Konečná bitva-Karakura v ohrožení!

Když jsme tedy byli všichni u Urahary, ucítili jsme to divné reiatsu a to už kolem nás proběhli Emi a Yumi. My jsme ještě chvíli nechápavě seděli na svých místech a až poté sme se taky zvedli a vyběhli ven. Tam byli ty dvě arrancarky, které bojovali s Emi a Yumi a pak se tam objevil i Stark. Po nějaké chvilce se tam objevil i Ichigo a všechno se to tak semlelo. Takovej zase zmatek a ty zvuky když se střetnou katany...děs! Pak už jsem jen viděla padat k zemi bezvládné Ichigovo tělo. Nechtělo se mi věřit, že by byl Ichigo poražen! Celá jsem strnula a jen vyděšeně a nevěřícně hleděla jak Ichi dopadl na zem. Nehýbal se, ani se mu nezvedal hrudník a jeho oči vůbec neměli tu jiskru. Jen někam tupě zíral a jakoby mu zmizeli panenky. Pro mě se najednou zastavil svět a nic ani nikoho sem nevnímala. Chtěla sem jít za ním, už sem odlepovala pravou od země a udělala pár kroků a pak začala i zrychlovat. Leskly se mi oči, takže znamení toho, že se mi chce brečet. Ovšem já sem si kdysy řekla, že už brečet nebudu, tak sem se kousla a šla kněmu. Ovšem to mě za ruku chytila Noe a předemě se postavila Kamiko a něco mi říkala. Já ji neoslouchala. Vůbec sem ji neslyšela...nechtěla jsem ji slyšet. Pak sem viděla akorát jak Renji nese to bezvládné tělo k Uraharovi a Rukia, ty, Tessai a ostatní mají taky takové nechápavé a zmatené výrazy. Yo chan! Uklidni se! Yo chan poslouchej mě!! Vnímáš mě?!! třásla semnou Noe a Kamiko dávala pozor, abych něco nevyvedla. Ichi...go...pípla sem takových zoufalým hláskem. Kamiko i Noe začali na mě klidně mluvit a chtěl, abych odpovídala a abych je vnímala. Kudasai, že se mu nic nestane? Že se zachvíli probudí?! Kudasai...vymáčkla jsem ze sebe, ale moc se mi mluvit nechtělo, páč už se mi vážně chtělo brečet. Slzy jsem už měla na krajíčku, teď je jen udržet a měla sem takovej ten hnusnej knedlík v krku, přes kterej se vám těžko mluví. Samozřejmě že bude v pořádku! To by nebyl Ichi aby se neprobral a nešel hned ven se zase sněkym rvát! snažila sem mě utěšit Noe. Vzala sem jak Noe tak Kamiko za ruce a pevně, skoro až křečovitě jsem jim tiskla ruce. Jim to nevadilo, hlavně abych se jim tam psychicky nezhroutila. Chceš...chceš se za ním podívat? Třeba ho už rozdejchali...napadlo Kamiko. Já jen kývla a zároveň polkla. Šli jsme spíš pomalu směr Uraharův krámek. V tu chvíli šla Rukia, ty a Renji ven druhými dveřmi a rovnou směr střecha. Tam jste probírali Ichigův stav, že tohle nemůže být možné. Pak se tam objevili ti pekelní motýli a Rukia s Renjim odešli zpátky do SS. Ty jsi zůstala a sedla sis pohodlnějc na střechu. Pořád se ti to nechtělo líbit a hlavně sis nedokázala vysvětlit, jak mohl takhle asi zemřít, když ani není bez nějakého poškození. To tě ale někdo pohladil po rameni. Toushi. Sám Toushiro si zařídil v SS volno, aby mohl přijít za vámi. Ten se hned vyptával, co že se stalo a při tom si sedl vedle tebe. Mezitím se Emi, Yumi a Ulquiorra o něčem dohadovali tak, aby jsme to my ostatní moc neslyšeli. Ulquiorra pak kamsi odešel a Emi s Yumi se tvářili oprvadu děsivě. Skoro jak já. Já s Noe a Kamiko jsme přicházeli ke dveřím, kde ležel ichigo a ostatní jako Urahara, Uryuu a tak. Vešli jsme dovnitř a Ichigo rozhodně nevypadal líp nebo nějak živějc. Já to nevydržela a slzy mi stekli po tváři. Ztěžka jsem polykala a pevněji sem tiskla Noe a Kamiko. Ty mě jen pořád uklidňovali a pak Noe napadlo teda opravdu něco "úžasného". Obě mě pustili, popostrčili dopředu a na Uraharu a spol. udělali gesto, jakože mě tu maj nechat samotnou. Já jen zoufale klesla nakolena vedle Iciho a začalo mi přibývat slz. Viděla jsem přes ně rozmazaně, ale to jsem teď vlastně vůbec neřešila. Celá jsem se třásla, popotahovala jsem a bylo mi horko. Vzala jsem Ichiga za jeho chladnou ruku a to mě rozbrečelo ještě víc. Ichi....ku-kudasai....musíš...musíš se probrat jo? Já...já vím že nejsi to...kudasai, přestaň mě tak děsit a prober se! jen jsem pípla tím svým zoufalým tónem....Klečela jsem tam u něj a on pořád nic. To už tam přišel Urahara a Noe a pomohli mi na nohy. Vyvedli mě z místnosti a chtěli mi uvařit čaj či co. Já jsem ale byla protivná a nechtěla jsem, aby na mě teď někdo sahal. Nechtěla jsem být teď utěšována, chtěla jsem být sama a brečet si do polštáře a doufat, spíš věřit, že se Ichi probere a zase mě tak hezky obejme a věnuje mi několik těch úžasných polibků. Noe mě zas chtěla vzít kolem ramen, ale já se protivně "bránila" a spíš vztekle než smutně jsem odešla od Urahary někam pryč. Když jsem procházela ulicema mezi lidma, co na mě divně zírali, chtělo se mi brečet ještě víc. Pořád jsem měla ten knedlík v krku a blbě se mi dýchalo i polykalo. Zašila jsem se do nějaké slepé uličky, kde jsem se opřela o stěnu, prohrábla si vlasy a nechala volně stékat slzy. Pořád se mi vybavovalo to bezvládné tělo a hlavně ty oči. Oči bez života...Sjela sem po stěně až na zem a dřepla sem si tam a nevnímala okolí. Teď mi bylo všechno jedno, hlavní bylo, aby se Ichi probral...

"Urahara san, nebylo by lepší jít za Nanou?" Řekla jsem, v tu chvíli jsem společně s Uraharou a ostatními seděla vevnitř a přidal se k nám i Toushiro, který si zařídil cestu do Karakury. "Nana potřebuje být sama, znám to, tyhle její nálady. Co umřeli rodiče, slíbila si, že už nikdy nebude brečet, že bude silná kvůli ostatním, že bude ta správná starší sestra. Nechce, aby ji někdo takhle viděl, ale nemůže to dusit v sobě, potřebuje být sama." Řekla Noe a upírala svůj pohled do šálku čaje, který držela v ruce. "Unohana, Mayuri a velitel Jednotky Kido se dali do vyšetřování, měli by si pro Ichiga přijít nejpozději večer, pokusí se mu nějak pomoct." Informoval nás Toushiro. Bylo najednou takové ticho, každý smutně koukal někam pryč a přál si a doufal, že Ichigo bude v pořádku a že ty taky. Vtom se ozval jakýsi šelest z Ichigova pokoje. Toushiro, který byl nejblíže, to hned šel zkontrolovat, ale nic. Ichigo tam pořád ležel beze změny jako předtím. Ale všichni bychom přísahali, že jsme slyšeli něco jako když se roztříští sklo.
Ty jsi mezitím zašla do nějaké tmavé uličky kousek od tvého domu a tam jsi se mohla vyplakat, pustit to ven, pokusit se uklidnit. Nedokázala sis představit, kdyby se už Ichigo neprobudil, nedokázala sis to ani připustit, pouhá myšlenka tě tak tríznila, natož kdyby to byla skutečnost. "Neplač už, všechno bude v pořádku. Nechci, aby se moje Nana trápila." Uslyšela jsi ten hlas! A když jsi zvedla hlavu, sotva jsi se zmohla na slovo, před tebou stál Ichigo! Úplně zdravý, s tou jiskrou v očích a s tím utěšujícím úsměvem, on byl naživu! Ichigo, tvůj Ichigo! Hned ti pomohl vstát a něžně ti setřel slzy. Přitiskl si tě k sobě a objal tě, měla jsi takový pocit bezpečí. Byla jsi celá mimo, skoro sis ani neuvědomila, že tě Ichigo vede k tobě domů. Ale to bylo vlastně jedno, ne? Hlavně že je naživu! Vzápětí jste byli u tebe v pokoji. Ichigo tě opatrně položil na postel a hladil tě po tváři a po vlasech. Nemusel ani jic říkat, už jsi byla klidnější. Po chvilce se k tobě Ichigo sklonil a políbil tě, byl to takový něžný sladký polibek, ach jak ti to chybělo. Ale s polibky nepřestával a další už byly spíš vášnivé a chtivé, ale ty ses nebránila, proč taky? Vždyť je to Ichigo! Miluješ ho a on tebe! Od polibků Ichigo ale přešel k smyslným dotekům a opatrně ti sundal svetřík a pokračoval až k tričku. Celá jsi hořela, zasáhla tě ta Ichigova spalující vášeň, ten chtíč...
Ztratila jsi pojem o čase, po nějaké době ses probrala. Ležela jsi ve svojí posteli, sama, oblečení někde v rohu. Ale Ichigo nikde, byl to jen sen? Přelud ze zoufalství? Přání? Ne, nemohl, stále jsi ještě cítila ty dotyky, ty polibky...
V tu chvíli naši tři Arancaři byli bůh ví kde, ostatní seděli u Urahary, Toushiro se právě pokoušel spojit se Soul Society a já opět seděla na střeše Uraharova obchodu. "To není hezké podezírat z toho Gina. Hm, to už jste na mě vážně zapomněli?" Ozvalo se najednou za mnou. Ten hlas, prudce jsem se otočila, ale než jsem se nadála, odkopl mě Ichigo surově pryč, zastavila jsem se až o strom. S menší obtíží jsem vstala a otřela si krev ze rtů. Vidím Ichiga, slyším ho, stojí přede mnou, mluví jako on, útočí jako on, jeho oči vypadají stejně, ale cítím ten pohled.To nemůže být... Iiie... Wakana! Běželo mi hlavou. "Getsuga Tensho!" Jenže já nedávala pozor a tak tak se vyhla dalšímu útoku. To už ven vyběhli i ostatní a nestačili se divit když viděli, že na mě Ichigo útočí. Nikdo nestačil říct jediné slovo, Ichigo se jen škodolibě zašklebil a zaútočil i na ostatní, pak úplně zmizelo jeho Reiatsu a on taky. "Midori! Dai joga?" Staral se hned Toushiro a pomohl mi vstát. "Indayo, arigatou." Vydechla jsem. Za pár chvil se objevili i naši tři Arancaři. Ulquiorra spěchal k nám a už se chystal něco říct, když vtom mu zmizely panenky, on se pomalu sesunul k zemi a jakmile dopadl dolů, vytrskla z několika ran krev a on upadl do bezvědomí! Yumi mu hned běžela pomoct, když to něco chtělo zaútočit i na ni, ale to se před Yumi postavila Emi, ale marně, skončila jako Ulquiorra a Yumi hned po ní. Já se jen v hrůze podívala do tváře Ichigovi, který se opět objevil a s tím spokojeným výrazem držel svůj Zanpakuto, po jehož čepeli volně stékala krev. "Překáželi by. Stejně jako ti v Seireitei." Řekl, to sebou Toushiro trhnul. "Tak proto... Ty jsi... To ticho tam, žádné spojení..." Sykl Toushiro spíš pro sebe. Soul Society se mu totiž předtím neozvalo a tohle byl důvid. Dost Arancarů vedených Starkem, Grimmjowem, Lilinet, Neesou a Monabel nadělalo v Seireitei pořádnou spoušť nemluvě o tom, že jim pomohl i Ichimaru a Ichigo nebo bych spíš měla říct Aizen, že? Jen to ale Toushiro připomněl, otevřelo se několik Gargant a nad námi už stáli všichni jmenovaní...

Z temné uličky až do mé postele. Byl to jen sen, To né. To je blbost aby to všechno byl jen sen. Ichigo se už určitě probral a jak říkala Kamiko, probral se a už šel zas ven se sněkým rvát. No jo, jenže ským. Asi nějak pozapomněl, na čí straně že to vlastně je. Ichigo a pár arrancarků stáli proti Uraharovi, tobě aspol. Vy jste nemohli uvěřit tomu, že by Ichigo zničeho nic zradil a velel arrancarům o-O Bylo to celé nějaké zamotané. Každej bojoval tak nějak s každým. S tebou bojovala Lilinette, která měla drzé připomínky, s Toushirem bojoval Stark, takže po nějaké té chvilce dostal nakládačku a Ulquiorru, Emi a Yumi už dávno rychle odtáhli Tessai, Jinta a Ururu. Všichni tři Quinci byli taky nějak oslabení a dostávali na hubu, hold arrancaři měli asi dobrou náladu a boj si náramně užívali. Já se mezitím oblíkala a pořád přeýšlela nad tím, co že se to vlastně pak stalo, když mě Ichi doved do pokoje...o-O To už jsem ale cítila celkem hodně různých reiatsu a taky celkem silných. No, měla sem z toho celkem špatný pocit, tak sem se rychle dooblíkla a běžela směr Uraharův krámek. No, tam bylo teda opravdu živo. Zase boj. A to s arrancri -_-" Všichni teda mezisebou bojovali, akorát jediný Ichigo tam stál a divně se smál. Ovšem ten smích sem z té dálky neviděla. Já tam totiž byla schovaná za zdí, nehtěla sem moc vyčnívat. No, vzala sem to obloukem směr Ichigo. Doběhla sem k němu a až teď sem si všimla toho divného úsměvu...Jakoby snad chodil na soukromé lekce zlého úsměvu k Aizenovi o-O Ale to je blbost >-< Ichi si mě taky všimnul (on totiž byl úpně mimo a sledoval jen ten boj mezi Shinigami vs. Arrancaři. Když si mě tedy všimnul, přestal se tak škodolibě smát a nasadil ten svůj klasický pohled. Ou, Nano, teď bys sem neměla chodit, je to tu nebezpečné! varoval mě ichi a jakoby mě za sebe ukryl. Ichi...proč tady jen tak stojíš a nepomůžeš jim? zeptala sem se, páč mi to vrtalo hlavou. Ichi se vždycky vrtal do všech soubojů a nikdy takhle opodál nestál a nekochal se pohledem. Ichi ovšem neodpovídal. Najednou se mu tak divně zablísli oči, kterýma se na mě pak tak divně podíval a jediné co pořád vlastně opakoval bylo: Zůstaň schovaná zamnou a nepleť se tam....Opravdu...zajímavé. Tohle nebyl ichi jakého sem znala. Najednou mi začalo všechno přicházet divné, a hlavně Ichi. Toushiro se náhle proletěl a zastavil se až velkou ránou do jednoho většího a silnějšího stromu. Kurosaki...jaks jen mohl...pomyslel si, páč jemu to taky nesedělo. Odplyvl si krev z pusy a ztěžka dýchal. Vlastně nikomu nesedělo Ichigovo chování a naši tři arancaři v bezvědomí asi tušili něco víc než my. Boj trval celkem dlouho. Spíš shinigami a Quinci začali být unavení a celkem dobití. To se ale náhle poblíž Ichiga otevřela Garanta a zní vyšel Grimmjow stím svým typických úsměvem od ucha k uchu. Ichigo se zase tak divně usmál, čapl mě za ruku a chtě nechtě šel směr Garganta a mě táhl za sebou. Grimmjow nachvíli vyšel ven a rozhlížel se po okolí. Potom spařil tebe, tak to se ještě ďábelštějc úsmál a přehodil si tě přes rameno. Ty jsi taky byla celkem pomlácená a odplivovala si krev, takže teď se bránit...to by tě stálo životně důležité orgány XP Toushiro zas byl celý na nervy když viděl, jak tě Grimmjow nese směr Garganta a chtěl se honem rychle zvednout a zachránit tě. Ovšem To se mu do cesty postavil zase Stark a odkopl ho zas o pár metrů dál. Midori....ksó,..! bouchnul pěstí do země a zatínal zuřivostí zuby. Zase sem tě nebyl schopný zachránit, gomene...pomyslel si a upadl do mdlob. Jak už jsem se zmiňovala, Grimmjow tě nesl přes rameno do Hueca Munda přes Gargantu a mě zas Ichigo vedl za ruku. Mě pořád nic nedocházelo. Pořád sem nic nechápala a už vůbec sem nechápala Ichigovo chování. Jen sem mlčky šla za ním, on mě stejně pro jistotu držel za ruku a zbytek arrancarů šlo taky za námi. Hej, Grimmjowe, proč si vzal i ji? nechápal Stark. No co, přál si to Ichimaru. Prej až jim otevřu Gargantu, mám se ještě rychle stavit pro Midori, že prý ji chce vidět. odpověděl bez většího zájmu. A proč musel pověřit právě tebe?! nelíbilo se to Neese ani Monabel XD No tak se tam ti tři začali zase "přátelsky" hádat a jinak ta naše celá skupinka postupovala směr Las Noches.
Mezitím v Karakuře Tessai, Jinta a ururu odtahovali těla shinigami a ošetřovali je. V SS byla taky spoušť a nějaké spojení s Karakurou bylo teď až na posledním místě...

zdálo se to jako nekonečná noční můra, jako by to bylo prokletí, nikdy nekončící utrpení a strach z toho, co bude s ostatními... Těžko uvěřit, že Aizen pořád žil. Jak se jen mohl převtělit? To vážně Ichiga zabil? Masaka! Nějak musel potlačit jeho duši, ale i tak, Ichiga by jen tak nedostal ze hry, navíc má v sobě toho Hollow a Zangetsu by mu nepochybně taky pomohl... Tohle... Wakana... Nechci ať se děje to co dříve. Nechci být zase bezbraná, nechci být ta, kterou musí ostatní zachránit, ta kvůli které poteče krev, ta, kvůli které se bude trápit... Shibata... Toushiro... Kudasai, že budeš v pořádku, musíš být, musíš! Běželo mi hlavou pořád dokola cestou do Las Noches. Ano, do Las Noches. S těmi zraněními a vůbec tím vším, nešlo to a boj dospěl ke konci, ke všemu mě ještě Grimmjow, na Ichimarovo přání jak jsem slyšela, jako by nic přehodil přes rameno a vzal mě s sebou. Ty jsi šla skoro dobrovolně, pořád sis neuvědomovala, co se to všechno stalo, co se teď děje a co se může stát. Začalo ti to ale být divné, proč Ichigo ostatním nepomohl? Proč jste teď v Hueco Mundo? Proč v klidu s Ichigem jdou ti Arancaři? Proč mě brali s sebou? Bylo tu až příliš otázek a žádná odpověď. Co bych za to dala, kdybych se mohla bránit, dostat se z toho, ale nešlo to. Sotva jsem mluvila, párkrát jsem totiž připletla do cesty Monabel a jednou i Starkovi, což nebylo nic příjemného. Nemluvě o neustálých útocích Cerem od Lilinet, která se ale zatraceně zlepšila, ostatně jako všichni naši soupeři.
Netrvalo to dlouho a došli jsme do Las Noches, kde už čekal Aporro. "Okaidy, taicho." Usmál se směrem k Ichigovi a něco mu pár gesty naznačil. Ichigo jen přikývl a pak tě políbil. "Přijdu za tebou, jak jen to půjde." Usmál se a pak někam i s Aporrem a ostatními odešel, tebe nějaká neznámá Arancarka odvedla do nějakého pokoje. Ale bylo to jiné než předtím, ten pokoj byl v jiném křídle Las Noches, bylo vidět, že je luxusnější, taky že to byl pokoj samotného Aizena.
Mě Grimmjow taky odnesl do nějakého pokoje, ovšem o pár pater výš než jsi byla ty, já pořád doufala, že je tohle jen iluze, že to není skutečnost, nechtěla jsem si nic z toho co se stalo připustit. Zavřela jsem oči a všechno si to snažila urovnat.

No a zpátky v Las Noches. Arrancaři by nám tam mohli rovnou nějak zařídit naše soukromé pokoje, kde pokaždé budem čekat, než nás někdo zachrání-_-" Ano, zase čekat na záchranu. Taky co byste chtěli podnkiknout proti nepřátelm na jejich území? Tebe Grimmjow odnesl až někam do úplně jiné části Las Noches, kde jsi to ještě neznala XD Grimmjow aklepal na jakýsi dveře a pak prostě vešel. Položil tě na jeden luxusnější gauč. Ty jsi tam jen tak bezvládně ležela a Grimmjow bez jediného slova odešel, jen se blbě culil. To z jiné místnosti (byl to vícemístností pokoj XD něco jako byty v paneláku) už byl slyšet nějaký šramot a chvíli poté se objevil Ichimaru. Á, Midori chan! Chyběla jsi mi! Dlouho jsme se neviděli že? Nechápu proč tady někdy dobrovolně nezůstaneš o-O vychrlil natebe Ichimaru. To si ale všimnul, že ho skoro nevnímáš a krvácíš a vůbec jseš celkově zničená. Yare, yare, takhle by to ale nešlo...řekl si spíš pro sebe. To už ale zase Ichimaru odešel do jiné místnosti a skoro hned se zas vrátil s nějakou krabicí v ruce. To byla jeho speciální lékárnička. To už ale klečel u tebe, pohladil tě po tváři a začal ti opatrně sundavat kimono. Když zjistil tvůj stav (zdravotní), zavolal si ksobě nějaké arrancarky, které ti pomohly na nohy. Mimochodem byla jsi jen ve spodním prádle. Arrancarky ti pomáhali i při chůzi a dopomohli ti až do jedné místnosti, kde byla velká vana(no, ono to spíš připomíná horké prameny třeba z The Sims2 štastnou cestu XD). Ichimaru tam přišel za vámi...spíš stál jen opřený o dveře a opět měl ten svůj úsměv. Měl založený ruce a jen se kochal, jak s tebe arrancarky dávají dolů i to spodní prádlo a pomáhají ti vlézt do těch pramenů (Ichimaru tě viděl!) . Arrancarky podle rozkazu Ichimara ti omyli rány a namydlili tě nějakým hezky voňavým mejdlem. Mohla si tam strávit dobrou půl hodinku né-li víc. Jedna z Arrancarek šla za Ichimarem a cosi mu řekla. Ten jen přikyvoval hlavou a pak odešel. Tobě zatím pomáhali z vody a hezky tě vysušili a oblíkly zase spodní prádlo XD Poté ti oblíkly i takovej župan v arrancarskym stylu XD a doprovodili tě zas do jiné místnůstky. Tam to vypadalo jako malej obíváček, kde měl Ichimaru tu svou lékárničku a navíc tam byl on sám. Arrancarky tě tam dovedli a odešli. Zavřeli za vámi dveře a Ichimaru šel ktobě blíž a blíž. Vypadáš o něco líp! Teď ale musíme zalepit ta zranění...pousmál se Ichimaru a věnoval ti polibek na tváře. Chvíli to vypadalo, že si stebou tak hezky manipuloval. Posadil tě do křesla, svlékl župan a opravdu ti zalepil a vydezinfikoval atd. všechna zranění a samozřejmě si dovolil občas nějaký ten polibek...
Mezitím mě taky nějaké arrancarky dovedli do taky trochu jiného pokoje. Byl opravdu...luxuxsní. Chvíli sem se tam rozhlížela, ale pak sem začla vážně přemýšlet. Pořád mi nedocházelo, co se děje, ikdyž sem spíš tušila. A hlavně...nechtělo se mi věřit, že by Aizen zaprvé zůstal naživu a že by se převtělil do Ichiga. Nechtěla sem si to hold připustit. Chodila sem po pokoji sem a tam a náhle uslyšela nějaký šramot, kterýho sem se lekla a shodila z jedné skříňky nějakou porcelánovou vázu, která se nějak roztříštila a pár těch střepů mi vlítlo pod nohy a já zas zakopla tak nějak vlastně skoro sama o sebe a padala sem směrem dozadu (jakože na zadek). Jenomže zamnou byla už postel a já se uhodila do hlavy o roh té postele. Nachvíli se mi zatemnilo před očima a zapískalo mi v uších. Chytla sem se za hlavu, ale naštěstí žádná krev, nic vážného...

I kdyby ta místnost byla prázdná, ty sebou prostě sekneš. No to chce talent, ale stalo se, sice ti trochu třeštila hlava, ale jinak nic vážného. Po chvilce to přestalo a ty jsi jen mlčky ležela na posteli a koukala do stropu. Co se to vlastně děje? Teď jsi vlastně v Las Noches, proč sem Ichigo šel? Co ti Arancaři? Proč mu pomáhali? A proč brali s sebou i mě? Jak jsi tam tak ležela, najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel Ichigo a za ním Aporro a něco držel, vypadalo to jako čísi tělo. "Promiň, že jsem tě nechal čekat." Řekl, ale ten tón, to neznělo jako Ichigo, to nebyl Ichigo... Znělo to přesně jako Aizen! "Aporro..." Řekl a pokynul mu, načež Ichigo sám vzal to tělo, bylo to Aizenovo tělo! Vzápětí jsi ucítila na moment velký duševní tlak a pak se Ichigovo tělo bezvládně sesunulo k zemi. Před tvýma očima Aizen ožil! Co hůř, on vlastně nikdy nezemřel, v tu ránu ti to došlo! Všechno to do sebe zapadalo, on tedy celou tu dobu žil v Ichigovi? Co je se skutečným Ichigem? A moment, to znamená, že ty jsi se s Aizenem vlastně... Tvé myšlenky přerušil Aizenův hlas. "Aporro, odnes ho a prosím, ještě žádné pokusy." Řekl Aporrovi, ten si jen posunul brýle, vzal Ichigovo nehybné tělo a někam s ním odešel. Ty jsi zůstala sama s Aizenem, tohle bylo horší než ty nejpříšernější představy, jak se tohle jen mohlo stát?
V tu chvíli jsem prožívala hotové peklo. Jen jsem tam mlčky stála, nebyla schopná hýbat se nebo mluvit. Nechtělo se mi věřit, že se mi tohle stalo, že se mi tohle děje, iie, kudasai... Helpe... Běželo mi hlavou, v tu chvíli bych dala nevím co za to, abych byla někde pryč od Arancarů, od Ichimara, být někde v bezpečí, s Toushirem... Začala jsem si uvědomovat, že toho moc nezmůžu, zranění z boje se mi ještě úplně nezahojila, můj Zanpakuto zůstal v Karakuře a ani svoji jehlici jsem neměla. Pokaždé když se ke mně přiblížil, když se mě dotkl, když si dovolil políbit mě, pokaždé mi celým tělem projelo nepříjemné mravenčení, byl mi odporný... Nenáviděla jsem toho muže. Bylo to, jako by se drobné problémy v mém životě rozpouštěly tou jeho zákeřností... Byl jako nákaza, která se tajně plížila do mého hrdla... Měla jsem z něj strašnou hrůzu... Když se na mě znovu chystal sáhnout, ještě dřív než to udělal jsem mu tu ruku chytla. Konečně jsem se aspoň trochu vzpamatovala. "Yameno... Kudasai... Yameno..." Dostala jsem ze sebe a po tváři mi stekla slza. Než stačil Ichimaru něco udělat, odtáhla jsem se od něho a oblékla se, v tu chvíli dovnitř vešel Aporro a nesl Ichiga! "Nerad ti ruším zábavu, ale tohle nepočká." Řekl a při slově tohle naznačil směrem k Ichigovi. Ten se prvně podíval na Aporra, pak na mě, nasadil zklamaný výraz, ale šel. "Ještě se vrátím, Midori chan." Řekl a pak i s Aporrem odešel, Aporro ještě položil, nebo spíš hodil, kousek ode mě Ichiga, jako by byl věc. "Ichigo!" Vyhrkla jsem a hned šla k němu. Nehýbal se, stejně jako předtím, necítila jsem žádný puls, nedýchal. Opatrně jsem ho dostala na postel a sedla si k němu. Ksó, využil ho a pak odkopl, co ale udělal s jeho duší? Vstřebal ji jako tenkrát Ayumi dana nebo ji snad zničil? Iie... Běželo mi hlavou a můj pohled padl na Ichigovo bezvládné tělo. V tu chvíli mě napadlo, jak ti teď asi je, jestli jsi takhle Ichiga viděla, jestli víš, co se děje. Povzdychla jsem si. Bylo mi v tu chvíli hrozně, Ichigo, ty, ostatní v Karakuře a v Seireitei a ke všemu to... I když jsem byla skoro mimo, dobře jsem věděla, co se stalo, bylo mi z toho na nic, hnusila jsem se sama sobě. Při tom pomyšlení jsem se roztřásla a opět mi po tváři sklouzla další slza. "Kudasai... Okiro, Ichigo... Tate..." Zašeptala jsem a to jsem ani neměla tušení, co že bylo tak neodkladné. Aizen chtěl trochu pozlobit ostatní v Seireitei a i ty v Karakuře a Aporro se nabídl, že se o to postará a to samé platilo i o Ichimarovi, ten měl jít do Karakury a Aporro do Seireitei...

Nějak jsem se zamyslela a pořád jsem ze všeho měla divný pocit. Jedna věc mi pořád unikala, ale já nevěděla jaká. V čem byla chyba? Proč mám tak zlé tšení, že...To už ale přišel Ichigo s Aporrem. Já se hned zvedla, aby to nevypadalo že sem nějaká drzá a neslušná a válim se tu po cizí posteli XD Nervózně sem si hrála s prsty. To ale Ichigo vzal to tělo. Aizenovo tělo! Já to jen mlčky pozorovala, ale když jsem pak viděla, jak Ichigo padá opět bezvládně k zemi jako předtím a Aizen se tam hýbe a vlastně žije....Najednou mi to došlo. Ta jedna jediná blbá věc. Aizen nezemřel, byl celou dobu v Ichigovi...Ale kdy se začal projevovat? Že by už po té bitvě? Pravda je, že se opravdu jinak choval. Byl klidnější atak. ale všichni říkali, že za to může láska...Tohle semnou málem seklo. Ale moment...jestli teda Aizen ovládal Ichiga už od té doby, co sme si mysleli, že Aizen zemřel...tak semnou viváděl jaksi různé věci...A co je s Ichigem? Snad ho Aizen v jeho vnitřím světě neznešdkodnil?! Nebo...mu prostě něco neudělal..To už ale Aporro bral Ichigovo tělo a odcházel pryč z pokoje. Chtěla jsem aspoň něco pípnout, ale nemohla jsem..Po těch myšlenkách jsem měla takový nevěřícný a vyděšený pohled. Nebyla jsem schopna slova naož nějakého pohybu...nic jsem nevěděla...Co dělat, co říkat, jak se tvářit...Jen jsem tam tak strnule stála a myšlenky mi běželi hlavou jak běžci maratonu. Ani jsem nevěděla, co si mám dřív myslet. Potřebovala jsem si všechno promyslet, měla jsem ve všem zmatek. Ovšem co mě taky trápilo bylo to, že já vlastně částečně a navíc dobrovolně podvedla Ichiho...To už jsem nasadila i takový ten výraz, kdy se vám chce brečet a zároveň byste se chtěli tak omluvit a všechno vrátit na začátek...Založila jsem ruce a křečovitě jsem se sama sebe držela a sedla si zpátky na postel. Neměla jsem sílu stát. Třáslo se mi celé tělo a ten děsivý pocit viny...jak já se před ním budu tvářit až ho znova uvidím? Vždyť...vždyť už teď nemám vůbec čisté svědomí, navíc ten hajzl stál naproti mě a zase se tak debilně smál >-< Celá jsem se třásla a křečovitými pohyby jsem se chytla za hlavu, Iie..iie...začala jsem vrtět hlavou. To už se Aizen přibližoval a asi mi chtěl něco i říct. Nejdřív mě ale chytil za ruku. Já nějak instinktivně hned vstala z postele a prudce se mu vyškkubla, až mě ošklivě škrábnul. Nešahej na mě!!!! >x< zařvala jsem na něho a vrhla na něho tak hnusně zlý pohled, kterej na mě ještě nikdy předtím neviděl. Já byla tak kotelně na*ran a zároveň bych zase brečela a chtěla se všem za všechno omluvit a vynahradit jim to nějak....Ale no tak, Nana chan...nedořekl svoji myšlenku, páč ho do hlavy hnusně praštila židle. Jeho vlastní židle od jeho psacího stolu. Měla jsem sto chutí zmlátit ho tak, dokud by nevypustil duši. Mimochodem tu židly jsem předtím ovládla myšlenkama. Pak jsem si ji ale vzala do rukou a chtěla ho uhodit. On se ale zatím úspěšně vyhýbal a snažil se mě uklidnit. Nano prosimtě polož tu židly! zvýšil na mě Aizen tón. Fajn, jak chtěl. Neřekl ovšem jak ji mám položit, tak jsem ji prostě po něm vší silou mrskla a on jak se vyhnul, tak tou židlý jsem rozbila zrcadlo na malé střepy. Jenomže teď mě ovládal vztek, né smutek, né lítost ani nečisté svědomí. Pouho-pouhý vztek a nenávist. Můj pohled byl tak hnusně zlý až přecházel mráz po zádech. Ovšem jen co jsem odhodila židly, pomocí myšlenek na Aizena lítali další a další předměty jako váza, věci z jeho stolu, dokonce i takovej ten věšák na bundy. Nano, prosimtě polož to! začal zase Aizen. Urusai!! Teme, co si osobě ksakru myslíš?!! začala sem tentokrát hnusně řvát já, asi jako když se dva manželé hádaj (žádné blbé keci, jasné?!). Věšák naštěstí nebyl tak těžkej, takže jsem ho mohla vlastnoručně používat a švihala jsem směrem k Aizenovi. Ten jen uhýbal a zatím nijak nejevil znaky toho, že by taky zaútočil nebo že by mě nějak chtěl zablokovat.
Mezitím tebe, dalo by se říct, vysvobodil Aporro od ichimarových polibků. Ovšem úplně sama jsi tam nezůstala. Aporro tam totiž odhodil Ichigovo bezvládné tělo a i s Ichimarem odešli. Ichimaru do Karakury a Aporro do Seireitei. Aporro udělal v Seireitei opravdu hustej rozruch. Zaprvé shinigami ještě nestihli opravit budovi ajiné z minula a teď dostávali ještě další pořádnou nákladačku...opravdu super o-O Ichimaru se tedy objevil v Karakuře nedaleko Uraharovýho krámku. Tam ležel Toushiro a Ren s celkem vážnými zraněními a jedinej kdo byl tak nějak zdravej byl právě Urahara. Urahara nemohl neucítit Ichimarovo reiatsu a ikdyž se mu nechtělo, šel ho najít dřív než on by našel je a popřípadě mu zkazit plány. Ty jsi mezitím nějak položila Ichiga na gauč a nevěřila si svým očím. Necítila si, že by dýchal nebo že by mu bušilo srdce. Nic. To ale do místnosti vesli nejaké dvě arrancarky (http://geofffffff.deviantart.com/art/Commission-Keiyo-Kyoki-114727169). Byli to asi dvojčata, ovšem jedna černé vlasy, druhá blond až skoro bílé vlasy. Yare, yare, tak tuhle bárbínku si sem vodí Ichimaru sama...řekla takovým drzým tónem černovláska. Božínku, podívej se na ni! Vypadá jak nějaká cuchta z bordelu! řekla spíš naštvaně bělovláska a dál do tebe rejpali. Potom ktobě ta černovlasá přišla blíž a pzdvyhla ti bradu asi tak jako to dělá Aizen mě. Dokonce se tak i přibližovala a měla blbé keci i pohledy. Ovšem to už tě ale chytla pod límcec a odhodla tě někam pryč. Ta bělovlasá se u tebe objevila pomocí sonida a podrazila ti nohy tak, že jsi ležela křečovitě na zádech a bělovláska si ještě do tebe párkrát kopla. Pak se tam objevila i ta černovlasá a v jedné ruce držela svoji katanu a v té druhé pouzdro od katany. Tím pouzdrem tě taky začala bít a mlátit. Bělovláska se jen ďábelsky smála a když černovláska zastavila, bělovláska tě chytla pod krkem a přitiskla ke stěně. Začala si se dusit a snažila ses dostat z jejího pevnýho sevření. Ale copak? Moc síli teda nemáš když se nám ani neubráníš...Boke! Hold jsi se stala obětí dvou neznámých dívek, které navíc oslovovali Gina Ichimaru-sama...

Vědět to, nevědět, co by bylo lepší? Neznat tu strašnou skutečnost a žít v iluzi nebo se postavit tvrdé pravdě tváří v tvář? Ty jsi na výběr neměla, už to bylo venku. Těžko uvěřit, čeho všeho je Aizen schopný. Ty jsi se rozhodla nenechat to jen tak a s tím zlým pohledem a vztekem jsi po Aizenovi házela všechno co ti přišlo pod ruku a když jsi tu danou věc nemohla uzvednout, jednoduše jsi ji přesunula myšlenkami. No mělo to jedinou chybu, Aizenovi to moc neudělalo, ten v klidu uhýbal a snažil se tě uklidnit. V záchvatu zlosti sis toho nevšimla, ale on se pomalu ale jistě přibližoval. V jednu chvíli už stál těsně u tebe, objal tě a to tak, že ses nemohla bránit a chystal se tě políbit!
V tu chvíli jsem měla menší problém. Jak jsem tam tak mlčky seděla u Ichiga, vešly dovnitř dvě Arancarky a podle jejich Reiatsu nebyly slabé. Ty dvě se dlouho neostýchaly a vzápětí už ze mě měly fackovacího panáka. Ze začátku jsem se nijak nebránila, až jsem skončila u stěny a ta bělovlasá Arancarka mě škrtila. To jsem se konečně vzpamatovala. Moc jsem nemohla dýchat, to na chvíli sevření povolilo a já se pokoušela chytit dech. "Copak? Chceš nám něco říct?" Uchechtla se ta bělovláska a naklonila se ke mně provokativně blíž, aby slyšela. "Kdo by řekl, že i tady narazím na dvě žárlivé blbky." Usmála jsem se provokativně, to se té bělovlásce její úšklebek zkřivil v nevěřícný a pohrdavý výraz. Než ale cokoliv udělala, použila jsem Bakudo číslo 8: Odpuzení, tím od sebe dostala tu Arancarku a pomocí Shunpa se od ní vzdálila, abych chytla dech a trochu se vzpamatovala z těch všech úderů. "Kisama!" Sykla na mě a chtěla zaútočit, to ji ale za rameno lehce chytla ta černovláska. "Osaide a ty, ty si raději rozmysli, jak se budeš chovat. Ten tvůj Ichigo by mohl skončit ještě hůř." Usmála se zlomyslně a druhou rukou přitáhla Ichigovo nehybné tělo za kimono. To ve mně hrklo, Ichigo na tom už teď dost špatně a ještě aby ho ty dvě zřídili, to tak. Mé reakce využila ta bělovláska a vzápětí, jsem klečela na kolenou s rukami zkroucenými za zády a ta Arancarka mě nohou surově tlačila do zad, až jsem skončila úplně na břichu. "Yameno! Jeho nechej být, nestačím vám snad já?!" Vyhrkla jsem, to se obě Arancarky zasmály. "Hezky se to tvoje kecání poslouchalo, něco mi říká, že ten už se neprobere." Prohlásila ta černovláska a surově Ichiga odhodila na jednu stěnu. "Kisama..." Sykla jsem, ale vzápětí mě ta bělovláska kopla do obličeje. Cítila jsem, že mi teče krev a k tomu tupou pulzující bolest. Podívala jsem se nad sebe, tam stála ta černovláska se Zanpakuto v ruce a posměšným zlověstným šklebem ve tváři. "Nezabij ji hned, chci se ještě pobavit." Křikla na ni ta bělovláska. "Neboj, jen ji..." Ale to ta Arancarka nedořekla, z ničeho nic odletěla skrz jednu stěnu až ven do chodby, kde probourala další zdi. "Kyoki!" Vyhrkla ta bělovlasá a zděšeně se podívala směrem, kde ležela v krvi její parťačka. Pak obrátila pohled ke mně, ale stačila se už jen vyděšeně zatvářit a vzápětí skončila stejně jako její sestra-mrtvá v troskách zdi a vlastní krvi. Já nevěřila vlastním očím. "Ichigo!" Vyhrkla jsem a následně vykašlala trochu krve. Ichigo se probral! Probral se! Stál přede mnou, kolem něho jasně modře zářila jeho Reiatsu, až se uklidnil, obrátil se ke mně a pomohl mi vstát. "Dai jo ga, Midori?" Zeptal se takovým vážným tónem, ten tón už jsem znala, značil, že je Ichigo odhodlaný splnit, co slíbil, že teď není radno ho naštvat, že uvnitř zuří. "Yokata!" Vyhrkla jsem celá šťastná, že je v pořádku. "Co udělal ten parchant s Nanou?" Zeptal se Ichigo, já si zrovna pomocí Kido doléčila tu ránu v obličeji. "Odvedl ji do vyššího patra, nevím přesně kam." Odpověděla jsem, načež Ichigo na chvíli zavřel oči. "Ksó, za tu dobu co jsem byl mimo... Nemůžu si na to zvyknout, mám ve všem zmatek, cítíš její Reiatsu?" Řekl. "Je tady ohromná změť Reiatsu, ale slabě ano, zakrývá ji jiné Reiatsu, které je ale masivně utlumené." Vysvětlila jsem, načež Ichigovi naskočil vražedný pohled. "Ikuzo." Pobídla jsem ho a pomocí Shunpa jsem zamířila tam, kde jsem cítila tvé Reiatsu a Ichigo spěchal za mnou.

Ten by někdo mohl říct, že se ve měprobudilo mé druhé emné a zlé já. Takovejch sprostejch slov co padlo, to radši ani psát nebudu. Ani pořádně nevím proč, ale vté zlosti mi začali téct i slzy. Zase -_-" To už byl Aizen moc blízko a mě celkem rychle došlo (řekvapivě XD), že to není zrovna bezpečný. Dělala sem delší kroky dozadu, spíš prostě dál od Aizena a ten se i přes mé útoky přibližoval. No, napadlo mě, že by bylo fajn možná trochu zrychlit kroky, páč on se vážně až moc nebezpečně přibližoval. Přestala sem ovládat předměty a jen se rozčilovala a couvala dozadu, Ksó! Přestaň se přibližovat!! začala sem být zas celá nervózní. Vůbec se mi to nelíbilo. Pak ale zmizel a to už se mi vůbec nelíbilo. Takyže se pak objevil zamnou a chtěl mě čapnout, ovšem napoprvé jsem se mu vyhla a utíkala jak střelená přes celej pokoj co nejdál od něj....teda aspoň jsem to měla vplánu. Ono totiž, já udělala asi čtyři kroky a stál prozměnu předemnou. I na podruhé sem se mu vyvlíkla a přeskakovala polorozbité předměty. Už hodně krát se mi podařilo málem zakopnout, ovšem teď když mi uklouzla noha na porcelánu ajá padala zase dozadu, zachytil mě Aizen a i on se snažil využít příležitosti a všelijak mě zablokovat. No, já se samozřejmě vzpuzela, ale on už si mě držel, takže jsem se tam tak nějak spíš prali XD No, bitka dopadla tak, že já byla přitisklá na stěně a nemohla sem hýbat ani rukama ani nohama. On už se jen vítězoslavně usmíval, že mě konečně chytil. Tse, a co jako, tak si mě chytil, ó bóže >-< zanadávala jsem si spíš pro sebe. Schválně o co se teď pokusíš?!! Nepřipadáš si...trapně? Nikdy ses mě nezeptal na můj názor, jestli chci pusu nebo ne! Hlavně že mě chceš pořád u sebe co? Vždyť o mě nic nevíš!! Seš akorát arogantní a bezcitnej hajzl!! Di si dělat hračku z jiné blbky!! opět sem spíš vztekle křičela a nějak se snažila aspoń pohnout...
V Karakuře bylo opět veselo. Neuběhl aspoň den na vyléčení a už tu jsou zas vrstevnící Aizena...Urahara už dobrejch deset minut bojoval s ichimarem, který se chtěl dostat do Uraharovýo krámku a všechny tam zneškodnit...i děti. Bylo mu vlastně jedno koho zabije, ale hlavně by se rád zbavil určité osoby...a to Toushira. Mimochodem ti dva tam udělali docela dost velkou spoušť, nepořádek atd. Toushiro i Ren se probrali, páč pod tím reiatsu tlakem fakt odpočívat nešlo. To je...řekl Ren a Toushiro ho doplnil...Ichimaru >x< řekl "nadšeně". Co tady ksakru chce? Necítíš třeba Midori? Nebo je tu snad sám? zajímal se hned Toushiro. Klid, ano? Zrovna ty bys měl ležet a nerozčilovat se, jinak se ti...nedořekla Kamiko, která tam snima celou dobu seděla. Toushiro totiž vyletěl z postele jak střela a frr oknem ven. Ono totiž dveře byli zavřené a okno otevřené, aby ti dva měli čerství vzduch v pokoji XD ...otevřou rány. Proč nikdy neposlouchá druhý?! teprv teď dořekla Kamiko a ještě se rozčílila xD Ren jen pokrčil rameny a zase si lehl...Byl nějakej moc unavenej a chtělo se mu spát. Toushiro opravdu tedy vyskočil oknem a honem za Uraharou. Ten už taky vypadal unaveně a Ichimaru se jen smál.
V Seireitei taky byla spoušť. Aporro přivolal několikset hollow, kteří ještě víc poničili budovy v Seireitei a někteří silnější hollow si pochutnali na slabších shinigami. Na Aporra začali útočit hlavně členové 11.divize. Ikaku se jakože děsně bavil a Yumichika tam jen opodál stál a kritizoval Aporrův vzhled. To už se tam přiřítila i 6. divize a 10. akorát bez kapitána.

Moc blízko, moc nízko, tak takhle by sedala popsat tvá momentální situace s Aizenem. "Vím, že tě nikdy nemůžu mít a to co nemůžu mít, to si musím vzít násilím." Odpověděl ti a pak už na nic nečekal a věnoval ti něžný sladký polibek. Jen jeden, pak tě opatrně pustil a povzdychl si. To už jsi i ty cítila dvě dobře známá Reiatsu, jak se blížila stále víc a víc. "Tak už je konec... Smutné, ale stálo mi to za to." Řekl Aizen a mlčky upíral oči ke dveřím. To jsme se totiž blížili já a Ichigo. Do cesty se nám sem tam postavilo pár slabších Arancarů, ale ty Ichigo smetl z cesty. Těžko uvěřit, ale oba jsme se hnali do boje s Aizenem bez svých Zanpakuto, ale v tu chvíli na tohle ani jeden z nás nemyslel.
Tou dobou probíhal jak v Karakuře tak i v Seireitei menší boj. Aporro si pěkně zařádil a vzhledem k nedoléčeným zraněným a škodám v Seireitei, no bylo to vážně něco. Zrovna dorazila 6. divize v čele s Byakuyou a Renjim a i 10. pod vedením Matsumoto. Sotva ale přišli, z ničeho nic všichni ti Hollow zmizeli a na moment se celým Seireitei rozlehl ohromný duševní tlak. "Aporro!" Zahřměl Emin hlas. Nad Aporrem se objevili naši tři Arancaři! I když byli ještě trochu zranění, u tohodle nemohli chybět. "Oi Aporro, doufám že už sis obnovil laboratoř, ráda bych si zase užila." Zasmála se Yumi, hold zdravá nebo poraněná, provokuje vždy a všude. Aporro se zamračil a vyvolal svou formu Resurrección, v tu ránu ho ale zasáhlo Ulquiorrovo Cero a vzápětí bylo jen vidět, jak Emi a Yumi stojí už dole a zasouvají své Zanpakuto zpět do pochvy a při tom se vracejí z Resurrección do normální podoby. Byl to zlomek sekundy, tak krátká chvíle a Aporro se už navždy zhroutil k zemi a pomalu se začal rozpadat, až zmizel úplně... Jen Emi a Yumi měly menší problém. Yumi se trochu špatně dýchalo, hold zatracený Stark, sekl ji rovnou přes plíce a Emi měla problémy s nedoléčeným zraněním a tím umělým tělem, až se zapotácela. To ji ale Matsumoto podržela. "Hned odneste zraněné ke 4. divizi, zbytek se dá do odklízení trosek!" Zavelela a pomohla Emi na nohy. "Arigatou, měla bys ale odpočívat, Shanahime san." Řekla jí a stejně jako Yumi a Ulquiorru ji odvedla na ošetřovnu.
Mezitím se raději Urahara klidil z bojiště a šel zkontrolovat ostatní vevnitř a taky vytvořil bariéru, totiž souboj Toushira a Ichimara, no to mělo katastrofální následky. Zvlášť když Ichimaru začal provokovat a vyrukoval na Toushira s jeho nejnovějším zážitkem, no nebylo divu, že byl Toushiro vzteky bez sebe. Najednou se ale Ichimaru zastavil. "Yare yare, tak už? Je mi líto, budu tě muset zabít až příště." Řekl a pak otevřel Gargantu. Tentokrát ale Toushiro nehodlal zůstat tady a v poslední chvíli se dostal skrz Gargantu do Hueco Mundo. Ichimaru už byl dost daleko, taky by se ani v tu chvíli o Toushira nestaral...
Jak jsme tak s Ichigem spěchali přes Arancary spletitými uličkami a schodištmi, Ichigo se najednou zastavil a opřel se dlaněmi o kolena, těžce dýchal. "Ichigo, dai joga?" Starala jsem se hned, totiž to že byl nějakou dobu mimo ho oslabilo a znovu si musel zvyknout. V tu chvíli jsem ale ucítila krátký ale zřetelný výboj Reiatsu a když jsem zvedla hlavu, vyděla jsem jak se rychle přímo k Ichigovi blíží ostří Ichimarova Zanpakuto! Nevěděla jsem co dělat, neměla jsem svůj Zanpakuto a tak jsem ten útok musela zablokovat Kido. "Bakudo číslo 81: Danku!" Bylo to o fous, ale vyšlo to, nezasáhl ani jednoho z nás. Vtom se celý zámek zatřásl a my ucítili příšerný duševní tlak. "Ichigo, můžeš pokračovat?" Řekla jsem rychle, Ichigo jen přikývl a vstal. "Jdi za ní, já ho zdržím." Vyhrkla jsem. "Nani? Vždyť nemáš Zanpakuto! Je to přece bývalý kapitán a..." Ale víc toho neřekl, protože jsem ho chytla za kimono a doslova ho vyhodila nahoru do schodů do dalšího patra. Pak jsem se obrátila k Ichimarovi, který měl ve tváři pořád ten zlověstný spokojený úsměv. Jen jsem polkla, tohle nebyl dobrý nápad, bez Zanpakuto jsem neměla šanci, ale Ichigo musel jít dál, hold nebylo v tu chvíli moc času myslet, co by mohlo být pak.
Tou dobou Ichigo utíkal jako o život, až doběhl k jedné chodbě v úplně nejvyšším patře, tam byl právě Aizenův pokoj. "Zůstaň tady, kudasai. Dobře víš, že mě zabije, tak se s ním stejně uvidíš. Nechci, aby ses připletla do boje, nechci aby se ti něco stalo. I když to tak asi nevypadalo, záleží mi na tobě. Nedokázal jsem si připustit, že nikdy nebudeš moje, tak na to všechno zapomeň." Řekl ti a pomalu šel ke dveřím, pak se ještě zastavil a otočil se k tobě. "Koi wo shiteiku, Chiyoko Nana." Dodal a pak pomocí Shunpa zmizel. Objevil se asi tři metry před Ichigem, který byl vzteky bez sebe. Jen natáhl směrem k Aizenovi ruku a pořád s tím zlostným pohledem vykřikl jméno svého Zanpakuto. Aizen moc dobře věděl, že to takhle skončí, věděl to od samého začátku a v klidu nechal Zangetsu i Hichiga, ať se vrátí k Ichigovi. "Máš v životě velké štěstí, Kurosaki, važ si toho." Řekl mu tím klidným tónem a pak se spolu dali do boje. Ichigo na nic nečekal, použil Bankai i svou Hollow masku a začalo to...

Jen co Aizen zmizel za dveřmi a já zůstala v pokoji sama, sjela sem po stěně až na zem. Hlavou mi běželi další mylšenky. Další hnusné myšlenky o tom, jaká sem vlastně...svině. Proč musím být pořád tak naivní a blbá? Proč se musím líbit těm, kteří pa kvůli mě nejvíc trpí? Proč?! Nenávidím se...začínám se nenávidět. Ani brečet se mi teď nechce, ale ten divnej knedlík v krku teda mám. To jsem vážně tak bezcitná? běželo mi pořád hlavou. Opět sem se za ní chytila a choulila se někde v rohu. Pak ale byli z chodby slyšet různé hnusné zvuky a pokřiky. Snažila sem si zacpat uši abych to nemusela poslouchat, ale i přes to sem musela aspoň cítit ta jejich reiatsu. Bóže...tenhle tejden byl jeden z nejhorších tejdnů v mém životě...možná i v životě ostatním, to já ale zas nevim co se děje ostatním.
Ty jsi zůstala na chodbě s Ichimarem, jakože ho prý zdržíš. Ovšem nevim nevim jak to zvládneš jen s pomocí kido kouzel. To jsi asi teď ani neřešila a hlavně si se snažila nějak zablokovat Ichimara, kterej se chtěl čím dál víc dostat do dalšího patra a zabránit asi boji. Gin ani nějak nic na tebe nezkoušel, ovšem když si všimnul jednoho určitého reiatsu dřív než ty, začal se taky po tobě sápat a snažil se tě opět přitisknout ke stěně. Povedlo se mu to asi až na pátý pokus, navíc ve chvíli, kdy se tam objevil Toushiro. Ichimaru se jen jeho směrem zlovětsně pousmál a pustil tě. Yare, yare, tak zachránce nám přiběhl...myslel sem, že tě zabiju až třeba za týden, ale když si přímo běžíš pro smrt...rád ti vyhovím...řekl tím svým výsměšným tónem a jen se připravoval na boj. Teme, za tohle chcípneš jedině tak ty! zařval Toushiro a pustil se vší silou do Gina. Tomu trochu klesl úsměv a měl co dělat, aby se ubránil.
V Seireitei byl opravdu zmatek. Asi před deseti minutama tady stál Aporro a nyní se už dávno rozplynul a naše trojka leží někde v kasárnách 4.divize. Zbytek odklízí trosky a dodělávají opravu všech budov a kasáren atd. Bouji tam stál někde kus vedle Renjiho a jen se šťastně smál. Renjimu to nedalo a musel se ho zeptat. Oi, Bouji, proč se tváříš tak...šťastně? Měl bys být spíš smutnější, že nemáš v celku kasárnu...řekl Renji. Bouji jen zíral někam do dálky a po chvíli řekl, Já sem hlavně šťastnej, že za tuhle spoušť nemůžu já! A Midori san seki tak nikomu za mě neručí svou hlavou či orgánem XD odpověděl a zíral na trosky, které nebyli způsobené jím. Renji se jen podrbal na hlavě, pokrčil rameny a odešel. V Las noches se všechno blížilo k finishi. I přes zacpané uši byla slyšet jakási divná rána a poté následné slábnutí Aizenova reiatsu. Klesalo, klesalo až nebylo cítit vůbec. Ksó, ksó....začali mi zase pracovat myšlenky. Teď přijde Ichi a já se mu nebudu moct podívat ani do tváře....naož do očí...ksó...svěsila sem hlavu do klína a pořád myslela na to, jak se mám teď před ním tvářit a jak se mu budu omlouvat...to bude zajímavá výmluva, když mu řeknu že jsem blbá a naivní a sedim si na vedení >-< Aby ho to pak nerozčílilo ještě víc. Teď už mi i začali slzy téct po tváři. Asi zoufalstvím a nečistým svědomím a tím, jak sem se sama sobě začala nehorázně hnusit. Vážně jsem tak až jsem svině? Už jen slyším, jak se otevírají dveře sem do pokoje a mě tečou slzi víc a víc a ani nejsem schopná si narychlo připravit nějakou řeč...

Ksó, takhle nemůžu bojovat. Ten duševní tlak, nejde ho nevnímat, takové ohromné Reiatsu... Běželo mi hlavou při boji s Ichimarem. Bylo to dost obtížné zdržet ho bez svého Zanpakuto navíc v prostředí přesyceném Reiatsu s ohromným duševním tlakem. Najednou se mě ale Ichimaru pokusil dostat ke zdi, já ale naštěstí uhnula. Ale zkusil to znovu a znovu, až se mu to povedlo. Já jsem sebou jen trhla a pokusila se mu vysmeknout, ale maeně. V tu chvíli jsem to ucítila! Na moment se Ichigovo i Aizenovo Reiatsu trochu uklidnilo a já mohla plně cítit Reiatsu Toushira! To už stál celý naštvaný pár metrů ode mě a s vražedným pohledem hleděl na Ichimara. Ten se jen provokativně zašklebil, pustil mě a připravil se k boji. Toushiro na nic nečekal a hned se na něho vrhnul, jeho zlost byla jasně cítit. "Toushiro..." Vyhrkla jsem a v tu chvíli mě zachvátil takový pocit úzkosti, pořád jsem měla v živé paměti, jak tehdy, když mě Grimmjow bral do Hueco Mundo, padl k zemi a omdlel, jak tam ležel ve vlastní krvi a pomalu vyprchávalo jeho Reiatsu. Stačil mi jediný pohled na obvazy na levé ruce a na břichu a už jsem věděla, že to bude mít v boji těžké. "Midori, zůstaň vzadu!" Křikl na mě Toushiro, načež stejně jako Ichimaru uvolnil část své duchovní síly. To bylo něco neskutečného, ten duševní tlak ve spojení s tím který vytvářeli Ichigo a Aizen, nemohla jsem se odlepit od té zdi, jak moc mě ten duševní tlak tlačil dál. Asi po deseti minutách se to trochu uklidnilo, to protože ti nahoře už měli dobojováno...
Seděla jsi v tom pokoji, celá zoufalá a po tváři se ti koulely slzy. Slyšela jsi, jak se otevřely dveře, někdo šel k tobě. "Nano..." Uslyšela jsi Ichigův hlas. Ten se k tobě hned sklonil a objal tě. "Tadame, můžeš mi to odpustit? To všechno... Sumimasen, mrzí mě, že jsi tím vším musela projít. Tadame, podívej se na mě... Je mi to líto..." Omluvil se ti a přitiskl si tě k sobě ještě pevněji. To se najednou Las Noches celý zatřásl a kousek od vás spadlo pár trosek stropu. "Musíme odsud!" Vyhrkl Ichigo, už na nic nečekal, vzal tě do náručí a pomocí Shunpa spěchal pryč.
To totiž Toushiro a Ichimaru byli uprostřed boje, zatím používali jen Shikai, ale i tak měli oba co dělat. Ichimaru s tím, že Toushiro byl pekelně naštvaný, že mě zase unesl a ještě z toho, co mu Ichimaru tak ochotně vyžvanil, no to byla smrtící kombinace. A Toushiro měl zase problémy se svým nedoléčeným zraněným. Navíc ti dva se už stačili celkem slušně zřídit. Najednou se ale Toushiro zarazil, zaťal zuby a chytl se za levou ruku, ta rána začala krvácet. Toho Ichimaru využil a zasáhl Toushira do hrudníku, ten ten útok vážně v poslední chvíli jen částečně vykryl, bylo už pozdě, zasáhl ho. Já jen vydechla a v tu chvíli jsem cítila takový příšerný pocit strachu, zlosti a beznaděje. Toushiro ale to zranění neřešil a dál bojoval. Iiie... Kudasai... Yameno... Yameno, Toushiro... Běželo mi hlavou, bezmocně se dívat, jak tam riskuje život nebylo zrovna příjemné. Najednou se začala ostatní patra hroutit, začalo se vlastně hroutit celé levé křídlo Las Noches. "Toushiro, kudasai!" Vyhrkla jsem, to už byl Toushiro u mě, ale těžce dýchal a krvácel.
V tu chvíli asi o dvě patra nad námi se stejně jako ostatní místnosti začala hroutit i jedna, v které ještě kdosi byl. Seděla tam klidně na posteli s řetězy na rukách i na krku, ten ji držel připoutanou ke zdi. Jeden otřes za druhým a najednou se ta stěna zhroutila a tak už nebylo nic, co by ten řetěz na jejím krku drželo. Mlčky mírně pozvedla ruce v okovech a podívala se na ně. Povzdychla si a pak se usmála.
Tou dobou už jsi ty s Ichigem byla u nás. Ichimaru jen schoval svůj Zanpakuto a setřel si z tváře krev. Já raději Toushira podepírala, byl na tom špatně. Najednou se ale kolem Ichiga objevili Stark, Lilinet a Monabel a u mě s Toushirem zase Neesa a Grimmjow. Grimmjow už se chystal chytit mě, to se ale zarazil, všichni bez vyjímky jsme ucítili tak zlé a silné Reiatsu. I Stark se netvářil zrovna nadšeně. "A sakra! To je ona!" Vyhrkl Grimmjow, Stark si jen povzdychl a ostatní Arancaři zpozorněli. "Yare yare, já na ni málem zapomněl." Zamyslel se Ichimaru, to se najednou Grimmjowovi okolo krku objevil řetěz. Silně ho přidusila řetězem, který spojoval želízka na jejích rukách. Grimmjow jen těžce vydechl, načež se ta želízka rozpadla a jemu se na krku objevila krvavá odřenina. Než se ostatní nadáli, Stark měl okolo krku pevně omotaný ten řetěz, který dřív měla na krku ona. Rychle ho přitáhla a pak odhodila pryč. Byla to štíhlá zelenooká dívka s delšími vlasy stejné barvy jako má Grimmjow. Měla na sobě Shinigami kimono a za obi zastrčenou pochvu se svojí Zanpakuto. Na moment se zastavila a podívala se na Ichiga. "Arigatougozaimasu." Řekla a pak použila Shunpo, ještě proběhla kolem mě a Toushira a vtom jsme si toho oba všimli. Na levé ruce měla odznak pod-kapitánky 10. divize! Než jsme ale nějak stačili zareagovat, byla pryč a levé křídlo Las Noches už se opravdu nebezpečně hroutilo. My tedy na nic nečekali a spěchali pryč. Arancaři se zatím vzpamatovali z toho menšího útoku. My se z Las Noches dostali na poslední chvíli, sotva jsme vyběhli ven, celé levé křídlo se zbořilo. Toushiro zase chytil dech a chtěl otevřít Gargantu, já ho ale zastavila. "Machinasay, měl by ses šetřit." Řekla jsem mu a sama otevřela Gargantu.
Vrátili jsme se zpět do Karakury. Tam už postával před obchodem Urahara a Jinta, Ururu a Tessai odklízeli trosky, které zbyly po boji. Kamiko seděla u Rena v pokoji a vedle ní i Noe. Ta byla ze všeho pořád špatná, že se její sestřička trápí a že Ulquiorra i zranění šel zase s někým bojovat stejně jako Yumi a Emi. A ty tři šel zase hledat Ishida. Takže tam Kamiko a Noe seděly jako sochy a upíraly oči ke dveřím. Ren to celé sledoval a jen si povzdychl. "Vy jste ztracený případ, koukáte tam nejmíň půl hodiny. Uryuu bude v pořádku a když bude on, tak Ulquiorra a Yumi s Emi taky." Řekl, bylo ticho. "Uryuu..." Povzdychla si Kamiko. "Ulquiorra..." Přidala se Noe, to se Ren tvářil asi takhle: :*Kon shocked*: "Oi! To je hnusný, takhle mě ignorovat!" Čertil se tam Ren, ale bylo mu to houby platné. Opět nastalo ticho, které ale přerušil Uraharův hlas. "Okaidy!" Bylo slyšet z venku. Ren se pokusil trochu zvednout, ale to přes něho doslova přeletěly Kamiko a Noe a hned se hnaly k oknu. Ren už to raději nekomentoval a lehl si, stejně se to dřív nebo později dozví. "Nano!" Zavýskla Noe a vzala to oknem ven. Ichigo tě zrovna postavil a na zem a v tu chvíli vás oba Noe objala tak, že jste spadli na zem. "Hned připravím pokoj!" Zavolala z okna Kamiko. Já zatím pomohla Toushirovi dovnitř, kde si lehl do stejného pokoje kde byl i Ren. "Okaidy, Midori chan, už jsme málem nedoufali." Usmál se. "Já málem taky ne, Kamiko, sedni si, já se o něho postarám." Řekla jsem a začala Toushira ošetřovat. Chtělo to vydesinfikovat rány, pak jsem je pomocí toho zbytku mého Reiatsu trochu zacelila a nakonec je obvázala. Pak jsem vstala a vydechla si. "Hned přijdu." Řekla jsem odešla za Uraharou. "Ale jistě, to bys neřekla, jaké množství Reiatsu vypouštěl. Ten musel být pěkně vzteklý." Usmál se Urahara a podal mi můj Zanpakuto. "Naštvaný taky, ale bál se... Senpuu, gomen..." Ale víc jsem toho říct nestačila, to mě už Senpuu zasypal přednáškou o tom, jaký jsem cvok nechat se unést bez svého Zanpakuto a co že tady Uraharovi povídám o jeho pocitech, že mu kazím image a podobně. Musela jsem se usmát. Už jsem chtěla odejít zpět za kluky, to jsem se ale zastavila. "Urahara san, neměl byste tady nějaké kimono? Já jen, že... Tohle oblečení..." Řekla jsem trochu rozpačitě, hold jsem pořád měla to arancarské oblečení. Urahara se jen tajemně usmál a vzápětí mi podal Shinigami kimono. "Arigatougozaimasu Uraha..." Ale to jsem se zarazila. Podívala jsem se totiž na vnitřní výšivku, kde byl znak 8. divize, to ale nebylo všechno. V levém rukávu byla malá kapsička s výšivkou ve tvaru květu lilie, to bylo moje kimono! "Kisuke san, to by mě zajímalo, jak se sem dostalo kimono, které už týden hledám..." Řekla jsem a na moment bych Uraharu nejraději propleskla, ale v tu chvíli jsem byla vděčná, že ze sebe můžu shodit to arancarské oblečení.
Mezitím už se Seireitei dalo celkem do pořádku, jen jim nějak nešlo do hlavy, proč se nemůžou spojit se mnou ani s Hitsugayou. A tak se nabídli Ikaku a Yumichika, že to zajdou zkontrolovat a případně nás informovat, že naši tři Arancaři i s Ishidou jsou v Seireitei v pořádku. Já se zrovna převlékla do kimona, jediné co mi chybělo byla moje jehlice, ale to jsem nijak moc neřešila. "Ale to arancarské ti taky slušelo." Uslyšela jsem Yumichiku a pak Ikakův smích. To jsem se nervla a ti dva to schytali knížkou do hlavy. To už jsem slyšela jen Ikaka, jak nadává, že bude mít bouli a Yumichiku, jak se děsí, že je rozcuchaný a taky že jo. Musela jsem se držet, abych se nezačala smát, když se v okně objevil mírně rozcuchaný Yumichika s vražedným pohledem a Ikaku, kterému na plešce vyrašila pěkná boule, no úžasný pohled.
Tou dobou Ichimaru stál u trosek levého křídla Lasu Noches. "Yare yare, věděl to od samého začátku." Zakroutil hlavou. "Co teď hodláš dělat?" Ozval se Grimmjow neobvykle klidným tónem. "Nevím jak ty, ale já tady zůstanu." Odpověděl Ichimaru. "Jsem asi blázen, ale taky zůstávám. Teď je po všem, Aizen je pryč, Espada jako by nikdy nebyla, nemusíte mi už sloužit, hm?" Řekl, to se za ním objevily Monabel a Neesa. "Iie, Grimmjow sama." Řekla Neesa a stejně jako Monabel poklekla. "Zůstaneme s vámi." Přidala se Monabel, načež se Grimmjow pousmál. "Tohle mě unavuje." Zívl si najednou Stark, který zrovna i s Lilinet vylezl z trosek. "A je po Aporrovi, magor jeden, zase se přecenil. Prý ho oddělal Ulquiorra a ty dvě." Dodal ještě Grimmjow.
A takhle vlastně skončila Aizenova éra...

Zpátky do přítomnosti...
K naším celím přišel Renji a to hned bylo veselo! Ichigo se zas ukázal jako velice chápající kluk s velkým pamatovákem XD Poté se tam objevil i Bouji a to byla ještě věší sranda XD Ta jeho výmluva o podobnosti Renjiho s Byakuyou...No, Renji nás tedy informoval o všem možném a poté nás tajně vypustil a my honem do podzemních uliček. Když jsme někde vylezli, načapali nás Urahara a Ayumi. No my už si mysleli, že budem mít průšvih jak tři, ale zas by nám bylo divné, aby nás prásknul právě Urahara. Dneska sme měli celkem štěstí! Urahara nám oteřel senkai bránu a my hurá do Karakury za Toushirem a Kusakou. Jakmile jsme se objevili v Karakuře, všichni tři Quinci okamžitě zmizeli pomocí Hirenkyaku a mířili hned směr Toushiro a Kusaka. Takyže ti dva byli cítit míle daleko. Ono když někdo vyprovokuje Toushira, tak vás to může stát i hlavu. Ty, Ichigo a Noe ste to vzali Shunpem, páč ty jsi chtěla být honem rychle u své lásky, Ichigo chtěl všechno zachránit a Noe...ta se jen nudila tak běžela sváma XD My ostatní sme běželi klasickm během. Mezitím Emi a Yumi narazili na ty dvě arrancarky od Kusaky, takže se nám Emi a Yumi jaksi zdrželi. Noe si jich při běhu všimla a tak jim šla pomoc. Já, Inoue a Sado sme tedy běželi a Inoue šla taky pomoc Emi a Yumi. Sado běžel někam dál a mě najednou přišlo, jakoby někdo proběhl kolem mě. I za běhu sem otočila hlavu dozadu, jestli neuvidím toho někoho, ale nikdo tam nebyl. Asi jen halucinace. Jenomže jak sem nedávala pozor na cestu, zakopla sem o nějaký kámen a skutálela se do příkopu. Tam sem narazila ády do dalšího šutru a málem sem si vyrazila dech. Úplně ve mě tak zaskočilo a proletěla mi celem taková tlačivá bolest. Poté sem se snažila nabrat znovu vzduch do plic. Na chvíli sem neměla v plánu se zvedat. Mého pádu si ostatní nevšimli...celkem mi to ani teď nevadilo, páč aby mě někdo tahal zpátky na nohy..-_-" No, mezitím ty, Ichi, Sado a Quinci ste doběhli k Toushirovi a Kusakovi. Toushiro chtěl zrovna zasáhnout svým ledovým útokem Kusaku, ovšem ten uhnul a málem ten útok přistál na vás XD Ichigo začal nadávat a ty si jen leknutím vyjekla. Toushiro i Kusaka si tě všimli a na pár vteřin se na tebe oba zadívali. Toushiro starostlivě, Kusaka...škodolibě XD To ale náhle Kusaka zmizel a perfektně skryl své reiatsu. Poté se objevil ze tebou a oběma rukama tě objal kolem pasu a pak jakoby pod prsama. Jen se divně zasmál a i stebou zmizel! Tvoje reiatsu bylo ještě jakž takž cítit, ale Kusokovo cítit nebylo vůbec. Toushira málem trefilo a okamžitě bez rozmyšlení se vydal nějakým směrem, kterým ste mohli eventuelně jít. Ichigo samozřejmě následoval Toushira, páč byl zas naštvanej, že se nestihl ani pořádně rozkoukat, natož někoho zachránit XD Tvoje reiatsu taky začalo slábnout...a to docela dost drasticky. Ono totiž, ty ses po cestě vzpouzela a tak tě Kusaka tošku omráčil. Měl tě přehozenou přes rameno a své reiatsu skryl, tvý se taky snížilo a běžel pomocí shunpa někam dál.
Mezitím já se hezky válela v příkopu v takové pokřivené póze a celkem jsem si zvykla na nějaký ten šutr podemnou XD Když vtom jsem uslyšela kroky a pak na mě někdo promluvil(to už je zas na tobě XD)
Emi a Yumi se pořád prali s Yin a Yan. Pak se tam právě vložila Noe. Jelikož je Noe trochu jako Yumichika, neodpustila si jeden komentář. Ježiš marja! Proč mají v hlavě ty nožíky? A co to mají za nemoderní účes? Bóže, ten Kusaka fakt emá styl...v porovnání s Midori tyhle dvě vypadají jak nějaké smrtky skřížené s holkama z ulice o-O vychrlila Noe, a to se těm dvěma oc nelíbilo, Nani?! My že jsme nějaké děvkyy?!! No počkej, za to zaplatíš! křikla na ni Yin a už už na ni útočila. Yumi obránila Noe a obě bylo to teď dvě na jednu...a jedna na jednu (Emi a Yan XD). Yumi s Noe začali pěkně krutě provokat a ty dvě byli asi opravdu hodně lehce naštvatelný XD
Mezitím Kusaka i stebou dokázal zmizet Toushirovi i Ichigovi. Ti dva se zastavili v nějaké ulici a snažili se vycítit aspoň něco. Ani Quinci nic necítili. Kusaka i stebou se ztratil XD Ty jsi byla pořád v bezvědomí a Kusaka si tě odvedl do nějaké své podzemní skrýše a pro jistotu těi dal želízka na ruce i nohy a i řetěz kolem krku a ty řetězy z krku a želízek byli přidělány o zdí...(no vypadala jsi jako Sango v LN). Nechal tě tam sedět a sám někamna chvíli odešel...ovšem před odchodem tě ještě stihl pohladit po tváři a věnoval ti i polibek na tvář

Kdybych se vzpamatovala dřív, nemuselo by se to stát. Ten moment... Stála jsem tam a dívala se Toushirovi do očí doufajíc, že tentokrát neuteče. Jenže tentokrát mi plány překazil Kusaka, stihla jsem se jen trochu otočit a už jsme byli pryč. Ať jsem se bránila sebevíc, bylo mi to k ničemu, až jsem pak najednou ztratila vědomí, hold Kusaku to moje cukání celkem štvalo. Kusaka měl tu drzost v klidu se vrátit do Soul Society, i když ho tam hledala každá divize. Tam u hor v podzemí měl jednu z možných skrýší a tam mě právě odnesl. Pro jistotu mě připoutal a někam pak chtěl odejít, to si ale neodpustil polibek na tvář. No, k mému štěstí, já byla v bezvědomí, takže jsem to nevnímala. Po chvilce jsem se ale vzbudila. Nani? Kde to kruci jsem? A ty řetězy... Pomyslela jsem si, to jsem si uvědomila, jak na tom jsem. První, co se mi pak mihlo hlavou bylo, co je s Toushirem? Jen jsem doufala, že ho Kusaka ještě nestihl nijak zranit. Teď jsem ale měla jiný problém a to jak se osvobodit. Nemohla jsem dosáhnout na svou jehlici ani na Zanpakuto nebo použít Kido. Povzdychla jsem si. Zbývala mi už jen jedna věc. Soutředila jsem své Reiatsu a pak ho uvolnila, ubralo mi to skoro půlku mého Reiatsu a nepochybně to Kusaku upozornilo, ale byla jsem volná, hold moje Reiatsu bylo na ta želízka moc. A ještě jsem i doufala, že ten výboj Reiatsu ucítil někdo z Gotei 13. Už jsem na nic nečekala, použila Shunpo a pokusila se dostat pryč.
Tou dobou se Kurosakiho parta, krom našich tří Arancarů, vrátila i s Toushirem do Seireitei. Tam z toho byl rozruch, že se kapitán vrátil a hned kvůli tomu byla svolána schůze kapitánů. "Yare yare, to už je dnes asi po třetí." Povzdychl si Shunsui, to ale ještě nevěděl, že mě Kusaka unesl. Jakmile se to dozvěděl, nebyl moc nadšený, ovšem nejhůř se tvářil Toushiro. Ten na jednu stranu byl vzteky bez sebe a na druhou byl zase zoufalý, co se mnou teď je. "Prioritou je nalezení Kusaky Soujira! Proto a také po ospravedlnění kapitána Hitsugayi jsem se rozhodl obnovit 10. divizi! Čím více Shinigami se dá do hledání, tím větší je šance na úspěch. Úkol je tedy jasný, najít Kusaku Soujira a získat zpět Královskou Pečeť!" Oznámil Yamamoto, to se ale ozvalo Shunsuiovo odkašlání a bylo vidět, jak Ukitake uklidňuje Toushira, který se v tu chvíli jaksi vztekal. "A také záchrana Hany Midori, samozřejmě. První a 4. divize společně s Jednotkou Kido zůstávají v Seireitei. Divize druhá, třetí a pátá prohledají Rukongai a okolí. Šestá, sedmá a osmá si vezmou na starost Karakuru a okolí, divize devátá, desátá a jedenáctá prohledají lesy a hory poblíž Seireitei, dvanáctá divize nadále pokračuje ve shromažďování informací a třináctá divize obhlédne tajná místa Seireitei, toť vše!" Dodal Yamamota a schůze se rozpustila. Když vycházeli ven Ukitake a Shunsui, všimli si, že za rohem se o stěnu opírá Ayumi. "Prohledávat Rukongai... Je v pořádku, že? Musí být..." Řekla spíš sama pro sebe, vypadala smutně. Pak ale bez dalších slov zmizela za Soi Fong, všechno se zase dalo do pohybu. Jen tady někdo zapomněl na Kurosakiho partu, no vy jste se vlastně mohli přidat k jakékoliv divizi, jen nedělat blbosti.

Když jsi vypustila své reiatsu, aby ses dostala z želízek, upoutala si na sebe až moc velkou pozornost. Bylo to zrovna když končila schůze kapitánů, takže to ucítili Toushiro a další kápové. Midori chan?! řekl si pro sebe Toushiro a tak jako ostatní zíral na jedno určité místo v horách. Chytrá Midori, moc cytrá! Lákáš mi je přímo do pasti...pomyslel si spokojeně Kusaka, kterej byl schovanej někde u skály a čekal, až tam přijdou všichni ti zvědavci a akpitánové, jen aby tě zachránili. Gomene Midori, ale musíš to ještě chvíli vydržet...řekl si spíš Kusaka pro sebe a asi pomocí Královské pečetě se ktobě dostala taková ta ninja kouřová bomba XD Mimochodem ty jsi vůbec nijak nenáchazela žádné dveře, ani díru ve zdi ani nějaký číselný kód či páku...prostě nic o-O To sis už všimla té bombičky, ze které se začal uvolňovat jakýsi failový plyn. Začali ti težknout ruce i nohy a chtělo se ti spát. Opřela ses o stěnu a snažila si se udržet na nohou. Ovšem pak jsi padla na kolena a pak i celým tělem na zem. Celé tohle uspání mohlo trvat tak deset minut, to se zrovna kolem té skály objevovali shinigami pomocí shunpa. Ovšem než se stačili nějak rozkoukat, Kusaka je všechny poslal tou Královskou pečetí úplně někam mimo. Prostě pryč. Zbyl tam jen Toushiro, kterej to všechno přestával chápat, ale zároveň měl vztek. Moment, reiatsu Midori tu pořád je, ikdyž slabé , tak přeci...pomyslel si a začal se pozorně dívat po okolí, jestli tě třeba neuvidí někde svázanou XD To ale Kusaka mezitím zmatkem vytvořil bariéru, ze které nelze ven a ani nelze dovnitř. Pak se Kusaka ojevil před Toushirem a akorát se poťouchle usmíval. Teme, kde je Midori?!! začal hned Toushiro. To se Kusaka pousmál ještě debilněji a jen pohledem zamířil ke skále, Řekněme, že teď klidně spí a čeká, až ji zachráníme. řekl Kusaka a pustil se do Toushira. Bariéra byla sice malá, ale těm dvěma to bohatě stačilo na boj. Mohli bobjovat už tak půl hodiny a oba začali nemoct. Pak ale Toushiro chtěl zaútočit nějak na Kusaku, ten ho ale prudce odkopl a Toushi letěl směrem skála, Byl to tak silný odkop, že Toushi proboural stěnu skály a dostal se do místnustky, kde jsi byla i ty. Toushiro se nadýchal toho plynu, co tam ještě zbyl a navíc si asi něco zlomil. Ležel tam v kusech skály a pak si všimnnul tebe jak tam bezvládně ležíš. To už ale i on začal usínat. Kusaka použil něco, co ho chránilo před tím uspávadlem a šel tam za váma. Ty jsi byla v opravdu hlubokém spánku a Kusaka začal vstřebávat Toushirovu duši do sebe, kde ji pak potlačil a nějak se pak dostal zpátky do Toushira a Kusakovo tělo taky padlo k zemi. Toushiro(už ovládaný Kusakou) vstal asi po čtvrt hodině. Bariéra se mezitím zrušila a v seireitei bylo celkem prázdno. Toushiro schoval Kusakovo tělo na bezpečné místo a poté se vrátil pro tebe, aby tě odnesl na ošetřovnu. Jelikož měl naraženou ruku, nohu a žebra atd. tak to moc lehce nešlo. Ale i tak tě Toushi donesl na ošetovnu a i jeho taky ošetřili...

"Bouji, jestli neztichneš, pomůžu ti k tomu!" "Ou Nanao chan, tohle vztekání ti nesluší." "Pro vás to platí taky, taicho!" Ani jsem ještě neměla otevřené oči a už mi to bylo jasné. Ležela jsem na ošetřovně a kousek ode mě seděla Nanao dono, Shunsui taicho a Bouji. Přesněji, Bouji couval před Nanao a Shunsui se je snažil nějak přemluvit, ať toho hádání nechají. "Už mi to chybělo." Usmála jsem se, načež ti tři přestali a hned se otočili ke mně. "Midori chan!" Zajásal hned kapitán a než jsem se nadála, už byl u mě a zasypával mě takovým proudem slov a gest, že mi z toho šla kolem a Nanao ho jako vždy uklidňovala, to se do toho ještě přidal Bouji. "Hana san-seki!" No připomínalo mi to, jako když Kon vítá Rukiu. Ale Boujiho Nanao hned odtáhla dál. "Co se vlastně stalo?" Zeptala jsem se najednou, to už Shunsui taicho i Nanao dono měli pootevřenou pusu, jak se oba něco chystali říct, pak se ale zarazili, podívali se na sebe a Shunsui chtěl dát jako správný gentleman přednost Nanao, to se ale chytl šance Bouji. "Poté, co vás ten bídák Kusaka unesl, Hana san-seki, se Kurosakiho parta vrátila i s kapitánem Hitsugayou do Seireitei. Yamamoto sou-taicho hned svolal kapitánskou radu, což bylo dnes již po třetí, obnovil i 10. divizi a kapitán Hitsugaya byl úplně zproštěn viny. Ale v tu chvíli jsme všichni ucítili vaše Reiatsu a mnoho se nás, včetně kapitána Hitsugayi, vydalo hledat vás. Ale co jsem slyšel, naši udatní Shinigami nemohli čelit ohromné síle Pečetě, kterou ten proradný Kusaka použil! Jenže ani ten zloduch s mocí Pečetě nemohl čelit hněvu a odhodlání kapitána Hitsugayi a on i s vážným zraněním vás donesl až sem! " Vysvětloval Bouji, živě všechno předváděl a bylo vážně cdítit, že Bouji prožívá opravdu každé slovo. Nanao to raději nekomentovala, Shunsui se jen us,íval a Bouji doslova zářil, jaký to podal úžasný výkon. Najednou jsem ale bleskově vstala z postele, v rychlosti si vzala svůj Zanpakuto a jehlici, učesala se a už jsem byla ta tam. Bouji se strašně "nenápadně" pokoušel jít za mnou, hold další milovník drbů, že? Ale to by tam nesměla stát Nanao, která ho okamžitě zastavila a jen kroutila nade mnou hlavou, že bych měla ležet. "Yare yare Nanao chan, vždyť to vidíš, proti lásce nic nezmůžeš. Hm... Co kdybychom se nechali inspirovat? Au!" Ale jen to kapitán řekl, už to od Nanao hezky schytal tou její knihou, nno radost ti dva.
Já v tu chvíli spěchala od dveří ke dveřím a hledala Toushira. Ani v nejmenším mě nenapadlo, že by bylo něco špatně. Už jsem byla v jiné chodbě a slyšela hlas pod-kapitánky Kotetsu. Sotvy jsem k těm dveřím celá udýchaná doběhla, Isane fuku-taicho vyšla ven a málem jsme se srazily. "Ah gomene, Kotetsu fuku-taicho..." Ale víc jsem neřekla, to už mě Isane přerušila. "Indayo, wakarimasu." Usmála se a lehce naznačila, abych šla dál a pak sama odešla. Já na nic dlouho nečekala a vešla dovnitř. Toushiro tam ležel v jedné z postelí a vypadal celkem unaveně, to jsi mě ale všimnul. Já se jen usmála šla k němu blíž. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." Vydechla jsem a sedla si k němu. On už se chystal něco říct, ale já ho zarazila něžným polibkem. "Nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš." Řekla jsem mu. "Arigatou..." Zašeptal a zavřel oči, cítila jsem, že měl pryč velkou část svého Reiatsu a po tom boji, nedivila jsem se. Jen jsem si k němu opatrně položila hlavu, to jsem ucítila, jak mě něžně pohladil po vlasech a po tváři. Tak jsme tam v klidu oba mlčky odpočívali a byli šťastní, že jsme oba v pořádku a alespoň na chvíli jsme měli klid od všech problémů...

Ze svého lůžka si okamžitě vystartovala jak formule1 a mazala hledat Toushiho. Toho jsi pak našla v nějakém pokoji celkem vyřízeného. Sedla sis kněmu a položila sis kněmu hlavu. On tě jen něžně hladil ve vlasech a byl rád že je teď a tady stebou a že ho neotravujou nějací doktoři. Vy dva jste byli spokojení a nikdo vás teď neotravoval. Konečně chvilka pro vás dva. Ovšem Isane neměla moc nadšený výraz. Po cestě naraziila na svoji kapitánku, která hned vyzvídala co se děje. Víte, taicho, Kusaka byl prý poražen Hitsugayou taicho, ale právě z Hitsugayi taicho jde cítit něco divného....Teda, myslim že obyčejný shinigami si ničeho nevšimne a možná to je jen moje nějaká blbá myšlnka, ale víte co se stalo Kurosakimu...jak se do něho dostal Aizen...Tak...aby se snad nestalo něco podobného i s Hitsugayou taicho...obávala se Isane. Unohana se jen mile usmála a dala ruku na rameno Isane. Neboj se, toho Kusaka není zajisté schopen, přeci Aizen byl podlejší a měl i větší sílu, myslím že tohle Kusaka neudělal. Hold nějak zůstal otisklý na Hitsugayovi taicho, ale neměj zbytečné obavy! řekla mile Unohana a odešla si někam svoji cestou tak jako Isane. Mezitím celá Kurosakiho parta krom Inoue a Sada(byli v té evropě na výměný pobyt) jsme všichni byli v kasárnách 11.divize, přesněji v jejich jíelně. Ichigo neměl chvíli klid, páč ho am všude kolem honil kapitán Zaraki a říkal cosi otom, že po něm chce rozvičku. Lítali tam všude kolemnás, cestu si probourávali (odhazovali si z cesty stoly atd.) a Kenpachi pořád ne a ne chytit Ichiga. No tak, Kurosaki, proč zdrháš?! To seš taková sralbotka že se bojíš i obyčejné rozvičky?! řval Kenpachi po celé jídelně. Ostatní členové jen uhýbali z cesty a někteří i panikařili a zdrhali. Jediní, kdo seděl v klidu a popíjel si svůj čaj jsem byla já, Ishida a Kamiko. Ren pořád uhýbal a díval se ole, aby neschytal odněkud nějako ránu. Jak tady můžete sedět tak v klidu?!! nechápal Ren a zrovna se vyhnul třem letícím talířům a zadupáním se Kenpachim XD Až budeš s ichim trávit víc času tak si zvykneš, prohodila jsem tím svým milým tónem a Ishida s Kamiko jen kývli hlavou a usrkly si svého čaje XD To jakože mám svůj drahocený čas trávit snim místo holek?! řekl tak znechuceně Ren, to jsem ale na něj vrhla tak vražednej pohled, že už radši mlčel a radši se dál vyhýbal okolním letájicím předmětům. Ren teda taky mí plácnout dobré blbosti. Zaprvé mi vadilo, jakým tónem to řekl a za druhé...představa že on sním tráví volný čas se mi moc nezamlouvalo XD To už si knám přišli přisednout i Ikkaku a Yumichika. Oba pozdravili a vypadali, že by nejradši šli spát. Co se stalo? Vypadáte jak po nějaký bitvěXD zajímala se Kamiko. Tse, ani se neptej...Včera, když jsme měli mít večerní rozcvičku chyběl náš kapitán, tak si nás vzala na starost Yoriko...vživotě už ji nechci mít na žádné cvičení! >-< Ona je tak krutá! A myslí si pořád že je lepší než já!! vztekal se tam Ikaku a Yumichika si pak akorát stěžoval, že byl víc spocený než jindy a musel použít dvojnásobnou dávku kondicionéru apod. XDTak jsme tam tak pěkně snídali v kasárnách 11.divize, ichigo se hezky proběhl i s Kenpachim, kterej pak musel na kapitánskou radu XD Tam se řešilo akorát to, kde teď vlastně je královská pečeť, že přece nemohla jentak zmizet i s Kusakou nebo že ta Pečeť nemůže sama sobě skrýt reiatsu...Další téma co se řešilo bylo i kde je právě Kusakovo tělo. Yama jii ho chtěl prostě tady mít i s Královskou pečetí a tak určil čtyři divize (pro ačátek), aby pátrali po Kusokovém tělě a Pečeti. Byli to kdyžtak divize 2., 5., 6. a 13.

Zvláštní, jaký pomíjivý klid vládl po celém Seireitei. Jako kdyby ty problémy s Kusakou vůbec nebyly, jako by všechno bylo v pořádku. Ale opak byl pravdou. Zatím co jsme já, Toushiro a několik dalších zraněných odpočívali, ostatní kapitáni museli s velícím kapitánem řešit Kusakovo zmizení a ztrátu Královské Pečeti. Yamamoto nebyl tak vážný pro nic za nic, 0. divize na něho pořádně tlačila a poslední spojení s jejím kapitánem dopadlo hádkou. Však taky Yamamoto nehodlal poslouchat plané řeči o neschopnosti Gotei 13. Jakmile rada skončila, 2. divize se vydala prozkoumat okolí hor a lesy, 5. a 6. divize měly na starost Rukongai a okolí a 13. divize prohledávala prostory Seireitei, po té události s aizenem Yamamoto už nechtěl riskovat, že by se nepřítel mohl skrývat tam, kde to bylo skoro vyloučené jako tehdy Aizen. Bylo zrovna okolo jedenácti hodin, ostatní divize měly zůstat v pozoru připravené na případný útok a Kurosakiho parta? Vy jste měli jako obvykle vlastně volno, mohli jste se v klidu poflakovat po Seireitei, jen nedělat žádné voloviny a neplést se ostatním pod nohy. Ichigo hned po nídani zmizel s Ikakem a Yumichikou na obhlídku, hold sedět tady, to nebylo ono, i když jsi tu byla ty. Hold s Kenpachim za zády nemohla být o romantice řeč. Naši tři Quinci seděli chvíli s tebou a Noe, pak si ale šli po svém. Kamiko a Uryuu se rozhodli zaskočit za Hisagim a Moriko a Ren, no ten chvíli hledal nějaké holky, jenže skoro každý měl tolik práce, že opravdu žádnou nepotkal. No Ren byl z toho celý špatný a tak se nakonec rozhodl, že půjde s Ishidou a Kamiko, taky tady v Soul Society skoro nikoho neznal a tak proč se neseznámit, že? Vzápětí už ti tři seděli u Hisagiho v pracovně s ním i s Moriko. Vypadalo to opravdu zajímavě, Ishida a Kamiko živě debatovali s Moriko a připomínali si i ten výcvik v horských kasárnách, zato mezi Hisagim a Renem nepanovala zrovna přátelská atmosféra. Totiž Ren si jaksi nemohl pomoct a pořád poněkud úchylně koukal z povzdálí na Moriko a Hisagi zase vražedně koukal na Rena, co že to tak zvrhle kouká na jeho holku. To tomu dal ale Ren korunku, kdyby mlčel, Hisagi by ho asi jen nevrle pozoroval, ale to ne, on Ren zase něco musel kecnout. Nenápadně přišel k Hisagimu blíže a začal si s ním povídat, to se Hisagi trochu uklidnil a vypadalo to, že se to mezi těma dvěma urovná, ale chyba. "Hele, ty jsi říkal, že jsi pod-kapitán 9. divize, že?" Zeptal se Ren a Hisagi jen přikývl. "A ona, jak se jmenuje a jakou má pozici?" Zeptal se zase, to Hisagimu málem cuklo obočí, ale řekl si, že zatím nic hrozného neřekl, že nesmí přehánět. "Ayasegawa Moriko, je 5. důstojnice." Odpověděl mu Hisagi, načež se Ren usmál. "Že to máš v divizi ale kočku, asi se s ní seznámím trochu blíž." Zazubil se Ren, to už si Hisagi znovu a znovu v duchu opakoval, že nasekat ho hned na sushi by bylo moc brutální. "Na to zapomeň." Sykl na Rena a v tu chvíli se jeden na druhého mračil, přesněji Hisagi se mračil a Ren se provokativně usmíval. "Ale no tak, je to snad tvoje holka?" Zasmál se Ren a vůbec ho nenapadlo, že by mohl mít pravdu. Ale na to už bylo pozdě, jen to řekl, vzápětí už se s Hisagim pral, no to byl úžasný pohled. Tady menší shrnutí.
Kamiko: :*Kon eh what*:
Ishida: :*Kon eh what*:
Moriko: :*Kon eh what*:
Hisagi: :*Kon angry*:
Ren: :*Kon stop talk
A zatím co někdo měl relativní klid, část druhé divize, kterou vedla Ayumi se zrovna rozdělila, aby prohledala oblast, která jí byla přidělena. Ayumi právě míjela jeden skalní převis, když vtom se kolem ní cosi mihlo a zastavilo se to před ní. Ayumi se taky zastavila s už se připravovala na případný útok od toho neznámého, to se ale zarazila. "Benjiro!" Vydechla Ayumi a usmála se. "Gomen, stavil bych se dřív, ale nebyl čas. Je to dlouho, Ayumi." Usmál se i ten Shinigami, byl vysoký, svalnatý, měl tmavě černé vlasy s lehkým nádechem do tyrkysova a světle modré oči. "Co tady děláš?" Zeptala se Ayumi. Benjiro mlčel. V tu chvíli se kolem prohnal vítr a na moment jako by se zastavil čas. Ayumi si povzdechla, věděla, že když takhle mlčí, nebude to nic dobrého. "Bylo toho moc, to že jsi naživu, Aizenův pokus o vytvoření Královského Klíče, jeho vtělení do Kurosakiho Ichiga, jeho smrt, Kusakův návrat, ukradení Královské Pečetě, únos Hany Midori a spousta zraněných a mrtvých, nemluvě o škodách v Soul Society i v Karakuře. Nultá divize chápe, že to je i na Gotei 13 dost velký zápřah a..." To ho ale Ayumi přerušila. "A? Co mi to tady chceš říct? Že Gotei 13 není dost silných na to, aby dostaly Pečeť zpět?" Řekla dotčeně, Benjiro se trochu zasmušil, pak ale promluvil. "Nerad se s tebou hádám, je to ale má povinnost, Kokuou sama to Gotei 13 nemá za zlé." Zareagoval, Ayumi mlčela, až když chtěl Benjiro zase něco říct, promluvila. "Ani Jednotka Kido, ani Tajné Jednotky, ani žádná z 13 divizí nepotřebuje, aby jí 0. divize zachraňovala zadek. Takže berte na vědomí, že si dál každý budeme hledět své práce, Kiyoshi Zero bantai san-seki." Odsekla Ayumi a už chtěla pokračovat v hledání, když vtom se k zemi začaly snášet vločky! Vločky v létě? To těžko a s tím Reiatsu, co bylo cítit, nebylo pochyb, Kusaka! Než se ti dva nadáli, řítil se k nim rychle ohromný fialový ledový drak. Ayumi se mu tak tak vyhla, Benjiro ale nemohl a tak tasil svůj Zanpakuto. Nevyvolal ale Shikai. "Mizuhanta-!" Křikl a uvolnil trochu svého Reiatsu a přesekl toho ledového draka na půl, kolem se rozlétly světle fialové ledové krystalky. "Ayumi, dai jo ga?" Zeptal se Kiyoshi, Ayumi jen přikývla a rozhlédla se kolem. "Mitsuketa!" Vyhrkla a naznačila směrem k místu, kde se mihla čísi silueta, nešlo vůbec rozeznat, kdo to byl, ale jeho Reiatsu bylo neomylným důkazem, že šlo o Kusaku. Ayumi a Benjiro na nic nečekali a dali se za ním, on zmizel v nějakém záhybu na úpatí jedné z hor. Jak tak ti dva běželi, Ayumi najednou pomocí Shunpa zmizela, to se Benjiro trochu podivil, ale hned mu to došlo. Vzápětí totiž kolem proletěla Yin a hned za ní Yan, hold si jich Ayumi všimla dřív, než stačily zaútočit. "Já se o ně postarám!" Křikla na Kiyoshiho, ten na nic nečekal a dál běžel za tím stále se zmenšujícím Kusakovým Reiatsu. "Au... Itai!" Sykla Yin. "Teme!" Přidala se Yan a vzápětí už se daly s Ayumi do boje. Ta se ani neobtěžovala tasit Zanpakuto, vystačila si jen s Taijutsu a sem tam Kido. Po třech minutách toho ale měla dost, ne že by Benjirovi nevěřila, ale i tak by mu raději kryla záda než tady ztrácet čas s těma dvěma. "Už by to stači..." Ale tu větu nedořekla, zarazila se, vydechla a nevěřícně na moment vytřeštila oči. Yin a Yan se jen škodolibě usmály, načež je Ayumi nechala být a spěchala za Kiyoshim, ale už bylo pozdě... "Benjiro!" Vyhrkla Ayumi zděšeně. Stál tam zmražený v kusu ledu, s tím vzdorovitým výrazem odhodlaný bojovat dál, nehýbal se, jen stál a držel svůj Zanpakuto napřahující se k útoku, který už nemohl stihnout. Vtom se ten krystal rozpadl na nespočet malých ledových krystalků a Benjiro Ayumi zmizel před očima... Ayumi jen několikrát vydechla, do očí se jí hrnuly slzy. Wakana... Wakana... On nemohl... Nemohl ho zabít! Zero bantai san-seki! Shibata, nemohl ho jen tak zabít! Benjira ne! On by nikdy... Běželo jí hlavou a po tváři jí pomalu začalo stékat několik slz. Vtom znovu ucítila to Reiatsu a jak byla rozrušená Benjirovou smrtí, nestihla ten útok vykrýt a Kusaka ji odhodil svým útokem prudce k jedné ze skalních zdí. Ayumi se těžce podepřela oběma rukama a vykašlala trochu krve. Zlostně zaťala zuby a vstala. "To sis vybral špatného protivníka, Benjiro byl se svým vodním Mizuhantou- v nevýhodě, ale nevím, jak si poradíš s Kasaihime." Sykla, levou rukou chytla jílec své Zanpakuto a už chtěla tasit, když vtom ucítila čísi dech na svém krku. "Být tebou, moc velké naděje si nedělám." Uslyšela Kusakův hlas, ten stál těsně u ní a chystal se jí probodnout hrudník, Ayumi se ale rychle skrčila a pomocí se Shunpa se dostala pryč od něho. On ale hned zmizel a ona ho ani nezahlédla. "Yakedo Kasaihime!" Ayumi vyvolala Shikai! To se stávalo málo kdy, Ayumi jen zřídka tasila svůj Zanpakuto, většinou bojovala jen s Taijutsu a Kido a když už po své Zanpakuto sáhla, Shikai snad nikdy nevyvolala, tohle ale byla vyjímka. V tu chvíli už bylo Reiatsu Ayumi i Kusaky cítit v okolí a ostatní z 2. divize hned spěchali své pod-kapitánce na pomoc. První z nich se tam dostali asi za šest minut. "Hm, máš štěstí, zabiju tě až příště." Byl slyšet ještě Kusaka, pak jeho Reiatsu stejně jako on zmizelo. "Oboko fuku-taicho!" Zareagovalo hned několik Shinigami a běželi k Ayumi. Ta tam seděla opřená o jednu ze skalních stěn už se Zanpakuto v uzavřené formě, levou ruku ve které ji předtím držela měla škaredě odřenou skoro až do masa a pravou ruku měla až po loket trochu zmraženou. "Ksó... Ksó... Ksó!" Zaláteřila a v tu chvíli se jí v hlavě mísilo tolik pocitů, bylo jí líto starého přítele, byla vzteky bez sebe kvůli Kusakovi, vyčítala si, že ho podcenila a prohrála a ještě do toho přemýšlela, proč útočil jen z dálky a nedovolil jí, aby ho alespoň jednou zahlédla...

Všechno se opět seběhlo tak rychle...Člověk by se nenadál a další shinigami po smrti. Ayumi byla ze smrti svého známého celkem naštvaná. Vlastně ona byla úplně nepříčetná a chtěla bojovat, spíš zabít, Kusaku, kterej se ale ani jednou nezjevil před jejím zrakem. To uz ale Kusaka zmizel a Ayumi museli nějací shinigami svázat pomocí Kido kouzel. Bylo něco kolem poledni a Ayumi seděla na své posteli v kasárnách 2.divize. Byla z toho všeho tak trochu mimo. Nejprve ji rozhodil únos tebe, pak najednou ztráta několika shinigami a kapitánů kvůli pečeti a pak zas všichni leželi na ošetřovně...no děs. Ty jsi asi musela usnout u Toushiho, páč najednou ses probrala opět ve svým pokoji a Toushi nikde. Už si chtěla utíkat z ošetřovny, ovšem ve dveřích se objevil právě tvůj Toushiro už i převlečenej do svých kapitánských vrstev. Midori chan! Usnula jsi, tak jsem tě vzal zptáky ktobě, aby sis mohla pospat XD mile se usmál a šel k tobě blíž a blíž. Poté tě chytil něžně za ruce a už ktobě nakláněl, aby ti věnoval krásný polibek. Mezitím naše Kurosakiho parta se evidentně nudila. Ren vyprubidl snad poloviu Seireitei, páč ho tam asi čtyři pod-kapitáni a další shinigami honili v uličkách a Ren zatím úspěšně zdrhal. Kamiko a Ishida se radši spakovali a navštívili nějaký parčík, kde pak spolu sedělěi a vklídku si tam povídali. Ichigo šel z nudy na obhlídku (spíš z nudy začal makat pro Seireitei XD) a já s Noe sme seděli na nějakých schodech od nějaké budovy. Ovšem jen my jsme se nenudili. Nějací kapitáni byli taky znudění až to práskalo dveřma, např. takovej Shunsui. Ten znudy pořád prudil Nanao, dolejzal za ní a říkal jí ty řečičky, které nesnášela. Pomalu se chýlilo k večeru a Kurosakiho parta byla tentokrát v kasárnách osmé divize. To mi ale zazvonil mobil (ano i ze světa lze volat do SS XD "možná"). Prosim? Kdo volá? zeptala jsem se. To že jsem telefonovala ostatní inorovali a dělali hluk dál XD Jediná Noe poslouchala kdo asi nám co chce. To se ale ozval takovej vážnej tón. Byl to nějaký chlap, který se představil jako Karakurský doktor...už podle jeho tónu se nám nechtělo líbit, co nám chce říct. Je mi to vážně líto, ale vaši prarodiče asi před hodinou zemřeli. Stala se jim autonehoda, kterou bohužel nepřežili. Je mi to líto. Nashledanou...řekl hluboký mužský tón a zavěsil. Já i Noe jsme úplně strnuli. Noe nechtěla, aby ji někdo viděl brečet, tak prostě hned odešla od stolu. To už někteří zpozorněli, ale pořád hluk. Nani?! Nani!! Proč? To né...Iie...běželo mi hlavou a slopila jsem hlavu. Zaťala sem ruce v pěsti a stiskla ksobě zuby. Též jsem to nevydržela, ovšem já udělala menší scénku a to, že jsem chytla jeden z mnoha stolů a jakoby sem ho odhodila a tím i rozbila věci, co na stole byi. Až potom jsem odešla inam, aby mě taky nikdo neviděl brečet...Tohle už bylo vážně moc. Kolik lidí ještě zemře? A proč umírají právě nám?

Nani? Já musela usnout… Kde je ale Toushiro? Běželo mi hlavou, když jsem vstávala. Probrala jsem se totiž zpět na ošetřovně, sama a samozřejmě jsem hned chtěla za Toushirem, toho jsem ale potkala hned ve dveřích, to on mě odnesl zpět. A když mě pak políbil, vůbec jsem se nebránila, při každém polibku mi to přišlo, jako kdyby nebyly žádné problémy, jako kdyby všechno bylo v tom nejlepším pořádku. Najednou nás ale přerušilo několik hlasů a mezi nimi jsem slyšela i Isane. „Hayaku kudasai, Ayumi san, vydrž!“ To se mi nechtělo líbit, Ayumi san? Je snad něco… Moment, Ayumi dana měla také pátrat po Pečeti, že by ji… Běželo mi hlavou, musela jsem to zjistit. „Toushiro, kudasai…“ Ale víc jsem toho říct nestihla, Toushiro mě znovu políbil a pohladil po tváři. „Jen běž.“ Řekl mi a já hned spěchala za Isane, která zrovna zavírala dveře. „Kotetsu fuku-taicho!“ Vydechla jsem, to se Isane na moment zastavila. „Midori chan, gomen, teď tam nemůžeš. Neboj, uděláme maximum.“ Řekla mi a pak zmizela za dveřmi. Já jen polkla, to mi někdo položil ruku na rameno. „Osaide, Midori chan. Bude v pořádku.“ Uslyšela jsem kapitána Shunsuie. „Co vím, měla škaredě poraněné obě ruce a poraněnou hlavu, ale není to nic, co by naše 4. divize nezvládla.“ Řekl mi Ukitake, já jen přikývla a chvíli tam s oběma čekala.
V tu chvíli i jinde probíhalo menší drama. Kurosakiho parta tentokrát měla na výběr, mohli jste se vrátit do Karakury nebo tady zůstat a vy jste zůstali. Tentokrát jste měli přespat v kasárnách 8. divize. Byl už večer a vy jste se pomalu scházeli ve společenské místnosti 8. divize, kde už seděla i Nanao a s ní Bouji. První jsi tam pak došla ty s Noe, hned za vámi naši tři Quinci a poslední se přihnal Ichigo, který se zrovna vrátil s Ikakem a Yumichikou z hlídky. Ale i když ta večeře začala hezky, vzápětí už to tak snově nevypadalo. Ty a Noe jste zažívaly hotové peklo, babička s dědou mrtví?! To nešlo, to nemohla být pravda! Noe hned odběhla od stolu a ještě jste si stačili všimnout, jak jí po tváři stékal proud slz. Ty jsi na tom byla podobně, ovšem tvá reakce byla o cosi horší, Ty jsi rovnou odhodila pryč jeden ze stolů a pak stejně jako Noe, ovšem na opačnou stranu, odešla. Ostatní mlčeli. Ichigo se bez jediného slova zvednul a chtěl jít za tebou. „Kurosaki!“ Vyhrkl Ishida, ale víc už nestačil říct, Ichigo ho totiž přerušil. „Wakata, Uryuu.“ Zareagoval Ichigo a pak odešel. „Půjdu najít Noe.“ Ozvala se po chvilce ticha Kamiko a pak také odešla, ostatní zůstali vevnitř a raději poklidili to, co způsobila tvá reakce. „Tohle budou brát špatně ještě hodně dlouho.“ Povzdychl si Uryuu a Ren jen přikývl. „Ať to neberou zase tak špatně, i když ve skutečném světě už jsou mrtví, jejich duše budou dál žít tady v Soul Society.“ Ozvala se Nanao. „Pokud se tedy do Soul Society sami dostanou, když ne, bude jim muset nějaký Shinigami pomoct, ještě aby si je vyhlídl nějaký Hollow.“ Zakroutil hlavou Bouji.
Mezitím už Ayumi ležela ve svém pokoji v kasárnách 2. divize. Ležela tam osamělá a pořád a pořád se užírala pocitem viny. Vtom někdo zaklepal na dveře. „Ayumi dana…“ Řekla jsem, mlčela. „Indayo, Midori.“ Ozvala se po chvíli a já vešla dovnitř, seděla tam v posteli jak hromádka neštěstí. Já si sedla k ní a po chvilce už jsme se daly do řeči. „Pamatuješ si Benjira, že?“ Zeptala se mě a já přikývla. Vyrůstala jsem tady v Seireitei v době, kdy kapitány byli Vizardi a kdy Aizen poprvé zkoušel Hollowizaci. Benjira si pamatuji, vždycky si ze mě jako z malé dělal legraci a všelijak mě škádlil, ale také mi pomáhal trénovat. Brala jsem ho asi jako strejdu, nechtělo se mi věřit, že je mrtvý. Mrzelo mě to a Ayumi taky. Tak jsem tam s ní seděla asi čtvrt hodiny, pak už jsem musela jít.
Ty jsi tou dobou utekla ani nevíš kde, s očima plnýma slz si nedávala pozor a dostala ses až do odlehlé části Seireitei blíže ke kasárnám 4. divize. Najednou ses ale zarazila, uviděla jsi několik metrů před sebou Isane, jak nesla nějaké papíry. Zrovna jí pár z nich spadlo a tak se zastavila a sehla se, aby je zvedla. V tu ránu ji ale prudce odmrštil světle fialový ledový drak! Isane tohle nečekala, ten útok byl silný, ale nezabil ji, jen ji omráčil. Ty jsi ale nebyla schopná slova, to co jsi viděla, nemohla jsi tomu uvěřit… Ten útočník nebyl Kusaka, ale Toushiro! Viděla jsi to na vlastní oči, stál tam se Zanpakuto v ruce a díval se směrem k Isane. Úplně jsi strnula, tohle přece nebylo možné! Když vtom se Toushiro prudce otočil a díval se přímo na tebe! Ty ses nemohla ani hnout, i když sis pořád dokola opakovala, že se musíš hnout, že musíš utéct, nohy neposlouchaly, byla jsi ochromená strachem a žalem ze smrti prarodičů, nešlo to. „Soten Ni Zase, Hyouninmaru…“ Řekl klidně, ale ten hlas, ten hlas! To byl jednoznačně Kusakův hlas! To bylo ale to poslední, co jsi slyšela, pak už jsi cítila jen chlad, na moment bolest a pak… Pak tma, prázdno, nicota…
V tu chvíli sebou Ichigo trhnul. Úplně ses mu předtím ztratila, cítil tvé Reiatsu jen slabě, teď mu ale úplně zmizelo a na moment ucítil to Kusakovo. Ichigo použil Shunpo a hned spěchal tam, kde cítil na moment jeho Reiatsu a kde se mu tvoje úplně ztratilo. Zůstal tam stát, ruce se mu třásly, až je nakonec tvrdě sevřel v pěst. Nevěřil tomu, nechtěl tomu věřit… „NANO!!!“ Ozvalo se nahlas, Ichigo jen zoufale hleděl, jak se ledový krystal a s ním i ty rozpadá na milion kousíčků a ty se mu ztrácíš před očima. Ichigo klesl na kolena, po tváři mu začaly stékat slzy a úplně ho ochromil pocit zoufalství. Asi po pěti minutách se Ichigo zvedl a rozhlédl se kolem. Vítr už všechny krystalky odvál všude možně, bylo tady ale stále cítit Kusakovo Reiatsu. Ichigo by ho v tu chvíli nejraději zabil, byl jak vzteklý tak i zoufalý. Mlčky přišel k Isane, která tam stále ležela v bezvědomí a měla pár pohmožděnin a menších šrámů. Ichigo ji vzal do náručí a odnesl ji na ošetřovnu, to už se k tomu místo začali sbíhat Shinigami. Já se zrovna vracela do svých kasáren a procházela kolem kasáren 4. divize, když vtom jsem uviděla jak dovnitř vchází Ichigo s naprosto zničeným výrazem a kolem pobíhalo spoustu Shinigami. Nedalo mi to a hned jsem šla za ním. Už jen pohled na Isane v bezvědomí mě příliš neuklidnil. Sedla jsem si vedle Ichiga a po chvilce vysvětlování jsem se cítila podobně jako Ichigo. Po tom všem, co jsme spolu prožily, co jsme si všechno protrpěly a po tom všem se objeví Kusaka a prostě ji zabije… Iie… Prvně Benjiro san, pak zraní Ayumi dana, teď Nana a i to všechno předtím… Běželo mi hlavou a jen jsem si setřela z tváře slzy. Ichigo byl ukázkový příklad zoufalství, byl to strašný pohled. „Ichigo, raději půjdeme.“ Řekla jsem mu a po chvilce přemlouvání jsme se oba vrátili do kasáren 8. divize, tam už byl zbytek Kurosakiho party zase pohromadě a my jim po smrti prarodičů Nany a Noe museli ještě říct, že Kusaka před chvíli Nanu zabil…

Dnešní den byl opravdu zvláštní. Byl smutný, pochmurný a plný špatných zpráv. Ty jsi přišla s Ichigem zpátky do kasáren 8.divize, kde už seděla Noe a žvanila tam něco. Ona i když je smutná nebo zoufalá, tak musí mlvuti...aspoň si stěžovat, nadávat...to jí bylo jedno. Hlavně mluvit. Z levé strany u ní seděla Kamiko a kolem nich spousta shinigami a poslouchali ty řeči Noe. Pak si všichni všimli Ichiga a tebe a i ukecaná Noe zmkla. Stalo se něco? řekl nejistě Uryuu, když vás viděl. Ichigo už ani nebyl schopný brečet, jen zíral někam do blba, měl ten svůj zoufalý výraz a měl zaťaté ruce v pěsti. Noe-chan, je mi to vážně moc líto, ale...nedořekla si tu nejnovější informaci. Nestalo se nic Naně, že ne?! Že ne?!! skoro až křičela Noe. Taky když jí v jeden jedinej den zemře celá její zbývající rodina...Ty jsi jenom nasadila výraz alá Bohužel, ale už to tak je a Noe na tebe chvíli zaraženě koukala . Kamiko ji chtěla chytit za ruku, ale Noe se ji vytrhla, Nesahej na mě! sykla na ni tak hnusně vražedným tónem, až přecházel mráz po zádech. Nana je mrtvá...Všechny to částečně vzalo, přeci jen už ji všichni znali a někteří si ji až moc oblíbili a proto ji mlátili od rána do večera. To ste ale uslyšeli nějaké kroky a hlasy a ze schodů do téhle místnosti přišli naši tři arrancaři. Všichni tři byli veselí, ale když viděli tváře těch ostatních, Yumi si neodpustila jeden nehodící se komentář, Teda, tváříte se jak kdyby vám právě zemřel nejbližší člověk na světě o-O Uryuu a Ren se jen plácli do čela, někteří si jen povzdychli a Noe začala vzlykat až to přešlo v pláč. Slzy se jí valili po tváři a Kamiko ji stejně i přes její odpor držela za ramena a snažila se být pořád u ní. Noe na všechny házela své vražedné a i zoufalé pohledy, Shini...Shini! SHINI !!! posledn "Shini" přímo zařvala a pak si ještě rochu jentak zaječela (viz. scéna modrovláska). No, nálada tam byla opravdu pod psa. Ulquiorra se pomocí sonida dostal k Noe a sedl si tam kní. Nikdo radši nic neříkal a jen si přemýšlel o svém, Yumi zas uznala, že její komentář se opravdu nehodil a stejně jako Emi si šla někam sednout. To se nějak začali do kasárny 8.divize scházet další a další shinigami, dokonce i kapitáni. Objevil se tam i Toushiro, kterej si hned vyhledal tebe a šel si ktobě sednout, Co že se tu stalo? ptal se tě šeptem, ikdyž moc dobře věděl, co se stalo. Yama jii byla moje smrt vlastně jedno. Důležité bylo, že se zas někde objevil Kusaka a zabil další osobu a zranil pod-kapitánku Isane....Celej den a hlavně večer byl smutný a ponurý. To už ale Shunsui taicho nevydržel a všechny poslal do svých pokojů. Zítra že se prý udělá pohřeb těm, co umřeli Kusakou a poté se Kurosakiho parta vrátí do Karakury. Tam prý budou hlídat okolí a o SS se postarají shinigami. Byla asi devátá hodina večer a všichni ulehli do postelí či na gauče...

Tolik smutku a utrpení v jeden den, celým Seireitei se roznesla chmurná nálada. Ulquiorra odvedl Noe do pokoje, přikryl ji a lehl si k ní. Objal ji a hladil ji po tváři. Noe pořád stékaly po tvářích slzy, jako by se jí zbořil celý svět. Ještě že měla Ulquiorra, být v tu chvíli sama, asi by to nevydržela... Podobně na tom byl Ichigo, seděl na střeše kasáren a pozoroval měsíc. Ten večer byl úplněk, ale na obloze byla jen jedna jediná hvězda, která později úplně uhasla a zmizela... Ten večer se objevila nepříjemná mlha. "Raději to zaspi, Ichigo." Ozvalo se za Ichigem, ten se prudce otočil. Stála tam Moriko s Hisagim. Ti dva si sedli vedle něho a nějakou tu chvíli si povídali. Ichigo se cítil naprosto mizerně a navíc ho jedna věc štvala. "Yamamoto to ignoruje, Kusaka ji zabil tady v Seireitei a on nic!" Sykl Ichigo. "Nekřič tak, teď taky nic dělat nemůže. Po Kusakovi se slehla zem stejně jako po Pečeti." Řekl mu Hisagi. Ichigo zlostně zaťal zuby. "Jo a Kusaka se bude objevovat a zase mizet i s Pečetí a bude zabíjet další a další!" Zaláteřil a zaťal ruku v pěst, to ho ale za ni chytla Moriko. "Osaide, Ichigo. V tomhle stavu nemáš soudnost, měl bys to zaspat. Navíc, Yamamoto sou-taicho má na starost horší problémy. Teď se prosím neuraz, ale ano, Nana pro Soul Society nebyla nijak důležitá. Pro velícího kapitána je přednější řešit smrt našich Shinigami a navíc dnes smrt 3. důstojníka Královské Stráže. Nemluvě o tom, že 0. divize osočuje Gotei 13, že jsou neschopné Pečeť najít a sama se prý dala do hledání. Popravdě, vztahy mezi Gotei 13 a 0. divizí nikdy nebyly moc dobré." Řekla mu, Ichigo uvolnil stisk a trochu se uklidnil. "Jdi spát, potřebuješ to. Zítra ráno proběhne uctění památky všech, které Kusaka zabil. Vy tou dobou budete už v Karakuře, Kusaka je problém Soul Society, ne Karakury." Prohodil Hisagi a stejně jako Moriko vstal. "To se pleteš, teď je Kusaka i můj problém. Hisagi, Moriko, oyasuminasay." Řekl Ichigo takovým odhodlaným tónem a pak odešel dovnitř do kasáren 8. divize. Moriko a Hisagi ho chvíli pozorovali, pak si jen povzdychli a vrátili se také do svých kasáren.
Noc byla chladná a mlha ráno ještě zhoustla. Slunce ten den bylo schované za mraky a schylovalo se k dešti. Toho rána celá Kurosakiho parta stála u brány Senkai. Ale tentokrát se s nimi nikdo nepřišel rozloučit, nikdo taky nemohl, všichni Shinigami měli ráno povinou modlitbu za zesnulé a pak měli ten den držet smuteční půst, nikdo neměl vycházet ven, takto se většinou uctívali v Soul Society mrtví. Netrvalo to dlouho a brána Senkai se otevřela, Kurosakiho parta se vrátila do Karakury...
Minuta za minutou, hodina za hodinou a v Seireitei bylo okolo čtyř hodin. Z omezených vycházek se prakticky stal zákaz vycházení, ovšem to tak bylo dobrovolně, každá divize byla ve svých kasárnách a čekala na rozkazy velícího kapitána. Já seděla na okně a dívala se ven. Měla jsem výhled na park 8. divize. Venku ta mlha trochu ustoupila, ale rozpršelo se. Já tam jen mlčky seděla a poslouchala déšť. To zrovna parkem procházela 9. divize v čele s Hisagim a Moriko. Ti taky neměli nejlepší náladu, k tomu všemu dva z mnoha mrtvých byli 3. a 4. důstojník 9. divize. Yamamoto nařídil, že devátá, jedenáctá a třináctá divize se pustí do pátrání po Pečeti, šestá, sedmá a desátá divize budou mít na starost bezpečnost v Seireitei a ostatní divize mají být připravené na případné problémy.

9., 11. a 13. divize se rozdělili na skupinky a šli hledat tu Pečeť. Jelikož nebylo cítit její reiatsu, bylo to o něco těžší. Bylo už i po pohřbu a většinou všichni, co neměli nic na práci, zůstali ve svých kasárnách. Co tě mohlo překvapit byla Hitsugayova "návštěva". Neměl náhodou hlídat Seireitei? Co teda dělá pod tvým oknem a mává na tebe? Ani se mě neptej co tu dělám! Hlídám prostě tuhle oblast XP řekl hned Toushiro a se zakloněnou hlavou na tebe zamilovaně hleděl. Jak ti je? Pořád pochmurná nálada? ptal se dál. To už ale začali kolem běhat další divize. Zaprvé, několik členů přinášelo z nějakého směru raněné shinigami, hold potkali Yin a Yan, které nějakým záhadným způsobem celkem zesílili. Druhá polovina těch shinigami běžela na pomoc...prostě posili. Mezitím do karakury se vrátila celá Kurosakiho parta. Ichigo bez jediného slova odešel domů, kde ani nepozdravil své ségry, nikoho...prostě se zavřel do pokoje a byl zticha. Ani Kona nebylo slyšet, že by měl nějaké blbé keci, hold už poznal, že měl Ichigo opravdu špatnou náladu. Noe se nechtělo jít do toho prázdného domu, proto poprosila Kamiko, jestli by mohla chvíli bydlet u nich. Kamiko s Ishidou ji to samozřejmě dovolili, dostala svůj prozatímní pokoj a také ji pomohli nastěhovat si knim věci z toho už starého domu. Asi prodám ten náš dům...abych si vydělala na nějakou garzonku...přemýšlela Noe na gauči s hrnkem čaje. Proč bys ho prodáváala? A můžeš vůbec? ptala se Kamiko. Co já vim, všichni jsou mrtvý, zbyla jsem jen já...Takže ten dům by měl být teď přidělenej na mě...jenže já nemám žádnou pořádnou práci...Než aby mi ho zabavili exekutoři, tak ho prodám...přemýšlela opět Noe a taky už vymýšlela, kde by si mohla najít slušnou brigádu. Ren přišel taky po nějaké chvilce do obýváku s dopisy a účtenkami apod. a byl tm i pozdrav od Sada a Inoue z Anglie. Hmm, ti se maj že tu teď nejsou...napadlo Rena. No, pak se am všichni nějak uvelebili a ppovídali si. Noe dokonce přestala mluvit, což se nelíbilo Ulquiorrovi a on sám nevěděl, jak ji má rozveselit či potěšit...Urahara se zas divil, jaktože kněmu nikdo nepřišel na návštěvu XD A jseš si jistá, že měli přijít dneska? ptal se Urahara Yoruichi. Samozřejmě! Narozdíl od tebe já poslouchám pozorně! >-< bránila se Yoruichi a taky nechápala, kde je Kurosakiho parta. V SS hledání pečetě bylo zatim neúspěšné. Uplynulo několik týdnů a SS pořád vysílali shinigami, aby nalezli tu Pečeť. Dokonce stihli zajmout Yina Yan. Zajímavé bylo, že od té doby, co ty dvě jsou ve vězení je Hitsugaya nějaký nervózní a nesvůj a pořád by někam odbíhal. (Prostatou to není XD). Yama jii byl ještě nervóznější, páč každý den poslouchal od 0.divize keci, jak je Gotei 13 neschopná a že to hledání trvá už nějaký ten týden...Poslouchejte Genriyu san. Jestli do konce tohoto týdne nenaleznete Královskou Pečeť,úkol převezme 0. divize a Kido jednotky a ta vaše Gotei 13 bude na dobu neurčitou rozpuštěna...prostě už nebudete odnás dostávat rozkazy a budou vám zabaveny i vaše zanpakutou, lus Seireitei obydlí Kido jednotky a začne se tu šířit i 0.divize a vy ostatní budete vystěhováni do Rukongaie...převypravoval tam nějaký "poslíček zpráv" Yama jiiovi. Yama jii na sobě nedával žádné emoce znát jen co ten týpek odešel, svolal hned kapitánskou radu. Tam jim vše spíš naznačil, ovšem nějaké důležitější věci jim narovinu řekl. Všichni kapitáni začali být též nervózní a po Pečeti začali pátrat ještě víc a víc usilovněji...Uběhly další tři dny. V Seireitei byl až neuvěřitelný klid. Slunko svítilo, ovšem byla trochu zima...Náhle se před branami Seireitei byl slyšet hluk, spíš jásot. Taicho!! Taicho!! bylo všude slyšet. A co že se to stalo? 6.divize našla Královskou Pečeť a ještě v čas! Gotei 13 nebude zrušena a navíc možná získají uznání...ikdyž...nebuďme moc velký optimisti XD

Jeden den uběhl a Pečeť byla stále stejně jako Kusaka nezvěstná. Uběhl den druhý a místo dobrých zpráv se na Gotei 13 sypaly výhružky 0. divize. Je sice pravda, že 0. divize byla často považována za bandu namyšlených bohatých Shinigami, ale i kdyby, byla známá tím, že co řekla, to splnila a to by v našem případě nedopadlo dobře. Předání pátrání bylo nemyslitelné a vystěhování Gotei 13 do Rukongaie? to byl skandál nad skandály, nebylo divu, že měl Yamamotu ten týden tak příšernou náladu, že se i jeho vlastní divize bála být ve svých kasárnách. Ale když se měsíc po třetí vystřídal se sluncem, stejně tak jako sluneční paprsky rozežíraly mlhu nad Seireitei, tak se i ztratila hrozba 0. divize a Byakuya mohl být na sebe a svou divizi náramně hrdý. 6. divize nalezla Pečeť! Ze začátku to byl jásot a rodastné výkřiky a pak když ještě 0. divize potvrdila pravost Pečetě a věnovala nám pár rezignovaných výrazů, to už byl jásot nad jásot a celé Seireitei jako by hned ožilo. Ten den Yamamoto sou-taicho svolal kapitánskou radu, vypadal spokojeně, určitě se mu ulevilo, vlastně jako všem. "Všechny divize odvedly výbornou práci, obzvláště 6. divize, yaru no, Kuchiki taicho, vaše divize jde příkladem. Jsem rád, že mohu říct, že jsme 0. divizi dokázali naši sílu. Nicméně, stále je Kusaka Soujiro nezvěstný a jeho dvě podřízené jsou ve vězení 7. divize, která je chytila. Pro dnešek mají ale všechny divize volno, úklidové práce byly již před dvěma dny dokončeny a výslech těch dvou počká do zítřka, toť vše!" Oznámil Yamamoto a tím ukončil kapitánskou radu. Všichni vypadali spokojeně a zanedlouho v Seireitei vypukly oslavy. Aby taky ne, když měl každý dobrou náladu a navíc takových jako Matsumoto a Ikaku v Seireitei nebylo málo. Každá divize si užívala volna, načalo se i Saké a něco k jídlu a už byly slyšet i posměšky těm výhružkám 0. divize a jak jsme jim to natřeli. I já byla spokojená a dokonce i Ayumi vypadala šťastněji, totiž po smrti Benjira na tom byla špatně. Já postupně nacházela v těch davech venku své přátele a na střeše jsem narazila i na kapitána Shunsuie. Proč střecha? Já se totiž pokoušela najít Toushira a dole to jaksi nešlo a tak jsem to vzala přes střechy, ale pořád nic. Najednou jsem se ale zarazila, to Reiatsu... Wakana... To jde ale z kasáren 7. divize, ale tam jsou přece ty dvě! Mihlo se mi hlavou, už jsem si totiž na Kusakovo Reiatsu zvykla a tak jsem ho lehce vycítila. Použila jsem Shunpo a hned spěchala do kasáren 7. divize. Když už jsem byla skoro u nich, Kusakovo Reiatsu úplně zmizelo. Nedokázala jsem ani určit, kterým směrem se vydal, prostě nic. Najednou se ke mně dostal závan ledového vzduchu a pár ledových krystalků. Hned jsem vešla dovnitř a při pohledu na polozmrzlé stráže vchodu do vězení mi to bylo jasné. "Vydržte chvíli, zajdu pro pomoc!" Vyhrkla jsem a ještě chtěla zkontrolovat, jestli i u cel nejsou nějací zranění. Ale to co jsem tam viděla, to byl šok. Yin a Yan, obě dvě tam ležely mrtvé ve stále se zvětšující kaluži krve. Nani? Co má tohle znamenat? On zabil své vlastní lidi? Nevěřila jsem, ale pak se vzpamatovala a spěchala pro někoho ze 4. divize...

Bylo tedy volno a všichni šli slavit úspěch Gotei 13 a hlavně 6.divizi. Matsumoto a Ikaku se ujali organizování a pak jen hurá otvírat lahve od Sake XD Kurosakiho parta se taky přidala, ovšem všichni krom Ichiga se hodili do nálady z radosti...on se opil lítostí a smutkem. Teď bych ho radši nijak neprovokovala, páč on na to náladu opravdu neměl. Všichni se bavili. Den upplynul jak voda a už byl večer. Ty jsi zrovna seděla na střeše s Toushirem a 7.divize už ležela na nemocničních lůžkách ve 4.divizi. Seděli jste tam spolu v objetí a ty sis připadala u něj tak v bezpečí a tak...no prostě hlavně jsi byla šťastná, že jsi byla konečně sním. Eh, Midori, omluvíš mě prosimtě na chvíli? dostal najednou ze sebe Toushiro. Zvedl se a bez dalšího slova odešel. Ty sis asi myslela, že na střeše zůstaneš sama a počkáš na svého milovaného, ovšem to se tam objevila Matsumoto a čapla tě za ruku a šup stebou do místního baru XD Matsumoto do tebe chtěla nalít několik skleniček saké, ovšem ty jsi začala odporovat, tak Matsumoto luskla prsty a přiběhly už napůl v náladě Ikkaku a Hisagi a Renji. Renji a Hisagi tě chtěli chytnout za ruce a Ikkaku už držel v ruce láhev saké, ovšem ty jsi jim vyklouzla a zdrhala po baru pryč od nich. Matsumoto ovšem zavelela " Chyťte ji a opijte ji!!!" a jak řekla, tak se taky mále stalo. Ikkaku, Renji a Hisagi tě honili snad po celé Seireitei. Po cestě mezi uličkami jste při té honěné shodili pár shinigami na zem (byli už v náladě a motali se tam a zpívali a nedávali pozor na cestu, no XD). Běželi jste uličkami, Ikkaku na tebe volal ať počkáš, že ses ještě nenapila, Renji tohle honení bral jako půlnoční srandu a Hisagi prostě dělal to co ostatní XD Páč ten byl už opravdu mimo XD Ale schopný běhu ještě byl. Ovšem po cestě jste ucítili velmi silné reiatsu, které vás srazilo až na kolena a chvilkama jakoby jste nemohli dýchat. Pak to přestalo a vy jste se šli podívat určitým směrem stejně jako další zvědavci. Došli jste až na jedno zalesněné místo, kde byl neurčitý obrys jakési postavy s katanou. Když jste vy všichni zvědavci dostali blíž, mohli jste roreznat tu osobu. Byl to Toushiro, celej zadýchanej a v ruce katanu od krve. Ovšem nebyl tam sám. Na zemi ležela další postava. Taicho? dostal ze sebe Hisagi a pak sebou mrsknul na zem, páč tou opilostí usnul XD Toushiro se na vás tak vyděšeně podíval. Pak si všiml tebe a to vůbec nasadil takovej výraz alá Je mi to tak líto, proč jsem takovej slaboch?! Někdo zavolal 6.divizi, aby se na to podívala. Ta druhá osoba byl Kusaka Soujiro! Ležel tam nehybně v kaluži krve a všichni jen dělai ty překvpaené až vyděšené zvuky. Yare, yare, další mrtvola? řekl přihlížející Shunsui, načež ho Nanao dono šťouchla loktem. Bylo pár minut po půlnoci a členové 6.divize odnášeli tělo Kusaky někam pryč. Toushiro si stebou sedl do nějakého nejbližšího parku na lavičku a vypadal, že by ti rád něco řekl, ovšem...nemohl...

I tenhle den uplynul jak voda a Kurosakiho parta měla odejít zpátky do Karakury. Tam byl alespoň celkem klid, žádní hollow nebo arrancaři nebo nějaké další jiné hrůzné hrozby XDXD Noe tedy bydlela s Kamiko a Ishidou a Chiyoko dům tam stál osamocen a neobydlen XD Všichni se po příchodu do Karakury hned vydali do svých domů. Ichigo už Naninu smrt jakž takž vstřebal, ale jak bude reagovat na to, až se ho zas bude jeho táta vyptávat co se mu stalo že se tváří tak a tak a proč nepřišel s Nanou? No hrůza, jen na to pomyslel. Rozhodl se zajít nachvilu domů a pak za Uraharou. Quinci vlastně to samé. Kamiko se chtěla jen převlíknout, Ishida učesat a Ren si chtěl vzít foťák co dostal od Hisagiho jako dárek XD Všichni se vlastně jen upravili a šli zase k Uraharovi. V Seireitei byl taky klid a žádná pohotovost či životunebezpečná mise. Toushiro se choval někdy divně, pořád jakoby ti chtěl něco říct ale nemohl. Jinak úplně normální a všichni celkem spokojení a šťastní.
Mezitím už mohl uběhnout pár měsíců a začalo Jaro. (nevim proč, ale já mám prostě Kusakovu éru zafixovanou jako v Zimě XD). Sakury začali rozkvétat i ostatní květiny a stromy. Zrovna byli jarní prázdniny a do Karakury přijelo pár shinigami na "návštěvu". Mezi nimi jsi byla i ty, Toushiro, Soi Fong, Yumichika, Kira a Renji a ještě nějací další nejmenovaní. V tu dobu jsem v podobě plyšáka byla zavřena v růžové Barbie tašce, která patřila jedné malé holčičce, která se zrovna i se svými rodiči stěhovala do Karakury. Mimochodem já jsem Fuzakeru Yokko, ovšem toto jméno jen tak nikomu neříkám. Spíš se představuju jako Suzumebachi. Jsem speciální modifikovaná duše, co žije už asi rok v plyšové tygřici. Mám docela štěstí, páč hledám jednoho chlípka, Uraharu, a ten prý bydlí někde v Karakuře. Mám v plánu se někdy v noci vyplížit z nového domova a najít svého stvořitele! Ovšem to jsou jen mé plány a já doufám, že mi vyjdou. Momentálně sedíme v letadle a asi za čtvrt hodiny by jsme měli dorazit na letiště. Celá Kurosakiho parta zrovna byla u Urahary a Sad s Orihime...spíš jen Orihime básnila o tom, jak se těší až přijedou studenti na výmněný pobyt sem do Karakury. A kdy že mají přijet? ptal se Urahara a nenápadně si vytáhl zpod pláště bloček s tužkou, kde má všechny drby jak z Karakury tak ze Seireitei XD Za tři dny! Ještě jenom tři dny a přijedou naši nový kamarádi. Jsou docela sympatičtí a ten jeden je dokonce ze španělska a hraje fotbal a má moc milou ségru. S tou jsem trávila hodně svého volného času XD začala tam zase básnit Orihime a Sado jen přikyvoval. Uběhla už i ta čtrv hodina a my konečně dorazili na letiště. Karakura! Byli jsme konečně v Karakuře! Už jsem se těšila jak nenápadně vylezu z té její růžové tašky a poběžim někam pryč a pak nějak vystopuju Uraharu-oto san XD