Hayami Tadao

Předmět: Hayami Tadao Sat Jan 29, 2011 11:41 pm

Jméno: Hayami Tadao (Tadao znamená spokojený.)
Věk: Jelikož jsem Shinigami, je mi asi 10x víc, než na kolik vypadám.
Rasa: Shinigami
Nyní žije: Naruki

Výška:185 cm
Barva vlasů: Blond
Barva očí: Šedá

Povaha: Jsem vtipálek a provokatér, věčný optimista, který si ale ve skutečnosti nic nepřikrášluje. Beru věci tak, jak jsou, prostě se s nimi musím poprat, to se taky od chlapa očekává, ne? Jsem ukecaný, společenský a praštěný, vzhledem k mým neustálým poznámkám bývám praštěný v obou slova smyslech, ale stejně mi to vždycky stojí za to. Dělám věci tak, abych ničeho nelitoval, to je moje heslo, kterým se řídím a zatím se mi to vždycky vyplatilo. Jsem sebevědomý a dobře znám své limity, nesnáším lidi, co si o sobě myslí, jak nejsou úžasní, a přeceňují se, takové namyšlené ignoranty bych nejraději nakopal! To mě přivádí k tomu, že pokud jde o organizování nebo vedení větší či menší skupiny lidí, jsem až překvapivě zodpovědný. Dobře vím, jak si co zorganizovat, kdy kde být, umím si rozvrhnout čas a mám dobré komunikační schopnosti, takže s ostatními lehce dokážu vyjít. Nemám rád samotu, zbožňuju společnost přátel, saké a samozřejmě hezké ženy. Rád flirtuju, ale nejsem žádný sukničkář, to si vyprošuji! Sem tam nějaká lichotka nebo narážka, ale víc nic, to jedině v případě, že se mi dotyčná skutečně líbí, myslím tím, když se zamiluju.
Minulost: Co vám budu říkat, se svojí prořízlou hubou a bezstarostností jsem měl vážně veselé začátky. Po akademii mě přidělili k první divizi a to byl pro mě málem konec světa! Být přímo pod dohledem velícího kapitána? Děs! A těch pravidel, taková disciplína a žádná sranda, to není nic pro mě a to brzo poznal i velící kapitán, takže mě přeřadil do druhé divize a tam jsem byl hned o poznání šťastnější. Pro někoho jako jsem já nemohl velící kapitán zvolit lepší divizi, lepší kolektiv. Yoruichi san mě nikdy nepřestala udivovat, někoho jako je ona jsem ještě nikdy nepotkal, vážně, lepšího kapitána jsem si nemohl přát. A to samé ostatní v divizi, s Uraharou jsme se hned spřátelili a právě on mě jako by uvedl mezi ostatní. Kisuke je osoba, na kterou rád vzpomínám. Je to vážně skvělý člověk, který mi vždycky dokázal poradit, společně jsme se smáli, měli jsme vždycky nejrůznější průšvihy, oba jsme často dostávali od Yoruichi san co proto a taky nás oba opravdu "zbožňovala" Soi Fong. Rád vzpomínám na dobu, kterou jsem u druhé divize strávil. Pak, když se Kisuke stal kapitánem dvanácté divize, seznámil jsem s jedním podivínem. Nemyslím to ale zle, Daisuke byl prostě vždycky tajnůstkář, u kterého jeden nikdy neví, co se mu honí hlavou. Ale taky to byl někdo, kdo si jde za svým, ví jak získat to, co chce a dokáže pomoct svým přátelům. Ah, nesmím zapomenout ještě na jednu důležitou známost. Poprvé jsem ho potkal, když ho Kisuke požádal o pomoc v té věci mizení duší v Rukongaii. Jestli mě někdy dokázal setřít a zavřít mi pusu někdo jiný než Yoruichi, tak jedině Mayuri. Tenhle cvok mi vždycky bez obalu vpálil do obličeje, co si myslí a já mohl jen zírat s otevřenou pusou. Moje úžasná kapitánka Yoruichi, Soi Fong, kterou jsem vždycky provokoval, ale respektoval, přátelé jako Kisuke nebo Daisuke a nezapomenutelný Mayuri, na těhdle pět rád vzpomínám. A proč o nich mluvím takhle?
Když Yoruichi san zmizela společně s Kisukem a Tessaiem po té události s Hollowizací, jako kdyby se z divize vypařil všechen život a všechna radost. Soi Fong byla úplně na dně, střídaly se u ní chvíle zoufalství a zuřivosti a i když by to teď asi jen těžko přiznala, dobře si vzpomínám, jak jsem ji jednou utěšoval. To bylo poprvé a asi i naposledy, co jsem viděl tu chladnou Soi Fong takhle zranitelnou. Vím, jaké to je přijít o dobrého kapitána a žádné divizi bych to nepřál, proto jsem soucítil s ostatními divizemi, které ztratily kapitány při tom pokusu o Hollowizaci. Ale život šel dál a na jejich místa měli přijít noví kapitáni a pod-kapitáni. Tohle dění v Seireitei šlo ale úplně mimo zbytek Soul Society nebo skutečný svět. Myslíte si, že nějaké Hollow zajímalo, že máme depku ze ztráty kapitánů? Houby, pořád bylo stejně, ne-li víc, misí a ta jedna mi změnila život. Jen tak mimochodem, v druhé divizi jsem nebyl jen tak nějaký Shinigami, ale velitel Riteitai a vážený důstojník. No a jednou jsem zachránil pár důležitých lidí. Nějací hodnostáři z Centrály, někdo z nulté divize a myslím, že ještě někdo z nějaké urozené rodiny, ale i na smetánku si občas Hollow dovolí a já měl zrovna hlídku v daném sektoru, takže jsem jim pomohl. Asi o mně někdo z nich musel tam nahoře ztratit pár slov, protože za dva dny mi zčistajasna nabídli místo v nulté divizi. Nultá divize, královská stráž! To je neuvěřitelná šance a pocta! Možná kdyby v tu dobu byla u Gotei 14 Yoruichi san nebo Kisuke, ale teď už mě tu vlastně nic nedrželo. Akorát jsem se rozloučil se Soi Fong a ostatními z divize a hurá k nulté divizi! Odešel jsem v době, kdy se Soi Fong měla stát kapitánkou druhé divize. Přál jsem jí to, určitě z ní bude přísná, ale spravedlivá kapitánka.
A tak jsem se přidal ke královské stráži. Musím říct, že mě překvapilo, jaké lidi jsem v nulté divizi poznal. Popravdě, měl jsem trochu strach, že to bude něco jako u první divize, ale díky bohu jsem se bál zbytečně. Právě naopak, lidi, s kterými jsem se hodně nasmál. Bylo to fajn, zábava se střídala s prací a už ani nevím jakým zázrakem, ale i cvok jako já se dokázal vypracovat na pozici kapitána. Ovšem kapitán nulté divize, to není jen tak, zodpovědnost, jakou by asi nikdo nechtěl, ale já s tím neměl žádný velký problém. Navíc, lidi mě brali a když je dobrý kolektiv, hned jde všechno líp. Tak trochu jsem se i zapsal do historie nulté divize, mám za sebou pár slavnějších akcí, ale nijak se s tím nevytahuju. No, možná je to tím, že mě štve mluvit o sobě jako o bývalém kapitánovi, hold chlapské EGO a bývalý je moc škaredé slovo. Byla to fajn zkušenost, něco jsem dokázal, něco se mi povedlo a taky jsem se "párkrát" přimluvil za Gotei 14, když byly nějaké problémy. Pak jsem na nějakou tu dobu odešel do reálného světa, kde jsem asi dva roky žil a teď se chci vrátit ke Gotei 14 a nejsem sám...
Schopnosti:
Zanjutsu - Expert.
Hohou - Expert.
Reiryoku - Silná stránka.
Kidou -Silná stránka.
Hakuda - Expert.

