary. Než Urahara stačil cokoliv říct, obě jsme byly tytam. Za chvilku už jsi stála vedle Ichiga a ¨dlouho ses nerozmýšlela. Vzápětí jsi útočila na Starka, který jen líně uhýbal. Když to trvalo už nějakou tu chvíli, podařilo se to Starka celkem silně zasáhnout, jemu to ale jen potrhalo trochu levý rukáv. Stark se podíval na rukáv, pak na tebe a povzdychl si. "Zase se zbytečnu budu muset převlíkat." Zívl a pak zaútočil! Byl tak rychlý, než ses nadála, leželas dole na zádech a nemohla se ani pohnout, skoro jsi necítila tělo. "Shine!" Ozvalo se najednou nad tebou a tys uviděla Lilinet, která se tě právě chystala probodnout svým Zanpakuto. Když už byla skoro u tebe, najednou ji někdo odrazil pryč a ty sis mohla všimnout, že jí teče krev z obou stehen a ramen. "Snad si nemyslíš, že mi tvé Cero ublížilo, i když bylo silnější než Cero Menos, proti mému Reiryoku nic." Řekla jsem a sekla svým Zanpakuto do vzduchu, čímž z ní skápla Lilinetina krev. Lilinet se na mě zamračila a chtěla se dát do boje, to kolem ní ale proletěly Monabel a Neesa a vzápětí ji Stark chytl za rameno. "Už by to stačilo. Ikuzo." Řekl a pak všichni zmizeli. Já jen vydechla a otočila se k tobě. "Dai jo ga?" Zeptala jsem se, to už byly u nás i Moriko a Ichigo a pomohli ti vstát. Už ses trochu mohla hýbat, ale každý pohyb ti působil hroznou bolest. "Oi, dai jo ga?" Ozvalo se najednou z dálky. To za námi spěchal Kira. Jak nám pak řekl, cítil to Reiatsu až v Kagamino a dokonce ty čtyři i potkal, ale oni utekli. "Vezmeme ji zpátky k Uraharovi." Nadhodila Moriko a společně s Ichigem tě podepřela. Já šla s Kirou za vámi. Byla jsem v pořádku, tedy až na pořádně potrhané kimono. Snad bude u sebe Kisuke san nějaké mít. Pomyslela jsem si, pořád mi ale vrtalo hlavou, co tady ti čtyři dělali, vybrali si příhodnou dobu, když byli naši tři Arrancaři pryč.

Opět jsme seděli u stolku a Urahara-san se choval poněkud…divně o-O Dokonce mě napadlo, že by tu divnou shinigami mohl mít Urahara san rád o-O To bych asi nepřekousla…i když…kdo ví XD Náhle přišla Ururu s lékárničkou a nesměle mi nabízela ošetření. Já jen kývla hlavou na souhlas a pozorovala zamračeně ty dva XD Urahara chtěl ošetřit její zranění. Už ji chtěl přede všema rozvázat obi, to se ale ona jakoby probrala z transu a zastavila ho. Urahara se pak jen tak divně pousmál a nastala ta trapná chvilka ticha. Proč je náš přítel? Co udělala tak užitečného že ji nemáme nenávidět? Zeptala sem se náhle Urahary otto-san. Oba dva jste se na mě tak divně podívali a já na vás oba zase zírala tak naštvaně XD To teď vůbec neřeš, všechno ti povím až u večeře ano? Zatím se smiř s tím, že ji budeš brát aspoň jako Yoruichi a mohla by ses aspoň omluvit za o napadení, řekl mi Urahara-san tím svým tajemným tónem. Jen jsem pozdvihla obočí a pořád se mračila. Ovšem na další řeči už nebyl čas, všichni jsme ucítili velmi silné reiatsu. Já a ty jsme se hned zvedli a ty pomocí shunpa, já pomocí mé přirozené rychlosti XD jsme běželi na určité místo, ze kterého bylo cítit všechno to reiatsu. Ksó! Kdo to je? Mají masku…nejsou to ti Vizardi jak testoval Urahara-san? Proč ale mají bílá kimona a bojují proti….he?! Shinigami tu jsou taky?! Super -_-“ To je jedno…Midori je přítel, to znamená…neútočit na Midori XD běželo mi hlavou, když jsem se zastavila na střeše určitého domu a pozorovala ty dole. Všimla jsem si, že všichni krom jednoho hnědovlasého asi Vizarda bojují. Takže mě nemohlo napadnout nic lepšího než zaútočit na něj XD Seskočila jsem dolů a běžela tou svou rychlostí k němu a zaútočila jsem na něj. On mě celkem rychle zaregistroval a jen líně se vyhýbal mým útokům. Ta holka na nás jen překvapeně zírala a když mě ten hnědovlasej drzoun trochu víc zmlátil až jsem skončila na lopatkách, ta malá holka na mě chtěla zaútočit…jak zákeřné -_-“ Takové zákeřné chování taky provozuju XD Teď už vím, jak se museli cítit moje oběti XD No, měla jsem v plánu těsně před jejím útokem uhnout, na to jsem síly ještě měla, ovšem to by se mi nesmělo dostavit záchrany. Rozhlídla jsem se kolem, kdo že mi to zkazil plán XD Ale to už jsi tam přiběhla ty a tu malou holku si taky skoro dostala na lopatky. Chtěla jsem na tebe zakřičet, ovšem náhle jsem začala cítit všechny ty rány a modřiny po celém těle a ne a ne se moje tělo hnout. Dělalo se mi špatně a já nechápala proč. Pak jsem ale hodila mdloby a už jsem nevěděla, co se semnou dělo. To tebe ještě stihl Stark taky trochu pomlátit a poté ti čtyři odešli. Tobě hned pomohl na nohy Kira, Midori chan? Jsi v pořádku? Co se tu stalo? To reiatsu bylo cítit až do toho vedlejšího města (zapomněla jsem název XD), ptal se celkem starostlivě Kira a také tě podepíral, abys náhodou třeba nezakopla a nespadla. Tak se celá banda vydala zas k Uraharovi. Ten tam už netrpělivě stál u dveří a převzal mé tělo do náručí a šel ho položit do nějakého pokoje pro hosty XD Mezitím vy ostatní jste si posedali zas kolem toho stolku a Tessai donesl čaj. Přišla i Ururu s lékárničkou a každého obíhala a ošetřovala. S ošetřením už byla řada na tobě, ovšem nesmělou Ururu zastavil Urahara, kterej vykukoval zpoza rohu a dělal na tebe gesta alá Pojď za mnou, je to důležité! Mimochodem, s kým ste to bojovali? Zeptal se ještě Urahara. Ty jsi se mezitím zvedla a šla teda za ním. S Espadou…bohužel nevíme co chtěli. Prostě se objevili, zaútočili a zase zmizeli. Vysvětlila Uraharovi Moriko. Urahara jen kývl hlavou a i s tebou odešel do svého pokoje. Tobě zrovna moc dobře taky nebylo. Nejdřív nakládačka na přivítanou ode mne a pak nakládačka na rozloučenou od Espady XD Sundej si Kimono…řekl Urahara a zaklapl svůj vějíř, který položil na noční stolek. Tebe to asi celkem překvapilo…taky když někdo chce, aby ses svlíkla, to musel být zajímavý pocit XD Neboj prosimtě ^o^ Jen ti chci ošetřit tvé modřinky a rány jednou speciální technikou, kterou jsem nedávno objevil! Řekl děsně vědecky a stál u okna pozorujíc venek a čekal, až se teda svlíkneš XD Mezitím u stolků nastala debata o tom, co chtěla Espada, proč tě chtěl Urahara soukromě a kdo že jsem teda já? Někdy mi přijde, že když se před Uraharou objeví Midori-chan, začne se chovat děsně vědecko-tajemně a má na ni někdy až podezřelé…komentáře! Řekla Moriko, načež to odsouhlasil Kon, kterej se tam objevil asi před pěti vteřinami XD Když jste bojovali s tou Espadou, tak Urahara si někam taky odskočil a já se mu tajně prohrabal pokojem a víte co jsem našel? Řekl děsně napínavě a tiše, aby ho Urahara neslyšel XD Všichni se ke Konovi zvědavě naklonili a Kon začal vyzrazovat Uraharova tajemství. Takže, přišlo mi velice divné, proč má ve své skříni pověšené asi dvoje nebo troje kimona, které na sobě měli ještě nějaké zbytky reiryoku od Midori…pod polštářem jsem našel zase modrou šálu která byla taky cítit po Midori-san…a v šuplíku od pracovního stolu jsem našel takovou tu sponu do vlasů a taky na sobě měla Midorino reiryoku…no nepřijde vám to už podezřelí? A tak se Kon rozpovídal o tom, co všechno našel v Uraharově pokoji a co si tak myslí a nakonec je varoval, aby si to nechali pro sebe XD Všichni vypadali opravdu zvláštně překvapeni. Nikdo by nikdy neřekl, že by Urahara jel zrovna po tobě XD Ale asi to už tak bylo. Když byl Kon ve své drbací náladě, musel prásknout i pár věcí na mě, A ta Eiri-san prý pracovala pro 2. Divizi a děsně si váží Soi Fong. Dokonce sama Soi Fong ji učila všem bojovým uměním a pomohla ji zdokonalit její rychlost a mrštnost. Taky mi bylo ale divný, že Eiri-neesan (XD) mluví někdy v množném čísle…jakoby mluvila ještě za někoho o-O Jakoby nás duší bylo ještě víc…což by nebylo vlastně špatné! Takových holčičích modifikovaných duší by nebyla škoda! Začal se zasnívat Kon a ostatní ho stejně neposlouchali. Nastala opět chvilka ticha, kterou pak přerušila Moriko. Už je to asi deset minut, co je Midori sama s Uraharou…narážela na vás dva XD Ostatní jen znuděně usrkávali svůj šálek čaje. Vtom jsem se tam objevila já XD Vypadala jsem jak půl mumie, půlka těla v obvazech a zbytek bylo nějaké spací kimono. Sate…pozdravila jsem je ne moc nadšeně. Šla jsem si k nim přisednout a od Tessaie jsem dostala taky šálek čaje. Už je ti líp Eiri-chan? Zeptal se ze slušnosti Tessai. Já jen kývla hlavou a usrkla si čaje. Já jsem Moriko! A ty? Natahovala ke mně Moriko ruku, aby se slušně seznámila. Urahara říkal že jen Midori a Kurosaki rodinka jsou přátelé….o Moriko si nic nepamatuju…napadlo mě. Jsi snad z Kurosakiho rodiny? Zeptala jsem se zpětně, aniž bych odpověděla. Moriko jen zavrtěla hlavou a nechápala. Promiň, ale s tebou já nemůžu zatím nijak přátelit…Urahara san to neřekl a navíc jsi Shinigami. Nejraději bych vás oba (ještě Kiru) roztrhala na tisíce kousků, ale nejsem momentálně ve své kůži…řekla jsem takových nepříjemně chladným tónem a ani se na ty dva radši nepodívala. Zírala jsem tupě do šálku čaje a přemýšlela, jak si Urahara vybírá své spojence…jak poznám zda je to přítel či ne? Teď mě docela i mrzelo, že se chovám….tak odměřeně, ale co, však už určitě zažili horší věci než protivné chování nějaké duše XD
Mezitím v Soul Society byl docela klid. Ovšem ti co si to mysleli, tak to pěkně zakřikli. Ke všem divizím přiletěl pekelný motýl se zprávou, že za 1, kapitáni se mají dostavit ke Genryuusaiovi-sama i s pod-kapitány a jinak ať ostatní dávají pozor kolem sebe jak na sebe tak na ostatní, páč se tu prý potuluje nějaký vrah či co. Na té kapitánské radě všem Yama-jii oznámil další nepříjemnou věc, Asi před deseti minutami byli zabiti další neviní shinigami a na místě činu zůstalo Reiryoku kapitána 10. Divize! Řekl přísně, načež se všichni otočili směr kapitán 10. Divize…jenomže, on tam jaksi nebyl. Byla tam jen Matsumoto, která jakoby se právě probrala z transu. Huh? Nani? Co se děje? Nechápala Matsumoto a ostatní taky ne. Proč by to kapitán Hitsugaya dělal? A když už, tak musel mít své důvody! Pokoušel se to okecat Shunsui, ale marně. Důkazů bylo až až a Yama-jii vyhlásil na Kapitána 10. Divize zatykač…a divize která ho najde jako první a přivede ho před Yama jiiho, dostane jakési prémie či co XD Mezitím po ulicích Seireitei se opravdu v klidu procházel Toushiro, s katanou a kimonem od krve a když se mu někdo postavil do cesty, tak ho z té cesty jaksi „odsunul“ po svém způsobu XD Hitsugaya taicho!! Kudasai! Mate kudasai!! Volala za ním Matsumoto běžící k němu. Když k němu doběhla, chytla ho za ramena a s nevěřícným pohledem se začala o něho starat a vyzvídat, Taicho! Co to proboha vyvádíte! Yama jii vás chce potrestat a všechny divize teď po vás jdou! Varovala ho Matsumoto a když se chtěla nadechnout a ještě mu něco říct, ucítila jen Toushiho katanu ve svém břiše, T-taicho….pípla a svalila se na zem. Kolem ní začala růst krvavá louže. Rangiku byla pořád při vědomí…teda skoro, mlžilo se jí před očima a viděla, jak se Hitsugaya ďábelsky směje a běžel kamsi dál. Matsumoto si jako poslední věc před omdlením zapamatovala jeho šílený výraz v obličeji…

"Ksó! Zase utekli! Co to mělo znamenat? Jen tak se objeví někde za Karakurou... To si ani po smrti Aizena nedají pokoj? Který blbec jim to tam zas velí." Láteřil cestou k Uraharovi Ichigo a zlostně rozhazoval rukama, až ho Moriko musela "párkrát" uklidnit, jinak by byl schopný tebe i Moriko nedopatřením hodit někam do příkopu. To Kira byl o poznání klidnější a taky o poznání zdravější, toho Arrancaři minuli. Já na tom tak dobře nebyla, z tvého útoku jsem se sice vzpamatovala, ale když jsem se dostala do křížku se samotnou Primerou, to tak "trochu" bolelo. To mě ale nepřekvapovalo, spíš mě dostal ten fakt, že Stark, obvykle líný se jen pohnout, se sám od sebe dal do boje. No ať se tady objevili Arrancaři kvůli čemukoliv, už to bylo jedno, v tu chvíli bylo nejhlavnější vrátit se k Uraharovi. Tys totiž byla z nás všech nejvážněji zraněná a ještě v bezvědomí, já na tom byla o poznání líp, ale taky to chtělo vyčistit a ovázat pár ranek. O to se Tessai, Jinta a Ururu hned postarali. Urahara tě opatrně odnesl do tvého nového pokoje, jak sám řekl, a hned tam za tebou poslal Ururu. Jinta pomáhal Tessaiovi při ošetřování Ichiga a Moriko a já si sedle vedle Kiry a v klidu usrkla čaje, který hned při našem návratu Tessai san donesl. Samozřejmě nejdiskutovanějším tématem byli Arrancaři aneb proč, kdy, jak a kde. Ichigo byl pořád naštvaný, to ale nebylo nic nového. Po Nanině smrti se u něj střídala buď úplná melancholie nebo vztek, světlých chvilek bylo málo. Naši debatu ale přerušil Urahara, když si mě k sobě zavolal. Bylo to těsně před tím, než mě Ururu stihla ošetřit. Já jen přikývla, zvedla se a šla za ním. Urahara mě zavedl do svého pokoje. Než jsem se ale stačila na cokoliv zeptat, řekl mi, ať se svléknu! Na tváři mi naskočil obvyklý ruměnec, nani?! Nějak troufalá prosba. Mihlo se mi hlavou a jak Urahara začal vysvětlovat, já už přemýšlela, jak se z téhle situace dostat. "Kisuke san, neberte to špatně, ale..." Začala jsem trochu nejistě, ale pak už mě to naštvalo. Jasně, nesmělá a rudá jak rajče, no paráda. Zatracená povaha, teď se klidni Midori, nesmělost do kouta, tohle teda ne! Seřvala jsem se v duchu a jen si povzdychla. "Mohla bych vás o něco požádat, Kisuke san?" Řekla jsem už jistě. Urahara se stále neotáčel a pořád se stejným spokojeným výrazem přikývl a čekal, co mu řeknu. "Vadilo, kdybych si dala koupel? Bylo by to před ošetřením lepší." Řekla jsem, nastala chvilka ticha. Zdálo se mi, že Urahara udělal pár gest, jako by gestikuloval na někoho venku. No a asi jsem měla pravdu, vzápětí dovnitř totiž vešla Ururu. "Koupel je už připravená, Han san." Oznámila a já zaregistrovala Uraharův úsměv. "Arigatou." Řekla jsem jen a pak následovala Ururu, která mě zavedla do místnosti, z které se dalo vejít přímo k horkým pramenům. To by jeden neřekl, co všechno Urahara u domu má, že? Ale je to Urahara, že, tak se vlastně není čemu divit. Ururu mě tam nechala samotnou, já si vydechla, že jsem utekla Uraharově léčebné kůře. S kapitánem Kurotsuchim se dobře zná a když vzpomenu na jeho léčebné techniky, bojím se, co Kisuke san vymyslel. Pomyslela jsem si a pak to pustila z hlavy a pomalu ze sebe sundala ono roztrhané a od krve špinavé kimono, pak si rozpustila vlasy a hned si je pomocí jehlice vyčesala výš a vzápětí už jsem se ponořila do horkých pramenů. Byla to příjemná změna, chvilka klidu od boje.
Mezitím Kon strašně řešil Uraharu a jeho možné sympatie vůči mě, to Ichigo konstatoval, že už mu ty úchylárny lezou na mozek a že mele nesmysly. Ani Moriko a Kira mu moc nevěřili a tobě se asi dvakrát nelíbilo, že by Urahara bjel po nějaké Shinigami, která se tu z ničeho nic objeví a i se svými kamarádíčky tu otravuje. Dobré bylo, že vás celou tu dobu Urahara poslouchal a vy jste o tom neměli ani tušení. Až když Moriko podotkla, že je tam Urahara se mnou nějak dlouho, Urahara se ukázal. "Yare yare, copak se tu o sobě nedozvím?" Řekl mile, no vy jste málem nadskočili, jak se Urahara z ničeho nic ozval. "Midori chan už je dávno v horkých pramenech, se mnou byla sotva chvíl." Řekl vám, Kon se ale nedal. "To možná, ale co ta dvě kimona? A šála? A jehlice?" Pokřikoval tam a při tom poskakoval Ichigovi po hlavě. Ten už vyloženě počítal vteřiny a jak už to byla skoro minuta, chytl Kona a ten se následně proletěl. Urahara se jen poškrábal ve vlasech a opět nasadil svůj typický úsměv. "Je to tajemství, Yoruichi san mi o tom zakázala mluvit, no ale když jste na to přišli..." Odmlčel se na moment, to už zase všichni poslouchali zvědaví, co jim Urahara řekne. "Ano, jsou to věci od Midori chan. Jak víte, většina Shinigami přispívá těm nejchudším obyvatelům Rukongaie. Třeba starší kimona, u nich se vždy odstraní výšivka dané divize a pak se mohou dát někomu z chudých v Rukongaii. Kone, určitě sis všimnul, že v těch kimonech výšivka chybí. A ta jehlice, je tupá, musel se jí odstranit hrot, který původně měla, možná jste si toho už všimli, ale Midori chan jehlici nemá jen na okrasu. No a teď proč mám ty věci u sebe já. Dobře všichni známe její přeměny, hlavně ty Ichigo, že?" Usmál se Urahara, načež se Ichigo zatvářil trochu naštvaně a mírně se začervenal. "Někdy Yoruichi san to oblečení chybí, však ty momenty známe. A někteří nejmenovaní Shinigami, kteří v poslední době s Yoruichi san spolupracovali si na to její proměny trochu stěžovali, jaksi je to rozptylovalo a tak se domluvili zrovna s 8. divizí a tak..." Ale to Urahara nedopověděl, protože ho "někdo" přerušil. "Kisuke!" Ozvala se za ním Yoruichi. Stála tam ve svém klasickém oblečení s rukama založenýma na prsou a přísně se na Uraharu dívala. Ten se jen nevinně usmál a pak někam s Yoruichi odešel. No Ichigo tuhle teorii popírat nemohl, o přeměnách Yoruichi toho ví až moc. Kon taky neprotestoval, jen hned začal řešit, že je to škoda, zahalovat Yoruichi do nějakých kimon, když bez nich vypadá ještě líp. Prostě celý Kon a Kira s Moriko Uraharovi taky věřili. "Vidíš, já ti to říkal." Řekl Kira Moriko, ta se jen usmála. "No co, ale to mi řekni, co ti na tom tak záleží? Že tobě se naše Midori líbí?"" Zazubila se. "Moriko chan, to není pravda!" Řekl hned Kira, načež se Moriko zasmála. "Já vím, jen vtipkuju." Uklidnila ho a pak se zase začalo diskutovat o tom, co tu Yoruichi dělá. Jenže stejně jako předtím diskuzi narušil opět Urahara. "Yoruichi san už se vrátila do Soul Society. Nicméně, přinesla nám zprávy." Řekl Urahara vážně. "Eh Uraharo, co ten monokl?" Neodpustil si Ichigo při pohledu na velký fialový monokl na Uraharově levém oku. "Ou to nic." Zasmál se Urahara, pak opět zvážněl a potáhl si klobouk víc do obličeje. "V Seireitei je hlášeno mnoho úmrtí a ještě více vážných zranění. Všechny divize jdou po viníkovi. Ten už je znám. To není ale to nejhorší, vyníkem je totiž kapitán Hitsugaya." Vysvětlil, všichni rázem ztichli a v jejich tvářích se objevil nevěřícný výraz. "Toushiro? Nani? Masaka!" Vzpamatoval se první Ichigo, Urahara stále mlčel. "Hitsugaya taicho že..." Dostala ze sebe Moriko a Kon v tu chvíli ani nic nekecl, což bylo dost neobvyklé. "Teď jak to říct Midori." Ozval se Kira, no to mohl být celkem problém. To už se Urahara a Ichigo srazili ve dveřích. Každý mi to chtěl říct, ovšem každý z jiného důvodu. Ichigo tušil jak budu reagovat a tak si myslel, že když u toho bude on, bude moct jít hned se mnou a tak tam bude první a určitě nějak pomůže. No o Uraharových důvodech raději pomlčím vzhledem k tomu, e si myslel, že jsem stále v horkých pramenech. a zatím co se ti dva snažili domluvit nebo spíš předhonit toho druhého, já už si pomocí Kido doléčila zranění a zrovna jsem si utahovala obi. Urahara ani ostatní netušili, že než Yoruichi zmizela zpět do Soul Society, ještě mi to stihla říct. Já měla ve tváři ledově chladný výraz, ale mé pocity byly jiné. Byla jsem naštvaná, že opět zemřelo tolik Shinigami, měla jsem strach, co se to s Toushirem děje a strach o své přátele, jestli jsou v pořádku A taky jsem byla naštvaná sama na sebe, že jsem u toho nebyla, pořád jsem si říkala, že bych tomu snad mohla zabránit. "Ou soka, vy chlapi, ani jeden neustoupí." Ozvala se Moriko, to totiž zrovna míjela dohadujícího se Ichiga a Uraharu a mířila s i Kirou za mnou. Vtom se ale všichni zarazili. "A sakra, to je..." Řekl Ichigo. "Senkai brána." Dodal Kiro, jen to řekl, jemu i Moriko přiletěl pekelný motýl. Vtom se ale ozval hluk a vzápětí k těm dvěma doběhla Kamiko. "Máme menší problém." Vydechla celá udýchaná. To už dovnitř vešli i Uryuu, Ren a Noe. Uryuu ale nesl v náručí Emi, Ren Yumi a Noe podepírala Ulquiorru. Všichni tři Arrancaři byli pěkně zřízení a vyčerpaní. "Napadl je zbytek Espady a jejich Fraccioni i s Ichimarem!" Informovala hned Noe. No lepší chvíli si nemohli vybrat. V Seireitei tam padá jeden Shinigami za druhým a tady se zase zbytek Aizenovi strany rozhodl pomstít zrádcům, prostě radost. "Jděte, v Seireitei potřebují pomoc." Řekl Urahara a hned i s Ururu, Jintou a Tessaiem běžel pomoct těm třem, zatímco Ichigo s Moriko a KIrou spěchali Senkai bránou do Seireitei.
Já už byla dávno tam, v hlavě mi bloumaly stovky myšlenek, obav a dohadů. Takhle, přesně takhle to bylo s Ichigem. On nemohl... Přece jsem... Masaka! Iie! Říkala jsem si v duchu a spěchala ke skupince Shinigami přede mnou, kde jsem viděla i Hinamori. "Hinamori!" Křikla jsem na ni a co nejrychleji k ní doběhla. Zarazila jsem se. Můj pohled se zastavil u Rangiku ležící v bezvědomí v krvavé kaluži, zrovna ji Shinigami ze 4. divize nesli na ošetřovnu. Nebyla jsem schopná slova. "Midori san, kudasai..." Ale víc už jsem neslyšela, hned jsem totiž použila Shunpo a vydala se za poslední stopu Reiatsu a sem tam mi pomohl i křik Shinigami, kteří se zrovna Toushira pokoušeli chytit. "Midori san! Machinasay!" Uslyšela jsem, to už byla Hinamori vedle mě. "Já tomu nevěřím, nechci tomu věřit. Nikdy nemůže být chvíli klid..." Zašeptala jsem jen skroušeně, ale řekla bych, že to Hinamori slyšela. Vtom jsme se ale obě zastavily. Úplně jsme ztratily jeho Reiatsu a ani někdo jiný ho neviděl. Jenže tak rychle jak jeho Reiatsu zmizelo, tak rychle se i objevilo a Hinamori vzápětí skončila dole na zemi, s těžkostí se pokoušela zvednout a vykašlávala při tom krev. Já se jen v hrůze dívala do očí tomu, kdo měl tohle všechno nasvědomí. V hrůze jsem se dívala Toushirovi přímo do očí a při tom cítila, že se na mě dívá někdo úplně jiný. On nic neřekl a pomocí Shunpa se dostal dolů k Hinamori, chystal se jí zřejmě zasadit smrtelnou ránu. Já se pokusila tasit svůj Zanpakuto, ale nemohla jsem, ruka se mi třásla a nohy neposlouchaly. Najednou jsem zaslechla zařinčení mečů, to jsem se konečně otočila. Stál tam Ichigo! "Yameno!" Sykl, načež ti dva od sebe ustoupili, to už Moriko s Kirou podepřeli Hinamori a hned s ní zmizeli na ošetřovnu. "Co to sakra děláš? Přeskočilo ti?!" Křičel na něho Ichigo a po obou rukách mu stékala krev a to jen z toho, že pouze zastavil jeho útok. Toushiro se jen zlověstně usmál a dal se s ním do boje. U mě už bylo pár Shinigami z 5. divize. Pořád jsem mlčela a v šoku se dívala na děj přede mnou. Souboj nabíral na rychlosti i síle, když vtom se to stalo! Ichigo a Toushiro byli zrovna od sebe a oba se chystali na další útok, ale to se Toushiro zarazil. Najednou to vypadalo, jako by ho něco nemile překvapilo. Ruka se mu třásla, až bolestivě zaúpěl a upustil Zanpakuto. Chytl se za hlavu, bylo vidět, že v tu chvílí svádí těžký vnitřní boj. "Nedovolím, abys zničil mé plány!" Řekl, ale jak! Ten tón, to byl Kusakův hlas! "Už nikdy neublížíš těm, kteří jsou pro mě drazí!" Ozval se vzápětí Toushirův hlas. Ichigo se zastavil a v jeho očích bylo vidět, že ví, jak teď Toushirovi je. "Potlač ho, Toushiro! Jsi silnější!" Křikl na něho, jenže to na moment Toushiro uvolnil dost Reiryoku a pak nad ním Kusaka znovu získal vládu. Hned se chopil svého Zanpakuto a pak zmizel, nebylo cítit ani trochu jeho Reiatsu. Ichigo se otočil mým směrem. V tu chvíli bylo ticho, až byl slyšet vítr, který v tu chvíli foukal. Já stále mlčela, po tváři mi stekla slza. Všimla jsem si Ichigova výrazu, myslím, že věděl, jak jsem se tehdy asi cítila. "Hana san-seki, dai..." Chtěl se zeptat jeden z těch Shinigami a už mě chtěl zlehka chytit za rameno, v tu chvíli jsem ale použila Shunpo.
A mezitím, co jsem se vrátila do svých kasáren, Genryusai opět svolal všechny kapitány, pod-kapitány a dokonce i Ichiga. Tedy všechny, samozřejmě chyběli kapitáni třetí, páté, deváté a desáté divize a pod-kapitánky páté a desáté divize, ty byly na ošetřovně. "Bylo potvrzeno, že za tuto pohromu může Kusaka Sojiro. Víc než pět Shinigami včetně Kurosaki Ichiga, který a ním bojoval, může potvrdit, že se Kusaka Sojiro převtělil do těla Hitsugayi Toushira a má ho plně pod kontrolou. Každá divize do hodiny nahlásí všechny ztráty a škody. První, třetí, pátá a desátá divize zůstávají jako ochrana Seireitei a jeho blízkého okolí. Druhá divize a Tejné jednotky společně s šestou a sedmou prohledají Rukongai a jeho blízké okolí. Osmá, devátá, jedenáctá a třináctá divize prohlédne lesy a hory. Čtvrtá divize se postará o zraněné, dvanáctá divize se postará o odklizení trosek a zároveň její kapitán za pomoci Kurosaki Ichiga bude pracovat na možném řešení tohoto problému. Toť vše!" Oznámil Yamamoto a všechno se zase dalo do pohybu. Ayumi se ještě před odchodem zastavila u Ukitakeho a Shunsuie. "Kyouraku, měl bys s ní promluvit, já hned musím vyrazit." Řekla ne příliš nadšeně, načež Shunsui nasadil trochu posmutnělý výraz stejně jako Ukitake. "My na tom nejsme jinak, Ayumi chan. tohle se..." Ale Shunsuie najednou přerušil Ichigo. "Já za ní zajdu, Mayuri počká." Řekl a pak se vydal ke kasárnám 8. divize. No ti tři neměli čas na nějaké povídání a tak začalo pátrání.
V tu chvíli jsem seděla v rohu svého pokoje, dveře jsem měla pevně zavřené a podařilo se mi to zavřít tak, že zvenčí vážně nešli otevřít, hold jsem je tak schválně zasekla. Do mého pokoje se v klidu dostalo jen světlo, které procházelo přes zavřené okno. Já se krčila v rohu, objímajíc si kolena a s hlavou sklopenou jak jen to šlo. Po tváři mi tiše stékaly slzy. "Jak jsem mohla být tak pitomá?" Řekla jsem tiše sama pro sebe. "Tak naivní... To ho vůbec neznám? Vždyť... Vždyť jsem... Vždycky jsem poznala i sebemenší změnu v jeho náladě..." Pokračovala jsem dál, to už stál těsně u dveří Ichigo a všechno tohle poslouchal. Já jeho Reiatsu ignorovala, bylo mi jedno, že tam stojí, v tu chvíli jako bych nevnímala okolí. "Jsem... Jsem odporná... Já jsem... Iie... Jak jsem jen..." Mluvila jsem dál a na moment zvedla hlavu, můj pohled padl na jehlici, kterou jsem si při příchodu dala z vlasů a hodila ji na zem, kde stále bez hnutí ležela. "Midori... Vím, že mě slyšíš, poslouchej, taky jsem to..." Ale já Ichiga nenechala mluvit. "Kudasai, Ichigo, samare. Samare kudasai..." Vzlykla jsem a pevněji si stiskla kolena. Ichigo jen s posmutnělým výrazem zmlkl. "Wakata, ale věř, že si dokážu představit, jak asi tobě i jemu je. Já to taky zažil." Řekl mi ještě a pak odešel za Mayurim, aby mu poskytl nějaké informace, které získal v boji s Kusakou.

Takového zmatků a informací už tu asi dlouho nebyli. Ty jsi se úspěšně vyhla vyšetření od Urahary, chvilku sis zarelaxovala i v horkých lázní a když si vylejzala ven a převlíkala ses do čistého kimona, navštívila tě Yoruichi. Né moc vesele ti řekla všechno co věděla o Seireitei a o Toushirovi. Ty jsi tomu nechtěla věřit, ale pak ti docvaklo, že se poslední dobou choval divně a že je možné, aby byl v něm....
Mezitím Urahara s Ichigem ti to chtěli říct, ale k tobě se jaksi nedostali, něco si ti dva řekli a Urahara šel připravit Senkai bránu. To už se tam objevili naši tři arrancaři a Quinci plus Noe. Huh? Co se tu k sakru děje?! >-< pomyslela jsem si, když jsem sama s Konem seděla u stolku a ostatní všude možně zbrkle pobíhali a panikařili a hádali se atak. Opravdu úžas. Ty nepůjdeš do Seireitei jim pomoc? zeptal se zvědavě Kon. Jen sem se na něj tak nechápavě podívala, Já? Jako proč? Dyť Seireitei je místo, kde nás chtěli zničit pokud si nevzpomínáš! snažila jsem se mluvit klidně. Kon jen zavrtěl hlavou a založil si ruce, Nesmíš to tak brát! Hele, já byl ze začátku taky naštvanej, ale my jim už zase nevadíme! A..nedořekl, A pak nás zase odkoupnou...jasně, dobrej důvod proč jim pomoct...jen ať se tam pozabíjej -_- řekla jsem lhostejně a usrkla si čaje. To už knám posadili ty tři arrancari a Ururu s Jintou je začali ošetřovat. A co Soi Fong? Určitě víš, že je pořád kapitánkou 2. divize... řekl ještě Kon a pak taky někam odešel. Nad tímhle jsem se jen zamračila a uskrla si čaje.
Mezitím uběhla už tak hodina a ty jsi zrovna zablokovala své dveře a sedla sis do kouta, objala si kolena a začala sis nadávat. To už si ale slyšela i Ichiga, který ti chtěl nějak pomoc. Ty jsi ho ale odmítla a on jen za dveřmi pokrčil rameny, zakroutil hlavou, povzdechl si a chtěl odejít. Co se děje? ozvalo se za ním. No kdo jiný tam mohl být než já a Soi Fong XD Ichigo nasadil ten svůj divně překvapený výraz. No, Midori je za dveřmi a nechce otevřít a...zase nedořekl, A to je takovej problém je vykopnout? ptala sem se dál a nechápala o, proč už je dávno nevykopl XD Oni jsou ale zablokovaný o-O poznamenal. Bóže, shiigami jsou tak neschopný >-< Tak má snad přece v pokoji okno ne?! řekla sem jako úplně jasnou věc a pomocí jakési té rychlosti jsem se dostala ven a stála sem pod asi desatery okny nad sebou, přičemž tvé okno bylo asi to předposlední XD Ichigo tam pořád stál a nechápal a Soi Fong se jen mile culila, ale aby se neřeklo tak Ichiga trochu okřikla XD No tak Kurosaki! Venku potřebují ostatní pomoc, tak co tu tak civíš?! řekla Soi Fong a Ichigo tedy odešel nejprve za Mayurim. Soi Fong stála u tvých dveří, kdyby sis to náhodou rozmyslela a chtěla otevřít XD To už jsem se ale došplahla k tvému oknu a prokopla ho. Střepy přistáli na zemi a některé i blízko tebe. Dřepla jsem si v okně na parapet a probodávala tě pohledem. Hej! Jestli tady budeš fňukat a obviňovat se tak nikomu nepomůžeš! Takže zvedni ten svůj zadek a makej zachránit toho svého milovaného! okřikla jsem tě. Ty jsi nejdřív nereagovala a asi sis myslela, že tě nechám na pokoji stejně jako Ichigo. To ale né ^-^ Seskočila jsem z parapetu k tobě do pokoje a šla přímo k tobě. Chytla jsem tě za límec a vytáhla tě na nohy XD Ty neslyšíš?! Nebo se mě snažíš ignorovat?! Makej ven najít toho tvého zledovatělého vrahouna! Řeknu ti to asi takhle...nějak intuitivně cítím, že poslechne jen tebe...když ho aspoň nějak zabavíš, tak zachráníš hodně životů těch nevinných a možná ho i nějak zachráníš...vytluč zněj to zlo a vrať si ho zas do normálu!! Možná ti pomůžu, ale moc se mi dotoho neche...jako míchat se mezi vás se mi nechce....Tak co?! vykecala jsem se a doufala jsem, že nabereš síly a půjdeš ho zastavit! Soi Fong mezitím někam zmizela.
Mezitím v Uraharovým krámku zůstali Emi, Yumi, Ulquiorra, Noe a Kamiko. Ren s Ishidou taky odešli do SS pomoct. Urahara s Ururu, Jintou a Tessaiem ošetřovali ty tři. A nevíte teda co ti arrancaři chtěli? O ničem podezřelém se nezmínili? ptal se Urahara. Ne, nikdo nic ani nepípl. Prostě se jen objevili, ďábelsky nás pozdravili a zaútočili. Pak zničeho nic odešli...To taky nechápem proč. Emi mohli málem zabít, ale místo toho odešli. Mě zase moc nezřídili, ale mohli a Ulquiho teda zřídili z nás asi nejvíc...řekla Yumi a pořád nad tím přemýšlela. Určitě musej mít něco zalubem, jen tak přijít a zase odejít...to by se knim nehodilo.

Sedět tam a užírat se vlastní vinou, pocitem úzkosti, zoufalství a zhnusení, tak takhle jsem čekala, že ten den skončím. Tiše jsem se krčila v rohu a poslouchala Ichigovy kroky, jak odcházel, ale on se zastavil a já ucítila ještě dvě další Reiatsu. To Ichiga totiž zastavila Soi Fong a k mému překvapení i ty. Zrovna jste vzpomínaly na staré dobré časy a vtom jste potkaly Ichiga. Ty jsi to hned začala řešit a tak dveře ne dveře jsi to vzala ven a pak oknem ke mně, zatím co Ichigo odešel za Mayurim a Soi Fong stále čekala před dveřmi. Já jaksi nechtěla reagovat na tvoje slova, tohle všechno jsem dobře věděla, ale prostě to nešlo. V tu chvíli jsem se absolutně nedokázala soustředit a cítila jsem jen neurčitou změť všech možných Reiatsu, což se mi ještě nikdy nestalo. Jenže ty ses rozhodla jednat trochu rázněji a než jsem se nadála, držela jsi mě za kimono a já se ti dívala zpříma do očí. V těch tvých jsem viděla odhodlání, zlost ale i odpor, zato v těch mých se spíš odráželo zoufalství. Mlčky jsem tě chytla za ruku a vysmekla se ti. "Samare kudasai, Eiri san." Řekla jsem a začala mlčky sbírat střepy z okenice. Tahle reakce tě moc nepotěšila a už už ses chystala něco říct, ale já ti nedala šanci. "Mohaya!" Skoro jsem až zařvala dost naštvaným tónem a při tom se na tebe ani nepodívala a dál sbírala střepy. To tě celkem vykolejilo, já si dovoluju tě takhle seřvat? A to ses snažila pomoct! "Ikuzo, Suzumebachi. Jikanda." Ozvala se najednou Soi Fong, která už stála vedle tebe. Než jsi stačila něco udělat nebo říct, chytla tě za rameno, použila Shunpo a obě dvě jste se vrátily ke kasárnám druhédivize. Tam čekal poslední oddíl. Celá druhá divize a Tajné jednotky se totiž spojily a pak rozdělily na tři oddíly. Jeden vedla Ayumi, druhý Omaeda a třetí Soi Fong. Oddíly Omaedy a Ayumi už dávno vyrazily, jen ten od Soi Fong čekal, až se vrátí.
Já jsem mezitím douklízela ty střepy a opláchla si svůj uslzený obličej. "Tak konečně? Už jsem myslel, že nevydržím mlčet." Ozval se mi v hlavě Senpuu. Já si utřela obličej do ručníku a pak si vlasy opět upravila pomocí jehlice do drdolu. "Wakarimasu, Senpuu." Řekla jsem chladně a pak si zastrčila svůj Zanpakuto za obi. Lehce jsem otevřela dveře a pak se pomocí Shunpa dostala na ošetřovnu. Hinamori a Rangiku náhodou ležely ve stejném pokoji. Matsumoto byla v bezvědomí, ale Hinamori ne. "Ohayou..." Řekla jsem tiše a smutně se na ně pousmála. "Midori san, už je ti lépe?" Zajímala se hned Hinamori a sedla si. Málem ji kvůli mé nepozornosti zabil, to ona teď leží na ošetřovně, já tam jen tiše fňukala a ona se ptá jestli já jsem v pořádku? Nevěřila jsem a přišla k její posteli. "Indayo. Hinamori, sumano." Odpověděla jsem a pak se podívala k posteli Matsumoto. Pořád se mi vybavovalo, jak tam ležela v kaluži krve a v dálce byl slyšet křik jiných Shinigami. "Musíte obě odpočívat, Isane san se o vás určitě dobře postará." Řekla jsem rychle a pak zmizela, zaregistrovala jsem totiž, že jde Isane sem.
Shodou náhod, tou dobou se Kusaka znovu chystal zaútočit. Po t nepříjemné zkušenosti s Toushirem si byl teď jistý, že to zvládne, že na další takový odpor je připravený. Za tu dobu si pomocí Kido vyléčil drobné ranky, které se některým Shinigami podařilo mu uštědřit. Měl výhodu, mohl využít jak své tak i část Toushirova Reiryoku a toho si byl moc dobře vědom.
Já zrovna seděla na střeše kasáren 10. divize. Už se mi to vnímání Reiatsu uklidnilo, já jsem se už uklidnila. Čekala jsem a čekala, kdy ucítím třeba jen sebemenší náznak jeho Reiatsu. A stalo se. Asi po pěti minutách jsem u kasáren čtvrté divize ucítila jeho Reiatsu a ten křik mi to ještě potvrdil. Jako naschvál to bylo skoro na druhém konci Seireitei, ale pomocí Shunpa bych to mohla zvládnout za chvilku. Náhodou poblíž kasáren čtvrté divize byla i Yoriko a ta samozřejmě nemohla jen nečině přihlížet. Jenže bojovat s Kusakou s dvojnásobným množstvím Reiryoku, to není zrovna lehké a Yoriko začínala mít problém. Zrovna se zvedala ze země a hodně rychle se k ní blížil fialový ledový drak, neměla šanci uhnout nebo to zablokovat. "Chire Senbonzakura." Ale záchrana přišla v pravý čas, Byakuya! Než se k Yoriko stačil dostat, rozpadl se ten ledový drak na tisíce malých kousků. Kusaka se jen pousmál, nebál se postavit ani kapitánovi. Byakuya opatrně pomohl Yoriko vstát a podepřel ji, při tom se Senbonzakura vrátil do uzavřené formy."Indayo, já můžu..." Začala Yoriko, ale nedořekla to, Kusaka totiž použil Shunpo a už na ty dva zaútočil ze zadu. Byakuya to pomocí Shikaie ještě zbrzdil, ale málem je to odhodilo pryč. "Musíš na ošetřovnu." Řekl a pak ji tam pomocí Shunpa donesl. Tam měli pohotovost, zraněných a někdy i mrtvých bylo dost a navíc když Kusaka byl přímo před ošetřovnou, no radost. Byakuya se v mžiku vrátil zpět. "Pojďme jinam." Řekl Byakuya chladně. Kusaka měl ve tváři stále ten znepokojující úsměv. "Když chceš." Odpověděl a tak se ti dva dostali pomocí Shunpa až někam za Rukongai. A tam začal boj, prvně to byla bitva bez Shikaie, do které se sem tam přimíchala Kido. Ti dva byli zrovna od sebe. Kusaka si povšimnul, že Byakuya se na vteřinku zatvářil skoro až překvapeně, ale hned to skryl. Kusaka se chtěl pohnout ale najednou se zastavil. Neudělal ani krok, jen tam stál a nehýbal se. Z jeho tváře se dalo vyčíst, že je nemile překvapený. Očima těkal po okolí, díval se dolů na zem, kolem sebe i na Byakuyu. Kdy jen stačil... Ale to Reiryoku... Cítím ho tak slabě, ale i tak, to není jeho... To Reiryoku... Běželo mu hlavou a vtom si to uvědomil. "Honto ni." Ozval se můj hlas. Stála jsem asi dva metry za Kusakou. Použila jsem totiž Bakudo no 26: Kyakko a tak úplně skryla svou přítomnost včetně Reiatsu. Měla jsem tak čas použít Fushibi a zaplést kapitána Byakuyu do sítě tak, aby se chytl jen Kusaka. Teď už jsem síť zviditelnila, byla všude kolem. Kusakovi stačil jediný krok, i nepatrný pohyb a chytil by se, byl v pasti. "Jame kudasai, Kuchiki taicho." Řekla jsem bez náznaku emocí. Pravou ruku jsem měla stále nataženou a kontrolovala tak Fushibi. Levou ruku jsem namířila směrem ke Kusakovi. "Hado no Ichi: Sho." Řekla jsem a vzápětí mé Kido Kusaku mírně odstrčilo, takže se chtě nechtě zapletl do mé Kido sítě a to jsem potřebovala. Levou ruku jsem si přiložila na pravou, kterou jsem stále kontrolovala Fushibi. "Hado no 11: Tsuzuri Raiden." Řekla jsem a následně se po celé síti rozběhly blesky, které Kusaku zasáhly. Ale ne moc, do všech svých Kido kouzel jsem dávala méně Reiryoku, abych Toushira příliš nezranila. Pak jsem síť uvolnila a Kusaka pomalu padal k zemi, ale vzápětí se vzpamatoval a použil Shunpo. Teď stál ode mě asi tři metry, já byla přímo naproti němu a za mnou Byakuya. "Kuchiki taicho, mohu vás o něco požádat?" Zeptala jsem se bez náznaku emocí, načež Byakuyaq přišel ke mně blíž. "Samare kudasai." Řekla jsem mu, což ho trochu zaskočilo. "Tohle je osobní." Dodala jsem pevně, Byakuya jen přikývl a když s tím zřejmě nesouhlasil, odešel. Teď to bylo jen mezi mnou a Kusakou...

Stála si tedy naproti Toushirovi...s Kusakou uvnitř. Byakuya právě pomocí shunpa zmizel do kasáren 4. divize za Yoriko. Byakushimu se moc nelíbilo nechávat tě tam samotnou, ale i přes to se ti snažil věřit, že to zvládneš. Tse! To jsi tak naivní, že mi stojíš v cestě? zeptal se tě Kusaka. To nastala ale minuta ticha. Kusaka sevřel v obou rukách svoji (spíš v Toushirově...těžko říct XD) zanpakutou a namířil ji pěkně na tebe a na tváři měl ten ďábeský úsměv od ucha k uchu. I ty jsi pevně chytla svoji zanpakutou le to už se Kusaka na tebe rozeběhl a zaútočil...
Mezitím já se Soi Fong jsme dorazili ke kasárnám 2. divize. Po cestě mi toho Soi Fong ještě stihla tolik říct. Takže Ayumi tu pořád je? To je super! Doufám že se někde potkáme!! ^-^ poznamenala jsem. To už ale Soi Fong musela se svojí skupinou vyrazit a mě dala taky nějaké rozkazy...a to najít tebe a případně tě ochránit. No, super. Nasadila jsem svoji super rychlost a odle tvého reiatsu tě hledala. Ovšem nebyla jsem jediná, kdo vás hledal. Ty a Kusaka ste vypouštěli celkem hodně reiatsu, takže jste byli slaběě cítit i vté Rukongai. Naštěstí jsem kvám dorazila jako první. He?! Stímhle že ona chodí? Náh moment....vněm vlastně ještě někdo je...o-O Bóže, kdo se vtom má vyznat?! pomyslela jsem si. Jenomže jakmile jsi mě uviděla, okřikla si mě stejně jako Byakuyu, abych šla pryč, že je tohle tvůj boj. Zvedla jsem jen jedno obočí a poodešla jsem tedy o nějaký kus dozadu. Fajn, takže si tu jako má sednout a zírat na to, jak se přizabijou? Fajn..-_- pomyslela jsem si a založila si ruce na prsa. Ovšem sotva uběhlo pět minut, vy dva ste do sebe pořád řezali a navíc v dáli šlo cítit čísi reiatsu. Čím víc se přibližovalo, tím víc jsem ho poznávala. Pomocí té mé rychlosti jsem se dostala blíž k tomu reiatsu. No a kdo že to byl? Ano, náš kapitán 11. divize, Zaraki Kenpachi, s chtěl s Toushirem taky zabojovat (asi jako jedinej nevěděl, že má v sobě Kusaku). Už je asi cítím!! zvolal zaraki. Ksó, nesmí tam jít...zkazil by jim boj...bóže, právě se du kvůli ní dobrovolně zabít >-< Mate!! zastavila jsem Zarakiho a stála asi taky pár metrů od něj. Ten si mě jen pohlédl od hlavy k patě a pak se jen poškrábal na hlavě. Co chceš ty malá? nechápal Zaraki. Malá?! řekla jsem dotčeně, Kenpachi taicho...prosím nepleťte se jim do boje...Midori san si to sním chce vyřídit osobně! vysvětlila jsem Zarakimu. Pche! osobně jo? To má san-seki teda smůlu, protože jen ona bojovat nebude. Poslyš, já už jsem pořádně nebojoval týdny a už mi to docela chybí...takže mi uhni z cesty! řekl Zaraki tím svým strašidelným tónem. Já si jen povzdychla...Tak jinak...co kdybyste nejdřív bojoval semnou? A když mě porazíte, můžete se jim tam připlést...-_- navrhla jsem, to Zaraki souhlasil. Řekl si asi, že nejdřív porazí tu malou holku a pak se vrhne na vás dva XD Zaraki vytáhl svoji katanu a švihal sní po mě a já jen zatím úspěšně uhýbala. Dokonce se mi podařilo ho kopnout do obličeje a odkoupnout ho někam mezi stromy a budovky. Zaraki se začal šíleně smát, zjevně se mu boj začal líbit XD
Mezitím Ichigo s Mayurim pravděpodobně přišli na to, jak dostat Kusaku z Toushira. Ukaž mi ruku, odeberu si z tebe trochu krve...třeba tam zůstali nějaké věci po Aizenovi a mohl bych tak na 100% potvrdit moji metodu...řekl Mayuri a už chtěl Ichigovi odebrat krev. Jenomže jakmile Ichigo uviděl tu Mayuriho injekci, začal tam před ním zdrhat. Nemu!! Odeber mu prosímtě tu krev!! Nemám čas se sním honit >-< řekl naštvaně Mayuri, načež to Nemu odsouhlasila a začala tam honit Ichiga, aby mu odebrala vzorky krve XD Po deseti minutách Nemu konečně zskala Ichigovu krev. Tu si vzal Mayuri a ještě něco tam někde zkoumal v nějakých těch speciálních přístrojích. Po dalších deseti minutách začal Mayuri jásat, jak je geniální, že na to přišel apod. Nabral jakousi tekutinu do jiné injekce, kterou si schoval někam za kimono a i s Kurosakim se vydali hledat Toushi-Kusaku podle jeho reiatsu.
No, mezitím ty jsi už s ěží nabírala dech a docházeli ti síli. Kusaka byl trocu odřený a na některých místech pořezaný od tvých větrných útoků. Ovšem Kusaka na tom byl přeci jen líp. Toushira už nikdy neuvidíš! Budeš si muset na mě zvyknout, lásko, ďábelsky se ušklíbl a dal důraz na to Lásko. U mě a Kenpachiho to bylo taky zajmavý. Kenpachi neměl ani škrábanec a že by byl nějak vyřízenej se říct nedalo. Spíš si boj užíval asi jako dítě nějakou hru. Já už teda taky moc nemohla a navíc jsem měla pocit, že není něco v pořádku s mým tělem. Co se děje maličká?! Už nemůžeš?! rejpnul si Zaraki a už mě chtěl zase seknout. Nani?! Já že nemůžu?! Vy ste snad slepej?! bránila jsem se a nabírala sílu a energii. Tak fajn, zkusím poprvé po několika letech uvolnit Uraharovu pečeť...napadlo mě, takže jsem se začala soustředit na tu pečeť, co mám na zádech. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem ji konečně zaktivovala a pečeť se mi rozlezla po těle, k obličeji až jakoby do oka, které mi zežloutlo. To bylo ale všechno. Původně se to mělo rozrůst ještě víc, ale nevadí. Narostla mi síla, rychlost plus mohla jsem používat elektriku a el. útoky. Takže boj pokračoval. Zaraki byl ještě víc šťastnější a útočil ještě silněji a ďábelštěji XD K nám čtyřem se už blížili i Mayuri s Ichigem, aby dostali Kusaku ven z Toushira. No, po dalších pěti minutách se stalo to, že mi tělo nějak selhalo a neposlouchalo mě, takže jsem najednou v průběhu boje padla k zemi a Zaraki toho chtěl využít a už se napřahoval. Ani moje vědomí nechtělo poslouchat a poslední co si pamatuju je to, že než mě Zaraki stihnul přepůlit, někdo jeho útok vyblokoval...

Kdyby se mě někdo zeptal na osobu, kterou vážně nenávidím, na osobu, která mě dokáže tak vytočit, na osobu, která je mi tak odporná a na osobu, která tak zatraceně provokuje, řekla bych vždy Kusaka. V takových situacích mi bylo jedno, jestli je soupeř silnější nebo ne, ale tentokrát ne. Bylo mi jasné, že určitě využívá i Toushirovu sílu a i kdyby ne, věděla jsem, že je silnější než já. Ale ať už mi to nedovolovala hrdost, touha po pomstě, vztek nebo pocit viny, nikdy bych se nevzdala. V takových situacích jsem schopná zajít do extrémů, ať už by šlo o vydání příliš velkého množství Reiryoku a následné poškození těla, nebo o přetížení Bankaie a nebo o spojení s mým Zanpakuto nebo jeho zhmotnění, udělala bych to. Ale tenkrát jsem nemohla, i když jsem slyšela Kusakův hlas, cítila jeho pohled, vnímala jeho Reiatsu a vykrývala jeho útoky, pořád to byl Toushiro, komu jsem zasazovala ty údery. Ano, bolest cítil Kusaka, ale poškozováno bylo Toushirovo tělo a nikdy bych neriskovala jeho život. Při každém útoku jsem se mírnila, do Kido vždy dávala míň Reiryoku a snažila jsem se moc mu neublížit, ale tohle k ničemu nevedlo. Bylo mi to jasné, taky to byl jeden z důvodů, proč jsem poslala kapitána Kuchikiho pryč. Určitě by se zapojil do boje a moc by ho nešetřil. To jsem nechtěla dopustit. A ani tobě jsem nedovolila zapojit se do boje. Ale tvá reakce mě překvapila, nečekala jsem, že se postavíš samotnému Kenpachimu jen proto, abys mi pomohla. Asi bych ti s ním pomohla, tedy spíš ho přemluvila, že není důvod s tebou bojovat, že jsi přítel, ale já měla sama co dělat. Zrovna jsem odrazila další Kusakův útok, teď jsme stáli asi dva metry od sebe a on opět začal provokovat. To co řekl mě pěkně namíchlo, už mi vřela krev. "Teme!" Sykla jsem polohlasně, byla jsem pěkně udýchaná z neustálého vykrývání útoků, skoro jsem neútočila a když, tak jen slabě. Ale i tak se mi podařilo způsobit mu lehčí zranění. Jakmile jsem trochu chytla dech, ustoupila jsem o krok a vrátila Senpuu do uzavřené formy. Švihla jsem s ním do vzduchu a tak ho trochu očistila od krve a následně ho schovala do pochvy. Stála jsem tam jen tak beze zbraně. To Kusaku na moment překvapilo, pak ale znovu nasadil ten provokativní výraz. Byl si dobře vědom své výhody, věděl, že bych Toushirovi nikdy neublížila a ani bych nikoho nenechala, aby ho zranil. "Ale copak? Vzdáváš se?" Ušklíbl se a sklonil svůj Zanpakuto. "To by se ti tak líbilo." Odsekla jsem. "To už nepoužiješ svůj Zanpakuto? Ani Shikai nebo Bankai?" Pokračoval dál s tím výrazem. "Věř mi, že kdybych mohla, použila bych proti tobě všechno, co jen umím." Odpověděla jsem ostře a udělala krok vpřed. Využila jsem jeho rozptýlení a pomocí Shunpa se dostala za něho. "Bakudo no Ichi: Sai!" Ale Kusaka použil Bakudo no 81: Danku a tak se mému Kido vyhnul. Já se ale hned zase dostala za něho. "Hado no Ichi: Sho!" Tentokrát to zablokoval stejnou technikou jakou jsem já použila. Měla jsem svůj plán, takhle ho rozptýlit a pak použít pořádné silné Kido. Jenže Kusaka něco takového tušil, už když jsem schovala svůj Zanpakuto, bylo mu to jasné. A tak když jsem znovu chtěla použít Shunpo, dostal se ještě rychle ke mně a chtěl mě chytit, na moment se to povedlo. Já se mu okamžitě snažila vysmeknout, když vtom jsem postřehla to ohromné Reiatsu. Já totiž Kenpachiho i tvoji přítomnost celou tu dobu skoro ignorovala a soustředila se na boj. V hrůze jsem viděla, jak jsi v úzkých a Kenpachi se tě chystá zasáhnout. Iie... Znovu už ne... Řekla jsem si a hlavou mi proběhly vzpomínky na to, jak jsem tam nečině stála a Kusaka málem zabil Hinamori, nebo jak tenkrát Ichimaru kvůli mě zasáhl Toushira a podobné věci. "Taicho, yameno!!" Křikla jsem a zrovna jsem se tak na půl Kusakovi vysmekla. Myslela jsem, že při nejhorším budu muset použít Shunpo a dostat se k tobě i s Kusakou a pak rychle použít Kido nebo kdyby to už jinak nešlo postavit se Kenpachimu do rány. Jenže vtom jeho úder někdo zablokoval! No ne někdo, kapitána Kurotsuchiho jsem vážně nečekala. "Yare yare, vždyť ji zabiješ." Zakroutil hlavou a mávl rukou někam do boku, načež mu z ní odstříkla krev, která mu vytékala z rány, kterou si uděl, když zastavil Kenpachiho úder. "Podívej, tady máš někoho na hraní." Dodal ještě a naznačil směrem k Ichigovi. Ten to neslyšel, ale Kenpachi ano. A tak vzápětí Ichigo lítal všude kolem a Kenpachi za ním. "Ksó! Mayuri, co to sakra?!!" Bylo ještě slyšet a Mayuri mu jen spokojeně zamával a při tom tě držel v náručí. "Yare yare, tak teď nevím, jestli to mám udělat sám, ale asi ano. Ty to očividně nezvládáš, že, Hana chan?" Uslyšela jsem Mayuriho, no v tu ránu bych mu jednu střelila. Ale i díky té narážce jsem Kusakovi podkopla nohy a pak použila Hado no 31: Shakaho a při tom se dostala kousek od Mayuriho. "Myslíte? Já bych neřekla, taicho. Na co jste přišel? Mluvte rychle, prosím!" Řekla jsem a vykryla Kusakův útok a hned použila Sokatsui. "Na co? No na spoustu věcí, že..." Ale to už jsem zdvořilost málem poslala do háje. "Taicho!" Okřikla jsem ho dost naštvaně, to Mayuriho značně zaskočilo. "Ach vy ženy, pořád na nic nemáte čas." Zakroutil hlavou a pak vytáhl z kimona tu injekci a při tom tě stále držel. No a Ichigo samozřejmě lítal někde s Kenpachim. "Tohle bych mu měl..." Ale víc už jsem neslyšela, musela jsem totiž použít Shunpo a pak začít uhýbat před ledovým drakem. Už toho mám dost! Mihlo se mi hlavou, já se najednou prudce otočila a rozpustila si vlasy. S jehlicí v pravé ruce jsem kolem sebe vytvořila vrstvu Reiryoku a pak po tom ledovém drakovi běžela zpět ke Kusakovi. Ta vrstva Reiryoku mě chránila před možným zmrznutím. Kusaka toho ledového draka samozřejně nechal rozpadnout, já ale použila Shunpo a dostala se přímo před něho. To nečekal, já mu ihned vyrazila Zanpakuto z ruky, odhodila ho dolů, kde přistál u jednoho stromu. On se ale hned zvednul, vtom mu ale těsně kolem obličeje proletěla moje jehlice a zapíchla se v kmenu stromu. Přesněji v kmenu stromu, který byl až za stromem, u kterého Kusaka byl. Hold v té jehlici proudilo moje Reiryoku. Já hned chtěla použít nějaké Bakudo, ale Kusaka byl rychlejší. Než jsem se nadála, byl vzadu těsně u mě a držel moji jehlici a v druhé ruce svůj Zanpakuto. "Nějak prudká." Usmál se a při tom měl hlavu těsně u mojí. A tohle byla ta šance! Kusaka nečekal, že se otočím, ale stalo se. Rychle jsem se otočila, chytla ho za ruce a přitiskla se k němu. "Bakudo no 61: Rikujokoro!" A bylo to, ani jeden z nás se nemohl pohnout a já to Bakudo nehodlala zrušit, ba naopak, ještě jsem ho posílila. "Kurotsuchi taicho, mohaya!" Křikla jsem na Mayuriho, ten si ale dával na čas. Shunpo? Né, ten v klidu s tebou v náručí pohodovým tempem šel k nám. Já myslela že zešílím. "Ale že vám to spolu sluší." Neodpustil si, no moct se hýbat, je z Mayuriho sekaná, v takové chvíli to bylo vážně o krk tohle říct. Ale aspoň už pak nic nekecl, opatrně tak, aby tě nepustil vzal tu injekci a píchl ji Kusakovi přímo do srdce. Pak se otočil a pomalu s tebou v náručí mířil zpět do Seireitei. Já najednou začínala pociťovat ohromné Reiatsu a mé Bakudo se začalo samo od sebe rozpadat. To se Mayuri otočil. "Ah a málem bych zapomněl, teď bys u něho neměla být moc blízko." Řekl a použil Shunpo. Já okamžitě zrušila Bakudo a pomocí Shunpa se dostala do uctivé vzdálenosti. Jo, jen tak mimochodem se zmínil, že kdybych neuhla, mohla bych se pěkně proletět. Arigatou, Kurotsuchi taicho! Nadávala jsem v duchu. Okolí zalilo modravé světlo a zvedl se vítr. Zakryla jsem si oči a pak je raději úplně zavřela. Světlo pomalu začalo ustávat a já pomalu otevřela oči. Zaregistrovala jsem, že někdo spadl k zemi. Rychle jsem se dostala dolů, málem jsem tomu už nevěřila. Na jednom místě jsem viděla Kusaku v jeho skutečné podobě a pár metrů od něho Toushira! Nic už jsem neřešila a spěchala za Toushirem, že by bylo vážně po všem?

Že by už byl konec? Konec dalším Kusakovím útokům na nevinné v Toushirově těle? Jelikož oba dva padali na zem v bezvědomí, tak možná ano. Jen co jsi doběhla k Toushirovi, už tam byla skupina z 2. Divize vedená Ayumi. Celá ta skupina obklíčila Kusaku, kterej teda v bezvědomí nebyl, ale vypadal pěkně pomláceně a na utíkání mu asi nebylo. 2. Divize ho proto v klidu odvedla kamsi do vězení na výslech a pravděpodobně mučení atak. Vlastně i Toushi byl ještě jakžtakž při vědomí, jen hýbat se moc nemohl. Ty už jsi u něho klečela a chtěla mu jakkoliv pomoc. On tě chtěl zas pohladit po tváři a něco říct, jenomže to zrovna asi hluboce usnul a k vám dvěma přišla ještě Ayumi, Pojď pomůžu ti sním. Ani se mu nedivím že je tak vyřízenej. Kusaka musel z něho vycucat hodně reiatsu. Poznamenala Ayumi a opravdu ti sním pomohla až ke kasárnám 4. Divize. Tenhle boj byl u konce, ovšem někde jinde ještě ne. To totiž Kenpachi honil Ichiga a chtěl sním bojovat na život a na smrt o-O No Ichigovi se zrovna dvakrát nechtělo, ale Zaraki byl Zaraki a ten nechat Ichiga být? Ani ve snu ne! Ještě mezitím mě v náruči nesl sám kapitán 12. Divize. Hm, 12. Divize…když tak nad tím přemýšlím, tak by se dala 12. Divize přirovnat k „porodnici“ XD Aneb narození modifikovaných duší. Ale vraťme se k ději XD Mayuri si mé tělo odnesl až do svých kasáren do nějaké laboratoře a tam mě položil na nějaký operační stůl o-O (Jak uklidňující XD). Už to vypadalo, že mě chce vážně rozřezat tím skalpelem, co držel v ruce, jenomže to se nechvíli pozastavil a jakoby nad něčím přemýšlel. Pak mě udeřil do břicha a z pusy jsem vylítla v podobě pilulky. Naštěstí mě stačil chytit (*uff*) a tak ďábelsko-děsivo-zkoumavě si mě prohlížel. Ha! Já to věděl! Takže ty taky patříš do té Uraharovi kolekce…hm, tady jsi nějaká škrábnutá…Možná proto nevydržím vtom těle tak dlouho při vědomí….začal tam semnou mluvit tím svým vědeckým tónem a poté mě hodil do nějaké kádinky s nějakou tekutinou. Škrábanec na té pilulce se začal hojit do zmizení, ovšem mezitím Mayuri přešel k tělu a něco tam sním prováděl >-<
Mezitím ty jsi seděla na sedačce v chodbě a čekala až z jedněch dveří vyjde Unohana a řekne ti vše co zjistila o Toushirově stavu. Uplynulo pět minut a pořád nic. Pak dalších pět min., pak dokonce deset minut a pořád nic. Začala si být nervózní, to tě ale vyrušili Yoriko, Byakushi a Shunsui s Nanao. Můžeme si přisednout? Zeptala se slušně Yoriko ( nepamatuju se kdo byl zraněnej a kdo ne, tak když tak to ber že jsou polomumie a šli se projít po chodbě XD). No, ta na tvoji odpověď jaksi nečekala a automaticky si sedla naproti tobě. Neboj, Hitsugaya bude určitě v pořádku! Snažil se tě povzbudit Shunsui. Přesně! Ten se jen tak nevzdá! I když ho Kusaka hodně oslabil, zítra tu bude určitě pobíhat jak malej kluk! Řekla Nanao, ale pak si uvědomila, že to s tím Malým klukem se asi nehodilo, tak trochu zrudla XD Všichni si tam teda pak kolem tebe posedali a snažili se tě nějak rozveselit, páč ohled na tebe by i největšího tvrďáka rozbrečel XD Asi po dalších dvaceti minutách konečně vyšla Unohana a další členové s takovým poloúsměvem na tváři. Midori san-seki? Hledala tě Unohana, pak si tě všimla a šla k tobě. Hitsugaya taicho bude v pořádku, ovšem….kvůli Kusakovi v sobě nemá ani špetku reiatsu, takže bude muset teď o něco dýl odpočívat a být v klidu a nijak se nerozrušovat, to znamená žádné špatné správy a žádné smutné obličeje. Teď spí, ale pokud chcete, můžete ho v tichosti navštívit! Řekla tím svým milým tónem a odešla…
No, začalo se opět stmívat a dokonce i začalo pršet. Mayuri mě jako pilulku nechal v té kádince plavat asi hodinu a tělo nechal mrznout zas na stole…Opravdu super -_-(dejme tomu, že měl v sborce zimu a průvan XD). Sám si někam odešel a teď po té hodině se vrátil. No, vypadal, že si byl zaběhat v dešti, páč byl celej mokrej XD Asi další půl hodinu věnoval pečlivému osušení se a pak mě konečně vrátil do těla! (Komu by se taky líbilo být v nějaké husté tekutině skoro dvě hodiny? XD)Založil si ruce na hruď a pozoroval, co se bude dít. Holt o modifikovaných duší věděl jen to co mu Urahara řekl…i když kdo ví co on ví XD Po chvilce ticha a napětí jsem se zas mohla zhluboka nadechnout. Otevřela jsem oči, ale vidělo se mi nějak divně. Mayuri zas experimentoval a nechal mi to jedno oko žluté a druhé červené >-< Hm, to je opravdu zajímavé. Jak se ti dívá? Vidíš ostře nebo spíš rozmazaně? Ptal se hned. Zamžourala jsem očima, posadila se na tom operačním stolku a podívala jsem se někam před sebe. Vidím…docela dobře…Moment! Vidím líp než předtím! Je to možné? Nevěřila jsem svým očím! On mi vylepšil zrak XD Měl u mě malé bezvýznamné plus. Arigatougozaimasu taicho! To ste nemusel! Ze slušnosti jsem poděkovala a seskočila ze stolku. Tak zatím nashle! Chtěla jsem už honem rychle odejít, páč to tady bylo fakt strašidelné a docela jsem se bála, co na mě ještě „vylepšil“. Už jsem sahala po klice od laboratorních dveří, jenomže to se tam přede mě dostal pomocí Shunpa Mayuri a ještě mě pevně chytl za zápěstí, až jsem sykla bolestí….

"Pohněte si, sou-taicho dono už ho určitě netrpělivě čeká." "Hai, Oboko fuku-taicho. Hayaku, ikuzo!" Bylo slyšet všude kolem a Shinigami z Tajných jednotek a 2. divize okamžitě Kusaku odvedli ke kasárnám 1. divize. Já se stále skláněla nad Toushirem, když jsem zaregistrovala, že je při vědomí, spadl mi ze srdce ohromný kámen. Už jsem málem ani nedoufala. "Toushiro..." Zašeptala jsem a lehce ho chytla za ruku. Byl vyčerpaný a trochu domlácený, nebylo tedy divu, že vzápětí omdlel. To už se Ayumi nabídla, že mi pomůže. Já hned přikývla a tak jsme Toushira opatrně zvedly a spěchaly s ním hned na ošetřovnu. Do ošetření se pustila samotná kapitánka Unohana, což mě celkem uklidnilo. Ale neměla kjsem ráda to čekání, pokaždé jsem se cítila tak nejistě a cítila podivný strach. Ayumi musela podat hlášení, tak jsem na moment v čekárně zůstala sama. Ale pak se tam objevili Shunsui, Nanao, Yoriko a Byakuya. Hned si přisedli a tak jsme tam spolu čekali, deset minut, dvacet minut a já začínala být pěkně nervózní. Jenže vtom se ozval hlas Unohany, Oddychla jsem si, když mi řekla, že je Toushiro v pořádku. "Arigatougozaimasu, Unohana taicho." Poklonila jsem se a pak zamířila do pokoje, kde ležel Toushiro. "Hana san-seki, pak přijďte prosím za Isane, také potřebujete ošetřit." Zavolala na mě ještě Unohana, já to sice slyšela, ale nijak jsem nereagovala. Vešla jsem dovnitř a sedla si hned vedle jeho postele. Tvrdě spal. "Yokata..." Zašeptala jsem, do očí se mi skoro hrnuly slzy, ale já se ovládla. Opatrně jsem se k Toushirovi sklonila, něžně ho pohladila po tváři a políbila ho. Pak jsem tam jen mlčky seděla a pomalu ze mě opadávaly všechny starosti a obavy. Asi po půlhodince jsem musela odejít, to si mě totiž dokonce zavolala Isane, že mě ošetří. Taky jsem měla pár šrámů. "Dobře že jsem to ošetřila už teď, mohla jste chytnout infekci, Hana san." Řekla, když mi ošetřovala jednu z mnoha ranek. Asi po šesti minutách byla hotová. "Tak a je to..." Ale Isane to nestačila doříct, ucítily jsme totiž sice krátký, ale dost silný výboj Reiatsu. Toushirova Reiatsu! Vyměnily jsme si s Isane jeden pohled, ona pak hned spěchala zkontrolovat Toushira a já opět se svým Zanpakuto u pasu mířila ke kasárnám 1. divize. A mířila jsem správně. Tam byl povyk a zmatek, dokud si pořádek nesrovnal Genryusai svým Reiatsu, které všechny ochromilo. Každý Shinigami poklekl, tedy každý, až na několik jedinců, kteří spěchali se zraněnými na ošetřovnu. "Co to má znamenat? Kde je Kusaka Sojiro?" Zahřměl jeho hlas, několik Shinigami se zachvělo. Nikdo nebyl schopný slova, až Ayumi po chvilce promluvila. "Kusaka Sojiro uprchl, pane. Podle svědectví ostatních uvolnil velké množstvé Reiryoku, které ukradl kapitánovi Hitsugayovi a tím ochromil hlídku. Otevřel Gargantu a prošel jí do Hueco Mundo, teď má před námi i s jeho zraněním značný náskok. Jeden Shinigami přišel o život a asi tři Shinigami z Tajných jednotek jsou zranění." Řekla, Genryusai se zamračil ještě víc. "Zjistěte celkové škody v Seireitei, očekávám do hodiny podrobné hlášení, Oboko fuku-taicho. A to samé od vás a kapitána Kurotsuchiho, Hana san-seki." Uzavřel to a pak odešel. Musím říct, že mě a i dost dalších Shnigami překvapil. Čekala jsem, že hned pošle skupinu Shinigami, aby ho našli, ale on ne. No co, stejně by tro asi k ničemu nevedlo. Měl náskok a navíc bychom riskovali, že nás napadnou Arrancaři a jiní Hollow. "Ach no dobře. Tak, slyšeli jste velícího kapitána? Rychle zjistit a nahlásit škody!" Zavelela a Ayumi a všechno se dalo do pohybu. No a mně nezbývalo, než zajít za Mayurim. On totiž neměl ani tušení, že má odevzdat hlášení. Já překonala představu, že mě zas potrestá místo Boujiho a vydala se ke kasárnám 12. divize.
Tam právě Mayuri byl, v jedné z jeho laboratoří, kde si na tobě vyzkoušel menší experiment. A vyšlo to, Mayuri si mohl gratulovat a tys zase lépe viděla. Jenže tos neznala Mayuriho, že bys jen tak odešla? Néé, totiž jak Mayuri jednou něco začne, už si s tím nedá pokoj. Zrovna jsi sahala na kliku, když vtom tě chytil za zápěstí. "Yare yare, odejít a tak brzo? Co kdybychom si popovídali?" Řekl tím svým tónem, no dvakrát klidná jsi asi nebyla, když se Mayurimu v ruce leskl skalpel. On si toho všimnul a tak skalpel schoval do kimona, no vážně uklidňující. Tobě nezbývlo než souhlasit, cítila ses po tom experimentu jaksi slabá a unavená. Mayuri tě už opatrněji než tě chytl dovedl do nějaké místnosti. Byl to normální, útulně zařízený pokoj. Podobný jako ten můj, jen v něm bylo o cosi víc věcí. "Posaď se." Řekl a pokynul ti k malému polštářku a nízkého stolu kousek u okna. Vzápětí si k tobě přisedl, měl v ruce zápisník, na stůl si už položil inkoust a štětec a pak přinesl i dva šálky a sklenici saké. "Soka, pověz mi, ty budeš asi Suzumebachi, že?" Řekl a pak ještě sáhl po nějaké celkem tlusté složce. "Eiri Yuzu, přiřazená k 2. divize. Jedna z Uraharovi pětky." Řekl spíš sám pro sebe a oběma vám nalil saké a pobídl tě, aby ses napila stejně jako on. No ze slušnosti ti to nedalo a tak sis lokla. Mayuri měl spoustu otázek, vyzvídal, zapisoval, porovnával se složkou a pak vytáhl čtyři fotografie. "Tak, o nich nemáš zprávy? Myslím tím, jestli netušíš, kde by teď mohli být. Že jsou živí, to je mi jasné." Řekl tajemně. Na fotkách byli Neko, Fuka, Hebi a Raion, tak jak vypadali před sto lety. Mayuri pak ty fotky schoval, aniž by čekal na odpověď. "Třeba si časem vzpomeneš..." Dodal a pak nastala chvilka ticha. "Tak a jak jsi spokojená se změnou tvého těla? Dle mého názoru je to dobré." Zeptal se, no pravda, změnil na tobě něco. Řekněme, že ses trošinku jednou věcí přiblížila Matsumoto, ale ne moc, prostě střední velikost, Mayuri si s tebou vyhrál. Než jsi ale odpověděla, ozvaly se nějaké hlasy. "Gomen, Hana san-seki, ale Mayuri sama právě nemá čas." Byla slyšet Nemu. No chvíli hluk a pak jsem se doslova probojovala ke dveřím a Nemu udýchaná za mnou. "Moshimokearimasen, Mayuri sama. Utekla mi." Omluvila se. Mayuri jen mávl rukou, k mému údivu se nezblobil. "Gomen, Kurotsuchi taicho, ale Genryusai sou-taicho po nás dvou chce hlášení o boji s Kusakou a u vás požaduje i informace o způsobu, jakým jste dostal Kusaku z Tou... tedy z kapitána Hitsugayi." Řekla jsem, Mayuri se jen pousmál, nalil do šálku trochu saké a vstal. "Dobrá, ach nesnáším společná hláení, společná hlášení s jinou divizí." Zakroutil hlavou, odložil všechny papíry na stůl a vstal. "Prosím, napij se." Nabídl mi saké, no já zrovna dvakrát chuť neměla a saké od kapitána Kurotsuchiho? Já měla celkem strach, ale bylo by neslušné odmítnout a tak mi nezbylo než poděkovat a vypít to. Pak jsem s Mayurim odešla do jeho pracovny, kde jsme museli dát do kupy hlášení.

Jestli si někdo myslel, že by byl už Kusaka nadobro chycen, musel být pěkně naivní, páč Kusaka jakmile dostal sebemenší šanci vypustil Toushirovo reiatsu a vzal nohy na ramena a frr do Hueca Munda. Genryuusai byl velmi rozčilený, holt dneska se asi blbě vyspal a nejradši by na každého řval. Takyže seřval Ayumi, která mu jako jediná byla schopna odpovědět na to, jaktože zmizel Kusaka. Pak teda Ayumi, ty a Kurotsuchi taicho jste měli vypsat hlášení. Ty jsi měla najít Mayuriho a dát dohromady to hlášení, jenomže při cestě ti překáželi ostatní shinigami, páč tam lítali zmateně sem a tam a tobě se pletli pod nohy, no úžas cesta XD Mezitím já si myslela, že ze mě bude zas pitevní materiál, páč to jak mě držel za zápěstí a v druhé ruce měl ten skalpel nebylo moc uklidňující. Pak mě ale zatáhl asi do svého pokoje, kde nám nalil saké a vzal si pak nějaký notes či co a vyzvídal mě. No vyzvídal...spíš mi kladl obrázky a rovnou si odpovídal za mě XD Pak mě pobízel ať si loknu saké. Nejdřív jsem ho zkoušela nenápadně překecat, aby mě nenutil, Eh, Taicho-sama, když já po saké děsně blbnu a nechtěla bych tady nějak vyvádět...řekla sem docela nejistě, Ale jen pij! Blbnutí k opilosti patří! řekl ani né moc strašidelně a já teda neměla navybranou...aneb ahoj střízlivosti a vítej divočino XD To jsi ale ještě přišla ty. Ty jsi hned na Mayuriho doléhala, aby šel sepsat ty papíry, ovšem on v klídku seděl u stolu, pak tě pozval dovnitř a také ti nalil saké. No, jakmile měl někdo prázdnou tu mističku na saké, díky Mayurimu byla zase hned plná a tak jsme tam tak hezky pily, mě už to začalo docela rychle stoupat do hlavy a opravdu už jsem to nebyla já. Začala jsem kecat nesmysli a pořád si stěžovala na to, že tu není žádnej pořádnej chlap XDXD No, mezitím co mi jsme se tam tak hezky bavili, venku byl zase zmatek. Jakoby sama od sebe bouchla budova 3. divize a všichni hned zmatkovali, ti klidnější hledali pachatale a ti co nehledali, tak sbírali zas trosky a vyklizovali cestu. To uličkama prosvištěl Ichigo, podařilo se mu zdrhnout před Kenpachim. No, pro jistotu se chtěl schovat, takže lepší místo než budova 12. divize ho opravdu nenapadla. Odněkud uslyšel Ichigo hluk, tak se tam šel podívat. Čím byl blíž jednim dveřím, tím víc se bál toho, že si Mayuri udělal mejdan. Když otevřel Ichigo dveře, čelist mu klesla skoro až ke kolenům. Ono totiž k Mayurimu stihli ještě dorazit Matsumoto s Ikakkem, Hisagi s Moriko a ještě dalších několik Shinigami. Sate!! Oi děvčata! Další kluk na hraní! okřikla nás tam všechny holky Matsumoto a skoro se po Ichigovi plazila. Úplně nažhaveně Ichiga postrčila víc dovnitř, aby mohla zabouchnout dveře. To už se před ním objevilo několik shinigami holek bez třeba podprdy nebo bez kalhot (spodní prádlo ještě bylo XP)...

Yosh, měla jsem jeden šálek, mám pořád dvě ruce a dvě nohy i počet očí je stejný a ani nemám závratě, takže v tom saké snad nic nebylo. Tohle bylo první, na co jsem myslela, když jsem vypila to Mayuriho saké. Už jsem byla v jeho pracovně a on se přehraboval ve složkách, aby našel tu správnou. Jenže vtom se ozval z jeho pokoje hluk. "Machinasay." Řekl mi a pak to šel zkontrolovat. Já jen přikývla a pak trochu znepokojeně koukala na hodiny, jak ukazují půl sedmé večer. Do devíti hodin musí to hlášení být. A i tak bude Yamamoto sou-taicho naštvaný. Pomyslela jsem si a raději Mayurimu na stůl nachystala věci na psaní a udělala tam místo. Taky měl stůl zaházený víc než můj kapitán a to jsem myslela, že to ani víc nejde. No tak jsem tam čekala a čekala. Minuta, dvě, pět, deset, až to byla čtvrt hodina a pořád byl slyšet hluk. Já už to nevydržela a šla se podívat, kde to jen Mayuri je a co se tam pro boha děje. No já nevěřila vlastním očím. Taky pohled na Mayuriho, Ikkaka, Matsumoto, Hisagiho, Moriko a tebe, jak jste "mírně" opilí stál vážně za to. "Ehm Kurotsuchi taicho, nechtěl byste s tím saké počkat? Musíte napsat hlášení." Dostala jsem ze sebe, načež jste se na mě všichni podívali, co tady tahám práci. "Hlášení?" Zeptal se Mayuri, bylo ticho. "Hlášení." Konstatoval, pokrčil rameny a pak do sebe hodil další šálek saké. Já se jen plácla do čela, to mi ještě scházelo. Řekla jsem si v duchu, jenže vtom se mě Ikkaku pokoušel natáhnout dovnitř, ať si taky dám. No já se bránila, seč jsem mohla, už už jsem byla zase skoro u dveří a setřepávala ze sebe Ikkaka, který už mě skoro pouštěl, jenže to se do toho zapojila Matsumoto, přesněji Matsumoto zapojila Mayuriho.
"Ou taicho, že tady taky chcete Midori? Jen jí to řekněte ať zůstane, vás určitě poslechne!" Prosila tam Matsumoto, Mayuri dopil a pak se chvíli díval, jak se snažím dostat pryč a při tom na mě doslova visí Ikkaku. "Nemu!" Řekl jen a bylo to. Než jsem se nadála, Nemu ze mě sundala Ikkaka, to bylo fajn, ale že mě pak násilím dotlačila mezi Mayuriho a Matsumoto, to už tak fajn nebylo. Yada! Hlášení bude v háji, bože proč já... Mihlo se mi hlavou, to už mi Matsumoto podávala šálek a Mayuri mi hned nalil. Já zprvu odmítala, ale pak jsem si vzpomněla, co se mi stalo, když jsem nechtěla pít. A aby do mě Ikkaku zase nalil naráz tři flašky saké, to fakt ne.Tak jsem taky pila, pak uklidnila Ikkaka, že skákat ven z okna není moc dobrý nápad, zase jsem pila, pak jsem pro změnu skoro musela Matsumoto srazit k zemi, aby nezačala se striptýzem a to jsem ještě ze sebe musela skoro setřepávat Hisagiho, který už byl hezky na mol a vypadalo to, že za chvíli sebou sekne a já nechtěla, aby spadl na mě. Zatím co ostatní už měli hezky vypito, já měla asi čtvrtý šálek a to se Mayurimu a ostatním pařmenům moc nelíbilo."Yare yare, Hana chan, nějak málo piješ." Řekl mi Mayuri, to jsem postřehla jak se Matsumoto zablesklo v očích a Ikkakovi se zase zaleskla pleška. No v tu ránu jsem sama od sebe na šup vypila svůj šálek a hned do sebe hodila i zbytek saké, co byl ve flašce a otevřela novou. To jim stačilo, já jen chtěla zabránit tomu, aby do mě zase nalili tři flašky. Pak už jsem se pokoušela nepozorovaně vytratit, což mi nevyšlo a tak jsem aspoň seděla bokem a byla ráda, že si mě nikdo nevšímá. Taky už někteří začali pomalu odpadávat. Jenže pak to přišlo, Mayuri měl nešťastný nápad. Měl nějaké speciální saké, které mělo povzbudit a že ho měl dvě láhve, no to byl můj konec. Jak to tam do sebe začali lít, já už málem přemýšlela, jaké Kido na ně budu muset použít. Vtom se ale ozval hluk a my stichli. "Ora ora, Ichigo, to budeš furt zdrhat?" Byl slyšet Kenpachi. "Ksó! Kenpachi, dej mi už pokoj!" To jsme slyšeli i Ichiga a pak Nemu, jak je uklidňuje. No Ichigo jí proklouznul, ale Nemu odhodlaná splnit Mayuriho přání byla tak neoblomná, že Kenpachi neprošel. Ichigo celý udýchaný pomalu šel za námi, taky tam byly slyšet hlasy, tak proč si nezajít za někým "normálním", kdo ho netouží zabít? Jenže to co viděl, no síla, jak tam po něm hned Matsumoto skočila. "Hanase! Matsumoto, yameno! Nech to kimono! Ksó, helpe!" Začal tam křičet Ichigo, hold poslat opilou Matsumoto k chlapovi, no chudák chlap. Já si jen povzdechla, použila Shunpo a nějakým zázrakem donutila Matsumoto, ať Ichiga přestane svlíkaz a sleze z něho. Jenže to už Moriko zamkla dveře, klíč si dala do výstřihu a ještě křikla na Nemu, ať hlídá a nikoho sem nepouští. Ta jen zpoza dveří odpověděla a my si s Ichigem vyměnili velmi "nadšený" pohled. Jenže to už mě pro změnu strhla Moriko a já zase omylem strhla Ichiga. "Musíme se odsud nějak dostat." Zašeptal mi Ichigo. "To mi povídej, já musím napsat hlášení, Yamamoto sou-taicho mě přetrhne jak hada, jestli to do devíti nedonesu a už je po sedmé!" Zareagovala jsem a pohled mi přejel na zamčené dveře. "Fajn, ale já Matsumoto do výstřihu fakt sahat nebudu!" Dodal ještě Ichigo, já se musela pousmát a to mě něco napadlo. "Ichigo, kryj mě, něco zkusím." Řekla jsem mu a pak se nenápadně vypařila k druhému rohu místnosti. Ichigo mezitím všelijak blbnul a všem doléval, aby odvrátil jejich pozornost. Já se po chvilce vrátila s úsměvem na rtech. "Druhé dveře! Budem improvizovat, tak spolupracuj." Zašeptala jsem a on jen přikývl. Oba jsme vstali a já začala předstírat, že jsem už taky na mol a tahat Ichiga někam bokem do zadu. "Oi Midori, snad se nechceš vypařit?" Ozvala se hned Matsumoto a ostatní taky začali něco remcat. Já nasadila takový rozverný úsměv a přitáhla si k sobě Ichiga za kimono. "Ale Rangiku, to mi nedáš ani chvilku? Přece víš..." Řekla jsem, načež se Matsumoto usmála a ještě ostatním dolila. Já se zatím s Ichigem dostala k těm dveřím, jenže ouha, byly zavřené. Ichigo by je nejraději vyrazil, ale já ho zastavila. "Neblázni, nechci aby nás banda opilých Shinigami honila po celém Seireitei." Řekla jsem a tím se vyvrátila i možnost Kido. A to mě něco napadlo. Rozpustila jsem si vlasy a začala si trochu hrát se zámkem dveří. Ach chudák moje jehlička, zase si budu muset vzít novou. Povzdychla jsem si, ale povedlo se, zámek povolil! Jenže s nehezkým zarachocením a to ti ve předu moc dobře slyšeli. Já sebou trhla a pak se podívala na Ichiga alá Co teď?! "Napodob znovu tu opilost, rychle, zasměj se!" Zašeptal, já ho teda poslechla a napodobila takový typicky dívčí rozverný smích, načež Ichigo hodil pryč moji jehlici a pak i vršek svého kimona tak, aby to viděli ti ve předu a vůbec nás nepodezírali, že se pokoušíme utéct. No zabralo to a my se dostali ven, jenže tady byl další háček. Vyšli jsme přímo naproti dveřím do onoho pokoje, před kterými stála Nemu. My už mysleli, že hned o nás řekne Mayurimu, ale naštěstí to neudělala. "Lituji, ale dovnitř nemůžete." Řekla, my si oddechli a pak šli každý po svém. Ichigo se vrátil k 6. divizi, kde dnes měl přespat a já letěla do Mayuriho pracovny napsat hlášení. Už bylo po půl osmé, no já psala jako šílená, už jsem to skoro měla, jenže to jsem převrhla inkoust! Já málem začala křičet, ale naštěstí jsem polila jen stůl a ne hlášení. To bylo krátce po osmé. Rychle jsem tedy utřela stůl a srovnala hlášení, teď už jen chybělo přidat kopii původního spisu o Mayuriho metodě a bylo to. Jenže jak originály, tak i kopie byly uložené ve skřínce, která byla zamknutá. Ksó! Tohle hlášení mě snad zabije! Láteřila jsem a nezbývalo mi, než jít za Nemu a požádat ji o pomoc. "Lituji, ale klíč má jen Mayuri sama, má ho vždy u sebe v kimonu." Řekla mi, z jejího výrazu jsem vycítila, že se mi snaží pomoct, aspoň vím, kde klíč je. Moment, ale to znamená... Iie! Já se tam nechci vrátit! Zaúpěla jsem, ale co mi zbývalo. Opatrně jsem otevřela ty druhé dveře a vešla zase dovnitř, nechala jsem je pootevřené. Samozřejmě to opět trochu upozornilo ty ve předu, ale většina už jich skoro nevnímala. Já pro jistotu vzala do ruky svůj šálek saké a znovu si zahrála na opilou. "Pche, utekl nám..." Řekla jsem a hodila do sebe obsah svého šálku, v kterém ale nebylo nic, což ostatní nevěděli. Já si sedla zpátky vedle Mayuriho a nenápadně koukala, jestli ten klíč třeba nemá vytažený. Jak se natáhl pro svůj šálek, povšimla jsem si, že mu z kimona vážně kouká klíč! Yosh, klíč vidím, ale jak mu ho vzít? Pomyslela jsem si a rozhlédla se kolem, to jsem zrovna uviděla už spícího Hisagiho s polosvlečeným kimonem a na něm Moriko. Na moment jsem strnula. Jak hluboko musím klesnout, abych odevzdala to zatracené hlášení? Zaúpěla jsem, nádech, výdech a šlo se na to. Nenápadně jsem se začala k Mayurimu lepit, až jsem byla úplně u něho a opatrně ho objala okolo krku. "Nevadí vám to, Kurotsuchi taicho?" Předstírala jsem dál opilou, no Mayuri nic nenamítal, taky toho měl vypito, nedivila bych se, kdyby si mě s někým spletl. Já toho hned využila a dál se po něm skoro sápala, až už jsem na něm ležela a jednou rukou mu rejdila po kimonu. Podařilo se mi sebrat ten klíč! Hned jsem se nějak přesvědčivě zatvářila, že víc už ne a z slezla z Mayuriho. Ten se netvářil zrovna nadšeně a nedivila bych se, kdyby si po mém odchodu nezačal hledat náhradu. Já už ale byla ta tam, přesněji v Mayuriho pracovně. Jenže jak jsem otevřela tu skříňku, málem se mnou seklo. Těch složek, těch bylo tolik, že bych tam tu jednu hledala dva dny! Stála jsem tam se strnulým výrazem a pomalu mi začalo cukat obočí. "Co přesně hledáte, Hana san-seki?" Ozvala se najednou Nemu. To byla moje záchrana. Řekla jsem jí to a ona mi v mžiku našla tu kopii a pak skříňku zamkla. "Vrátím to Mayurimu sama ještě dnes, řeknu mu, že to ztratil ve svém pokoji, jak tam teď pije. Vy zatím odevzdáte hlášení a já je trochu uklidním." Dodala ještě, já jí poděkovala, upravila si kimono, zanadávala, že jsem si zničila jehlici a pak utíkala s hlášením. Donesla jsem ho asi dvě minuty po deváté. Čím víc jsem se přibližovala kasárnám 1. divize, tím víc jsem měla obavy z velícího kapitána. a právem, hezky mě seřval. "Moshimokearimasen, Yamamoto sou-taicho. Zdržela jsem se kvůli jednomu experimentu kapitána Kurotsuchiho, proto vám hlášení nesu jen já, on má v tuto chvíli příliš práce." Zalhala jsem, no jak se top vezme, v tuhle chvíli měl práce určitě dost, ale ne s experimentem. "S jakým experimentem?" Zeptal se Yamamoto a probodával mě pohledem, já sebou málem sekla. Já se kvůli tomu zatracenýmu hlášení málem nechala opít, předstírala jsem ožralou, předstírala, že jedu po Ichigovi a sápala jsem se po Mayurim jen proto, abych se teď nechala seřvat a kryla ho tu?! Bože, to se může stát jen mně! Běželo mi hlavou a já se rychle snažila vymyslet věrohodnou odpověď. "Eh.. No zkoumá působení omamných látek, dokonce sám na sobě, takže proto, eh..." Řekla jsem nakonec. "Soka, je tedy omluven, ty taky. Můžeš jít." Řekl už trochu klidněji, já předala hlášení opodál stojícímu Sasakibemu a pak odešla. "Tohle už nikdy..." Vydechla jsem s úlevou, když vtom jsem v hlavě uslyšela pobavený smích. Ano, jen se směj, Senpuu! Zavrčela jsem, načež se rozesmál ještě víc. "Já si nemůžu pomoct, že ale kocovinu umíš hrát pěkně." Odpověděl, já jen zakroutila hlavou. "Ne, přeháním, nejlíp to umíš s chlapy." Rozesmál se znovu, no kdyby v tu chvíli byl zhmotněný, asi by pár schytal. Jestli nepřestaneš, napíšu do dalšího čísla Týdeníku Seireitei článek o tom, jak může být Zanpakuto zamilovaný a tebe uvedu jako příklad! Pohrozila jsem mu a hned byl klid.
Já zrovna míjela kasárny třetí divize a tam pozdravila pár Shinigami, kteří uklízeli trosky, které z jedné budovy udělal Kenpachi, když honil Ichiga. "Konbanwa, Midori chan. Nezvyk vidět tě s rozpuštěnými vlasy, myslel jsem, že tenhle pohled dopřáváš jen kapitánovi Hitsugayovi." Uslyšela jsem najednou Yumichika. Stál kousek ode mě a při tom ještě peskoval ty Shinigami, kteří uklízeli trosky oné budovy. "Většinou ano." Ušklíbla jsem se a taky ho pozdravila. "Ty tu jsi jako dozor, jo?" Zeptala jsem se, Yumichika si pyšně prohrábl vlasy a hrdě řekl: "Za tohle totiž může můj kapitán a tak to 11. divize musela uklidit a mě poslali taky, to mi připomíná, že Ikkaku tomu utekl, sketa jedna, no a já jako nejkrásnější Shinigami v celé divizi přece nemůžu riskovat při té potupné práci, že se umažu, rozcuchám nebo si nějak poraním svou jemnou kůži! Podívej, sáhni si!" Vysvětlilil mi Yumichika a už ke mně natahoval ruku. "Eh jo, věřím ti." Vycouvala jsem, načež se Yumichika zase vrátil k tématu. "A tak jsem se prohlásil za dozor a funguje to úžasně." Ukončil to, hold celý Yumichika. Já se s ním pak rozloučila a zamířila ke svým kasárnám, ale u kasáren 4. divize jsem se zastavila. Nedalo mi to. A tak jsem skryla své Reiatsu a pokusila se proklouznout dovnitř. Povedlo se, jenže před Toushirovým pokojem byla Unohana a s ní i Isane. Zrovna vycházely ven a já jen doufala, že nepůjdou kolem mě. Měla jsem štěstí, šly na opačnou stranu a já tak tiše proklouzla k Toushirovi. Pořád spal. Stejně jako předtím jsem si k němu sedla a něžně ho políbila. Mlčky jsem tam seděla, opatrně ho držela za ruku a představovala si, jak to bude zase fajn, až se probere.

Ten menší mejdan byl zatím pro ty opilé úžasný. Ty jsi tam chtěla překecat Mayuriho, aby šel napsat to hlášení, ovšem to už se na tebe divně dívali Matsumoto s Ikkakem. Takže ses radši opila sama, než aby oni opili tebe XD Asi po čtvrt hodině se tam objevil ještě Ichigo, po kterém se sápala hlavně Matsumoto a ty ses ho rozhodla zachránit. Matsumoto dala na tvá slova a šla někam jinam. Popravdě šla najít nějakou holku. Do cesty jsem se ji připletla já, takže mě čapla za ruku a obě jsme vyšplhali na nějaký stůl…spíš stolek, Moriko tam zapla nějakou „divokou“ hudbu a pak se k nám přidala, no zkrátka jsme se začali různě kroutit a vrtět a svlíkat. Teď jsi nevěděla co dělat. Jestli nás zachránit před nevědomím striptýzem nebo zdrhnout s Ichigem. To kolem tebe šel Hisagi, tak si ho čapla a řekla mu, ať si jde zachránit Moriko. Hisagi položil misku se saké a šel si pro Moriko. No ti dva, to byla úžasná podívaná. Nejdřív chtěl Hisagi Moriko jen okecat, ta ale chtěla tančit. Tak poté se ji pokoušel aspoň chytit za ruku nebo za pas, ale ona se mu úspěšně vyhýbala. To už si stěžovali ostatní chlapi, ať jim Hisagi nekrade tanečnici XD To už se Hisagi naštval, vylezl na ten stolek, Moriko si prostě přehodil přes ramen a šup ze stolu na zem. Ovšem Hisagi nějak zakopl o své nohy a i s Moriko se svalili na zem a tam už taky zůstali. Stihli sebou strhnout ještě deku z postele a do ní se nějak zahrabali a muchlovali se tam, dokud neusli XD Tohle přehození přes rameno se ostatním zamluvilo a hned Hisagiho napodobili. Už úplně mimo Ikkaku si vzal k sobě Matsumoto, která se evidentně nebránila a ještě se po něm sápala. No, jen co ty s Ichigem jste úspěšně zdrhli, Mayuri si přehodil přes rameno mě a pak si někam semnou kráčel. Tenhle mejdan by se dal přirovnat k nějakému botelu či programu v televizi ale 18+ XD Dobře, kromě už těch dávno spárovaných (Hisagi x Moriko) se nikdo s nikým nevyspal. Prostě po sobě všichni tak nějak sápali a kimona šla pěkně rychle dolů až do spodního prádla. Já mohla jen děkovat bohu za to, že si nikdo nic nebude pamatovat, páč jsou všichni totálně mimo. Já už tedy byla ve spodním prádlu, to jsi zrovna přišla ty, dělala že jsi taky opilá a přisedla sis k nám. Začala si se účelně sápat po Mayurim, což když jsem viděla, měla jsem hned perverzní chutě se přidat XD Hana-san, musíte se umět sápat pořádně a né takhle amatérsky! Začala jsem tě tam buzerovat, jak se správně sápat po chlapovi, no ty jsi teda tak nějak prošla mým školením a už si mazala odevzdat ty papíry. No, my jsme se tam bavili dál, ovšem ty už si dostala vynadáno a poté ti dali Genryuusai a ostatní shinigami pokoj. Teda skoro všichni. Ono totiž když si se tajně vloupala do kasáren 4. Divize za Toushirem, sedla sis tam k němu, pohladila ho a políbila a on pořád nic, náhle se otevřeli dveře a ty už sis myslela, že je z tebe mrtvola, že tě určitě načapala Unohana. Ale ono omyl. Stál tam Bouji a drbal se na nejistě na hlavě. Hana-san? Já, omlouvám se, že jsem vás sledoval až sem, ale když jste byla v kasárnách 12. Divize, vypadala jste zaneprázdněně…začal Bouji. No, to musel být zajímavé pocit dozvědět se, že si byla už u Mayuriho špehována. Já bych potřeboval pomoc…pokračoval Bouji a měl výraz alá Zase jsem něco zpackal. Já…no, poslali mě do skutečného světa k tomu chlápkovi…myslím že k Uraharovi. Měl mi předat nějaké děsně důležité dokumenty, kde byli jakési výsledky z jeho pokusů…myslím že se to týkalo všech ras, takže tam byli shinigami, hollow, arrancaři a ostatní…no a když jsem je šel teda donést do 12. Divize, po cestě se skoro na ě zřítila budova 3. Divize a ještě mě málem udusal Kenpachi taicho…no a já ty dokumenty jaksi ztratil. Teda né všechny, ale pár stránek mi chybí, ty už jsem po okolí nenašel …a tak jdu za vámi, jestli byste mi nějak nepomohla…já zas nechci mít u velícího kapitána průšvih…řekl Bouji a pořád měl ten provinilí výraz. Blížilo se ke dvanácté hodině večer a u Mayuriho se už všichni váleli různě po podlaze, na křeslech, někdo i na stolku nebo se někteří váleli po sobě. Nikdo ale netušil, že celou tu dobu si všichni nalévali Mayuriho speciální saké. Nejdřív všichni byli děsně akční a plní perverzních chutí, byli úplně mimo ale koordinace byla fajn XD Teď nás to všechny uspalo, ale že by jsme chrnět až někde do deseti rána? To né, to saké mělo v sobě nějaké látky, které „zničili“ tu opilost a potřebu spaní. Těžko říct, jestli si někdo něco pamatoval, rozhodně se všichni divili, proč třeba Hisagi spí s Moriko na zemi skoro nahý a zabalený jen v nějaké prťavé dece. Nebo proč Ikkaku má hlavu zabořenou ve výstřihu Matsumoto, nebo proč já se polonahá válím po kapitánovi mayurim o-O No prostě úžasný pohled. Všichni tak nějak opatrně vstávali a už preventivně se chytali za hlavu a divně se ksichtili XD

Ten den by vážně stal za zapamatování, prvně ta věc s Kusakou, pak "menší" mejdan u 12. divize a potom, no abych začala vyprávět. Jak jsem tam tak seděla u Toushira, bylo mi jasné, že se na mou přítomnost dřív nebo později přijde. Ale co, však nedělám nic špatného, ne? Jenže to jsem netušila, že mě najde zrovna Bouji. Sotva začal mluvit, už jsem nasadila pohled alá Ne, neříkej mi, že jsi zase něco provedl. "Ne Bouji, ten pohled já už znám, bože, tak co je to tentokrát?" Zeptala jsem se polohlasně a pak si vyslechla Boujiho vysvětlení. Jen jsem si povzdychla a vstala. "Proč musíš mít průšvihy hlavně u 12. divize?" Zakroutila jsem hlavou a, ač nerada, jsem odešla z Toushirova pokoje. Hned jsem se s Boujim vydala ke kasárnám 3. divize. "Kolik ti těch stránek chybí?" Zeptala jsem se. "Pár." Řekl Bouji. "Kolik je u tebe pár stránek?" Bylo ticho. "Ehm jedna složka s asi deseti papíry? Ony ty složky byly dvě a tak nějak se to semlelo." Já to raději nekomentovala. "Ptal se 11. divize? Oni to tady uklízeli." Řekla jsem, načež mi Bouji začal líčit, jak se musel málem probít do jejich kasáren a že mu pak stejně řekli, že nic nenašli a že teda odnesl tu jednu složku ke kapitánovi do pracovny a pak prý šel za mnou. "Ke kapitánovi do pracovny? Mezi ty papíry? Bože to bude zase hledání, než to najdem." Povzdychla jsem si. No a tak nám s Boujim nezbylo nic jiného než lítat ve tmě okolo a hledat onu složku. Já si teda svítila pomocí Kido, jen Boujimu to světlo "párkrát" zhaslo, protože se nesoustředil. "H...Hana san-seki! Něco... Eh mám." Ozval se Bouji zprvu nadšeně, ale pak nadšení přešlo ve zklamání. Bouji držel v ruce trochu ohryzanou složku. Vtom jsme ale oba cosi uslyšeli. "To zní trochu jak řev Hollow, no v tomhle případě spíš kvikot než řev." Řekl Bouji, já si přiložila prst na rty na znamená ticha. Oba jsme tiše poslouchali a skutečně, pomalu se to k nám přibližovalo, až byl ten kvikot celkem dobře slyšet. Kolem nás najednou prosvištělo asi patnáct malinkých Hollow, kteří v tlamách drželi nějaké papíry. "Co to... Co to kruci je? To snad utekli z 12. divize?" Děsil se Bouji při pomyšlení, že tady běhají Mayuriho speciálně upravení Hollow. "Neřekla bych, asi se sem dostali, když Kusaka otevřel Gargantu." Odpověděla jsem, to už Bouji začal nadávat, co si to ty malé potvory dovolují krást mu důležité dokumenty. Jen to řekl, ucítila jsem něco na hlavě, dva z nich mi normálně seděli na hlavě! Tohle už byl vážně po tom všem vrchol, já je chtěla shodit, jenže jak byli malí, tak byli i rychlí a nejen že mi utekli, ale dokonce mě ty mrchy pořádně hrizly do levé ruky! Ty rány mi začaly krvácet a celkem to bolelo. "Dai jo ga, Hana san-seki?" Staral se hned Bouji. "Tyhle potvory si podepsaly rozsudek smrti." Řekla jsem a tak začala vážně "zábava." Prostě jsme s Boujim ty malé otravné Hollow honili všude kolem. Někomu by se to mohlo zdát lehké, ale to byl omyl. Byli malí a rychlí a tak se celkem těžko dali zasáhnout a když ty potvůrky ještě útočily, no já už se nervla. "Bouji, ustup!" Křikla jsem a zastavila se. Tak zlatíčka a já myslela, že na takové potvůrky Shikai nevytáhnu, no, vaše smůla. Pomyslela jsem si a namířila svůj Zanpakuto ke skupince, kterou ti Hollow vytvořili. "Kigen Senpuu!" Vyvolala jsem Shikai, načež se ty potvory i s těmi dokumenty zase rozutekly. "Mudada!" Křikla jsem na ně a vyvolala lehký ale ostrý poryv větru, kterým jsem do puntíku přesně zasáhla všechny Hollow. Bouji pak jen lítal kolem a sbíral ty papíry. Vtom jsme uslyšeli kroky a kousek od nás se objevilo světlo. "Midori chan, Hitokiri, dai jo ga?" Ozval se Kira, to už stál u nás. "Hai, Kira fuku-taicho." Přikývl Bouji, pak se omluvil, poděkoval a spěchal pro první složku, aby to všechno mohl odevzdat Mayurimu nebo Nemu. "Machinasay, Bouji! Jen by mě zajímalo, od kdy jsi mě sledovalo a co všechno jsi viděl?" Neodpustila jsem si. Bouji se zastavil a jen se na mě zazubil. "Sledoval jsem vás od té chvíle, co jste šla za kapitánem Kurotsuchim, aby s vámi sepsal hlášení. A viděl... No... Všechno? Ale nebojte, já budu mlčet. Musím říct, že se tam pěkně opili a že umíte pěkně otevírat dveře za pomoci jehlice, kimona a smíchu, Hana san-seki." Odpověděl, mě trochu cuklo obočí, ale můj pohled jasně Boujimu říkal, že jestli bude mít blbé komentáře, bude to bolet, ten pohled musel cítit i v té tmě. "Co se ti stalo? Krvácíš!" Připomněl mi Kira, já se podívala na svoji ruku, povzdychla si a schovala Zanpakuto."Ale nic, jen jsem pomohla Boujimu z průšvihu a díky Kusakovi tady běhalo pár Hollow, asi budu muset sepsat další hlášení." Odpověděla jsem a chtěla se s Kirou rozloučit, on mě ale přerušil. "Počkej, já ti tu ruku ošetřím. Teda, jestli ti to nebude vadit. A třeba bychom pak u nás v kasárnách mohli napsat to hlášení." Navrhl mi, no já nebyla proti a tak jsme vzápětí seděli v pracovně kapitána v kasárnách 3. divize a Kira mi začal ošetřovat ruku. Ošetřil mi ji pomocí Kido a pak mi ji chtěl obvázat. Jak mě při tom držel za ruku, chvílemi mi přišel nějaký rozechvělý, jako by nesvůj. "Hotovo." Oznámil mi pak. "Arigatou, Kira kun." Řekla jsem a pak jsem se dala do psaní hlášení, to už bylo po půlnoci a já jen mohla doufat, že tenhle den nebude tak šílený jako ten minulý.

Byla asi půl hodina po dvanácté večer a ty jsi seděla v kasárnách 3. divize (která už byla z části opravena) a společnost ti dělal Kira. Spíš ti pomáhal sepisovat další a další hlášení. Ah, Midori-chan, vzpomněl jsem si, že jsem někde našel vaší jehlici do vlasů! řekl najednou Kira. Holt si na tu jehlici vzpomněl asi proto, jak na tebe celou dobu nenápadně koukal a nemohl se vynadívat na to, jak ti občas nějaký ten pramínek vlasů spadne do obličeje. Kira by se dal klidně přirovnat k nějakému malému dítěti, které poprvé vidí něco opravdu úžasného. Holt jak Kira nebyl zvyklí na rozpuštěné vlasy, u tebe, tak ho to u práce dosti zaskočilo a dokonce se nám i začervenal. Kira tedy odešel od pracovního stolu pravděpodobně do svého pokoje, kde měl tu tvoji jehlici (kolik ty jich sakra máš? Jedna ve vlasech, jedna u Urahary, jedna u Kiry....ještě jednu bude mít Toushiro a půlka Seireitei XDXD). Ty jsi nezvedla oči z papíru a jen si přikyvovala hlavou nebo dělala ty souhlasné zvuky jako Hmm, jo, apod. XD Kira se na chvíli zavřel u sebe v pokoji a odešel do koupelny. Tam se opřel o umyvadlo a chvíli do něj tupě zíral a skoro jakoby se klepal...jakoby měl nějakej absťák. Pak si pustil vodu a prudce si opláchnul obličej a prohrábnul si vlasy. Pak začal kroutit hlavou až nakonec dal pravou ruku v pěst a udeřil do stěny z kachliček. Ovšem že se náš "šikovný" Kira trochu pozeřal a začala mu téct krev. Ruku si jen obalil do papírových utěrek, šel pro jehlici a vrátil se ktobě. No musel na něho být děsivej pohled...Vypadal jak nějaká hororová postava, co místo nože má akorát jehlici. Šel k tobě blíž a blíž, jak v hororu. Položil tvoji jehlici na stůl a koukal se na tebe opravdu zvláštním způsobem. Midori-chan...já...já už to v sobě dál nepotlačim...řekl takovým tajemným tónem, ze kterého nelze vyčíst, jestli ten tón byl smutný či jiný. Pak chytl stůl, na kterém jsi psala to hlášení a Kira ho prostě velkou silou odsunul někam na stranu a papíry se jen hezky rozletěli po místnosti. Proč Hitsugaya?! Proč zrovna on?! Ten malej, protivnej a namyšlenej...proč se ti tak líbí? Co se ti na něm líbí?!! začal skoro až křičet a pořád se ktobě přibližoval. Ty jsi jen zaraženě seděla na židly a absolutně si nechápala co se to sním děje. Najednou si měla strach se pohnout nebo mít nějaký komentář...Midori chan...řekl už klidněji a to už byl u tebe skoro nalepenej, jemně ti prohrábl vlasy a pohrál si i stím pramínkem, co ti pořád padal do obličeje. Pak tě pohladil po tváři a sjel až k bradě, kterou ti něžně pozdvyhl a nakláněl se ktobě, aby tě mohl políbit...

Uplynul asi týden, možná dva od toho, kdy Kusaka otekl z vězení. Všechno bylo zase v pořádku. Kira se ti dávno omluvil za tu noc, že byl úplně mimo, prý asi z přepracování. Ayumi se vyrovnala se smrtí Benjira, Genryuusai už byl taky klidnější a tolik vám nenadával. Mayuri zakázal ve svých kasárnách jakékoliv mejdany a věnoval se dál výzkumům a hlavně modifikované pětce. Takže jsem 12. divizi navštěvolala snad každý druhý den, aby mě Mayuri různě vyzvídal a testoval apod. Ichigo byl zpátky v Karakuře, holt Hueco Mundo se taky zklidnilo, možná až moc, protože skoro žádný hollow nikde nikdy nebyl. Do Karakury se taky vrátili Chado s Orihime, z výměného pobytu. Já neměla ponětí, kde by mohli být ty čtyři zbývající duše a Mayuri mě dennodenně nutil je hledat a stopovat podle reiatsu. Nanao dono jako vždy napomínala pořád Shunsuie, Bouji měl pořád samé průšvihy, které jsi ty vždycky nějak vyřešila XD A o Kusakovi už ty týdny nikdo nemluvil, jakoby na něj dočista zapomněli...