Zanpakutou
Jméno: Yamaarashi (V překladu dikobraz.)
Povaha: Moje Zanpakutou je takový tichý ďábel. Obyčejně je klidná a skoro vůbec nemluví, nenechá se vyprovokovat ani ničím rozházet, ale když se někdo opováží říct, že je ona nebo já slaboch nebo k ničemu, dotyčný zažije peklo. Najednou je agresivní, divoká a nespoutaná, boj si užívá a je schopná soupeře vážně zabít, ale mě poslouchá a vlastně si dobře rozumíme. Myslím, že jsme dobrý tým.
Rozkaz pro uvolnění: Arekurue, Yamaarashi (V překladu zuř, Yamaarashi.)
Po vyvolání Shikaie mám možnost kdykoliv z kterékoliv části své katany vysunout pořádně ostré a dlohé ostny. Zásah těmi ostny vážně bolí a navíc se po zásahu ostny ulomí a zůstávají v ráně, což může způsobit i infekci a tahat je ven taky není nic příjemného. Yamaarashi vypadá ve všech formách stejně. (Obrázek dole u vzhledu.)
Podstata: Yamaarashi je zanpakutou založená na využití síly.

Skutečná forma:

Bankai: Kuroi Yamaarashi Tougijou (V překladu černá dikobrazí aréna.)
Po vyvolání Bankaie se kolem mě a nepřítele vytvoří vysoká kruhová černá aréna, jejíž strop tvoří mé reiryoku. Z tohoto prostoru se nepřítel nedostane, pokud to nebudu chtít a nebo pokud mi dojde reiryoku, že? Ale to se stává jednou za uherský rok, já mám totiž pořádnou výdrž a velké zásoby reiryoku. V aréně mám spoustu výhod, na příklad, někdo, kdo krade reiryoku to může jít zabalit, protože i když mi ho vezme, ta aréna zase odčerpává reiryoku jemu a dá mi ho. Nebo pokud mě nepřítel odzbrojí, nemusím si dělat hlavu z toho, že je moje katana na druhé straně arény. Jednoduše si od Yamaarashi půjčím nějaký ten osten a že je má hodně odolné.
Techniky: Saigo Shouheki (V překladu poslední bariéra.)
Pokud se přece jen někomu podaří dostat se z mojí arény, daleko nauteče. Stačí pár kroků, počkám si na tu správnou chvíli a pak může uprchlík zamávat na rozloučenou. V danou chvíli se v daném okruhu vztyčí ostny Yamaarashi a nepřítel se na ně nabodne. Ale tohle se dá využít i jako pojistka, aby nikdo nerušil můj boj v aréně zvenčí. Nepřítel, který je se mnou v aréně, nemá tušení, co se venku děje, necítí odtamtud reiatsu ani neslyší žádné zvuky, já ale ano a Yamaarashi mi vždy dá vědět, když se tam někdo začne ochomítat, ale tahle hradba z ostnů spolehlivě odradí většinu případných narušitelů.

Vzhled: